Výpis všech autorů

Lukáš Malý

Narodil se v roce 2002 ve Slaném. Od patnácti let přispíval do časopisu ABC a o rok později vydal svoji prvotinu, novelu Vázací motýlek. Je milovníkem literatury, historie a přírody. Ve volném čase nejraději sportuje a čas od času se pustí do nějakého projektu.

Lubomír Mátl

Lubomír Mátl je český hudební skladatel a dirigent, známý svým přínosem klasické a duchovní hudbě. Ve své kariéře se věnoval jak tvorbě nových děl, tak interpretaci stávajících skladeb. Mátl se angažuje v různých funkcích, od vedení sborů a orchestrů až po komponování skladeb, které rezonují s tradičním českým hudebním dědictvím. V jeho tvorbě se často odráží hluboké porozumění liturgickým tradicím, jak dokládají skladby jako "Česká mše vánoční", která naznačuje zapojení do témat a pocitů vánočního období optikou české kultury. Jeho vliv přesahuje rámec kompozice a týká se i pedagogiky a mentorství, čímž ovlivňuje další generace českých hudebníků.

Kerri Maniscalco

Americká spisovatelka.

Jiří Macků

Narozen 1919, zemřel 1983. Autor publikací z oboru kybernetiky a programování, oblast fyziky ve farmacii a lékařství.

Jaroslav Matějka

Jaroslav Matějka byl český spisovatel, scenárista, publicista, filmař, historik a pracovník Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Vystudoval vyšší lesnickou školu v Hranicích a Vysoká škola ekonomická v Praze v Praze .

Jaroslav Mareš

Jaroslav Mareš byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec. Narodil v jihočeském Husinci v rodině písmomalíře a lakýrníka. Otec se na přelomu dvacátých a třicátých let rozhodl odejít na nábor do francouzského Vernonu a později pracoval v Rouenu ve velkých loděnicích. Rodina se za ním za půl roku přistěhovala do Francie, matka zde však krátce po příjezdu zemřela na tuberkulozu. Jaroslav strávil rok v sirotčinci a v roce 1931 se s otcem vrátili zpět do Husince. Otec se znovu oženil, Jaroslav měl celkem dvě sestry. Chvíli pak žili v Českém Brodě a později v Praze. Zde se Jaroslav vyučil strojním zámečníkem. Již před válkou hrál v dětském věku s pražskými strašnickými ochotníky divadlo a později vystupoval v souboru Aragon . Po druhé světové válce se začal divadlu věnoval coby plný profesionál, nejprve působil ve Studiu 5. května při činohře Divadla 5. května, od roku 1948 do roku 1951 v Divadle filmového studia , v obou těchto souborech často vystupoval na různých estrádách. Od roku 1952 do roku 1988, kdy odešel do důchodu, byl členem činoherního souboru Národního divadla v Praze. Během svého působení v Národním divadle v Praze nastudoval role ve více než sto uváděných inscenacích. Na některých navíc spolupracoval i jako asistent režiséra a autor libreta. Naposledy se objevil na jevišti na Nové scéně v repríze inscenace Jegor Bulyčev a jiní od Maxima Gorkého v režii Františka Laurina dne 8. května 1988. Zpočátku jeho kariéry se jednalo o poměrně vyhledávaného herce, způsoboval to patrně jeho chlapecký vzhled a vážné vystupování. Od konce čtyřicátých let až do šedesátých let 20. století vytvořil poměrně mnoho zajímavých i poměrně výrazných filmových rolí nejrůznějšího charakteru, v pozdější době se ale jednalo o drobnější vedlejší a epizodní role. Svoji první filmovou roli si zahrál ve filmu Nezbedný bakalář v roce 1946. Popu...

Jaroslav Marek

Jaroslav Marek byl český historik, od roku 1992 profesor obecných dějin na Masarykově univerzitě v Brně.

Jan Macků

Dr. Jan Macků se narodil dne 21. května 1881 ve Volfířově u Dačic, zemřel 13. března 1964 v Brně. Studoval na filozofii v Praze, v roce 1905 získal doktorát z filozofie. Vyučoval na středních školách v Uherském Hradišti, Velkém Meziříčí, Přerově a na gymnáziu v Brně, od roku 1920 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, později i na zdejší veterině, do roku 1951 byl profesorem botaniky na České vysoké škole technické v Brně, potom v letech 1951–1957 byl tamtéž na Vojenské technické akademii, v letech 1954–1960 působil externě na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě. Kromě užité botaniky se zabýval i mykologií. Je autorem prvního českého klíče k určování hub. Jeho Český houbař: Illustrovaný klíč kapesní k určení všech v našich vlastech rostoucích jedlých a jedovatých hub na základě jich vědecké soustavy s návodem, jak zacházeti s houbami v praksi a v kuchyni měl v prvním vydání 174 stran, byl doplněn 182 barevnými a 20 černobílými obrázky na 48 tabulích, autorem barevných ilustrací byl olomoucký malíř J. Havlíček. Druhé vydání pochází z roku 1918, třetí rozšířené a přepracované vydání z roku 1924. To mělo 258 stran s 253 barevnými a 39 černobílými obrazy na 80 tabulkách. V roce 1915 vyšel jeho klíč i v německém vydání jako Praktischer Pilzsammler: III. Taschen-Bestimmungsbuch zum bestimmen aller in unserer Heimat washvenden essbaren und giftigen Pilze), druhé německé vydání pochází z roku 1925. Český houbař byl ve své době knihou značně populární, během deseti let se ho prodalo na 50 tisíc výtisků, jistě měl silný vliv na růst popularity sběru hub u nás. Našel si však i svého výrazného kritika v osobě mykologa J. Bezděka. Další praktickou příručkou J. Macků byla kniha Pěstování a sbírání rentabilních rostlin léčivých, kterou vydal nejdříve vlastním nákladem v roce 1935, později v dalších vydáních u Prombergera v Olomouci. Do roku 1940 to byla čtyři vydání. V roce 1949 vyšla jeho kniha Houby jedlé a jedovaté, fotografie do n...

Jan Máchal

Jan Máchal byl český pedagog, činovník Sokola. Jan Máchal nabyl vzdělání na třebíčském gymnáziu. Jako středoškolský profesor se stal po převratu 29. října 1918 předsedou národního výboru pro politický okres třebíčský. Později působil jako školský inspektor tělesné výchovy. Členem Sokola se stal roku 1883, kdy se Sokol v Třebíči ustavil na třetí pokus . Jan Máchal náležel k hlavním organizátorům sokolského života Třebíče i celého Třebíčska: stál u zrodu sokolských jednot v Moravských Budějovicích a Velkém Meziříčí , v Jaroměřicích nad Rokytnou, Jemnici, Jihlavě, Dačicích, Náměšti nad Oslavou a jinde. Jako první místonáčelník se podílel na organizaci celostátního sokolského hnutí. Svou pedagogickou dráhu dovršil jako docent tělesné výchovy na Masarykově univerzitě. Skonal náhle na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se stal slavnou smuteční slavností nejen Třebíče a jihozápadní Moravy, ale i smuteční slavností celého sokolstva. Po Janu Máchalovi nesou jméno ulice některých měst a brněnská župa Jana Máchala .

Jan Mach

Narozen 8. 3. 1954 v Písku. Právník, odborné práce ze zdravotnického práva.

Edvard Maška

Narozen 13. 3. 1900 v Místku jako manželský syn Jiřího Mašky a jeho ženy Terezie Maškové roz. Pastorové. Křtěný 18. 3. 1900 jako Eduard. Redaktor, šéfredaktor, vydavatel, básník, překladatel a odbojář. V magazínu Úspěch zpracoval desítky monografií významných osobností. Jeho stěžejní prací jsou především návody k životnímu úspěchu a osobnímu rozvoji. Eduard Maška zemřel 17. 11. 1984.

Charlotte Masaryková-Garrigue

Narozena 20.11.1850 v Brooklynu , zemřela 13.5.1923 v Lánech. Korespondence, časopisecké stati z oboru literatury a hudby, překlady z angličtiny.

Betty Mahmoody

Betty Mahmoody je americká spisovatelka, která se proslavila především prvotinou Bez dcerky neodejdu a angažmá v oblasti práv dětí. V srpnu 1984 vycestovala Betty Mahmoody společně se svou čtyřletou dcerou Mahtob a svým mužem lékařem Bozorgem Mahmoodym, za jeho rodinou do Íránu na dvoutýdenní návštěvu. Ta se však změnila ve vězení, když se tam její manžel rozhodl zůstat a neumožnil Betty odcestovat zpět domů s jejich dcerou. O zážitcích ze svého pobytu v Íránu a útěku odtamtud napsala později Betty knihu nazvanou Bez dcerky neodejdu.

Ann Major

Zdeněk Martinec

Narozen 1952 ve Vrchlabí, absolvent geofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Na katedře od roku 1977 aspirantem, 1993 docentem a 1999 profesorem geofyziky. Zabývá se teorií tíhového pole Země, dynamikou Země, teorií zemského elektromagnetického pole a aplikovanou matematikou, věnuje se fyzikální geodézii a interpretaci satelitních dat. Přednáší mechaniku kontinua, metody zpracování geofyzikálních dat a rotaci Země. Pracoval mj. v Německu, Švédsku, Kanadě a Íránu. Je autorem monografie a více než 150 vědeckých publikací. Léta pobýval na GeoForschungsZentrum v Potsdami, v současnosti působí také na Dublin Institute for Advanced Studies.

Will MacKhiboney

Sir Neville Marriner

Sir Neville Marriner byl uznávaný britský dirigent a houslista, proslulý svou prací v oblasti klasické hudby. Narodil se 15. dubna 1924 a založil komorní orchestr Academy of St Martin in the Fields, který získal mezinárodní uznání pro svůj vybroušený a kultivovaný zvuk. Pod Marrinerovým vedením se toto těleso stalo jedním z nejvíce nahrávaných orchestrů v historii s rozsáhlým repertoárem zahrnujícím díla od baroka až po současnost.

Robin Maxwell

Talentovaná autorka, která žije v Kalifornii, se jako spisovatelka velmi nadějně uvedla už románovou prvotinou Tajný deník Anny Boleynové, kde se věnovala období vlády Alžběty I . Velmi dlouhá a pečlivá spisovatelčina příprava na tento titul přináší ovoce v podobě úspěchu a v pokračování linie děl zasazených do stejné doby. Patří k nim romány Královský hřích, Panna a také Královna rebelů, stejně poutevé a strhující jako autorčina prvotina.

Pietro Andrea Mattioli

Pietro Andrea Gregorio Mattioli byl významný renesanční lékař a botanik italského původu. Dětství trávil v Sieně a Benátkách, medicínu studoval na univerzitě v Padově, ale s učitelem a chirurgem Caravitou navštívil i jiné italské univerzity, například Římskou univerzitu. Studia dokončil roku 1523. Jako lékař působil v Sieně, Římě, Tridentu a v Gorizii, kam byl povolán ve čtyřicátých letech. V tomto městě se věnoval italskému překladu známého latinského díla De materia medica od antického učence a lékaře Pedacia Dioskúrida z Anazarby. Od roku 1554 žil Mattioli v Praze, kam byl povolán jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda Tyrolského, v letech 1547–66 českého místodržícího. V Praze publikoval u Jiřího Melantricha z Aventina roku 1561 své lékařské dopisy v knize nazvané Epistolarum Medicinalium libri quinque a o rok později rozšířený český překlad své knihy Herbář neboli Bylinář. Roku 1563 pak v téže tiskárně vychází německý překlad tohoto díla, které vyšlo poprvé roku 1544 italsky a o deset let později, roku 1554 v Benátkách také latinsky. Toto nejvýznamnější Mattioliho dílo vyšlo poté ještě mnohokrát a je vydáváno v podstatě až do současnosti. Herbář vznikl původně jako komentář Dioskůridova již zmiňovaného díla De materia medica. Mattioli jej však neustále rozšiřoval, takže každé následující vydání z doby jeho života je obsáhlejší než předchozí. Roku 1564 vydal Mattioli u Melantricha knihu De peste liber v níž se věnuje problematice morové nákazy. Svůj odborný zájem věnoval také výzkumu a léčení syfilidy. Spolu s Ferdinandem Tyrolským odchází roku 1564 do Tyrol na zámek Ambrass. Působil však též jako lékař Maxmiliána II. Zemřel v roce 1578 v Tridentu při cestě do Říma, neboť se zde nakazil morem. Jméno Pietra Mattioliho bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, v...

Petr Mašek

Narozen 1. 4. 1959 v Praze. PhDr., historik, knihovník a spisovatel. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor knihovnictví a vědecké informace. Pracovník knihovny Národního muzea v Praze - vedoucí oddělení zámeckých knihoven, specializace na dějiny šlechtických rodů. Publikace z oboru, též autor kuchařské knihy a sestavovatel sbírky židovských anekdot.

Patricia J MacDonald

Americká spisovatelka.

Miroslav Macháček

Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...

Markéta Mališová

Markéta Mališová , nakladatelka a publicistka, vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. Od roku 1985 pracovala v Krátkém filmu. Po roce 1994 začala s vlastní tvorbou dokumentárních filmů. Natočila snímky o česko-německých vztazích, portréty Františka Kupky a Angela Waldsteina, cyklus o pražských galeriích a muzeích, dokument o vzniku Musea Kampa a další. Od roku 2002 vede Centrum a Nakladatelství Franze Kafky. Publikuje v různých časopisech, je autorkou řady článků o Franzi Kafkovi a rozhovorů s Arnoštem Lustigem. S ním také spolupracovala na vydání třinácti knih, na dvou jako spoluautorka. Dva Lustigovy romány vydala v česko-anglicko-hebrejské verzi. V roce 2009 debutovala povídkou v edici Česká povídka.

María Mañeru

Španělská autorka a editorka knih pro děti.

Madness

Madness je britská ska skupina, která vznikla v roce 1976 v londýnském Camden Town. Stala se jednou z nejvýznamnějších kapel ska revivalu 2 Tone z přelomu 70. a 80. let. Klasickou sestavu kapely tvořilo sedm členů: zpěvák Graham "Suggs" McPherson, Mike Barson na klávesy, Chris Foreman na kytaru, Mark Bedford na baskytaru, Lee Thompson na saxofon, Daniel Woodgate na bicí a Chas Smash na trubku.

Lubomír Man

Lubomír Man je český spisovatel. Lubomír Man se narodil v Záblatí u Bohumína 23. března 1930. Po mobilizaci v roce 1938 se jeho rodina uchýlila k příbuzným na Vysočině , kde dokončil základní školní docházku. Po válce se rodina vrátila zpět do Záblatí a LM začal chodit do bohumínského gymnázia, kde v roce 1949 maturoval. Studoval pak na Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně tělesnou výchovu a anglickou literaturu a anglický jazyk. Během studií začal reprezentovat ČSR ve skoku dalekém. Od roku 1950 do roku 1956 byl stálým členem národního mužstva ČSR a dvakrát se stal vicemistrem ČSR. Učil na několika středních školách na Ostravsku, na Vysoké škole báňské, rok pracoval v zahraniční redakci ČTK v Praze. Po několika letech publicistiky do nejrůznějších tiskovin , začal v roce 1967 psát svou literární prvotinu Vysoký cíl. Jedna kniha byla zpracována pro rozhlas, jiná pro televizi. Vysoký cíl byl v roce 1996 převeden na Slovensku do zvukové podoby pro slepce, v Česku o rok později. Do zvukové podoby pro slepce byla převedena i kniha S devatenáctkou do Bernu a kniha Hrrr na ně! . Mezinárodním úložištěm dat Wikimedia Commons byla kniha Hrrr na ně! zařazena do seznamu 40 Knih roku světové produkce v r. 2003.. V anketě České televize Kniha mého srdce získal mezi autory Ostravska přítomnosti i minulosti nejvyšší počet hlasů.{Kniha mého srdce, Česká televiz...

Léo Malet

Léo Malet, rozený Léon Mallet byl francouzský spisovatel a básník, který se proslavil především svými detektivními romány s Nestorem Burmou. Při své tvorbě používal rovněž pseudonymy Frank Harding, Léo Latimer, Lionel Doucet, Jean de Selneuves, Noël Letam, Omer Refreger, Louis Refreger a společně se spisovateli Sergem Arcouëtem a Pierrem Ayraudem kolektivní pseudonym John-Silver Lee. Byl členem surrealistického hnutí a za své dílo obdržel ceny Grand prix de littérature policière a Prix Paul Féval . Léo Malet začal svou uměleckou dráhu jako kabaretiér na Montmartru v Paříži v roce 1925. Téhož roku se vrátil do Montpellier, kde jej ovlivnil básník André Colomer a po svém novém příjezdu do Paříže se pohyboval v anarchistickém prostředí. Bydlel v ulici Rue de Tolbiac, kde se odehrává několik jeho pozdějších románů. Vystřídal několik příležitostných zaměstnání jako úředník, nádeník, příležitostný novinář, figurant ve filmu, kolportér, balič v nakladatelství Hachette aj. Pod různými pseudonymy psal detektivní romány. V letech 1930-1949 psal surrealistickou poezii. Zapojil se aktivně jako jiní surrealisté do trockistické strany Parti ouvrier internationaliste . V roce 1942 napsal svůj první román s detektivem Nestorem Burmou, který mu přinesl největší ohlas, Nádražní ulice 120 , takže následovala další pokračování. V asi třiceti románech se vyskytuje soukromý detektiv Nestor Burma, jehož příběhy se odehrávají většinou v Paříži. V románové sérii Nové tajnosti pařížské odkazující svým názvem na Tajnosti pařížské Eugèna Sua, se každá kniha odehrává v jiném pařížském obvodu. K jeho další dílům patří trilogie románů La vie est dégueulasse , Le soleil n'est pas pour nous a Sueur aux tripes a mnoho detektivních příběhů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Léo Malet na ...

Ladislav Mašek

Autor publikací z oboru bytové kultury.

Kinley MacGregor

Píše také pod pseudonymem Sherrilyn Kenyon dílka z období středověku. Prohlašuje o sobě, že má mimojiné keltské kořeny. První román napsala, když jí bylo 7 a sama ho i vydala :-). Ještě pořád má tenhle výtisk schovaný. Píše už do školy. Vyrůstala obkolopena osmi bratry a nyní žije s manželem a třemi syny. Sama prohlašuje, že současnou situaci, kdy čelí výrazné mužské přesile, dokáže zvládat jen díky dvěma věcem: Smyslu pro humor a psaní.

Julius Mader

Julius Mader , alias Thomas Bergner, byl německý právník, politolog, novinář a spisovatel. Mader navštěvoval obchodní školu, následuje učení jako soukeník. Pak začal studovat v oborech ekonomie vládní a právo, a žurnalistiky na univerzitách v Berlíně a Jena , Ústav vnitřního obchodu v Lipsku a německé Akademie pro politickou a právní vědu v Postupimi-Babelsbergu. V roce 1955 absolvoval Master of Business Travelers. Člen SED, 1958 - 59 byl zástupcem šéfredaktora v časopisu. Od roku 1960 začal pracovat jako spisovatel na volné noze. Od roku 1962 působil jako důstojník pro speciální úkol s kódovým jménem "Faingold" pro Stasi . V roce 1965 byl v Postupimi-Babelsbergu a složil tezi "Tajemství Spolkové republiky Německo a jeho podvratné činnosti proti Německé demokratické republice" pro doktorát. V roce 1970 žil na Humboldtově univerzitě v Berlíně , kde byl spoluautorem několika knih s Albertem Charisius na vývoj, systém a fungování imperialistické německé tajné služby. Jeho vojenské a politické spisy se týkaly období nacistické éry a studené války. Celkem jeho knihy mají náklad několika milionů, včetně překladů některých knih do češtiny.

Jiří Mašín

Jiří Mašín byl český historik románského umění a výtvarný teoretik soudobého umění, celoživotní pracovník Národní galerie v Praze a roku 1960 její dočasný ředitel, a externí pedagog AVU. Narodil se na Vysočině. V letech 1933–1942 absolvoval státní reformní reálné gymnázium v Jihlavě. V roce 1945 začal studovat dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě UK. Jeho učiteli byli Antonín Matějček, Josef Cibulka, Jaromír Pečírka a Jan Mukařovský. Roku 1949 obhájil rigorózní práci s titulem Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě, která později vyšla knižně a ve své době patřila k vysoce ceněným badatelským dílům. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1952 nastoupil do Národní galerie v Praze, kde již v letech 1946-1950 pracoval jako volontér a kde jako jeden z mála pracovníků vydržel po celou svou kariéru až do roku 1983. Kromě toho v letech 1954-1955 vykonával práci tajemníka redakce časopisu Umění ČSAV. V roce 1957 byl jmenován zástupcem ředitele Národní galerie, po té vědeckým pracovníkem galerie. Roku 1959 nastoupil jako externí učitel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se roku 1968 habilitoval a jako docent vyučoval do roku 1973. V roce 1960 byl zastupujícím ředitelem Národní galerie. Z původní specializace medievalisty se postupně přeorientoval především na teoretika moderny a současného umění, stěžejní prací je jeho monografie o Janu Štursovi. Věnoval se také teorii a metodice restaurování. Napsal texty do tří desítek katalogů výstav soudobého umění, jichž býval pořadatelem nejen v Národní galerii, ale i v regionech. Svými statěmi přispíval do mnoha časopisů, např. Tvorba, Umění a řemesla, Výtvarné umění nebo Umění. Celoživotní přátelství ho poutalo k fotografu Tiboru Hontymu, výtvarníkům Františku Ronovskému, Karlu Hladíkovi, k historikům umění Jaromíru Homolkovi, Haně Seifertové a dalším....

Jiří Macků

Narozen 26. 5. 1940 v Brně. Novinář, redaktor sportovního týdeníku, sportovní publicista historik, majitel Nakladatelství C&K.

James MacGregor

Spoluautor několika knih Johna Francoma.

Hana Maciuchová

Hana Maciuchová není všeobecně znám jako hudební umělec, skladatel nebo skupina spojená s alby "Řeč O Lásce", "Linda", "Kočka Zahradní / Princezna Z Třešňového Království" nebo "Frýbová": Robin. Hana Maciuchová byla známá česká herečka, která se narodila 29. listopadu 1945 a zemřela 26. ledna 2021. V České republice měla bohatou kariéru v divadle, filmu a televizi. Její práce se týkala především herectví a nebyla známá produkcí hudebních alb.

František Marek

František Marek byl český architekt. Vyučil se sice zednictví, avšak poté absolvoval střední průmyslovou školu stavební a v letech 1922–1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho vedl český architekt Josef Gočár. Aktivně působil též ve Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1948 se účastnil uměleckých soutěží v kategorii architektonický návrh na Olympijských hrách v Londýně, kde za pražskou sokolovnu získal čestné uznání.

Dalibor Mácha

Narozen 2.3.1960 v Čeladné. PhDr., redaktor, kniha rozhovorů.

Dagmar Marková

PhDr. Dagmar Marková, CSc. je přední českou odbornicí v oblasti hindského a urdského jazyka a literatury. Zabývá se rovněž současnou indickou společností, zejména rolí náboženství ve společnosti a muslimskou menšinou. Studovala hidnštinu a indologii v Praze a Berlíně. V roce 1965 obhájila disertaci o ženské problematice v současněm hindském románu. Je autorkou desítek odborných publikací v několika jazycích a spoluautorkou Hindsko-českého slovníku. Naší veřejnosti je známa zejména překlady moderních hindských povídek a monografiemi, například Hrdinky Kámasútry: Historie indické ženy nebo Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek , ale i vlastní literární tvorbou. Dagmar Marková působila nejprve na Institut für Orientforschung Akademie věd v Berlíně, od roku 1969 byla vědeckou pracovnicí Orientálního ústavu AV s přestávkou v letech 1998-2003 až do vynuceného odchodu v letošním roce. Nadále působí jako externí vyučující Ústavu jižní a centrální Asie FF UK. Cena Višva hindí sammán jí byla udělena v září na Světové konferenci o hindštině v jihoafrickém Johannesburgu. V roce 2012 obdržela mezinárodní ocenění za celoživotní přínos k hindským studiím.

Alexander Matuška

Alexander Matuška byl slovenský a československý literární vědec, literární kritik a bezpartijní politik, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let. Jeho otec byl hospodářským úředníkem na statku v rodné obci. Ve věku 10 let přesídlil s rodiči do Banské Bystrice. Maturoval na tamním gymnáziu Andreje Sládkoviče a v letech 1928-1935 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval klasickou filologii, filozofii, francouzštinu a „československý“ jazyk. Během studií ho ovlivnil František Xaver Šalda a jeho kritický styl. Angažoval se ve studentském spolku Detvan a založil generační skuponu R 10. Publikoval v tisku. Působil pak jako středoškolský učitel na Slovensku. V roce 1944 se zapojil do Slovenského národního povstání . Po válce přesídlil do Bratislavy. V letech 1945-1947 pracoval na pověřenectví informací, v letech 1947-1948 byl redaktorem listu Národná obroda. V období let 1948-1951 působil jako lektor francouzské literatury v nakladatelství Pravda, v letech 1951-1952 pracoval na pověřenectví školství a v letech 1955-1958 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov. Do své smrti působil jako vědecký pracovník Ústavu slovenské literatury při Slovenské akademii věd. Šlo zakladatele a tvůrce moderní slovenské esejistiky. V esejistických studiích společenského, estetického a literárního zaměření kladl vysoká umělecká kritéria na domácí i zahraniční tvorbu. Psal eseje např. o A. Sládkovičovi, J. Kráľovi, Jánu Bottovi či Pavlu Országu Hviezdoslavovi. V kritikách vyjadřoval porozumění jak pro moderní literární proudy tak i pro klasickou literární tvorbu . Vytvořil rovněž monografii o Karlu Čapkovi Človek proti skaze, o R. Jašíkovi a J. C. Hronském. V roce 1969 obdržel titul národní u...

Vratislav Mazák

Vratislav Mazák byl český biolog. Specializoval se na paleoantropologii, zoologii savců a taxonomii. Byl také kreslířem, který často ilustroval své knihy. Narodil se v Kutné Hoře, v roce 1955 nastoupil vysokoškolská studia biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, později zde zůstal a stal se profesorem. Také pracoval jako zoolog pro pražské Národní muzeum. Vynikal všestranností. Objekty jeho vědeckého zájmu byly kočkovité a kunovité šelmy, kopytníci, hmyzožravci, netopýři a fosilní savci, včetně člověka. Později se věnoval i kytovcům. Popsal poddruh tygra Panthera tigris corbetti a divokého osla Equus hemionus kulan . Spolu s dr. Colinem Grovesem popsal prehistorického hominida Homo ergaster, který je v současnosti považován za jeden z klíčových druhů lidské evoluce. Jeho spolupracovníkem na knihách o genezi člověka byl Zdeněk Burian. Mazák se zabýval katalogizací Burianova díla a mj. byl autorem katalogu stálé expozice Burianových obrazů v ZOO Dvůr Králové nad Labem. Vratislav Mazák se netajil svému obdivu ke zvířatům, především pak k tygrovi a vorvaňovi. Byl velkým ctitelem Hermana Melvilla, jehož popis života kytovců považoval za nadčasový jak svou poetikou, tak faktografickou přesností. Dále obdivoval Jima Corbetta. Často citoval jeho postřehy ze života indických tygrů a k jeho knize o lidožroutech z Kumáonu napsal doslov. Mazákův bratr Miroslav zahynul jako student za okupace v době 2. světové války. Vratislav Mazák zemřel na rakovinu v roce 1987.

Veronika Mazalová

Mgr. Bc., pedagožka, spoluautorka učebnic literatury pro střední školy.

Valerio Massimo Manfredi

Valerio je italský historik, archeolog a žurnalista. Narodil se v Piumazzo di Castelfranco Emilia, což je provincie Modeny.Jeho manželka je Christine Fedderson Manfredi,která překládá jeho knihy z italštiny do angličtiny Od roku 1978 tráví svůj čas učením v některých Evropských univerzitách, kopáním ruin ve středozemí a v Středovýchodní evropy a psaním novel.

The Academy Of St. Martin-in-the-Fields

The Academy of St Martin in the Fields je světově proslulý komorní orchestr se sídlem v Londýně. Soubor byl založen v roce 1958 sirem Nevillem Marrinerem a rychle si získal pověst orchestru s vybroušeným a kultivovaným zvukem a stal se jedním z nejplodnějších nahrávacích orchestrů na světě. Repertoár Akademie zahrnuje hudbu od baroka až po současnost, přičemž zvláštní důraz klade na díla klasicismu a raného romantismu. V průběhu let spolupracovali s mnoha významnými sólisty a dirigenty, čímž dále posílili své mezinárodní postavení.

Sylva Marešová

Narozena 24. 6. 1933 v Brně, zemřela 22. 5. 2007 v Praze. Scénografka, publikace z oboru.

Sir Charles Mackerras

Sir Charles Mackerras byl známý australský dirigent, který se narodil 17. listopadu 1925 v Schenectady ve státě New York australským rodičům. Vyrůstal v Austrálii a později se přestěhoval do Anglie, kde získal hudební vzdělání. Mackerras se proslavil zejména interpretací děl Janáčka, Mozarta, Händela a Gilberta a Sullivana. Byl všestranným dirigentem s širokým repertoárem, který zahrnoval hudbu od baroka až po současnost.

Sándor Márai

Sándor Márai , USA) byl maďarský spisovatel. Narodil se v Košicích jako Sándor Grosschmid. Jeho otcem byl maďarský právník a později senátor Národního shromáždění ČSR Géza Grosschmid. Od roku 1918 pracoval jako redaktor maďarského deníku Budapesti Napló. Na počátku psal i německy, ale postupně přešel jen k maďarštině. Jako první objevil pro maďarské čtenáře osobnost Franze Kafky. Márai byl kritický jak vůči Horthyovskému režimu, tak vůči nacionalistům a komunistům. V roce 1948 odešel do emigrace. Žil ve Švýcarsku a Itálii, než se usadil v New Yorku. Nějaký čas žil poté v italském Salernu, aby strávil zbytek života v americkém San Diegu. Po smrti manželky se odvrátil od světa a v roce 1989 odešel ze světa vlastní rukou. V letech 1952-1967 byl spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa. Jeho díla nebyla v Maďarsku vydávána až do konce studené války. V 90. letech byl „znovu objeven“. Sándor Márai je v současnosti považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských spisovatelů 20. století. V roce 1990 dostal posmrtně nejvyšší maďarské umělecké vyznamenání, Kossuthovu cenu. V německy mluvících zemích je vydáván v rekordních nákladech.

Samuil Jakovlevič Maršak

Samuil Jakovlevič Maršak, rusky Самуи́л Я́ковлевич Марша́к byl ruský a sovětský spisovatel židovského původu, autor literatury pro děti. Byl rovněž překladatelem, zejména z angličtiny. Verše začal psát již jako dítě. Navštěvoval gymnázium ve Voroněži, avšak v roce 1902, v jeho patnácti letech, se rodina přestěhovala do Petrohradu, tedy mimo Zónu osídlení, v níž mohli mít ruští židé trvalé bydliště a tedy i chodit do škol. Pomohl mu však židovský filantrop se šlechtickým titulem David Günzburg, který ho představil vlivnému literárnímu kritikovi Vladimiru Vasiljeviči Stasovovi, jenž byl z dětské Maršakovi poezie tak nadšen, že mu zajistil z protižidovských opatření výjimku. Stasov také Maršaka seznámil s Maximem Gorkým a Fjodorem Šaljapinem, s nimiž se spřátelil. Když v roce 1904 Maršakovi diagnostikovali tuberkulózu, nabídl mu Gorkij, aby žil v jeho letním bytě na Jaltě, u Černého moře, kde bylo vhodnější ovzduší. V roce 1904 Maršak rovněž publikoval své první verše, a to v časopise Židovský život. V té době zastával sionistické postoje. V roce 1907 se vrátil z Jalty do Petrohradu a následně vydal řadu svých textů v populárním časopise Satyricon. Poté se podíval na Blízký východ a v roce 1912 se přestěhoval do Anglie a vystudoval zde filozofii na Londýnské univerzitě. Zamiloval se zde do anglické kultury a zvláště poezie. Vydal ještě během studií své ruské překlady básní Williama Blakea, Roberta Burnse a Williama Wordswortha. Roku 1913 navštívil experimentální školu ve Walesu, kde započal jeho velký zájem o formování dětí, zejména pak literaturou tvořenou speciálně pro ně. Krátce před první světovou válkou, v roce 1914, se vrátil do Ruska a živil se dále překládáním. K dětské literatuře ho nasměrovala práce s dětmi židovských uprchlíků z Voroněže po začátku války a také smrt jeho dcery v roce 1915. V roce 1920 se přestěhoval do Krasnodaru, kde bylo velké množství sirotčinců, plných kvůli světové i občanské válc...

Rudolf Mayer

Rudolf Mayer byl český básník a spisovatel, představitel májovců. Narodil se jako jedno ze šesti dětí hostinského v samotě Nová Hospoda . Základní školu navštěvoval v Plánici. Poté studoval na gymnáziu v Klatovech. Když mu bylo 13 let, zemřel mu otec, v šestnácti i matka. V dalších studiích ho podporoval strýc, lékař ve Vídni. Ve Vídni žil ve šlechtickém vychovatelském ústavu a studoval práva ve Vídni. Pro ponižování šlechtickými spolužáky i z dalších důvodů odešel po čtyřech semestrech v roce 1857 do Prahy, kde pokračoval ve studiu práv na Karlově univerzitě. V Praze žil chudě, bez podpory, živil se kondicemi. Po příchodu se brzy dostal do okruhu májovců a v jejich almanachu Máj roku 1858 publikoval své první verše. Prahu opustil pro nemoc v roce 1864, živil se jako vychovatel a později v Praze jako koncipient. V roce 1864 získal s finanční podporou doktorát do dalšího zaměstnání však již pro nemoc nenastoupil. Pobýval mezi jiným u svých sester, u jedné z nich v Loučimi zemřel na tuberkulózu. Jeho poezie patří k nejkvalitnější poezii tohoto období. Za svého života nevydal žádnou sbírku, posmrtně je vydal jeho přítel. Tyto básně měly poměrně velký ohlas mezi májovci. Kulisou jeho veršů byla obvykle Šumava. Vzorem mu byl Mácha , ale Mayerova poezie měla navíc i silné sociální motivy. V básni V poledne je reprezentuje topič, který v kotelně bilancuje všechny ústrky a nespravedlnosti života a uvažuje nad tím, jestli by neměl výbuchem kotle, do něhož přikládá, zničit dům svých pánů. Uvědomuje si, že podobně uvažuje chátra, a že jsou v tom i rizika. Nakonec usoudí, že odstranění jednoho tyrana není spásou pro všechny, a o tu má jít především. Prakticky celá jeho poezie vyšla pod názvem Pro vlast a svobodu v roce 1951. ...

Rudolf Málek

Narozen 19.10.1919 v Polici u Jemnice, zemřel 2. 1. 2001. PhDr., knihovník, publikační a redakční činnost z oboru.

Ramana Mahariši

Indický duchovní vůdce.

Miroslav Marek

Narozen 20. 6. 1962. Prezident agentury "Dobrý den" v Pelhřimově, spoluautor knihy o rekordech a kuriozitách.

Marta Marková

Narodila se 30.9.1947 ve Špiklicích , publikovat začala v regionálním tisku. Vystudovala gymnázium v Šumperku a v letech 1966-1971 Fakultu sociálních věd a publicistiky Karlovy univerzity v Praze . V letech 1971-1973 pracovala v nakladatelství Avicenum, 1975-1980 externě spolupracovala s Československým rozhlasem . V roce 1979 vyšla knižně její disertační práce "Slovesné útvary v rozhlasovém stereofonním vysílání", distribuce však byla zakázána. Od roku 1981 žije Marta Kotyková ve Vídni; publikuje v rakouském a německém tisku.

Lucie Macháčková

Narozena 12. 12. 1986 v Čejči. Herečka a stand-up komička. Scenáristka, moderátorka a youtuberka. Spoluzakladatelka komediálního projektu Koko Comedy. Autorka humoristické knihy.

Klaus Mann

Klaus Mann byl německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna. Po nástupu nacismu v Německu emigroval do Amsterdamu. V Amsterdamu vydával časopis Die Sammlung. Od roku 1935 se zdržoval na mnoha místech . V témže roce získal československé státní občanství, ale v roce 1936 se rozhodl emigrovat do USA. Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 se jako voják americké armády účastnil bojů v Evropě. Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním, které dával všude najevo a velmi těžce ho nesl. Spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá právě poválečná deziluze často uváděna jako důvod sebevraždy Klause Manna. K jeho depresím přispíval fakt, že až do smrti byl finančně závislý na svém otci. Je pochován na hřbitově 'Le Grand Jas' ve francouzském Cannes. Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že se mu nepodaří vydat jeho nejvýznamnější knihu, román Mefisto. Za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla napsána, Gustaf Gründgens, v letech 1926-29 manžel autorovy sestry Eriky – viz Causa Mefisto v časopise Reflex 04/2007. Kniha pojednává o významném německém herci, který se zaprodal nacismu. Jde o tzv. klíčový román, v němž řada osob, včetně hlavního hrdiny má předlohy v žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Tou hlavní postavou románu byl Hendrik Höfgen , který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto. Mannovo dílo vycházelo už v předválečném Československu, například právě román Mefisto, který vyšel v roce 1937, tedy pouhý rok po vydání exilového originálu. Podle této knihy také natočil v roce 1981 stejnojmenný film maďarsk...

Karel May

Júsei Macui

Jodi Ellen Malpas

Jodi Ellen Malpas se narodila a vyrůstala v Northamptonu ve Velké Británii, kde dodnes žije se svou rodinou. Hned po škole začala pracovat na plný úvazek pro svého otce ve stavební firmě s předpokladem, že firmu jednou převezme. Už tenkrát ale snila o tom, že se stane spisovatelkou. Svou prvotinu This Man psala dlouho potají, až jednoho dne sebrala odvahu a svůj sen uskutečnila. Kniha vyšla v říjnu 2012 v elektronické podobě. Kniha okamžitě získala ohlas a oblíbila si ji tisíce žen po celém světě. Stala se číslem jedna v New York Times a nejprodávanější autorkou podle žebříčku Sunday Times. Netrvalo dlouho a ke knize This Man vznikl druhý a třetí díl. Erotickou trilogii vydává v ČR nakladatelství XYZ:

Jiří Marold

Autor detektivní literatury.

Jiří Mareček

Osobní údaje Profesor v oboru zahradní a krajinná architektura, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, katedra zahradní a krajinné architektury, Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol. Profesor oboru zahradní a krajinné architektury Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zahradnické fakulty v Lednici, katedra biotechniky zeleně. Emeritní vedoucí katedry. Narozen 3. června 1930 v Hradci Králové. Adresa: Vřesová 286, 252 43 Průhonice Rodina: Otec: František Mareček - majitel zahradnictví v Hradci Králové – Kuklenách, pěstitel a šlechtitel růží , vynálezce mezinárodně patentovaného zařízení pro pěstování zeleninové sadby , propagátor a realizátor nízkoenergetického rychlení zeleniny. Vybudoval první československý skleníkový komplex pro rychlení zeleniny Komunálního podniku v Hradci Králové. Před kolaudací, to je po dokončení tohoto ve své době unikátního rychlírenského provozu byl z „třídních důvodů“ donucen ukončit zaměstnání a pracoval do konce života jako topič a zahradnický dělník. Matka: Božena, roz. Černá – tvůrce rodinného a podnikového zázemí, výchova pěti dětí. Manželka: Františka, roz. Konečná – nar. 20. 2. 1933, perfektní životní jistota a opora, bez které by se daly jen velmi těžko realizovat veškeré mé dále uváděné činnosti. Odborné předpoklady: Diplomová práce – zahradnický směr VŠZ V Brně – Lednici, 1955 Téma: „Národní prvky v úpravě vesnice.“ Kandidátská disertační práce – VŠZ Praha, agronomická fakulta, 1968 Téma: „Současný stav zeleně v sídlištích venkovského typu ve vztahu k přestavbě venkovského sídla.“ Habilitační práce – VŠZ Brno, zahradnická fakulta v Lednici, 1980 Téma: „Kategorizace zeleně v sídlech venkovského typu.“ Profesorské řízení a jmenování – MZLU Brno, zahradnická fakulta v Lednici, pro obor speciální rostlinná produkce – zahradní a krajinná architektura, 1989 Téma: „Koncepce dalš...

Jiří Mára

Jmenuji se Jiří Mára a narodil jsem se dne 15.6.1966 v Přerově. Po ukončení VŠ ekonomické jsem 15 let pracoval v Komerční bance. Práce mě velmi bavila a rád na toto období vzpomínám. Rodinná situace a nemoc mého syna mě donutila ukončit pracovní poměr a získat tak více času „na život“. Svého kroku nelituji, umožnil mi absolvovat v roce 2004 nádherný a velmi poučný pobyt na Novém Zélandu. Strávil jsem 3 měsíce studiem angličtiny v Aucklandu a ubytováním přímo v novozélandské rodině jsem získal možnost poznat domorodý životní styl. Rok po svém návratu jsem se rozhodl napsat o svém tamním životě knihu Nový Zéland země protinožců. Upřímně řečeno, nečekal jsem, že to bude tak těžká práce. Na druhé straně to ale bylo období velmi zajímavé a poučné. Prodejem mé knihy se mi podařilo získat finanční prostředky na drahý rehabilitační přístroj, který slouží mému synovi ke každodennímu cvičení. Na přelomu roku 2006 a 2007 jsem se na Nový Zéland vrátil společně s mým synem Jirkou. Důkladně jsme procestovali oba největší ostrovy a prožili v zemi Pána prstenů nádherných šest týdnů. Cílem této cesty bylo dokázat, že nejvzdálenější země světa se dá procestovat i s invalidním vozíkem.Troufám si říct, že Jirka je jediným českým občanem, který něco takového dokázal. S úmyslem dodat motivaci lidem se zdravotním hendikepem a optimistickým způsobem je podpořit v jejich boji za naplnění vlastního snu jsem vydal druhý díl knihy s názvem Nový Zéland návrat k protinožcům a o naší cestě také vznikly Nový Zéland - Severní ostrov a Nový Zéland - Jižní ostrov. Následovala další expedice, tentokrát do Jižní Ameriky. Chtěli jsme přesvědčit sami sebe i naše příznivce, že se dá cestovat po cizí zemi i bez znalosti místního jazyka. A tak jsme se ve škole prokousávali do té doby neznámou španělštinou a současně poznávali Ekvádor. Obrovské zkušenosti a nezapomenutelné zážitky jsme získali při pobytu v Amazonské džungli a také na tajuplných Galapágách. Vydali jsme třetí knihu Na vozíku na rovníku a no...

Jindřich Marek

Jindřich Marek je bývalý učitel, historik a publicista s dlouholetou muzejní praxí. Je autorem historických reportáží, prací o odboji a osudech českých vojáků ve 20. století. Jindřich Marek v roce 1975 ukončil studium na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V letech 1980 až 1991 pracoval jako historik v Okresním muzeu v Chomutově. V dalším období se věnoval popularizaci českých moderních dějin formou historické reportáže. Od roku 1991 pracoval jako novinář. Působil v týdeníku "Signál" a v denících Lidové noviny, Mladá fronta DNES a Svobodné slovo. V posledně jmenovaném periodiku zastával více jak rok funkci šéfredaktora. V říjnu roku 1998 nastoupil na pozici pracovníka tiskového odboru Úřadu vlády ČR. V letech 1998 až 2005 pak stál v čele tiskového odboru Úřadu vlády ČR a poté pracoval jako poradce předsedy Senátu Parlamentu ČR. Od prosince roku 2010 působí ve VHÚ Praha jako vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Jindřich Marek je členem Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelů. Za tvorbu v žánru literatury faktu získal Jindřich Marek několik literárních cen: Jindřich Marek se zabývá se především českou vojenskou historií 20. století. Ve svých dílech se soustřeďuje na osudy československých vojáků za první a druhé světové války. Jindřich Marek publikoval více než čtyři sta historických reportáží a řadu odborných studií. Také se autorsky podílel na mnoha televizních dokumentech. Je autorem více než dvou desítek knih literatury faktu. Níže uvedený seznam zahrnuje i tituly ze dvanáctisvazkového cyklu "Osudy českých mužů ve 20. století". Jedná se o tituly, které byly vydány nakladatelstvím "Svět křídel" v letech 2000 až 2005. Tituly jsou na začátku řádku označeny zdrojem: Seznam vybraných odborných článků a studií je seřazen chronologicky:...