Výpis všech autorů

Jeanne-Marie Leprince de Beaumont

Francouzská spisovatelka, autorka pohádek.

Jean Lebrau

Francouzský básník a prozaik.

Hugo van Lawick

Celým jménem Hugo Arndt Rodolf Baron van Lawick. Fotograf a filmař volně žijících zvířat.

Georg Christoph Lichtenberg

Georg Christoph Lichtenberg byl německý osvícenecký aforista, fyzik, astronom a matematik. Narodil se jako nejmladší ze 17 dětí výjimečně vědecky vzdělaného luterského pastora. Byl velmi drobné postavy a celý život trpěl hrbem, který mu později ztěžoval i dýchání. Absolvoval "latinskou školu" v Darmstadtu a s podporou hesenského vévody od roku 1763 studoval na univerzitě v Göttingenu, kde se roku 1769 stal mimořádným a od roku 1775 řádným profesorem experimentální fyziky, matematiky a astronomie. Na pozvání svých žáků v letech 1770 a 1774-1775 dvakrát navštívil Anglii, kde byl srdečně přijat králem Jiřím III., který mu nabídl místo profesora filosofie. Ze svých cest publikoval Dopisy z Anglie a byl známým, i když také kritickým anglofilem. Jako jeden z prvních, kdo své přednášky doplňoval experimenty, si získal nejen oblibu u studentů, ale i celoevropskou pověst. Dopisoval si s mnoha významnými osobami své doby, včetně J. W. Goetha a I. Kanta, matematik Carl Friedrich Gauss navštěvoval jeho přednášky a roku 1783 ho v Göttingen navštívil italský fyzik Alessandro Volta. Roku 1793 byl zvolen členem Royal Society v Londýně. V životě měl několik lásek, s mladou M. Stechardovou žil až do její smrti 1782, od roku 1783 žil s M. Kellnerovou , s níž se 1789 oženil a měl s ní šest dětí. Lichtenberg se zabýval zejména elektřinou a zkonstruoval velký elektrofor , který nabíjel elektrostatickou indukcí a který produkoval výboje na vzdálenost 38 cm. Studoval rozvětvené tvary výboje na povrchu izolantů a zobrazoval je tak, že povrch po výboji posypal jemným práškem, který pak otiskl na papír. Tak objevil fyzikální princip pozdější xerografie. Byl také jeden z prvních, kdo zavedl do Německa hromosvod, a vymyslel systém formátů papíru, který se jako ISO 216 užívá dodnes. Za života proslul jako břitký polemik a autor populárně vědeckých článků...

Gabrielle Lord

Australská spisovatelka Gabrielle Lordová vystřídala řadu zaměstnání – pracovala například jako prodavačka, učitelka, sběračka broskví nebo na pracovním úřadě. Psaní se začala věnovat ve třiceti letech. První dva rukopisy nakonec skončily jako hnojivo pro rajčata na její zeleninové zahradě , ale ten třetí s názvem Fortress byl přijat s mezinárodním ohlasem a dokonce byl podle něj natočen film s Rachel Wardovou v hlavní roli. Její druhý román Whipping Boy zfilmovala televize. Díky penězům, které za filmy dostala, mohla přestat s dosavadní praxí, kdy vstávala v půl páté ráno a psala ještě za tmy před odchodem do práce. Začala se psaní věnovat naplno, a její život se tak více přiblížil „normálnímu životu spisovatele“ – zpovídala vědce a detektivy, obcházela soudní znalce a na vlastní kůži si vyzkoušela práci v soukromé bezpečnostní agentuře. A ve volných chvílích samozřejmě také psala. Podle Gabrielle je nejdůležitější důkladné studium faktů. „Z rozhovorů s odborníky si odnesu nejenom správné znalosti, které uspokojí dnešní náročné čtenáře, ale také spoustu historek a příběhů, které pak obohatí moje knížky," říká. Volný čas tráví docela obyčejně: „Mám ráda procházky, meditaci, zpívání, práci na zahradě nebo pokec s kamarádkami. Taky ráda trávím čas se svojí rodinou a vnoučaty, krmím svoji zlatou rybičku a udržuji se po tělesné i psychické stránce.“ Doposud Gabrielle vydala čtrnáct knih pro dospělé a jeden román určený mladým čtenářům. Až vyjde všech dvanáct knih série Spiknutí, bude toto číslo skoro dvojnásobné! A Spiknutím Gabrielle rozhodně svou úspěšnou kariéru nekončí – už teď plánuje další tři knihy pro dospělé a dvě pro mladé čtenáře....

Emil Artur Longen

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pitterman, křtěný Emil Václav František byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř. Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi. Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy. Již za studií se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů. Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena. Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne . Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal , který se však dlouho při životě neudržel. Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen mě...

Charly Lane

Ilustrátorka a grafická designérka. Žije ve Velké Británii.

Barbora Lundgren

Narozena 7. 3. 1996. Fotografka pokrmů, spoluautorka kuchařských knih.

Antonín Liška

Antonín Liška byl v pořadí jedenáctý biskup českobudějovický , biblista a řeholník, člen řádu redemptoristů. Antonín Liška vystudoval redemptoristické gymnázium a posléze do řádu redemtoristů vstoupil . V roce 1950 byl jako mnoho ostatních řeholníků protiprávně internován v Králíkách. Na podzim téhož roku byl nasazen do PTP. Během tohoto nasazení byl v roce 22. září 1951 biskupem Kajetánem Matouškem tajně vysvěcen na kněze. Po návratu od PTP pracoval v různých civilních povoláních a tajně působil jako kněz. Veřejnou pastorační činnost zahájil až v květnu 1971 jako administrátor v Poříčí nad Sázavou. Získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřících. Podílel se na ekumenickém překladu Bible a byl oficiálem interdiecézního církevního soudu. Dne 19. května 1988 jej papež Jan Pavel II. jmenoval světícím biskupem pražské arcidiecéze, vysvěcen byl 11. června 1988. V roce 1991 byl nejdříve generálním vikářem a posléze administrátorem této arcidiecéze. Dne 28. srpna 1991 jej Jan Pavel II. jmenoval biskupem českobudějovickým. V roce 1999 v souladu s kanonickým právem nabídl při dovršení 75 let rezignaci na svůj úřad. Papež ji nepřijal a jmenoval mu biskupa-koadjutora Jiřího Paďoura, který jej na budějovickém biskupském stolci posléze vystřídal .

Wally Lamb

Známý americký spisovatel, autor několika románů. Byl ředitelem Writing Center v Norwich , v současnosti učí tvůrčí psaní na University of Connecticut. Žije v Mansfieldu se svou ženou a třemi syny.

Stanislav Lom

Stanislav Lom, vlastním jménem Stanislav Mojžíš, byl český dramatik, spisovatel, kritik a publicista. Jeho otcem byl pedagog, spisovatel a překladatel Antonín Mojžíš . V letech 1932–1939 byl ředitelem Národního divadla v Praze. Po úmrtí Karla Čapka odmítl vyvěsit černý prapor, případně uspořádat tryznu za dramatika, jehož hry se v ND hrály. Jak napsal Ferdinand Peroutka výstižně, o tom napíše ředitel ND ve svých pamětech v kapitole Můj charakter. Poté byl právníkem na ministerstvu školství a osvěty.

Růžena Lukášová

Rozená Ledvinková, do 1951 užívala jména Kapounová podle svého manžela básníka Karla Kapouna. Její rodiče byli učitelé. Otec se aktivně zasazoval o menšinové školství v poněmčelé severní Moravě a překládal. Lukášová vystudovala učitelský ústav v Olomouci a pak do 1939 působila na obecných a měšťanských školách na Uherskohradišťsku, Hodonínsku a Břeclavsku: Mařatice, Derfle-Sady, Staré Město , Lužice, Hodonín, Moravská Nová Ves. Od 1945 žila v Brně a byla zaměstnána jako referentka v sekci estetické výchovy Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského . Zároveň studovala PF MU v Brně . 1948–49 členka dramaturgické rady loutkového divadla Radost. 1955–61 vedla kabinet českého jazyka a dějepisu v Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů v Brně. Poté se věnovala literatuře. Fejetony, prózy a recenze publikovala od 1933 v Národním osvobození, Lidových novinách, Časopisu čs. knihovníků, po 1945 v Rovnosti, Bloku, Listu Sdružení moravských spisovatelů, Novém životě, Za vlast, Besedě venkovské rodiny, Mladé vesnici, Vlastě, Květech, Kultuře, Hostu do domu, Plameni, Literárních novinách, Rudém právu, Práci, Svobodném slově, Zemědělských novinách, Lidové demokracii aj. Odbornými články přispívala do časopisů Komenský, Štěpnice, Pedagogika, Předškolní výchova, Rodina a škola, Věstník Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského, Zlatý máj. Je autorkou rozhlasových her Amundsenova tragédie , Slepý mistr , Hošík u Ježíškova stromečku , Dívčí osada , Osvětlená okna , doprovodného textu k diafilmu O Zlatohlávkovi a literárních pásem. V rámci svého působení v pedagogických institucích zpracovala, případně se podílela na zpracování řady pomocných materiálů pro...

Rundfunkchor Leipzig

Rundfunkchor Leipzig , známý také jako Lipský rozhlasový sbor, je renomovaný německý sbor, který je nedílnou součástí klasické hudební scény v zemi. Byl založen v roce 1946 a od té doby si získal pověst všestranného a vynikajícího sbormistra v širokém spektru sborové hudby, od staré hudby až po současná díla. Sbor se podílel na mnoha nahrávkách a vystoupeních, často spolupracuje se Symfonickým orchestrem MDR a dalšími prestižními tělesy. Vystupoval pod taktovkou mnoha významných dirigentů a přispěl k úspěchu různých operních a symfonických projektů. Orchestr Rundfunkchor Leipzig je známý svým bohatým zvukem a disciplinovaným uměním, díky nimž si získal uznání kritiky a věrné příznivce mezi milovníky klasické hudby.

Richard E Leakey

Keňský paleontolog, paleoantropolog, ochranář přírody, konzervátor, badatel, politik. Tajemník keňské vlády . Ředitel Sekce živé přírody, později Služby živé přírody Keňského národního muzea. Aktivista v boji proti obchodu s nosorožčí rohovinou. Přednášel antropologii na americké Stony Brook University.

Pavel Landa

Narozen 1936 v Praze. Saxofonista, archivář, novinář, redaktor a editor, autor encyklopedií a knih pro děti.

Milan Lajdar

Mgr. Milan Lajdar se narodil 30.10. 1950 v Náchodě, vystudoval pedagogickou fakultu v Hradci Králové a postgraduálně katedru dokumentární tvorby FAMU v Praze. Pracuje jako novinář, kameraman a režisér, rovněž se zabývá multimediálními projekty. Pravidelně publikuje v novinách a časopisech, i autor knih pro děti a humorných povídek.

Marie Madeleine de La Fayette

Marie-Madeleine Pioche de La Vergne, komtesa de La Fayette známá jako Madame de La Fayette byla francouzská spisovatelka období klasicismu. Marie-Madeleine Pioche de La Vergne se narodila v zámožné rodině pocházející z nižší šlechty, která měla kontakty na okolí kardinála de Richelieu. Její matka, dcera králova lékaře, byla ve službě vévodkyně Rose-Madeleine d'Aiguillon už od jejího narození. Její otec, Paul Pioche de la Vergne, králův štolba, zemřel po výstřelu z muškety, když měla Marie-Madeleine patnáct let. Následující rok po této události se stala dvorní dámou královny Anny Rakouské a začala se vzdělávat v literatuře u gramatika jménem Ménage, který ji učil italsky a latinsky. Tento muž ji uvedl do populárních literárních salonů Catherine de Rambouillet, markýzy du Plessis-Bellier a Madeleine de Scudéry. V roce 1660 se její matka znovu vdala za Renauda de Sévigné, strýce madame de Sévigné. Obě dámy "se staly nejdražšími přítelkyněmi na světě navždy". V roce 1655 se vdala ve věku 21 let za Auvernčana o osmnáct let staršího Françoise Motiera, hraběte de La Fayette, se kterým měla dva syny. Tento vdovec, bratr slavného Louise de La Fayette, který vedl uzavřený život na svém zámku, jí přinesl štěstí a vliv. Doprovázela ho po jeho rodinných statcích v Auvergne a v Bourbonsku, ale také se pravidelně vracela do Paříže, kde se představila v nejvyšších kruzích kolem královského dvora. Společenský vzestup jí umožnil s úspěchem otevřít vlastní salon v Paříži na ulici du Vaugirard. Navštěvovali ho La Fontaine, La Rochefoucauld, Segrais a princ de Condé. Manžel zůstal ve stínu slávy madame de La Fayette. Až do 19. století se nevědělo, že zemřel 26. června 1683. Je známo, že mezi důležité známosti madame de La Fayette patřila Henrietta Anglická, budoucí vévodkyně Orleánská, která ji požádala, aby byla její životopiscem. Také Grand Arnauld a Huet, jejichž Pojednání o původu románů bylo zveřejněno jako předmluva je...

Marie Lacrosse

Pseudonym německé autorky, pod kterým píše historické romány. Při literární tvorbě užívá také další pseudonym Mara Blum a skutečné jméno Marita Spang. Pracuje jako psycholožka.

Lubomír Lipský

Lubomír Linhart

Lubomír Linhart byl český publicista, kritik, nakladatelský redaktor, teoretik fotografie, filmový historik, překladatel z ruštiny. Ve třicátých letech byl mluvčím a teoretikem Film-foto skupiny Levé fronty. Publicisticky začal být činný od 20. let, záhy se zaměřuje na filmovou kritiku, od roku 1927 v Klubu za nový film. V letech 1924–1934 studoval na ČVUT v Praze . Po konci války se stal i organizátorem. V letech 1946–1948 působil jako první ústřední ředitel znárodněné československé kinematografie. Po únoru 1948 nastupuje dráhu diplomata, byl velvyslancem v Rumunsku a v Německé demokratické republice . Po návratu do Československa jmenován profesorem FAMU a vedoucím tamní katedry filmové a televizní vědy, v roce 1969 přešel do nově zřízeného filmového oddělení při katedře teatrologie na FF UK.

Longos

Longos, řecky Λόγγος , byl starověký řecký spisovatel známý svým milostným románem z pastýřského prostředí Dafnis a Chloé . O jeho životě není prakticky nic známo. To, že žil pravděpodobně ve druhém století, bylo určeno na základě lingvistického rozboru románu. Má se za to, že pocházel z ostrova Lesbos, protože se tam jeho román odehrává. Existuje dokonce hypotéza, že jeho jméno vzniklo na základě chyby písaře, který slovo "λογου" z názvu románu chybně naspal jako "λογγου" a z toho pak vznikl nominativ "λογγος", který byl interpretován jako jméno autora. Pokud se opravdu jmenoval Longos, byl pravděpodobně osvobozeným římským otrokem. Longos byl stoupencem atticismu, směru v řecké próze, který vznikl již ve 2. století př. n. l. jako reakce na květnatost a patetičnost. Tomu také odpovídá klidný a jednoduchý styl vyprávění jeho románu, jehož hlavním tématem je rozvíjení lásky mezi mladým pastýřem a krásnou mladou pastýřkou na pozadí různých dobrodružství. Román byl oblíben hlavně v období renesance a rokoka, stal se námětem mnoha výtvarných děl, Jean Jacques Offenbach podle něj napsal operetu a Maurice Ravel balet.

Konrad Lorenz

Konrad Zacharias Lorenz byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie. Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a ve Vídni pak vystudoval medicínu, protože si to přál jeho otec Adolf Lorenz , rakouský ortoped a rodák z Vidnavy. Na univerzitě jej anatomii učil Ferdinand Hochstetter, kterého on sám označoval za výborného anatoma a embryologa a který jej přivedl ke srovnávací anatomii. Metody, které se naučil na srovnávací anatomii, pak používal i při výzkumu chování zvířat. Zájem o živou přírodu ho přivedl ke studiu zoologie a psychologie. Za předmět svého bádání si zvolil fyziologii chování zvířat a stal se zakladatelem nové biologické disciplíny – etologie. Po 2. světové válce založil a později vedl Ústav Maxe Plancka pro fyziologii v Seewiesenu u Starnbergu. Působil i jako profesor na univerzitě v Münsteru a v Mnichově. Studoval zejména instinktivní chování u husy velké a kavky obecné . Byl učitelem českého zoologa Zdeňka Veselovského. V roce 1973 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Šlo o jednoho z nejvýznamnějších světových přírodovědců 20. století. Po celý svůj poměrně dlouhý život se zabýval studiem chování zvířat a za své objevy v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Narodil se dne 7. 11. 1903 v Altenbergu nedaleko Vídně a zemřel dne 27. 2. 1989. Na přání svého otce, kterým byl rakouský ortoped, vystudoval medicínu ve Vídni a v New Yorku. Jeho celoživotní vášní však byla zoologie. Spolupracoval s vídeňskou zoologickou zahradou, kde mu tamní ředitel svěřoval do opatrování zvířata, která se nechtěla adaptovat na nové podmínky nebo byla poraněná. Lorenz byl velmi úspěšný v jejich léčení a některá zvířata se mu podařilo i v zajetí rozmnožit. Předtím, než se začal naplno věnovat chovatelství a studiu chování zvířat, pracoval jako asistent srovnávací anatomie na univerzitě ve Vídni, avšak tato práce ho nijak zvlášť...

Karen Lynch

Karel Liška

Narozen 28.1.1910, zemřel 30.7.1993. Povoláním strojník, práce z oboru heraldiky a sfragistiky.

Karel Liebscher

Karel Liebscher , byl český malíř – krajinář a ilustrátor. Pro jeho tvorbu je typický výběr malebných scenérií, harmonie a úhlednost; krásu nalézá i ve zdánlivě prostých motivech a odlehlých koutech. Velmi si nechával záležet na technické dokonalosti a pečlivé propracovanosti. Bratr malíře Adolfa Liebschera. Ke kreslení měl nadání od dětství, ale zpočátku nepředpokládal, že by mohlo být jeho hlavním zaměstnáním. Vystudoval techniku a nastoupil do práce jako asistent na stavebním úřadě. Po půl roce se u něj ale projevila nervová nemoc, která vyžadovala klid. Za pobytu v lázních Gräfenberg , Tábor a Letiny studoval přírodu a začal se naplno věnovat krajinomalbě. První ilustrace uveřejnil v roce 1879. Roku 1883 studoval na vídeňské malířské akademii. V roce 1884 se oženil Emou Procházkovou. První velkou výstavu 128 obrazů a studií uspořádal v roce 1885 v Praze. Tématem jeho prací byly významné české památky , česká krajina , později hledal náměty i na svých cestách do zahraničí . Jeho talentu využil i Jan Otto, jehož vydavatelství uveřejňovalo řadu jeho ilustrací v časopisech i výpravných publikacích . Zemřel roku 1906 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .

Kamil Lhoták

Kamil Lhoták byl malíř, grafik a ilustrátor. Byl jedním ze zakládajících členů Skupiny 42. Narodil se 25. července 1912 v pražských Holešovicích. Jeho matka Anna Kouglová již od dětství milovala divadlo a její společenská povaha ji na jednom ze Žofínských plesů pomohla k seznámení s mladým medikem Kamilem Lhotákem, jehož celé jméno znělo rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty. Z dlouhodobého vztahu mezi mladou herečkou a o dva roky mladším medikem se narodil syn Kamil. Společensky nerovný vztah a hlavně obava z poškození kariéry dohnaly rytíře ze Lhoty k zatajení dítěte. S jeho matkou se nikdy neoženil, i když celý život svého syna a jeho matku finančně podporoval. Přestože se s nimi málo stýkal a úzkostlivě dbal na utajení veškerých návštěv, podařilo se mu v době války nakazit svého syna infekcí dětské obrny. Následkem bylo celoživotní poškození chlapce tím, že kulhal. Komplex zapíraného dítěte, který mu kamarádi v dětství dávali pocítit, dovedl malého Kamila k citlivosti a pochopení se stejně postiženými. První z nich byla Anna, Lhotákova budoucí múza a také životní partnerka. Vztah k otci, jemuž s oblibou říkal fotr, byl po celý život velmi komplikovaný a nedokázala ho napravit ani finanční podpora rodině, ani půlmilionový odkaz, který profesor Lhoták po letech svému synovi a jeho matce odkázal. Milující a na svou dobu velmi vzdělaná Anna Kouglová vedla svého syna k zájmu o umění, především o malířství a literaturu. Vedle Julese Verna s nádhernými xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua si Lhoták zamiloval i Toulouse-Lautreca, snad i díky jeho osudu postiženého. V roce 1923 se Lhoták stal žákem Jiráskova gymnázia v Resslově ulici. Vedle prvních setkání s moderním uměním, které mu zprostředkovali jeho obeznámenější spolužáci, se Kamil nechával unášet vydáváním "jednovýtiskového" Auto-moto zpravodaje, který se svým spolužákem celý kaligraficky psali a kreslili. Ve vyšších třídách gymnázia vydával se spolužáky časopis Hledá...

Juraj Linzboth

Narozen 1930. Ing. Knižní grafik, umělecký fotograf.

Jules Laforgue

Jules Laforgue byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků. Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl. V devatenácti letech publikoval první báseň. Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny. Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii. V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih. V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee . Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu. Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound. V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží , Sólo Luny a Kosmické klauniády . Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet....

Jonathan Lynn

Jonathan Lynn je anglický filmový režisér, herec a spisovatel. U nás je nejznámější jako spoluautor satirických seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.

Joel Levy

Spisovatel a novinář, biolog, psycholog, specializující se na vědu a historii. Autor populárně-naučných publikací z různých oborů.

Jitka Ludvíková

Narodila se v Jindřichově Hradci v roce 1981. Po absolvování zdejšího gymnázia se rozhodla pro studium Právnické fakulty na Západočeské univerzitě v Plzni, kterou dokončila v roce 2004. Od té doby se věnovala právnické praxi. Od nudného psaní smluv a přípisů však utíkala k psaní povídek, ze kterých posléze vznikla autorčina prvotina Zkrocení mlsného muže, která se u čtenářů těší značné oblibě. K psaní a k lásce ke knihám ji potažmo přivedla prababička, která již vedle kolíbky seděla s třetím vydáním Erbenovy Kytice a neúnavně předčítala. Když si autorka osvojila zázrak čtení a propadla černobílé realitě, přispěla svou troškou další babička, která ji celé dětství zásobila haldami knih. Zatímco jiné děti trávily dětství na hřišti, pubertu po diskotékách, autorka seděla na lavičce, namísto jointa svírala knihu a četla. K řadě informací se tak dostala dříve než její vrstevníci, což urychlilo její vývoj a již ve dvanácti nabyla dojmu, že je jí předurčena dráha literárně činorodé osoby a sesmolila svoji první pětiaktovku. Záhy však pochopila, že svět o druhého Shakespeara nestojí a zaměřila se na milostnou poezii. Následovaly drobné fejetony a absurdní minihry s politickou tématikou, které naštěstí nikdy nepublikovala. Nakonec vsadila na psaní povídek, které ji dodaly odvahu napsat svou první knihu. A protože napsat a vydat první knihu je jako droga, silný nával euforie , nehodlá se této euforie vzdát a hodlá v psaní pokračovat, dokud to „půjde“!

Jiří Linhart

Sestavovatel slovníku cizích slov.

Jiří Lapáček

Narozen 22. 4. 1956 v Praze. Ing., programátor, autor počítačových kursů a prací z oboru. Také autor webových stránek Most do Říše snů.

Jaroslav Láník

Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.

Jan Lebl

Narozen 23. 3. 1955 v Praze. Prof. MUDr., CSc, pediatr. Promoval na FDL UK v Praze v roce 1980, pak pracoval 17 let ve Fakultní nemocnici v Motole, v roce 1997 převzal vedení Kliniky dětí a dorostu FN Královské Vinohrady. V roce 2006 se vrátil do Motola jako přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK. Věnuje se zejména péči o děti s poruchami růstu a vývoje, s diabetem a s dalšími nemocemi endokrinních žláz. Publikace z oboru.

Ian Livingstone

Ian Livingstone , anglický fantasy autor a podnikatel. Spoluautor prvního dílu série gamebooků Fighting Fantasy, The Warlock of Firetop Mountain a spoluzakladatel Games Workshop.

Henri Lhote

Henri Lhote ) byl francouzský etnograf, spisovatel a cestovatel, objevitel skalních maleb na Sahaře. Byl žákem abbé Henriho Breuila, paleontologa zaměřeného na výzkum jeskynního malířství. Při pobytu v Alžírsku se roku 1933 v Djanetu setkal s vojákem jménem Brenans, který mu vyprávěl o tom, jak v jednom údolí liduprázdného pohoří Tassili objevil na skalách malby zvířat. Lhote se na místo vypravil a datoval petroglyfy do období 6. tisíciletí př. n. l., kdy byla Sahara travnatou savanou s množstvím zvěře, které uživilo početnou loveckou a pasteveckou populaci, nazývanou Bovidiáni. Ve spolupráci s pařížským Musée de l'Homme pořídil soupis více než osmi set bovidiánských artefaktů a v roce 1957 uspořádal velkou výstavu jejich kopií v Musée des arts décoratifs. O svých nálezech také napsal řadu úspěšných publikací, dvě z nich byly přeloženy i do češtiny. Kontroverzi vzbudil Lhote svými pokusy interpretovat některé malby jako doklady o návštěvách mimozemšťanů, které ovlivnily vznik lidské civilizace. Například postavu s kulatou hlavou připomínající přilbu nazval „Velký marťanský bůh“.

Geneva Lee

Americká spisovatelka, autorka erotických a milostných romancí. Spolumajitelka knihkupectví.

Frédéric Lenormand

Frédéric Lenormand je francouzský spisovatel, autor historických románů, historických detektivních románů a literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině profesora matematiky na Univerzitě Paříž VIII a ředitelky dokumentačního střediska pro plánované rodičovství . Otec byl sběratelem japonského umění a Frédéric byl od dětství obklopen asijskou kulturou, literaturou a mýty. V roce 1982 maturoval z jazyků a pokračoval ve studiu na Institutu politických studií v Paříži a na Sorbonně. V roce 1988 napsal v Madridu pět románů a a objevil své literární možnosti. Jeden z románů, Le Songe d'Ursule inspirovaný dílem malíře Vittore Carpaccia, získal cenu Del Duca pro mladé spisovatele. To rozhodlo o jeho další literární dráze. V roce 1989 odjel do New Yorku, kde napsal knihu Les Fous de Guernesey ou les Amateurs de littérature, vydanou nakladatelstvím Robert Laffont. V 90. letech získal řadu ocenění, různých grantů a nabídek, což mu umožnilo věnovat se naplno literatuře. Ve svých historických románech se věnoval především 18. století a událostem Velké francouzské revoluce. Jeho zájem se soustředil zejména na zdravotnická zařízení, přeměněná na vězení. Výsledkem byly dvě téměř analytické práce o těchto dosud minimálně zpracovaných tématech: La Pension Belhomme o vězních tohoto blázince a Douze tyrans minuscules o jejich policejních dozorcích. Nechtěl ale zůstat pouze u této oblasti a proto zaměnil policejní vyšetřovatele 18. století za úředníky ze starověké Číny a rozhodl se pokračovat v literárním díle spisovatele Roberta van Gulika, který zemřel v roce 1967. Vznikla tak série Les Nouvelles Enquêtes du juge Ti .

Alžbeta Lichnerová

Slovenská autorka publikací o vyšívání.

Alena Lochmannová

Ing. Alena Lochmannová, Ph.D., MBA je česká etnoložka a ekonomka, jejímž primárním výzkumným zájmem jsou reprezentace tělesných modifikací odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody včetně technik jejich provedení a symbolického významu, druhý život odsouzených a otázka identity v totální instituci. Dále se zaměřuje na problematiku radikalizace a extremismu, diváckého násilí a násilí páchaného na pomáhajících profesích.

Alena Ladová

Alena Ladová byla česká malířka a ilustrátorka, dcera Josefa Lady. Ilustrovala řadu knih pro děti, mezi nejznámější patří Alena Ladová dětem a Kluci, holky a Stodůlky. O svém otci napsala knihu Můj táta Josef Lada, která vyšla poprvé v roce 1963. Její manžel Jan Vrána byl pořadatelem a vydavatelem díla Josefa Lady. Tuto činnost později převzal jejich syn Mgr. Josef Lada .

Zdeněk Lorenc

Zdeněk Lorenc je bývalý český fotbalista. Začínal v Lokomotivě Veselí nad Moravou. V lize hrál za Baník Ostrava a TJ Vítkovice, dále hrál i za VTJ Tábor, VOKD Poruba, TJ Gottwaldov , FK Drnovice a Slováckou Slavii Uherské Hradiště. Získal 4 ligové tituly, 3 s Baníkem Ostrava a 1 s Vítkovicemi. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér v nižších soutěžích.

Věra Lamprechtová

Narozena 11. 10. 1925 ve Vsetíně, zemřela 13. 3. 1998 v Brně. Jazykovědkyně, zaměřena na výzkum východomoravských nářečí.

Sofia Lundberg

SOFIA LUNDBERGOVÁ sa narodila v roku 1974 vo švédskom meste Västeras, je spisovateľka, novinárka a pedagogička. Sofia je autorkou diel Steget före a Familjesprall , ktoré sa radia do literatúry faktu. Román Červený zápisník je spisovateľkiným beletristickým debutom a prvýkrát vyšiel v roku 2015. Práva na vydanie diela boli predané do 27 krajín po celom svete.

Roy Lancaster

Anglický zahradník, autor publikací o zahradě a pěstování rostlin.

Robert Lyndon

Horlivý student historie, sokolník, horolezec a cestovatel Robert Lyndon je známý především jako autor knih o dějinách a cestování. Je členem Královské geografické společnosti a s manželkou žije v Dorsetu. Lyndon se o sokolnictví zajímal od dětství a už před mnoha lety ho zaujala informace, že ve středověku sloužili vzácní bílí jestřábi coby „platidlo“ při splácení výkupného. Z tohoto motivu také vycházel při psaní svého prvního historického románu Cesta sněžných ptáků, na kterém pracoval přes pět let a o němž sám tvrdí, že na okamžik, až tento román napíše, čekal většinu svého života. V současnosti pracuje na jeho pokračování, které nás zavede do Číny.

Radek Laudin

Pracuje v MF DNES jako redaktor od začátku roku 2001. Působí v jihlavské redakci a přispívá především do regionální přílohy MF DNES Vysočina.

Pošumavská Dechovka Lesanka

Czech brass band.

Pierre Louÿs

Pierre Louÿs byl francouzský spisovatel a básník období parnasismu a symbolismu. Je znám svými stylisticky vytříbenými popisy erotiky. Mezi jeho přátele patřili Stéphane Mallarmé, André Gide nebo Paul Valéry. Byl pochován na hřbitově 'Cimetière du Montparnasse' v Paříži. Dále bylo vydáno několik svazků korespondence se spisovateli Curnonsky, Francois Caradec, Jean-Paul Goujon, Jean de Tinan, André Gide, Paul Valéry, Peter Fawcett, Pascal Mercier.

Pierre Lemaitre

Pierre Lemaitre, narozený 19 dubna 1951 v Paříži, původně učitel literatury, je francouzský spisovatel a scénárista. Jeho první román přeložený do angličtiny Alex vyhrál cenu CWA International Dagger za nejlepší detektivní román roku 2013. V listopadu 2013, obržel nejvyšší francouzské literární ocenění za knihu Na shledanou tam nahoře .

Oto Linhart

Narozen 2.6.1958 v Praze. Novinář, spisovatel a básník.

Milena Lenderova

Milena Lenderová je česká historička. Zabývá se dějinami 19. století, především gender history, dějinami každodennosti a česko-francouzskými kulturními vztahy. Vystudovala dějepis a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1973 tamtéž obhájila rigorózní práci na téma: Československo a habešská krize. V roce 1994 se habilitovala Pedagogické Fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích v oboru české dějiny. V roce 2001 byla jmenována profesorkou v oboru České dějiny. V letech 2001–2007 byla děkankou nově zřízené Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice . V rozhovoru pro e-Zpravodaj Univerzity Pardubice únoru 2015 uvedla, že je feministka. Dějiny každodennosti 19. století, dějiny žen, kulturní dějiny, dějiny česko-francouzských kulturních vztahů 18. – 19. století

Marie Lu

Narodila se 11. července 1984 ve Wuxi nedaleko Šanghaje, po přijetí na University of Southern California se však usadila v kalifornské Pasadeně. Zde žije se svým přítelem, čivavou a dvěma Welsh Corgi Pembroky, což jsou neuvěřitelně roztomilí a hraví pejsci. Předtím, než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako umělecká ředitelka ve společnosti zaměřené na vývoj videoher. Píše knihy pro mladé, především dystopie.

Marián Labuda

Slovenský divadelní a filmový herec.

Marek Lašťovka

Narozen 24. 8. 1968 v Praze. Mgr., archivář, zabývá se moderními dějinami Prahy.

Lubor Lacina

Lubor Lacina byl brněnský architekt, bratr sochařky Sylvy Lacinové-Jílkové. Vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně. Se svojí sestrou spolupracoval na mnohých realizacích, které vyšly z veřejných soutěží. Té postavil i vlastní ateliér umístěný u rodinného domu v Lerchově ulici v Brně. Mezi jeho realizace v Brně patří rekonstrukce interiéru kina Scala na Moravském náměstí či náhrobky František Václav Süssera, Josefa Adolfa Šálka, Vítězslava Veselého a Milana Zezuly. Spolu s Janem Lichtágem vytvořil pomník Rudolfa Dostála Černopolní ulici. Se svou sestrou pak například spolupracoval na pamětní desce Oldřicha Mikuláška či Marie Steyskalové a Elišky Machové.

Limahl

Limahl je anglický popový zpěvák a skladatel, známý především jako zpěvák synthpopové skupiny Kajagoogoo z 80. let, než se vydal na sólovou dráhu. Narodil se jako Christopher Hamill 19. prosince 1958 ve Wiganu v hrabství Lancashire a své umělecké jméno přijal anagramováním svého příjmení. Limahl se proslavil hitem skupiny Kajagoogoo "Too Shy", který se v roce 1983 dostal na první místo britské singlové hitparády. Poté, co byl později téhož roku propuštěn z kapely, se vydal na sólovou dráhu a dosáhl úspěchu s písní "The NeverEnding Story", která se stala ústřední písní stejnojmenného filmu a stala se hitem v několika zemích.

Ladislava Lederbuchová

Narozena 1949. PaedDr., didaktika literatury, teorie literatury, literatura pro mládež. Publikace v oboru.

Konrad Paul Liessmann

Konrad Paul Liessmann je rakouský literární vědec a filosof. Do širšího mezinárodního povědomí se zapsal především knihou Teorie nevzdělanosti . V roce 2006 získal v Rakousku titul Vědec roku. V roce 2010 mu byla udělena cena nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových.