Výpis všech autorů

Petr Kaplan

Autor učebnic chemie.

Petr Kadlec

Petr Kadlec je bývalý český profesionální hokejista. Téměř celou svou dosavadní profesionální kariéru strávil v pražské Slavii, kde v letech 1995–2014 odehrál 19 sezón, významnou měrou se podílel na jejích úspěších včetně zisku dvou mistrovských titulů a poslední 4 sezóny byl kapitánem týmu. Výjimkou byla sezóna 1999–2000, jejíž většinu včetně play-off hostoval v HC Keramika Plzeň, kde vybojoval svou první extraligovou medaili . Od roku 2001 do roku 2006 pravidelně nastupoval za českou hokejovou reprezentaci . V utkání proti Litvínovu 27. září 2011 nastoupil ke svému 900. extraligovému utkání a stal se tak teprve osmým hráčem v historii, který tohoto počtu zápasů dosáhl. Rok a půl poté si 10. března 2013 ve čtvrtfinále proti Kladnu připsal 1000. zápas a stal se pátým hráčem extraligy, který to dokázal. Po skončení sezóny 2013/14 se Kadlec rozhodl Slavii opustit a zamířil do Škody Plzeň, kde podle něj měli vyšší sportovní cíle než ve Slavii. V play off sezóny 2015/16 si ve třetím čtvrtfinálovém utkání na ledě Olomouce připsal své 1157. utkání, čímž se posunul před Petra Lešku na 2. místo v počtu odehraných zápasů v extralize. Do konce sezóny zvýšil počet startů na 1165, čímž na rekordmana Františka Ptáčka ztrácel 44 zápasů. První zápas v národním týmu: 11. prosince 1997 Česká republika - Kanada . Statistiky reprezentace:

Peter Karlson

Prof., dr., německý biochemik.

Ondřej Kavalír

Narozen 1980. Literární kritik, dramaturg a redaktor nakladatelství Labyrint.

Ondřej Kalina

Mgr., politolog, zaměřený na evropskou integraci a politické vzdělávání.

Miroslav Karlíček

Ing. Miroslav Karlíček, Ph.D. je vedoucí katedry marketingu na Fakultě podnikohospodářské VŠE. Vyučuje předměty Marketing 1 a Marketingová komunikace. Praktické zkušenosti získal v agentuře Ogilvy Public Relations, kde pracoval pro klienty, jako je Janssen-Cilag, Plzeňský Prazdroj, Henkel či Olympus. Působil také jako tiskový mluvčí VŠE a marketingový poradce společnosti SAP ČR. Další zkušenosti nabyl během stáží na HEC School of Management ve Francii, ve společnosti EPSON v USA a ve společnosti BOSCH v Německu. Od roku 2009 je členem vědecké rady Fakulty podnikohospodářské VŠE.

Miroslav Kalina

Narozen 1931. PhDr.,Ing., vysokoškolský pedagog, anglista, autor slovníků a učebnic angličtiny z oblasti ekonomické, obchodní, finanční a právní.

Miloslav Kala

Narozen 3. 8. 1963 v Boskovicích. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu , bývalý politik ČSSD a poslanec.

Mikuláš Kasarda

Slovenský básník, středoškolský profesor, redaktor v Čs. rozhlase a překladatel z německé a maďarské literatury.

Martin Kasarda

Narozen 26.7.1968 v Košicích. Slovenský prozaik, básník, literární kritik a publicista.

Marta Kadlečíková

Spisovatelka, scénáristka a také asistentka a milenka Jiřího Muchy, s nímž se seznámila ve svých 21 letech při práci na Muchově knize Kankán. Byla organizátorkou proslulých večírků v Muchově domě v Praze na Hradčanech. Je známo, že podepsala spolupráci s STB.

Marcela Kašpárková

Několik let pracovala jako sekretářka ve výzkumném ústavu a s redakcemi spolupracovala pouze externě. Po listopadu 1989 nastoupila do Lidové demokracie, kde působila jako vedoucí přílohy. Od roku 1993 je redaktorkou Magazínu Dnes.

Luisa von Kamecke

Německá spisovatelka, redaktorka a překladatelka.

Lubomír Káňa

Autor příruček angličtiny.

Lazar' Viktorovič Karelin

Ruský spisovatel.

Karel Kašpar

J. Em. Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký a 32. arcibiskup pražský . Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové, pokřtěn jako Karel Julius ; v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem . V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze. Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johan...

Karel Kácl

Narozen 25. 1. 1900 ve Vinařicích u Slaného, zemřel 16. 4. 1986. MUDr., Ing., dr. techn., profesor lékařské chemie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru lékařské chemie, toxikologie, hygieny a farmacie, humorné příběhy.

Kamil Kalina

Kamil Kalina je český vysokoškolský pedagog, psychiatr, adiktolog a psycholog, politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Vystudoval Lékařskou fakultu i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Specializuje se na psychiatrii, adiktologii a psychoterapii. V roce 2008 se habilitoval na Univerzitě Palackého v oboru klinická psychologie. Od roku 1968 pracoval v oboru klinické a sociální psychiatrie a psychologie. Od konce 80. let se zaměřoval i na problematiku užívání návykových látek. V roce 1991 spoluzakládal nadaci Filia. Po sametové revoluci se zapojil i do veřejného a politického života. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Od konce roku 1992 byl výkonným viceprezidentem nadace Filia. Patřil signatářům takzvaného vánočního memoranda, které vyzvalo českou vládu ke koncepčnímu přístupu k drogové politice. V roce 1993 byl jmenován prvním národním protidrogovým koordinátorem ČR, byl výkonným místopředsedou Meziresortní protidrogové komise. Do roku 1997 byl vedoucím školy veřejného zdravotnictví IPVZ a náměstkem ministra zdravotnictví ČR. Od roku 1994 rovněž externě spolupracoval s občanským sdružením Sananim. Zde pak po odchodu z politiky pracoval na plný úvazek v letech 1998–2007 jako ředitel pro zdravotní péči a vzdělávání a na dalších vedoucích postech. Od února 2007 se opětovně stal národním protidrogovým koordinátorem na Úřadu vlády ČR. Působí jako pedagog na IPVZ, v akreditovaném psychoterapeutickém institutu SUR a dříve také na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Od roku 2005 učí i na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, zpočátku jako odborný asistent, od roku 2008 jako docent a zástupce vedoucího Centra adiktologie pro výuk...

Julie Kaublová

Pražská žurnalistka, reportérka Krásného románu. Kromě veršů a próz v sešitových edicích samostatně vydala báseň Revoluce .

Josef Káš

MUDr. Josef Káš byl lékař, divadelní ochotník a hudební skladatel, syn dobrušského lékaře a div. ochotníka Františka Káše, otec lékaře a spisovatele MUDr. Jaroslava Káše. S několika přáteli, mezi nimiž byl i další dobrušský rodák Karel Hrnčíř, založili později známý a úspěšný sbor Kocourkovských učitelů. V jejich repertoáru byly zejména aktuální písně reagující na dobové události či tehdy oblíbený žánr kupletů. Káš pro pěvecký sbor Kocourkovských učitelů zkomponoval mnohé hudební skladby. Za svého působení v Dobrušce Josef Káš vedl jako režisér ochotnické divadlo. Je autorem rukopisu Z dějin dobrušských ochotníků v 19. století.

Josef Kárník

Fotograf, autor fotografických reprodukcí.

Josef Kamín

Autor odborných publikací z oboru asfaltování a pokrývačství.

Josef Kalousek

Josef Kalousek byl český historik, docent a profesor českých dějin na Karlově univerzitě v Praze. Josef Kalousek se narodil v chudé rolnické rodině ve Vamberku. Po absolvování obecné a měšťanské školy se vyučil tkalcovskému řemeslu. Po maturitě na reálce v Ječné v roce 1852, studoval na Technické universitě ve Vídni, kde roku 1859 vyhrál cenu vypsanou vídeňským měšťanem Šebkem za nejlepší stylisticky čistou práci českých žáků na vídeňských školách, kterou věnoval Jiřímu z Poděbrad. Kalousek studoval nejdříve polytechniku, později přešel na žurnalistiku a historii. Za studií překládal pro Pražské noviny. Stal se předním českým historikem v období státoprávního zápasu, byl prvním životopiscem Františka Palackého, jeho pokračovatelem a vykladačem. Největší vliv mělo na Kalouska rostoucí národní hnutí, které proniklo v 60. letech 19. století na venkov. Stal se členem redakce staročeského časopisu Národ, kde uveřejňoval své příspěvky proticentralistického a protidualistického ražení. Žil v rodině Františka Ladislava Riegera v Praze, kde působil jako vychovatel Palackého vnučky Marie Riegrové, později provdané Červinkové. V roce 1868 získal doktorát filosofie a na počátku 70. let 19. století, kdy česká inteligence věřila optimisticky ve státoprávní vyrovnání s Vídní, vydal jako čerstvě habilitovaný docent na pražské universitě svoji největší práci České státní právo . Zde Kalousek poukázal na to, že české země byly vždy svébytným, státním, mezinárodně uznávaným útvarem a že nikdy nebyly skutečným lénem římskoněmecké říše. Stal se velmi úspěšným obhájcem a bojovníkem za české státoprávní nároky proti tendenčním výkladům německých historiků. Jeho zájem o českou otázku ho přivedl i do politiky, v roce 1880 se stal zemským poslancem. V roce 1887 získal řádné členství v Královské české společnosti nauk, kde v letech 1883–1890 působil jako tajemník. Zemřel tři roky před koncem 1. světové války, která znamenala ...

Josef Kábele

Autor elektrotechnické příručky.

Jitka Kačánová

Narozena 13. 7. 1973 v Mariánských Lázních. Novinářka a editorka.

Jiří Kavulič

Řemeslník zabývající se rekonstrukcí bytů a chalup. Autor beletrie.

Jiří Karas

Narozen 30.7.1942 v Brně. Ing. JUDr., politik a diplomat.

Jiří Kaňák

Narozen 29.1.1953 v Ostravě. Ing., Ph.D., práce z oboru strojní mechaniky, statiky a technického měření.

Jindřich Karpíšek

Narozen 28.6.1907, zemřel 22.12.1981 v Praze. MUDr., profesor vnitřního lékařství, publikace z oboru neurologie.

Jaroslav Kavan

Narozen 6.4.1928. Muzejní pracovník, archeolog, stati z oboru archeologie.

Jaroslav Kalivoda

MUDr., lékař v oboru diabetologie, publicista, populárně naučné knihy pro diabetiky, příběhy z lékařského prostředí, též autor průvodců.

Jaroslav Kalfař

Narodil se v Praze, kde žil do patnácti let. Poté odešel za matkou do USA. Studoval na New York University, kde navštěvoval přednášky renomovaného amerického spisovatele Jonathana Safrana Foera, a získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Žije v Brooklynu a jeho literární debut se jmenuje Spaceman of Bohemia, který byl vydán u Little, Brown and Company v roce 2017.

Jan Kavan

Jan Kavan je bývalý český politik a diplomat, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v 90. letech místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničních věcí, senátor za ČSSD, a také předseda Valného shromáždění OSN. V letech 1991-1996 čelil nařčení z údajné spolupráce se Státní bezpečností v době krátce po své emigraci z Československa do Spojeného království . Narodil se v rodině diplomata a důstojníka československé exilové armády Pavla Kavana a jeho britské manželky Rosemary, povoláním učitelky.. Jeho otec byl v 50. letech 20. století zatčen a v procesu s Rudolfem Slánským byl svědkem a v květnu 1953 souzen spolu s Eduardem Goldstückerem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským, odsouzen k 25 letům vězení. V 60. letech byl Kavan jako posluchač Univerzity Karlovy jedním z čelných představitelů studentského hnutí. V roce 1969 emigroval do Velké Británie, jejíž státní příslušnost jako země svého narození měl. Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics and Political Science a poté historii a politiku na univerzitách v Readingu a v Oxfordu. V Londýně založil a řídil agenturu Palach Press a dvě nadace – Nadaci Jana Palacha a Východoevropskou kulturní nadaci. Vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších center československého exilu. V letech 1972–1990 byl členem Labouristické strany. V listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal aktivně působit v Občanském fóru. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil nejprve jako nezařazený poslanec a pak od října 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V letech 1991-1996 čelil nařčení ze spolupráce s StB pod údajným krycím jménem "Kato". V roce 1993 vstoupil do ČSSD. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní k...

Jan Karásek

Jan Nepomuk Karásek byl vůdce loupežnické bandy, působící na pomezí Čech a Lužice. Jeho otec byl truhlářem a on sám se vedle truhlářství vyučil ještě řeznickému řemeslu. Poté, co byl omylem chycen jako dezertér a zařazen do rakouské armády, uprchl při první příležitosti za české hranice. Zde se usadil a věnoval truhlářskému řemeslu, které postupně obohatil o podnikání loupežnické. Byl chycen roku 1800 a odsouzen na doživotí. Po pokusu o útěk byl přikován železnou obručí ke své posteli, za těchto strašných podmínek brzy zemřel na následky věznění. V ústním podání obyvatel Horní Lužice a Šluknovského výběžku se z něj stal šlechetný loupežník, který bral bohatým a dával chudým, choval se přátelsky k dětem a dokonce podle pověsti trestal zloděje, kteří na tržišti okrádali prosté lidi. V Seifhennersdorfu existuje dnes Karáskovo muzeum. V Německu, kde je znám jako Johannes Karraseck nebo Karasek, o něm bylo napsáno též několik románů. Zmiňuje ho též Egon Ervín Kisch ve svém díle Pražský pitaval.

Jan Kapusta

Narozen 7. 12. 1932 v České Třebové, zemřel 7. 5. 2011 v Litomyšli. PhDr., muzejní pracovník, kurátor výstav, zabýval se dějinami hudby, výtvarného umění a regionální historií Litomyšle, Poličky a Zábřežska. Otec kurátora výstav Jana Kapusty .

Jan Kameník

Ludmila Macešková, rozená Poprová byla básnířka a prozaička píšící pod pseudonymem Jan Kameník. Ludmila Macešková se narodila jako druhé ze dvou přeživších dětí v rodině Antonína a Anny Poprových. Brzy po jejím narození, v roce 1900 se rodina přestěhovala do Pardubic, kde se otec věnoval výrobě dřevěných modelů a součástek strojů . V roce 1918 odmaturovala na pardubickém 1. dívčím reálném gymnáziu. V letech 1918 – 1921 studovala na Akademii výtvarných umění pod vedením Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského. Školu nedokončila, protože se na nátlak rodiny vdala v roce 1921 za Josefa Róna , s nímž se znala od roku 1912. Po svatbě se začal chovat despoticky, a tak jí např. zakázal pokračovat ve studiích. V roce 1923 se jim narodil syn Dalibor. V roce 1930 manželství skončilo rozvodem. Vzhledem k tomu, že při rozvodu přišla o veškerý majetek, přestěhovala se do malého nebytového půdního prostoru v Nuslích a živila se příležitostným psaním do různých ženských časopisů, kreslením módních návrhů a střihů, atd. Následující období, které prožila v nuzotě, však paradoxně pokládala za nejkrásnější období svého života. V lednu roku 1932 se jí narodil nemanželský syn Ivan, za jehož otce Jiřího Macešku se záhy poté provdala. V dalších letech se rodina mnohokrát stěhovala a žila v nuzných poměrech. Maceška nechtěl pracovat, zabýval se černou magií. A protože úřady neuznaly její maturitu získanou za Rakouska-Uherska, byla Ludmila Macešková nucena pracovat v Melantrišském závodě jako kreslička střihů v nejnižší platové kategorii dělnic. V roce 1941 její syn Dalibor onemocněl schizofrenií. Nepříliš šťastné manželství skončilo nejprve rozlukou v roce 1945 a pak rozvodem v roce 1950. Ve 40. letech se přestěhovala spolu se syny do bytu v Týnské ulici, kde vznikla většina jejích knih. V roce 1944 byla vydání první její kniha Okna s anděly. Již ...

Jan Kamarýt

Narozen 16.2.1927 v Sedlicích, zemřel 2000. PhDr., CSc.,práce z oboru filozofie přírody a filozofických problémů biologických věd, genetiky, etologie a ekologie, překlady z oborů.

Jan Kalivoda

Jan Křtitel Václav Kalivoda, který později přijal německou verzi svého jména Johann Wenzel Kalliwoda, byl český hudební skladatel, dirigent a houslista, který se narodil 21. února 1801 v Praze a zemřel 3. prosince 1866 v Karlsruhe. Byl významnou osobností hudebního života své doby, i když dnes již není tak známý.

Jan Kabíček

Narozen: 21.12.1923 v Praze, zemřel 19.6.1985 v Nitře . Fotograf, muzejní pracovník.

James Kahn

Americký autor.

Irena Kajzrová

Praktické publikace o šití v domácnosti.

Iosif Fedorovič Kallinikov

Ruský spisovatel, básník, folklorista, překladatel.

Hiromi Kawakami

Hiromi Kawakami narozena 1. dubna 1958, patří k nejvydávanějším představitelkám současné japonské prózy. Na literární scéně se prosadila v r. 1996 povídkou Šlápnout na hada , za kterou obdržela Akutagawovu a také Naokiho cenu. Stala se tak první spisovatelkou, která získala obě tyto prestižní literární ceny zároveň. Jejím prvním opravdovým bestsellerem se stala v r. 2001 novela Aktovka pana učitele , za kterou získala Cenu Džuničiróa Tanizakiho. Autorka používá krátké, jednoduché, až průzračné věty, a aniž by některé věci přímo vyslovila, mistrně splétá pavučinu napohled prostého příběhu a nevyhýbá se ani jemnému humoru a ironii. Svět jejích příběhů, které nikam nespěchají, je plný očekávání, rozchodů, náhodných setkání, iluzí, snů, nadějí a ztrát.

Guy Gavriel Kay

Narodil se 7.11.1954 ve Wayburnu, Kanada. Vystudoval filosofii v Manitobě a posléze po návratu z Anglie studuje i práva. Pomáhal uspořádat Tolkienův odkaz a i tomu zřejmě vděčí za svůj vztah k literatuře. Roku 1984 spatřila světlo světa první kniha Letní Strom. Následují už celosvětově úspěšné romány jako Tigana, inspirovaná středověkou Itálií, Píseň pro Arbonne z Francie trubadůrských časů a Lvi z Al-Rassan inspirované dobou španělské rekonquisty. Kay je nesmazatelně zapsán ve světové fantasy díly vypravujícími příběhy neobyčejných hrdinů v neobyčejných dobách lehce provoněné magií.

Georgi Karaslavov

Bulharský prozaik, dramatik, autor děl pro děti a mládež, literární kritik, cestopisec, publicista a překladatel.

Frida Kahlo

Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, byla mexická malířka z počátku 20. století. Malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Jako mnozí surrealističtí umělci aktivně podporovala komunismus. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého. Vytvořila 143 maleb, 55 z nich jsou autoportréty. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, odpověděla: „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.“ Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán v Mexiku a byla jednou ze čtyř dcer narozených maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu. Frida překonala dětskou obrnu a v patnácti letech nastoupila do léčebného programu. Její léčba ale skončila už za tři roky, kdy byla vážně zraněna při havárii autobusu. Po nehodě strávila více než rok na lůžku, zotavovala se ze zlomeniny páteře, klíční kosti, žeber, pánve, ramena a zranění nohou. I přes velké množství provedených operací Kahlo strávila zbytek života v neustálých bolestech. Během rekonvalescence začala Kahlo tvořit olejomalby. Nejčastěji šlo o autoportréty, úmyslně naivní, malované jasnými barvami a plochými formami mexického lidového umění, které jí bylo blízké. Nad postelí měla připevněné zrcadlo, aby se viděla, když musela ležet. V 21 letech se zamilovala do mexického muralisty Diega Rivery, který byl o 20 let starší, a roku 1929 se vzali. Jejich manželství bylo velmi bouřlivé, přetrvalo nevěry, tlak Riverovy kariéry, rozvod a následně druhý sňatek, její chabé zdraví a také neschopnost mít děti v důsledku nehody v autobusu. Pár spolu cestoval do Spojených států amerických a Francie, kde se Kahlo seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v galerii Julien...

František Kalivoda

František Kalivoda byl moravský malíř, kreslíř a litograf. Narodil se v rodině chalupníka Martina Kalivady a manželky Martiny, rozené Glivické v obci Loučka nedaleko Valašského Meziříčí. Studoval výtvarné umění na Akademii výtvarných umění ve Vídni v letech 1845–1850. Zemřel v 34 letech na tuberkulózu. Literatura uvádí jako místo úmrtí Františka Kalivody panství barona Horwatha von Szent-György nedaleko Vasváru, Maďarsko . Místem úmrtí je však Vídeň. Tisk z 10. listopadu 1858 uvádí, že František Kalivoda, malíř z Loučky, se ubytoval v hotelu Matschakerhof. O osm dní později ho Wiener Zeitung uvádí mezi zemřelými dne 13. listopadu 1858 ve vídeňské Všeobecné nemocnici . Okolo roku 1840 začal publikovat veduty českých moravských a slezských měst, hradů, zámků a dalších památkých míst. Na vedutách zobrazoval v popředí často stafáž rolníků, řemeslníků, měšťanů, výletníků a podobně. Tyto stafáže jsou dnes cenným zdrojem informací o tehdejší společnosti a módě. Veduty vycházely v nakladatelství Eduard Hölzel v Olomouci. Řadu jeho předloh litografoval August Carl Haun. Od roku 1846 maloval akvarely ve Vídni. Litografie krajin vydával též u nakladatelství Neumann, kostýmy a kroje kreslil pro nakladatelství Anton Paterno ve Vídni a Eduard Hölzel v Olomouci. V roce 1846 též vytvořil pamětní list balonového letu vzduchoplavce Christiana Lehmanna ve Vídni. Pro olomouckého nakladatele Eduarda Hölzla vytvořil spolu s Augustem Carlem Haunem soubor moravských a slezských vedut Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien . Dále kreslil události a portréty....

František Kadlec

Narozen 1950. PhDr., historik, průvodce, pedagog a popularizátor historie zaměřený na pražské památky, ředitel odboru turistického ruchu Správy Pražského hradu, autor odborných publikací, turistických průvodců a knížek pro děti.

Feliks Solomonovič Kamov

Ruský spisovatel, autor příběhů pro děti.

Eva Kalivodová Štichová

Bc., léčitelka, kartářka, publikace z oblasti esoteriky a alternativní medicíny, rodačka z Karviné, nyní žije v Praze. Esoterikou se zabývá od svých 15 let, své schopnosti objevila v mládí, od té doby se v nich zdokonaluje.

Elaine Kagan

Donna Kauffman

Americká spisovatelka.

Dana Kaplanová

Bývalá sportovní novinářka. Vystudovala FTVS na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Napsala přes dva tisíce rozhovorů. Má jednoho syna, žije v Praze.

Dana Kalvodová

Dana Kalvodová byla jedním z mála evropských sinologů, kteří zaměřují svoje celoživotní úsilí na čínské a obecně asijské divadlo. Vytkla si za cíl seznámit nejen posluchače teatrologie, ale i širší veřejnost s divadelními kulturami zemí východní Asie, a prolomit tak evropocentristický pohled na světové divadlo.

Claus-Dieter Kaul

Německý pedagog, zaměřený na metodu Montessori.

Božena Kalvachová

Narozena 1946. MUDr., CSc., asistentka katedry pediatrie, specialistka na endokrinologii, práce z oboru.

Bohumil Kartous

Narozen 17. 8. 1977 v Kroměříži. Mgr., publicista, autor pedagogicko-psychologických příruček o vzdělávání a společenskovědních testech.

Bel Kaufman

Bella \"Bel\" Kaufman je rusko-americká učitelka a autorka. Kaufmanová se narodila v Berlíně v Německu, kde tehdy její otec studoval medicínu. Přestože se narodila v Německu, její rodný jazyk byla ruština. Rodina se později vrátila do Oděsy . Spolu s rodiči emigrovala v roce 1923 do Spojených států , stěhuje se do New Yorku, kde se poprvé začíná učit anglicky. Ve věku 18 let, absolvovala Hunter College v New Yorku, na níž získala titul BA, poté magisterský titul na Columbia University. Posléze začala pracovat jako učitelka na různých školách v New Yorku, současně se věnuje psaní . V roce 1965 vydala svůj nejznámější román Nahoru po schodišti dolů, jejíž děj byl založen na jwejích vlastních učitelských zkušenostech. Kniha měla obrovskýmúspěch, na seznamu New York Times Best Seller zůstala 64 týdnů. V roce 1967 byl podle knihy natočen stejnojmenný film. V roce 1979 publikovala Kaufmanová druhý román Láska, atd . Od té doby pak psala různé další krátké příběhy. Zároveň pokračovala jako pedagog a lektor. Kaufmanová je vnučka slavného jidiš spisovatele Šoloma Alejchema.

Barbara Kaye

Asha Kalbag

Autorka knihy o tvorbě webových stránek