Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 421 - 480 z celkem 11185 záznamů

Iva Kučerová
Spisovateľka a redaktorka Iva Kučerová má na konte už štyri knihy. Občas prispieva do lifestylových magazínov, občas bloguje a viedla aj svoj vlastný stĺpček na svadobnom portáli. Debutovala románom Loviť alebo nebyť, ktorý vyšiel v máji 2009 a pre veľký čitateľský úspech sa dočkal až troch dotlačí. Jej druhý román pod názvom Nevidím, nepočujem, milujem sa po vydaní mesiac držal v rebríčku Top 10 bestsellerov! Obe autorkine knihy patrili podľa rebríčka kníhkupectva Martinus medzi Najpredávanejšie knihy vydané v roku 2009 a zaujali v silnej konkurencii domácich i zahraničných autorov. Tretia kniha ‒ Muži, manželstvá a iné problémy vyšla v roku 2010 a bola inšpirovaná skutočnými udalosťami v autorkinom okolí, a rovnako ako predchádzajúce tituly sa zaradila medzi bestsellery. Zatiaľ posledná kniha Šiesta noc, v ktorej autorka zhrnula svoje postrehy, komentáre, názory a úvahy k téme láska a muži verzus ženy vzťahy, vychádza o pár dní. Knihy Ivy Kučerovej sú príbehmi zo života a súčasnej Bratislavy, naplnené ženským svetom, zamerané na vzťahy, okorenené iróniou a nadhľadom, občas provokatívne, no vždy písané priamo a na rovinu. A aká je samotná autorka? Baví ju písať o tom najkrajšom, najzáhadnejšom, najbláznivejšom, najcitlivejšom, najnepochopiteľnejšom. O ženskom svete. Za najväčšiu inšpiráciu považuje mužov so zmyslom pre humor, ulice, v ktorých to žije a dážď za oknami. Obľubuje staré knihy, nové nápady, čerstvé kvety, večery pri víne a dni plné prekvapení. Žije v Bratislave v blízkosti centra mesta a jej miláčikmi sú okrem tajomného pána Božského dvaja psi. Má rada dobré spôsoby, cestovanie, špeciálne jej k srdcu prirástol Paríž, nepohrdne pozvaním na dobrú večeru, no ešte viac sa poteší tipu na dobrú knihu. Neznáša zimu, zbožňuje prechádzky po pláži, a verí, že láska nikdy nebude banálna téma......
Více od autora
Hanns Kurth
Spisovatel a redaktor, publikace o psychologii, mj. pseudonym Jules Silver, Jean Baptiste Delacour.
Více od autora
František Krupka
Narozen 25.11.1920 ve Vídni, zemřel 24.4.1988. Prof., Ing., dr., CSc., profesor katedry fyziky, publikace z oboru, práce z oboru strojního inženýrství.
Více od autora
Christopher S. Kilham
Christopher S. Kilham již přes dvacet let učí jógu, meditaci a přírodní léčitelství. Je autorem řady časopiseckých článků a několika knih, například Hledání Nového věku, Zaslužte se o své zdraví, Vnitřní síla.
Více od autora
Arnošt Kolman
Arnošt Kolman byl český matematik a marxistický filozof. Zabýval se především filozofickými otázkami matematiky, fyziky, dějiny přírodních věd, logiky, dialektiky a historického materialismu. Za kritiku Gottwaldovy vlády jako málo věrné marx-leninské ideologii byl tři a půl roku vězněn v moskevském vězení Lubjanka. Dlouho působil v Sovětském svazu . Byl členem KSSS a sovětským občanem, vyučoval na řadě ruských škol, získal doktorát z přírodních věd a filozofie. V letech 1930–1932 byl předsedou Moskevské matematické společnosti. V Moskvě byl zřejmě také jedním z hybatelů procesů, které ukončily kariéry Dmitrije Fjodoroviče Jegorova a Nikolaje Nikolajeviče Luzina. Po letech se vrátil do Československa, vyučoval na Univerzitě Karlově, stal se akademikem ČSAV, v letech 1959–1962 byl ředitel Filosofického ústavu. Po veřejné kritice prezidenta Antonína Novotného opustil Československo a opět žil v SSSR. Na začátku 70. let vystoupil z komunistické strany a dožil ve Švédsku u svého zetě, fyzika Františka Janoucha. Václav Černý zpochybnil jeho vědeckou kariéru na Karlově univerzitě! Ještě dnes bych rád spatřil podpisy odpovědných lidí pod aktem návrhu na tuto profesuru a zvěděl, co si vůbec myslili: lidé zcela nesvědomití? zastrašenci?“). Vydal první překlad části Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka . Do ruštiny přeložil také Karafiátovy Broučky, ovšem z překladu odstranil náboženská místa. Zástupce vedoucího redaktora „první československé socialistické encyklopedie“ Příručního slovníku naučného.
Více od autora
Antonín Kovář
Antonín Kovář byl český a československý politik Československé sociální demokracie, po roce 1948 Komunistické strany Československa, a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR. Pocházel z rodiny gruntovníka v Pržně. Narodil se jako katolík. Roku 1928 vystoupil z církve a byl bez vyznání. V roce 1946 se uvádí jako malorolník, bytem Pržno. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. Zasedal zde do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Ostrava. Patřil k té části sociální demokracie, která souhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948 a setrval ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem komunistů. V červnu 1948 po sloučení ČSSD a KSČ přešel do poslaneckého klubu komunistů. Mandát zastával konce funkčního období parlamentu, tedy do roku 1954.
Více od autora
Aleksander Krawczuk
Aleksander Krawczuk je polský historik, esejista, politik a vysokoškolský pedagog, profesor humanitních věd, bývalý ministr kultury a poslanec polského Sejmu. V době druhé světové války byl vojákem Armie Krajowé, ozbrojené odbojové organizace v Polsku. V roce 1949 úspěšně ukončil studia filozofie a dějin na Jagelonské univerzitě a následně se zde věnoval vědecké práci na katedře starověkých dějin. V ce 1985 získal titul profesora. V letech 1986–1989 zastával funkci ministra kultury ve vládě Zbigniewa Messnera a ve vládě Mieczysława Rakowského a byl také členem Národního výboru Grunwald, instituce založené na podporu Polské armády s památnou bitvou u Grunwaldu v jeho názvu. Od roku 1991 do roku 1997 byl po dvě funkční období poslancem polského parlamentu za Svaz demokratické levice . Jeho srdeční záležitostí se stala dávná historie, zaobírající se otázkami týkajícími se starověku. On sám se snaží toto historické období také popularizovat, což dokládá například dokumentární seriál Antyczny świat profesora Krawczuka . Publikoval také řadu knih, mnohé z nich pak byly později přeloženy do vícero jazyků. V roce 1997 mu polský prezident Aleksander Kwaśniewski za jeho význačný přínos národní kultuře, udělil státní vyznamenání Řád Polonia Restituta. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleksander Krawczuk na polské Wikipedii.
Více od autora
Zuzana Kadlecová
Zuzana Kadlecová rozená Adamcová se narodila v roce 1982 v Novém Jičíně.
Více od autora
Zdeněk Kirschner
Narozen 30. 6. 1928 v Praze. PhDr., historik literatury a fotografie, překladatel z angličtiny, publicista.
Více od autora
Vladimír Kunc
Fotografování se mi stalo koníčkem již v šesti letech. Ve dvanácti jsem poznal kouzlo fotokomory a kouzlo vzniku černobílé fotografie. V roce 1974 jsem se odvážil poslat svoji fotografii do fotosoutěže časopisu Květy. Druhá cena mi dodala chuť do další tvorby. V témže roce jsem vstoupil i do FOTOSTŘEDISKA Havlíčkův Brod. Páni Špaček, Hlaváč a především Ing. Korba mi byli velkými vzory. Pak již spousta focení, kilometry vyvolaných filmů, bouřlivé diskuse s kamarádem Filou. Mnoho obeslaných fotosoutěží, více jak stovka cen a především autorské výstavy po celé ČR.
Více od autora
Vladimír Koštial
Narodil sa v roku 1912 v Starej Turej. Detstvo prežil a základné vzdelanie získal v Bratislave, kde sa v rokoch 1926 až 1929 vyučil za fotografa. Od roku 1930 pracoval v Nových Zámkoch a od roku 1937 pôsobil ako samostatný podnikateľ v Tatranskej Lomnici, kde v roku 2001 zomrel. Za týmto stručným curriculum vitae sa skrýva neobyčajne tvorivý život fotografa Vladimíra Koštiala.
Více od autora
Vladimír Kalina
Narozen 29.3.1927 v Praze, zemřel 5.10.1995. Prof., PhDr., filmový scénárista a dramaturg, práce v oboru, spisovatel.
Více od autora
Vladimir Galaktionovič Korolenko
Vladimir Galaktionovič Korolenko byl ruský spisovatel, který strávil většinu života na Ukrajině. Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie . V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil v Nižním Novgorodě. V letech 1896–1900 žil v Petrohradu a od roku 1900 až do své smrti v ukrajinské Poltavě. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo . Byl členem Ruské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval , na protest proti anulování volby Maxima Gorkého čestným členem akademie . Revoluci v roce 1917 přijal rezervovaně, během občanské války psal proti rudému i proti bílému teroru. Rovněž apeloval proti antisemitismu. Korolenko debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských a později ukrajinských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech ukrajinského rolníka, který emigroval do USA.
Více od autora
Václav Kohout
Vedoucí výroby nakladatelství Fraus, vystudovaný učitel matematiky a fyziky. Spoluautor učebnice fyziky.
Více od autora
Svatopluk Karásek
Svatopluk „Sváťa“ Karásek byl český písničkář, evangelický duchovní, na počátku 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za US-DEU, později neúspěšný kandidát do senátu za Stranu zelených. Jeho bratrem byl fotograf Oldřich Karásek. Narodil se v Praze v roce 1942 v rodině ministerského úředníka Petra Karáska a Doubravy, roz. Černíkové, která měla evangelické kořeny. Otec byl po únoru 1948 propuštěn, krátce vězněn a mohl pracovat pouze jako dělník. S první manželkou Stáňou, roz. Žaludovou, tehdy studentkou pedagogické fakulty, se seznámil při studiu na vysoké škole a oženil v roce 1968. Téhož roku se jim narodila nedonošená dvojčata, která však brzy zemřela, podle Karáska zmrzla v sanitce, kde nefungovalo topení. V roce 1969 se jim narodila dcera Adéla, v roce 1974 syn Šimon a v roce 1977 dcera Kristýna. V roce 1997 mu zemřela manželka Stáňa. Během své politické kariéry se oženil podruhé s mladou úřednicí Pavlou, která mu v roce 2004 porodila dceru Kláru, a adoptovali spolu z kojeneckého ústavu holčičku Markétu. V roce 2010 prodělal mozkovou mrtvici, při které bylo postiženo řečové centrum a pravá část těla. Zemřel dne 20. prosince 2020 ve věku 78 let. Do základní školy začal chodit v roce 1948, po jejím ukončení začal v roce 1956 studovat na Střední zahradnické škole v Děčíně, odkud byl ale vyloučen a přešel na Střední zahradnickou školu v Mělníce, vinařsko-zahradnický obor. V Mělníku společně s Vratislavem Brabencem v roce 1960 založili „divadlo malých forem“. Po maturitě v roce a po povinné vojenské službě pracoval od roku 1963 v kladenských dolech. Roku 1964 začal studovat Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, kterou úspěšně dokončil v roce 1968. Poté působil, až do odebrání státního souhlasu k výkonu duchovenské služby , jako farář. V letech 1968–1970 působil ve Hvozdnici, kde na místní farnosti Českobratrské církve evangelické vytvořil živé společenství l...
Více od autora
Svatopluk Kadlec
Svatopluk Kadlec byl český básník a překladatel z francouzštiny. Studoval na středních školách v Roudnici nad Labem a v Praze. Po maturitě byl roku 1916 odveden a dva roky prožil na východní frontě a pak až do roku 1919 na jižní frontě v Albánii. Poté začal studovat strojní inženýrství na Vysoké škole technické v Praze, ale po dvou semestrech odešel k divadlu a působil jako herec v kočovných společnostech a v některých pražských divadlech . Od roku 1928 se již věnoval jen literární a překladatelské činnosti. Byl členem sdružení moravských autorů Literární skupina. V letech 1929–1930 žil v Paříži a v Marseille a živil se příspěvky, zasílanými do různých českých časopisů, zvláště do časopisu Trn. Ve své básnické tvorbě vycházel nejprve z poetismu . Milostnou tematiku obsahuje sbírka Objetí. Ve své pozdější spirituálně laděné poezií, ve které se vrátil ke klasické formě, zpracovává vážné, až tragické pojetí života . Jeho překladatelské dílo je bohaté rozsahem i tematickým záběrem. Je autorem překladů francouzských dramatiků a prozaiků . Největším přínosem do dějin českého překladu z francouzštiny jsou však jeho překlady básnické a z nich především první kompletní český překlad Baudelaireových Květů zla. Ve svých překladech usiloval o adekvátnost vůči originálu nejen v obsahu, ale také v jazykové formě.
Více od autora
Rudolf Kadeřábek
Narodil se 26.4.1951 v Berouně.Vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu a střední ekonomickou školu.Publikoval především v časopisech Mladý svět, Tvorba, Kmen a denících Mladá fronta a Rudé právo.
Více od autora
Paul Kletzki
Paul Kletzki , narozený 21. března 1900 v polské Lodži jako Paweł Klecki, byl známý dirigent a skladatel. Jeho kariéru výrazně ovlivnily události 20. století, zejména druhá světová válka. Klecki byl plodným dirigentem s širokým repertoárem, ale proslul zejména interpretací německé romantické hudby. Vedl řadu prestižních orchestrů v Evropě a Americe, včetně Berlínské filharmonie, Královského filharmonického orchestru v Londýně a Orchestre de la Suisse Romande v Ženevě.
Více od autora
Oldřich Karásek
Oldřich Karásek byl český fotograf. Narodil se v Praze, kde také studoval na Střední průmyslové škole grafické. V roce 1966 zvítězil na fotografické soutěži pořádané v rámci filmového festivalu v Cannes. Později byl oceněn v Tokiu a Stockholmu. V roce 1968 začal pracovat pro italskou agenturu Vita Press. Fotografoval například Františka R. Krause, Petera Sellerse, Elizabeth Taylorovou a členy skupiny The Beatles. Významná je jeho fotografie zloděje, který ukradl špěrky Jacqueline Kennedyové z vily jejího manžela Aristotla Onassise. Fotografoval také přírodu, například v Patagonii či Himálaji. Zemřel při dopravní nehodě v Ugandě ve věku 66 let. Pohřben byl na Motolském hřbitově. Jeho bratrem byl evangelický farář, hudebník a politik Svatopluk Karásek.
Více od autora
Natálie Kocábová
Natálie Kocábová je česká spisovatelka, scenáristka a zpěvačka. Je dcerou hudebníka, skladatele a politika Michaela Kocába. Absolvovala FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V roce 2002 si zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Roku 2008 zpívala v písni „Tramtárie“ z alba Ohrožený druh textaře Michala Horáčka. V roce 2016 vydala společně se skladatelkou Michaelou Polákovou album Ellis Island. Podíleli se na něm například kytarista Nick McCabe, člen skupiny The Verve, a baskytarista Fernando Saunders, který řadu let spolupracoval s Lou Reedem.
Více od autora
Miloslav Král
Miloslav Král byl pracovník katedry filosofie vědy, docent speciální kybernetiky na VŠE v Praze. Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, soukromě studoval filosofii a působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Politicky se angažoval v období pražského jara, proto poté pracoval jako bagrista a technik Státního rybářství. Ihned po revoluci nastoupil zpět na VŠE a od roku 1990 působil v Kabinetu pro výzkum vědy, techniky a společnosti Akademie věd ČR. V té době prožil "dva spontánní vstupy do nevědomí", uvěřil v Boha a začal se pokoušet dokázat jeho existenci. V 21. století přednášel a psal knihy o svém vlastním poznání Boha.
Více od autora
Milan Korejs
Český spisovatel a překladatel. Narozen 24.9.1924 v Praze. Prozaik, překladatel z ruštiny, němčiny a francouzštiny.
Více od autora
Milan Kopřiva
Milan Kopřiva byl význačný český typograf. Pocházel z učitelské rodiny. V letech 1948–1953 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Pelce, kde pokračoval ještě do roku 1955. Po skončení školy do roku 1963 pracoval jako výtvarný redaktor deníku Rudé Právo, 1963–1965 byl zaměstnán v ČTK jako grafický úpravce nového časopisu 100+1 zahraniční zajímavost. Od roku 1965 byl v svobodném povolání. Graficky upravil asi 700 knih a zhotovil desítky plakátů, katalogů a příležitostných tisků. Je autorem podoby většiny knih pro mládež z Edice 13 nakladatelství Mladá fronta. Za svou práci obdržel řadu cen. Úzce spolupracoval s předními českými a slovenskými grafiky , fotografy a dalšími osobnostmi československé a později české kultury . Spolupracoval mj. s divadly Semafor, Na zábradlí a divadlem Járy Cimrmana.
Více od autora
Michal Konečný
Michal Konečný je český historik umění, památkář a pedagog. Pracuje jako kurátor sbírkových fondů moravských hradů a zámků, je autorem článků a publikací o českých dějinách, umění, architektuře, hradech, zámcích, rodech, místech, editoval několik publikací věnovaných umění a hradům a zámkům. Je spoluautorem průvodců po Brně – Brno nacistické, Brno stalinistické, Brno účtující, Brno okupované. Michal Konečný se narodil v Brně, po absolvování Vyšší odborné školy a Střední odborné školy informačních a knihovnických služeb v Brně vystudoval historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracuje v Národním památkovém ústavu, v současné době je kurátorem sbírkových fondů moravských hradů a zámků. Napsal několik článků o architektuře, o českých dějinách, umění, zámcích, o známých rodech. Je spoluautorem či autorem publikací o hradech a zámcích, významných místech a městech, editorem. Učí na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Byl kurátorem projektu a kulturní akce Rok pánů z Kunštátu, jenž byl součástí projektu Po stopách šlechtických rodů, hlavním organizátorem byl Národní památkový ústav a cílem projektu bylo připomenout historický odkaz významných šlechtických rodů. Michal Konečný organizoval komentované procházky Brnem zaměřené na různá témata, např. na aristokratickou kulturu a životní styl spojený s vínem v Brně v období renesance a baroka, na Brno v době nacismu. V rámci festivalu Meeting Brno za podpory statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Česko-německého fondu budoucnosti se zapojil do projektu Brněnské historické stezky, který se skládal ze tří částí a měl připomenout opomíjená fakta z historie města. Spolupracoval s Kateřinou Šedou na publikaci BRNOX – průvodce brněnským Bronxem. Byl průvodcem pětidílného d...
Více od autora
Martina Kittler
Německá novinářka a publicistka. Autorka kuchařských knih a publikací na téma zdravá výživa.
Více od autora
Lumír Klimeš
Bohemista; zabývá se především lexikografií, slangem a vývojem českého jazyka v 17. – 19. stol.; vysokoškolský profesor; autor mnoha vědeckých článků, recenzí a jazykových koutků; organizátor 6 mezinárodních konferencí o slangu ; od roku 1972 předseda plzeňské odbočky Jazykovědného sdružení ČR.
Více od autora
Ludovic Kennedy
Sir Ludovic Henry Coverley Kennedy byl britský novinář, rozhlasový a televizní pracovník, humanista a spisovatel. Sehrál významnou roli ve zrušení trestu smrti ve Spojeném království. Narodil se v Edinburghu jako syn důstojníka britského Královského válečného námořnictva Edwarda Coverleye Kennedyho a Rosalindy Grantové, dcery jedenáctého baroneta Sira Ludovica Granta a sestřenice Lorda Boothbyho. Vystudoval Eton; když se chystal na universitu, vypukla válka. Kennedyho šedesátiletý otec byl v té době již v penzi, ale požádal o znovuzařazení do služby a stal se kapitánem HMS Rawalpindi, ozbrojené obchodní lodě. 23. listopadu 1939 loď během hlídky narazila na německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau. Odvysílala údaje o jejich poloze na základnu a poté se kapitán Kennedy odmítl vzdát, ačkoliv věděl, že v boji nemá šanci . Kapitán prohlásil: "Budeme bojovat s oběma, potopí nás, a bude to. Sbohem." Boj, během nějž Rawalpindi jednou zasáhla Scharnhorsta, trval 40 minut. Poté byla loď Scharnhorstem potopena. 238 Britů zahynulo, 37 jich zachránili Němci a dalších 11 zachránila další britská ozbrojená obchodní loď, HMS Chitral. Tento boj se stal v Royal Navy legendou. Ludovicovi bylo tehdy dvacet; rozhodl se následoval svého otce do námořnictva. Sloužil jako důstojník na torpédoborcích, většinou ve stejných severních vodách jako jeho otec. Jeho loď, HMS Tartar, se zúčastnila pronásledování Bismarcku. Kennedy jeho poptopení neviděl, protože Tartar byl před koncem pronásledování odeslán na základnu kvůli nedostatku paliva. O tomto boji napsal později svou knihu "Pursuit" . Měl tři mladší sestry, Morar, Ednu a Katherine. Po válce studoval na Oxfordu a stal se novinářem. Angažoval se v boji za lepší soudní systém, a v dalších kauzách (za ateismus či asistovanou s...
Více od autora
Luboš Kropáček
Luboš Kropáček je český islamolog, arabista, afrikanista a vysokoškolský pedagog. V šedesátých letech vystudoval arabistiku a anglistiku na FF UK. V roce 1968 se zúčastnil expedice Lambaréné. V letech 1961–1989 spolupracoval se Státní bezpečností, StB jej dokonce roku 1972 vyslala na tři týdny do Izraele, roku 1973 na orientalistický kongres do Paříže a poté ještě do několika arabských zemí. Od roku 1984 byl veden jako agent. Sám však tuto skutečnost přiznal a v jeho svazku sama StB uvádí, že se jedná o osobu neperspektivní k další spolupráci. Navzdory spolupráci s StB mu na FF UK nebyla prodloužena smlouva a až do roku 1990 se živil jako tlumočník politických špiček republiky a komunistického aparátu. Titul kandidáta věd získal až v roce 1990. V roce 1992 se habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 2001. V současné době působí jako profesor v Ústavu Blízkého Východu a Afriky na Univerzitě Karlově. V letech 2008–2009 působil jako vedoucí Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. K hlavním oborům jeho zájmu patří kultura a myšlení islámského světa, postavení islámu v Evropě dnes, dějiny Blízkého východu, dějiny a kultura Afriky a v neposlední řadě vztah křesťanství a islámu. Publikoval mnoho knih a vědeckých studií v českém jazyce i ve světových jazycích. V českém prostředí patří mezi oblíbené publikace jeho Islámský fundamentalismus nebo Duchovní cesty islámu.
Více od autora
Karl Kraus
Karl Kraus byl rakouský spisovatel, dramatik, básník a novinář. Třikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Karl Kraus se narodil jako deváté a nejmladší dítě v rodině jičínského židovského majitele papírny Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, rozené Kantorové. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Vídně. Jeho matka brzy zemřela. Po absolvování gymnasia v roce 1892 začal Kraus studovat práva na Vídeňské univerzitě. Na filozofické fakultě téže univerzity od roku 1896 studoval filozofii a germanistiku, ale studia nedokončil. Již během studií se zabýval psaním a přispíval do literárních časopisů. Od roku 1896 se neúspěšně pokoušel uplatnit jako herec a divadelní režisér. Krátce působil ve skupině Jung Wien, která soustřeďovala přední osobnosti tehdejší kulturní Vídně. Patřili sem např. básník Peter Altenberg, dramatik Hermann Bahr a spisovatelé Hugo von Hofmannsthal a Felix Salten. Od roku 1897 působil Kraus jako novinář. Od roku 1899 vydával vlastní časopis Die Fackel , ve kterém pranýřoval pokrytectví, korupci, měšťáckou morálku, nacionalismus, pangermanismus a v neposlední řadě i psychoanalýzu. V prvním období měl řadu externích přispěvatelů z řady uměleckých profesí. Do Fackelu psali např. Peter Altenberg, Richard Dehmel, Egon Friedell, Oskar Kokoschka, Else Lasker-Schülerová, Adolf Loos, Heinrich Mann, Arnold Schönberg, August Strindberg, Georg Trakl, Frank Wedekind, Franz Werfel a také Houston Stewart Chamberlain a Oscar Wilde. Během první světové války pro něj některé novinové výstřižky v Olomouci zpracovával Paul Engelmann, Ludwig Wittgenstein, a Jindřich Groag. Od roku 1911 publikoval Kraus výlučně vlastní texty. Fackel vydával až do své smrti . Celkem vyšlo 922 sešitů o celkem více než 20 000 stranách. Kromě žurnalistiky se věno...
Více od autora
Karel Kálal
Karel Kálal byl učitel a ředitel na školách, spisovatel. V Soběslavi vystudoval učitelský ústav a pak učil na řadě škol v Čechách , byl ředitelem průmyslové a obchodní školy dívčí v Písku. Po roce 1918 pomáhal organizovat odbory školství na Slovensku a pak byl ředitelem obchodní akademie v Banské Bystrici. Z Moravy dojížděl často na Slovensko a začal se angažovat v česko-slovenských hlavně kulturních vztazích svým dílem, články v tisku, psaním odborných prací. Byl spoluvydavatelem slovenského časopisu Dom a škola. Rodný dům spisovatele Karla Kálala v Rakově je čp.1. Na domě byla ještě za jeho života 25. května 1930 odhalena bronzová pamětní deska. Na desce je tento nápis: Zde se narodil Karel Kálal, spisovatel, 9. 1. 1860. Zemřel roku 1930 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Více od autora
Julius Košnář
Narozen 8. 2. 1862 v Praze, zemřel 23. 7. 1934 tamtéž. Katolický kněz, katecheta, publikace z oboru náboženství, beletrie, překlady z polštiny.
Více od autora
Josef Kolář
Narozen 21. 4. 1905 v Lounech, zemřel 3. 3. 1983 v Praze. Prozaik, publicista, pracovník Československého rozhlasu v Praze, autor rozhlasových pořadů a knih pro děti.
Více od autora
Josef Deograt Konrád
Konrád, Josef Deograt, 1859-1921 Nedokončil studium inženýrského stavitelství. V l. 1882-1883 vykonával vojenskou službu v Hercegovině a Dalmácii. Od r. 1910 ředitel pojišťovny Slavie v Praze. - Spoluzakladatel Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. Literární referent stejnojmenného spolkového časopisu. V r. 1895 získal stipendium na pobyt v Chorvatsku a jihoslovanském přímoří. - Autor pravidelných referátů pro časopis Máj o novinkách původní i přeložené prózy, Napsal řadu povídek a románů ze svých zážitků a pozorování slovanského jihu a Posázaví, např. Zpívající ryba a tuleň, který kouří, Tureček, Dalmatské povídky, Z bratrských vlastí, Plavecké povídky, Sázavské vlny aj.
Více od autora
Jiří Kraus
Jiří Kraus je český jazykovědec, lexikograf, překladatel z ruštiny a profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování obchodní akademie vystudoval češtinu a ruštinu na VŠRJL v Praze. V letech 1994–2002 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, profesorem byl jmenován v roce 1995. Je členem spolku českých stenografů.
Více od autora
Jaroslav Klofáč
Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.
Více od autora
Jarmila Kubíková
Narozena 12.2.1933. Promovaná bioložka, CSc., odborná pracovnice katedry botaniky, publikace z oboru.
Více od autora
Jana Koubková
Jana Koubková je uznávaná česká jazzová zpěvačka, známá svým osobitým vokálním stylem, který zahrnuje techniku scatingu, tedy vokální improvizaci s beze slov a nesmyslnými slabikami. Od 60. let 20. století je výraznou osobností české jazzové scény. V průběhu let Koubková spolupracovala s mnoha hudebníky a kapelami, a to jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, čímž ukázala svou všestrannost a umělecký rozsah. Její přínos jazzu byl oceněn různými cenami a uznáními. Kromě koncertování se věnuje také práci v rozhlase a hudebnímu vzdělávání, kde se dělí o své zkušenosti s nastupujícími generacemi hudebníků.
Více od autora
Jan Kaňka
Narozen 17.7.1897 v Kutné Hoře, zemřel 23.9.1966 v Praze. Středoškolský profesor, autor českých mluvnic, překlad z angličtiny.
Více od autora
Jan Kamenický
Vlastním jménem Juraj F. Sever. Po maturite sa zapísal na Právnickú fakultu UK v Bratislave . Do r. 1968 pracoval ako novinár a redaktor , 1968 emigroval a usadil sa v USA, kde pôsobil v slov. vysielaní Hlasu Ameriky a v televíznej stanici WNVT. Na Slovensku písal epické prózy, drámy a kritickú publicistiku. Autor prózy Mŕtvi sa neženia , Korzári kamenných morí ; tretí diel zamyšľanej trilógie Stretneš svoj deň už nevyšiel a rkp. si autor zobral so sebou do exilu. Vlastné emigrantské peripetie a skúsenosti zobrazil v knihe Ako som objavil Ameriku , ktorá vyšla na Slovensku. Dva romány so slov. problematikou mu knižne nevyšli, pretože sa nedohodol s vydavateľmi. Divadelnú hru Vlak nečaká naštudovalo r. 1965 Št. divadlo v Košiciach.
Více od autora
František Vincenc Kramář - Krommer
František Vincenc Kramář, známý spíše jako Franz Krommer, byl český hudební skladatel a houslista, který se narodil 27. listopadu 1759 v Kamenici nad Lipou v Čechách a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni. Byl významnou osobností přechodu od klasicismu k romantismu. Krommerova kariéra vzkvétala ve Vídni, kde od roku 1818 až do své smrti zastával váženou funkci dvorního hudebního ředitele .
Více od autora
František Kupka
František Kupka byl český malíř, grafik a ilustrátor světového významu, jeden ze zakladatelů moderního abstraktního malířství. Jeho vztah k hudbě se podílel na vzniku a realizaci dalšího nového výtvarného směru – orfismu, tedy směru, přibližujícímu malířství jiným uměním . Převážnou část života žil ve Francii. Svým dílem se nesmazatelně zapsal do dějin české i světové výtvarné tvorby. Z komerčního hlediska jde také o nejdražšího českého umělce; několik jeho maleb bylo prodáno za částky přesahující 60 milionů korun a abstraktní obraz Divertimento II je držitelem českého aukčního rekordu . Obraz Tryskání II se v březnu 2021 v londýnské Sotheby's vydražil v přepočtu za 196 milionů korun , čímž se stal nejdražším vydraženým obrazem českého umělce vůbec. František Kupka se narodil jako nejstarší z pěti dětí v rodině notářského úředníka v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce pod Orlickými horami, kde se vyučil sedlářskému řemeslu, ale již tehdy maloval vývěsní štíty a obrázky svatých. Projevoval velký malířský talent, a proto na přímluvu rodinného přítele nebyl nucen věnovat se svému řemeslu a byl poslán nejprve do řemeslnické školy v Jaroměři a posléze na pražskou Akademii . Zde studoval v ateliéru pro historickou a náboženskou malbu jako žák profesora Sequense až do absolutoria roku 1892, kdy odjel do Vídně. Ve Vídni na Akademii zůstal až do roku 1895, kdy byl poslán jako stipendista do Paříže, kam cestoval oklikou přes severní Evropu. Během studií na École des Beaux-Arts se živil malováním plakátů, vyučoval náboženství a dokonce vystupoval jako spiritistické médium . Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací svých satirických kreseb v pařížském časopisu L'Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letec...
Více od autora
František Kropáč
Narozen 28.3.1898 v Krásně nad Bečvou, zemřel 9.8.1966 v Praze. JUDr., romány, poezie, historický spis.
Více od autora
Elle Kennedy
Kanadská spisovatelka Elle Kennedy vyrostla na předměstí Toronta, kde také na York University získala bakalářský titul z angličtiny. Už od dětství věděla, že se chce jednoho dne stát spisovatelkou, a v době dospívání se na cestu za svým snem vydala. Její román Omyl dosáhl na žebříček nejprodávanějších románů podle New York Times a Wall Street Journal, román Him, který napsala ve spolupráci se Sarinou Bowen, se umístil na žebříčku nejprodávanějších románů podle USA Today, za román Silent Watch byla nominována na prestižní cenu RITA pro nejlepší autory romancí. Autorské stránky: www.ellekennedy.com Facebook: www.facebook.com/AuthorElleKennedy Společně s Jen Frederick píše a publikuje též pod společným pseudonymem Erin Watt. Viz: https://www.databazeknih.cz/autori/erin-watt-132305
Více od autora
Edmond Konrád
Edmond Konrád byl český dramatik a divadelní kritik. Narodil se v rodině advokáta Gustava Konráda a klavíristky Heleny Konrádové, rozené Röslerové. V letech 1899 – 1907 studoval na gymnáziu v Křemencové ulici, později studoval historii na Filozofické fakultě UK, kterou úspěšně absolvoval v roce 1912. Byl zaměstnán krátce v knihovně Národního muzea a po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1919 do tiskového odboru Čs. červeného kříže. V tomtéž roce odešel do Univerzitní knihovny v Praze, kde pracoval do roku 1925 jako knihovník. V dalších letech se zabýval dramatickou tvorbou a působil jako divadelní kritik – referent v časopise Národní obrození a v Lidových novinách . Byl funkcionářem českého PEN klubu a pracoval v Dramatickém svazu a od roku 1939 v Kruhu spisovatelů. Publikoval mj. v České revue a časopisech Květy, Tribuna, Cesta, Kritika, Přítomnost, Rozpravy Aventina, Literární noviny, Lidová demokracie, Zpravodaji Společnosti bratří Čapků aj. a přispíval do sborníků. Používal pseudonymů Adam Zima, Beneš Musil, Emil Kolda, Iček a šifer Delta, kd, kd., -kd-, Kd. Během nacistické okupace nesměl jako neárijský míšenec publikovat a pracoval jako pomocný dělník. Po válce se vrátil jako divadelní referent do Lidových novin. Po únoru 1948 po kritickém referátu k Honzlovu provedení Gogolova Revizora v Národním divadle mu byla další činnost divadelního referenta znemožněna a pracoval jako knihovník a později jako korektor v nakladatelství Čs. spisovatel. Jeho manželkou byla Božena Scheinpflugová, dcera spisovatele a novináře Karla Scheinpfluga, starší sestra herečky Olgy Scheinpflugové. Zemřel roku 1957 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Více od autora
Dušan Kováč
PhDr. Dušan Kováč DrSc. historik, Historický ústav SAV * 03.01.1942 Humenné Oblasti záujmu: próza, poézia, literatúra pre deti a mládež, literatúra faktu, literárna veda, publicistika, biografistika Viac o osobnosti: R. 1956 – 59 študoval na Jedenásťročnej strednej škole v Humennom, 1959 – 64 históriu a ruštinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. R. 1965 – 66 pôsobil ako stredoškolský prof. v Partizánskom, 1966 – 68 v Bratislave, 1968 – 81 vedecký pracovník Ústavu dejín európskych socialistických krajín SAV, 1981 – 98 vedecký pracovník a riaditeľ Historického ústavu SAV, od 1998 vedecký sekretár SAV v Bratislave. Prvé literárne práce uverejňoval v študentskom časopise Cesta mladých, po príchode do Bratislavy v Mladej tvorbe, Slov. pohľadoch, Novom slove a i. periodikách. Autor próz Prevteľovania , Medzi vlkom a hmlou . R. 1973 vydal jedinú básnickú zbierku Zväčšeniny . Ťažisko jeho umeleckých aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež, pre ktoré napísal knihy poviedok Tajomstvá , Prvý deň prázdnin , Deväť studničiek , rozhlasove hry Studňa a Biela prašná cesta , televízne scenáre hier Chlapské leto , Yetiho stopy , Posledná fáza zatmenia , S vetrom vo vlasoch , Soľ v tráve , Brat kúzelníkovho brata a scenáre televíznych večerníčkových rozprávok O troch malých tučniakoch , Plešulo , Majster Kristián. Ako historik sa venuje výskumu slov. a európskych dejín 19. a 20. stor., autor kníh literatúry faktu Kolejáci , Slovensko v Rakúsko-Uhorsku . Spoluautor knihy Muži deklarácie , autor biografických kníh o M. R. Štefánikovi a T. G. Masarykovi, zostavovateľ viacerých zborníkov z medzinárodných vedeckých komisií a konferencií historikov, spoluautor stredoškolských učebníc dejepisu, autor monografií Dejín Slovenska , Bratislava 1939 – 1945 a i. Monografie: 1998 Dejiny Slovenska 1997 Slováci. Česi. Dejiny 1992 Slovenské dejiny (...
Více od autora
Dezsö Kosztolányi
Dezső Kosztolányi byl maďarský básník, prozaik a překladatel. Narodil se v uherském městě Subotica, které mu později posloužilo jako model pro fiktivní město Sárszeg, použité v jeho novelách. Začal studovat v Budapešti a později ve Vídni, kde také začal pracovat jako novinář. Od roku 1908 byl budapešťským zpravodajem. V roce 1907 vydal první básnickou sbírku Mezi čtyřmi zdmi, v roce 1910 druhou, Nářky chudého dítěte, která byla velmi úspěšná. Od té doby vydal obrovské množství novel i básnických sbírek, téměř jednu knihu ročně. Od roku 1908 přispíval do časopisu Nyugat svými básněmi. Zemřel v roce 1936 na rakovinu. Mimo své vlastní dílo byl velmi plodným překladatelem, zejména z angličtiny. Do maďarštiny přeložil například Romea a Julii, Alenku v říši divů či Kiplingovu báseň Když. Překládal také básně Rainera Maria Rilkeho a Paula Valéryho. Antologie překladů: Moderní básníci , Čínské a japonské básně .
Více od autora
Carola von Kessel
Carola von Kesselová dlouho pracovala jako redaktorka odborných publikací o koních a knih pro děti a až posléze začala sama psát. Od té doby píše jako nezávislá autorka pro různá nakladatelství a časopisy. S manželem žije na malém statku v Niederrheinu, kde chová i několik vlastních koní.
Více od autora
Blanka Kovaříková
PhDr. Blanka Kovaříková vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a od té doby se věnuje publicistice. Od roku 2000 je redaktorkou časopisu VLASTA, v němž se zabývá retro osudy legendárních českých herců a hereček, ale i dalších pozoruhodných osobností. Je také autorkou Retro magazínu Vlasta, který vyšel v roce 2009 a v červnu 2010. Vydala několik knih: Herecké romance , Herecké balady , Jak se dědí sláva? a Rada Vacátko a jeho hříšní lidé. Podle této knížky byl natočen hodinový dokumentární film Kriminální policie aneb na jménech nezáleží. Blanka Kovaříková je také autorkou námětu dokumentu o Slávce Budínové Malostranská hraběnka. Podle jejího námětu se realizovala 13. komnata s Consuelou Morávkovou. 1.12.2010 vyjde v nakladatelství Brána autorky nová kníha Lexikon slavných českých dynastií.
Více od autora
Barbora Kardošová
Barbora Kardošová vyštudovala scenáristiku, debutovala románom Šialene milovaná o tridsiatničke Róze a je autorkou scenára k filmu pre mládež Amálka, ja sa zbláznim. Láska, smrť, erotika a dobrý koniec v kombinácii so schopnosťou vybudovať príbeh, dívať sa na veci s troškou recesie a humoru a pisateľskou zručnosťou, vytvárajú v jej románoch všetky predpoklady zaradiť sa medzi bestsellery.
Více od autora
Antonín Klimek
Antonín Klimek byl český historik, který se zabýval především historií první Československé republiky. Jeho bratr Hynek Klimek je český spisovatel, novinář a publicista. V roce 1960 vystudoval historii na pražské Filozofické fakultě UK. Po absolutoriu hledal uplatnění ve vědě vzhledem k svému nevhodnému třídnímu profilu jen velmi těžko. Nakonec se stal v témže roce archivářem pražského archivu koncernu Škoda-Plzeň, kde pracoval třicet let až do roku 1990 – nejen na dějinách koncernu. Postupně se vypracoval na znalce hospodářských dějin a předního znalce dějin první republiky. První práce však mohl publikovat až v roce 1989 . V 90. letech 20. století pracoval jako historik v Historickém ústavu Armády České republiky. Stěžejními díly se staly dvoudílný Boj o hrad , v němž kriticky rozebral vnitřní politiku první republiky v období boje o nástupnictví po T. G. Masarykovi, a dva díly Velkých dějin zemí Koruny české , v nichž vylíčil pro tento projekt období první Československé republiky. Čestné občanství MČ Praha 2 mu bylo uděleno 8. října 2007 in memoriam.
Více od autora
Albert Kutal
Albert Kutal byl český historik umění a vysokoškolský pedagog. Albert Kutal absolvoval 1. české státní gymnázium v Brně a v letech 1923–1928 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně . V letech 1926–28 a po vojenské službě znovu v letech 1931–1945 pracoval v obrazárně Zemského muzea v Brně, do roku 1942 jako přednosta. Ve 40. letech přednášel na Škole umění ve Zlíně. V závěru války byl totálně nasazen, ale později s pomocí svých kolegů a restaurátorky Hedviky Böhmové, která byla za války jako osoba německé národnosti požádána, aby převzala řízení muzea, postupně ukryl a zachránil nejcennější obrazy ze sbírek v Brně, Kroměříži a Vizovicích. V letech 1945–1948 byl zemským muzejním radou a správcem galerie při Zemském muzeu v Brně. Roku 1929 obhájil doktorát z filosofie na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1937 se habilitoval. Od roku 1939 působil jako soukromý docent, 1945–1951 převzal řízení Semináře dějin umění na Filozofické fakultě MU Brno po prof. Eugenu Dostálovi. Roku 1948 byl jmenován profesorem dějin umění na Masarykově univerzitě a v letech 1950–1961 vedl Katedru dějin umění. Roku 1963 získal titul DrSc. Jako profesor Semináře dějin umění působil na FF MU do roku 1971. Přednášel dějiny umění také na univerzitách v Rakousku , Belgii , Bonnu a Paříži. Albert Kutal je spolu s Václavem Richterem považován za tvůrce tzv. Brněnské školy dějin umění. Byl teoretikem Skupiny výtvarných umělců v Brně, kde k jeho přátelům patřili malíři Antonín Procházka a Jaroslav Král. Svými výtvarnými kritikami přispíval do časopisu Index. V tomto časopise také publikoval články, které se zabývaly širší koncepcí galerie jako výstavního prostoru i odborného pracoviště. Jako pracovník a později i přednosta obrazárny Zemského muzea se Kutal zasloužil o významné rozšíření jejího fondu moderního umění. V roce 1961 byla ...
Více od autora
Zuzana Koubková
Zuzana Koubková je česká autorka historických románů, jejichž děj se odehrává v období přemyslovského státu. Narodila se 10. května 1973 v Praze, kde žije, často ale pobývá také na chalupě v Louňovicích pod Blaníkem, kde má svoje kořeny.. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze a je rostlinolékařka. Mezi její zájmy patří historický šerm, a několik let byla členkou historicko-šermířského spolku Záviš. Byl to právě tento koníček, který ji přivedl ke studiu odborných historických pramenů, a posléze i k literárnímu ztvárnění historických událostí a osudu některých osobností českých dějin. Nepovažuje se za spisovatelku, respektive považuje se za spisovatelku pro zábavu, psaní je pro ni jen koníčkem a pracuje ve státní rostlinolékařské správě. Zuzana Koubková se taktéž zúčastnila vědomostní soutěže České televize jménem AZ-kvíz. Má syna Boleslava, který se narodil 21. prosince 2004 v Praze. V roce 2016 se provdala za Ľuboše Bartúška, její občanské příjmení je tedy Bartúšková. Rozhodla se ale své romány nadále vydávat pod svým původním jménem. Zuzana Koubková je autorkou historických románů. Většina z nich se odehrává v době středověkých Čech.
Více od autora