Výpis všech autorů

KTO

Katapult

Katapult je česká rocková skupina, která vznikla v roce 1975 v Praze. Skupinu tvořili Oldřich Říha , baskytarista Jiří Schmutz a bubeník Pavel Chrastina. Na přelomu 70. a 80. let se stali jednou z nejpopulárnějších rockových kapel v Československu. Jejich hudební styl obsahoval prvky hard rocku a byl ovlivněn západními kapelami, což bylo pro východní blok v období komunistické vlády poněkud neobvyklé.

Josef Kocourek

Josef Kocourek byl podle Guinnessovy knihy rekordů 1999 nejstarším a nejdéle působícím parlamentním stenografem na světě. V roce 2004 jej prezident republiky Václav Klaus vyznamenal in memoriam Medailí Za zásluhy prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti. Kromě toho obdržel již v roce 1946 Československý válečný kříž. Od svých tří let žil ve Stříbrné Skalici. V roce 1935 vystudoval Obchodní akademii v Kolíně a poté nastoupil na Vysokou školu obchodní v Praze. V roce 1939 byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen a Oranienburg, kde byl také vážně zraněn. V letech 1955–1977 působil jako středoškolský profesor. Je autorem učebnice Techniky administrativy a mnoha odborných článků především z oblasti stenografie.

Josef Kočí

Josef Kočí byl český historik. V roce 1939 navštěvoval II. ročník Raisova ústavu učitelského v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století. V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka. V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.

Jiří Kafka

Jiří Kafka byl český spisovatel, scenárista, dramaturg, autor písňových textů a autor rozhlasových i televizních pořadů pro děti a mládež. Jiří Kafka překvapivě začal svoji kariéru v elektrotechnickém oboru. Studoval na střední škole elektrotechnické . Pracoval u různých firem v letech 1927−1941 jako montér, osvětlovač, zvukař, skriptér-operatér. Pak se stal řidičem a průvodčím tramvají pražských Elektrických podniků . Intenzivně se věnoval psaní příběhů pro děti a mládež a písňovým textům. V Divadle Na Slupi bylo v letech 1938–1951 uvedeno 29 jeho her pro děti, které zpočátku psal s Jindrou Pelcem, později od roku 1942 sám. Vedle toho byl autorem mnoha desítek písňových textů. Některé napsal společně s Pelcem. V té době psal také dva romány pro mládež . Po vydání těchto knih začal pracovat jako zvukový mistr ve zpravodajském filmu . Vedle toho také tvořil filmové scénáře. Podle jeho divadelní hry Ráj divochů byl v roce 1947 natočen krátký film. V roce 1947 vytvořil ještě scénář filmu Chceme zdravý národ. V roce 1949 nastupuje do Československého státního filmu Barrandov jako scenárista. Již v té době byl v kontaktu s dětským vysíláním Československého rozhlasu, kam přišel v roce 1952 do literární redakce vysílání pro mládež. Zde si rozšiřoval zkušenosti pod vedením Josefa Koláře, Vladimíra Kováříka a Miloslava Dismana. Zřejmě první Kafkovu hru uvedl rozhlas v září 1952 v režii Miloslava Dismana. Hru Boj o hvězdu napsal společně s Radkem Kubínkem. Jiří Kafka byl velice plodný autor. Pro rozhlas udělal dlouhou řadu dramatizací, mimo jiné dramatizace románů Julese Verna , Jiráskova F. L. Věka, Kästnerovy knihy Emil a detektivové, a pohádky Pinocchio. V rozhlase Kafka zůstal až do svého odchodu do důchodu v dubnu 1973. Získal tak více prostoru pro vlastní tvorbu, kte...

Jaroslav Kocourek

Jaroslav Kocourek je český maratonec. Reprezentoval Československo v maratonském běhu a později na ultramaratonských tratích. Jeho osobní rekord v maratonu 2:15:16 byl roce 1977 desátým nejlepším na světě. V roce 1998 překonal výkonem 423 km světový halový rekord na 48 hodin a o rok později se stal v této disciplině mistrem světa. Byl také mezinárodním mistrem Německa v běhu na 48 hodin a Anglie na 24 hodin. Čtyřikrát zvítězil v prestižním šestidenním závodě v australském Colacu. Jeho výkon 925 km patří k nejlepším světovým výkonům na této trati.

Jan Květ

Jan Květ byl český historik umění zaměřený na středověké umění, zejména iluminace, a na malířství přelomu 19. a 20. století, vysokoškolský pedagog, scénograf. Jan Květ pocházel z právnické rodiny, která se s otcovou službou často stěhovala. Od mládí se zajímal o výtvarné umění a památky, kreslil, maloval a věnoval se trojrozměrným návrhům. Absolvoval školní docházku v Táboře a poté v Praze na Jiráskově gymnasiu v Žitné ulici čp.308 . Dále vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze učitelství dějepisu a zeměpisu pro střední školy. Jeho učiteli byli Josef Šusta, Václav Novotný, Lubor Niederle, Gustav Friedrich, Josef Pekař a Otakar Kádner. Květovy zájmy byly daleko širší, navštěvoval přednášky z dějin literatury u Arne Nováka, semináře Vojtěcha Birnbauma a přednášky dějin umění Karla Chytila a Antonína Matějčka. Soukromě studoval malbu u Oty Bubeníčka. V letech 1919–23 byl asistentem a knihovníkem Historického semináře UK. Ve školním roce 1922–1923 Květ získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži na Sorbonně a na École du Louvre, kde medievalistiku přednášeli slavní profesoři Émil Male, Marcel Aubert a Paul Vitry. Roku 1923 nastoupil jako asistent do Národního muzea, od roku 1924 byl jmenován adjunktem v oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat vědecké kariéře v oboru dějin umění středověku. Katalogizoval sbírky Lapidária a v letech 1940-1942 byl vedoucím národopisného oddělení. Pracovní poměr v muzeu ukončil roku 1945. Roku 1931 se prací o iluminovaných rukopisech královny Elišky Rejčky habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako soukromý docent středověkého umění. Téhož roku napsal zásadní stať do akademického Dějepisu umění v Čechách I. Roku 1933 se mu narodil syn Jan Květ, pozdější přírodovědec . V roce 1945 byl jmenován profesorem UK a roku ...

Jan Kotouč

Jan Kotouč je český spisovatel žánrů military science fiction a space opera, magistr v oboru Komunikace a masmédia. Svoji literární dráhu začal na serveru Jediland.cz. Jeho první vydanou prací byla povídka Příliš blízké setkání, která se v roce 2008 úspěšně umístila v Ceně Karla Čapka a vyšla ve sborníku Mlok 2008. V ní se poprvé objevuje jeho universum ze vzdálené budoucnosti, sektor Hirano, ve kterém dochází k celé řadě konfliktů jak mezi lidmi navzájem, tak i mezi lidmi a mimozemskou civilizací. Roku 2012 získal jeho dvoudílný román Tristanská občanská válka cenu Kniha roku v anketě Aeronautilus a v tom samém roce obdržel od Evropské společnosti sci-fi a fantasy cenu Encouragement Award pro nadějné nováčky.

Ján Kollár

Ján Kollár, někdy také Jan Kollár , byl básník, jazykovědec, historik a evangelický duchovní slovenského původu, píšící česky, významná osobnost českého národního obrození a slovenského národního obrození, propagátor ideje slovanské vzájemnosti panslavismu. Psal i pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky. Ján Kollár pocházel z venkovského zemědělsko-řemeslnického rodu. Jeho otec Matěj byl zemědělec a řezník, v obci často volený rychtářem nebo notářem. Místní školu vychodil v |Mošovcích, projevoval literární a výtvarné zájmy, zejména k řezbářství. Nižší gymnázium vystudoval v letech 1806–1809 v Kremnici, ale před vstupem do vyššího ročníku ho otec roku 1809 povolal domů, aby pracoval v rodinném hospodářství, a dal ho do učení na řezníka. To však mladého Jána Kollára nebavilo, a tak odešel z domova k bratranci, učiteli Jánu Kollárovi do Slovenského Pravna. Krátce pak učil v rodné obci V letech 1810–1812 studoval na gymnáziu v Banské Bystrici, kde měl na jeho literární vkus a vývoj vliv tamní rektor Paulus Magda. Roku 1812 odešel na evangelické filozoficko-teologické lyceum do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815. Učil se tam řečtinu, četl latinské a německé klasiky a moderní evropskou literaturu. Odkázán na vlastní obživu, vedl o prázdninách roku 1813 tamní sirotčinec. V letech 1815–1817 působil jako vychovatel, přátelil se s S. Rožnayema četl české a slovenské knihy. Od roku 1817 studoval protestantskou teologii na univerzitě v Jeně . Cestou se seznámil s Josefem Jungmannem. V Jeně poznal Frederiku Wilhelmiou Schmidtovou, dcerou německého pastora, vse svých básních opěvovanou Mínu, do které se zamiloval. V skrytu duše zřejmě doufal, že se Wilhemina stane jeho manželkou, ale její rodiče tomuto vztahu nepřáli. Po studiích roku 1819 Kollár přijal úřad evangelického duchovního v Pešti, kde s přestávkami působil třicet let. V roce 1834 se stal prvním předsedou Spolku milovníků slovenské řeči a literatur...

Jan Klecanda

Jan Klecanda byl český učitel, spisovatel a novinář. V letech 1883-1887 působil jako ředitel české matiční školy v Teplicích. Po návratu do Prahy založil časopis Vyšehrad s přílohou Svatvečer , zaměřený na poučení a zábavu venkovských čtenářů, a otiskoval v něm své literární práce. Pořádal poučné a agitační přednášky, angažoval se v mladočeské straně, pomáhal organizovat spolky na podporu české menšiny v pohraničí. Jeho tvorba, převážně zachycující mezilidské vztahy na vesnici, sociální a národnostní boje dělníků a život vojáků základní služby se vyznačuje silnou výchovnou a vlasteneckou tendencí a má charakter lidové četby bez vyšších uměleckých ambicí; oceňovaná byla ale také např. jeho kronika rusko-japonské války z r. 1905. Současníci si ho vážili pro obětavou drobnou práci ve prospěch národa; za zásluhy byl pohřben na vyšehradském Slavíně. Narodil se 5. března 1855 v Praze jako syn rukavičkáře Antonína Klecandy původem z Jistebnice a jeho manželky Antonie rozené Pichlerové . Chodil do obecné školy u sv. Jindřicha a pak na hlavní školu Budeč. Vyšší reálku absolvoval v 15 letech, poté studoval čtyři roky na polytechnice. Ještě během studia pracoval u stavitele Martina, kdysi rovněž literárně činného . Roku 1875 byl odveden do armády, kde ho brzy zaměstnali jako učitele češtiny, krasopisu a kreslení na kadetní škole v Linci. Po zrušení této školy pak pro armádu pracoval jako kreslič ve Vídni a Klosterneuburgu a spolupracoval při vydávání Technického reglementu pro c. k. technické sbory. Roku 1878 nebo 1879 se vrátil do Prahy a stal se prozatímním učitelem na Smíchově. Složil zkoušky pro školy obecné a měšťanské. V březnu 1882 získal místo na škole u sv. Jiljí. Roku 1883 byl jmenován řídícím učitelem obecné školy Ústřední matice školské v Teplicích. Ve volném čase se věnoval organizaci české menšiny. Neúnavně obj...

Dušan Konečný

Narodil se 7. 6. 1928, Čechy pod Kosířem , Česká republika . Zemřel 10. 12. 1983, Praha, Česká republika . Historik umění, redaktor.

Aleksandr Michajlovič Kondratov

Populárně-naučné publikace

Zuzana Kopecká

Narozena 11. 8. 1963 v Brně. Ilustrátorka a autorka literatury pro děti.

Yvonne Keuls

Yvonne Keuls se narodila v roce 1931 v Batávii v Indonésii jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Když jí bylo šest let, přestěhovala se s rodinou do Holandska. Ačkoliv se vždycky chtěla stát se herečkou, na přání své matky vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou. Brzy začala psát básně, divadelní hry a prozaická díla. Zveřejnila celkem 37 děl a byla vyznamenána spoustou cen. V Holandsku je známá jako autorka bestsellerů. Žije v Haagu se svým manželem.

Yasunari Kawabata

Jasunari Kawabata byl japonský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1968. Byl prvním Japoncem, který získal toto ocenění. Jasunari Kawabata se narodil do rodiny lékaře z Ósaky 14. června 1899. Velmi brzy osiřel, když mu zemřeli oba rodiče, babička, u níž poté žil, a sestra, ještě než dosáhl devíti let života. Poté musel ošetřovat svého smrtelně nemocného dědečka a po jeho smrti žil ve středoškolském internátu. V letech 1920 až 1924 studoval na Tokijské univerzitě klasickou japonskou a anglickou literaturu a severské literatury.) Do literatury vstoupil ještě za studií ve svých dvaadvaceti letech povídkou Šókonsai ikkei . Za jádro svého díla považoval krátké stručné prózy, kterých napsal přes sto a které souhrnně označoval jako Tamagokoro no šósecu . Usiloval v nich v souladu s neosenzualistickou školou nové citlivosti odmítající naturalismus o vyjádření bezprostředních citového prožitku metodou náznakovosti a symboličnosti. Své práce zveřejňoval nejprve v časopisech Šinšičó a Bungei šundžú a později v neosenzualistickém časopise Bungei džidai , který sám roku 1924 založil a ve kterém propagoval nové moderní evropské směry tohoto období jako byl kubismus, dadaismus a expresionismus. On sám se pokoušel nalézt soulad mezi domácí literární tradicí a evropským písemnictvím. Zajímal se o evropské avantgardní autory a rovněž sám překládal z angličtiny. Po sňatku v roce 1931 se přestěhoval do bývalého samurajského hlavního města Kamakura a zimní období trávil v Zuši. Zabýval se také buddhismem, zejména během druhé světové války, kdy odmítl podporovat oficiální militarismus, cestoval po Mandžusku a věnoval se studiu japonského klasického románu Gendži Monogatari. V Japonsku se brzy stal velmi uznávaným spisovatelem, o čemž svědčí i to, že v letech 1945–19...

Vojtěch Kodet

Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří

Vladimír Klusák

Věra Kubištová

Narozena 16.6.1951 v Děčíně. Autorka knih z oboru okultismu, magie a věštení.

Valentina Kameníková

Valentina Kameníková byla významná česká klavíristka, známá svou interpretací klasického a romantického repertoáru. Narodila se 17. dubna 1930 v Brně v Československu a svůj hudební talent rozvíjela již od útlého věku. Kameníková studovala na brněnské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Její kariéra byla poznamenána vystoupeními po celé Evropě, kde si získala uznání pro svou zručnou hru a hluboké porozumění interpretovaným skladbám.

Tomáš Kašpar

je současný český spisovatel. Autorovy knihy jsou humoristicko-satirickou literaturou. Tomáš Kašpar rovněž publikuje v českém odborném, veřejném i populárním tisku. Se svojí rodinou žije nedaleko Říčan u Prahy. Má 3 děti - syna a dvě dcery.

Petr Kabeš

Petr Kabeš byl český básník. Vystudoval VŠE, mezi lety 1966–1969 redigoval až do jeho zákazu literární měsíčník Sešity. V období normalizace vykonával různá povolání, byl mj. pozorovatelem počasí na Milešovce, odkud byl propuštěn po podepsání Charty 77. Poté pracoval jako noční hlídač. Po revoluci byl zpočátku ve svobodném povolání, od r. 1992 v invalidním důchodu. Roku 1995 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta. Byl ženatý s významnou českou překladatelkou Annou Kareninovou.

Michael Koryta

Ve svých osmadvaceti má už na kontě čtyři romány. Michael žije v Bloomingtonu, Indiana. Vystudoval Indianskou univerzitu, kterou ukončil bakalářským titulem v oboru trestního soudnictví. Dříve byl novinář, nyní pracuje pro detektivní agenturu v Bloomingtonu a také učí na Indiana University School žurnalistiku.

Lauren Kate

Lauren Kate je americká autorka literatury pro mládež. Navštěvovala vysokou školu v Atlantě. Se svým psaním začala v New Yorku. V současné době žije v Los Angeles. Je světově proslulou autorkou série Andělé, Atlantida a románu The Betrayal of Natalie Hargrove . Laureniny knihy byly přeloženy již do více než třiceti jazyků.

Kosmas

Kosmas byl první známý český kronikář, autor Kroniky české a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známy, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, sám se nazval osmdesátiletým starcem. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno autentické, jsou jím podepsány předmluvy a je uvedeno v připisku Kosmovy kroniky o smrti jejího autora. Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. asi v roce 1045 nebo kolem tohoto roku, zřejmě do zámožné kněžské rodiny, snad z okruhu pražské kapituly. Někdy je však uváděn i pozdější rok narození. Datum narození je odvozeno z informace, že se v roce 1125 sám nazval octogenario. S tím se zdá být poněkud v rozporu, co píše Kosmas k roku 1074. Tehdy by mu mělo být asi 29 let, ale měl být v Praze na škole a poutníkem k hrobu sv. Vojtěcha oslovován „chlapče“ . Proto už Dobner předpokládal pozdější narození, uvažován byl zvláště rok 1054, v roce 1074 by mu pak bylo asi 20 let a 1125 asi 71 let, octogenario by pak znamenalo vstupující do osmého desetiletí věku . Dušan Třeštík narození kolem roku 1045 vysvětluje tím, že ve věku 28–29 let bylo studium běžné a oslovení puer v souladu s dobovým chápáním významu latinského slova. Jiným sporným údajem je Kosmův údajný polský původ, založený na jeho zmínce, že s Břetislavem I. z výpravy do Hnězdna roku 1039 přišel „můj předek“ . Tato informace se zdá být pozdějším doplňkem opisovačů, který se vyskytuje pouze ve dvou rukopisech . S informací se zdá být v rozporu i Kosmovo protipolské zaměření a použitý výraz za předpokladu jeho narození kolem roku 1045. Pokud by se Kosmas narodil jen několik málo let po příchodu této osoby do Prahy, muselo by se jednat o jeho otce a je nepravděpodobné, že by syn svého otce nazýval neurčitým ...

Karol Kállay

Karol Kállay byl slovenský umělecký fotograf a dokumentarista. Amatérsky začal fotografovat po skončení gymnázia v Trenčíně a v Ružomberku. Je autorem reportážních fotografických cyklů, monotematických publikací a fotografií modního odívání pro řadu časopisů. Jistou dobu působil i v kinematografii jako asistent režiséra, např. i filmu Čertova stena. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Univerzitu Komenského v Bratislavě. Od roku 1945 fotografoval profesionálně. Roku 1954 vydal svoji první knihu. Je členem Medzinárodní federace umělecké fotografie a držitel titulu EFIAP . V roce 1992 získal cenu redakce magazínu GEO – Fotograf roku.

Josef Kroutvor

Josef Kroutvor je český esejista, historik umění, básník a prozaik. Věnuje se zejména dějinám plakátu, umělecké fotografie, designu, architektury a sociologii kultury. Roku 1960 maturoval na střední průmyslové škole strojnické. Poté pracoval jako technolog ve firmě Nářadí. V letech 1961-1967 studoval filozofii, historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho diplomová práce nesla název Jazyk, řeč a existence. Poté pracoval v Ústavu pro teorii a dějiny hromadných sdělovacích prostředků. V roce 1968 získal roční stipendium na univerzitě v Besançonu ve Francii. Roku 1969 se vrátil do Československa a o rok později nastoupil do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, na pozici odborného muzejního pracovníka se specializací na dějiny plakátu. Josefa Kroutvora sledovala StB a vedla na něj svazek nepřátelské osoby. Zprávy o Josefu Kroutvorovi podával StB zaměstnanec Art Centra Zdeněk Zbořil nebo student AVU a aktivní člen KSČ Pavel Brom . V roce 1990 absolvoval studijní pobyt na Institutu pro vědy o člověku ve Vídni. V letech 1990–1992 přednášel dějiny plakátu a reklamy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Fakultě sociálních věd UK. V roce 1993 se stal v Uměleckoprůmyslovém muzeu vedoucím oddělení užité grafiky a fotografie. Roku 2002 obhájil rigorózní práci : K otázce česko-německých vztahů v moderním umění 1890-1945. Roku 2003 odešel do důchodu. Josef Kroutvor začal publikovat koncem 60. let časopisech, které byly po roce 1969 zrušeny . V letech 1969 -1989 přispíval do časopisů Umělecká řemesla, Typografie, Film a doba a do exilových Listů a Svědectví. Své eseje vydával doma v samizdatu pod kafkovským pseudonymem "Josef K". Kromě jiných prací mu v roce 1990 vyšla sbírka esejů Potíže s dějinami. Je to první kniha, která se od dob Milana Kundery hlouběji zamýšlí nad problematikou střední Evropy, resp. Československa. Kniha obsahuje čt...

Josef Kratochvíl

Narozen 9.3.1882 v Dolních Kounicích, zemřel 7.4.1940 v Brně. PhDr., universitní profesor filozofie, publikace a redakční práce z oboru, překlady z italštiny a latiny.

Josef Kadlec

Narozen 21.10.1919 v Plzni, zemřel 29.4.2003. PhDr., tajemník Svazu československých spisovatelů. Beletrista, básník, editor ruské literatury.

Jan Kraus

Jan Vladimír Kraus je český herec, moderátor, publicista, dramatik a režisér. Moderoval populární pořad Uvolněte se, prosím v České televizi, jehož obdobu pod názvem Show Jana Krause uvádí na Prima TV. V listopadu 2009 odstoupil z funkce předsedy Českého filmového a televizního svazu . Důvodem byla obava, že se jeho osobní spory s Českou televizí negativně přenesou i na filmový svaz. Patří ke spoluzřizovatelům Nadačního fondu proti korupci. Narodil se v Praze v česko-židovské rodině; jeho otec Ota Kraus přežil holocaust. Jeho manželkou byla herečka Jana Krausová. Po rozchodu s ní v 90. letech žije s herečkou Ivanou Chýlkovou. Je otcem čtyř dětí – Marka Blažka , zpěváka Davida Krause , Adama Krause a Jáchyma Krause . Je bratrem spisovatele a herce Ivana Krause – žijícího střídavě v Praze a Paříži, dalšími sourozenci jsou PhDr. Eliška Krausová-Chavez – působí na univerzitě v Bogotě, PhDr. Michael Kraus – profesor politologie na univerzitě v Middlebury ve Vermontu, Kateřina Krausová – pracovala v knihovně Princetonské univerzity. Jan Kraus Od dětství hrál v mnoha filmech. Debutoval v roce 1966 v málo známém filmu Dva tygři. Od té doby hrál ve více než 60 filmech, z nichž nejznámější jsou Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Spalovač mrtvol, Dívka na koštěti, Jak se budí princezny, Černí baroni, Gympl, Drahé tety a já, Copak je to za vojáka…, atd. Jan Kraus moderoval populární pořad České televize Uvolněte se prosím, který byl později ukončen. Jeho obdobou je pořad Show Jana Krause, který také moderuje, tentokrát na stanici FTV Prima. Mimo to také moderoval jeden ročník Českého slavíka, a to v roce 2013. Pravidelně vystupoval v pořadu Kraus a blondýna na stanici Frekvence 1. Satirická prohlášení komentující moravské záležitosti bude řešit soud. V roce 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a vůči přísluš...

Heinrich von Kleist

Bernd Heinrich Wilhelm von Kleist byl německý dramatik, lyrický básník a publicista jeden z čelních představitelů raného německého romantismu. Roku 1811 spáchal sebevraždu společně se svou milenkou Henriettou Vogelovou.

František Kotlaba

František Kotlaba byl český přírodovědec, mykolog, ochránce přírody a botanik. Po studiu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a pedagogickém působení pracoval od roku 1957 jako vědecký pracovník Národního muzea v Praze a v letech 1962–1990 Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích. Zabýval se taxonomií, ekologií a chorologií hub, propagaci mykologie a ochrany přírody. Byl členem redakční rady odborného časopisu Mykologické listy a autorem mnoha odborných i populárních článků. Popsal řadu nových druhů hub, především ve spolupráci se svým kolegou Zdeňkem Pouzarem.

František Kele

RNDr. František Kele ml. PhD. byl slovenský horolezec, cestovatel, pedagog, publicista a geograf. František Kele se věnoval hledání stop působení Mórice Beňovského, Martina Kukučína a zejména Milana R. Štefánika ve světě . Od roku 1990 se angažoval v Společnosti Milana Rastislava Štefánika. Na téma Štefánik a jeho působení ve světě přednesl téměř 300 přednášek spojených s promítáním CD a DVD. Společnost Milana Rastislava Štefánika navrhla Keleho na státní vyznamenání. V roce 2011 získal nominaci na nejvyšší státní vyznamenání – řád Ľudovíta Štúra 1. stupně. Známým horolezcem a tatranským chatařem byl jeho otec František Kele st. Manželka Ľudmila Keleová je spoluautorkou tří cestopisů a dvou samostatných publikací . Dcera Tatiana Keleová - Vasilková píše romány. Přes 550 výstupů v Tatrách, z toho 50 prvovýstupů. Jeden letní, dva zimní přechody hlavního hřebene Tater. Výstup na Mont Blanc 1955. Působil na výpravách Ahhagar 1973, Hindúkuš 1974, Kilimandžáro 1977 , Patagonie 1982 - 3 . Vedl expedici na Mount Everest 1984, na Severní pól 1993, byl zástupcem vedoucího expedice na Karákóram 1988. Vystoupil i na Aconcaguu, Elbrus, Chimborazo, Popocatépetl. Nejaktivnější slovenský cestovatel 20. století, navštívil všechny kontinenty včetně Oceánie a Arktidy. Provedl tři cesty kolem světa. Uskutečnil přes 70 výprav a cest, např.: 1996: Posel Slovenska '96 - za zásluhy o Slovensko a jeho dobré jméno ve světě 1996: Zlatý podnikatelský Biatec za rok 1996 - za vytrvalé šíření dobrého jména Slovenska v zahraničí 2011: Křišťálové křídlo za celoživotní dílo roku Autor a spoluautor 35 publikací . V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Kele na slovenské Wikipedii....

František Kábele

František Kábele byl český speciální pedagog – logoped, somatoped. Patří k zakladatelským osobnostem české a československé somatopedie a logopedie. Celý život se věnoval postiženým dětem i dospělým a pomáhal jim. Narodil se v rodině drobného zemědělce v Radčicích, které jsou dnes částí města Skutče v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Od roku 1928 studoval na Učitelském ústavu v Litomyšli. Po jeho absolvování odešel na Podkarpatskou Rus, kde přijal místo učitele. Po dvou letech získal místo s definitivou v Proseči u Skutče, kde pracoval až do konce 2. světové války. Jeho profesní vývoj ovlivnila účast na logopedickém kurzu v Košumberku v roce 1944. Po skončení války se v roce 1946 přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat na škole pro nedoslýchavé jako tělocvikář. Současně se přihlásil ke studiu speciální pedagogiky na Pedagogicé fakultě Univerzity Karlovy. Toto studium zakončil v roce 1952 státní rigorózní zkouškou a udělením doktorátu. Od roku 1953 působil jako ředitel základní školy při II. ortopedické klinice Fakultní nemocnice v Motole, při jejímž vzniku dva roky předtím spolu s přednostou kliniky prof. MUDr. Otakarem Hněvkovským stál. Škola se stala vzorem pro další vznikající nemocniční školy. Od roku 1952 působil jako externista v Ústavu pro defektologii Univerzity Karlovy, z něhož se později stala katedra speciální pedagogiky. V roce 1956 se tam stal odborným asistentem. Současně pracoval i v Logopedickém ústavu hlavního města Prahy, kde pečoval především o mládež po mozkové obrně. Roku 1963 získal František Kábele docenturu, když obhájil práci o problematice dětí s mozkovou obrnou a s ní souvisejícími vadami řeči a hybnosti. V roce 1968 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd a roku 1972 byl jmenován profesorem. V roce 1973 se stal po profesoru Miloši Sovákovi vedoucím Katedry speciální pedagogiky UK, načež byl z této funkce pro takzvanou kádrovou nezpůsobilost roku 1...

Elia Kazan

Elia Kazan, rodným jménem Elias Kazanjoglou byl americký herec, spisovatel, scenárista, divadelní a filmový režisér řeckého původu. Jednalo se o jednu z nejvýraznějších postav americké kinematografie 20. století. Mezi jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější snímky patří film Na východ od ráje natočený na motivy stejnojmenné knihy Johna Steinbecka v roce 1955. Elia Kazan se narodil v Istanbulu řeckým rodičům Georgovi a Atheně Kazantzoglou. Nedlouho po jeho narození rodina přesídlila nejprve do Berlína, krátce před první světovou válkou se pak i s mladším bratrem Avramem natrvalo usadila v USA. v New Yorku. Zde se otec živil jako obchodník s koberci. Svůj původ, důvody emigrace rodičů a vlastní dětství popsal Elia Kazan v autobiografické knize Ameriko, Ameriko, kterou přenesl na filmové plátno v roce 1963. Stejnojmenný film patří k jeho stěžejním dílům a získal řadu ocenění: Oscara za scénář ze tří nominací, sedm Zlatých glóbů, Zlatou mušli na festivalu v San Sebastianu. V roce 2001 byl zapsán do Národního filmového registru knihovny Kongresu USA , kde jsou uchovávány vybrané filmy jako dědictví pro další generace. Přestože otec očekával, že syn bude v rodinném podniku pokračovat, matka jej podporovala v touze po vlastní cestě. Poté, co absolvoval Williams College v Massachusetts, studoval dramatickou tvorbu na univerzitě v Yale Chtěl se stát divadelním hercem a v roce 1932 se přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve studiu na Julliard School. Začal pracovat v divadle, kde začínal v různých pomocných divadelních profesích jako kulisák, osvětlovač, inspicient a asistent režie. Na počátku třicátých let také působil jakožto příležitostný filmový herec v malých epizodních rolích. Kazan se stal jedním z členů newyorské divadelní skupiny Group Theatre, do svého repertoáru zařazovala především méně známé hry se sociální a politickou tematikou. Zde potkal muže, kteří měli velký vliv na jeho profe...

Břetislav Kafka

Břetislav Kafka byl český sochař, řezbář, známý hlavně jako hypnolog, léčitel a badatel v oblasti parapsychologie. Pocházel z kovářské rodiny; jeho děd byl čtyřicet let panským kovářem šlechtického rodu Schaumburgů z Lippe v Ratibořicích, jeho otec Rudolf byl v celém okolí uznávaný kovář, který v mládí sloužil jako podkovář v rakouské armádě. V armádě sloužil jako kovář a podkovář i během první světové války, kde však onemocněl prudkým zápalem plic, pročež byl propuštěn domů jako válečný invalida. Břetislav měl celkem osm sourozenců, z nichž dva zemřeli v útlém věku. Rodina Kafkových byla velmi silně nábožensky založena, což velmi výrazným způsobem formovalo jeho osobnost, stejně jako prostředí, kde prožil většinu svého života – kraj pod Krkonošemi a Orlickými horami byl po staletí pověstný četnými „mudrlanty a duchaři“, dařilo se v něm spiritismu, a Kafka se tak stal, podle tvrzení v knize Svítání v duši Břetislava Kafky, jedním z předních představitelů tamějších duchovních proudů. Základní školu absolvoval ve svém rodišti Červeném Kostelci. Ve čtrnácti letech byl dán do učení na kovářství u svého otce, po dvou letech byl kvůli svým slabým tělesným dispozicím dán do učení na řezbáře. Po vyučení krátce pracoval v Hradci Králové, poté dostal nabídku nastoupit u akademického sochaře F. V. Buka v Praze, kde pobyl asi půl roku. Brzy na to začal studovat sochařskou školu v Hořicích, kde, vzhledem k nedostatku prostředků, nastoupil jako tzv. volontér . Asi po roce a půl byl pozván, aby vytesal hlavy kamenných chrličů při stavbě Těšnovské přehrady. V knize Svítání v duši Břetislava Kafky je uvedeno, že ředitel místní školy objevil jeho „hypnotizérské schopnosti“, když byl přítomen tomu, jak Kafka nevědomky zhypnotizoval své dva kolegy ze stavby. Po základním školení v těchto fenoménech začal Kafka provádět pokusy v oboru su...

Antonín Klášterský

Antonín Klášterský byl český básník a překladatel. Pocházel z původem šlechtické rodiny Klášterských z Rosengartenu). Narodil se v Mirovicích nedaleko Písku jako osmé z 11 dětí obchodníka Antonína Václava Klášterského a Marie rozené Vlkové. Rodina kvůli obchodnické profesi otce brzy přesídlila do Prahy, proto Antonín absolvoval školy v Praze. Po vystudování právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity zastával různé úřední funkce. Ve volném čase psal a překládal poezii, kterou publikoval nejprve časopisecky, později knižně . V roce 1897 byl zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, od roku 1923 byl řádným členem a později tajemníkem její IV. třídy. Jeho básně jsou prosté, tiché a uhlazené. Jsou velmi blízké dílu Vrchlického, někdy bývá označován za jeho epigona, jindy za „žáka“. Ve své době byl velmi ceněn, dnes není příliš známý. Jeho pozdější básně přepadají k vlastenecké a politické lyrice, stále silná zůstává přírodní lyrika. Některé básně psal dokonce v chodském nářečí. Vedle vlivu Vrchlického také k stáru narůstá vliv Sládka, nicméně vliv Vrchlického stále převažuje. Kromě stylu se také jeho návaznost projevuje ve formě – nejčastěji používá sonet a siciliánu, stejně jako jeho učitel. Byl také ve své době úspěšným překladatelem převážně z angličtiny, jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Sonetů Williama Shakespeara, publikovaný v roce 1923. Přeložil také další Shakespearova díla . Dále přeložil například několik Byronových básní . Překládal také dobové anglosaské básníky , v překladu se drží zavedené tradice Sládka a Vrchlického. Mimo četné časopisecké publikace svých básní vydal básnické sbírky:...

Ota Kraus

Ota Kraus byl český spisovatel a novinář židovského původu, který přežil holokaust. Rodiče Oty Krause byli židovského původu, on sám byl sice později pokřtěn, ale židovský původ nadále zůstával v jeho osobních dokumentech. Rodina spravovala statek na táborském venkově a Ota vychodil nejprve základní školu v Táboře, poté se vyučil zámečníkem a „dělníkem technického zaměření“. Vojenskou službu vykonával postupně v Humpolci, Německém Brodě a v Praze, kde si později našel civilní zaměstnání. Stal se majitelem domku v Libčicích nad Vltavou a denně dojížděl do práce vlakem a tramvají. Po roce 1932 se stal prodavačem radiosoučástek u firmy Rádio Fusek, která sídlila na Václavském náměstí a jejímž majitelem byl vynálezce, elektrokonstruktér a politik Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské Eduard Fusek . Ota se ve firmě vypracoval na vedoucího obchodu a v této funkci přijal do pracovního poměru sekretářky slečnu Boženu Vlasákovou , kterou později pojal za manželku a narodil se jim první syn Ivan . V té době již měli v Praze k dispozici služební byt. V den začátku nacistické okupace 15. března 1939 byli Eduard Fusek i Ota Kraus pozváni do paláce Koruna k bankéři Turnovskému, který nepokrytě dával najevo radost z budoucího ekonomického vývoje a devalvace koruny proti říšské marce. Fusek s Krausem se záhy poté rozhodli angažovat v protinacistickém odboji. Zatímco se však Fusek pravděpodobně dokázal vyhnout věznění, byl Kraus v dubnu 1940 zadržen gestapem za rozšiřování časopisu V boj a pro podezření z distribuce radiosoučástek na stavbu nelegální vysílačky. Po několika výsleších v Petschkově paláci byl oficiálně zatčen s tím, že: „... pan Kraus, povoláním technický úředník, bytem v Praze, ohrožuje podle zjištění státní policie svým chováním trvání a bezpečnost Protektorátu, neboť je naléhavě podezřelý z protistátních piklů, a lze očekávat, že sv...

Michaela Klevisová

Michaela Klevisová je česká spisovatelka, novinářka, překladatelka a scenáristka. Dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku. Vyrůstala v novinářském prostředí, její matka byla novinářka, psala do Hospodářských novin o umění a přispívala také do různých kulturních rubrik. Na Univerzitě Karlově vystudovala žurnalistiku, které se od roku 1997 profesně věnuje. Píše do časopisu Cosmopolitan, kde má na starosti rubriku knižních novinek. Dříve tvořila články o umění pro magazín Hospodářských novin IN a cestovatelské reportáže pro magazín Travel Digest. V roce 2008 spolupracovala na několika scénářích pro seriál Ulice. Dvakrát získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu. Toto ocenění získala poprvé za svou knižní prvotinu Kroky vraha již ve 32 letech, a stala se tak nejmladší držitelkou tohoto ocenění. Zapojila se také do projektu Praha Noir, který si v České republice objednalo newyorské nakladatelství Akashic Books. Publikovala zde povídku společně s dalšími 13 českými autory. Tento projekt autorce pomohl, stoupla její popularita, a zvedla se tak i poptávka po jejich knihách. Velkým koníčkem je pro ni cestování, cestami se následně inspiruje i při psaní. Často pobývá v Holandsku, což je patrné i z její tvorby. Klevisová miluje kočky a koně, což jsou motivy, které se často objevují v jejich knihách. Kritici její dílo řadí k detektivkám anglického stylu, ve kterých je narušen řád do té doby fungující komunity a je třeba jej obnovit. Případ vyšetřuje policie, je zasazen do věrohodného a dobře popsaného současného českého prostředí a velký důraz se v něm klade na psychologické vykreslení postav a společenské pozadí příběhu. Hlavním hrdinou jejich detektivních románů je Josef Bergman, starší pán klidné povahy, který vše řeší s rozvahou. Nejdůležitější jsou pro autorku detailní popisy postav, jedná se o určité „utváření mozaiky z příběhů jednotlivých postav“, zločin v jejich příbězích tvoří jen jakousi kos...

Martin Kratochvíl

Martin Kratochvíl je známý český jazzový hudebník, skladatel a producent, který se nejvíce proslavil v žánrech jazz-rock a fusion. Narodil se 11. července 1946 v Praze a je klíčovou postavou české hudební scény. Kratochvíl se proslavil jako zakladatel a klávesista vlivné jazzrockové skupiny Jazz Q Praha na konci 60. let 20. století. Kapela se významně podílela na rozvoji československé jazzrockové hudby, v níž se mísily prvky rocku, jazzu a dalších žánrů, čímž vznikl jedinečný zvuk, který měl ohlas u domácího i zahraničního publika.

Lene Kaaberbøl

Lene je známá u náctiletých sérií WITCH. O čarodějkách, které se musí vypořádat s nástrahami v říši Kondrakaru. Je autorkou dalších dvou sérií - Shamer kroniky a Tajemství Niny Borg.

Lada Kuklová

Narozena 28. 1. 1975. Učitelka matematiky a informatiky ve společnosti SŠE Lipník nad Bečvou.

Karel Krejčí

Karel Krejčí byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog. Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce. V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu. V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK. V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd pro obor filologických věd se pak stal o rok později. V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu. Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.

Josef Kolář

Narozen 21. 4. 1905 v Lounech, zemřel 3. 3. 1983 v Praze. Prozaik, publicista, pracovník Československého rozhlasu v Praze, autor rozhlasových pořadů a knih pro děti.

Jiří Kouřimský

RNDr. Jiří Kouřimský, CSc. - pracovní i společenský život dr. Kouřimského byl od dob univerzitních studií úzce spjat s Národním muzeem - byl nejen u nás i v zahraničí uznávaným mineralogem, ale zastával i řadu významných funkcí od vedoucího tehdejšího mineralogického oddělení přes ředitele Přírodovědeckého muzea až po ředitele Národního muzea. Působil ve výboru Společnosti Národního muzea a byl i jejím čestným členem. Kromě muzejní mineralogie se záhy věnoval poznání drahých kamenů, způsobům jejich zpracování a využití a jejich lokalitám - stal se zakladatelem české gemologie. Jiří Kouřimský byl nesmírně pilný a výkonný člověk. Vždyť jeho bibliografie čítá na 350 titulů odborných článků a knih, které jako magnet přitahovaly zájem veřejnosti o mineralogii a muzejní sbírky…. Byl jedním z mála, kteří dokázali svůj obor popularizovat a přiblížit ho široké veřejnosti. Vyňato a kráceno z textu J. Litochleba z Národního muzea v Praze.

Jiří Kalousek

Jiří Kalousek byl český malíř, kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Byl žákem Antonína Pelce a Františka Muziky na VŠUP. Ilustroval řadu knih pro děti, humoristických publikací, leporel, kreslených filmů i umělecky naučné literatury.

Jindřich Krejča

Akademický malíř Jindřich Krejča byl významným vědeckým ilustrátorem zaměřujícím se převážně na floru. Na uměleckou dráhu se připravoval na grafické škole v Praze a na akademii umění v Mnichově. Po ukončení studií působil krátce jako pedagog oboru užitého umění v Praze, potom si zvolil dráhu svobodného umělce. Od roku 1949 byl členem Svazu slovenských výtvarných umělců a jako jeho reprezentant pracoval v několika výtvarných komisích . Věnoval se především knižním ilustracím; už v padesátých letech se začal specializovat na kreslení rostlin a živočichů. Dlouhodobě spolupracoval s kolektivem Katedry botaniky a Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Bratislavě. Plodem tohoto symbiotického vztahu bylo několik na knižním trhu vyhledávaných obrazových publikací a atlasů, které vyšly v několika reedicích v různých nakladatelstvích Mezi jeho významná a pozoruhodná díla patří Obrazová květena Slovenska, Fauna Slovenska, Klinická toxikologie. Známé jsou i atlasy, které vyšly v několika jazykových mutacích: Letničky , Skalničky , ale i Z naší přírody – rostliny a Z naší přírody – živočichové . Z vydaných obrazových atlasů léčivých a jedovatých rostlin ilustroval Atlas léčivých rostlin , Naše rostliny v lékařství , Malý atlas léčivých rostlin a Atlas léčivých rostlin a lesních plodin . Také mnohé knihy oblíbené v zahraničí obsahují Krejčovy ilustrace . K posledním pracím patří dvojdílná publikace Blumen unserer Heimat, Bäume und Sträucher unserer Heimat. Jako renomovaný autor botanických ilustrací se uplatnil i ve světové encyklopedii výtvarníků bo...

Jarmila Kelnarová

PhDr. Jarmila Kelnarová, PhD. . Působila jako ředitelka na Střední zdravotnické škola Brno, Jaselská. Je spoluatorkou řady učebnic.

Jan Kristofori

Jan Kristofori – 23. března 2004 Praha) byl malíř, galerista a grafik. J. Kristofori se narodil v Mukačevě, nejvýchodnější části Československa, kde pohromadě žili nejen Maďaři a Češi, ale i Židé a Rusíni. Jeho otec pracoval na panství hraběte Thuna jako strojník ve mlýně, zde celá rodina i žila. Přesun do Čech roku 1938 se neshledal s úspěchem a Kristoforiovi se usadili v Maďarském Miskolci. Mezi léty 1941 až 1944 absolvoval Jan gymnázium a následně se stal studentem Uměleckoprůmyslové školy. Roku 1945 se Kristoforiovi připojili k repatriantům z Rumunska a Řecka a společně s nimi odcestovali do Čech. Zde se usadili v Přísečnici nedaleko Kadaně na malém statku. Rodina Kristoforiova nebyla jedinými cizinci, jež se v Přísečnici usadila. Jan se na české škole počal učit češtině a tehdy začal pracovat, jako výtvarník, pro reklamní agenturu AMA ve Vejprtech. Jeho otec chtěl, aby po něm převzal statek v Přísečnici a po ukončení školní docházky, v roce 1948, jej přemlouval, aby pokračoval ve studiu a to na střední zemědělské škole v Kadani. Jan se ovšem přihlásil do školy v Klášterci nad Ohří. Na teoretickou výuku dojížděl do Kadaně a v Klášterci trávil čas na internátě. Komunistický režim donutil Kristoforiovi opustit statek a přestěhovat se do Kadaně-Prunéřova. Zde počal Janův otec pracovat v uhelné šachtě. Jan byl vyloučen ze školy i z internátu. Nedostalo se mu žádného zaměstnání, a proto se odstěhoval do Semil. V Semilech začal spolupracovat s ochotnickým divadlem. K Výročí Tomáše G. Masaryka, prvního čsl. prezidenta, připravil s několika příteli letáky s provokativními úvahami o komunismu, kterými oblepili celé město. Roku 1952 byl Kristofori odsouzen k desetiletému vězení . Během sedmiletého vězení a práce v komunistických lágrech se Jan věnoval kreslení. Tyto kresby byly v roce 1993 vydány pod názvem „Motáky“. S...

Jan Kolouch

Ing., publikace z oboru strojírenství, strojírenské technologie. Činný v letech 1981-2001.

František Kyncl

František Kyncl byl český malíř a sochař, patřící mezi nejvýznamnější české konstruktivisty druhé poloviny 20. století. V roce 1968 nuceně emigroval do Německa a usadil se v Düsseldorfu, kde studoval na Akademii umění. Patřil k významným německým autorům tzv. düsseldorfského okruhu. V Německu vydával časopis Schwarz auf Weiss , který se zabýval českou nezávislou a exilovou výtvarnou scénou.

František Krejčí

František Krejčí byl český psycholog, filozof a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, později senátor Národního shromáždění ČSR. Vystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pak učil na středních školách , od roku 1905 byl mimořádným a od roku 1912 řádným profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Podílel se na založení časopisu Česká mysl a v letech 1900–1931 jej redigoval. Počátkem 20. století měl blízko k hnutí realistů. Je jedním z mála českých pozitivistických filozofů. Je považován za zakladatele moderní české psychologie. Angažoval se v hnutí Volná myšlenka. Během první světové války spolupracoval s domácím protirakouským odbojem . V roce 1918 se podílel na vzniku České strany socialistické. Před první světovou válkou byl členem realistické strany . V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu socialistickou. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Post zastával do roku 1925. Podílel se na formulování programu národních socialistů. V letech 1918-1920 redigoval list Budoucno, ve kterém se obecněji zamýšlel nad programovým směřováním českého socialismu. S manželkou Johannou, rozenou Šťastnou měl syna Františka a dcery Amalii a Johannu . Dcera Johanna se provdala za malíře Emila Fillu. Synovcem Františka Krejčího byl historik a bohemista Karel Krejčí. Zemřel v květnu 1934 ve své vile na Ořechovce. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově....

František Kafka

František Kafka byl český spisovatel a překladatel. Mládí prožil v Divišově, absolvoval gymnázium a obchodní akademii v Hradci Králové, Právnickou fakultu UK v Praze. Po studiích pracoval jako advokátní koncipient, advokát a novinář. V letech 1941–1945 byl vězněn v koncentračních táborech v Polsku. Po osvobození tábora v lednu 1945 vstoupil do 1. čs. armádního sboru. Následně se stal prvním tajemníkem košické vlády a úředníkem ministerstva průmyslu. V 60. letech po těžké nemoci odešel do invalidního důchodu a začal pracovat jako překladatel a spisovatel, ovšem publikoval již od 30. let články, fejetony, cestopisy, detektivky. Na počátku 80. let se věnoval pražské německé literatuře a židovské literatuře. Příležitostně psal scénáře pro film . Jeho bratr Ota Kafka byl sportovní novinář. Některé zdroje uvádějí chybné datum narození a místo narození .

Ferdinand Krch

Ferdinand Krch byl český pedagogický pracovník, stoupenec reformní pedagogiky, redaktor časopisů pro děti a mládež, spisovatel. Narodil se v Praze na Smíchově jako třetí dítě ze sedmi sourozenců, do rodiny c. k. úředníka, stavebního rady Matyáše Krcha. Vystudoval reálné gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou však opustil těsně před řádným ukončením. Rozhodl se, že se bude věnovat výchově dětí. Po doplňovací maturitě na pražském učitelském ústavě sbíral několik let pedagogické zkušenosti jako pomocný a prozatímní učitel na pražských obecných školách, včetně internátní školy pro mladistvé kárance. V roce 1913 otevřel se skladatelem a pedagogem Josefem Křičkou bezplatný Dětský hudební ústav, který financoval z vlastních prostředků. V letech 1919–1924 byl Ferdinand Krch ředitelem Domu dětství v Horním Krnsku, reformního výchovného ústavu pro legionářské sirotky. Spolu s pedagogy Ladislavem Švarcem a Ladislavem Havránkem zde vybudovali opravdový dům dětství s rodinnými vztahy, důraz byl kladen na výchovu v přírodě, výchovu hrou a na jednotu mravní, citové, estetické a tělesné výchovy. V Domě dětství Ferdinand Krch důsledně propracoval svou „výchovu srdce“, stejně později vedl děti v Milíčově domě. V roce 1919 založil Ferdinand Krch časopis pro děti Zlatá brána. Později redigoval dětské časopisy Lípa a Radost . Krch byl autorem nebo spoluautorem mnoha dětských knih, divadelních her a zpěvníčků. Začátkem 30. let 20. století se Ferdinand Krch připojil k Přemyslu Pittrovi a jeho spolupracovníkům, kteří se rozhodli vybudovat Milíčův dům, denní útulek pro zanedbané žižkovské děti. Těm pak věnoval bezplatně svůj volný čas jako učitel sborového zpěvu, vedoucí čtenářských kroužků a vychovatel. V roce 1944 byl Krch spoluzakladatelem ilegálního Výboru křesťanské pomoci židovským dětem. Pro tyto děti, které se vrátily z koncentračních táborů, byly v květnu 1945 v rámc...

Dalibor Kusák

PO gymnasiu studovak grafickou školu ve Vídni, na světové výstavě Yuoto Tokio 1967 získal I, cenu za fotoplakát. Fotograf - výtvarník

Bohdan Kaminský

Bohdan Kaminský, vlastním jménem Karel Bušek, byl český lyrický básník, překladatel a redaktor. Pocházel z řezbářské rodinu Bušků, narodil se ve vsi Husa u Sychrova. Z rodiny je znám především jeho otec Petr Bušek, který provedl řezbářskou výzdobu zámku na Sychrově na objednávku majitele, knížete Kamila Rohana. Nejprve se vyučil řezbářem, ale později se vydal roku 1883 na dráhu spisovatele. Publikoval v časopisu Lumír ještě před tím, než se dal v Praze zapsat na vysokou školu. Ve své generaci významný lyrický básník, představitel symbolismu: projevoval ve svých dílech pocity milostného zklamání a teskných nálad. Jeho osud nebyl šťastný a jeho známosti končívaly brzkými úmrtími jeho milých. Byl také autorem humoristických a ironických veršů a próz . Pílí i patosem vyjadřování patřil k osobitým následovníkům Jaroslava Vrchlického. Živil se překládáním, zejména z literatury francouzské a německé , také jako redaktor regionálních periodik. Při zahraničních cestách navštívil Holandsko, Německo, Francii, Itálii a Turecko. Zemřel za léčebného pobytu v Poděbradech, pohřben byl v Praze. Jeho život byl zpracován i několika romanopisci, obvykle je stylizován do role básníka - bohéma. Pro Národní divadlo provedl překlady několika dramat, například Hauptmannova Kollegu Cramptona , Molièrova Tartuffa , nebo Fuldovy Blíženky . Jeho překladatelské dílo je rozsáhlé. Kaminský přeložil všechny Molièrovy hry a roku 1922 pro Vinohradské divadlo i Večer tříkrálový Williama Shakespeara.

Antonín Kratochvíl

V letech 1973-1977 vydal třísvazkové dílo Žaluji, v němž zdokumentoval zvůli a nezákonosti páchané československou justicí a represívními složkami ve službách komunistického režimu. Jde o jedno ze stěžejních děl v této oblasti. Po roce 1989 zůstal v Mnichově, ale dojíždí přednášet na universitu v Plzni a Brně.

Alexandr Kliment

Alexandr Kliment , vlastním jménem Alexandr Klimentiev , byl především prozaik, ale také publicista, autor rozhlasových her a dramaturg československého filmu. Jako nemálo jiným bylo tomuto autorovi za normalizace znemožněno publikovat na domácí půdě. Jeho díla mohla vycházet pouze v zahraničí či v samizdatu, a byl tak donucen vystřídat mnohé běžné, až podřadné profese, než se stal spisovatelem z povolání.  Debutoval v časopise Mladý svět a v Host do domu, přispíval i do Literárních novin, Listů, Plamenu, Kulturní tvorby aj. a v roce 2006 byl oceněn za životní zásluhy o rozvoj o českou literaturu Cenou Ladislava Fukse. Alexandr Kliment byl synem ruského emigranta Alexandra Ivanoviče Klimentieva . Otec vstoupil v květnu 1918 do československých legií a s nimi se dostal do Československa. Matka pocházela ze statku v Příšovicích, otec se stal brusičem drahých kamenů. Alexandr Kliment studoval medicínu, dějiny umění a Akademii výtvarných umění, studia však nedokončil. Po vojně pracoval v letech 1953-1959 jako redaktor, poté se stal autorem na volné noze. V roce 1960 mu vyšla úspěšná próza Marie. Po roce 1968 neemigroval, publikovat však od roku 1970 nemohl. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vystřídal různá zaměstnání jako noční vrátný nebo recepční. Pravidelné povolání ztratil a žil ze zahraničních honorářů. K práci korektora se vrátil až v roce 1984. Až do roku 1990 jeho díla vycházela pouze v samizdatových edicích nebo v zahraničí. Byl mistrem psychologického ztvárnění postav v běžných každodenních i v neočekávaných situacích. V letech 1970–1989 vycházela jeho díla výhradně v zahraničí. Dílo Alexandra Klimenta se vyznačuje zájmem o všední osudy lidí, lidské vztahy a niterné životy. Zabývá se mravními a citovými problémy, osamělostí jedince, tím má blízko k psychologické próze. Autorovi protagonisté mají často blízký vztah k domovu, žijí v úzkost...

Vladimír Kott

Narozen 1.7.1910. Ing., dr., publikace a redakční práce z oboru ovocnictví.

Philip Kotler

Philip Kotler je v současnosti považován za jednu ze špičkových a nejznámějších autorit v oboru marketingu. Philip Kotler je držitelem čestné profesury S. C. Johnson and Son v oboru mezinárodní marketing na J. L. Kellogg Graduate School of Management na Northwestern University. Magisterský titul získal na University of Chicago a titul Ph.D na MIT, oba v oboru ekonomie. Profesor Kotler napsal více než 50 knih o všech aspektech marketingu. Mezi ně patří i celosvětově nejužívanější učebnice pro vysoké školy, Marketing Management. Ta vyšla již ve 14 edicích. Kotler publikoval více než 150 článků v předních časopisech, např. Harvard Business Review, Sloan Management Review, Journal of Marketing, Management Science a v Journal of Business Strategy. Jeho práce jsou zmíněny alespoň jednou v každé kapitole jakékoliv knihy, která se věnuje největším teoretikům byznysu a managementu. Pracoval jako poradce v oblasti strategie marketingu, plánování, organizace marketingu a mezinárodní marketing pro společnosti IBM, General Electric, AT&T, Honeywell, Bank of America, Merck a další. Spolupracoval také s některými vládami jako poradce v otázkách, jak vyvíjet a využívat schopnosti a zdroje vládních firem ke konkurenci na globálním trhu. Kotler je také zakladatelem světového marketingového summitu, jehož každoroční konference se věnují hledání způsobu, jak zlepšit kvalitu lidského života. Je také spoluzakladatelem prvního světového muzea marketingu v Ubudu a prvním odborníkem na marketing, který se objevil na poštovní známce. Kotler vidí marketing jako disciplínu ekonomie, i když se s ním ekonomové v tomto názoru neshodují. Rozhodl se pustit se do výuky marketingu, aby vyzvedl otázky, které ekonomy nezajímají. Především jak zákazníci činí svá rozhodnutí, jak měřit efektivitu reklamy, jak alokovat zdroje kupní síly, jak vybrat optimální distribuční toky apod. Kotler sám sebe definuje jako ekonoma trhu, v kontrastu s makroekonomy a mikroekonomy. Jako jed...

Petr Král

Petr Král, vlastním jménem Petr Chrzanovský byl český básník, prozaik, esejista a překladatel píšící česky a francouzsky. Vystudoval FAMU, pracoval jako redaktor filmové literatury v nakladatelství Orbis. V roce 1968 emigroval do Francie, kde přednášel o filmu, pracoval jako lektor, fotolaborant, tlumočník aj., po roce 1989 působil krátce na čs. velvyslanectví v Paříži, poté žil v Praze.