Výpis všech autorů

Drunvalo Melchizedek

Drunvalo Melchizedek je spisovatelem a duchovním učitelem. V jeho životních zkušenostech můžeme číst jako v encyklopedii průkopníků lidského snažení. Studoval fyziku a umění na University of California v Berkeley, ale on sám osobně pociťuje, že jeho nejdůležitější vzdělání přišlo až po univerzitě. Během posledních 25 let studoval u více než 70 učitelů všech systémů víry a náboženského chápání, kteří mu poskytli široký obzor vědomostí, soucitu a porozumění. Nyní již nějakou dobu přináší světu svoji ohromnou vizi prostřednictvím programu Květ života a meditace Mer-Ka-Ba. Toto učení zahrnuje každou oblast lidského chápání, zkoumá vývoj lidstva od prastarých civilizací do současné doby a nabízí srozumitelnost s ohledem na stav vědomí světa a informace o tom, co je zapotřebí k hladkému přechodu do 21. století.

Dobroslava Menclová

Dobroslava Menclová, rozená Vavroušková, byla česká historička umění, architektka a archeoložka. Dobroslava Menclová se narodila 2. ledna 1904 v Přerově v rodině akademického malíře Františka Vavrouška a Filipíny, rozené Moučkové. Větší část školní docházky absolvovala v Bučovicích, ale z tamního gymnázia po šestém ročníku přešla na jinou školu. Po absolvování střední školy začala studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Josefa Loukoty. Po kritickém přehodnocení svého talentu nakonec vystudovala architekturu na ČVUT. Dne 6. dubna 1930 se provdala za Václava Mencla. Spolu s ním pracovala v Bratislavě a projektovala úpravy některých kostelů nebo zámeckého parku v Pezinku. Od roku 1933 do roku 1939 se svým mužem spolupracovala na archeologických výzkumech slovenských klášterů a hradů. Na počátku druhé světové války se manželé Menclovi vrátili do Prahy a věnovali se výzkumu českých hradů, například provedli archeologický výzkum Dražic. Od počátku padesátých let spolupracovala s historiky umění se specializací na nástěnné malby . Sama se detailně zabývala fortifikační architekturou a vývojem stavebních typů hradů a kromě řady průvodcovských monografií hradů připravila v padesátých letech dvoudílné souborné dílo České hrady, které vyšlo až v roce 1972 a pak doplněné v roce 1976. Rozsáhlé studie o stavebním vývoji hradů Moravy, na kterých pracovala v závěru života a které měly vyústit v knihu Moravské hrady, zůstaly nedokončeny. Dne 28. července 1978 došlo na silnici mezi Nemilkovem a Sušicí k dopravní nehodě, při které zemřel Václav Mencl. Dobroslava Menclová zemřela na následky nehody v sušické nemocnici 19. listopadu 1978. Na Slovensku vydala Menclová několik studií, které se zabývaly vývojem slovenské architektury od renesance do novověku. Od počátku své odborné činnosti se zaměřila na stav...

Anežka Merhautová

Anežka Merhautová - Livorová byla česká historička umění, přední badatelka v oboru dějin architektury, malířství, sochařství a užitého umění v českých zemích od konce 9. do poloviny 13. století. Po maturitě na reálném gymnáziu v Hranicích absolvovala Masarykovu státní školu zdravotní a sociální v Praze . Za války byla zaměstnána v České kardiografické společnosti. V letech 1945–1949 studovala dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V té době pracovala jako pomocná vědecká síla v Lehnerově knihovně a v grafické sbírce Národní galerie, Textilní tvorbě a Státním památkovém ústavu . Studium zakončila obhajobou rigorózní práce roku 1949. Roku 1959 obhájila kandidátskou disertaci a roku 1970 získala titul DrSc. Po založení Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd České republiky zde působila jako vědecký pracovník, v letech 1953–1956 jako vedoucí oddělení středověku. Zabývala se románskou architekturou v Čechách, raně gotickou nástěnnou malbou, knižní iluminací a liturgickým náčiním a relikviáři. Byla dvakrát vdaná a vychovala tři děti. Její první manžel Demeter Livora byl sochař a pedagog, druhý manžel Josef Merhaut byl vědec, specialista v oboru elektroakustiky.

Willi Meinck

Willi Meinck byl německý spisovatel, autor dobrodružných knih a cestopisů zejména pro mládež. Willi Meinck se narodil v dělnické rodině a vyučil se sazečem a byl aktivní dělnickém sportovním hnutí. Po uchopení moci nacisty a po zatčení několika členů jeho rodiny odjel roku 1933 do Francie, kde pracoval jako dělník v docích a zpíval na ulicích. Roku 1934 se vrátil do vlasti a vykonával různé pomocné práce. Roku 1936 odjel do Maďarska, aby se vyhnul vojenské službě, byl však vrácen do Německa a roku 1938 se stal sanitářem wehrmachtu. Za druhé světové války se dostal do amerického zajetí. Roku 1946 se vrátil do vlasti a usadil se v sovětské okupační zóně , kde působil jako učitel a později ředitel učitelského ústavu. Od roku 1955 byl spisovatelem na volné noze a žil v Berlíně a později v Žitavě. Krátce po roce 1950 se zúčastnil archeologické výpravy do Mezopotámie a v šedesátých letech cestoval po Indii a Číně. Těžiště jeho literárního díla je v knihách pro děti a mládež, napsaných často na historické náměty. Kritika velmi ocenila jeho dvoudílnou práci o Marcu Polovi. Kromě toho napsal dva autobiografické romány a reportáže ze svých cest. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willi Meinck na německé Wikipedii.

Václav Merhaut

Narozen 5. 4. 1947 v Berouně, zemřel 29. 9. 2015 v Praze. Filmový historik, nakladatel, režisér dabingu, vysokoškolský pedagog, scenárista, dramatik, odborný publicista, rozhlasový pracovník.

Lída Merlínová

Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností. Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová. V roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla. Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala. Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka. V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou , s níž zůstala patrně do konce života. V roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále. V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu červené knihovny. Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi. Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky. V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.

Karel Mečíř

Karel Mečíř byl český a československý novinář, spisovatel, diplomat a politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, pak teologii na českém semináři v Římě. Po návratu v Praze a absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako advokátní koncipient, ale pak dal přednost žurnalistice. Působil například v listech Politika nebo Čas. Počátkem 20. století se angažoval v agrárním tisku. Byl redaktorem listu Obrana zemědělců. Během první světové války byl aktivní v domácím protirakouském odboji. Psal i beletrii. Je autorem románů Zlatý důl, V tenatech, Cesta do rodiny do dne a do roka nebo humoristických románů, dramat i studií. Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Na mandát rezignoval v září 1919. Byl profesí redaktorem. Pak se zapojil do československé diplomacie. Zastupoval ČSR v Belgii a Řecku.

Julián Melgosa

Španělský psycholog.

George Meredith

George Meredith byl anglický spisovatel viktoriánské éry. Jeho matka zemřela, když mu bylo pět. Ve čtrnácti letech byl poslán do školy, kterou vedli Moravští bratři v německém Neuwiedu na Rýně. Zde studoval dva roky. Poté pracoval jako advokát, ale nakonec se rozhodl pro žurnalistiku a poezii. Začal publikovat v literárním časopise Monthly Observer, který vydával spolu s Edwardem Peacockem. S Peackockem byli velcí přátelé a Meredith si vzal i jeho ovdovělou sestru Mary Ellen Nicollsovou, v době, kdy jemu bylo 21, zatímco jí 28. Ta mu ovšem později utekla s malířem Henry Wallisem a za tři roky poté zemřela. Tuto zkušenost Meredith umělecky zpracoval ve sbírce sonetů Modern Love a v románu The Ordeal of Richard Feverel . Meredith se znovu oženil v roce 1864 a usadil se v Surrey. Roku 1879 vydal jeden ze svých nejznámějších románů The Egoist, kde se mimo jiné věnoval tématu ponižujícího postavení žen během viktoriánské doby. Ve své době zaznamenal největší úspěch román Diana of the Crossways . Přesto se neuživil psaním literárních textů, a tak přibral ještě činnost nakladatelského redaktora v nakladatelství Chapman & Hall. Uznání došel zejména v posledních letech života. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Meredith na anglické Wikipedii.

Christine Merrill

Žije ve Spojených státech na farmě ve Wisconsinu se svým manželem, dvěma syny a spoustou domácích mazlíčků. A ti všichni se snaží zvednout ji od počítače, aby si mohli přečíst svou e-mailovou poštu. Christine střídá práci divadelní kostýmní návrhářky, při níž si může vyhrát třeba i s dobovými plesovými šaty, s prací v knihovně, kde tráví celé dny ve společnosti knížek. Při psaní historických romancí tak může spojit všechno, co ji baví a zajímá a pro co má talent: zálibu v dobrých příbězích, pohádkových šatech a schopnost vymýšlet si zajímavé postavy a napínavé příběhy. Necudný návrh, který vychází v češtině v listopadu, napsala proto, že jí postava St Johna z její předchozí romance Nevhodná vévodkyně přirostla k srdci a chtěla ukázat, že i tento muž je ve svém jádru romantický, a když pozná správnou ženu se smyslem pro dobrodružství, je navždy ztracen.

Carlton Mellick

Americký spisovatel, zaměřený na fantasy a vědecko-fantastickou literaturu.

Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin, psycholog, 35 let poradenské praxe v pedagogicko-psychologické poradně, učitel katedry psychologie FF UK v Praze – vyučované předměty zahrnují pedagogickou psychologii, školní a poradenskou psychologii. Odborné zájmy: obecnější otázky uplatnění psychologie ve školství, individualizace vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání, poradenství pro rodiče.

Pavel Mészáros

Narozen 27. 12. 1966 v Ústí nad Labem. Majitel a editor nakladatelství AOS, specializovaného na beletrii, duchovní literaturu a literaturu faktu, též cestovní průvodce, poskytuje i překladatelské služby a grafické služby.

Malwida von Meysenbug

Německá novinářka, překladatelka, spisovatelka.

Lynn Messina

Americká spisovatelka.

Jaroslav Med

Jaroslav Med byl český literární kritik, historik, spisovatel a vysokoškolský pedagog. Přednášel na Filozofické fakultě UK a Katolické teologické fakultě UK českou a světovou literaturu. Zabýval se převážně českou katolicky orientovanou literaturou, především poezií. Napsal šest publikací, ale velmi významné jsou i jeho edice básní např. Bohuslava Reynka, Jana Zahradníčka nebo Jiřího Karáska ze Lvovic. Jaroslav Med se narodil 19. dubna 1932 v Havlíčkově Brodě. Odmaturoval na obchodní akademii a poté se mu podařilo dostat do Prahy na Filozofickou fakultu, kde vystudoval knihovnictví a bohemistiku. V 50. letech se seznámil s básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem, který ho významně ovlivnil. Jaroslav Med byl častým hostem na Reynkově statku v Petrkově, kam přivedl i své přátele z řad tehdejších umělců, např. výtvarníka Jiřího Koláře nebo básníka Ivana Diviše. Jaroslav Med se v pozdější době podílel na edici básní Bohuslava Reynka i na organizování výstav Reynkových grafik. Po dokončení univerzity vyučoval Jaroslav Med na učňovských školách a zároveň spolupracoval s krajským nakladatelstvím v Havlíčkově Brodě, s nakladatelstvím Růže v Českých Budějovicích a s brněnským krajským nakladatelstvím Blok, kde se podílel i na založení časopisu Dokořán, který byl ale poměrně rychle komunistickou mocí zakázán. Od roku 1966 působil jako aspirant na Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Kvůli nástupu normalizace zde nemohl obhájit svou kandidátskou práci a znovu musel vyučovat na učňovských školách. V roce 1980 se mu podařilo se do Ústavu vrátit a zůstal zde až do roku 2010. Po revoluci začal vyučovat na Univerzitě Karlově, konkrétně na Filosofické fakultě a Katolické teologické fakultě. Na Katolické teologické fakultě vyučoval předměty Duchovní proudy v moderní literatuře a Myšlení o literatuře. Ač jeho přednášky byly určeny zvláště pro studenty Ústavu dějin křesťanského umění této fakulty, tedy pro studenty neteologických ...

Coco Mellors

Boris Mědílek

Narozen 18. 2. 1925 v Náchodě, zemřel 8. 10. 2016 v Praze. PhDr., bibliograf, publicista, pracovník Národní knihovny a Památníku národního písemnictví. Práce v oboru.

Zdeněk Merta

Narozen 25. 4. 1951 v Hranicích , hudební skladatel, pianista.

Victor Methos

Victor Methos sa narodil v afganskom Kábule a žil v Pakistane a Iráne, než sa natrvalo usadil v USA. Ovláda jazyky Stredného východu, na Utahskej univerzite študoval najprv prírodné vedy, filozofiu a religionistiku, potom právo. Zastupoval plejádu klientov od vrahov a členov mafie po invalidov a bezdomovcov. Pracoval ako žalobca so špecializáciou na násilné zločiny a v súčasnosti je obhajcom v trestných konaniach. Kniha Neónový právnik vychádza zo skutočných udalostí, ktoré sám zažil. Býva striedavo v San Diegu, Las Vegas a Salt Lake City.

Věnceslav Metelka

Václav, alias Věnceslav Metelka byl český učitel, houslař, houslista a písmák, prototyp „zapadlého vlastence“. Narodil se jako nejstarší syn chalupníka Jáchyma Metelky ve Sklenařicích čp. 11, ve škole se setkal s písmákem a hudebníkem Matějem Hájkem, který ho učil také hrát na housle, na flétnu a klavír. Od deseti let chodíval hrát po hospodách, byl na zkušené v Německu, učil se truhlářem a pracoval v Náchodě v houslařské dílně. Roku 1829 odešel do Jičína studovat učitelství a po úspěšném absolvování se roku 1831 stal pomocným učitelem v Pasekách. Od roku 1835 hrál v ochotnickém divadle, ale protože s jeho učitelstvím nebyl spojen pravidelný plat, žil velice chudě. Roku 1836 dostal výjimku a mohl se i jako školní pomocník oženit s dcerou učitele Kateřinou Šimůnkovou, s níž měl čtyři děti: Pavlínu , Václava , Josefa a Johanku ; nejstarší dvě ale zemřely na tuberkulózu krátce po sobě v mladém věku. Když tchán roku 1838 zemřel, z dědictví koupil domek v Pasekách a začal také hospodařit. Přivydělával si hraním a hlavně stavěl housle a další dřevěné hudební nástroje včetně kytar. Roku 1841 se stal řádným učitelem a 1850 byl zvolen rychtářem, ale funkci odmítl. Zemřel na tuberkulózu a zanechal po sobě ženu a dvě děti, které ale také brzy zemřely. Pohřben je na hřbitově v Pasekách nad Jizerou u zdejšího kostela svatého Václava. Houslařství naučil své děti a založil tak významnou houslařskou školu, z níž vzešly i houslařské rody Pilařů a Špidlenů. Kromě četných nástrojů, které se dnes velice cení, zanechal po sobě deníky z let 1835–1844 a 1856–1866. Z nich čerpal Karel Václav Rais inspiraci i materiál pro román Zapadlí vlastenci. Významná část Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách je věnována Metelkovi. Roku 2007 se v Pasekách slavil „Rok Věnc...

Sienna Mercer

Kanadská spisovatelka knih pro mládež.

Shannon Messenger

Shannon Messenger vystudovala filmovou produkci na Univerzitě v jižní Kalifornii. Již při svém studiu si uvědomila, že ji ovšem více baví se na filmy dívat, než je vytvářet, a její opravdovou vášní je psaní knih pro děti. Je uznávaná především pro svou dětskou sérii Strážce ztracených měst. Kromě té píše i romány pro mladistvé. Její knihy jsou překládány do několika jazyků a vydávány v mnoha zemích.

Régine Mérieux

Francouzská autorka učebnic francouzštiny.

Michaela Merten

Německá herečka, zpěvačka a léčitelka českého původu.

Josef Stanislav Menšík

Josef Stanislav Menšík byl moravský spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel. Kdy a kde se Menšík narodil, není známo. Jako rok jeho narození je uváděn rok 1811. Vychází se při tom z údajů uvedených ve sčítacích operátech Jemnice 1857 a matričního záznamu v matrice oddaných - při svatbě v roce 1851 měl věk 40 let. Do Jemnice se rodina Menšíkova přistěhovala před rokem 1814, kdy si ji za své působiště zvolil Josefův otec Jan, krejčovský mistr. Nebylo to náhodou. V té době tam již žili jeho příbuzní – sestra Josefa a bratr Václav . Josef Stanislav byl nejstarší syn krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové. V Jemnici prožil své dětství a mládí. Zprvu rodina bydlela na domě č. 88, kde se narodil Josefův bratr Jan Nepomuk Ambrož a sestra Františka Mariana . Již v roce 1816 otec koupil dům č. 29 a stal se plnohodnotným měšťanem. Ke třem ratolestem rodičům přibyli další potomci: syn Jiří a dcera Marie Apolonie . Podle matričního záznamu o úmrtí a pohřbu zemřel Menšík v Brně dne 6. 2. 1862 ve věku 45 let; podle uvedeného věku by se měl narodit ale až v roce 1817. Také noviny Moravan dne 19. 2.1862 přinesly zprávu, že Josef Menšík zemřel 6. února toho roku. Moravské noviny začátkem dubna 1862 ze sezení moravského zemského výboru sdělovaly, že vdově po zemřelém ingrosistovi zemské účtárny Josefu Menšíkovi povolila se podpora 50 zlatých. Základní vzdělání Josef získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus . Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl  počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „s...

Josef Merhaut

Josef Merhaut byl český spisovatel, novinář a divadelní kritik. Merhaut se narodil jako syn pivovarského sládka ve Švabíně, který je dnes součástí města Zbiroh. Když měl Josef půl roku, zemřela mu matka. Jeho otec jej proto svěřil do péče strýce ve Zdicích, později žil mladý Josef u tety Marie v Praze. Zde do roku 1881 chodil na Malostranské gymnázium, nesložil však maturitu. Následně jistý čas putoval s kočovnou divadelní společností, poté studoval na právnické fakultě pražské univerzity, kam se zapsal jako mimořádný posluchač. Z finančních důvodů však toto studium nedokončil. Svoji novinářskou kariéru zahájil v roce 1884, kdy začal pracovat jako pomocný redaktor v pražských novinách Pokrok. O rok později však přesídlil do Brna, jemuž zůstal věrný celý svůj následující život. Zde působil v novinách Moravská orlice jako divadelní referent, později zde pracoval i jako fejetonista nebo vedoucí kulturní rubriky. Od roku 1891 do své smrti v roce 1907 byl šéfredaktorem tohoto listu. Merhaut jako divadelní referent začal podporovat kulturní život v Brně, díky němu se pozvedla úroveň místní činoherní scény, sám také „objevil“ některé talenty a rovněž se podílel na rozvoji brněnského Národního divadla. Přátelil se s Františkem Roháčem a s Františkem Marešem . Sám Merhaut nebyl příliš společenský člověk, životem pro něj byla především rodina a práce. Těžce na něj dolehlo neúspěšné manželství a smrt jeho dvou synů. Po úmrtí Bohumila v roce 1905 se jeho zdraví začalo zhoršovat, prožíval psychické krize. Zemřel na následky cukrovky 5. září 1907, pohřben byl na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho jméno nese ulice v Brně-Černých Polích. Josef Merhaut je považován za zakladatele brněnského románu a brněnské povídky. Jeho prvními díly jsou básně ovlivněné Jaroslavem Vrchlickým. Hlavní část jeho tvorby ale zabírají ...

Jiří Menzel

Jiří Menzel byl český režisér, herec a spisovatel. Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77. Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili. V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana. Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii . Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo. Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury . Stal se zakladatelem kabelové televize CS film. Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou . 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. Bulvární média přitom spekulovala, že jejím otcem n...

Jan Měšťan

Ing. Jan Měšťan, provozovatel píseckého Nakladatelství J & M. Z jeho dlouholetého zájmu a bádání o Josefu Hasilovi, šumavském převaděči 40. a 50. let 20. století, vznikla v roce 2017 Měšťanova první kniha - Písecká spojka Krále Šumavy.

Jan Merell

Jan Merell byl český římskokatolický teolog, kněz, novozákonní biblista, profesor a dlouholetý děkan Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích. Celosvětově se proslavil znovuobjevením papyru P4 s rozsáhlými zlomky textu Lukášova evangelia. Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, kde v roce 1923 maturoval. V letech 1923 až 1927 vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po svém kněžském svěcení v roce 1927 působil v duchovní správě . Na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity získal doktorát teologie po obhájení disertační práce s názvem Bolest v Písmě sv. Starého a Nového zákona a 28. června 1933 byl promován. Od 1. října 1933 se na téže fakultě stal suplentem biblického studia Nového zákona. 1. prosince 1934 byl jmenován asistentem, jeho jmenování bylo pak opakovaně obnovováno. Od roku 1934 ve svých studiích pokračoval, nejprve na Papežském biblickém institutu v Římě do roku 1936, poté na pařížské Sorbonně – Faculté des Lettres a École pratique des Hautes Études v Paříži v letech 1936–1937, kde znovuobjevil papyrus z počátku 2. století označovaný jako P4, popsaný částí textu evangelia podle sv. Lukáše; tento nález publikoval v roce 1938. Studoval rovněž v Cambridgi a belgické Lovani. Od 1. října 1937 byl jako asistent pověřen na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity suplováním přednášek Nového zákona. Dne 24. března 1939 se habilitoval pro obor novozákonního studia , po předložení spisu s názvem Papyry a kritika novozákonního textu. Od 17. listopadu 1939 do 30. září 1942 byl dán na dovolenou a k 30. září 1942 bylo jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity ukončeno, vzhledem k násilnému uzavření českých vysokých škol okupačními úřady. V ...

Ivanka Melounová

Narozena 5. 8. 1948 v Klášterci nad Ohří. Pedagožka, editorka regionálního zpravodaje, kronikářka, též autorka knih pro děti.

Grace Metalious

Americká spisovatelka.

Glenn Meade

Irský spisovatel.

Ben Mezrich

Narodil se v Bostnu jako syn matky právničky a otce doktroa- radiologa. V roce 1991 odpromovl na Harvardu. Některé z jeho knih byly publikovány pod pseudonymem Holden Scott. Žije v Bostnu a je ženatý.

Zdeněk Mendl

Ing., spoluautor publikací o ekonomii.

Susan Meredith

Autorka populárně-naučných knih pro děti.

Sérgio Mendes

Sérgio Mendes je známý brazilský hudebník, skladatel a kapelník, který je široce uznáván pro svůj významný přínos světové hudbě, zejména v žánrech bossa nova a jazz. Mendes se narodil 11. února 1941 v brazilském městě Niterói a svou kariéru zahájil hraním v místních jazzových skupinách, než se v 60. letech 20. století proslavil na mezinárodní scéně se svou skupinou Sérgio Mendes & Brasil '66. Proslul svou schopností spojit brazilské rytmy s americkou pop music a vytvořit tak jedinečný zvuk, který oslovil publikum po celém světě.

Rolf Merkle

Rolf Merkle je německý psycholog a psychoterapeut. Je autorem mnoha publikací na toto téma.

Karolína Meixnerová

Narozena 26. 8. 1993. Novinářka, instagramerka, influencerka, popularizátorka české literatury a spisovatelů 19. století. Produkční společnosti Dramox, streamující divadelní představení.

Josie Metcalfe

Joseph Mercola

Americký lékař, zabývá se alternativní medicínou.

Jiří Mejstřík

Narozen 5.10.1950 v Praze. Právník, rozhlasová a televizní publicistika.

Jean Merrien

Jean Merrien, vlastním jménem René de la Poix de Fréminville byl francouzský mořeplavec a spisovatel převážně historických románů s námořní tematikou. Pocházel z rodiny se šlechtickými kořeny. Byl nejmladším synem početné rodiny inženýra Charlese de la Poix de Fréminville a Rachel Sylvestre de Sacy. Od mládí se zajímal o literaturu a hlavně o moře a vše, co s ním souviselo. Mládí prožil v Clohars-Carnoët v Bretani, kde už jako chlapec měl svou první loďku a rybařil. Vojenskou službu nastoupil u námořnictva. V roce 1931 se oženil s Françoise Hannebicque, která pocházela z jiné větve stejné rodiny, jako on. Brzy po svatbě se jim narodil syn Hervé. Během 2. světové války se setkal v Cherbourgu s Gisèle Verschuere, dcerou nakladatele. Spolu se usadili v Rennes a založili tam nakladatelství Libraire de Bretagne. Během bombardování města bylo nakladatelství zničeno. Od října do prosince roku 1940 byl šéfredaktorem L'Heure Bretonne, novin Bretaňské národní strany . V roce 1941 se stal členem L'Institut celtique de Bretagne. Ve druhém manželství s Gisèle Verschuere se narodily tři děti, dva synové, Gwénolé a Gildas a dcera Marine. Od roku 1948 žila rodina v Nantes, v roce 1964 přesídlila do Švýcarska. Zemřel 7. června 1972, ve věku 67 let, ve Fribourgu ve Švýcarsku. Je méně známé, že byl také autorem více než 80 děl literatury pro děti a mládež. Pod pseudonymy René Madec a Christophe Paulin psal detektivní romány s prvky sci-fi, jejichž hlavní postavou je abbé Garrec . Byl též autorem mnoha článků uveřejněných v časopise Neptunia, vydávaném Národním muzeem námořnictví v Paříži. Hlavním tématem jeho románů je ale moře a lidé, kteří mu zasvětili své životy. Po prvních dílech La mort jeune , Abandons de postes , Bord à bord a Le Refus , napsal dobrodružné romány o cestách po moři L'Homme de la mer (19...

Jean Menziesová,

Jaroslav Medek

Bratr legionářského spisovatele Rudolfa Medka. Psát začal po návratu z první světové války. Působil jako redaktor, mj. ve Vilímkově a v Ottově nakladatelství, v Orbisu, vedl nakladatelství Orel a Pamir.

Jan Mestak

Jan Měšťák je český lékař specializující se v oboru plastická chirurgie, vysokoškolský pedagog, emeritní přednosta Kliniky plastické chirurgie 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice na Bulovce v Praze a její zakladatel. Působí také jako vedoucí Subkatedry plastické chirurgie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, vedoucí Centra komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu Fakultní nemocnice na Bulovce a jako vedoucí lékař soukromé kliniky Esthé v Praze. Jan Měšťák je absolventem Lékařské fakulty UK v Praze. Získal atestaci ze všeobecné chirurgie a poté pracoval více než 20 let na Klinice plastické chirurgie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde po atestaci z plastické chirurgie také habilitoval. Ve své vědeckovýzkumné činnosti se zaměřil především na problematiku obličejových rozštěpů. Jako autor či spoluautor se podílel na více než 100 odborných pracích. S jeho přispěním vzniklo několik monografií v oboru plastické chirurgie a estetické chirurgie a spolupodílel se na učebních textech pro posluchače lékařských fakult a na několika výzkumných úkolech Ministerstva zdravotnictví České republiky. Řadu let působil ve funkci tajemníka Hlavní problémové komise plastické chirurgie Ministerstva zdravotnictví České republiky pro vědu a výzkum. Kromě členství ve Společnosti plastické chirurgie a Společnosti estetické chirurgie J.E.Purkyně je také členem mezinárodních společností plastické chirurgie IPRAS, ESPRAS, EBOPRAS.

Jan Menšík

Narozen 26.1.1885 ve Stádlci u Tábora, zemřel 18.4.1949 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, lektor slovenštiny, literární historik, publikace z oboru české a slovenské literatury.

Inéz Melichová

Hubert Meluzin

Narozen 12. 4. 1909 v Marcheggu , zemřel 1999. Elektrotechnik, autor publikací z oboru.

Hermína Melicharová

Narozena 25.7.1923 v Brandýse nad Labem, zemřela 7.2.2000 vPraze. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Esther Meynell

Britská muzikoložka, odbornice na J. S. Bacha, autorka románů z venkovského prostředí a románových portrétů slavných osobností.

Eliška Merhautová

Nazozena 28.9.1922 ve Strážnici. Indoložka, práce a překlady z oboru.

Drahomíra Měsková

Narozena 28.9.1932. Pohádky, seriály a dramatizace.

Dmitrij Nikolajevič Medvedev

Dmitrij Nikolajevič Medvěděv byl jedním z velitelů sovětských partyzánů na Ukrajině během druhé světové války, plukovník NKVD, hrdina Sovětského svazu a ruský spisovatel. Medvěděv pocházel z dělnické rodiny. Na vysoké škole v Oděse vystudoval matematiku a fyziku. Během ruské občanské války vstoupil do Rudé armády a roku 1920 do Komunistické strany Ruska . V letech 1920 až 1938 pracoval v NKVD v různých na Ukrajině, v Medvěžegorsku na stavbě Bělomořsko-baltského kombinátu NKVD nebo v sibiřském gulagu Norillag. V létě roku 1941, krátce po po napadnutí Sovětského svazu nacistkým Německem, byl jako důstojník NKVD poslán na nejprve do západního Ruska a pak na Ukrajinu, aby zde organizoval partyzánský odboj. Jeho jednotka, zvaná Победители , působila v Žytomyrské, Rovenské a Lvovské oblasti, zaměřovala se na sabotáže, atentáty a výzvědnou činnost, zlikvidovala více než dva tisíce německých vojáků a důstojníků včetně jedenácti generálů a zachránila přes sto šedesát židovských žen a dětí. Po osvobození Ukrajiny roku 1944 se Medvěděvova jednotka stala součástí pravidelné Rudé armády. Pátého listopadu roku 1944 byl Medvěděv vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. Mimo jiné mu byl také udělen Řád rudého praporu a stal se čtyřnásobným nositelem Leninova řádu . Roku 1945 byl poslán do Litvy, aby organizoval boj proti ozbrojeným antikomunistickým oddílům tzv. Lesních bratrů. Roku 1946 odešel jako plukovník do výslužby a pak se věnoval literární činnosti. Ve svých knihách se zabýval hrdinským bojem partyzánů v týlu německých vojsk. Jeho knihy se však vyznačují značnou schematičností ve vykreslování lidských charakterů....

Dagmar Medzvecová

Narozena 19. 1. 1986 ve Stodu. Ilustrátorka a kreslířka, v letech 2006-2010 knihovnice Studijní a vědecké knihovny v Plzni, žije v Praze.

Claire Messud

Americká spisovatelka.

Bernd A Mertz

Německý dramatik, novinář a astrolog.

Zdeněk Méézl

Vlado Medzihradský

Autor turistických průvodců.

Vladimír Mejstřík

Narozen 1938 v Třebechovicích pod Orebem. Bohemista, lexikograf.