Výpis všech autorů

Karel Kašpar

J. Em. Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký a 32. arcibiskup pražský . Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Narozen v mirošovské škole jako syn učitele Jána Kašpara a Filippiny Heidelbergové, pokřtěn jako Karel Julius ; v publikacích, které napsal, užíval jména Karel Boromejský Kašpar, plným jménem tedy Karel Boromejský Julius Kašpar. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. Dne 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem po odstoupení Františka Kordače. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem . V době Masarykova státního pohřbu v září 1937 odjel do Říma. Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován ve svatovítské katedrále v Praze. Jako světící biskup královéhradecký užíval znaku s míčem sv. Terezie. Jako sídelní biskup královéhradecký užíval pak znaku čtvrceného, v prvním a čtvrtém poli s holubicí Ducha svatého, představující diecézi, ve druhém a třetím s míčem sv. Terezie. V Praze užíval nejdříve znak polcený pod hlavou se symbolem arcidiecéze. Později bylo vše převýšeno ještě další hlavou, a to s heroldským křížem Johan...

Karel Kácl

Narozen 25. 1. 1900 ve Vinařicích u Slaného, zemřel 16. 4. 1986. MUDr., Ing., dr. techn., profesor lékařské chemie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru lékařské chemie, toxikologie, hygieny a farmacie, humorné příběhy.

Kamil Kalina

Kamil Kalina je český vysokoškolský pedagog, psychiatr, adiktolog a psycholog, politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Vystudoval Lékařskou fakultu i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Specializuje se na psychiatrii, adiktologii a psychoterapii. V roce 2008 se habilitoval na Univerzitě Palackého v oboru klinická psychologie. Od roku 1968 pracoval v oboru klinické a sociální psychiatrie a psychologie. Od konce 80. let se zaměřoval i na problematiku užívání návykových látek. V roce 1991 spoluzakládal nadaci Filia. Po sametové revoluci se zapojil i do veřejného a politického života. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Od konce roku 1992 byl výkonným viceprezidentem nadace Filia. Patřil signatářům takzvaného vánočního memoranda, které vyzvalo českou vládu ke koncepčnímu přístupu k drogové politice. V roce 1993 byl jmenován prvním národním protidrogovým koordinátorem ČR, byl výkonným místopředsedou Meziresortní protidrogové komise. Do roku 1997 byl vedoucím školy veřejného zdravotnictví IPVZ a náměstkem ministra zdravotnictví ČR. Od roku 1994 rovněž externě spolupracoval s občanským sdružením Sananim. Zde pak po odchodu z politiky pracoval na plný úvazek v letech 1998–2007 jako ředitel pro zdravotní péči a vzdělávání a na dalších vedoucích postech. Od února 2007 se opětovně stal národním protidrogovým koordinátorem na Úřadu vlády ČR. Působí jako pedagog na IPVZ, v akreditovaném psychoterapeutickém institutu SUR a dříve také na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Od roku 2005 učí i na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, zpočátku jako odborný asistent, od roku 2008 jako docent a zástupce vedoucího Centra adiktologie pro výuk...

Josef Kamín

Autor odborných publikací z oboru asfaltování a pokrývačství.

Josef Kalousek

Josef Kalousek byl český historik, docent a profesor českých dějin na Karlově univerzitě v Praze. Josef Kalousek se narodil v chudé rolnické rodině ve Vamberku. Po absolvování obecné a měšťanské školy se vyučil tkalcovskému řemeslu. Po maturitě na reálce v Ječné v roce 1852, studoval na Technické universitě ve Vídni, kde roku 1859 vyhrál cenu vypsanou vídeňským měšťanem Šebkem za nejlepší stylisticky čistou práci českých žáků na vídeňských školách, kterou věnoval Jiřímu z Poděbrad. Kalousek studoval nejdříve polytechniku, později přešel na žurnalistiku a historii. Za studií překládal pro Pražské noviny. Stal se předním českým historikem v období státoprávního zápasu, byl prvním životopiscem Františka Palackého, jeho pokračovatelem a vykladačem. Největší vliv mělo na Kalouska rostoucí národní hnutí, které proniklo v 60. letech 19. století na venkov. Stal se členem redakce staročeského časopisu Národ, kde uveřejňoval své příspěvky proticentralistického a protidualistického ražení. Žil v rodině Františka Ladislava Riegera v Praze, kde působil jako vychovatel Palackého vnučky Marie Riegrové, později provdané Červinkové. V roce 1868 získal doktorát filosofie a na počátku 70. let 19. století, kdy česká inteligence věřila optimisticky ve státoprávní vyrovnání s Vídní, vydal jako čerstvě habilitovaný docent na pražské universitě svoji největší práci České státní právo . Zde Kalousek poukázal na to, že české země byly vždy svébytným, státním, mezinárodně uznávaným útvarem a že nikdy nebyly skutečným lénem římskoněmecké říše. Stal se velmi úspěšným obhájcem a bojovníkem za české státoprávní nároky proti tendenčním výkladům německých historiků. Jeho zájem o českou otázku ho přivedl i do politiky, v roce 1880 se stal zemským poslancem. V roce 1887 získal řádné členství v Královské české společnosti nauk, kde v letech 1883–1890 působil jako tajemník. Zemřel tři roky před koncem 1. světové války, která znamenala ...

Jitka Kačánová

Narozena 13. 7. 1973 v Mariánských Lázních. Novinářka a editorka.

Jiří Kastner

Narozen 16.6.1956 v Klatovech. RNDr., geograf, pedagog, práce z oboru, též regionální politik.

Jiří Karas

Narozen 30.7.1942 v Brně. Ing. JUDr., politik a diplomat.

Jiří Kaňák

Narozen 29.1.1953 v Ostravě. Ing., Ph.D., práce z oboru strojní mechaniky, statiky a technického měření.

Jiří Kalina

Narozen 2.4.1940. Letecký modelář, publicista.

Jiří Kajínek

Jiří Kajínek je český recidivista a televizní celebrita. V roce 1998 byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy k doživotnímu trestu odnětí svobody. Z vězení se mu podařilo několikrát uprchnout. Jeho případ se stal všeobecně známým, byl podle něho natočen film Kajínek a probíhala veřejná diskuse, zda byl odsouzen právem. Dne 23. května 2017 mu prezident republiky Miloš Zeman udělil milost, což vedlo k jeho propuštění na svobodu. Kajínek měl první problémy se zákonem pro majetkovou trestnou činnost už jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu. Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“, ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků. Trestného činu vraždy se dle rozsudku dopustil tím, že v zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem 20.00 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše , kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš , který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svěd...

Jeanne Kalogridis

Jeane Kalogridis je americká spisovatelka, která je známa pod pseudonymem J. M. Dillard jako autorka řady knih ze fiktivního světa Star Treku. V posledních letech jí pod vlastním jménem vychází i historické romány. Je vdaná a žije s rodinou v Kalifornii. Své dětství prožila ve střední Floridě. Zde také absolvovala universitní studia na University of South Florida se zaměřením na jazyky . Pak se několikrát kvůli dalšímu studiu a zaměstnání stěhovala, ve Washingtonu DC působila jako učitelka angličtiny pro cizince, žila i ve Vermontu, nakonec se vdala a s manželem a psy usadila v jižní Kalifornii. Věnuje se psaní knih. Je známá i zájmem o jógu, buddhismus a patchwork. V České republice byly vydány pod pseudonymem J.M.Dillard tyto její práce

Jaroslava Kašparová

Narozena 15. 2. 1952 v Šumperku. PhDr., pracovnice oddělení rukopisů a starých tisků, kurátorka, bibliografka, překladatelka ze španělštiny a francouzštiny, redaktorka časopisu Miscellanea.

Jaroslav Kavan

Narozen 6.4.1928. Muzejní pracovník, archeolog, stati z oboru archeologie.

Jaroslav Kalfař

Narodil se v Praze, kde žil do patnácti let. Poté odešel za matkou do USA. Studoval na New York University, kde navštěvoval přednášky renomovaného amerického spisovatele Jonathana Safrana Foera, a získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Žije v Brooklynu a jeho literární debut se jmenuje Spaceman of Bohemia, který byl vydán u Little, Brown and Company v roce 2017.

Jaroslav Kabeš

Jaroslav Kabeš ] byl český a československý ekonom, bankéř a politik KSČ, v poúnorovém období ministr financí, v 50. letech generální ředitel Národní banky Československé. V letech 1907–1914 vystudoval reálné gymnázium a pak abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chrudimi. Od roku 1920 pracoval na pozici účetního v Agrární bance československé a v jejích dceřiných společnostech Centrocarbon a Agrocarbon v uhelném průmyslu. Členem KSČ byl již od jejího založení roku 1921. V září 1945 byl jmenován ředitelem Zemědělské banky , v září 1946 se stal prvním náměstkem vrchního ředitele Živnobanky. Působil i v Národní bance Československé jako člen její dočasné správy a pak i člen bankovní rady. V dubnu 1949 se stal ministrem financí v československé vládě Antonína Zápotockého. Na postu setrval do září 1953. Za jeho ministerského období byla provedena československá měnová reforma. V letech 1954 - 1957 byl generálním ředitelem Národní banky Československé. Zastával i významné stranické funkace. VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ a XI. sjezd KSČ ho pak zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. V roce 1961 mu byl udělen Řád republiky. Kromě politických aktivit se věnoval též poezii. Vydal několik básnických sbírek.

Jan Kavan

Jan Kavan je bývalý český politik a diplomat, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v 90. letech místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničních věcí, senátor za ČSSD, a také předseda Valného shromáždění OSN. V letech 1991-1996 čelil nařčení z údajné spolupráce se Státní bezpečností v době krátce po své emigraci z Československa do Spojeného království . Narodil se v rodině diplomata a důstojníka československé exilové armády Pavla Kavana a jeho britské manželky Rosemary, povoláním učitelky.. Jeho otec byl v 50. letech 20. století zatčen a v procesu s Rudolfem Slánským byl svědkem a v květnu 1953 souzen spolu s Eduardem Goldstückerem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským, odsouzen k 25 letům vězení. V 60. letech byl Kavan jako posluchač Univerzity Karlovy jedním z čelných představitelů studentského hnutí. V roce 1969 emigroval do Velké Británie, jejíž státní příslušnost jako země svého narození měl. Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics and Political Science a poté historii a politiku na univerzitách v Readingu a v Oxfordu. V Londýně založil a řídil agenturu Palach Press a dvě nadace – Nadaci Jana Palacha a Východoevropskou kulturní nadaci. Vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších center československého exilu. V letech 1972–1990 byl členem Labouristické strany. V listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal aktivně působit v Občanském fóru. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil nejprve jako nezařazený poslanec a pak od října 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V letech 1991-1996 čelil nařčení ze spolupráce s StB pod údajným krycím jménem "Kato". V roce 1993 vstoupil do ČSSD. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní k...

Jan Kapusta

Narozen 7. 12. 1932 v České Třebové, zemřel 7. 5. 2011 v Litomyšli. PhDr., muzejní pracovník, kurátor výstav, zabýval se dějinami hudby, výtvarného umění a regionální historií Litomyšle, Poličky a Zábřežska. Otec kurátora výstav Jana Kapusty .

Jan Kameníček

Jan Kameníček je český spisovatel, dramatik a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu. Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy, ilustroval i některé své knihy. Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let , Zrání , Interview , Variace na Paganiniho téma , Kontrapunkty , Z mého života , Hodiny u Bachů , Podzim v Novém světě aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově. V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkov...

Jan Kamarýt

Narozen 16.2.1927 v Sedlicích, zemřel 2000. PhDr., CSc.,práce z oboru filozofie přírody a filozofických problémů biologických věd, genetiky, etologie a ekologie, překlady z oborů.

Jan Kalendovský

Mgr. Jan Kalendovský je známý šachový publicista, vydal řadu ceněných knih o šachu.

James Kahn

Americký autor.

Iosif Fedorovič Kallinikov

Ruský spisovatel, básník, folklorista, překladatel.

Grigorij Kanovič

Rusky píšící litevský spisovatel, scénárista a dramatik Grigorij-Jakov Kanovič , člen ruského a izraelského PEN klubu, je jedním z nejznámějších židovských spisovatelů na světě. Narodil se v roce 1929 ve městě Jonava v židovské rodině. Na začátku 2. světové války společně s rodiči odešel z Litvy, válku přečkali nejprve v Kazachstánu, poté přesídlili na Ural. V roce 1945 se rodina vrátila do Litvy a usadila se ve Vilniusu, kde Kanovič vystudoval filologii na Vilniuské státní univerzitě. Od roku 1993 spisovatel žije v Izraeli. Jeho první kniha, básnická sbírka "Доброе утро" , vyšla v roce 1948. Z Kanovičova pera pochází také první autobiografická novela s židovskou tematikou vydaná v poválečném Sovětském svazu "Я смотрю на звёзды" , která se setkala s kladnými ohlasy nejen čtenářů, ale také spisovatelů, např. Konstantina Paustovského. Kanovič napsal více než 10 románů, několik filmových scénářů a divadelních her. Nejznámější se stala inscenace prózy Čingize Ajtmatova "И дольше века длится день" . Kromě toho přeložil do ruštiny mnoho děl litevské literatury, například knihu Les bohů od Balyse Sruogy . Autorovy knihy byly přeloženy do 12 jazyků. Téměř všechny romány redigovala jeho manželka Olga. Angažoval se také v politice, především v otázkách antisemitismu a nezávislosti Litvy. V letech 1989 až 1993 byl předsedou litevské židovské obce, v současnosti je čestným předsedou. Kanovič je oceňovaným spisovatelem v Litvě a v Izraeli. Patří mezi laureáty Národní ceny Litvy v oblasti umění a kultury za rok 2014, jeho knihy se několikrát dostaly do nominací na Bookerovu cenu.

Garri Kimovič Kasparov

Ruský šachista, šachový publicista a politik.

Friedrich Katz

C. Friedrich Katz je rakouský antropolog a historik specializující se na dějiny Latinské Ameriky v 19. a 20. století. Narodil se v židovské rodině, která před nacistickými persekucemi uprchla do zahraničí a přes Francii a Spojené státy se nakonec usadila v Mexiku, dokončil základní vzdělání a na národní škole antropologie a historie v bakalářském studiu, které ukončil v USA. Toto studium ukončil doktorátem na vídeňské univerzitě v roce 1954 a přestěhoval se do Německa, kde v roce 1962 na Humboldtově univerzitě v Berlíně dosáhl habilitace a až do roku 1970 zde vyučoval. Jako hostující univerzitní profesor působil v Mexiku na univerzitě, později na texaské univerzitě v Austinu. V roce 1971 nastupuje jako profesor dějin Latinské Ameriky na univerzitě v Chicagu, kde jeho vědecká kariéra strmě stoupá a je uznáván jako jeden z nejvýznamnějších historiků moderních mexických dějin, podílí se na organizování celé řady mezinárodních konferencí k problematice mexických dějin, na budování dvoustranných vztahů jak mezi vědci, tak i politiky Mexika a USA. Jako uznání jeho zásluh je v roce 2004 při návštěvě mexického prezidenta na chicagské univerzitě jeho jménem pojmenováno Centrum mexické historie Friedricha Katze. Svoji původní specializaci rozšiřuje i na starší období dějin Mexika a na celou Latinskou Ameriku. Získává řadu ocenění za svou publikační činnost v roce 1999 obdržel cenu Bolton Americké historické asociace za nejlepší anglicky psanou knihu o historii Latinské Ameriky, vládou Mexika byl poctěn Řádem aztéckého orla. V roce 2000 získává další dvě ocenění za knihu Život a doba Pancho Villy. Na jeho 80. narozeniny byly uspořádány na jeho počest dvě univerzitní kolokvia na University of Chicago a El Colegio de México. Jeho stěžejním dílem zůstává kniha Vorkolumbische Kulturen , i když publikoval i další knihy zabývající se...

Frida Kahlo

Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, byla mexická malířka z počátku 20. století. Malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Jako mnozí surrealističtí umělci aktivně podporovala komunismus. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého. Vytvořila 143 maleb, 55 z nich jsou autoportréty. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, odpověděla: „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.“ Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán v Mexiku a byla jednou ze čtyř dcer narozených maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu. Frida překonala dětskou obrnu a v patnácti letech nastoupila do léčebného programu. Její léčba ale skončila už za tři roky, kdy byla vážně zraněna při havárii autobusu. Po nehodě strávila více než rok na lůžku, zotavovala se ze zlomeniny páteře, klíční kosti, žeber, pánve, ramena a zranění nohou. I přes velké množství provedených operací Kahlo strávila zbytek života v neustálých bolestech. Během rekonvalescence začala Kahlo tvořit olejomalby. Nejčastěji šlo o autoportréty, úmyslně naivní, malované jasnými barvami a plochými formami mexického lidového umění, které jí bylo blízké. Nad postelí měla připevněné zrcadlo, aby se viděla, když musela ležet. V 21 letech se zamilovala do mexického muralisty Diega Rivery, který byl o 20 let starší, a roku 1929 se vzali. Jejich manželství bylo velmi bouřlivé, přetrvalo nevěry, tlak Riverovy kariéry, rozvod a následně druhý sňatek, její chabé zdraví a také neschopnost mít děti v důsledku nehody v autobusu. Pár spolu cestoval do Spojených států amerických a Francie, kde se Kahlo seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v galerii Julien...

František Kavan

František Kaván byl významný český malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny. Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka. V roce 1900 získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil roku 1894 ve své rodné vsi. František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě , dnes součást Víchové nad Jizerou, do chudé rodiny chalupníka Davida Kavána a dcery chalupníka Anny rozené Kubátové. František měl dva mladší sourozence, Marii a Jana. Rodina byla hluboce věřící, předpokládá se, že patřili k jednotě bratrské, protože to bylo v regionu dosti běžné. Podle zápisu o křtu v katolické matrice narozených jsou ovšem oba Kavánovi rodiče zapsáni jako katolíci. Školu navštěvoval v Křížlicích a teprve až od svých čtrnácti gymnázium v Hradci Králové, kde ho učil i klasický filolog Jan Červenka. V Hradci se poprvé seznámil s díly Antonína Chittussiho a Julia Mařáka, sám začal tvořit první malby . Kvůli své první lásce Ludmile začal psát také první básně. Rodiče sice chtěli mít nejprve z Františka kněze, ale ten se po maturitě v roce 1889 rozhodl pro studium malířství, k čemuž nakonec rodiče svolili, když ho v tom podporoval i Mařák poté, co viděl jeho obrazy. Doba, kdy se Kaván dostal do Prahy na Akademii výtvarných umění, byla v akademii pod Mařákovým vedením poznamenána velkými změnami, kdy se Mařák snažil přiblížit úrovni světových akademií. Byl také posílen profesorský sbor, objevili se zde malíři Maxmilián Pirner, Václav Brožík a Vojtěch Hynais. V celém českém umění se výrazně prosadil realismus, který je spojen například s silným fenoménem sporu o rukopisy, nebo výzdoba rekonstruovaného Národního divadla. V krajinářství se prosadil výše zmíněný Antonín Chittussi, o kterém pochvalně psal kritik Karel Borom...

Eva Kamínková

Eva Kamínková, roz. Procházková, křtěná Eva Josefa Rudolfa byla česká klasická filoložka se zaměřením na latinskou medievistiku a profesorka dějin antického starověku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Narodila se v Holešovicích do rodiny úředníka pojišťovny Hynka Procházky a jeho ženy Karolíny roz. Horákové. V letech 1928-1934 studovala na filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Sestavila knihu Dílo Jana Amose Komenského, učebnice pro posluchače vysokých škol Výbor středověkých latinských textů a přeložila knihu Homérští hrdinové ve vzpomínkách věků.

Eva Kalivodová Štichová

Bc., léčitelka, kartářka, publikace z oblasti esoteriky a alternativní medicíny, rodačka z Karviné, nyní žije v Praze. Esoterikou se zabývá od svých 15 let, své schopnosti objevila v mládí, od té doby se v nich zdokonaluje.

Elaine Kagan

Daniel Kamas

Autor publikací o korejské a vietnamské válce.

Camila Karolinss

Česká numeroložka, která již vydala velmi úspěšný titul Jméno předurčuje Váš osud.

Božena Kalvachová

Narozena 1946. MUDr., CSc., asistentka katedry pediatrie, specialistka na endokrinologii, práce z oboru.

Bohumil Kartous

Narozen 17. 8. 1977 v Kroměříži. Mgr., publicista, autor pedagogicko-psychologických příruček o vzdělávání a společenskovědních testech.

Bel Kaufman

Bella \"Bel\" Kaufman je rusko-americká učitelka a autorka. Kaufmanová se narodila v Berlíně v Německu, kde tehdy její otec studoval medicínu. Přestože se narodila v Německu, její rodný jazyk byla ruština. Rodina se později vrátila do Oděsy . Spolu s rodiči emigrovala v roce 1923 do Spojených států , stěhuje se do New Yorku, kde se poprvé začíná učit anglicky. Ve věku 18 let, absolvovala Hunter College v New Yorku, na níž získala titul BA, poté magisterský titul na Columbia University. Posléze začala pracovat jako učitelka na různých školách v New Yorku, současně se věnuje psaní . V roce 1965 vydala svůj nejznámější román Nahoru po schodišti dolů, jejíž děj byl založen na jwejích vlastních učitelských zkušenostech. Kniha měla obrovskýmúspěch, na seznamu New York Times Best Seller zůstala 64 týdnů. V roce 1967 byl podle knihy natočen stejnojmenný film. V roce 1979 publikovala Kaufmanová druhý román Láska, atd . Od té doby pak psala různé další krátké příběhy. Zároveň pokračovala jako pedagog a lektor. Kaufmanová je vnučka slavného jidiš spisovatele Šoloma Alejchema.

Asha Kalbag

Autorka knihy o tvorbě webových stránek

Arnošt Kavka

Czech vocalist, bandleader, songwriter. Born March 4, 1917 in Prague , died May 2, 1994 in Prague.

Amie Kaufman

Narodila se v Irsku a vyrůstala Melbourne, Austrálie, kde žije s manželem a jejich psem Jackem. Studovala Irskou historii. Nyní studuje anglickou literaturu a píše eseje o Shakespearovi a Johnsonovi a Boswellovi. Napsala společně s Meagan Spooner trilogii Stourbound, začínající knihou These Broken Stars. V roce 2015 se spojila s Jeyem Kristoffem a napsala světový bestseller Iluminae. Kniha Iluminae je první knihou stejnojmenné trilogie Iluminae, která pokračuje knihami Gemina a Obsidio.

Aleš Kalvoda

Narozen 17. 5. 1973 v Děčíně. Mgr., odborník na pracovní a správní právo.

Adolf Kařízek

Narozen 1925, zemřel 9.9.1988. Germanista a rusista, učebnice ruštiny a němčiny pro odborné školy.

A Kay

Autorka vědecko-fantastické novely.

A Kadlec

- Kajká'ús

`Unsur al-Ma`ali Kaykavus ibn Iskandar ibn Qabus

Perský státník.

Zuzana Trstenská Kamenská

Zita Kabátová

Zita Kabátová byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století. Otec Benno Kabát byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová, byla dcera pražského obchodníka. Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě. Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec. Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí. Vrcholný výkon podala zejména ve filmu Muži nestárnou . Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila německy pod jménem Maria von Buchlow ; v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti. Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna. Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka. K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle, v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře–skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčn...

Zdenka Karešová

Zdeněk Kárník

Grafik.

Zdeněk Kalvach

Zdeněk poskytuje specializovanou paliativní péči pacientům, vede léčbu bolesti a symptomů tak, aby pacienti netrpěli bolestí a dalšími obtížemi, které nevyléčitelná onemocnění provázejí. Slouží pohotovostní služby. Komunikuje s praktickými a ošetřujícími lékaři. Zdeněk také každý měsíc píše na web umírání Marginálii.

Z Karešová

Wolfgang Kawollek

Německý odborník na zahradnictví, publikace z oboru.

Vojtěch Kašpar

Narozen 27.4.1969 Praha. Archeolog.

Vlasta Kašparovská

Ing., Ph.D. - odb. asistentka Ústavu financí PEF na MZLU v Brně.

Vlasta Kahovcová

Český zpěvák a malíř. Narodil se 7. ledna 1944 v Praze . Sestra Karla Kahovce.

Vladimír Kašík

Vladimír Kašík byl český historik a signatář Charty 77. Pocházel z rodiny úředníka Karla a Růženy Kašíkových. Za okupace totálně nasazen, 1943–1945 se podílel na odbojové činnosti. Po studiích historie působil jako vysokoškolský asistent, od 1954 jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1960 docent, 1968 profesor. S nastupující normalizací přišel nejdříve zákaz učení a pak odchod z fakulty , poté pracoval jako dokumentátor, asanační dělník podniku Úklid Praha . V letech 1990–1992 se vrátil jako profesor na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Působil též jako člen správní rady Hlávkova Národohospodářského ústavu. V 70. a 80. letech publikoval pod různými pseudonymy, patřil k prvním signatářům Charty 77. Náležel k proudu reformních marxistických historiků, postižených po roce 1968 perzekucí ze strany normalizačního režimu. Je nositelem Vojenské medaile Za zásluhy II. stupně, Junáckého kříže 1939–45 , Záslužné medaile UK . Jeho manželka Nina byla inženýrkou chemie, synové Martin – fyzik , Michal – inženýr, manažer, informatik.

Vladimír Karbusický

Vladimír Karbusický byl český muzikolog, folklorista, sociolog, estetik, pedagog a publicista. Studoval na ČVUT a na Univerzitě Karlově . Po obhajobě disertační práce působil jako vědecký pracovník v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Aktivně se zúčastnil výzkumu lidové kultury českých kolonistů v rumunských Karpatech. V letech 1955–1966 se věnoval práci o nejstarších českých pověstech. V roce 1958 vydal metodologicky významnou studii o datování vojenských lidových písní v Čechách. Od roku 1962 se zaměřoval na výzkum hudebnosti v průmyslových centrech a začal se orientovat na hudebně-sociologické problémy. V roce 1966 přešel do Ústavu hudební vědy ČSAV a vydal metodologicky i materiálově objevnou, dodnes inspirativní knihu Mezi lidovou písní a šlágrem, náčrt dějin profánního zpěvu v Čechách. Jeho „kacířská“ práce Podstata umění, kritický pohled na genezi a interpretaci teorie odrazu, byla hned po vyjití zabavena a Karbusického práce dány na index. Po srpnu 1968 odešel do SRN, kde působil nejprve jako vědecký pracovník, později jako vysokoškolský učitel. Vedle hudební sociologie se věnoval především sémiotice a sémantice hudby. V roce 1976 založil katedru systematické hudební vědy na univerzitě v Hamburku, kde působil jako profesor. Od roku 1991 přednášel jako hostující profesor i na našich univerzitách. V SRN žil nedaleko Hamburku v Buchholz , pohřben je na Lesním hřbitově v Hamburku. Do dějin evropské hudební vědy vstoupil jako autor originálních sociologických, sémiotických a hudebně-antropologických studií, v nichž obdivuhodným způsobem stmeluje etnografický a historický výzkum s aspektem etnomuzikologickým a všeobecně antropologickým. Významným způsobem zasáhl do bádání v oblasti starých českých pověstí a legend. Z muzikologického hlediska rozpoznal a dal jejich původ do souvislosti s dvorskou zpěvní epikou, čímž ...

Věra Karfíková

Narozena 14. 2. 1932 v Českých Budějovicích, zemřela 12. 5. 1989. Promovaná filoložka, redaktorka, literární historička a kritička, práce z oboru dějin české literatury, autorka učebnic literární výchovy.

Václav Kás

Václav Kašpar Narozený v roce 1894 v Bořečnici u Písku. . Zemřel 15.6. 1941 v Praze. Bratr básníka Františka Kašpara. Spisovatel, divadelní autor a kritik, básník, novinář a filmový publicista. Šifry: V.K. ., v.k. . Jako autor své první literární práce počal publikovat v polovině dvacátých let, kdy některé ze svých povídek publikoval v ilustrovaném týdeníku Rozkvět. Od roku 1922 spolupracoval s deníkem Lidové listy, kde stal členem kulturní redakce. Spolupracoval s Archa, Brázda, Lumír, Pražským večerník, Rozpravy Aventina, Světozor, Filmový kurýr aj. periodika. Václav Kašpar svoji tvorbu vždy bytostně spojoval s domácí krajinou, která pro něho představovala základní kamen – kotvu, která spojuje člověka s jeho existencí. Druhou spojnicí byla víra v Boha, který napomáhá člověku překonávat i ty nejtěžší zkoušky v životě, jež před ním stojí. Bůh a láska dodávají člověku jediný smysl jeho bytostné existence. Tento předobraz již nalezneme v souboru povídek ,,Kain” z roku 1927. Postavy tohoto souboru povídek pocházejí z venkovského prostředí a procházejí obtížnou životní cestou, nelehkou, která nevylučuje i možnost zločinu. Na pozadí těchto životních příběhů si pak autor kladl základní otázku viny a neviny, trestu a odpuštění. Tvorbě Václava Kašpara nebyl neznám smysl pro komično a anekdotu, která mnohdy směřovala až do podoby společenské satiry. Tento postřeh, který vycházel ze zkušenosti soudního publicisty, pak uplatnil v některých svých podobách literárního příběhu – např.: Na břehu řeky , Vlak pro vraha jiné historky. V třicátých letech. vyšla jeho básnická sbírka ,,Žena na pobřeží”. . Od roku 1931 Počal také spolupracovat s tehdejším Československým rozhlasem, kde se prosadil jako autor rozhlasových her. Ze soudní síně – , Život Frederika Chopina : na pražském nábřeží : Návštěva a Paganini . Jako divadelní autor spolupracoval s divadlem Akropolis. ...

Václav Karlů