Výpis všech autorů

Leopold Korbař

Czech pianist and composer. Born June 7, 1917 in Vienna , died September 2, 1990 in Prague . Chief editor for popular music at Panton 1964–1977. Best known for composing the swing tune “Hm, hm” in 1940.

Ladislav Kupka

Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.

Ladislav Křivánek

Ing. publikace o fotografování, zemřel 10.2.2004 ve Švýcarsku

Kiss

KISS je kultovní americká rocková skupina, kterou v lednu 1973 v New Yorku založili Paul Stanley , Gene Simmons , Ace Frehley a Peter Criss . Skupina KISS, známá svými propracovanými pódiovými vystoupeními s kouřem, ohněm, pliváním krve a pyrotechnikou, jakož i charakteristickým černobílým malováním na obličej a křiklavými kostýmy, se rychle proslavila kombinací teatrálních koncertů a řady úspěšných alb.

Karel Kratochvíl

Narozen 17.4.1909 v Dobřanech u Plzně. Prozaik.

Karel Koval

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Kopřiva

Karel Kalláb

Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět....

Kantoři

Czech folk group Formed November 16, 1970 Members : Jan Filip Boris Ekrt Zdeňka Dittrichová Hana Hermannová Petr Strach Tomáš Uhlíř Alena Nesládková Jiří Pirner Renata Rulíšková Eva Saidlová Members : Jan Filip Ludmila Dvořáčková-Helligerová Miloslav Dvořáček Tomáš Uhlíř Martin Brunner Alena Ježková Members : Jan Filip Eva Marešová Jaroslava Hadravová Alena Zdražilová Jaroslav Mencl Milan Včelák Romana Hadrbolcová Michal Trumha Members : Jan Filip Eva Maclová-Černíková Martina Filipová-Vejrová Miloš Panchartek Jaroslav Mencl

Julij Krelin

Julij Zusmanovič Krelin , skutečným příjmením Krejndlin 15. května 1929, Moskva - 22. května 2006, Tel Aviv) byl ruský spisovatel, lékař, chirurg. Vystudoval 2. Moskevský medicínský institut , pracoval přes 30 let v nemocnici a provedl desítky operací, ke kterým přistupoval se stoickým klidem. Byl kandidátem lékařských věd a členem Svazu spisovatelů SSSR . Pracoval v Komisi pro udělování milosti pro prezidenta Ruska. Zemřel v Izraeli. Autor není profesionálním spisovatelem a čerpá náměty svých prací přímo z prostředí, v němž den co den žije a pracuje - z chirurgického oddělení velké nemocnice.Jeho první povídky a novely byly publikovány časopisecky v letech 1964- 1966. V roce 1967 vyšla jeho první kniha - Sedm dní týdne.

Josef Kubeš

Publikace z oboru strojnictví a stavebnictví.

Josef Kuba

Josef Kuba byl český kožešník a interbrigadista. Josef Kuba se narodil v Zámostí v Třebíči, vyučil se ve Vídni kožešníkem a následně začal pracovat na Slovensku. Tam pracoval i ve třicátých letech 20. století. V roce 1936 odjel bojovat do španělské občanské války; měl tam dorazit již na Vánoce téhož roku. Dne 3. března roku 1937 už působil na frontě v Jaramě v Žižkově rotě jako kulometčík. V téže rotě bojoval i Leopold Pokorný. Po návratu ze španělské občanské války žil v Třebíči u svých rodičů. Po začátku druhé světové války byl zatčen gestapem a zemřel v roce 1944 v koncentračním táboru Dachau. Jeho osudy se zabýval Stanislav Motl v knize Peklo pod španělským nebem, následně i natočil stejnojmenný dokumentární film.

Josef Koudelák

Josef Koudelák byl český spisovatel a sběratel folkloru. Narodil se v rodině obuvnického mistra Františka Koudeláka a jeho manželky Anežky jako druhé z jejich čtyř dětí. Po studiu čtyř tříd na reálném gymnáziu v Litovli vystudoval učitelský ústav v Olomouci, kde maturoval v roce 1925. Po roce bez zaměstnání, kdy vypomáhal v zemědělství, učil na různých obecných a měšťanských školách. V letech 1958–1960 byl ředitelem národní školy v Bělkovicích, kde ukončil svůj život sebevraždou. Roku 1932 se v Novém Jičíně oženil. Manželé Koudelákovi měli dvě děti. Na rodném domě v Seničce byla v roce 1999 odhalena pamětní deska. Rozsáhlé dílo Josefa Koudeláka se dělí na dvě části. Do roku 1930 psal poezii, poté se věnoval próze. Jeho romány se věnují vesnickému životu. Byl členem Moravského kole spisovatelů a dalších uměleckých spolků. Román Na dřevě kříže byl v roce 1935 oceněn 3. cenou Moravskoslezské země. Bohemista Jiří Haller ocenil na románu Hraničáři „poctivý jazyk a krásný sloh... ušlechtilou tendenci a životní optimismus“.

Josef Koďousek

Český hráč na klasickou violu.

Josef Klepešta

Josef Klepešta byl český astronom a astrofotograf. Proslavil se zejména společnou fotografií Galaxie v Andromedě a výrazného bolidu, kterou zachytil v noci 12. na 13. září 1923 nad Ondřejovem. Josef Klepešta se během první světové války seznámil s Jaroslavem Štychem, který ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze přednášel o astronomii. Začal s ním spolupracovat a spolu s dalšími usilovali o založení České astronomické společnosti. Když se to v roce 1917 podařilo, stal se na dlouhou dobu jejím jednatelem. Byl také polularizátorem astronomie: psal články do časopisu Říše hvězd a založil edici Knihovna přátel oblohy.

Jiří Krupička

Narozen 5. 5. 1913 v Praze, zemřel 24. 4. 2014 v Edmontonu . Prof., RNDr., PhDr., geolog, publikace z oboru, též autor publikací z oblasti filozofie a lingvistiky, politický vězeň, emigrant po 1968.

Jiří Kovtun

Jiří Kovtun byl český básník, prozaik, historik a novinář. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů. Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe. Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak , Josif Brodskij , Alexandr Solženicyn , Osip Mandelštam . Překládal také z němčiny a angličtiny. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Jiří Kolbaba

Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.

Jiří Kamen

Jiří Kamen je český spisovatel a rozhlasový redaktor. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kolíně a českou literaturu, divadlo a film na Filozofická fakultě Univerzity Palackého. Studium zakončil roku 1976 prací o českém avantgardním umělci Emilu Arturu Longenovi, ke kterému se vrátil ve své románové prvotině. Mezitím krátce pracoval jako asistent režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. První svoji báseň publikoval v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji. Od roku 1975 pracuje v Československém, dnes Českém rozhlase. Nejprve v redakci zábavy, od roku 1989 jako šéfredaktor redakce dramatického a literárního vysílání, v letech 1992–1993 jako šéfredaktor a poté jako redaktor stanice Vltava. Jeho kniha Báječný svět hub byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 .

Jaroslava Kuchtová

Narodila som sa v Trenčíne a svoje detstvo som prežila v Novej Dubnici. Po ukončení vysokoškolských štúdií v Bratislave som sa presťahovala do Žiliny, mesta, ktoré sa natrvalo stalo mojím domovom. Prežila som tu najkrajšie roky svojho života po boku svojho manžela a dvoch detí, teraz už dospelého syna Mareka a dcéry Katky. Som stredoškolskou profesorkou a svoju prácu mám naozaj rada . Práve počas svojej práce so študentmi som našla inšpiráciu pre napísanie svojho prvého románu. Ústredný motív príbehu – láska študentky k svojmu profesorovi, sa mi ponúkol úplne náhodne a poskytol mi možnosť povedať mladým dievčatám mnoho dôležitých vecí. Písanie je pre mňa koníčkom a ak mi to zdravie, práca a okolnosti dovolia, chcem sa mu venovať aj naďalej. Samozrejme, okrem športu a prírody, ktoré sú nerozlučnou súčasťou života mojej rodiny

Jaroslav Kunz

Narozen 9.5.1869 v Brně, zemřel 15.9.1933 v Praze. Generál justice, práce z moderní historie a z vojenství.

Jaroslav Kunc

* 9. 12. 1912, Knížkovice u Berouna † 5. 5. 1983, Praha Bibliograf, knihovník, literární historik Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové , Máji Karla Hynka Máchy , Kytici Karla Jaromíra Erbena , stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK. Po reálném gymnáziu v Berouně studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze . Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské . Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy a poté až do své smrti v Národní knihovně , která byla součástí Státní knihovny . Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub . Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři , knižnice Články v českých časopisech a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství . V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století , bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložený...

Jaroslav Kratochvíl

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaromír Kubíček

Jaromír Kubíček je český bibliograf, knihovník a historik, dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny a předseda Sdružení knihoven České republiky, předseda Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Absolvoval Střední knihovnickou školu v Brně . V letech 1957–1962 vystudoval při zaměstnání obor knihovnictví a čeština na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1968 dosáhl doktorátu filozofie. V roce 1980 ukončil vědeckou aspiranturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dizertační práce Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938 . V roce 2001 se habilitoval v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, habilitační práce Noviny a časopisy na Moravě a ve Slezsku do roku 1918. V letech 1957-1959 byl zaměstnán v Krajské knihovně v Jihlavě, v letech 1959-1969 byl knihovníkem ve Státním oblastním archivu v Brně . V roce 1969 nastoupil do oddělení bibliografie Státní vědecké knihovny v Brně , v této instituci pracoval 40 let, v letech 1986–2009 byl jejím ředitelem. V roce 1991 inicioval založení vysokoškolského studia knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde do roku 2001 působil jako pedagog. Od roku 2014 je pedagogem Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 1992 inicioval založení Sdružení knihoven ČR, do roku 2010 byl jeho předsedou. V roce 2000 mu byla udělena Medaile Z.V. Tobolky Řadu let aktivně působil v Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, v letech 2010–2014 byl jejím předsedou, od 2014 je 1. místopředsedou. Je autorem několika desítek odborných publikací a stovek studií a článků. Specializoval se na sestavování regionálních bibliografií, které redigoval v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy a na většině z nich se podíle...

Janice Kaiser

Jana Körschnerová

Mgr., spoluautorka učebnice ruštiny.

Jan Kudláček

Jan Kudláček je český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1945 až 1949 studoval u profesora Petra Dillingera a Karla Müllera na Státní grafické škole v Praze, v letech 1949 až 1950 dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a v letech 1950 až 1957 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Vlastimila Rady a Vratislava Nechleby. Jeho umělecký záběr je široký – kresba, ilustrace, grafika, animovaný film. Významné jsou ilustrace dětských knih, kde používá širokou škálu technik. Je zastoupen ve sbírkách Národního muzea v Praze a také v zahraničí. Patří k ilustrátorům, kteří výrazně přispěli k světové ilustraci pro děti. Obdržel mnoho domácích a zahraničních ocenění. Autorsky se také podílel s Jindřichem Wielgusem na abstraktní vertikální plastice z epoxidové pryskyřice "Stéla", která je součástí expozic Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava.

Jan Kouba

Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.

Jan Kaštánek

Narozen 16.5.1933 ve Vysokém Mýtě. Redaktor, kriminalistické prózy.

Jan Emil Koula

Jan E. Koula, někdy uváděn též jako Jan Emil Koula , byl český architekt, pedagog architektury, teoretik a publicista moderní orientace. Svá díla pro odlišení od svého stejnojmenného otce signoval jako Jan E. Koula, často se v literatuře opakuje označení „Jan Emil Koula“. Zkratka E. ovšem nikdy nebyla vysvětlena a ani Koulovi potomci její význam neznají. Jistě nejde o Jana Evangelistu, poněvadž byl pokřtěn jako Jan Křtitel Koula. Byl synem architekta, designéra a profesora pražské Polytechniky Jana Kouly . Absolvoval studium architektury na téže škole. Věnoval se zčásti projektování, ve kterém se přiklonil k funkcionalismu, a dále práci teoretika architektury a publicisty. Učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde dosáhl hodnosti profesora, a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Vydal několik knih, ve kterých propagoval moderní architekturu a ovlivnil její přijetí českou společností. Jeho rané publikace graficky upravoval Ladislav Sutnar, jsou proto vynikajícím příkladem moderní české bibliofilie. Byl členem Devětsilu a spolupracovníkem Družstevní práce.

Ivan Kupec

Narodil sa 21. októbra 1922 v Hlohovci. Pôvodným menom sa volal Ivan Kunoš, no v roku 1941 prijal meno Ivan Kupec. Po maturite na gymnáziu v roku 1942 absolvoval päť semestrov štúdia odboru slovenský jazyk a filozofia na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V rokoch 1946 – 1950 pracoval ako novinár v denníkoch Pravda a Východoslovenská Pravda . Potom päť rokov zastával funkciu šéfredaktora vo vydavateľstve Tatran a v rokoch 1955 – 1970 pôsobil ako redaktor i šéfredaktor vydavateľstva Slovenský spisovateľ. V období tzv. normalizácie nesmel publikovať vlastnú tvorbu a niekoľko rokov pôsobil v slobodnom povolaní, pričom sa venoval prekladu a editorskej činnosti. Od roku 1974 pracoval vo vydavateľstve literatúry pre deti a mládež Mladé letá, a to až do odchodu do dôchodku v roku 1984. Zomrel v Bratislave 15. mája 1997. Tvorba: Podľa hviezd meniť masky , Nížinami výšinami , Mušľa , Mahonai , Vyzliekanie z hnevov , Zatmenie ženy , Hodina s anjelom , Nové premeny , Tieňohra , Kniha tieňov , Básne Nesmrteľní , Obrana poézie , Denník

Herbert Kratzer

Narozen 4.8.1944. PhDr., publicista a novinář.

Herbert Kegel

Herbert Kegel byl vynikající německý dirigent, který proslul interpretací soudobé hudby i zvládnutím klasického a romantického repertoáru. Narodil se 29. července 1920 v Drážďanech a významnou kariéru udělal v bývalé Německé demokratické republice . Kegel byl spojen zejména s Lipským rozhlasovým symfonickým orchestrem , který vedl v letech 1949-1977. Jeho působení v tomto orchestru se vyznačovalo angažovaností jak ve standardní orchestrální literatuře, tak v avantgardních skladbách, což z něj učinilo klíčovou osobnost v oblasti interpretace hudby 20. století.

Guy Kawasaki

Žije v Americe, publicista, autor příruček pro podnikatele a bývalý ředitel vývoje ve společnosti Apple a zkladatel společnosti Garage technology ventures.

Gil Kane

Narozen v Litvě, zemřel v USA, autor comicsu.

Franz Kurowski

Německý vojenský historik, zabývá se zejména druhou světovou válkou. Píše i pro mládež. Pod pseudonimem Karl Alman psal knihy o válečné Kriegsmarine.

František Kuník

Autor publikací o historii dopravních prostředků.

František Krasl

František Krasl byl český fotograf. Vyučil se fotografem, provozoval rodinný fotoateliér. Pak působil jako divadelní fotograf v Ostravě, zabýval se krajinářskou fotografií a fotografoval prostředí těžkého průmyslu a dolů Ostravska v duchu socialistického realismu.

Franta Kocourek

Franta Kocourek byl český bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. V roce 1975 vstoupil do povědomí celého Československa, když se rozhodl, že udělá z Rudy Kovandy Zlatého slavíka, což se téměř podařilo. Když se organizátorům začaly hromadit hlasy pro Rudyho, dopátrali se toho, že o celé akci vůbec netuší a že se vlastně jedná o recesi. Anulovali všechny jeho hlasy a vyhrál opět Karel Gott. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese. Je pohřben na hřbitově v Brně-Řečkovicích . V roce 2017 o něm režisér a scenárista Jiří Vondrák natočil televizní dokument Král železa a smíchu Franta Kocourek.

Eva Kiedroňová

Eva Kiedroňová je autorkou odborných publikací s metodou vzdělávání rodičů v rodičovství v oblasti péče o dítě a jeho přirozeného psychomotorického vývoje do 1 roku; autorka metodiky manipulace s dítětem a péče o něj, otužování, masáží, cvičení a plavání s kojenci, batolaty a předškoláky. Také podniká v oblasti cvičení a plavání s dětmi. Eva Kiedroňová je původním povoláním dětská rehabilitační sestra, věnovala se závodně plavání a vodnímu záchranářství. Od roku 1989 organizuje kurzy správné manipulace s malými dětmi, poradny o psychomotorickém vývoji dítěte, cvičení a plavání s novorozenci, kojenci a batolaty, masáže kojenců a otužování dětí od narození. Usiluje o rozvoj vzdělávání odborníků a rodičů v oblasti vývoje dítěte a péče o dítě v souladu s jeho potřebami, náladou a psychomotorickou vyspělostí. V roce 1985 jako první v Československu začala rozvíjet a propagovat myšlenku plavání kojenců a další aktivity pro rodiny s nejmenšími dětmi. V roce 1988 navázala spolupráci s MUDr. Ivou Malou . V roce 1989 založila Baby club Kenny v Třinci . Tímto způsobem se Třinec stal prvním městem v Československu, kde začalo plavání s kojenci. V letech 1988–1995 postupně organizovala a zaváděla se svým týmem instruktorů kojenecké plavání ve čtyřiceti dvou městech v České republice a třech městech ve Slovenské republice. Metodika Evy Kiedroňové ovlivnila způsob organizace výuky plavání kojenců i v jiných dětských klubech. V roce 2005 vybudovala první vlastní centrum pro plavání kojenců, batolat a předškoláků v Třinci pod názvem Přístav dětství. V roce 2013 založila Českou asociaci instruktorů psychomotorických aktivit kojenců, batolat a předškoláků, o. s. , která v roce 2014 zorganizovala 1. mezinárodní konferenci na téma: Význam a způsob plavání kojenců a batolat v jednotlivých zemích, které se zúčastnili zástupci z jednadvaceti zemí celéh...

Erich Kuby

Erich Kuby byl německý novinář a spisovatel. Narodil se 28 června 1910 v Baden-Badenu v rodině drobného, nepříliš ¨úspěšného podnikatele. Studoval v Mnichově, diplom z ekonomie získal v r.1933. Pracoval v nakladatelství a záhy začal s prvními literárními pokusy. V roce 1939 narukoval do wermachtu, zůčastnil se bojů ve Francii a v Rusku. Po skončení války byl 9 měsíců v zajateckém táboře – protože si nijak nezadal s nacizmem, bylo mu po propuštění umožněno pracovat pro americkou Information Control, později se začal věnovat žurnalistice a začal psát rozhlasové a televizní hry, politické eseje, reportáže, dětské knihy, knihy čerpající z jeho válečných deníků a zkušeností.Výrazně se projevoval v protimilitaristických aktivitách. Za jeho žurnalistickou tvorbu mu byla udělena v roce 1992 Cenu města Mnichova Kuby zemřel 10.9.2005 v Benátkách , posmrtně mu byla udělena v roce 2005 Cena KurtaTucholského

Eduard Kohout

Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...

Dagmar Košková

Ilustrátorka dětských knih.

Charles Kingsley

Charles Kingsley byl anglikánský kněz, univerzitní profesor, historik a spisovatel. Byl přítelem Charlese Darwina. Studoval na King's College London a univerzitě v Cambridge. V roce 1859 byl ustanoven kaplanem královny Viktorie. V následujícím roce byl jmenován profesorem moderní historie na cambridgeské univerzitě. V roce 1861 se stal soukromým učitelem prince z Walesu, budoucího krále Eduarda VII. V letech 1870-1873 byl kanovníkem chesterské katedrály, poté kanovníkem Westminsterského opatství.

Cathy Kelly

Cathy Kelly je autorkou osmi románů, z nichž „Jednou provždy“ byl ve Velké Británii i v Irsku bestsellerem číslo jedna a na mezinárodním trhu se zařadil mezi deset neprodávanějších knih. V roce 2005 se Cathy Kelly stala vyslankyní UNICEF v Irsku – působí v informační kampani o osudech dvanácti milionů afrických dětí, jimž rodiče vzala zákeřná nemoc AIDS. Cathy Kelly žije s partnerem a dvěma syny ve Wicklow a pracuje na další knize.

Bohumír Kotlík

Autor učebnic chemie.

Arthur Koestler

Arthur Koestler, rodným jménem Artúr Kösztler, byl maďarsko-britský spisovatel, filozof a novinář židovského původu . Proslul především knihou Tma o polednách z roku 1941. Ve 20. letech ho silně oslovil sionismus. Roku 1926 odjel do Palestiny. Chvilku žil v kibucu Ejn ha-Šofet, ale neshodl se s jeho ostatními členy. Pracoval poté pro Žabotinského revizionisty a zejména jako novinář pro tituly berlínského vydavatelství Ullstein Verlag. Roku 1929 byl převelen do Paříže a o rok později se vrátil do Berlína a nastoupil jako redaktor do Ullsteinova deníku Vossische Zeitung. Jako takový se ve stejném roce zúčastnil na palubě vzducholodi Graf Zeppelin polární expedice. Reportáže z výpravy mu zajistily reputaci po celé Evropě. Kolem roku 1931 se nadchl pro marxismus a vstoupil do Komunistické strany Německa. Roku 1932 cestoval po Turkmenistánu a střední Asii, poté ho Kominterna vyslala do Paříže organizovat protifašistickou propagandu. Dobrodružně se zapojil do španělské občanské války, kdy se pokusil proniknout do štábu generála Franca v Seville, když se vydával za novináře News Chronicle - byl však odhalen a prchl. Znovu se však na území ovládané royalisty vrátil a znovu se vydával za novináře News Chronicle. Byl zatčen, uvězněn a odsouzen k smrti. Čekání na popravu vylíčil posléze v knize Dialogue with Death. Popraven však nebyl, byl vyměněn za zajaté frankistické piloty. Po návratu do Francie poměrně náhle změnil oblast svého zájmu a napsal populární encyklopedii sexuality, pod pseudonymem "A. Costler, A. Willy, a jiní". Záhy vystoupil z komunistické strany, znechucen stalinskými praktikami. Své zklamání z totalitarismu vylíčil právě ve své nejznámější knize Tma o polednách, částečně inspirované zážitky Koestlerovy přítelkyně – designérky Evy Zeisel – která strávila šestnáct měsíců ve stalinistickém kriminále. Rukopis knihy dal své milence, sochařce Daphne Hardyové, aby ho dopravil...

Annabel Karmel

Annabel Karmel je nutriční specialistka na potraviny a výživu dětí a mládeže. Během své více než 25leté kariéry, tato rodilá londýňanka a matka tří dětí prošlapávala cestičku, jak rodiny na celém světě krmí svoje miminka a děti. Začala stravovací revoluci s důvěryhodnými recepty a metodami a stala se britskou autorkou č. 1 ve vaření pro děti, celosvětovou autorkou bestselerů a matkou všech expertů na krmení s 43 kuchařkami. Všechno to začalo v roce 1991 s knihou "The Complete Baby and Toddler Meal Planner", která se dosáhla na druhé místo bestselerů všech dob. Byl to odkaz pro její prvorozenou holčičku Natashu, která zemřela na virovou infekci ve věku 3 měsíců. Cítila se zranitelná, když přišel druhorozený syn Nicholas a chtěla mu dát to nejlepší jídlo. Ale stala se neúzkostlivějším strávníkem. A tak si vyhrnula rukávy a poustila se do vaření jídel, které by Nicholasovi chutnaly. Nikdy by si nepomyslela, že to skončí jako kuchařka, které se prodá přes 4 milliony výtisků po celém světě.

Andrea Křístek Kozárová

Alexandr Kramer

Alexandr Kramer byl český novinář, za normalizace disident a autor science fiction povídek, které zveřejňoval pod jménem svého spolupracovníka Jaroslava Veise a později Miroslava Kostky. Vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK . Od roku 1966 se angažoval ve studentském hnutí, v roce 1968 působil jako redaktor týdeníku Student. V dubnu 1969 vedl jako předseda Akademické rady studentů na fakultě stávku proti nástupu G. Husáka do čela KSČ. Sám byl členem KSČ od března 1968; v listopadu 1969 vystoupil. V následujících letech pracoval jako tlumočník z angličtiny, pomocný dělník, nosič kufrů, agent s lístky do divadla, od roku 1976 do roku 1989 jako technický překladatel a referent pro dokumentaci v Tesle Karlín. Podílel se na protirežimních letákových akcích. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Od léta 1989 přispíval do samizdatových Lidových novin. Spoluzakládal skupinu Levá alternativa v září 1989; v roce 1991 vystoupil. Byl ženatý, měl jednu dceru. V letech 1990–92 pracoval jako redaktor zahraniční rubriky Lidových novin se zaměřením na USA, v letech 1993–97 byl vedoucím redaktorem exportní redakce ČTK, vedoucím redaktorem zahraniční rubriky časopisu Mladý svět, zástupcem šéfredaktora a reportérem časopisu Týden, překladatelem pro Reader's Digest Výběr, redaktorem zpravodajství Radia Svobodná Evropa. V srpnu 1997 se stal redaktorem deníku Právo. Zde působil zpočátku jako politický komentátor, postupně se však specializoval na velké politické rozhovory vycházející v sobotu. Zastával výrazně levicové názory. Tyto rozhovory vydalo knižně brněnské nakladatelství nakladatelství Doplněk: Interview , Interview 2 , Interview 3 , Interview 4 , Interview 5 (2006 – 74 rozhovo...

Aleš Kraus

Narozen 23.6.1936 v Kolíně. Fotograf.

Adam Kay

Adam Richard Kay je britský spisovatel komedií, autor, scénárista, performer, komik a bývalý lékař. Vyrostl v židovské domácnosti a s otcem lékařem považoval to, že se stane lékařem za přednastavené rozhodnutí. Vystupovat začal ještě za dob studií na medicíně, a to v roce 1988 ve školních show. Ačkli studoval medicínu, založil hudebně komediální skupinu Amateur Transplants and a psal pro BBC Radio 4. Mnoho let pracoval jako porodník a gynekolog a publikoval na toto téma, pak ale medicínu opustil a dal se na dráhu spisovatele. Jeho první kniha This is Going to Hurt - deník z dob, kdy pracoval jako lékař - vyšla v roce 2017 a stala se bestselerem Sunday Times, kde zůstala na žebříčku přes 3 měsíce. Kniha byla velmi příznivě přijata i kritikou včetně literárních listů The Times, Financial Times, The Scotsman a The Daily Express. Kniha získala řadu ocenění: Blackwell's Debut Book of the Year 2017 , Sunday Times Humour Book of the Year , a vyhrála jak non-fiction knihu roku, tak celkovou cenu v roce 2017 v Books Are My Bag Readers' Awards. Je nominována non-fiction knihu roku 2018 v soutěži British Book Awards.)

Zuzana Kočová

Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka. Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana. V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní. V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu. V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy. Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana . Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen. Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba.

Zdenka Kabátová-Táborská

Narozena 3.6.1933 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Zdeněk Kudělka

Moravský historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V 50.–60. letech 20. století byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakladatelem a členem tvůrčí skupiny Brno 57. V letech 1945-1949 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, během studií zde úůsobil jako asistent a později jako odborný asistent semináře dějin umění, v roce 1949 dosáhl titulu PhDr., 1965 CSc., roku 1969 se stal docentem a v roce 1990 byl jmenován profesorem. Během totalitního režimu byl nucen opustit akademickou půdu. V letech 1964-1969 se vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého a poté zpět do Brna, kde působil až do roku 1992. Více o něm také v článku historika umění Jiřího Kroupy ke Kudělkovu životnímu jubileu zde: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110917/F_HistoriaeArtium_40-1996-1_10.pdf?sequence=1

Zdeněk Knápek

Narozen 5.6.1960 v Hranicích na Moravě. Práce z oboru numismatika, historie v letech 1985-1998. V 90. letech 20. století publikoval odborné numismatické články v USA. V ČR publikoval v časopise Basar. Publikace o Keltech a o starých zbraních.

Younghill Kang

Narozen v Hongwonu v Koreji, odkud v roce 1921 emigroval nejprve do Kanady, posléze do USA, kvůli svému protijaponskému postoji. Nejprve psal korejsky a japonsky, od roku 1928, pod vlivem své americké manželky Frances Keeleyové, anglicky. Je autorem prvního "amerického korejského" románu Drnová střecha , kterou k vydání doporučil romanopisec Thomas Wolfe. S velkým ohlasem se setkalo i jeho pokračování "East Goes West: The Making of an Oriental Yankee". Překládal z korejštiny do angličtiny, učil, recenzoval a cestoval. Je považován za otce korejské americké literatury.

Werner Keller

Německý publicista a autor populárně naučné literatury.

Walter Kasper

Walter kardinál Kasper je německý římskokatolický biskup, teolog a kardinál, odborník na vztahy křesťanů a židů, bývalý předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a kardinál-kněz titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Na kněze byl vysvěcen 6. dubna 1957 biskupem Carlem Leiprechtem. V letech 1957–1958 působil jako vikář ve Stuttgartu. Poté se navrátil ke studiím a získal doktorát z dogmatické teologie na universitě v Tübingen. Zde byl v letech 1958–1961 členem fakulty a pracoval jako asistent u konzervativního teologa Leo Scheffczyka a liberála Hanse Künga, kterému bylo později církevními úřady odebráno právo vyučovat kvůli jeho názorům na kontrolu porodnosti a papežskou neomylnost. Kasper později učil dogmatickou teologii na Vestfálské universitě v Münsteru , kde se roku 1969 stal dokonce děkanem fakulty. V roce 1970 získal stejnou funkci v Tübingen. V roce 1983 vyučoval jako hostující profesor na The Catholic University of America ve Washingtonu D. C. Kasper byl 17. dubna 1989 jmenován biskupem diecéze Rottenburg-Stuttgart, čtvrté největší v Německu. Biskupské svěcení přijal 17. června téhož roku. V roce 1993 spolu s dalšími německými biskupy podepsal pastorační list, který umožňoval znovu sezdaným katolíkům přistupovat ke svátostem, a který byl poté odmítnut tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry Josephem Ratzingerem v roce 1994. Kasper byl taktéž jmenován pomocným vedoucím Mezinárodní komise pro dialog mezi katolíky a luterány. Sekretářem Papežské rady pro jednotu křesťanů byl jmenován 1. června 1999. Zároveň s tím rezignoval na funkci diecézního biskupa. Kardinálem byl jmenován papežem Janem Pavlem II. 21. února 2001 , zároveň se stal kardinálem-jáhnem titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Téhož roku byl po odchodu kardinála Cassidy ustanoven prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, čímž se stal zároveň i prezidentem Komise pro náboženské...

Vladimír Kupka

Český vojenský historik. Narozen 1957 v Praze. PhDr., PhD., historik, práce o pevnostech a opevněních.