Výpis všech autorů

Michaela Mihoková

Slovenská spisovatelka, autorka románů.

Marek Mičienka

Mgr., pedagog, pedagogické a sociologické práce, práce o přípravě reformy maturitní zkoušky.

Lubomír Mikisek

Narozen 2. 1. 1950 v Praze. Publicista, spisovatel a básník. Žije v Plzni.

Kundera Milan

Klaus Miehlke

Revmatolog, internista, odborník na enzymoterapii revmatických onemocnění.

Karel Milota

Karel Milota, vlastním jménem Karel Hroch, byl český spisovatel, básník, prozaik a překladatel. Odmaturoval roku 1957, poté se z politických důvodů nedostal na vysokou školu, proto nastoupil jako referent na ředitelství silnic. Roku 1964 mohl začít studovat na Filosofické fakultě UK , kterou absolvoval v roce 1969. V šedesátých letech přispíval do několika časopisů: Tvář, Sešity, Plamen. Z ruštiny přeložil např. knihu Džbán paměti Anatolije Marijengofa. Od roku 1983 manžel spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové. Milotova poezie vychází z permutačních technik, které do české literatury uvedl Jiří Kolář a rozvíjel například Miroslav Holub anebo Emil Juliš. Báseň je tak "dopředu vytvořena" na základě algorytmického prostřídávání prvků a výrazů dosazovaných do často neměnného větného rámce. Milotovy verše jsou však na rozdíl od výše jmenovaných vždy zatěžkány specifickou až romantizující metaforikou, tíživými či filosofickými obsahy, které je vzdalují pouhé hře se slovy. Ve své druhé sbírce Milota permutační techniku zčásti opouští a píše například básně navazující na poetiku michnovské barokní poezie, případně verše bez zjevné kompoziční techniky. Ve svých povídkách, novelách a románech navazoval Milota na francouzský nový román, který vsazoval jednak do reality socialistického Československa, jednak jej obohacoval o fantaskní a historizující prvky. Řada jeho próz je specifická zasazením do konkrétních míst často malých měst Česka, jejichž dopodrobna popisovaná topografie nabývá pro popisované děje symbolického charakteru.

Karel Mičkal

Autor učebnic z oboru strojírenství.

Jarmila Mikulášková

Narozena 1946. Knihovnice.

Jan Mička

Narozen 17.9.1939 v Praze, zemřel 18.6.2006 v Příbrami, MUDr., psychiatr, působil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, od roku 1968 přednosta psychiatrického oddělení ZÚNZ Příbram; básník, předseda rady starších a člen ústřední rady Církve československé husitské .

Hubert Miketta

George Mikes

George Mikes, původně Mikes György byl anglický spisovatel a novinář maďarského původu. Jeho nejznámějším dílem je Jak být cizincem . Vystudoval Univerzitu Loránda Eötvöse a pracoval jako právník, postupně začal psát pro budapešťské noviny divadelní kritiky a v roce 1938 ho deník Reggel vyslal do Londýna jako zahraničního dopisovatele. Po vypuknutí války zůstal Mikes vzhledem ke svému židovskému původu v Anglii a pracoval pro BBC, v roce 1946 získal britské občanství. Ve stejném roce vydal Jak být cizincem , ironický popis zvyků a mravů ostrovní společnosti viděných očima přistěhovalce z kontinentu. Kniha zaujala britské čtenáře typickým suchým humorem, prodalo se jí více než tři sta tisíc výtisků, vzniklo i její televizní zpracování. V roce 1960 Mikes vydal pokračování Jak být originální, v němž reagoval na změnu životního stylu v poválečné Británii, charakterizované vzestupem životní úrovně, ztrátou tradiční izolace a překotnou modernizací; česky vyšly obě knihy v jednom svazku roku 1970 v překladu Zory Wolfové. Série knih Jak být… dosáhla devíti pokračování, z nichž česky vyšlo ještě Jak být chudým . Mikes napsal také humorné cestopisy z Japonska, Izraele a Spojených států, knihu Číča: životopis kočky , podílel se na satirickém televizním pořadu That Was the Week That Was, psal pro The Observer, The Times Literary Supplement a maďarské vysílání Svobodné Evropy, byl předsedou londýnské pobočky PEN klubu. Vydal i vážné knihy: reportáž o osudech válečných zajatců We Were There To Escape – the true story of a Jugoslav officer, studii o politických represích v komunistickém Maďarsku A Study in Infamy: the operations of the Hungarian Secret Police i životopis svého přítele, maďarského exilového spisovatele Arthura Koestlera nazvaný Arthu...

Eva Minářová

Narozena 5.3.1943 v Blansku. Doc., PhDr., CSc., pedagožka, jazykovědkyně.

Eva Michorová

Eva Michorová se narodila 30. 12. 1964 v Kladně. Vystudovala kladenské gymnázium a fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracovala v časopisu Dikobraz, přispívala do časopisů Podvobraz, Květy, Vaše příběhy. Doposud publikovala šest dívčích románů: Čekání na prince , Bára ze zámku , Kdo mi dá růži? , Nikoho se nepros! , Samá voda a Tak co, holky, co si počnete? . S MUDr. Martou Brtníkovou napsala knížku o výchově k rodičovství Přinesl nás čáp, asi . Mimoto vydala knihu o hazardu Hříchy velkých hráčů a podílela se na knížce skutečných kriminálních příběhů A teď padáme, rejžo . Žije v Kyšicích na Kladensku s manželem, dvěma dětmi ? šestnáctiletou Nelou a dvanáctiletým Zdeňkem a psem Káčou.

Ellie Midwood

Americká lingvistka a spisovatelka zaměřená na historii 2. světové války a holocaustu. Autorka historických románů.

Darius Milhaud

Darius Milhaud byl plodný francouzský skladatel a pedagog, člen skupiny skladatelů známé jako Les Six. Milhaud se narodil 4. září 1892 v Marseille a byl jednou z nejvýznamnějších osobností klasické hudby 20. století. Jeho skladby jsou známé svou pestrou harmonií a instrumentací, stejně jako začleněním prvků jazzu a brazilské hudby, které byly ve své době zcela novátorské.

Carey Miller

Arnold Mindell

Arnold Mindell je americký psychoterapeut a zakladatel procesově orientované práce známé také pod zkratkami p. o. p. nebo POP. Dnes žije se svou profesní partnerkou a ženou Amy Mindell v Portlandu v Oregonu a pracuje na mnoha místech světa. Je autorem 20 knih, které byly přeloženy již do 23 jazyků. Roku 1961 získal magisterský titul na MIT v Cambridge v Massachusetts a pokračoval postgraduálním studiem na ETH ve Švýcarsku. Přátelství s Franzem Ricklinem, hlavou tamního Jungova Institutu přispělo k tomu, že Mindell přestal studovat fyziku a stal se jungiánským analytikem . V roce 1977 se stal jungiánským tréninkovým analytikem a v roce 1982 vydal svou první knihu "Dreambody: The Body’s Role in Revealing the Self" . Mindell objevil a zkoumal to, jak v nás snící mysl vytváří podvědomí nebo „dvojité signály“ když jsme ve vztahu s ostatními lidmi. Zjistil, že vynášení těchto signálů do popředí, "na světlo", zjednodušuje mezilidskou komunikaci. Nakonec jeho myšlenky přerostly do techniky Procesově orientované práce. Procesově orientovaná práce se zaměřuje na vnímání a sledování signálů a informací vycházejících ze smyslových kanálů. Tyto signály pomáhají nacházet smysluplnost v různých příjemných i nepříjemných prožitcích, tělesných příznacích a problémech ve vztazích. Obecně lze říci, že procesově orientovaná práce kombinuje prvky gestalt psychologie, jungiánské a somatické psychologie, domorodých tradic, buddhismu a taoismu. Jeho zájem o mezilidské vztahy vyústil do studia konfliktů ve velkých skupinách. Mindell zjistil, že procesy snění, které objevil na úrovni individuálních vztahů a vztahů mezi dvěma lidmi, mohou bý...

Anuše Mittenhubrová

Anuše Mittenhubrová, v matrice Anna Josefa, pseudonym Jarmila Bělská, byla česká spisovatelka, překladatelka a redaktorka. Jejím otcem byl kupec Josef Mittenhuber a matkou Anna Mittenhubrová-Treybalová , svatbu měli 21. 11. 1870. Jejími sourozenci byli František Mittenhuber , Marie Antonie Mittenhubrová , Růžena Veronika Mittenhubrová , Maxmilian Josef Rudolf Mittenhuber emigroval r. 1920 do USA a Jindřich Mittenhuber . Anuše měla vadu řeči, která ji provázela celý život. Kvůli onemocnění nedokončila školní docházku. Aby dosáhla alespoň nějakého vzdělání, poslali ji rodiče do Prahy, kde bydlela u spisovatelky Ludmily Grossmanové-Brodské. Tam se setkala s Josefem Ladislavem Turnovským, který uveřejnil její povídku „Facír“ v Pražském kalendáři a dalšímu setkání došlo v roce 1899 s Eliškou Krásnohorskou, která ji pobízela k psaní. V Praze navštěvovala Ženský výrobní spolek jako mimořádná žákyně. Ke studiu se přihlásila kvůli své vadě jen do čtyř předmětů: vychovatelství, francouzština, ruština a ruční práce. Dokončila pouze ruční práce. Chtěla se stát odbornou učitelkou ručních prací, ale nedostala povolení. Od roku 1902 trvale žila u své provdané sestry Růženy v Kroměříži. Roku 1911 přijala nabídku Karla Vačlena v Mladé Boleslavi k řízení časopisu „Módní svět“, jenž vycházel jako příloha Lady. Zde také pracovala na překladech románů spisovatelky Nataly Eschstruth. To jí zabralo hodně času, takže se téměř nevěnovala vlastnímu psaní. Její první román „Domov“ přijala redaktorka Pavla Maternová , spoluzakladatelka dívčího gymnázia Minerva. Po první světové válce přispívala do nově vzniklých ženských časopisů: List paní a dívek a Hvězda. Roku 1920 se stala členkou Syndikátu českých spisovatelů. Ve stejném roce získala druhou cenu v soutěži Zemské komise pro ochranu m...

Alexandr Mitrofanov

Alexandr Mitrofanov je český novinář, komentátor a publicista ruského původu, věnující se např. tematice Ruské federace nebo sociálně-politickému dění v České republice. V Sovětském svazu vystudoval žurnalistiku na Rostovské univerzitě a v roce 1979 se přestěhoval do Československa, kde přispíval do plzeňských podnikových novin Škodovák. V roce 1982 se jemu a jeho partnerce narodila dcera Jana. Roku 1991 do ledna 1992 pracoval v sociálnědemokratickém časopise Právo lidu. Od roku 1992 začal psát pro deník Právo. V roce 2004 se narodil syn Daniel. Napsal např. Za fasádou Lidového domu nebo Politika pod pokličkou . V roce 2017 napsal předmluvu k historicky prvnímu překladu knihy Fazila Iskandera Králíci a hroznýši do českého jazyka. Společně s Petrem Nováčkem se stal laureátem Ceny Ferdinanda Peroutky za rok 2000. Za své politické komentáře získal Cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2014 a Cenu Jiřího Ješe za komentář za rok 2016.

Vladimír Míka

Narozen 15.8.1927 ve Lhotě u Žatce. Ing., CSc., docent Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Práce v oboru chemie, překlad z angličtiny.

Václav Michalíček

Technik. Spoluautor technických a hornických slovníků.

Stanislav Mikule

Stanislav Mikule je český muzejník, muzeolog, heraldik a popularizátor historie. Zabývá se také literární činností a divadelnictvím. Stanislav Mikule je absolventem Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, kde v roce 2004 ukončil studium oboru historie-muzeologie. Během studia se v letech 2000–2004 působil jako druhý režisér a scenárista amatérského divadelního souboru J. B. Mikuno. Z her, napsaných pro soubor, byly uvedeny jednoaktovky Rande , Volba , Archibalda , Den jako stvořený pro vraždu a pohádková fraška pro dospělé Sněhulka a čtrnáct Eskymáčků . V roce 2001 s Ivanem Bergmannem založil studentský sborník Artemisia, který na Slezské univerzitě . Podílel se také na přípravě literárních večerů a zúčastnil se  česko-polské literární dílny Provincie – Pramen slova . Roku 2002 se stal členem Koordinačního výboru Asociace studentů a přátel Slezské univerzity. Od roku 2005 pracuje v Regionálním muzeu města Žďáru nad Sázavou, kde krom jiného založil tradici žďárských muzejních nocí. Ve Žďáře nad Sázavou v roce 2009 uvedl svou celovečerní hru Adam a jeho ženy, kterou nastudoval se členy Divadelního spolku Žďár, o. s. Hra získala ocenění „Za tvořivé hledání inscenačního klíče“ na jihlavském festivalu amatérských divadel JID 2009. V roce 2014 byla v rámci oslav 20. výročí zapsání Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře na Seznam světového dědictví Unesco uvedena jeho jednoaktová hra Hvězdný vůz , seznamující diváky se skutečným i fiktivním vznikem této stavby. Roku 2018 se jeho povídky Archa a Kostka umístily na 4. a 5. místě v plzeňské literární soutěži O Stříbřitělesklý halmochron, které se zúčastnilo 37 sci-fi příběhů od 33 autorů. Od roku 2006 se věnuje přednáškové činnosti pro nejširší veřejnost, v jejímž rámci popularizuje historii a také odbourává mnohé...

Russell Miller

Vedoucí kolektivu autorů publikace o historii.

Rudolf Michalik

Narozen 14. 1. 1901 v Olomouci, zemřel 17. 10. 1993 v Řezně . Malíř, grafik, výtvarný kritik a restaurátor, po roce 1945 v Německu.

Pavol Mikle

Programátor, autor prací o tvorbě webových stránek.

Oldřich Mikulica

Oldřich Mikulica je český ornitolog a fotograf, žije v Lužicích, ornitologa V roce 2011 na mezinárodního fotografickém festivalu ve westfálském Lünenu byl absolutním vítězem soutěže, ve které se sešlo téměř 14 000 snímků z 39 zemí, kdy zaslal do soutěže pouze jediný snímek kukačky držící v zobáku vejce rákosníka. Život v přírodě ho přitahoval už od dětství. Později si uvědomil, že by bylo dobře to, co viděl a prožil, zachytit na filmový pás. Jeho fotografické začátky byly těžké. Technika nedokonalá, omezené možnosti objektivů, a ani film se nedal koupit takový, jaký by si člověk přál. Prošel tak postupně za více než 40 let od černobílé fotografie přes barevnou až k dnešní digitální. Lünenskému úspěchu předcházely snímky, které otiskl i National Geographic. Mikulica publikoval také několik knih s kolegy Ptáčkem a Kučerou. Kromě fotografie se Mikulica věnuje i dokumentárnímu filmu. S Hýčkaným vetřelcem získal loni na Ekofilmu cenu Ministerstva životního prostředí. Podílí se i na natáčení dokumentárních filmů pro Českou televizi.

Nisim Mišal

Izraelský politolog a televizní redaktor.

Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj

Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj 17. července 1846, Rožděstvenskoje – 14. dubna 1888) byl ruský etnograf, antropolog a cestovatel, který zkoumal původní obyvatele jihovýchodní Asie, Austrálie a Oceánie včetně domorodců severovýchodního břehu Nové Guineje. Tuto oblast dodnes některé zdroje nazývají Maklajovým břehem. Miklucho-Maklaj publikoval zhruba 160 vědeckých prací. Byl zastáncem domorodých národů, vystupoval proti rasismu, otrokářství a kolonialismu. Vystupoval před Ruskou geografickou společností s výklady o ochraně národů a vyzýval carskou vládu, aby se zastala domorodců Nové Guineje, jelikož viděl, jak s nimi zacházeli němečtí koloniální vojáci. Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj se narodil v Novgorodské gubernii v rodině N. I. Mikluchy – inženýra železničních drah, který stavěl železnici Nikolajevskaja a byl prvním vedoucím Moskevského nádraží. Jeho otec Nikolaj Iljič Miklucha se narodil v roce 1818 v Starodubě v Černigovské gubernii. Pradědovi, záporožskému kozákovi Štěpanu Mikluchovi, byl udělen šlechtický titul za odvahu při útoku na Očakov . Jeho matka byla Kateřina Semjonovna, dívčím jménem Bekkerová, polské národnosti. Dodnes se mezi obyvateli vsi Starodubské se vyskytuje příjmení Miklucha nebo Mikluchin. Druhá část příjmení významného cestovatele byla přidána později, v době jeho pobytu v Austrálii. Později se rodina přestěhovala do Petrohradu, kde od roku 1858 Nikolaj pokračoval ve svém studiu na Druhém Petrohradském gymnáziu. Když jej dokončil, pokračoval ve vzdělání jako volný posluchač na fyzikálně-matematické fakultě Petrohradské univerzity. Jeho studium nebylo dlouhé. V roce 1864 ho kvůli účasti ve studentských shromážděních vyloučili a on odjel do Německa díky penězům od studentů. V Německu pokračoval ve studiu filozofie na heidelberské univerzitě. Po roce Miklucho-M...

Mlada Mikulicová

Narozena 2.4.1953 v Praze. Mgr., publikace a překlady z oboru teologie,filoložka, znalkyně biblických jazyků, autorka jazykových učebnic.

Mira Mihelič

Slovinská prozaička, překladatelka, autorka divadelníh her.

Milada Mikulová

Narozena 2.12.1926 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka, ilustrovala např. knihy I. Erenburga, J. Otčenáška, B. Němcové, A. Dumase, K. Simonova, D. Dimova, J. Borské a M. Gorkého.

Matej Mináč

Matej Mináč je slovenský režisér, producent a scenárista. Jeho film Síla lidskosti - Nicholas Winton získal v roce 2002 cenu International Emmy Award v kategorii dokumentární film. Následující dokument ze série o Nicholasi Wintonovi Nickyho rodina získal řadu ocenění na filmových festivalech, mimo jiné byl oceněn Cenou za nejlepší dokument na festivalu v Montrealu Diváckou cenou deníku Právo v Karlových Varech . • Cena Fóra pro zachování audio-vizuální paměti - Jerusalem Film Festival 2011 • Cena SIGNIS světové katolické asociace pro komunikaci, sdružující 140 zemí, za propagaci a šíření lidských hodnot - 64. ročník PRIX ITALIA – Turín • Cena FIAT/IFTA za nejlepší použití archivů – Britský filmový institut, Londýn 2012 • Grand Prix režisérovi Mateji Mináčovi za objevné a lidsky hluboké téma filmu Nickyho rodina - 52. MFF filmů pro děti a mládež Zlín - Česká republika • Cena - Davidova Camera za nejlepší hudbu – Warsaw Jewish Film Festival, Polsko • Shoreshova divácká cena – UK Jewish Film Festival, London, Velká Británie • Divácká cena – Palm Beach Jewish Film festival – USA • Divácká cena - Best Documentary Feature Film 2012 – Sedona Int´l Film Festival – USA • Divácka cena – Best Documentary Feature 2012 – Atlanta Jewish Film Festival – USA • Divácká cena – Best Film 2012 – Charlotte Jewish Film Festival – USA • Divácká cena – Best Documentary 2012 – Denver Jewish Film Festival – USA • Divácká cena - Best Documentary Film 2012 – AJC Seattle Jewish Film Festival – USA • Divácká cena - Best Film 2012 – Houston Jewish Film Festival – USA • Divácka cena - Best Documentary Film -Hartford Jewish Film Festival • Divácka cena - Best Documentary 2012 ­‐ Pittsburgh Jewish Film Festival • Divácka cena - Best Film 2012 - Rockland Int´l Jewish Film Festival, USA • Divácká cena za nejlepší dokument – Zagreb Jewish Film Festival 2012, Chorvatsko • Cena za nejlepší režii za mistrovské využití narativ...

Marka Míková

Narozena 28. 12. 1959 v Českých Budějovicích. Spisovatelka, textařka, zpěvačka, pianistka a kytaristka, dramaturgyně a režisérka loutkového divadla, herečka.

Marína Miháliková-Hečková

Ladislav Mišík

Narozen 10.5.1921 v Žilině. Slovenský pedagog, matematik.

Karin Michalis

Jozef Mistrík

prof. PhDr. Jozef Mistrík DrSc. jazykovedec, literárny vedec, vysokoškolský pedagóg, súdny grafológ - † 14.07.2000 Bratislava) J. Mistrík je zakladateľ modernej jazykovednej štylistiky, ktorú formuje a uvádza do života od roku 1961. Svoju koncepciu, ktorú výskumne sleduje 40 rokov, postupne spracúva s priberaním nových prvkov hlavne na základe osobných výskumov. Osobne spracoval tieto originálne témy: klasifikácia štýlov; klasifikácia slohových postupov; z funkčných štýlov predovšetkým štýl náučný, rečnícky, administratívny, esejistický; sekundárne štýly; kompozícia jazykového prejavu, glutinácia textu; neverbálne výrazové prostriedky; konfrontačná štylistika; priestor; čas; vizuálna a fonetická zložka v štylistike; expresívnosť a nocionálnosť v štylistike; gramatické kategórie v štylistike; proxemika, konektory; žánre; rétorika; vektory komunikácie.

Jozef Mikloško

Jozef Mikloško je slovenský matematik, kybernetik, diplomat a politik , po sametové revoluci spoluzakladatel Křesťanskodemokratického hnutí, místopředseda československé vlády, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, starší bratr politika Františka Mikloška. Je ženatý, má čtyři děti a 11 vnuků. V roce 1960 absolvoval Vysokou školu pedagogickou v Bratislavě, obor matematika-chemie. V letech 1963-1990 pak byl vedoucím vědeckým pracovníkem v Ústavu technické kybernetiky při Slovenské akademii věd. V období let 1965-1968 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského . V letech 1985-1990 byl vedoucím mezinárodní laboratoře pro umělou inteligenci. Je autorem 65 vědeckých studií a desítek populárně-naučných článků. Koncem roku 1989 patřil mezi zakladatele KDH na Slovensku . Ve volbách roku 1990 se stal poslancem Slovenské národní rady a zároveň v letech 1990-1992 působil na postu místopředsedy vlády ČSFR . V roce 1991 se angažoval v kontroverzní kauze Martina Kasardy. Ve volbách roku 1992 byl za KDH zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1993-1995 byl poradcem prezidenta a působil v Kanceláři prezidenta SR. V letech 1995-2000 působil coby tajemník komise Konference biskupů Slovenska: Iustitia et Pax. V období let 1994-2000 zasedal v zastupitelstvu bratislavské městské části Petržalka, kde zastával funkci předsedy komise pro mládež, sport a vzdělání. V letech 1996-2000 přednášel na Katecheticko-pedagogické fakultě Katolické univerzity v Ružomberku. Zároveň byl v letech 1997-2000 prorektorem pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy na Trnavské univerzitě a členem Slovenského syndikátu novinářů. V letech 2000-2005 působil jako velvyslanec Sloven...

Josef Ladislav Micka

Narozen 15.8.1903 v Praze, zemřel 2.9.1993. PhDr., profesor houslové hry na Akademii múzických umění, publikace z oboru.

John Mitchinson

John Mitchinson je britský autor, nakladatel a moderátor. Po desetiletí pracoval v nakladatelství. Pomáhal zakládat soutěžní show QI a je spoluautorem všech jejich knih. Spoluzakládal pořad Unbound. Byl prvním marketingovým ředitelem v knihkupectvích Waterstones a zastával vydavatelské senior pozice . He co-hosts Unbound’s Backlisted podcast. S manželkou a dětmi žije poblíž Oxfordu.

John Milton

John Milton byl anglický barokní básník, známý zejména díky své epické básni Ztracený ráj. Byl politik a intelektuál, podporovatel parlamentní demokracie a Olivera Cromwella. Dvacet let psal traktáty a polemiky, v nichž se vyjadřoval k potřebě revolučních změn v zemi i aktuálním společenským otázkám . Do češtiny jeho díla překládal obrozenec Josef Jungmann. Miltonův otec, notář John Milton, se přestěhoval kolem roku 1583 do Londýna, potom co byl kvůli svému příklonu k protestantství vyděděn svým otcem Richardem Miltonem, oddaným katolíkem. Okolo roku 1600 se básníkův otec oženil se Sárou Jeffereyovou a sám John Milton se narodil 9. prosince 1608 v Cheapside v Londýně v Anglii. Otec měl zásadní vliv na jeho životní zaměření, podporoval jeho touhu po vzdělání. Přestože měl John slabý zrak, od dvanácti let denně studoval dlouho do noci. Nakonec v roce 1652, ve svých čtyřiceti čtyřech letech úplně oslepl. Milton získal vzdělání v St Paul's School v Londýně. Připravoval se ke kariéře anglikánského duchovního, a tak v roce 1625 započal studium na Christ's College v Cambridge, kde získal magisterský titul 3. července 1632. Na Cambridge se Milton také spřátelil s angloamerickým teologem Rogerem Williamsem, kterého vyučoval hebrejštinu výměnou za hodiny nizozemštiny. Už v době studií psal krátké básně, prvním dílem zveřejněným v tisku byla oslavná báseň na Shakespeara. Po zdárném ukončení studia na Cambridge se odebral do venkovského sídla svého otce v Hammersmithu, aby se zde věnoval podrobnému studiu starověké i moderní teologii, historie, politiky, literatury a přírodních věd, aby tak později mohl nastoupit dráhu úspěšného básníka. Proto je John Milton považován za jednoho z nejvzdělanějších anglických básníků. V latinské básni děkuje svému otci za podporu v těchto časech. Své názory na způsob výchovy a systém vzdělávání s...

Jiří Mikeš

Bývalý prezident Rady pro reklamu, dlouholetý ředitel Asociace komunikačních agentur. Působil jako propagační poradce v Rapidu, československé reklamní agentuře a jako vedoucí oddělení propagace cestovního ruchu v Merkuru . V letech 1990–1992 byl ředitelem agentury McCann-Eriskson a poradcem v agentuře Leo Burnett. Od roku 1992 řídí Asociaci reklamních agentur, která byla později přejmenována na Asociaci komunikačních agentur. Sedm let byl členem řídícího výboru Evropské asociace komunikačních agentur . Přednášel na Světovém kongresu reklamy, na Technologickém institutu v Dublinu, na Vídeňské univerzitě, na FAMU atd. Po odchodu do penze se věnuje výuce komerčních komunikací na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. V roce 2000 byl za pedagogické zásluhy a spojení praxe s teorií jmenován na VŠE hostujícím profesorem. V roce 2004 byl vyhlášen jako první reklamní pracovník Admanem Česka.

Jillian Michaels

Jillian Michaelsová je americká osobní trenérka, podnikatelka, autorka několika knih a televizní osobnost z Los Angeles v Kalifornii. Michaelsová je známá i pro účast v soutěži The Biggest Loser, pořad Losing It With Jillian a vystupování v talk show The Doctors. Michaelsová se narodila v Los Angeles v Kalifornii a vyrůstala v Santa Monice. Navštěvovala Kalifornskou státní univerzitu v Norhridge, přičemž pracovala jako barmanka a později jako osobní trenérka. V roce 2002 otevřela léčebné zařízení Sky Sport & Spa v Beverly Hills. Jako osobní trenérka Michaelsová využívá spojení kickboxu, yogy, Pilates, plyometrického tréninku a posilování s činkami. Od roku 1993 je Michealsová držitelkou dvou certifikátů od National Exercise & Sports Trainers Association a The Aerobics and Fitness Association of America . Mimo to je držitelkou certifikátu Kettlebell Concepts. Michaelsová také vytvořila pokračovací vzdělávací sérii pro trenéry s AFAA a vlastní Nutrition and wellness consultant certifikát spolu s American Fitness Professionals and Associates .

Jan Milota

Narozen 14. 4. 1861 v Třebechovicích pod Orebem, zemřel 13. 10. 1929 v Přibyslavi. Pedagog, autor literatury pro mládež, překladatel z francouzštiny.

Fred Milson

Anglický autor prací o cyklistice a typech, vybavení, údržbě a opravách kol.

Fiorella Minervino

Italská historička umění, práce z oboru.

Émile Mireaux

Po vystudování historie a zeměpisu na École normale supérieure opuští dráhu středoškolského učitele a věnuje se ekonomickým otázkám, po deset let řídí časopis "Temps" a věnuje se i politické činnosti a po krátkou dobu je ministrem školství. Mireauxovy zásluhy o kulturní historii byly oceněny jeho zvolením do Akademie společenských věd.

Emil František Míšek

Emil Ferdinand Míšek se narodil v Praze. Používal však jména Emil František Mníšek. Narozen 10. 12. 1897 v Praze, zemřel 17. 8. 1964 tamtéž.Vystudoval železniční školu. Železniční úředník, redaktor Dopravního nakladatelství, beletrista, překladatel z francouzštiny a němčiny, autor loutkových her.

Dušan Misárek

Damo Mitchell

Technický ředitel školy taoistických umění, učitel nej-kungu.

Cesar Millan

Mexický chovatel a cvičitel psů. Žije v USA.

Cecilie Michalová

Narozena 1914, zemřela 17.8.1965 v Praze. MUDr., docentka, publikace z oboru filozofie.

Andrew Miller

Andrew Miller se narodil v Bristolu, pobýval ve Španělsku, Japonsku, Irsku a Francii a nyní žije v Somersetu na jihozápadě Anglie. Jeho první román Ingenious Pain získal beletristickou cenu James Tait Black Memorial Prize, mezinárodní literární ocenění International IMPAC Dublin Literary Award a italskou cenu Premio Grinzane Cavour. Od té doby napsal pět dalších románů včetně knihy Oxygen , která se v roce vydání probojovala do užší nominace na Whitbreadovu cenu a Man Bookerovu cenu. Za román Čistý získal cenu Costa za nejlepší knihu roku 2011.

Andrea Mills

Autorka publikace o zvířatech pro děti.

Aleksander Minkowski

Za války pobýval s rodiči v exilu na dalekém severu v republice Komi v rámci Sovětského svazu, své vzpomínky na toto období zaznamenal např. ve své knize "The Road to Niury" . V roce 1951 absolvoval gymnázium ve Vratislavi. Vystudoval ruštinu na UW. Debutoval v roce 1956 v týdeníku Kulturní přehled jako romanopisec. V letech 1969-1972 žil v USA jako odborný asistent na Kolumbijské univerzitě a Hunter College. Od roku 1978 do 1994 byl předsedou polské sekce IBBY - Světové rady knih pro mladé. V letech 1964-1990 byl aktivním členem komunistické strany. Žije a pracuje ve Varšavě. Některé knihy napsal pod pseudonymem "Alex Hunter"

Zinka Milanov

Zinka Milanov byla slavná operní sopranistka chorvatského původu, proslulá svým silným a emotivním hlasem. Narodila se v roce 1906 v Záhřebu a profesionálně debutovala v roce 1927 v Lublani. Kariéra Milanovové zaznamenala významný obrat, když v roce 1937 nastoupila do Metropolitní opery v New Yorku, kde se stala jednou z předních sopranistek a oblíbenkyní publika na téměř tři desetiletí. Obdiv sklízela zejména za interpretaci Verdiho a Pucciniho hrdinek, za role jako Tosca, Aida a Leonora v Trubadúrovi si vysloužila uznání kritiky. Milanovové rozsáhlá diskografie zahrnuje nahrávky kompletních oper i recitály árií, které přispěly k jejímu trvalému odkazu jako jedné z největších sopranistek 20. století. V roce 1966 odešla z jeviště, ale až do své smrti v roce 1989 nadále ovlivňovala svět opery prostřednictvím pedagogické činnosti.

Zdeněk Ministr

Narozen 12.1.1926 v Přerově, zemřel 7.12. 2004 v Kladně. Metalurg, vývojový pracovník, historik. Autor publikací z oboru metalurgie.

Zdeněk Michalec

Populárně vědecké spisy z oboru přírodních věd.

Warren Miller

Max Warren Miller byl americký spisovatel, který je znám zejména díky svému románu The Cool World , ve kterém popisuje život v černošském ghettu v Harlemu. Narodil se roku 1921 v pensylvánském městečku Stowe. Jeho studium na Iowské univerzitě přerušila druhá světová válka, kdy se dostal s americkou armádou až do Normandie. Studia pak dokončil roku 1948 a nějaký čas na Iowské univerzitě dokonce vyučoval. Po přestěhování do New Yorku žil sedm let ve východním Harlemu, kde na vlastní oči viděl bídný život v v černošském ghettu, což se výrazně projevilo v jeho tvorbě. Nejprve pracoval v oblasti reklamy, ale literární tvorba jej přitahovala stále víc. Nakonec se jí plně věnoval a roku 1965 stal literárním redaktorem časopis The National. Zemřel teprve čtyřiačtyřicetiletý roku 1966 v New Yorku na rakovinu plic.

Vladimír Mikeš

Vladimír Mikeš je český básník, prozaik a překladatel, držitel Státní ceny za překladatelské dílo za rok 2012. Vystudoval romanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pod vedením Václava Černého. Po absolvování povinné vojenské služby se živil jako překladatel na volné noze. Od roku 1992 přednášel na DAMU, v letech 1997–2000 byl jejím děkanem. Na DAMU rovněž založil a v letech 1999–2003 vedl Katedru divadelní antropologie. V roce 1997 se habilitoval, o dva roky později byl jmenován profesorem. Vladimír Mikeš je jedním z našich nejvýznamnějších překladatelů, který přeložil z italštiny, španělštiny, francouzštiny, portugalštiny a němčiny desítky titulů světové poezie a dramatu, v čele s novodobým kompletním překladem Dantovy Božské komedie, na kterém pracoval od 70. let. Jeho beletristické dílo zůstávalo – kromě dvou próz – takřka neznámé až do roku 2012, kdy vyšel více než čtyřicet let od svého vzniku román Škodlivý prostor , následovaný dalšími prózami a poezií. Hodnotné jsou i Mikešovy eseje o divadle a literatuře. V Itálii získal řadu prestižních ocenění: Premio Montale , Premio Circe Sabaudia , Premio A. M. Ripellino . Do italštiny překládal např. básně Jiřího Ortena. 31. ledna 2017 proběhl na Nové scéně Národního divadla večer s názvem Žasnout a mlčet, věnovaný poezii a překladům Vladimíra Mikeše, v režii Štěpána Pácla. V době normalizace propůjčil Vladimír Mikeš své jméno některým překladům autorů, kteří tehdy nesměli publikovat, včetně Václava Černého ; tzv. pokrývání bylo poměrně rozšířenou praxí. V případě Vítězslava Gardavského pokrýval Vladimír Mikeš pouze překlad hry Petera Weisse Hölderlin; překlad Hölderlinových básní ve výboru Světlo lásky je Mikešův vlastní. Překlad Náměstíčka Carla Goldoniho, slíbený Janem Vladislavem, musel Vladimír Mikeš dokončit sám. Četné překlady divadelních her...