Výpis všech autorů

Malwida von Meysenbug

Německá novinářka, překladatelka, spisovatelka.

Ludvík Mühlstein

Ludvík Mühlstein byl český rozhlasový redaktor, dramaturg a moderátor, ornitolog, spisovatel. Žil v Českých Budějovicích. Jeho otec napsal knižku pro děti s názvem Vláďa hlásí finále, v kterém je popsán příběh českobudějovického chlapce, který shodou náhod reportoval důležitý mezinárodní fotbalový zápas. Tento příběh se stal předznamenáním jeho dalšího působení. Od roku 1951 působil v Československém rozhlasu, kde mj. působil též v oblasti sportovních reportáží, případně jako režisér a moderátor. Od roku 1962 byl členem České ornitologické společnosti. Od roku 1991 byl členem Obce spisovatelů. Byl milovníkem přírody, ornitologem a autorem knih s přírodní tematikou. V terénu pořizoval nahrávky ptačích hlasů. Sportovní tematice se věnoval v knize Hvězdy z rybníků. Pohřben byl na českobudějovickém hřbitově u sv. Otýlie .

Ludmila Mlýnková

PhDr. Ludmila Mlýnková je česká romanistka , působící jakožto akademická pracovnice na katedře románských jazyků Vysoké školy ekonomické v Praze. Doktorka Mlýnková vystudovala v letech 1979–1984 oborovou kombinaci španělština–portugalština na FF UK v Praze, doktorát filozofie zde pak získala o rok později. Ve spolupráci s kolegyní a hispanistkou dr. Olgou Macíkovou publikovala řadu úspěšných didaktických materiálů, věnujících se výuce španělského jazyka.

Lucie Macháčková

Narozena 12. 12. 1986 v Čejči. Herečka a stand-up komička. Scenáristka, moderátorka a youtuberka. Spoluzakladatelka komediálního projektu Koko Comedy. Autorka humoristické knihy.

Lubomír Malý

Lubomír Malý je český violista známý svým přínosem klasické hudbě. Byl významnou osobností České filharmonie, kde dlouhá léta působil jako první violista. Jeho odborné znalosti hry na violu byly oceněny díky různým vystoupením a nahrávkám. Malého muzikantské umění se vyznačuje hlubokým porozuměním nástroji a schopností zprostředkovat emocionální hloubku hudby, kterou interpretuje. Během své kariéry spolupracoval s mnoha hudebníky a soubory, a to jak v rámci České republiky, tak i na mezinárodní úrovni. Jeho repertoár zahrnuje širokou škálu děl z různých období, což ukazuje jeho všestrannost jako hudebníka.

Lovro Von Matacic

Lovro von Matačić byl významný chorvatský dirigent a skladatel, který se narodil 14. února 1899 v Sušaku v Chorvatsku a zemřel 4. ledna 1985. Jeho kariéra byla poznamenána působením u různých prestižních orchestrů po celé Evropě. Působil jako šéfdirigent Záhřebské filharmonie a později převzal stejnou funkci u Bělehradské filharmonie. Matačić byl také spojen s Vídeňskou státní operou a Rozhlasovým symfonickým orchestrem ve Frankfurtu.

Libor Míček

Profesor pedagogické psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pocházel z moravskoslezsko-polsko-slovenského pomezí - z Bystřice nad Olší, kde vyrůstal spolu se dvěma sourozenci v rodině lékaře. Po maturitě studoval psychologii, filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1950. Poté působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Brně, Psychologickém ústavu Pedagogické fakulty v Olomouci a konečně roku 1964 nastoupil na Katedru psychologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tam prožil celý svůj plodný profesionální život. Přednášel pedagogickou a sociální psychologii. Výzkumně se zaměřil na oblast duševní hygieny a související oblasti. Publikoval mnoho studií na téma duševního zdraví, je autorem několika monografií, dodnes citovaných a používaných. Zúčastnil se aktivně mnoha domácích i zahraničních vědeckých setkání. Byl jmenován hostujícím profesorem na Univerzitě v Montrealu. Jeho odborná činnost se neomezovala jen na univerzitu, známý byl i jako neúnavný propagátor a popularizátor zdravého životního stylu, rozšiřoval použití jógy a vedl kurzy regenerace sil vedoucích pracovníků a učitelů. Významná byla jeho činnost spojená se zřízením Slezské univerzity v Opavě - byl jmenován prorektorem brněnské univerzity s posláním konstituovat toto nové vysoké učení. Profesor Libor Míček byl svými kolegy i studenty vážen pro svoje pevné a neochvějné morální zásady a postoje, kterým se nikdy nezpronevěřil.

Květoslav Mašita

Květoslav Mašita je československý motocyklový závodník z Dukly Praha, mistr světa a Evropy, zasloužilý mistr sportu, legenda FIM. Na Mistrovství Evropy vítězil na třistapadesátce značky Jawa v letech 1968 až 1977.

Kurt Masur

Kurt Masur byl vynikající německý dirigent, proslulý interpretací německého romantického repertoáru i svým hudebním vedením v Evropě i ve Spojených státech. Masur se narodil 18. července 1927 v Briegu ve Slezsku , studoval klavír, skladbu a dirigování v Lipsku.

Koji Miura

Kate McMullan

Autorka více než padesáti knih pro děti se narodila v roce 1947 v St. Louis. Vyrůstala na knížkách od Dr. Dolittlovi, ale také na komiksech. Na otázku, čím chce být, až bude dospělá, odpovídala, že čtenářkou. Po absolvování univerzity v oboru pedagogiky učila na škole v Los Angeles a na americké vojenské základně v Německu. V roce 1976 se stala nakladatelskou redaktorkou v New Yorku a po nocích začala psát knihy pro děti. V roce 1979 se provdala za výtvarníka Jima McMullana, v němž později získala i ilustrátora svých knih. Za svou obrázkovou knihu Smrdím!, originální zpověď popelářského vozu, získali v roce 2002 mimo jiné prestižní ocenění New York Times Best Illustrated Book. První díl série o drakobijecké akademii vyšel v roce 1997 , poslední devatenáctý pak v roce 2006, ale nedávno se pustila do psaní dílu dvacátého. Kate žije s manželem, dcerou, psem a dvěma kočkami George a Wendy v městě Sag Harbor ve státě New York, odkud často vyráží na besedy se školní mládeží.

Karen Moline

Karel Mičkal

Autor učebnic z oboru strojírenství.

Josef Václav Myslbek

Josef Václav Myslbek byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství. Narodil se na pražském Novém Městě čp. 693, v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka a manželky Antonie, rozené Adamcové . V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864–1866 v dílně Tomáše Seidana a pracoval jako jeho pomocník na zakázce soch pro vídeňský Arsenal. Ve Vídni se seznámil s Václavem Levým. Po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru . Zároveň v letech 1868–1872 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda. V letech 1872–1873 byl na studijním pobytu v Německu a pobýval v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela. Po návratu si Myslbek v roce 1873 zřídil vlastní sochařskou dílnu v Praze. V letech 1885–1896 působil jako profesor sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér. Působil zde do roku 1919 a vychoval řadu předních sochařů . Dne 18. října 1873 se oženil s Karolinou, rozenou Brožovou , měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Manželka Karolina Myslbeková zemřela sebevraždou ve věku 59 let. Pro obživu rodiny intenzívně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen. Většinu života prožil v Praze. V roce 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil Louvre, kde se seznámil ...

Josef Stanislav Menšík

Josef Stanislav Menšík byl moravský spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel. Kdy a kde se Menšík narodil, není známo. Jako rok jeho narození je uváděn rok 1811. Vychází se při tom z údajů uvedených ve sčítacích operátech Jemnice 1857 a matričního záznamu v matrice oddaných - při svatbě v roce 1851 měl věk 40 let. Do Jemnice se rodina Menšíkova přistěhovala před rokem 1814, kdy si ji za své působiště zvolil Josefův otec Jan, krejčovský mistr. Nebylo to náhodou. V té době tam již žili jeho příbuzní – sestra Josefa a bratr Václav . Josef Stanislav byl nejstarší syn krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové. V Jemnici prožil své dětství a mládí. Zprvu rodina bydlela na domě č. 88, kde se narodil Josefův bratr Jan Nepomuk Ambrož a sestra Františka Mariana . Již v roce 1816 otec koupil dům č. 29 a stal se plnohodnotným měšťanem. Ke třem ratolestem rodičům přibyli další potomci: syn Jiří a dcera Marie Apolonie . Podle matričního záznamu o úmrtí a pohřbu zemřel Menšík v Brně dne 6. 2. 1862 ve věku 45 let; podle uvedeného věku by se měl narodit ale až v roce 1817. Také noviny Moravan dne 19. 2.1862 přinesly zprávu, že Josef Menšík zemřel 6. února toho roku. Moravské noviny začátkem dubna 1862 ze sezení moravského zemského výboru sdělovaly, že vdově po zemřelém ingrosistovi zemské účtárny Josefu Menšíkovi povolila se podpora 50 zlatých. Základní vzdělání Josef získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus . Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl  počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „s...

Josef Masopust

Josef Masopust byl československý fotbalový hráč a trenér. V roce 1962 obdržel cenu Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu. Českomoravský fotbalový svaz ho vyhlásil Nejlepším českým fotbalistou posledních 50 let. V roce 2000 vyhrál anketu Česká fotbalová osobnost století a krátce poté jej odborníci zvolili za českého Fotbalistu století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Figuroval na seznamu UEFA Jubilee 52 Golden Players. Od roku 2009 je po něm pojmenován mostecký stadion . V květnu 2012 byla na jeho památku odhalena u stadionu Dukly Praha na Julisce v Praze 6 jeho socha. Narodil se roku 1931 ve vesnici Střimice u Mostu jako nejstarší z šesti dětí do rodiny horníka. Kvůli těžbě hnědého uhlí přestala obec existovat. Fotbal mu učaroval od malička. V tomto ohledu zdědil nadání po otci, který také hrával fotbal, ale ne na vysoké úrovni, jako v budoucnu jeho syn. Otec mu vštěpoval zásady fair play, které se výrazně projevily v jeho budoucí fotbalové kariéře. První ligu začal hrát na fotbalovém stadiónu Na drožďárně v Teplicích. Poté přestoupil do klubu Dukla Praha, za který hrál téměř celou svou kariéru a v jehož dresu, vedle reprezentačního, také získával fotbalovou slávu. S manželkou Věrou měl syna Antonína a dceru Ivanu. Byl čtyřnásobným dědečkem. Zemřel 29. června 2015 po dlouhé nemoci. Krátce po válce se stal hráčem dorosteneckého mužstva Mostu, kam se rodina po válce přestěhovala. V sedmnácti už hrál za A-mužstvo. V roce 1949, v osmnácti letech, podepsal přestup do ligových Teplic, za které hrál od začátku sezóny 1950 dva roky. Když nastoupil vojenskou základní službu, přešel do nově se tvořícího klubu ATK Praha, který později působil pod názvy ÚDA a Dukla Praha. V armádním mužstvu zůstal patnáct let. Po celou dobu hrál na místě levého záložníka. Stal se tvůrcem hry a spolu s týmem získal sedm ligových titulů. Repre...

Josef Mašek

Dr., kniha o partyzánském hnutí v Brdech.

Josef Mašek

Josef Mašek byl český a československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Působil jako vrchní inspektor a dlouholetý přednosta pozemkového katastru na Moravě . V roce 1900 se stal prvním docentem nauky o katastru a pozemkových knihách na české technice v Brně. V roce 1928 publikoval své poznatky v Zeměměřickém věstníku. Byl také velmi aktivním žurnalistou. Psal do moravských katolických listů Hlas, Našinec a Den. Tiskem vydal několik odborných i politických publikací: Od kolébky Riegrovy, Chceme všeobecné rovné či poměrné právo? nebo Styk katastru s knihou pozemkovou. Roku 1908 spoluzakládal Moravskou agrární a průmyslovou banku, byl jednatelem moravského odboru Národní rady české, téměř dvacet let člen výboru Družstva Národního divadla v Brně. Na sklonku života mu byl udělen titul vládního rady. Zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Na mandát rezignoval na 35. schůzi v březnu 1919. Byl uváděn jako penzista.

Josef Mára

Rukověti zahrádkáře.

Joni Mitchell

Joni Mitchell je velmi vlivný kanadský zpěvák, skladatel a malíř, jehož tvorba zanechala nesmazatelnou stopu v hudebním průmyslu, zejména v žánrech folk, pop, rock a jazz. Narodila se 7. listopadu 1943 ve Fort Macleod v kanadské Albertě jako Roberta Joan Andersonová a svou hudební kariéru začala vystupováním v malých nočních klubech v Saskatchewanu a západní Kanadě, než se v polovině 60. let přestěhovala do Spojených států. Mitchellová si rychle získala pozornost svou osobitou hrou na kytaru, která se vyznačovala složitým laděním, a svými poetickými texty.

John Mason

Technický úředník Škodových závodů v Plzni, který psal detektivní a sf romány pod pseudonymy: Harry W. Harmattan, Sim Clayton, Richard Richardson a Jiří Medula . Za okupace byl Havránek zatčen a zemřel na Mírově, kde je na vězeňském hřbitově také pochován. Spolu s autorem Josef Kuchynka https://www.databazeknih.cz/autori/josef-kuchynka-66957 napsali knihy pod pseudonymem Harry W. Harmattan.

Joachim Masannek

Německý autor knih pro mládež, kameraman.

Jiří Macek

Ing., odborník na táboření v týpí, autor publikací o táboření a životě v přírodě, též autor hudebních příruček.

Jindřich Matiegka

Jindřich Matiegka byl český lékař a antropolog, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Roku 1886 absolvoval medicínu v Praze a působil jako lékař, od roku 1890 se začal zabývat antropologií, organizoval antropologickou sekci Národopisné výstavy v Praze, zpracoval rozsáhlý výzkum českého obyvatelstva a podílel se na budování ústavů pro postižené. Roku 1897 se habilitoval v oboru antropologie a demografie na pražské univerzitě, roku 1904 jmenován profesorem. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty a v letech 1929–1930 rektorem Univerzity Karlovy. Mezi jeho četnými žáky vynikl zejména Emanuel Vlček. Mimo jiné odborně zkoumal a nově uspořádal kostnici při chrámu svatého Petra a Pavla na Mělníku. Na zdejším náměstí má na domě č.p. 15 také pamětní desku. Založil obor fyzické antropologie v Čechách a jeho studium v Praze, organizoval rozsáhlé výzkumy obyvatelstva a zejména mládeže a soustavně budoval antropologické muzeum, které založil jeho přítel Aleš Hrdlička. V letech 1923–1941 redigoval časopis Anthropologie a publikoval přes 200 vědeckých prací, mimo jiné o kostrách různých významných lidí nebo o prehistorických nálezech K. J. Mašky v Předmostí a K. Absolona v Brně a ve Věstonicích.

Jela Mlčochová

Slovenská prozaička.

Jaroslav Mrnka

Narozen 2.8.1922 v Růžodole u Litvínova, zemřel 25.9.1965 v Praze. Redaktor, cestopisy.

Jaroslav Moravec

Jaroslav Moravec byl český knihkupec, redaktor, spisovatel, překladatel z němčiny a francouzštiny a jeden ze zakladatelů nakladatelství Toužimský & Moravec. Mladého Jaroslava přivedla láska k tištěnému slovu do učení na knihkupce u Františka Bačkovského. Po tříletém vyučení zde ještě dva roky pracoval jako účetní a právě v této době se pokusil o vlastní nakladatelskou činnost. Založil si nakladatelství Saturn a zaměřil se na knížky dobrodružství a tajemna. Vydával autory jako E. A. Poe, Jack London, R. L. Stevenson, A. J. Dawson, H. H. Ewers, atd. Jeho činnost přerušila dvouletá přestávka vyplněná vojenskou službou. Po návratu přijal zaměstnání v renomovaném nakladatelství J. R. Vilímka v Praze. Zde pracoval jako redaktor až do roku 1933. Již v učení se setkal s jistým Janem Toužimským, obdobným milovníkem knih, jako byl on sám. Jejich osud se spojil v době, kdy zjistil, že práva na vydávání děl Karla Maye jsou volná. Netrvalo dlouho a oba pánové si je zakoupili a následně založili nakladatelství Toužimský a Moravec se sídlem v pražských Vršovicích. Značnou roli při zrodu nakladatelství sehrál i fakt, že se Moravec při své redakční práci u J. R. Vilímka, seznámil s jistým Zdeňkem Burianem. Tento geniální malíř obohacoval jimi vydávané knihy a po šestnáct let se nakladatelská činnost rozrostla a bylo vydáno přes 600 titulů. Nakladatelství prosperovalo a kromě knih Karla Maye vydávalo i příběhy o Pánu opic, Tarzanovi, britském letci, Bigglesovi a mnoho dalších zajímavých děl v edicích S puškou a lasem, Povídky o zvířatech, Romány, které napsal život, Východ a západ, Polnice a další. Záslužnou práci vykonalo nakladatelství vydáváním Knih českých cestovatelů, Josefa Kořenského, Enrique Stanko Vráze, Alberto Vojtěcha Friče, Emila Holuba a dalších. Kmenovým autorem firmy se stal Eduard Štorch, který dokázal mistrně spojit poznávání historie a předhistorie s dobrodružstvím. Významným činem bylo vydání výpravn...

Jaroslav Med

Jaroslav Med byl český literární kritik, historik, spisovatel a vysokoškolský pedagog. Přednášel na Filozofické fakultě UK a Katolické teologické fakultě UK českou a světovou literaturu. Zabýval se převážně českou katolicky orientovanou literaturou, především poezií. Napsal šest publikací, ale velmi významné jsou i jeho edice básní např. Bohuslava Reynka, Jana Zahradníčka nebo Jiřího Karáska ze Lvovic. Jaroslav Med se narodil 19. dubna 1932 v Havlíčkově Brodě. Odmaturoval na obchodní akademii a poté se mu podařilo dostat do Prahy na Filozofickou fakultu, kde vystudoval knihovnictví a bohemistiku. V 50. letech se seznámil s básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem, který ho významně ovlivnil. Jaroslav Med byl častým hostem na Reynkově statku v Petrkově, kam přivedl i své přátele z řad tehdejších umělců, např. výtvarníka Jiřího Koláře nebo básníka Ivana Diviše. Jaroslav Med se v pozdější době podílel na edici básní Bohuslava Reynka i na organizování výstav Reynkových grafik. Po dokončení univerzity vyučoval Jaroslav Med na učňovských školách a zároveň spolupracoval s krajským nakladatelstvím v Havlíčkově Brodě, s nakladatelstvím Růže v Českých Budějovicích a s brněnským krajským nakladatelstvím Blok, kde se podílel i na založení časopisu Dokořán, který byl ale poměrně rychle komunistickou mocí zakázán. Od roku 1966 působil jako aspirant na Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Kvůli nástupu normalizace zde nemohl obhájit svou kandidátskou práci a znovu musel vyučovat na učňovských školách. V roce 1980 se mu podařilo se do Ústavu vrátit a zůstal zde až do roku 2010. Po revoluci začal vyučovat na Univerzitě Karlově, konkrétně na Filosofické fakultě a Katolické teologické fakultě. Na Katolické teologické fakultě vyučoval předměty Duchovní proudy v moderní literatuře a Myšlení o literatuře. Ač jeho přednášky byly určeny zvláště pro studenty Ústavu dějin křesťanského umění této fakulty, tedy pro studenty neteologických ...

Jaroslav Marek

Narozen 27.11.1926 v Nitře , zemřel 18.12. 2011 v Brně. PhDr. CSc. Historik.

Janice Maynard

Americká spisovatelka, autorka milostných románů.

Jana Müllerová

Autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Ján Mihálik

Slovenský elektrotechnik, práce z oboru.

Jan Michl

Narozen 1975. PhDr., historik a politolog, práce z vojenských apolitických dějin 20.století.

Jan Měšťan

Ing. Jan Měšťan, provozovatel píseckého Nakladatelství J & M. Z jeho dlouholetého zájmu a bádání o Josefu Hasilovi, šumavském převaděči 40. a 50. let 20. století, vznikla v roce 2017 Měšťanova první kniha - Písecká spojka Krále Šumavy.

Jan Marek

Narozen 31. 8. 1931, zemřel 12. 2. 2022 v Praze. PhDr., CSc., indolog a íránista, pracovník Orientálního ústavu, publikace z oboru, překlady z perštiny, urdštiny a angličtiny.

Ján Mach

Narozen 23.6.1915 v Brně, zahynul 7.4.1945 ve Vídni. Beletrista, básník, publicista.

J Mineříková

Ivo Martinec

Narozen 14.02.1955 Brno, okr. Brno-město, literární teoretik.

Ivo Machačka

Narozen 24. 5. 1944 v Petrovicích. Elektroinženýr, CSc., práce o počítačích, programování a mikroprocesorech, též autor publikací z oblasti dopravy.

Irmtraud Morgner

Německá prozaička.

Iris Murdoch

Dame Jean Iris Murdochová byla britská prozaička a filozofka irského původu. Její romány jsou většinou fantaskní povahy s filozofickým podtextem. Typické jsou časté odkazy na díla Tolstého a Dostojevského a další ruské realisty. Několikrát se dostala do užší nominace na literární cenu Man Booker Prize. Odešla do Oxfordu na Somervilleové kolej .

Igor Mráz

Slovenský spisovatel, lesník, věnuje se myslivosti.

Herta Müller

Herta Müllerová je německy píšící spisovatelka rumunského původu, která v roce 2009 obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Müllerová se narodila v německy mluvící rodině žijící v Niţchidorfu/Nitzkydorfu v rumunském Banátu. Osudy její rodiny a také míst, na nichž vyrůstala, se zásadně vepsaly do jejího díla. Matka Herty Müllerové byla bezprostředně po skončení války deportována do sovětského pracovního tábora spolu s dalšími členy německé menšiny v Rumunsku. Zpět do země se vrátila až v roce 1950. Její otec byl během války členem Waffen-SS. Po válce byl jeho majetek zkonfiskován a v dobách komunistického režimu se musel živit jako řidič kamionu. Pozice německé menšiny v Rumunsku byla velmi problematická, protože Ceauşeskův režim všestranně potlačoval její práva a prosazoval „totální rumunizaci“. Rumunští Němci tak stále zůstávali cizinci v zemi, kterou obývali. Rodným jazykem Müllerové je němčina, rumunsky se naučila až na základní škole. Vystudovala germanistiku a rumunskou literaturu na univerzitě v Timişoara , přičemž od roku 1976 začala pracovat jako překladatelka ve strojní firmě, ze které však byla propuštěna kvůli odmítnutí spolupráce s tajnou policií Securitate. Po svém propuštění pracovala jako vychovatelka ve školce a soukromá učitelka němčiny. Kvůli odmítnutí spolupráce s tajnou policií byla Müllerová vystavena štvavé kampani ze strany režimu, a proto se rozhodla ve svých třiceti dvou letech opustit Rumunsko. Müllerová, spolu se svým tehdejším manželem Richardem Wagnerem, byla jednou z dvanácti tisíc etnických Němců, kteří obdrželi vízum do Spolkové republiky Německo. Ceauşeskův režim tímto způsobem Němce využíval. Za každého rumunského Němce/Němku, kteří se vystěhovali do Německa, režim obdržel několik tisíc marek. Nicméně cesta na Západ byla pro Němce velmi problematická. Aby se mohli vystěhovat, museli u místních úřadů získat potřebné dokumenty za devizy, jejichž držení bylo v Rumuns...

Henry de Montherlant

Henry Marie Joseph Frédéric Expedite Millon de Montherlant byl francouzský spisovatel, dramatik a esejista. Montherlant pocházel z bohaté šlechtické monarchistické rodiny, ze které měl užší vztah jen se svou matkou a babičkou. Rod pocházel z Pikardie a jeho členové po generace zastávali vysoké vojenské funkce. Montherlant měl soukromého učitele a poté navštěvoval různé školy, naposledy od ledna 1911 katolickou Collège Sainte-Croix v Neuilly. Kvůli intimnímu vztahu s mladším studentem ji pak musel v březnu 1912 krátce před maturitou opustit. Když v roce 1914 vypukla válka, přihlásil se do armády a byl vážně zraněn. První světovou válku zpracoval v autobiografickém příběhu Sen a v písni Chant funèbre pour les morts de Verdun . Obě díla vzdávají hold hrdinství bojovníků v první světové válce. Montherlant uskutečnil své první literární pokusy ve věku deseti let, někdy společně se svým přítelem z dětství Jacquesem-Napoléonem Faure-Biguetem. Po válce se definitivně rozhodl pro povolání spisovatele. Jeho tématy byly zpočátku mládí, válka, býčí zápasy. V letech 1920 až 1924 byl generálním tajemníkem vojenského hřbitova v Douaumontu. Od roku 1925 cestoval po Španělsku a severní Africe, ale ve 30. letech se vrátil do Paříže. Největší úspěch zaznamenal jeho romantický příběh Les jeunes filles . V roce 1940 byl válečným zpravodajem a v letech 1942 až 1945 pracoval pro Mezinárodní červený kříž. Po válce se Montherlant začal věnovat divadlu. V roce 1960 byl zvolen členem Francouzské akademie. Jeho zdraví se začalo zhoršovat; po přestávce více než dvaceti let pokračoval v práci na románech a vydal mimo jiné La rose de sable a Les garçons, romány, které začal psát už před desetiletími. Montherlant zemřel v roce 1972 ve věku 77 let ve svém bytě v Paříži sebevraždou, kdy požil kyanid a střelil se do hlavy. Kromě jeho rodiny zahrnují Montherlantovy formující vlivy z jeho mládí sport, litera...

Henri Matisse

Henri-Émile-Benoit Matisse byl francouzský malíř, sochař a grafik, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním. Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem patří k výtvarníkům, kteří nejvíce ovlivnili vývoj umění v 2. polovině 20. století. Narodil se na statku svého dědečka v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. Jeho rodiče byli obchodníci, měli drogerii a obchod s kořením a semeny ve městě Bohain-en-Vermandois v Pikardii v departementu Aisne. Zde také Henri vyrůstal spolu s o tři roky mladším bratrem Pierrem. V letech 1882–1887 navštěvoval lyceum v Saint-Quentinu. Rodiče chtěli, aby Henri jednou převzal rodinný obchod, ale to nedovolil jeho zdravotní stav, a tak mu otec vybral novou budoucnost, práva. Matisse je studoval dva roky v Paříži. Domů se vrátil s diplomem a roku 1889 nastoupil v Bohainu v advokátní kanceláři jako koncipient. Následující rok byl ale dlouhodobě připoután na lůžko kvůli zánětu slepého střeva. Během rekonvalescence začal na radu souseda kreslit, aby zahnal nudu; přišlo náhlé poznání, že je to dobrý způsob jak se vymanit z pout fádního života advokáta na malém městě. Po uzdravení se v Saint-Quentinu zapsal na ranní kurzy kreslení ve škole, která nesla název tamního rodáka Quentina de La Toura. Tehdy Matisse pochopil své poslání, rozhodl se pro uměleckou dráhu a odjel studovat malířství do Paříže. V říjnu 1891 se zapsal na soukromou Julianovu akademii, aby se zde u Williama Bouguereaua připravil na přijímací zkoušky na École des beaux-arts. Zkoušky, konané v lednu 1892, ale Matisse nesložil úspěšně. Z Julianovy akademie odešel a zapsal se do večerních kurzů na École des Arts Décorativs. Zde navázal celoživotní přátelství s malířem Albertem Marquetem, později rovněž členem skupiny fauvistů. V té době Matisse často navštěvoval Louvre a kopíroval tam díla starých mistrů. Od roku 1893 navštěvoval neoficiálně ateliér Gustava Moreau na Écol...

Helena Matocha-Matochová

Harry Martinson

Harry Edmund Martinson byl švédský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1974 společně se svým krajanem Eyvindem Johnsonem. Harry Martison byl synem námořního kapitána. Po otcově smrti matka opustila Harryho a šest dalších sourozenců a děti byly předány do státní péče. Vychodil obecnou školu. V šestnácti letech se stal námořníkem . Kariéru námořníka ukončil v roce 1927 ze zdravotních důvodů. V roce 1929 uzavřel sňatek s Moa Swartzovou, která byla o 14 let starší než on. Ve stejném roce také vydal svou první básnickou sbírku. Z jeho dětské touhy po cestování se postupně zrodila určitá životní filozofie světového tuláctví, kterou prosazoval v knize cestopisných črt a reportáží s názvem Cesty bez cíle.

Hans Magenschab

Hans Magenschab narozen 1939, studoval práva a politické vědy ve Vídni a v Salcburku. Je novinář a autor řady televizních pořadů, působí jako šéfredaktor listu Furche a politického magazínu Wochenpresse. Do roku 2004 řídil tiskový a informační odbor prezidentské kanceláře a byl tiskovým mluvčím rakouského spolkového prezidenta.

Gisela May

Gisela May byla významná německá herečka a zpěvačka, proslavená zejména interpretací písní Bertolta Brechta a Kurta Weilla. Narodila se ve Wetzlaru, vystudovala dramatické školy v Lipsku a Výmaru a poté se vydala na dráhu jedné z nejvýznamnějších umělkyň východního Německa. Mayová byla dlouholetou členkou Berliner Ensemble, divadelního souboru založeného samotným Brechtem, kde se zdokonalovala v jeho dílech.

Gillian McAllister

Britská autorka románů.

Francis Mazière

Francouzský etnolog.

Eva Mazurová

Slovenská autorka kuchařských knih.

Emma Munro Smith

Elizabeth Marshall Thomas

Americká antropoložka, též spisovatelka.

Douglas Murray

Douglas Kear Murray je britský spisovatel, novinář a politický komentátor. Je zakladatelem Centra pro sociální soudržnost , přidruženým ředitelem Společnosti Henryho Jacksona a přidruženým editorem britského politického a kulturního časopisu The Spectator. Je autorem knih Neoconservatism: Why We Need It , Bloody Sunday: Truths, Lies and the Saville Inquiry , The Strange Death of Europe: Immigration, Identity, Islam a The Madness of Crowds: Gender, Race, and Identity . Často vyjadřuje své postoje v britských médiích na témata jako jsou svoboda projevu, imigrace a práva homosexuálů z pohledu neokonzervatismu. Je kritikem islámu a západní imigrační politiky. Je ateista, ačkoli do svých dvacátých let byl praktikující anglikán. Sám sebe popisuje jako kulturního křesťana, přičemž tvrdí, že křesťanství se do britské a evropské kultury silně promítá. Otevřeně se hlásí k homosexualitě.

Donald MacIntyre

Donald George Frederick Wyville Macintyre . Britský důstojník britského Královského námořnictva, za 2. světové války během bitvy o Atlantik se osvědčil jako úspěšný velitel eskort konvojů. Napsal mnoho knih o britských námořních dějinách.

Dmitrij Nikolajevič Medvedev

Dmitrij Nikolajevič Medvěděv byl jedním z velitelů sovětských partyzánů na Ukrajině během druhé světové války, plukovník NKVD, hrdina Sovětského svazu a ruský spisovatel. Medvěděv pocházel z dělnické rodiny. Na vysoké škole v Oděse vystudoval matematiku a fyziku. Během ruské občanské války vstoupil do Rudé armády a roku 1920 do Komunistické strany Ruska . V letech 1920 až 1938 pracoval v NKVD v různých na Ukrajině, v Medvěžegorsku na stavbě Bělomořsko-baltského kombinátu NKVD nebo v sibiřském gulagu Norillag. V létě roku 1941, krátce po po napadnutí Sovětského svazu nacistkým Německem, byl jako důstojník NKVD poslán na nejprve do západního Ruska a pak na Ukrajinu, aby zde organizoval partyzánský odboj. Jeho jednotka, zvaná Победители , působila v Žytomyrské, Rovenské a Lvovské oblasti, zaměřovala se na sabotáže, atentáty a výzvědnou činnost, zlikvidovala více než dva tisíce německých vojáků a důstojníků včetně jedenácti generálů a zachránila přes sto šedesát židovských žen a dětí. Po osvobození Ukrajiny roku 1944 se Medvěděvova jednotka stala součástí pravidelné Rudé armády. Pátého listopadu roku 1944 byl Medvěděv vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. Mimo jiné mu byl také udělen Řád rudého praporu a stal se čtyřnásobným nositelem Leninova řádu . Roku 1945 byl poslán do Litvy, aby organizoval boj proti ozbrojeným antikomunistickým oddílům tzv. Lesních bratrů. Roku 1946 odešel jako plukovník do výslužby a pak se věnoval literární činnosti. Ve svých knihách se zabýval hrdinským bojem partyzánů v týlu německých vojsk. Jeho knihy se však vyznačují značnou schematičností ve vykreslování lidských charakterů....

Dawn Machell

Britská grafička a ilustrátorka knih pro děti.

David Mack

Americký spisovatel a scenárista. Autor a vydavatel série novel Star Trek, spoluautor a konzultant produkce televizního seriálu, animovaných příběhu a komiksů Start Trek.

Daniel Mizieliński

Polský výtvarník.