Výpis všech autorů

Franz von Liszt

Milan Lasica

Milan Lasica byl slovenský humorista, dramatik, spisovatel-prozaik, textař, herec, režisér, moderátor a zpěvák. Proslavil se dlouhodobou spoluprací se svým kolegou Júliem Satinským. Vystudoval dramaturgii se zaměřením na divadla malých forem na VŠMU v Bratislavě. Už během studií začal vystupovat v Tatře, kde předváděl svoje autorské dialogy. V letech 1964–1967 pracoval jako dramaturg Československé televize, v letech 1967–1971 byl členem Divadla Na korze v Bratislavě, v letech 1971–1972 divadla Večerní Brno, v letech 1972–1978 zpěvohry Nové scény v Bratislavě. V roce 1977 podepsal Antichartu. Od roku 1982 byl uměleckým šéfem Štúdia S, kde až do smrti působil jako ředitel. Jeho první žena byla Zora Kolínska. S druhou manželkou Magdou Vášáryovou má dvě dcery. V roce 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V roce 2003 jej prezident České republiky Václav Havel odměnil státním vyznamenáním Medaile Za zásluhy. Milan Lasica zemřel 18. července 2021 v důsledku poruchy srdečního rytmu během koncertu ve Štúdiu L+S. Stalo se tak krátce poté, co dozpíval píseň Ja som optimista. Začínal psaním autorských dialogů a scének pro sebe a svého partnera Júlia Satinského, ve kterých porušoval všechna pravidla realistického divadla. Ve své dramatické tvorbě si bral za vzor české komiky Voskovce a Wericha, Miroslava Horníčka. Komika Lasici a Satinského je založena na rozebírání banálních životních situací a jejich posunu až do absurdna. Absurdní poloha jejich textů však nemá být únikem z reality, ale naopak zvýrazněním a upozorněním na prázdnost jazyka a nebezpečí konvenčního myšlení. Tyto texty také nezůstávají bez skeptického pohledu na slovenskou mentalitu. Psal především písňové texty a nazpíval dvě alba starých evergreenů s hudebním seskupením Bratislava Hot Serenaders....

Helena Lisická

Helena Lisická byla česká etnografka a spisovatelka, autorka pohádek a pověstí. S tvorbou začala v 50. letech a je autorkou více jak dvou desítek titulů. Mimo pohádek a pověstí se zabývala i tvorbou divadelních her pro děti. Spolupracovala s Folklórním souborem Haná, s nímž založila folklórní festival Lidový rok. Provdala se za archiváře Antonína Roubice. Studovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci.

Dorothy Laudan

Spisovatelka.

Christina Latham-Koenig

Lektorka a autorka učebnic angličtiny.

Sharon L Lechter

Americká spisovatelka, ekonomka, podnikatelka a filantropka.

Shari Lapeña

Shari Lapena je kanadská spisovatelka, která nyní žije v Torontu v Kanadě. Než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako právnička a učitelka angličtiny. Debutovala knihou Manželé odvedle.

Peter Lovesey

Narodil se v Anglii v hrabství Middlesex. První detektivku napsal vlastně "pro peníze" - roku 1969 byla vyhlášena soutěž o nejlepší detektivní román s odměnou tisíc liber, a Peter Lovesey, který se v té době živil jako učitel, prý nemohl odolat. Využil své znalosti historie atletiky a během čtyř měsíců napsal příběh z prostředí viktoriánského běžeckého závodu s názvem Klátivá smrt. Ke svému úžasu soutěž vyhrál. Lovesey žije s manželkou, kterou potkal na univerzitních studiích, v anglickém městě Chichester. Na zahradě svého domu má bíle natřený srub s doškovou střechou, v němž píše své příběhy.

Louis L'Amour

Louis L'Amour, pravým jménem Louis Dearborn LaMoore se narodil v Jamestownu v Severní Dakotě, jako poslední ze sedmi sourozenců. Jeho otec prošel mnoha povoláním, od prodejce zemědělských strojů, veterináře, učitele nebo šéfa policie. Matka byla učitelka, skládala básně. Tím Louis procházel od mala, od jeho rodičů si v jejich knihovně študoval známé sbírky od Lowella, Emersona a dalších. V 18 letech publikoval své první básně. Od 15 let se snažil boxovat, pomáhat v cirkusu, jako námořník procestoval Čínu, Afriku, Dálný východ, Asii. Po návratu do Spojených států se s rodiči přestěhoval do Oklahomy. Začal jako knižní recenzent, vzal si kurzy tvůrčího psaní, bohužel všechny jeho povídky byly zavrženy. V r.1939 vydává první knihu „Kouř z tohoto oltáře“ , kde jeho sbírka básní poukazuje na jeho cesty ze zaoceánských hlubin. Byla vydaná pouze v Oklahomě, kolekce nebyla velmi úspěšná, ale měla dobré recenze. Během 2. světové války sloužil u jednotky tanku torpédoborce ve Francii a Německu. V r. 1946 se usadil v L. A. a napsal plno příběhů pro tamní noviny, kde používal své zážitky z cest. Začal být známý i pod svým pseudonymem, v r. 1950 zažívá své nejlepší období psaní, jeho západní romány se dostali do podvědomí čtenářů a získává i první ocenění zlaté medaile Kongresu za román Hondo. Každý jeho další román byl nápaditý, od kovbojů, po letce, námořníky, nejradši psal o starém Západě. Prošel touto krajinou, která ho učarovala, seznámil se s indiány, drsnými chlapy po krásné ženy. Ačkoli Louis psal po pobavení čtenáře, jeho díla nabízejí fakta o historii a životě tamních lidí. V r. 1981 byl jedním z pěti nejprodávanějších autorů mezi H. Robibinsnem, B. Cartland, I. Wallace a J. Dailey. V roce 1984 byl vyznamenán prezidentským Řádem svobody. Plno jeho knih bylo zfilmováno s westernovskou tématikou. Plno známých hereckých hvězd bylo obsazováno do rolí, např. John Wayne, Sophia Loren, Alan Ladd, Natalie Wood, Sean Connery a Brigitte Bardot. Bylo vy...

Leonid Maksimovič Leonov

Leonid Maximovič Leonov byl ruský sovětský spisovatel a dramaturg, který hrál v literatuře významnou roli po více než 60 let. Jeho otec Maxim Leonidov Leonov, básník a novinář, carem i s rodinou vyhnán na Sibiř, do Archangelska. Leonidovi se zde líbilo a později se tamní kraj objevil v řadě jeho povídek a novel. V ruské občanské válce byl v armádě, nejprve jako voják, poté i jako novinář. Své literární prvotiny, zejména poezii podepisoval pseudonymem Lapoť. Po roce 1925 začal psát romány, z nichž řada byla brzy vydána v zahraničí. Mimo psaní knih se odhodlal v třicátách letech k napsání celé řady mnohdy velice úspěšných dramat. I nadále působil jako aktivní novinář, po válce psal např. o ochraně pracovního prostředí, ochraně přírody a památek, o estetice pracovních nástrojů. Jeho novely se zabývají etickými problémy Ruska mezi roky 1917 - 1941, je však nutno mít na paměti, že jeho pojetí těchto problémů je v rámci „socialistické morálky“. Celá řada jeho prací byla vydána v češtině. Po roce 1960 dostal možnost cesty po Americe a i tyto prožitky využil ve své tvorbě. Byl veřejně činný v mírovém hnutí, byl poslanec Nejvyššího sovětu. Roku 1967 dostal státní cenu SSSR, poté i Leninovu cenu a roku 1972 byl zvolen do Akademie věd SSSR a stal se také členem obdobné instituce v Jugoslávii. Uměl psát nejen knihy poplatné době, ale i romantické milostné příběhy, věnoval se starým legendám, napsal bajky i pohádky, desítky povídek různých žánrů. Mnohé z nich se dočkaly několika vydání

Alain-René Lesage

Alain-René Lesage byl francouzský spisovatel. Napsal více než sto veseloher, které byly určeny pro tzv. jarmareční divadlo. K nejznámějším patří komedie Turcaret. Součástí jeho díla byly i mravoličné, satirické a pikareskní romány. Typické pro ně bylo, že měly kulisy soudobého Španělska, avšak utajeně v nich Lessage kritizoval poměry francouzské. Ke známým patří román Kulhavý ďábel a Příběhy Gila Blase. Byl též překladatelem ze španělštiny a řečtiny.

Věnceslava Lužická

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Kateřina Lefebvre

Narozena 30. 4. 1973 v Brně. Mgr., průvodkyně, autorka článků o cestováni, knihy o štěněti. Též spoluautorka literárních a jazykových příruček.

John Lennon

John Lennon byl kultovní anglický hudebník, zpěvák a skladatel, který se celosvětově proslavil jako člen skupiny Beatles, jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin v historii populární hudby. Po rozpadu Beatles v roce 1970 se Lennon vydal na sólovou dráhu, během níž vydal několik uznávaných alb. Jeho debutové sólové album " John Lennon /Plastic Ono Band", vydané v roce 1970, je známé svým syrovým, minimalistickým zvukem a hluboce osobními texty, které odrážejí jeho boje a terapeutický dopad terapie prvotním křikem.

Jan Loriš

Narozen 18.7.1893 v Hradci Králové, zemřel 19.11.1953 v Praze. PhDr., pracovník Národní galerie v Praze. Práce v oboru dějin výtvarného umění.

George Lucas

George Lucas, celým jménem George Walton Lucas, Jr. , je americký filmový režisér, producent a scenárista známý svou ságou Star Wars a tetralogií Indiana Jones. George Lucas dnes patří mezi nejúspěšnější postavy amerického filmového průmyslu a jeho obrovský majetek, který nabyl zejména díky příjmům z merchandisingu, se odhaduje na 4,2 miliardy dolarů. Vlastním jménem George Walton Lucas, Jr. se narodil 14. května 1944 v Modestu, Kalifornii. Zde také vystudoval proslulou University of Southern California . Po promoci získal stipendium od společnosti Warner Brothers, v jehož průběhu se seznámil s režisérem Francisem Fordem Coppolou, se kterým v roce 1971 natočil svůj první film – THX 1138. Tento snímek je některými kritiky dodnes označován jako Lucasův nejpovedenější. Po tomto úspěchu s Coppolou ještě v roce 1973 natočil Americké Graffiti, který se stal v Americe překvapivě hitem. Získal 5 nominací na Oscara, ale nakonec se musel spokojit „pouze“ se Zlatým glóbem. V Graffiti debutoval i Harrison Ford, kterého Lucas následně obsadil i do svého dalšího, téměř osudového projektu. S myšlenkou na epické sci-fi pracoval už od roku 1968. Dlouho však nebyl s výsledkem spokojen, a tak až v roce 1975 nabídl scénář filmu, tehdy nazvaný Star Wars, studiu Universal. To ho však odmítlo kvůli velkému rozpočtu a strachu o finanční návratnost projektu. Úspěšný byl až u společnosti 20th Century Fox. Natáčení bylo velmi vyčerpávající – Lucas musel dokonce být při scénách natáčených v Tunisku na 2 týdny hospitalizován. Již na Epizodě IV také začal spolupracovat s hudebním skladatelem Johnem Williamsem . Hvězdné Války – tehdy ještě bez přídomku Epizoda IV – Nová Naděje, měly premiéru v květnu roku 1977. Úspěch byl obrovský, tržby dvacetinásobně přesáhly výdaje, a film získal i 7 Oscarů Lucasův geniální tah však spočíval ve vlastně...

Pierre Loti

Pierre Loti, vlastním jménem Louis Marie Julien Viaud , byl francouzský námořník a spisovatel. Proslavil se svými dobrodružnými knihami inspirovanými jeho námořnickým životem. Vyrůstal v protestantské rodině. V 17 letech začal studovat na námořní škole v Brestu. Během námořních cest si psal deník, který dával číst kolegům, jež takto bavil. Jeho kolegové námořní důstojníci ho nakonec přesvědčili, aby pasáže z deníku publikoval, zejména ty, které popisovaly jeho zajímavé zážitky z cesty do Konstantinopole. V roce 1879 tak publikoval román Aziyadé, částečně autobiografický. V roce 1880 vydal další zážitky, tentokrát z Polynésie , a to pod názvem Rarahu ). Kniha inspirovala operu Lakmé z pera Léo Delibese. Roku 1881 následoval další dobrodružný román Le Roman d'un spahi, tentokrát umístění do prostředí Senegalu. Roku 1883 vydal jeden ze svých nejslavnějších a nejtypičtějších textů Můj bratr Yves . V té době působil ve Vietnamu. V září a říjnu 1883 vydal tři články v novinách Le Figaro, jež popisovaly zvěrstva, jichž se Francouzi dopustili během bitvy u Thuận An . Byl kritizován jako zrádce a o jeho případu se široce diskutovalo. To mu ovšem zajistilo značnou popularitu a jeho knihám pomohlo ke známosti. O životě bretonských rybářů vypráví Islandský rybář . Román Paní Chrysanthema pojednával o Japonsku. Roku 1891 byl zvolen členem Francouzské akademie. Jeho román Ramuntcho z roku 1897, který pojednává o baskických pašerácích, se později stal jeho nejvíce zfilmovávaným dílem. Roku 1906 získal svou nejvyšší hodnost – kapitána. V roce 1910 odešel do civilu. V dalších dílech zpracovával podněty z cest do Izraele, Indie a Číny. Jeho dílo silně ovlivnilo Marcela Prousta, zejména Le Roman d'un enfant z roku 1890, kde...

Maurice Leblanc

Marie Émile Maurice Leblanc byl francouzský spisovatel známý především jako autor detektivních románů a povídek, ve kterých vystupuje lupič-gentleman Arsène Lupin. Maurice Leblanc se narodil roku 1864 v Rouenu v Normandii v rodině rejdaře. Vzdělával se nejprve na Lycée Corneille a poté začal studovat práva. Studia však nedokončil, protože se chtěl věnovat literatuře. Přestěhoval se do Paříže a stal se novinářem. Velmi ho ovlivnil Gustav Flaubert, Guy de Maupassant a Paul Bourget, takže jeho první díla byly psychologické romány napsané v jejich duchu. Kritikou byly sice přijímané, ale komerčně nebyly příliš úspěšné. Roku 1907 vydal Leblanc knihu detektivních povídek Arsène Lupin, gentleman-cambrioleur s hlavním hrdinou Arsènem Lupinem, geniálním lupičem-gentlemanem. Díky velikému úspěchu napsal pak Leblanc o Lupinovi v letech 1908-1939 ještě dalších devatenáct knih, které shrnul do cyklu Les aventures extraordinaires d'Arsène Lupin . Lupina pospal jako vášnivého dobrodruha a nenapravitelného svůdce, který své zločiny chápe jako hru s detektivem a svým mistrovstvím v oboru zločinu ohromuje přátele, nepřátele i oběti. Les aventures extraordinaires d'Arsène Lupin je cyklus dvaceti knih o lupiči-gentlemanovi Arsènovi Lupinovi, který se skládá z těchto knih: K cyklu se váže roku 2012 vydaný román z pozůstalosti Le Dernier Amour d'Arsène Lupin . U některých českých vydání se nepodařilo zjistit název originálu.

Lúkianos

Lúkianos ze Samosaty, lat. Lucianus Samosatensis byl starověký řečník, satirik a filosof, který psal řecky. Lúkianos se narodil v nemajetné rodině v Samosatě na horním toku Eufratu, dnes Samsat v jihovýchodním Turecku blízko hranic se Sýrii. Učil se nejprve sochařem, ale pak se rozhodl pro dráhu řečníka a spisovatele. Hodně cestoval po celém Středomoří až po Gallii, deset let žil v Athénách, byl také v Římě a uměl trochu latinsky. V pozdním věku se stal úředníkem v Alexandrii, kde snad také zemřel . Lúkianovo dílo bylo velmi oblíbené, i když nepsal lidovou řečtinou své doby, nýbrž slohem i jazykem klasické doby. Pod jeho jménem se uvádí 80 spisů, z nichž asi 70 je pravých. Psal nejprve jednoduché dialogy z běžného života a lehké kritické satiry o náboženství , o marnivosti bohatých , o prostitutkách nebo o lidské hlouposti. Později psal ostřejší satiry o slavných lidech nebo o filosofech , o historii a také fantastické příběhy . Díky satiře „Pravdivé příběhy“ je někdy označován za jednoho ze zakladatelů science fiction. V díle Lúkiána se například také dozvídáme, že obyvatelé antického světa již znali zkamenělé otisky stop pravěkých živočichů, interpretovali je však jako pozůstatky mytických heroů . Lúkianovo dílo se těšilo velké pozornosti v humanismu a Erasmus Rotterdamský vydal spolu s Thomasem Morem roku 1506 jeho spisy. Hodně se četl také v osvícenství, kdy se podle jeho popisů malovaly obrazy i psaly divadelní hry.

John Lutz

John Lutz . Americký spisovatel se specializací na sériové vrahy… Tato legenda žánru se proslavila především neskutečným množstvím detektivních povídek, úplně první vyšla již roku 1966 v Alfred Hitchcock´s Mystery Magazine. Od té doby má na svém kontě přes 250 povídek a článků a na 35 detektivních románů. Začínal s romány v 70. letech, a to byly především série se soukromými detektivy – 12 knih s Alo Nudgerem z autorova oblíbeného St. Louis, a 10 příběhů s Fredem Carverem z Floridy. K tomu připočteme dalších 14 samostatných knih různých témat detektivních i kriminálních. Nové milénium však přineslo i novou řadu, tentokrát mnohem drsnější, 6 nervydrásajících thrillerů tzv. „Noční série“. Jeho velmi úspěšný román Single White Female byl roku 1992 zfilmován v hlavní roli s Bridget Fondou a pro novější román The Ex autor připravil scénář a kniha byla zfilmována v produkci HBO. John Lutz byl předsedou jak Mystery Writers of America , tak i Private Eye Writers of America .

Jitka Lněničková

Narozena 7. 1. 1960. PhDr., historička, kurátorka Pavilonu skla v Klatovech a Sklářského muzea v Anníně, věnuje se historii evropského sklářství a dějinám každodennosti.

Jiří Louda

Jiří Louda byl významný český heraldik, knihovník a penzionovaný voják. K jeho nejvýznamnějším heraldickým počinům patří návrh současného českého státního znaku, podobně jako jeho varianty pro ČSFR. Nicméně také vytvořil znaky pro stovky dalších českých obcí. Byl členem Mezinárodní heraldické akademie se sídlem v Ženevě, člen Britské heraldické společnosti v Londýně, člen Society of Heraldic Arts, člen Francouzské heraldické společnosti a člen Heraldické komise českého Parlamentu. Pocházel z rodiny profesora kreslení v Kutné Hoře, kde také odmaturoval na místní reálce v roce 1938. Následně se přihlásil na ČVUT, kde ho zastihl povolávací rozkaz během mobilizace. Z armády byl propuštěn již v roce 1939 a odešel do ciziny, přes Polsko a Francii, kde vstoupil do cizinecké legie, se dostal do Spojeného království, kde nastoupil k parašutistům. Byl připraven do výsadku Bronse jako radista. Při parašutistickém výcviku si zlomil meniskus, a tak byl poslán na zpravodajskou radiostanici. Dvě letadla s členy Operace Iridium a Operace Bronse, které se Louda nakonec nezúčastnil, byla Němci sestřelena u Mnichova, když se vracela z nezdařeného výsadku nad Protektorátem. Loudův tatínek s bratrem Zdeňkem byli za války internováni Němci v internačním táboře Svatobořice. Ve Spojeném království se seznámil s teorií heraldiky a nechal se notně ovlivnit postupy britské heraldiky. Po válce se navrátil do obnoveného Československa, kde byl za svoje zásluhy mimo jiné vyznamenán v roce 1946 Československým válečným křížem. V této době se také setkal s Karlem VI. Schwarzenbergem, od kterého se učil především základům české heraldiky. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl poslán na dovolenou a posléze z armády propuštěn v hodnosti kapitána. Sice nebyl degradován, ale byl bez soudu uvězněn na Mírově, kde zů...

David Lodge

David Lodge je britský prozaik, dramatik, satirik a literární kritik. Jeho beletristické dílo většinou vychází z tzv. univerzitního románu. Ve svých prózách často paroduje klasiky moderní prózy. Po studiích a službě v armádě přednášel v letech 1960 – 1987 anglickou literaturu na univerzitě v Birminghamu, kde žije dodnes jako svobodný spisovatel. Jeho dílo zahrnuje jak humoristické romány , tak i literárněvědné práce a kritické eseje . Podobně jako jeden z hrdinů Hostujících profesorů přednášel Lodge v roce 1969 na Berkeleyské univerzitě v Kalifornii a je specialistou na Jane Austenovou a editorem kritických vydání jejích děl. Author, Author, 2004

Peter Lipa

Peter Lipa je známý slovenský zpěvák, skladatel a propagátor jazzové hudby, často označovaný za jednu z vůdčích osobností slovenské jazzové scény. Narodil se 30. května 1943 v Prešově na Slovensku a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Lipa ve svém osobitém stylu mísí jazz s vlivy blues, soulu a rocku, díky čemuž si získal širokou základnu fanoušků napříč různými žánry.

Lucie Lukačovičová

Lucie Lukačovičová je česká spisovatelka a překladatelka. Je autorkou řady povídek a článků, převážně z žánru fantasy nebo sci-fi. Narodila se v roce 1980 v Praze, kde žije dodnes. Vystudovala antropologii a knihovnictví na FF UK. Dlouhodobě vede kurzy tvůrčího psaní v rámci Dětské mensy a DDM na Praze 8. Je aktivní členkou občanského sdružení Prague by Night, kde se podílí na organizaci mnoha společenských akcí, mj. také letních pobytových akcí pro děti. Její první povídka vyšla v roce 1997 a od roku 1999 vychází její povídky každoročně v řadě časopisů, sborníků a antologií. Ráda spolupracuje s jinými autory buď na vzniku povídkových románů , nebo na konkrétních povídkách. Nejčastěji tvoří společně se svojí sestrou, Petrou Lukačovičovou. Jako patronka soutěže O loutnu barda Marigolda byla editorkou sborníků vítězných povídek v letech 2005–2010, ve kterých měla hostující povídky stejného jména: Stíny věcí, Stíny lidí, Stíny moře, Stíny věží, Stíny snů, Stíny popela. Stala se vítězkou Ceny Karla Čapka v kategorii krátká povídka v letech 2001 a 2007. Mnohokrát se umístila mezi publikovanými díly v soutěži O rukavici lorda Trollslayera a stala se lady fantasy a nositelkou meče za vítězství v soutěži O nejlepší fantasy 2007. V roce 2007 dostala Cenu Evropského fandomu Encouragement Award.

Lucie Lomová

Lucie Lomová je česká výtvarnice, známá především jako autorka komiksů. Vystudovala dramaturgii na DAMU v Praze. Na počátku 90. let kreslila a psala komiks Anča a Pepík pro edici Čtyřlístek. Tyto komiksy později vyšly knižně. Je autorkou komiksů Anna chce skočit a Divoši. V současnosti publikuje především v České republice a ve Francii. Pro společnost Metrostav nakreslila řadu edukativních komiksů, které se týkaly např. požívání alkoholu na stavbě.

Ivan Lesný

Ivan Lesný byl český lékař a spisovatel. Byl emeritním profesorem Univerzity Karlovy, přednostou Dětské neurologické kliniky, zakladatelem neurologické rehabilitační léčebny v Železnici, předsedou sekce dětské neurologie České neurologické společnosti JEP a předsedou Československé ligy proti epilepsii. Ivan Lesný se narodil rodičům Vincenci a Miladě 8. listopadu 1914 v Praze. Své dětství často trávil u příbuzných z otcovy strany Dvořákových v Jemnici. Dráhu neurologa začínal u profesora Kamila Hennera , který po 2. světové válce založil neurologickou kliniku v Kateřinské ulici v Praze. V roce 1946 pověřil vedením křídla budovy pro dětské pacienty docenta Ivana Lesného. V tomto roce probíhala v Polici u Jemnice parcelace majetku Alfreda Wraždy z Kunwaldu a MUDr. Ivan Lesný si prostřednictvím lesní správy v Jemnici zažádal o lesní parcelu č. 1252 , kde měl podle kroniky obce Police v úmyslu vybudovat privátní sanatorium. V roce 1947 lobboval jeho otec Vincenc Lesný u komunistického ministra Václava Noska za stavbu újezdní měšťanské školy v Polici. V roce 1957 založil MUDr. Ivan Lesný Sekci dětské neurologie při Československé neurologické společnosti Jana Evangelisty Purkyně, v rámci této společnosti také Sekci neurofyziologie a Českou ligu proti epilepsii. Se svými spolupracovníky pořádal již v roce 1958 Dny dětské neurologie, budoucí platformu každoročních setkávání českých a světových neurologů. V roce 1971 založil Kliniku dětské neurologie Univerzity Karlovy 2. LF a FN v Motole, jež byla prvním samostatným klinickým pracovištěm dětské neurologie v Československé socialistické republice. V areálu bývalé lesnické školy v Jemnici zřídila třebíčská nemocnice v roce 1970 protialkoholní psychiatrickou léčebnu: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Lesný na slovenské Wikipedii....

Gewandhausorchester Leipzig

Gewandhausorchester Leipzig je jedním z nejstarších a nejprestižnějších orchestrů na světě, jehož historie sahá až do roku 1743. Jeho název je odvozen od koncertní síně, v níž sídlí, Gewandhausu v německém Lipsku. Orchestr je spojen s mnoha významnými osobnostmi klasické hudby a premiéroval díla takových skladatelů, jako byl Felix Mendelssohn, který byl také jeho hudebním ředitelem.

Emil Ludwig

Emil Ludwig , Německé císařství – 17. září 1948, Moscia poblíž Ascony, Švýcarsko) byl německý a švýcarský spisovatel, známý především jako autor biografií významných osobností, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Vystudoval práva, ale živil se jako spisovatel a novinář. V roce 1906 se přestěhoval do Švýcarska, občanství získal v roce 1932. Za první světové války byl korespondentem Berliner Tagblattu ve Vídni a Istanbulu. V roce 1940 odešel do USA, kde psal antifašistické texty. Po válce se vrátil do Švýcarska. Napsal mnoho biografií historických i dobových osobností a vedl rozhovory s významnými osobnostmi . V českém prostředí je známý především svou knihou rozhovorů s Tomášem Garrigue Masarykem Duch a čin .

David Levithan

Benjamin David Levithan je americký spisovatel a editor, autor mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Ve jeho tvorbě se často vyskytují homosexuální vztahy.

David Lagercrantz

David Lagercrantz je švédský autor a novinář. Vyrostl v obci Solna, která je součástí stockholmské aglomerace. Studoval filozofii a religionistiku na univerzitě, a následně vystudoval Gothenburgskou školu žurnalistiky. Svou kariéru začal v regionálních novinách Sundsvalls Tidning jako krimi zpravodaj a pokračoval v národním deníku Expressen, kde se zabýval některými z hlavních trestních případů přelomu 80. a 90. let ve Švédsku, zejména vraždy v Åmsele, které se později se staly tématem jeho knihy Änglarna i Åmsele. Je synem publicisty Olofa Lagercrantze a Martiny Ruin a bratrem herečky a diplomatky Mariky Lagercrantze. Je ženatý s Annou Lagercrantzem, s níž má tři děti.

Walter-Jörg Langbein

Walter-Jörg Langbein studoval v Erlangenu a Münsteru evangelické teologie, než se stal spisovatelem na volné noze. Langbeinovi práce byly přeloženy do mnoha jazyků. Během let se autor populárně vědeckých publikací stále více zaměřuje na práce týkající se především teologických otázek Langbein sám sebe popisuje jako překladatele Bible a zveřejnil na svých internetových stránkách jeho překlad knihy Genes

Vladimir L'vovič Levi

Ruský lékař, psycholog, spisovatel, výtvarník a muzikant.

Susan Lewis

Anglická spisovatelka Susan Lewis se narodila v roce 1956 v Bristolu. V současnosti žije v Chelsea ve Velké Británii a věnuje se spisovatelské dráze. Náměty pro své romány čerpá převážně z televizního a filmového prostředí, neboť určitý čas pracovala jako asistentka produkce. Do světa literatury vstoupila svým prvním románem A Class Apart v roce 1988 a rázem získala široký okruh čtenářů. U

Gaston Leroux

Gaston Louis Alfred Leroux byl francouzský spisovatel, dramatik a novinář. Narodil se v Paříži, mládí prožil v Normandii a roku 1886 získal titul bakaláře na lyceu v Caen. Poté se přestěhoval do Paříže a přihlásil se ke studiu práv. Studium dokončil roku 1889 a stal se advokátem. Když zdědil téměř milion franků, prohýřil celé své dědictví v alkoholu a v hazardním hrách. Proto začal pracovat jako reportér a divadelní kritik pro L‘Echo de Paris a od roku 1890 se stal novinářem na plný úvazek. V letech 1894 až 1906 procestoval Evropu, Asii a Afriku jako zpravodaj deníku Le Mattin, kterému také podával zprávy o revoluci v Rusku v roce 1905. Svůj první román napsal již v roce 1903, ale teprve od roku 1907 se začal psaní věnovat výhradně. Většina jeho děl vyšla nejprve na pokračování v novinách a časopisech . Svým románem Tajemství žlutého pokoje , ve kterém vytvořil postavu novináře a detektiva-amatéra Josepha Rouletabilla, se stal jedním ze zakladatelů detektivní literatury. Některými svými příběhy, plnými převleků a hrůzných a tajuplných zápletek, zapůsobil na surrealisty. Šlo zejména o jeho neslavnější román Fantom opery z roku 1910 nebo o knihu Stroj na vraždění . V roce 1919 založil společně s Arthurem Bernèdem vlastní společnost Société des Cinéromans, která se zabývala natáčením filmů. Zemřel na akutní infekci močových cest. Filmové adaptace Fantoma opery jsou uvedeny v článku týkajícího se tohoto románu.

Emanuel Lešehrad

Emanuel Lešehrad, vlastním jménem Josef Maria Emmanuel Lešetický z Lešehradu byl český spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství. Byl členem Universalie. Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického a matky Marie, rozené Zunové . Otec byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu. Syn Emanuel studoval na gymnáziích v Plzni v Praze , Českých Budějovicích a opět v Praze . Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu a na pražském Magistrátu . Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář a nakonec jako přednosta archivu. Dne 25. ledna 1905 se oženil se sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou . Manželství bylo rozvedeno v roce 1913 a v roce 1919 prohlášeno za rozloučené. V letech 1906–1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce. Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především "prokletými básníky", jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou. Je autorem řady překladů , v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Ne...

Camille Lemonnier

Camille Lemonnier byl belgický, francouzsky píšící symbolistický spisovatel, básník, novinář a výtvarný kritik. Pocházel z vlámské rodiny, jeho výchova ale byla čistě francouzská. Nedokončil studia práv, určitou dobu pracoval jako úředník. Od roku 1870 se věnoval pouze literatuře. Střídavě žil na belgickém venkově a v Paříži. Napsal více než 70 knih.

Åsa Larsson

Åsa Larssonová, plným jménem Åsa Elena Larsson, je švédská autorka kriminálních románů. Narodila se v Uppsale, vyrůstala avšak ve městě Kiruna na severu Švédska. Pracovala jako daňová poradkyně, tuto profesi má i hlavní hrdinka jejích knih Rebecka Martinssonová. V češtině vydává její knihy nakladatelství Host. Její první román Sluneční bouře obdržel roku 2003 ocenění "Nejlepší švédská krimi prvotina" a druhý román Prolitá krev dostal roku 2004 cenu za "Nejlepší švédský kriminální román". V roce 2012 obdržela "Svenska Bibelsällskapets Bibelpris". PAX - série 10 knih

Yvonne Lindsay

Novozélandská autorka milostných příběhů.

Armand Lanoux

Armand Lanoux se narodil 24.10.1913 v Paříži. Původním povoláním učitel, později novinář a rozhlasový pracovník, vydal několik básnických sbírek ovlivněných proudem surrealismu: proslul však zejména jako prozaik. Lanouxovy detektivní příběhy vznikaly ve čtyřicátých letech, ještě za války. Po válce publikuje Lanoux velmi mnoho, za dvacet let napsal kromě esejistických prací asi dvacet románů. Z jeho knih jsme si v českém překladu až dosud mohli přečíst Majora Watrina, Setkání v Bruggách, Když nastává odliv. A. Lanoux byl odměněn za svá díla četnými literárními cenami: r. 1948 získal Prix du roman populiste, r. 1953 Prix Apollinaire a Grand Prix du Roman de la Société des Gens de Lettres, r. 1956 Prix interallié a v roce 1963 Goncourtovu cenu. Zemřel 23.března 1983 Champs-sur-Marne.

Zoltán Liptai

Maďarský kuchař, autor kuchařských knih.

Ursula K Le Guin

Ursula Kroeber Le Guin byla americká spisovatelka. I když píše romány, poezii, knížky pro děti a eseje, nejznámější jsou její romány a povídky z oblasti science fiction a fantasy. V češtině je nejoblíbenější její cyklus příběhů ze Zeměmoří, nejuznávanějším dílem však je román Levá ruka tmy. Je považována za jednoho z nejlepších spisovatelů fantastických žánrů. Obdržela několik cen, kromě cen Hugo a Nebula také Gandalf Grand Master v 1979 a Damon Knight Memorial Grand Master Award v roce 2003. Od roku 2003 je držitelkou titulu Velmistr. Známá je propracovaností svých děl a svými sondami do oblastí taoismu, anarchismu, feminismu, psychologie a sociologie. Neopomenutelnou součástí jejích děl je vyhýbání se antropocentrismu, vytvořené cizí kultury jí však slouží ke sdělení informací o kultuře naší. Narodila se v roce 1929 jako Ursula Kroeberová v rodině antropologa Alfreda Kroebera a spisovatelky Theodory Kroeberové. Alfred se zabýval původními obyvateli Ameriky, Theodora psala knihy pro děti a stejně jako její manžel se věnovala antropologii. Ursula již ve svých jedenácti letech poslala svůj první příběh do magazínu Astounding Science Fiction, byla však odmítnuta. Absolvovala v roce 1952 na Columbia University ze středověké romantické literatury. Ve studiích pokračovala ve Francii, kde potkala svého manžela, historika Charlese Alfreda Le Guina. Svatbu měli dva dny před Štědrým dnem roku 1953. I poté si ponechala ve jméně písmeno K. jako Kroeber. Od roku 1958 žila v Oregonu ve státě Portland a má tři děti: Elisabeth, Caroline a Theodore. Její první knihy pojednávaly o imaginárních krajinách. První uveřejněnou prací byla v roce 1962 povídka April in Paris, prvními romány byly roku 1966 Planeta exilu a Rocannonův svět.

Titus Livius

Titus Livius, podle svého rodiště také Patavinus byl římský spisovatel a historik, autor monumentálních dějin Říma Ab urbe condita. O Liviovi je známo velmi málo, hlavním pramenem je biskup Eusebius a jeho Chronicon. Pocházel z bohaté a pravděpodobně významné rodiny, takže byl finančně nezávislý. Vzdělání získal v Patavii a na své rodiště byl do smrti velmi hrdý. Tamní občané získali římské občanství až v roce 48 př. n. l. a zůstali dlouho věrni Pompeiovi a republice a nepodporovali Caesara. Občanská válka v letech 49 až 45 př. n. l. možná způsobila, že Livius neabsolvoval studijní pobyt v Řecku, což bylo u mladých vzdělaných mužů v té době obvyklé. Ve věku 28 let a patrně už po občanské válce odešel do Říma, kde se věnoval literatuře, historii a filosofii. Pobýval v domě Maecenatově, kde se patrně také spřátelil s Gaiem Octaviem, pozdějším císařem Augustem. Svým dílem se významně podílel na jeho programu upevnění říše obnovou starých římských ctností, podobně jako další autoři tak zvaného „zlatého věku římské literatury“ , a byl také učitelem pozdějšího císaře Claudia. Livius nebyl voják a patrně nezastával žádný veřejný úřad, čímž se lišil od starších římských historiků, a věnoval se pouze studiu a psaní. Psal filosofické dialogy i rétorické texty, které se však nezachovaly. Pobýval patrně střídavě v Římě a v Padově, kde také zemřel. Osobní přátelství s Augustem a s císařskou rodinou umožnilo Liviovi dobrý přístup do knihoven a archívů, takže mohl zpracovat velké množství pramenných informací. Své zdroje často cituje a pokud se rozcházejí, uvádí i protichůdná mínění, což dává jeho dílu velikou cenu. Ačkoli je často ke svým pramenům, zejména k pověstem a bájím, poměrně kritický, přece jeho záměr nebyl pouze historiografický v moderním slova smyslu, nýbrž literární a vzdělávací, možná dokonce politický. Šlo mu o pozvednutí říše a národa, o nápravu mravních poměrů a o posílení řím...

Sylva Lauerová

Sylva Lauerová, občanským jménem Markéta Elisabeth Kühn,rodným jménem Markéta Skrčená je česká spisovatelka a básnířka. Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, získala titul doktora práv, právní praxi se však nikdy aktivně nevěnovala. Je vdaná za německého architekta, odborníka na tropickou residenční architekturu. Od roku 1997 žije převážně na Seychelských ostrovech. Její tvorba osciluje mezi literaturou ryze komerční a projekty uměleckými. Její díla mají sugestivní styl, typický svou dynamikou, moderním a velmi osobitým přístupem k jazyku, nechybějí prvky autenticity, otevřenost při popisu intimní scény anebo nahlížení do psychiky hlavních postav. Snaží se vtáhnout čtenáře do děje a nechává ho být jakýmsi zúčastněným, tichým pozorovatelem, který vnímá a cítí to samé jako hlavní postavy příběhu. ISBN 978-80-254-0394-5, kniha se 2krát objevila v žebříčku TOP 10 nejprodávanějších knih v ČR, jedná se o komerční erotický román. Filozoficko-religiózní rébus s andělskou tematikou, v sobě spojuje prózu s poezií, úvahy nad světem reálným a světem nehmotným. V prozaické části nazvané „Manuál pro velké opeřence“ Lauerová seznamuje čtenáře s „teorií“ – principy práce andělských bytostí zde na Zemi. V druhé části nabízí v kontrastu k teorii „praxi“ – dva příběhy psané ve verších, a zde ponechává čtenářům prostor, aby si celý příběh, v básních pouze naznačený, poskládali sami. Kniha se stala inspirací pro Projekt Michael2007 – výstavu výtvarných děl, která proběhla v září 2008 v karlínských továrních halách. Sedm mladých umělců zde vystavovalo díla inspirováno devíti klíčovými básněmi z knihy. ISBN 978-80-254-2340-0 Román z prostředí české BDSM scény. Jedná se o intimní psychologické drama, kde se touha ovládat druhé mísí s touhou být ovládán a ponižován. ISBN 978-80-254-5275-2 "44 básnířek, 421 básní, 1 láska" Ed. Sylva Lauerová. ISBN 978-80-254-7069-5 Básnický almanach ženské milostné poezie 21. století. Jedná se...

Miroslava Lánská

Autorka překladu dětské knížky.

Kerry Lonsdale

Kerry Lonsdale je držiteľkou titulu Bachelor of Science z Kalifornskej polytechnickej štátnej univerzity, San Luis Obispo a je zakladateľkou Asociácie ženských spisovateľov beletrie. Býva v Severnej Kalifornii so svojím manželom a dvoma deťmi.

Helena Longinová

Benešov u Černovic a Kamenice nad Lipou jsou místy, kde prožila dětství literárně plodná a mezi čtenáři přeúspěšná Helena Longinová, jindřichohradecká rodačka. Když devatenáctiletá složila maturitní zkoušku na gymnáziu v rodném městě, natrvalo přesídlila do Prahy. Po promoci na FF UK , kde studovala obor germanistika - čeština, přijala místo profesorky němčiny na pražské Jazykové škole. Působila zde plných třiatřicet let! Pro životopis Heleny Longinové je příznačné, že na literární scénu vstoupila až ve zralém věku, v neobvyklých jednapadesáti letech: časopisecký debut zveřejnil ženský týdeník Vlasta. Na debut knižní vzpomíná Longinová takto: "na mé tvorbě je určitě nejzajímavější skutečnost, že můj první román vyšel v Československém spisovateli v roce, kdy mi bylo rovných padesát sedm let. Není to obvyklé, ale stalo se to. Od toho dne mi vyšlo všechno, co jsem napsala a poslala do nějaké redakce. Můj vlastní osud číhal ukryt za rohem a čekal, kdy konečně doklopýtám na konečnou. Pak na mne vyskočil a já, zahlcena štěstím, jsem se stala spisovatelkou." . Šlo tehdy o román Proč umírá sánská koza a Československá spisovatelka po něm vydal ještě dva: Křehké jistoty a Koncert pod kaštany .

Franz Lehár

Franz Lehár byl významný rakousko-uherský skladatel, známý především svými operetami. Narodil se 30. dubna 1870 v Komáromu, tehdejší součásti Rakouska-Uherska , a byl synem kapelníka rakousko-uherské armády. Zpočátku šel ve stopách svého otce a sám vstoupil do armády jako kapelník. Jeho skutečnou vášní však byla kompozice.

Eric Linklater

Eric Robert Russell Linklater byl skotský spisovatel, autor románů, knih o vojenské historii, povídek, cestopisů a fantasy románů pro děti. V roce 1944 obdržel Carnegie Medal, britské ocenění za literaturu pro děti a mládež za knihu The Wind on the Moon. Linklater se narodil v Penarthu, Vale of Glamorgan ve Walesu v rodině námořníka Roberta Baikie Linklatera , pocházejícího ze skotského souostroví Orkneje a jeho ženy Mary Elizabeth Youngové . Oba rodiče měli skandinávské předky, dědeček z matčiny strany byl švédský námořní kapitán. Příjmení Linklater je odvozeno ze staré norštiny a na Orknejích je poměrně rozšířené. Vřelý zájem o Skandinávii si spisovatel udržel po celý život. Gymnázium a univerzitu navštěvoval v Aberdeenu, kde byl po dobu studia předsedou studentského debatního klubu . V letech 1917–1918 sloužil v Black Watch, třetím praporu Skotského královského pluku , kde byl raněn. Poté se stal snajprem. Zkušenosti ze zákopové války zaznamenal v knize The Impregnable Women z roku 1938, popisující imaginární válku s Francií a také v autobiografickém románu Fanfare for a Tin Hat z roku 1970. Ještě během studií na univerzitě napsal Linklater v roce 1922 první hudební komedii Stella, Bajanella pro studentské představení. Začal studovat lékařství, ale promoval z anglické literatury. Po studiích strávil dva roky v Bombaji v Indii jako zástupce šéfredaktora deníku The Times of India a pak cestoval. V letech 1928–1930 pobýval v USA na Cornell University a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Spisovatel započal svoji literární dráhu v roce 1929. Velkou popularitu si získal se svým třetím románem Juan in America . Hlavní hrdina románu, Angličan Juan Motley, literární pokračovatel Byronova Dona Juana, se ocitá v Americe v období prohibice a rozmáhajícího se gangsterství a prožívá...

Pavel Lovrič

Nar. 28.3.1913 v Praze Spisovatel novinářské beletrie, chlapeckých románů a romantizujících příběhů ženských osudů. Byl synem v Praze usazeného chorvatského spisovatele Boži Lovriće.

Nikolaj Semenovič Leskov

Nikolaj Semjonovič Leskov byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel z úřednické rodiny. Nedostudoval gymnázium, od 16 let musel vydělávat. Byl úředníkem, později obchodním zástupcem, hodně cestoval po Rusku i Evropě, několikrát navštívil i Prahu. Od roku 1872 působil na ministerstvu osvěty. Odtud byl pro své kritické názory na Rusko i na pravoslavnou církev propuštěn a věnoval se pouze literatuře. Protože však zároveň ostře kritizoval a karikoval i ruské utopisty a revolucionáře , rozešel se i se svými přáteli.

Harper Lee

Nelle Harper Leeová byla americká spisovatelka a redaktorka. Roku 1959 publikovala svůj román s názvem „Jako zabít ptáčka“ , který se hned po vydání stal bestsellerem. Román popisuje hrubé mezirasové vztahy mezi barevnou vrstvou obyvatelstva a bílou vrstvou obyvatelstva, které nejbouřlivěji panovaly v době hospodářské krize na jihu USA. Harper Leeová za toto jedinečné dílo, které prorazilo nespočet společenských hranic, získala roku 1961 Pulitzerovu cenu za literaturu. Jejím dalším dílem je Postav hlídku. Narodila se v Monroeville jako potomek Roberta E. Leea, jižanského generála Občanské války. Harper byla velmi rozpustilé děvče a tzv. „předčasně vyspělý čtenář“, což svědčí o její psychické vyzrálosti a o chápání reality v době, kdy ji sužovala puberta. Jejím dobrým přítelem v dětství byl Truman Capote, s kterým si skvěle rozuměla, protože oba dva měli spisovatelské vlohy. Harpeřin otec byl bývalý redaktor novin i jejich majitel. Poté sloužil jako státní senátor a jako právník v Monroeville. Harper studovala právo na univerzitě v Alabamě od roku 1945, ale nedostudovala. Během studia napsala pár studentských publikací a podílela se na studentském časopise. Nějakou dobu strávila jako výměnný student na Oxfordské univerzitě. Šest měsíců před ukončením studia odešla do New Yorku, aby se mohla plně věnovat své literární kariéře. V mezičase pracovala jako úřednice letecké společnosti Eastern Air Lines a British Airways v průběhu roku 1950. V roce 1959 se Lee, spolu se svým dávným přítelem Trumanem Capotem, rozhodla vydat tento úchvatný román. Děj se odehrává v malém městě Maycomb v době hospodářské krize. Atticus Finch, právník a otec, obhajuje černocha Toma Robinsona, který je neprávem obviněn ze znásilnění bílé dívky Mayelly Ewell. Charaktery a jména některých postav jsou čerpána z reálného života – Finch bylo rodné jméno Harperiiny matky ...

František Listopad

František Listopad, rodným jménem Jiří Synek, v Portugalsku známý jako Jorge Listopad byl český a portugalský spisovatel, básník, esejista, kritik, překladatel, novinář, divadelní a televizní scenárista a režisér. František Listopad byl vnuk nakladatele Adolfa Synka, starší bratr filmové scenáristky a dramaturgyně Aleny Munkové. Publikoval od roku 1938. Po roce 1941 se podílel na domácím odboji. Po válce spoluzakládal deník Mladá fronta, v němž řídil kulturní rubriku. Byl součástí uskupení tzv. dynamoanarchistů. V téže době studoval na FF UK estetiku a literární vědu. Po únoru 1948 se nevrátil z Francie. V roce 1959 se přestěhoval do Portugalska, kde žil a pracoval až do smrti. Byl mimo jiné ředitelem Národního divadla v Lisabonu. V Portugalsku též spoluzaložil vysokou filmovou a divadelní školu.

Francis Lai

Francis Lai byl proslulý francouzský hudební skladatel, který se zasloužil o vznik mnoha nezapomenutelných filmů 20. století. Lai se narodil 26. dubna 1932 v Nice a svou kariéru zahájil jako akordeonista, než se začal věnovat filmové hudbě. Průlomem v jeho kariéře byla hudba k filmu Clauda Lelouche "Un Homme Et Une Femme" , v němž zazněla ikonická titulní skladba, která se stala celosvětově uznávaným hudebním dílem. Úspěch soundtracku mu vynesl značné uznání a připravil půdu pro dlouhou a plodnou spolupráci s Lelouchem.

David Laňka

Narodil se 8.9.1974. Již během studií na střední škole začal přispívat do novin a časopisů . Jeho zájem je téměř výlučně soustředěn na herecké osobnosti a film.Po ukončení studia pracoval nějaký čas ve funkci asistenta režie, aby si mohl podle svých slov" na vlastní kůži okusit profesi o které píše".Knižně vydal několik povídek, spolupracuje s neziskovou kulturní agenturou, zaměřující se na divadlo a film.

Sergej Nikolajevič Lazarev

Sergej Nikolajevič Lazarev je praktický filozof, parapsycholog a badatel. Zabývá se zkoumáním zákonů duchovního života člověka a jejich vlivu na zdraví a osud. Narodil se 4. září 1952 v ruském městě Jejsk. Vystudoval Ruskou státní pedagogickou univerzitu A. I. Gercena a zároveň absolvoval 11měsíční rekvalifikační kurz na Petrohradské státní univerzitě, kde získal kvalifikaci jako praktický psycholog. Věnuje se zkoumání informačních a energetických polí člověka od začátku 80. let. Od roku 1993 pořádá semináře, prezentace a přednášky v Moskvě, Petrohradě a dalších ruských městech, ale také v Německu, Izraeli, Polsku, Česku a na Ukrajině. Od začátku 90. let vyšlo 25 knih Sergeje Lazareva z knižní řady „Diagnostika Karmy" a „Člověk budoucnosti". Sergej Lazarev se zajímá o spojitost mezi vnitřním stavem duše člověka a jeho zdravím a osudem a mezi náboženským a morálním stavem lidstva a perspektivami jeho existence v moderním světě. V této oblasti objevil Sergej Lazarev empirickou metodou řadu posloupných zákonů, díky kterým dokázal vytvořit ucelený filozofický systém vnímání světa. Výzkumu informačních a energetických polí člověka se Sergej Lazarev začal věnovat v letech 1980–1981 a koncem 80. let se začal profesionálně zabývat léčitelstvím. Po osvojení diagnostiky člověka na dálku v laboratoři Vadima Poljakova u sebe Sergej Lazarev objevil schopnost získávat informace o zdravotním stavu v poli člověka, a to nejen ve vztahu k jeho přítomnosti, ale i minulosti a budoucnosti. Na počátku své léčitelské praxe pracoval Sergej Lazarev s energetickými poli, které lidské tělo vyzařuje. Pole tedy bylo ve vztahu k tělu druhotným. Tělo bylo příčinou a pole následkem. Ve své badatelské práci nicméně S. Lazarev rozvíjel také hypotézu o existenci jiného druhu polí. Polí, která by byla ve vztahu k tělu a jeho orgánům prvotní. Poté, co se Sergej Lazarev přesvědčil, že veškeré informace o povaze, osudu, minulosti i budoucnosti čl...

Patrick Lynch

Britský spisovatel znám především jako autor brilantně zvládnutých románů souvisejících s lékařskou vědou. Jeho knihy vycházejí ze skutečných poznatků moderní vědy, ať už se jedná o bakterologii, biologii či medicínu. Dokáže se však se ctí vyrovnat i s tématy naprosto odlišnými, například s problematikou psychopatického pronásledování populárních osobností, o němž se dočteme v napínavém thrilleru POSEDLÍ. Díky obrovské autorově vypravěčské invenci vznikají charakteristické příběhy, čtené zpravidla doslova jedním dechem. Patrick Lynch je autorem několika románů, z nichž většina vyšla i v češtině. V současné době žije a pracuje v Londýně.

Konrad Lorenz

Konrad Zacharias Lorenz byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie. Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a ve Vídni pak vystudoval medicínu, protože si to přál jeho otec Adolf Lorenz , rakouský ortoped a rodák z Vidnavy. Na univerzitě jej anatomii učil Ferdinand Hochstetter, kterého on sám označoval za výborného anatoma a embryologa a který jej přivedl ke srovnávací anatomii. Metody, které se naučil na srovnávací anatomii, pak používal i při výzkumu chování zvířat. Zájem o živou přírodu ho přivedl ke studiu zoologie a psychologie. Za předmět svého bádání si zvolil fyziologii chování zvířat a stal se zakladatelem nové biologické disciplíny – etologie. Po 2. světové válce založil a později vedl Ústav Maxe Plancka pro fyziologii v Seewiesenu u Starnbergu. Působil i jako profesor na univerzitě v Münsteru a v Mnichově. Studoval zejména instinktivní chování u husy velké a kavky obecné . Byl učitelem českého zoologa Zdeňka Veselovského. V roce 1973 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Šlo o jednoho z nejvýznamnějších světových přírodovědců 20. století. Po celý svůj poměrně dlouhý život se zabýval studiem chování zvířat a za své objevy v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Narodil se dne 7. 11. 1903 v Altenbergu nedaleko Vídně a zemřel dne 27. 2. 1989. Na přání svého otce, kterým byl rakouský ortoped, vystudoval medicínu ve Vídni a v New Yorku. Jeho celoživotní vášní však byla zoologie. Spolupracoval s vídeňskou zoologickou zahradou, kde mu tamní ředitel svěřoval do opatrování zvířata, která se nechtěla adaptovat na nové podmínky nebo byla poraněná. Lorenz byl velmi úspěšný v jejich léčení a některá zvířata se mu podařilo i v zajetí rozmnožit. Předtím, než se začal naplno věnovat chovatelství a studiu chování zvířat, pracoval jako asistent srovnávací anatomie na univerzitě ve Vídni, avšak tato práce ho nijak zvlášť...

Kateřina Lachmanová

Studovala postgraduálně v Římě na Papežském institutu Teresianum, specializaci v oborech spirituální teologie a teologická antropologie - doktorát z teologie obhájila r. 2003. Na Gregoriánské univerzitě absolvovala licenciátní studia psychologie . Od r. 2005 pracuje v Pastoračním středisku při Arcibiskupství pražském, věnuje se pastoračně psychologickému poradenství a přednáškové a exerciční činnosti. Externě vyučuje na KTF v Praze a v Olomouci. Je autorkou několika knih z oblasti křesťanské spirituality

Ján Lenčo

Ján Lenčo je slovenský spisovatel, literární kritik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a učitelky a své vzdělání získával v Žilině a v Bratislavě kde v letech 1952-1957 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského slovenský jazyk, literaturu a dějiny. Pracoval jako redaktor vydavatelství Slovenský spisovateľ. V roce 1959 se vrátil do rodné Žiliny. Zde se stal nejprve redaktorem deníku Pravda , kde byl zodpovědný za regionální kulturu. Později se stal učitelem na střední škole v Žilině a úředníkem v knižním podniku. Od roku 1976 do roku 1988, kdy odešel do penze, pracoval v kině Úsvit jako správce. Od roku 1988 byl v důchodu. Psát začal už v 50. letech, kdy začal uveřejňovat své recenze a kritiky. Zde se věnoval dílům a problémům současné slovenské literatury, ale i německým originálním a přeloženým dílům. Prózu začal publikovat v časopisech Mladá tvorba, Kultúrny život či Slovenské pohľady, vícerá dílka mu vyšla i v humoristicko-satirickém časopise Roháč. Ve svých dílech nastoluje mnohé otázky lidského bytí a existence - otázky života, smrti, pravdy, spravedlnosti, moci, myšlení, lidských tužeb a citů, prostě všeho, co člověku pomáhá, ale i brání v seberealizaci. Při psaní využívá mnohé literární formy, jako legendy, podobenství, bajky, grotesky až absurditu. Pro jeho tvorbu je také příznačná intelektuálská epika, zaměřená proti nelidskosti, bezpráví, diktátu, útlaku a nesvobodě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Lenčo na slovenské Wikipedii.