Výpis všech autorů

Katarína Machová

Karin Müller

Německá autorka beletrie pro mládež.

Karel Müller

PhDr. Karel Müller je český archivář, historik a heraldik, ředitel Zemského archivu v Opavě. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studium ukončil ziskem titulu PhDr. v roce 1981. V roce 1982 nastoupil do Státního oblastního archivu v Opavě. V roce 1990 se stal ředitelem téhož archivu .

Karel Milička

Narozen 1955.Literární teoretik, vysokoškolský pedagog.

Kamila Moučková

Kamila Moučková, rozená Nová , byla česká rozhlasová hlasatelka, moderátorka, recitátorka a lokální politička. Byla první televizní moderátorkou zpráv v Československu a v Evropě. Jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z televizní obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. Byla nositelkou státního vyznamenání, medaile Za zásluhy. Jako dcera novináře a politika Viléma Nového , člena ÚV KSČ, vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo. Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku se vrátila zpět do Jihlavy. Od roku 1946 byla členkou KSČ. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Sedm let pracovala jako hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. Stala se tak první televizní moderátorkou zpráv v Československu i v Evropě, do té doby byla tato profese svěřována výhradně mužům. Na jaře roku 1968 jí prezident Ludvík Svoboda propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. V roce 1989 jej na znamení protestu vrátila. Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž byla Kamila Moučková odvolána z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereck...

Josef Richard Marek

Josef Richard Marek byl český kreslíř, grafik, překladatel a spisovatel. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Dále napsal úvodní statě k řadě výstavních katalogů.

Josef Molnár

Narozen 29.4.1953 v Novém Jičíně. RNDr., matematik, autor učebnic .

Josef Mára

Prózy.

Jorgen Engebretsen Moe

Jørgen Engebretsen Moe byl norský foklorista, biskup a básník. Proslavil se zejména díky sbírkám norských pohádek, které sesbíral společně se Peterem Christenem Asbjørnsenem. Narodil se do rodiny farmáře a politika Engebreta Olsena Moeho na farmě Mo v Hole u Ringerike. S Asbjørnsenem se poprvé setkal ve čtrnácti letech, kdy se oba připravovali na přijetí do školy v Norderhovu. Brzy zjistili, že sdílí zájem o folklor. Od roku 1841 cestoval téměř každé léto po jihu Norska a sbíral lidové pověsti. V roce 1845 se stal profesorem teologie na Norské vojenské akademii. O osm let později přijal vysvěcení a na deset let se stal kaplanem v olberském kostele v Krødsheradu a sigdalském kostele v Sigdalu. Poté se přestěhoval do Drammenu a stal se farářem v Bragernes. V roce 1870 se přestěhoval znovu, tentokrát do Vestre Aker, poblíž Christianie. Pět let na to, 1875, se stal biskupem v Agderské diecézi, se sídlem ve městě Kristiansand. V lednu 1882 odstoupil kvůli chátrajícímu zdraví z pozice biskupa, zemřel téhož roku v březnu. Jeho syn Moltke pokračoval ve sbírání folkloru a pohádek a stal se prvním profesorem tohoto předmětu na univerzitě v Oslu. Jørgen E. Moe byl v roce 1873 vyznamenán řádem svatého Olafa v hodnosti rytíř. V roce 1881 byl vyznamenán hodností komandér. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jørgen Moe na anglické Wikipedii.

John Malam

Britský autor knih pro děti a mládež. Editor. Pracuje jako muzejní archeolog. Píše též pod pseudonymem Jo Phillips.

Jitka Melicharová

PaedDr. Jitka Melicharová-Vinařová. Narozena 20.10.1923 v Praze, autorka turistických průvodců.

Jitka Machová

Narozena 6.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., odborná asistentka na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Jiří Mrkvička

PhDr. Jiří Mrkvička celý život pracoval na pardubickém psychiatrickém oddělení a jako klinický psycholog, psychologický poradce a psychoterapeut se věnoval dospělým i dětským pacientům a jejich rodinám. Jako uznávaný a vyhledávaný odborník přednášel a publikoval na mnoha konferencích i seminářích, v časopisech, rozhlase a televizních pořadech. V závěru svého působení vyučoval psychologii náboženství také studenty Univerzity Pardubice. Známé a ceněné jsou jeho publikace, zejména již dávno rozebraná „Knížka o radosti“, „Člověk v akci“, „Hovory s Tebou“ … Ve svých knihách dokázal propojit svoji filozofickou erudici s uvažováním o člověku ve zdraví a nemoci. Zamýšlel však také nad těmi, kteří pomoc druhým poskytují, ať už jako lékaři, psychologové, poradci, sociální či pedagogičtí pracovníci. Dařilo se mu vyjadřovat své myšlenky jazykem přístupným nejen úzké odborné veřejnosti.

Jiří März

Ing., spoluautor publikace z oblasti vodohospodářství a kanalizačních sítí.

Jiří Margolius

Narozen 9. 11. 1936, zemřel 2006. Publicista, autor detektivních povídek.

Jiří Macek

Narozen 18.5.1932 v Olomouci. Promovaný historik, hudební spisovatel, autor monografie V. Kaprálové, pořadatel výboru statí a kritik J. Stanislava a sborníku diskofila.

Jindřich Mošna

Narozen 1.8.1837 v Praze, zemřel 6.5.1911 v Praze. Herec Národního divadla, autor sólových výstupů a memoárové publikace.

Jennifer McMahon

Romanopisec Narození: 5. června 1968, Hartford, Connecticut, USA Vzdělání: Goddard College Nominace: Goodreads Choice Awards Best Horror, Goodreads Choice Awards Best Fantasy Jennifer McMahonova jedinečná značka napětí se rozkládá na hranici mezi konvenčním tajemstvím a nadpřirozeným thrillerem. Její romány jsou spisovatelé na seznamu bestselleru The New York Times od jejího breakoutu v roce 2009, Promise Not to Tell. Poslední McMahonová, Zimní lidé, se může pochlubit "nepřetržitě vzrušující atmosférou a některé z jeho tmavších nadpřirozených letů připomínají Stephena Kinga", uvádí USA Today. Byla to Indie Next pick, Library Reads selection a Amazon Best Book of the Month v únoru, její debutový měsíc. McMahon je také autorem My Tiki Girl, dobře přijatého GLBT mladého dospělého románu obsaženého na ALA's Rainbow List pro rok 2009. Jennifer McMahonová je spisovatel, který dříve žil v Barre ve Vermontu a nyní žije v Montpelieru v Vermontu. Má občanskou jednotu se svým partnerem Drou a jedním dítětem, dcerou Zelou. Je absolventkou Goddardovy vysoké školy a studovala poezii na Vermont College. Její debutový román "Promise Not To Tell" vyšel v dubnu roku 2007 Harper Paperbacks . Slib "Nesdělat" byl popsán časopisem Publishers Weekly jako "Part mystery-thriller and part fantasy story". To bylo propuštěno v Německu Rowohlt Verlag pod názvem Das Mädchen im Wald v říjnu 2007. Orion vydavatelská skupina zveřejnila slib, že neříkej ve Spojeném království v roce 2008. Francouzské vydání a italská edice mají také byl propuštěn. Její následný upřímný román Ostrov ztracených dívek vyšel v dubnu roku 2008 Harper Paperbacks. Byl to New York Times Bestseller. V Německu vydal Rowohlt Verlag pod názvem Die Insel der verlorenen Kinder ; a v Nizozemsku De Boekerij pod názvem Het eiland van de verdwenen meisjes. Sphere, otisk Malého, Hnědého, publikoval ve Spojeném království v září 2009....

Jay McInerney

Jay McInerney, celým jménem John Barrett McInerney Jr. je americký spisovatel. Je autorem osmi románů, z nichž Zářivá světla velkoměsta, Ransom, To už je život a Modelové chování byly přeloženy do češtiny. Je též autorem několika povídkových knih a dvou knih o víně. Napsal scénář pro stejnojmennou filmovou adaptaci románu Zářivá světla velkoměsta a je spoluautorem scénáře televizního filmu Gia o životě americké supermodelky, v němž hlavní roli ztvárnila Angelina Jolie. Pravidelně také přispívá do New York Magazine, Guardian Weekly a do Corriere Della Serra. V 80. letech ho jeden kritik označil za „kokainového prozaika“. Mc Inerney ve svých novelách popisuje šílený svět newyorských nočních klubů té doby s řadou odkazů právě na „bílý prášek“. Jay McInerney se narodil v Hartfordu v Connecticutu. Jeho otec byl viceprezidentem obchodní společnosti, matka v domácnosti. Část svého dětství strávil v Evropě. Již v mládí se rozhodl, že stane spisovatelem. V roce 1976, po ukončení humanitních studií na prestižní škole Williams College v Massachusetts, nakrátko zakotvil v časopise New Yorker. Jelikož však v psaní knihy nijak nepokročil, přestěhoval se z New Yorku do města Syracuse, aby na tamější univerzitě studoval tvůrčí psaní pod vedením romanopisce Raymonda Carvera. Aby si vydělal na studia, pracoval jako příručí v obchodě s vínem. Tam získal první zkušenosti, jež později využil při psaní sloupků o víně pro časopis House & Garden. Hned jeho první román Zářivá světla velkoměsta, který vyšel v roce 1984, mu získal slávu. Celkem se prodalo přes milion výtisků a kniha se dočkala i filmového zpracování. Po něm následovalo v rychlém sledu pět dalších románů Ransom, To už je život, Brightness Falls, The Last of the Savages a Modelové chování, z nichž u nás vyšly tři. Jeho román To už je život z roku 1988 „je svéráznou knihou už z toho důvodu, že ji sice napsal muž...

Jaroslav Moravec

Narozen 2. 5. 1917 v Praze, zemřel 26. 2. 1954 tamtéž. Autor písňových textů, příležitostný hudební skladatel, též autor pohádek a rozhlasových her.

Jaroslav Marcha

Dominik Nejezchleb-Marcha, též jen Dominik Nejezchleb , byl československý spisovatel a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Narodil se jako Dominik Nejezchleb. Od roku 1905 používal pseudonym Jaroslav Marcha. 16. června 1925 mu Zemská správa politická na Moravě povolila změnu příjmení na Nejezchleb-Marcha. Získal jen základní vzdělání. Literárně i politicky byl samoukem. V letech 1907–1910 byl členem redakcí Rolnických listů, Selských listů a Moravského venkova. Už tehdy byl i politicky aktivní. V roce 1910 se stal tajemníkem agrární strany pro Moravu a Slezsko. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí členem Ústřední Domoviny v Brně. Později ještě přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Byl literárně činný. Zprvu přispíval do regionálního tisku verši, později psal kratší prózy z venkovského prostředí. V letech 1936–1941 zastával funkci předsedy Moravského kola spisovatelů. Později byl čestným předsedou. Zároveň byl předsedou Sdružení poslanců-novinářů v Praze, místopředsedou dozorčí rady spořitelny a správní rady pojišťovny. Rovněž vykonával funkci člena správní rady firmy Novák a Jahn. Zemřel v prosinci 1961 v Brně. Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného. V téže obci byla v prosinci 2011 odhalena i...

Jaroslav Macek

Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...

Jana Machalická

Narozena 14. 9. 1958 v Praze. Teatroložka, divadelní kritička a novinářka.

Jan Munzar

RNDr. Jan Munzar, CSc. - vědecký pracovník v oboru klimatologie, absolvoval meteorologii na Karlově univerzitě v Praze. Ve volném čase se zabývá historií a popularizací meteorologie. S jeho příspěvky se setkávají řadu let čtenáři časopisů Věda a život, Lidé a země i rozhlasoví posluchači.

Jan Majerník

Narodil sa 20. júla 1936 v Senici v úradníckej rodine. Do základnej školy chodil v rodisku, v Ladcoch a v Nových Zámkoch. Na Gymnáziu v Nových Zámkoch roku 1954 aj zmaturoval. Potom študoval na FF UK v Bratislave slovenčinu a ruštinu. Štúdium ukončil roku 1959. Najskôr pracoval ako redaktor mesačníka Mladá tvorba, potom na Slovenskom ústredí knižnej kultúry v redakciách časopisov Knižná kultúra a Universum. Učil na Gymnáziu v Dunajskej Strede, potom bol pracovníkom Obvodného kultúrneho a spoločenského strediska v Bratislave. Roku 1980 sa stal spisovateľom a prekladateľom v slobodnom povolaní a spolupracoval s literárnymi časopismi, najčastejšie s redakciou Romboidu. Od roku 1992 bol redaktorom, neskôr šéfredaktorom Literárneho týždenníka, v súčasnosti pracuje v Národnom literárnom centre. Do literatúry vstúpil ešte v rokoch vysokoškolských štúdií ako publicista a prekladateľ. V prvom období tvorivej činnosti sa venoval prekladaniu ruskej, ukrajinskej a poľskej poézie. Knižne vydal výbery z básnickej tvorby B. Sluckého, J. Vinokurova, J. Jevtušenka, R. Kazakovovej, B. Achmadulinovej, M. Cvetajevovej, A. Tvardovského, N. Asejeva, S. Michalkova, M. Džälila, I. Drača. T. Rózewicza, K. I. Galczýnského, K. Chettagkätyho a i. a v jazykovej spolupráci aj dva výbery z modernej indickej poézie. Obsiahly výber z jeho prekladovej tvorby vyšiel roku 1986 pod názvom Preklady. Ako básnik do literatúry vstúpil zbierkou Okamih dospievania . Značnú časť zbierky tvoria ľúbostné verše. Ďalšie dve básnické zbierky Stalo sa a Skadiaľ vydal s časovým odstupom desiatich rokov. Vlastná i spoločenská skúsenosť mu bola podnetom pri hľadaní hlbšieho zmyslu života a jeho pozitívnych hodnôt aj v zbierke Za svetlom v okne . Výber z poézie mu vyšiel roku 1990 pod názvom Voda má čas. Roku 1991 vydal zbierku politickej satiry Pornogramy. Prejavil sa aj ako esejista a prozaik. Knižne vydal súbor esejí, čŕt, úvah a mikropoviedok s hubárskou tematikou pod názvom Rastú! (198...

James Melville

Roy Peter Martin neměl v úmyslu stát se spisovatelem – přednášel filozofii, sloužil v britském letectvu a léta pracoval v zahraničí jako diplomat na poli kulturních styků. V této funkci si zamiloval Japonsko a začal o něm psát. Píše pod pseudonymem James Melville a Hampton Charles.

James Albert Michener

Michenerovi rodiče nejsou známi. Podle jeho prací se narodil 3. 2. 1907 v New Yorku, ale nejsou o tom záznamy. Jako sirotek vyrostl s pěstounkou Mabel Michener v Doylestownu ve státu Pennsylvánia. Působil jako učitel a odborný asistent. Během druhé světové války byl u námořnictva jako námořní historik v jižním Pacifiku. Zde napsal svou první knihu Thales of the South Pacific, sbírku volně spojených povídek, za kterou dostal roku 1948 Pulitzerovu cenu. Později podle ní vznikl muzikál, který byl uvedený na Broadway jako South Pacific. Michener napsal mnoho románů, většinou historických, zabývajících se životem v konkrétní zemi. Tyto romány jsou založeny na historicky přesných informacích, většina hlavních postav je fiktivní. Během výzkumu pro své práce procestoval země, aby je mohl popsat co nejpřesněji. Dále je autorem povídek, cestopisů a řady statí o literatuře a výtvarném umění, zejména japonském. Zemřel 16. 10. 1997 v Austinu ve státu Texas.

Jacques Marseille

Francouzský historik, redaktor, univerzitní profesor, esejista, novinář

Ivan Matoušek

Narozen 28. 7. 1948 v Praze. Básník a prozaik, výtvarník a překladatel. Původním povoláním chemik.

Indro Montanelli

Indro Montanelli byl italský novinář, spisovatel a historik. Jeho četné články a publikace z něj učinily jednu z nejdůležitějších, nejpopulárnějších a nejvlivnějších osobností 20. století v Itálii. Po absolvování lycea v Rieti Montanelli studoval právo ve Florencii. Jeho disertační práce, která se zabývala reformou fašistického volebního práva z roku 1923 a konstatovala, že jde v podstatě o zrušení svobodných voleb, byla oceněna nejvyšší možnou známkou. Poté absolvoval několik kurzů politických a sociálních věd v Grenoblu. Poprvé veřejně vystoupil v příspěvcích do čtrnáctideníku Il Selvaggio, který Mino Maccari vydával v nákladu 500 výtisků a jehož autoři, včetně fašistů, byli první, kdo vyzýval k nekonformitě vůči režimu. V roce 1932 spolupracoval s fašistickým mládežnickým časopisem L'Universale, který vydával Berto Ricci v nákladu 500 000 výtisků. V roce 1934 začal Montanelli pracovat v Paříži jako zpravodaj o zločinech a neštěstích pro Paris-Soir. Brzy byl vyslán jako korespondent do Norska, poté do Kanady a Spojených států, kde se stal zaměstnancem United Press International. Tehdy udělal rozhovor s Henrym Fordem; výsledkem byl originální portrét průmyslníka. Montanelli se nabídl jako zpravodaj pro Etiopii, ale zpravodajská agentura jeho žádost zamítla. Potom se nadchnul pro fašismus a chtěl odejít do Afriky jako dobrovolník, aby velel praporu askariů. Zde začaly jeho pochybnosti o režimu, vyvolané neschopností a špatnou organizací armády, která se však zato pyšnila množstvím vyznamenání a medailí. Sotva se vrátil do Itálie, odešel do Španělska jako korespondent pro noviny Il Messaggero, aby informoval o tamní občanské válce. Zde se jeho názory na fašismus radikalizovaly. Poté, co popsal bitvu o Santander ne jako skutečnou ofenzívu ozbrojených sil, ale jako procházku, kde jediným nepřítelem bylo horko, byl jako novinář suspendován, poslán zpět do Itálie a vyloučen z fašistické strany. Jeho sy...

František Macků

Narozen 29.11.1919 v Hartmanicích , zemřel 8.5.2000 v Itálii. MUDr., CSc., profesor gynekologie. Práce v oboru.

Francis Melville

Anglický autor, zabývá se magií.

Frances Mayes

Frances Mayesová je autorkou 4 úspěšných knih vycházejících z jejích pobytů v Toskánsku, kde pravidelně tráví část roku, a několika svazlů prózy a poezie. Je pravidelnou přispěvatelkou časopisů Food & Vine, House Beautiful a dalších periodik. Na San Francisco State University přednáší obor tvůrčího psaní.

Ellie Midwood

Americká lingvistka a spisovatelka zaměřená na historii 2. světové války a holocaustu. Autorka historických románů.

Ella Maise

Elek Magyar

Maďarský autor kuchařských knih.

Eduard Mörike

Eduard Friedrich Mörike byl německý romantický básník, prozaik a překladatel, vrcholný představitel tzv. švábské romantiky. Jeho tíhnutí k harmonii je někdy označováno za literární biedermeier. Eduard Mörike pocházel z lékařské rodiny, do které se narodil jako sedmé dítě. Po maturitě na stuttgartském gymnáziu vystudoval v letech 1822 až 1826 teologii v Tübingenu. Působil pak jako evangelický farář na různých místech ve Württembersku a od roku 1834 devět let v Cleversulzbachu poblíž Weinsbergu. Roku 1843 se pro nemoc místa vzdal a žil v soukromí v Mergentheimu. Od roku 1851 působil jako profesor literatury na Kateřinském ústavu ve Stuttgartu a roku 1866 odešel do výslužby. Zemřel roku 1875 a je pohřben na hřbitově Pragfriedhof ve Stuttgartu. Za svého života vešel Mörike ve známost díky své poetické novele Mozartova cesta do Prahy , dnes je však ceněn jako jeden z nejvýznamnějších německých básníků 19. století. Díky své uzavřené povaze se vyhýbal společenským stykům, což zvýšilo jeho vnímavost pro přírodu a lidové cítění. Proto je jeho přírodní, reflexivní i milostná lyrika vyznačující se čistou citovou intonací a smyslovou svěžestí považována za dokonalou. Jeho básnické modlitby, zbavené programové ideovosti, dekorativnosti i rétoriky, jsou směsí radosti a stesku a zamýšlejí se nad podstatou bytí. Mörike psal rovněž básně výpravné i dramatické. Rovněž dovedl vynikajícím způsobem zachytit postavy lidové fantazie ve svých pohádkách. Skvěle ovládal též klasické básnické formy a hexametr. Působil také jako překladatel. Uspořádal a přeložil výbor antických řeckých a římských básní pod názvem Klasická antologie , S Friedrichem Notterem vydal roku 1856 překlady bukolických básní Theokrita, Bióna ze Smyrny a Moscha a roku 1864 přeložil básnické dílo Anakreóntovo ....

Denise Mina

Známá skotská autorka kriminálních románů Denise Mina se proslavila trilogií ze současného Glasgowa: Garne-thill , Exile a Resolution , za jejíž první část získala literární cenu Crime Writer’s Associaton John Creasey Memorial Dagger. Stejnou cenu obdržela i za povídku Helena and the Babies z antologie Fresh Blood 3. Mezi její další díla patří např. vysoce ceněné krimi drama Sanctum nebo The Field of Blood. Denise Mina, která mimo románů je autorkou i řady povídek, je britskou kritikou považována za korunní prin-ceznu ostrovní krimi.

Daphne Maple

Americká spisovatelka literatury pro dívky.

Dan Millman

Dan Millman je americký autor sedmnácti knih z oblasti duševního růstu přeložených do 29 jazyků, z nichž je nejslavnější poloautobiografický román Cesta pokojného bojovníka . Dan Millman zvítězil na Mistrovství světa ve skocích na trampolíně v roce 1964, spolukoučoval tým gymnastů na Univerzitě v Berkeley, pracoval jako instruktor gymnastiky na Stanfordské univerzitě a jako profesor tělovýchovy na Oberlinské vysoké škole. Je často spojován s hnutím za rozvoj lidského potenciálu společně s Anthony Robbinsem. Millmanova první kniha o duševním rozvoji, Cesta pokojného bojovníka, je zčásti autobiografická fikce zasazená do doby, kdy autor studoval na vysoké škole. V roce 2006 byla Cesta pokojného bojovníka zfilmována. Hlavní knihy přeložené do českého jazyka jsou Cesta pokojného bojovníka 1. díl, Návrat pokojného bojovníka 2. díl, Skrytá škola – nejnovější kniha z r. 2017 3.díl, Dvanáct bran na cestě osobnímu růstu, Čísla života, Božské zásahy, Sokrates, Čtyři pilíře smyslu života, Nevšední okamžiky, Tvůj život má cíl, Zákony Ducha. Dan Millman přednášel v Praze 23. října 2018 na „Nejodvážnější konferenci podzimu“.

Dalibor Michalčík

Fotograf.

Dája Mrázová

Autorka publikací o dietních programech a domácích pekárnách.

Charles-Louis de Secondat Montesquieu

Charles Louis de Secondat, baron de La Brède et de Montesquieu , byl francouzský filosof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby. Proslavil se dílem O duchu zákonů, které položilo základy moderní politické filozofie.

Cecil B Murphey

Americký pastor, církevní publicista.

Camille Mauclair

Rodným jménem Séverine Faust. Byl francouzský básník, spisovatel a kritik.

Břetislav Mencák

Narozen 19.4.1903 v Praskačce u Hradce Králové, zemřel 12.3.1981 v Praze. PhDr., literární historik a kritik, novinář, redaktor dětských časopisů, básník, prozaik, překlady ze švédštiny, norštiny, němčiny.

Brandon Mull

Americký spisovatel.

Boris Merhaut

Narozen 6. 1. 1924 v Praze, zemřel 26. 9. 2016 v Jindřichově Hradci, PhDr., unitář, indolog, odborný pracovník Orientálního ústavu AV , jógín, popularizátor jógy, hnutí Nového věku a alternativních životních stylů, spoluiniciátor vzniku "školy životních nauk" Kastálie v Horním Bolíkově, hlubinný ekolog, zakladatel Nadace Zelené alternativy, psycholog, člen Světové federace duševního zdraví, překladatel, publicista, redaktor Zdravotnických novin , Zpravodaje alternativních zemědělců.

Bohumil Matějovský

Zámečník, autor povídek. Narozen v Chomutově, bydlištěm v Bílině.

Bohumil Matějka

Bohumil Jaroslav Matějka byl český učitel, spisovatel, historik a muzejník. Narodil se v Litoměřicích jako syn Jindřicha a Alžběty Matějkových. Po studiu na gymnáziu v Litoměřicích pokračoval v letech 1886 -1893 studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie a dějin umění. Roku 1897 se oženil s Helenou, rozenou Schulhofovou, s níž měl jediného syna Jaroslava . Jeho kariéru a život předčasně ukončila duševní choroba, pro kterou byl v posledních letech hospitalizován. Věnoval se studiu dějin umění, v roce 1891 byl tajemníkem uměleckého oddělení na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, vykonal několik studijních cest do Itálie, Francie a Německa. Patřil k badatelům v oboru nemovitých i movitých památek a k dobrým organizátorům. Tak se stal dobrovolným konzervátorem a posléze kustodem archeologické a historické sbírky Národního muzea, v této funkci ho roku 1892 vystřídal Jan Koula. Dále byl tajemníkem c.k. Umělecké průmyslové školy v Praze, docentem dějin umění na Akademii výtvarných umění a na České technice . Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění na Karlově univerzitě. Je autorem řady odborných publikací a mnoho článků, které publikoval v periodickém tisku. Pro Ottův slovník naučný zpracoval řadu hesel. Některé jeho práce byly vydány v němčině. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Anton Markoš

Anton Markoš je český teoretický biolog. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, kde později vedl patnáct let katedru filozofie a dějin přírodních věd. Působil také v Centru pro teoretická studia . Zaměřuje se na buněčnou a vývojovou biologii a biosémiotiku. Jeho manželkou je bioložka Fatima Cvrčková. Kromě odborných statí a překladů je autorem řady knih v češtině i angličtině, např. Povstávání živého tvaru , Tajemství hladiny - hermeneutika živého . Je spoluautorem knih Berušky, andělé a stroje , Život čmelákův - koláž o pobývání v různých světech a Staré pověsti zemské aneb Malá historie planety a života . Roku 2010 editoval soubor textů o vztahu mezi jazykem a životem Jazyková metafora živého. Dále je autorem mnoha odborných i popularizačních článků, které napsal v rámci dlouholeté spolupráce s časopisem Vesmír.

Anna Musilová

Anna Musilová je mladá česká autorka, která žije napůl v Praze a napůl v Pardubicích. Studuje žurnalistiku na Univerzitě Karlově, dřív psala třeba pro Cosmopolitan nebo iDnes.cz a působila v Českém rozhlase. Aktuálně pracuje jako redaktorka české literatury v nakladatelství. Kromě toho se věnuje focení, malování a ráda cestuje – nejraději a nejčastěji do Velké Británie, která se v průběhu let stala jejím druhým domovem. Černooká je jejím debutovým románem, v roce 2019 vyšla Annina druhá kniha Tamařino souhvězdí. Autorsky se podílela i na textech v knize Hrdinky: Příběhy významných českých žen.

Andrew Matthews

Australský mezinárodní mluvčí, autor publikací z oblasti motivace a osobního rozvoje, též kreslíř.

Alfred Edward Woodley Mason

Alfred Edward Woodley Mason , narozen v Dulwichi, odchovanec Oxfordu, jedna z největších postav prvního raného podoylovského období. Napsal řadu vážných historických románů, byl hercem, poslancem za Coventry a za první světové války šéfem anglické námořní špionáže. Je autorem celkem pěti detektivních románů, v nichž vystupuje VD Hanaud, člen pařížské Súreté, a jeho watson, piják vína pan Ricardo. Romány se vyznačují výbornou atmosférou, psychologickým ponorem a vůbec značnou literární úrovní; Hanaud, jakési znovuvtělení Gaboriauova Lecoqa, je bystrý tlouštík, značně ješitný na svou slávu a výborný znalec lidské psychologie; pátrá v knihách Tajemství vily Rose , Dům šipu , Žádný jiný tygr a Zajatec v opálu .

Alessandro Manzoni

Alessandro Francesco Tommaso Manzoni byl italský básník a romanopisec. Jeho nejvýznamnějším dílem je historický román „Snoubenci“ z roku 1827. Román se odehrává za španělské nadvlády roku 1628, v roce 1827 jej však Italové četli jako obžalobu rakouského panství, takže významně podpořil italské risorgimento, zápas o sjednocení Itálie. Zároveň významně ovlivnil moderní italský jazyk. Manzoni se narodil v rodině staré šlechty, jeho matka byla vzdělaná a literárně nadaná dáma, dcera slavného právního filosofa Cesara Beccarii. Vztahy v rodině však nebyly dobré a rodiče se roku 1792 rozešli, matka pak žila s bohatým a vzdělaným Carlem Imbonatim v Anglii a v Paříži. Alessandro strávil dětská léta na venkovském statku a později v katolických internátech, kde špatně prospíval. V 15 letech se však nadchl pro poezii a začal psát klasické sonety. Po smrti svého otce roku 1805 odjel za matkou do Auteuil u Paříže, kde se scházela republikánská společnost tzv. „ideologů“; seznámil se zde s řadou významných osvícenců. Roku 1808 se Alessandro oženil s Henriette Blondel, dcerou ženevského bankéře, která roku 1810 přestoupila z kalvinismu ke katolictví. To mělo veliký vliv i na Alessandra, který se z osvícenského deisty stal přísným katolíkem. Manželství bylo velice šťastné a Manzoni žil v krásném venkovském sídle v severní Itálii, psal duchovní básně a traktát o katolické morálce. Roku 1818 však musel zděděné sídlo prodat, protože ho podvodník připravil o peníze, přesto velkoryse odpustil svým poddaným všechny dluhy. Roku 1819 vydal své první drama, které proti různým kritikům vehementně hájil Goethe. Na Napoleonovu smrt roku 1821 odpověděl sonetem „Pátý květen“, který si získal neobyčejnou popularitu a Manzoni se pomalu stával národním básníkem. Věnoval se také historii, kterou pokládal za nezbytného průvodce pro politiku. Roku 1822 vydal druhou tragédii, Adelchi, o dobytí severní Itálie Karlem Veli...

Alena Mátlová

Překladatelka westernových sešitů z němčiny.

Alena Macková

Narozena 18.3.1963 v Liberci. JUDr., občanské právo. Publikace z oboru.

Aleksandr Georgijevič Malyškin

Ruský spisovatel, klasik socialistického realismu.

Alan Moorehead

Alan McCrae Moorehead se narodil 22. července 1910 v Melbourne v Austrálii. Zemřel 29. září 1983 v Londýně . Od roku 1937 žil v Anglii. Vystudoval Melbourne University. Oženil se s Lucy Milner. Alan McCrae Moorehead byl spisovatel, světoběžník, životopisec, esejista, publicista Během 2. světové války se proslavil svojí kampaní na Středním východě, v Asii, Středomoří a v severozápadní Evropě. Díky tomu získal Řád britského impéria. Jeho kniha Gallipoli získala velký ohlas u kritiků, ač byla později kritizována. V roce 1966 dokončil scénář k rukopisu „Darwin a Beagle“. Toto dílo však vyšlo až v roce 1969 a 1972, díky Moorheadově manželce. Velký spisovatel díky operaci mozku není schopen číst, mluvit ani psát.

Zlatá Muzika

Český orchestr.