Výpis všech autorů

Julie-Anne Long

Julie Anne Long je americká spisovatelka romancí, která svou kariéru začala už od okamžiku, kdy se naučila psát. Její první dílo byl ilustrovaný opus o mluvících jablíčkách. Sice spisovatelskou kariéru během dospívání ohrožovala touha stát se rockovou star , ale láska k psaní zvítězila. Julie Anne četla knihy různých žánrů, ale srdce jí táhlo k romancím – inspirací jí byla Rosemary Rogers nebo Kathleen E. Woodiwiss. Romance si zvolila taky proto, že si užívá vymýšlet hrdiny a hrdinky, jejich citové projevy a sledovat vývoj jejich vztahu. No paak taky proto, že má ráda happyend. Období regentské Anglie, do níž svá díla zasadila, zas Julie Anne zvolila díky Jane Austen. Julie Anne žije a píše v San Franciscu a ve volném čase ráda navštěvuje muzea, balet a koncerty vážné hudby. Na kontě má zatím sedm historických romancí.

Joy Laurey

Vlastním jménem Imbrohoris, Jean - Pierre 1943 - 1993. Francouzský spisovatel a esejista.

Josef Lefler

Josef Lacina

Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...

Jon E Lewis

Britský historik, publikace z oboru.

John Locke

John Locke byl anglický filosof. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení. John Locke se narodil ve Wringtonu poblíž Bristolu do puritánské rodiny. Jeho otec - také John Locke, původně právník - se účastnil občanské války jako důstojník vojsk parlamentu. Roku 1647 byl mladý John poslán na prestižní Westminster School v Londýně. Poté byl přijat na Christ Church v Oxfordu. Byl pilným studentem, avšak kritizoval zkostnatělost tehdejších osnov. Jeho přítel z Westminster School Richard Lower jej seznámil s medicínou a experimentální filosofií. Díky němu se Locke také stal členem anglické Royal Society. Roku 1656 získal bakalářský titul ve filosofii a v roce 1658 magisterský. Získal ještě bakalářský titul v medicíně a již tehdy spolupracoval s významnými mysliteli a vědci jako Robert Boyle, Thomas Willis a Robert Hook. Roku 1667 se přestěhoval do domu lorda Coopera, hraběte ze Shaftesbury, v Londýně jako jeho osobní lékař – hrabě trpěl infekcí jater. Později, když infekce začala být životu nebezpečná, provedl Locke operační zákrok, a zachránil tak Shaftesburymu život. Shaftesbury se v roce 1672 stal lordem kancléřem. Locke se tak dostal do vysokých politických kruhů a dokonce získal několik funkcí, což mu poskytlo zkušenosti k sepsání pozdějších politických a ekonomických spisů. V roce 1675 výrazně klesla Shaftesburyho popularita a Locke odjel na čtyři roky do Francie. Po návratu napsal svá „Dvě pojednání o vládě“. Kvůli podezření z účasti na spiknutí proti králi musel Locke roku 1683 uprchnout do Nizozemí, kde se věnoval převážně psaní. Do Anglie se vrátil až po Slavné revoluci, jako doprovod manželky Williama Oranžského . Krátce po návratu vydal svá stěžejn...

John Lloyd

John Hardress Wilfred Lloyd pracoval jako producent rádia BBC v letech 1974–1978. Spolupracoval s Douglasem Adamsem na páté a šesté epizodě Stopařova průvodce po galaxii.

Joe R Lansdale

Držitel několika cen Brama Stokera. Koncem 80. let je obdržel mj. za naturalistickou povídku Noc, kdy nešli na horror, odehrávající se v době premiéry Romerova filmu Night of the Living Dead a za novelu S mrtvolákama v poušti kadilaků, která spadá do Lansdalem vytvořeného nového subžánru zombie western. Obě díla u nás vyšla ve sbírce Bizarníma rukama. Lansdale je také autorem scénáře k ceněné horrorové komedii Bubba Ho-Tep a tvůrcem předlohy k úvodnímu dílu úspěšné televizní série Masters of Horror. J. R. Lansdale je jedním z nejlepších horrorových spisovatelů posledních 25 let a může být považován za chybějící mezičlánek mezi Stephenem Kingem a Clivem Barkerem.

Jiří Ignác Linek

Jiří Ignác Linek byl český hudební skladatel 18. století, známý svým přínosem v oblasti klasické hudby, zejména v rámci české tradice. Narodil se 23. ledna 1725 v Bakově nad Jizerou a byl významnou osobností ve vývoji české hudby v období baroka. Linkovy skladby zahrnují řadu chrámových skladeb, symfonií, komorních děl a vokálních skladeb. Jeho styl se vyznačoval včleňováním lidových prvků do klasických forem, což bylo u českých skladatelů té doby běžné.

Jill Marie Landis

Americká autorka Jill Marie Landis se narodila v Clintonu ve státě Indiana a když ji bylo deset let, přestěhovala se s rodiči do Kalifornie. Po rodičích zdědila zálibu v historii a čtení, a tato skutečnost zformovala její váše%n pro psaní příběhů, které se odehrávají v minulých časech. Vystudovala historii na Long Beach State University a seset let pracovala jako učitelka v mateřské škole. Publikovat začala v roe 1988 a je autorkou šestnácti románů, které ser pravidelně umisťují na předních poszicích žebříčků nejčtenějších knih ve Spojených státech. V současné době žije Jill Marie se svým manželem Steem v Kalifornii a na Havaji. K jejím koničkům, kromě psaní, patčí jizda na kajaku, pěstovnán orchidejí, hra na ukulele, ruční práce a tanec hulahula.

Jerry Lee Lewis

Jerry Lee Lewis , často známý jako "The Killer", je průkopníkem rock and rollu a country hudby. Narodil se 29. září 1935 ve Ferriday v Louisianě a vyrůstal ve hře na klavír se svými bratranci Mickey Gilleym a Jimmym Swaggartem. Lewisova kariéra odstartovala v 50. letech, kdy se připojil k Sun Records, stejnému vydavatelství, které uvedlo na trh Elvise Presleyho, Johnnyho Cashe a Carla Perkinse. Díky svému výbušnému stylu vystupování a klavírnímu umění se rychle stal hvězdou.

Jaromír Lang

Jaromír Lang byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ. Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se literární vědou a dějinami literatury. Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít a vrátil se k akademické činnosti. V letech 1961-1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého. K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od list...

Jan Milič Lochman

Jan Milíč Lochman byl český exilový protestantský teolog a filozof, duchovní Českobratrské církve evangelické a vysokoškolský pedagog. Teologii studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , na univerzitě v St. Andrews a v Basileji, kde později také působil . V letech 1960-1968 působil jako profesor systematické teologie na KEBF v Praze. Přednášel hostovsky i na jiných předních univerzitách v Evropě a v USA. V letech 1968-1992 přednášel na univerzitě v Basileji; přednášel zde hostovsky a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v Basileji zůstal. Od roku 1969 byl profesorem a dvakrát byl zvolen rektorem. Po roce 1989 zajížděl pravidelně do Československa i Česka. Patřil k význačným osobnostem ekumenického hnutí a křesťansko-marxistického dialogu. Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Jan Lukas

Narozen 10. 8. 1915 v Českých Budějovicích, zemřel 28. 8. 2006 v New Yorku . Umělecký fotograf, od r. 1965 žil v USA.

Jan Lopatka

Jan Lopatka byl významný český literární kritik, redaktor a editor, signatář Charty 77. Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2015. Otec Jana Lopatky byl zedník, matka švadlena. Po základní škole absolvoval ve Vimperku jedenáctiletou střední školu. V letech 1958–1962 studoval dvojobor český jazyk – historie na Filosofické fakultě UK v Praze, zapisoval si také přednášky a semináře z estetiky. Titul PhDr. mu byl přiznán v roce 1964 po obhajobě rigorózní práce o rozhlasové adaptaci Vančurových literárních textů. V šedesátých letech byl zaměstnancem Českého rozhlasu Praha, proslul však zejména jako redaktor nekonformního časopisu Tvář . Zde se zabýval kritikou prozaických textů, publikoval a se sympatiemi komentoval některá literární díla, často nevšední kvality – mj. Bambino di Praga Bohumila Hrabala, Cholupický den Ladislava Klímy, Sešity Jana Hanče, prózu Jakuba Demla. Výrazně se zasloužil o docenění próz Karla Poláčka a o adekvátnější porozumění Osudům dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška. Po zastavení Tváře v roce 1969 měl Lopatka, který nikdy nebyl členem KSČ a pro svůj krajně skeptický odstup od režimu se nekompromitoval ani veřejným přitakáním pražskému jaru 1968, relativně snadnou ústupovou cestu do vnitřní emigrace a společenské „šedé zóny“. Pracoval jako technik a programátor, zabýval se soukromě dílem Egona Bondyho; v první polovině sedmdesátých let nepublikoval ani v ineditních sbornících. V roce 1975 však začal spolupracovat s Václavem Havlem na vydávání samizdatové literatury a v roce 1976 podepsal Chartu 77. V letech 1977–1989 proto pracoval v nekvalifikovaných profesích, např. jako umývač nádobí. Je též znám mimo coby zakladatel a vydavatel kritického samizdatového časopisu Kritický sborník a spoluautor exilového vydání Slovníku českých spisovatelů . Později nakrátko přišel na Filosofickou fakultu UK v Praze jako pedagog a publikova...

Jan Lellák

Narozen 16. 1. 1926 v Helcmanovicích u Gelnice , zemřel 31. 7. 1993. Prof., RNDr., CSc.,biolog, vysokoškolský pedagog, specializace na hydrobiologii, práce v oboru.

Jan Lehar

Literární historik, lexikograf a editor. Narodil se v rodině úředníka. Po maturitě vystudoval češtinu a francouzsštinu v Olomouci. Od roku 1972 do roku 1974 pracoval v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě. Po přestěhování do Prahy byl odbytově propagačním referentem v nakladatelství Academia a redaktorem v nakladatelství Odeon. Od roku 1990 byl vědeckým pracovníkem v oddělení literární historie a lexikografie. Zpočátku rozděloval svůj zájem mezi českou a francouzskou literaturu, záhy se však specializoval na českou medievalistiku.

Jakob Lorber

Jakob Lorber byl rakouský hudebník, křesťanský mystik a vizionář. Sám se označoval jako „píšící sluha Boží.“ Jakob Lorber se narodil jako první syn Michala Lorbera a jeho ženy Marie, rozené Tautscherové, v starousedlé křesťanské selské rodině v Kaniše, která příslušela tehdy Rakousku, nyní Slovinsku. Po něm se narodili synové Michal, Josef a dcera Cecilie. V 17 letech šel do Marburgu nad Drávou a byl tam učitelským pomocníkem a varhaníkem. Brzy na to se odebral do sv. Jana v údolí Saggan, kde ho místní kaplan vyučoval v latině. Kaplan mu radil, aby se věnoval kněžskému povolání, proto se Lorber vrátil do Marburgu, a tam navštěvoval gymnasium. Po pěti třídách pokračoval ve studiích gymnasia ve Štýrském Hradci. Živil se jako domácí učitel zpěvu, hudby a kreslení. Od roku 1829 navštěvoval „vyšší pedagogický kurs pro učitele na hlavních školách“ a získal velmi dobré vysvědčení. Po prvním bezúspěšném ucházení o místo učitele se začal věnovat zcela hudbě. Skládal písně a koncertní díla. Tak se setkal se známým hudebním skladatelem Anselmem Hüttenbrennerem. V té době poznal Lorber i slavného houslistu Niccolu Paganiniho a ten mu také udělil několik hodin výuky a stal se mu vzorem. Podle údajů jeho životopisce Leitnera, četl Lorber knihy Justina Kernera, Jung-Stillinga, Emanuela Swedenborga, Jakoba Böhmeho, Jana Tennhardta, Kerninga a především Bibli. Vzdor tomuto sklonu k bádání nejhlubších tajemství, zůstával v celku jasným, radostným člověkem a dobrým společníkem. 15. března 1840 v 6 hodin ráno, když se pomodlil a chtěl vstát, uslyšel podle vlastních slov v místě srdce hlas, který mu pravil: „Vstaň, vezmi pisadlo a piš.“ Začal tedy psát. Slovům která slyšel a zapsal, věnoval zbytek svého života. Psát začínal skoro denně před snídaní. Později některým ze svých přátel jednotlivé články i celé knihy diktoval. Při tom prý seděl vedle píšícího a klidně hleděl před sebe a ve své plynu...

Jacob Liberman

Narodil se roku 1947 je doktor- optometrie, od r.1973 pracuje jako oční lékař a terapeut ve svém centru pro energetickou medicínu v Aspenu/ Colorádo. Svojí prací pomohl více než 20 000 pacientů.

Ivana Lacková

Ivan Langer

Ivan Langer je český politik, od roku 1991 člen ODS, v letech 1996–2010 poslanec Poslanecké sněmovny , český ministr informatiky a ministr vnitra. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1989 byl členem univerzitního a celostátního stávkového výboru studentů. Byl místopředsedou Občanské demokratické strany , do které vstoupil v roce 1991. V letech 1996 až 2010 byl poslancem PSP ČR. V letech 1998–2006 byl místopředsedou PSP ČR a v letech 2006–2007 ministrem informatiky. V letech 2006–2009 byl ministrem vnitra. Podle žurnalisty Jiřího Leschtiny Langer vystoupal do nejvyššího vedení ODS v době, kdy předsedu Klause po skandálech s falešnými sponzory a stranickým černým kontem opouštěli Josef Zieleniec, Jan Ruml, Ivan Pilip, Milan Uhde a další. Stal se jedním z tvůrců předvolební kampaně „Doleva, nebo s Klausem“ před sněmovními volbami roku 1998, po nichž ODS uzavřela tzv. opoziční smlouvu s vítěznou ČSSD, jejímž signatářem byl rovněž Langer. V letech 2000–2006 pedagogicky působil na Právnické fakultě Univerzity Palackého. V roce 1999 se Ivan Langer podílel na založení liberálně-konzervativní akademie CEVRO. CEVRO bylo původně založeno jako think tank pro ODS v roce 1999 a podílelo se i na volebních kampaních ODS. Mezi další aktivity patří pořádání konferencí a seminářů, vydávání časopisu a publikací a zpracovávání odborných stanovisek. Je určeno zejména pro ty, kteří jsou činní ve veřejném životě nebo se do něj chystají vstoupit. V roce 2006 pak CEVRO s Ivanem Langerem jako předsedou správní rady založilo soukromou vysokou školu CEVRO Institut, nabízející bakalářské a navazující magisterské studijní obory Veřejná správa, Soukromé právo, Politologie a mezinárodní vztahy, Bezpečnostní studia a Hospodářská politika. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 kandidoval jako lídr olomoucké kandidátky ODS, byl...

Irena Liščáková

Slovenská romanistka, práce z oboru.

Igor Lukes

Igor Lukeš je český historik od 70. let 20. století žijící v Americe a honorární konzul České republiky v Bostonu. Vystudoval filosofii a historii na Univerzitě Karlově, působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University se zaměřením na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska. Byl členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, odstoupil kvůli nesouhlasu s odvoláním ředitele ústavu Daniela Hermana, ke kterému podle něj došlo „pomocí lží a v důsledku konspirace“. Přispívá do českých novin a časopisů. Je autorem řady knih, např. Inside the Apparat či Gorbachev’s USSR: A System in Crisis , kniha Czechoslovakia between Stalin and Hitler: the diplomacy of Edvard Benes in the 30´s získala cenu Boston Authors Club a Kahn Award. Historik Vít Smetana při recenzi jeho knihy „Československo nad propastí“ kvůli chybám, omylům a metodologickým proviněním, jichž se Lukeš v knize dopustil, doporučil, aby se do budoucna věnoval historickým románům. Lukeš kritizoval Čechy za odmítavý postoj vůči imigrantům během evropské migrační krize v roce 2015 a také vyzdvihl multikulturní společnost ve Spojených státech, když prohlásil: „Sám žiji v zemi, kde se střetávají desítky různých kultur, desítky různých náboženství a podle mého názoru to funguje mnohem lépe tam, než tady.“ V dubnu 2016 Lukeš v rozhovoru s Tomášem Klvaňou v Reflexu označil amerického whistleblowera Edwarda Snowdena za „zrádce“ a prohlásil coby veřejný podporovatel Demokratů, že pokud americké volby vyhraje Donald Trump, dojde k oslabení NATO a v České republice by se mohli dostat k moci „putinovci“. Po smrti George Floyda začaly být v USA a západní Evropě strhávány a vandalizovány sochy historických osobností, například Winstona Churchilla, George Washingtona nebo Kryštofa Kolumba. Lukeš prohlásil, že by ve veřejném prostoru neměla být „socha nebo cokoliv jiného, co symbolizuje něco, co...

Hugo Loetscher

Švýcarský esejista, prozaik a novinář.

Hana Lukšová

Narozena 1969. Mgr., matematička a pedagožka, autorka matematické příručky pro ZŠ.

Gytha Lodge

Britská spisovatelka, blogerka, zakladatelka divadelní společnosti, autorka beletrie pro dospělé a pro mládež, divadelních her a scénářů k filmům a videohrám.

Gordon Lightfoot

Gordon Lightfoot je uznávaný kanadský písničkář, který se významně zapsal do folkového a folkrockového hudebního žánru. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, začíná na počátku 60. let 20. století. Lightfootovo písničkářství se vyznačuje emocionální hloubkou a vypravěčstvím, často se v něm odrážejí témata lásky, přírody a sociálních problémů. Široké uznání si získal písněmi jako "If You Could Read My Mind", "Sundown" a "The Wreck of the Edmund Fitzgerald", které ukázaly jeho vypravěčské schopnosti a melodické mistrovství.

Gina LaManna

Americká spisovatelka, zaměřena na mystery literaturu a thrillery.

Gerhard Leibold

Léčitel a psychoterapeut, publikace z oboru.

Gayle Lynds

Americká spisovatelka, pod nejrůznějšímy pseudonymy píše dobrodružné romány pro mládež a dospělé. Maškaráda je první román, který publikuje pod vlastním jménem.

František Livora

Slovenský operní tenor

František Landovský

Narozen 22.9.1900 v Mladějově u Sobotky, zemřel 28.5.1974 v Praze. Ing., dr.techn., docent, publikace z oboru zelinářství.

Érik L'Homme

Erik L'Homme se narodil roku 1967 v Grenoblu. Dětství strávil v kraji Drome, kde vyrůstal v úzkém kontaktu s přírodou. Odsud pramení jeho záliba v dobrodružstvích všeho druhu, se kterou se pojí i láska ke knihám. Po získání diplomu z historie se vydal po stopách hrdinů svých oblíbených knih, dobrodruhů a básníků. Objevovat daleké neznámé kraje. Jeho cesty ho zavedly i k horským masívům Střední Asie, ocitl se na stopě divochů, zamířil až na Filipíny hledat bájný poklad. V nakladatelství Harmattan vyšla jeho první kniha o jazyce a kultuře starobylého národa, žijícího někde na pomezí Pákistánu a Afghánistánu. V současné době žije v Provence a svůj čas dělí mezi žurnalistiku , dlouhé procházky a psaní románů.

Elvira Lindo

Elvira Lindo Garrido je španělská spisovatelka a novinářka. Proslavila se sérií knih o Manolitovi Brejlounovi, desetiletém chlapci, který žije s rodinou v bytě v madridské čtvrti Carabanchel Alto. Taktéž je autorkou několika televizních a filmových scénářů. Od prosince do června žije v New Yorku, zbytek roku v Madridu. Série o Manolitovi Brejlounovi

Elisabeth Lambert-Ortiz

Novinářka a publicistka, autorka knih o pokrmech a koření, narozena v Anglii, zemřela v USA.

Edward Lucas

Novinář a šéfredaktor mezinárodní sekce týdeníku The Economist. Edward Lucas již přes 20 let pokrývá dění ve východoevropském regionu. Během této doby působil v Praze, Berlíně, Vídni a Moskvě. Specializuje se na energetickou bezpečnost a ruskou mezinárodní a bezpečnostní politiku. Je autorem knihy „Klam“ z roku 2012 o špionáži mezi západem a východem a knihy „Nová studená válka“ . Mezi lety 1992 a 1994 pracoval jako editor pro týdeník The Baltic Independent v Tallinu. Bakalářský titul získal na London School of Economics a studoval polštinu na Jagellonské univerzitě v Krakově.

Dušan Lužný

Dušan Lužný je český sociolog, religionista, vysokoškolský pedagog. Absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně . V současné době působí na Katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie na Filozofické fakultě Univerzitě Palackého v Olomouci. Vědeckou práci započal v roce 1987 jako interní aspirant na Ústavu pro filosofii a sociologii Československé akademie věd v Praze odkud v roce 1989 přešel na Ústav pro studium společenského vědomí . Publikoval mnoho studií i několik knih převážně s tematikou sociologie, zejména pak sociologie náboženství, východního náboženství na Západě a nových náboženských hnutí. Mezi lety 2001–2010 zastával post docenta na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V letech 2001 až 2005 byl šéfredaktorem společensko-ekologického časopisu Sedmá generace.V roce 2005 byl ustanoven soudním znalcem v oboru religionistika se zaměřením na problematiku nových náboženských hnutí a sekt, stal se členem redakčních rad časopisů Religio a Hieron a členem pracovní skupiny Akreditační komise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro obory filozofie, religionistika a teologie. Bývalý člen Strany zelených a KSČ. V politice působil jako poradce ministryně školství Dany Kuchtové a po jejím odstoupení byl Kuchtovou navržen jako její nástupce. Nebyl však jmenován a stal se v té souvislosti předmětem mediální kritiky za to, že se při žádosti o profesuru dle kritiků snažil zaretušovat svou komunistickou minulost, a proto pozměnil název své disertační práce. Lužný se bránil tím, že název diplomové práce Počátky kritiky fráze v umělecké komunikaci jako sociologický problém: Krausova kritika žurnalismu a odcizené komunikace ve světle marxisticko-leninské sociologické interpretace pouze zkrátil (na Krausova kritika jazykové fráze[...

Doris Leslie

Anglická prozaička, autorka životopisů a historických románů.

David Leffman

Anglický publicista, autor turistických průvodců o Číně, Indonésii a Islandu.

Daniel Lipscombe

Britský autor publikací o videohrách, pracovník v oblasti nakladatelského průmyslu, organizátor akcí.

Daniel Lesueur

Francouzská spisovatelka.

Caroline Laidlaw

Autorka dětských knih a adaptací knih, určených pro výuku angličtiny.

Bohuslav Litera

Bohuslav Litera je historik. Přednáší na Institutu mezinárodních vztahů FSV UK. Odborně se zaměřuje na moderní dějiny Ruska 20. století. Je autorem či spoluautorem několika monografií, mj. Vzájemné vztahy postsovětských republik ; Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989 ; Vnitřní fronta. Sovětský stát a společnost 1941-1945 ; Historie Rudé armády 1917-1941 ; Dějiny Ruska v datech ; "Druhá revoluce". Stalinská transformace v Sovětském svazu 1928-1934 . Podílel se na práci M. Reimana a kol. Zrod velmoci. Dějiny Sovětského svazu 1917-1945 a mnoha odborných časopiseckých studiích publikovaných zvláště v časopisech Slovanský přehled, Moderní dějiny, Slovanské historické studie a dalších.

Bohuslav Laštovička

Bohuslav Laštovička byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy. Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka. Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost. V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva. V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem protiletadlové Baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána. Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce. V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a p...

Blanka Lipińska

Polská kosmetička a spisovatelka, autorka erotických románů.

Bentley Little

Americký spisovatel.

Annie Lionnet

Anglická astroložka, vyučuje astrologii, meditaci a kreativní vizualizaci, publikace z oboru.

Aleksej Michajlovič Laptev

Ruský humorista, básník, též grafik a ilustrátor. Autor literatury pro děti.

A. J Liehm

Narozen 2. 3. 1924 v Praze, zemřel 4. 12. 2020 tamtéž. Filmový a literární kritik, kulturní a politický publicista, československý komunistický a reformní politik, vysokoškolský pedagog. V exilu v Paříži vydával v letech 1984-1988 mezinárodní kulturní revue Lettre Internationale.

Zhenyun Liu

Čínský spisovatel.

Zdenka Lorencová

Zdenka Lifková

Slovenská autorka publikací z oboru zbožíznalství, zaměřená na uchovávání potravin a jejich kvalitu.

Xun Lu

Čínský povídkář, esejista, literární kritik a překladatel.

Witold Lutoslawski

Witold Lutosławski byl významný polský skladatel a dirigent, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských skladatelů 20. století. Narodil se 25. ledna 1913 ve Varšavě a během své kariéry si vytvořil osobitý hudební styl, který se dále vyvíjel. Lutosławského raná díla byla ovlivněna polskou lidovou hudbou a skladbami Frédérica Chopina. Během druhé světové války sloužil v polské armádě a byl zajat německými jednotkami, ale podařilo se mu uprchnout a vrátit se do Varšavy, kde skládal hudbu pro podzemní představení.

William Lindsay

Anglický spisovatel, autor publikací pro mládež.

Walter Laqueur

Walter Laqueur , byl americký historik, žurnalista a polititický komentátor. Zaměřoval se na evropské, ruské a německé dějiny, nacismus, sionismus, antisemitismus, holocaust, terorismus a další politické problémy moderní doby.

Vojtěch Lindaur

Vojtěch Lindaur, pseudonym Hugo Kočár byl český hudební publicista, dramaturg, překladatel, učitel a moderátor Radia Beat. Dětství prožil v Mělníku, kde vystudoval v roce 1976 gymnázium, poté pokračoval rozhlasovou žurnalistikou na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval roku 1981. V 80. letech byl šéfem Kulturního domu Opatov na Praze 4 a pracoval současně jako dramaturg. Z tohoto místa byl okamžitě odejit po koncertu německé zpěvačky Nico v říjnu 1985, který nebyl schválen komunistickými orgány. V dalších letech do sametové revoluce psal články pro několik periodik včetně Melodie a Hudební vědy, paralelně byl zaměstnán v časopisu Gramorevue a pod pseudonymem přispíval také do samizdatů Revolver Revue a Druhá strana. Produkoval několik alb kapel, mj. Doby ledové Precedensu nebo Extended Play Dybbuku a Psích vojáků. Podílel se v roli scenáristy a recenzenta na dokumentárním cyklu Bigbít a spolupracoval na tvorbě Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby a sborníku Excentrici v přízemí . V letech 1990 až 2002 a opět v období 2005 až 2006 pracoval v hudebním periodiku Rock & Pop, nejdříve na pozici zástupce šéfredaktora, od roku 1993 pak jako šéfredaktor. Na pozici šéfredaktora se vrátil v roce 2014. V mezidobí 2002 až 2005 přispíval do Mladého světa. Své články publikoval v několika časopisech i denících včetně MF DNES, Lidových novin, Reflexu aj. Moderoval dva vlastní pořady Beatová klenotnice a Svěženky na Radiu Beat. V letech 2003 až 2017 byl učitelem hudební publicistiky na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Od 30. ledna do 31. prosince 1992 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Vojtěch Lev

Narozen 14.12.1882 v Jílovém u Prahy, zemřel 11.10.1974 v Praze. Dělnický novinář a redaktor, beletrista, autor knih pro mládež.

Vojtech L Levský

Vojtech L. Levský sa už roku 1922 sa stal inštruktorom sebaobrany. Prešiel mnohými odbornými kurzami doma i v zahraničí. Získané bohaté praktické poznatky a skúsenosti inštruktora sebaobrany plným priehrštím odovzdáva aj našej mládeži. Napísal veľa odborných článkov a seriálov, spolupracoval s Československou televíziou a je autorom dvadsiatich príručiek o sebaobrane, ako napríklad: Sambo , 500 chmatov sebaobrany , Az önvedelem 500 fogása , Sebaobrana milicionára , Základy sebaobrany karate . Všetky Levského diela našli k čitateľovi správny prístup, ich štýl, metódy rozvrhu podávanej problematiky a popis je zrozumiteľný a prezrádza bohaté skúsenosti praktika. Jeho diela sa stretli s veľkým úspechom doma i v zahraničí. Aj táto nová, prepracovaná a doplnená kniha o sebaobrane je napísaná prístupnou a zrozumiteľnou formou. Autor v nej dôsledne dodržiava zásady zákona a vystríha pred zneužitím karate na útočné ciele. Autor vykonal veľa užitočnej práce pri popularizovaní branných športov. Za svoju činnosť dostal od ČSZTV čestný odznak a verejné uznanie III. stupňa. Pri príležitosti 55-ročnej aktívnej činnosti v ozbrojených zložkách jeho prácu odmenili viacerými pochvalnými uznaniami a telovýchovnými vyznamenaniami.

Vladimír Leština

Narozen 17.5.1922 v Úvalech. Odborný asistent na katedře výtvarné výchovy, autor loutkových her, ilustrátor loutkářských časopisů.