Výpis všech autorů

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek byl český karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů. Charakteristickou je pro něj jednoduchá linka. Mezi jeho nejznámější díla patří Bob a Bobek – králíci z klobouku. Patří mezi první absolventy přeloučského gymnázia. Od roku 1956 žil v Praze. V roce 1962 absolvoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žurnalistiku, ale po celý život působil jako kreslíř a ilustrátor na volné noze. Mezi časopisy, se kterými spolupracoval, patří: Dikobraz, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, Literární noviny, Živa atd. Je také autorem obrázků v počítačové hře Expedice na divnou planetu pro počítače Sinclair ZX Spectrum. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře. Jeho kreslené vtipy na aktuální témata bylo možno vidět v Lidových novinách, Mladé frontě DNES, v Hospodářských novinách, v časopise Reflex a na internetových stránkách Neviditelného psa. Jiránkovy kresby zdobí i rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře, stylizovaná podoba Sigmunda Freuda se totiž často objevuje v jeho kresbách jako prototyp psychiatra či psychologa. Jméno „Jiránek“ nese planetka 1997 ET1 objevená v roce 1997. Zemřel v noci z 6. na 7. listopadu 2012.

Antonín Jirotka

*27.8.1946 Syn tvůrce populární postavy Saturnina – humoristy Zdeňka Jirotky . Aby se odlišil od svého slavného otce, začal používat pseudonym Antonín Jirotka. Spisovatel a novinář, působil jako redaktor v časopisech Signál, Policista ad. Jako autor se věnuje především detektivním příběhům. Další pseudonym: Antonín Karous.

Zdeněk Jirotka

Zdeněk Jirotka byl český spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček. Narodil se v Ostravě. Zde od roku 1925 studoval reálné gymnázium, avšak byl v kvintě vyloučen, načež se učil zedníkem. Nakonec v roce 1933 maturoval na Vyšší průmyslové škole stavitelské v Hradci Králové. Záhy vstoupil do armády, kde zůstal do roku 1939. Působil zde jako důstojník pěchoty, posléze jako stavební dozor u vojenských staveb. Sloužil v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Vyškově a v Brně. Počátkem nacistické okupace pracoval na ministerstvu veřejných prací, ale už po roce 1942 se věnoval výhradně spisovatelské činnosti, což mu umožnil mimořádný ohlas na jeho prvotinu, humoristický román Saturnin. Jeho úspěch sice již nikdy nepřekonal, ale i kniha Muž se psem, v níž pro změnu parodoval detektivní žánr, se stala velmi oblíbenou. V letech 1945–1951 byl jejich redaktorem . Po roce 1951 pak byl dva roky redaktorem humoristického týdeníku Dikobraz. Mezi lety 1953 a 1962 působil v redakci Československého rozhlasu. Vedl zde nejprve redakci humoru a satiry, později redakci pro českou a slovenskou literaturu. V roce 1962 se opět vrátil do redakce Dikobrazu, stal se zde zástupcem šéfredaktora a na tomto postu setrval až do odchodu do důchodu v roce 1971. Kouzlo Jirotkova humoru tkví v inspiraci „suchým“ anglickým humorem. Za Jirotkův vzor jsou často označováni Jerome Klapka Jerome nebo Pelham Grenville Wodehouse. Od roku 1940 spolupracoval s Lidovými novinami. Po 2. světové válce byl redaktorem a zástupcem šéfredaktora humoristického časopisu Dikobraz . Krom uvedených tiskovin publikoval v periodikách Čs. novinář, Svět práce a Literární noviny. Humoristický román Saturnin vyšel roku 1942 a vypráví příběhy svérázného sluhy Saturnina, jeho pána a dalších postav, z nichž zejména Teta Kateřina se ...

Peter Jilemnický

Peter Jilemnický byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu. Narodil se v Kyšperku , ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku. Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku. V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách. Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . V roce 1945 nastoupil...

Jaromír Jindra

Narozen 29. 10. 1949 v Českých Budějovicích. Novinář a redaktor, práce o sirkařství, práce z oboru astrologie a mimozemských civilizací, též autor divadelních her a historických románů.

František Jirásek

Narozen 1938. Doc. RNDr., DrSc., matematik, práce z oboru.

Václav Jírů

Václav Jírů byl český fotograf a redaktor. Začínal fotografovat jako fotoamatér, od roku 1926 publikoval fotografie a články. Poprvé vystavoval v roce 1933. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana, fotografoval v Osvobozeném divadle, věnoval se reklamní fotografii, stal se známým rovněž v zahraničním tisku . V roce 1940 byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost, odsouzen na doživotí a vězněn do konce války. V knize Šesté jaro, kde jsou i jeho snímky pořízené krátce po osvobození, popsal svou zkušenost z vězení a koncentračních táborů. Po válce se stal členem Svazu československých novinářů a v roce 1948 členem Svazu československých výtvarných umělců. Věnoval se nadále fotografování, ale rovněž hledání nových talentovaných fotografů. V roce 1957 založil a vedl čtyřjazyčnou fotografickou revui Fotografie. Po emigraci synovce Jiřího Jírů v roce 1968, jemuž byl fotografickým učitelem, byl nucen Václav Jírů opustit místo šéfredaktora Fotografie. Do konce života pak organizoval fotografické výstavy a působil v porotách fotografických soutěží. Záběr tvorby Václava Jírů, zejména v předválečné etapě, byl velmi široký: sportovní fotografie, divadelní portrét, krajina, akt, sociální témata, reportáž. Po válce se soustředil na cykly přírody, krajiny a města. Častým tématem jeho fotografií byla Praha, kterou na rozdíl od mnoha jiných fotografů snímal v její nesentimentální každodennosti . Zemřel roku 1980 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous, známý též pod přezdívkou Magor, nebo Magor Jirous , byl český básník, publicista a výtvarný kritik, spiritus agens – vůdčí duch českého undergroundu. Je znám především spoluprací s nezávislou rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. V době normalizace byl za své politické názory pětkrát vězněn. Stal se držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně. Narodil se v rodině berního úředníka a učitelky v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku na SVVŠ . Původně chtěl studovat FAMU, ale jeho bratranec a redaktor časopisu Výtvarná práce Jiří Padrta ho nasměroval k dějinám umění. V roce 1962 složil přijímací zkoušky na obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle tehdejších pravidel musel před vysokoškolským studiem rok manuálně pracovat, v jeho případě jako stavební dělník a topič. Řádně studoval teprve v letech 1963 až 1968. Tématem jeho diplomové práce se stala vizuální poezie v díle Jiřího Koláře a Henriho Michauxe. O dva roky starší sestra Zora se rovněž věnovala výtvarnému umění. Poprvé se oženil s Věrou Vařilovou , básnířkou a historičkou umění. V roce 1972 se jí narodil syn Tobiáš Jirous, dnes herec, spisovatel a DJ. Podle rodného listu je Jirousovým synem, jeho biologickým otcem je však filosof Jiří Němec. V roce 1976 se Jirous oženil podruhé, tentokrát s malířkou Juliánou Stritzkovou , vnučkou Josefa Floriana. S Julianou měl dvě dcery, v roce 1980 Františku a v roce 1981 Martu. Velkou část dětství svých dcer prožil ve vězení, ale s rodinou udržoval korespondenci, krátce poté, co byl propuštěn, se ale toto manželství rozpadlo. Dcera Františka dodnes vydala dva romány. Je předsedkyn...

Josef Jirsík

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

František Jílek

Czech conductor, born 22 May 1913 and died 16 September 1993.

Jiří Jilík

Jiří Jilík je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem. Narodil se v Praze, dětství prožil na Slovácku, odkud pocházel jeho otec Fanek Jilík, umělecký knihvazač a autor knížek o slováckých dětech. Vystudoval učitelství na Pedagogické fakultě a muzeologii na Filozofické fakultě v Brně. Působil jako učitel ve Vlčnově , poté v regionálním tisku, filmové tvorbě a muzejnictví . Žije v Uherském Hradišti. Ve Vlčnově byl předsedou pořadatelské organizace Jízdy králů, dosud autor a moderátor pořadů Vlčnovských slavností s jízdou králů a MFF ve Strážnici . Spoluzakladatel Historické společnosti Starý Velehrad a Expedice Chřiby. Vydavatel regionální literatury . Člen Syndikátu novinářů ČR a Klubu autorů literatury faktu. Čestný občan Vlčnova . Poznámka: ⃰ autorství v kolektivu

Darina Jirotková

Matematička a pedagožka. Práce z oblasti výuky matematiky.

Friederike Jin

Autorka učebnic němčiny.

Václav Jirásek

Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

Bednářová Jiřina

Ludmila Jiřincová

Ludmila Jiřincová byla významná česká malířka, ilustrátorka a grafička. Narodila se jako nejmladší ze tří dětí pražského stavebního podnikatele a majitele krejčovské firmy Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové, v Praze - Karlíně, na dnešním Lyčkově nám. , v domě č. p. 462, který nechal postavit její otec. Dům dosud zdobí nad vchodem monogram „J“ v dekorativní pásce s nápisem „Vlastní střecha nejlíp kryje“. Otec, který měl vliv na stavební rozvoj Prahy , měl také smysl pro umění a duchovní hodnoty. Matka, výborná klavíristka a malířka, vštěpovala dětem lásku k hudbě a umění. Rodiče podporovali snahy svých dětí, Emílii v zájmu o hudbu, u Ludmily podporovali její výtvarné vlohy. „Byla jsem posedlá prostě vidět čistou čtvrtku a tužky… Já jsem neznala panenky. Neznala jsem nic. Jenom pořád kreslit a kreslit. Byla jsem úplně jiná než moji dva starší sourozenci.“ Často malovala venku křídou na silnici a déšť chápala jako pomocníka, který smazal její kresby a připravil „podklad“ pro další... „Domnívala jsem se, že lidé vynalezli asfalt proto, aby se na něj mohlo malovat.“ Stále kreslila. Jako první "opravdový" model jí sloužila trpělivá babička. Ludmila jí malovala z nejrůznějších stran a často se zaměřovala na detail rukou. Přes babičku Karolínu, rozenou Engelmüllerovou, byla spřízněna s významným malířem a také pedagogem - krajinářem Ferdinandem Engelmüllerem. Druhým jejím prastrýcem byl divadelní kritik Karel Engelmüller, který celou rodinu často vodil do Národního divadla. Pozitivní vztah k přírodě si Ludmila Jiřincová vybudovala již jako dítě, také díky výletům do okolí Prahy, hlavně do Úval. Se staršími sourozenci si často hrála na školu, díky tomu...

Eva Jílková

Narozena 22.6.1923 v Praze. Beletristka, překladatelka z němčiny a polštiny.

Jan Jícha

Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...

Miroslav Jindra

Miroslav Jindra je anglista, vysokoškolský pedagog a překladatel z angličtiny. Maturoval roku 1948 na reálném gymnáziu v Praze, v letech 1948–1952 vystudoval v učitelském studiu angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1953 získal titul doktora filozofie. V letech 1952–1964 pracoval jako asistent a pak jako odborný asistent angličtiny na několika vysokoškolských katedrách jazyků a následně do roku 1976 jako lingvistický specialista na anglickou gramatiku v ČSAV. Poté až do odchodu do důchodu v roce 2000 působil jako odborný asistent v Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V důchodu pak ještě několik let pokračoval externě v práci jednak v Ústavu a jednak na Katedře anglistiky Pedagogické fakulty Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Odborně se nejprve orientoval na dějiny anglické literatury, brzy se však soustředil na moderní americkou a kanadskou literaturu. Věnoval se také problematice literárního překladu. Kromě překladů anglicky psané beletrie a poezie spolupracoval na učebnicích angličtiny a je rovněž autorem několika desítek doslovů a předmluv k překladům anglicky psané literatury. Řadu let byl členem výboru Obce překladatelů a předsedou poroty Soutěže Jiřího Levého pro začínající překladatele. Je členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Kruhu moderních filologů, Jazykovědného sdružení a České a Slovenské asociace amerikanistů. Jeho manželkou byla překladatelka Alena Jindrová-Špilarová a jejich syn Štěpán je také překladatelem.

Jan Jiskra

MUDr. Jan Jiskra, Ph.D. , internista, endokrinolog . Publikace z oboru vnitřního lékařství.

Jiří Jírovec

Narozen 31. 12. 1941 v Praze. Analytický chemik, publicista.

Eva Jiříčková

Středoškolská učitelka výtvarné přípravy a českého jazyka . Také básnířka, fotografka, malířka, grafička a zpěvačka.

Březina Jiří

Vojtěch Jirát

Vojtěch Jirát byl český literární historik a kritik, překladatel z němčiny a docent germanistiky na Univerzitě Karlově. Během opakovaného působení na smíchovském gymnáziu se habilitoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako docent pro obor německá literatura. Od vysokoškolského působení byla odvozena i jeho široká publikační a vědecká činnost. Zaměřoval se hlavně na českou a německou literaturu 19. století a české překlady děl z němčiny. Byl také redakčním tajemníkem časopisu Germanoslavica. Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Miloš Jirko

Miloš Jirko byl český redaktor, básník, knihovník a překladatel. Byl synem učitele, dětství prožil v rodných Němeticích. Po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí , která byla v roce 1918 přerušena vojenskou službou v I. světové válce, studoval moderní filologii na Karlově univerzitě v Praze a na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Studia v roce 1923 ukončil, doktorát získal v roce 1924 prací Románové dílo Jiřího Karáska ze Lvovic. Do roku 1925 žil v Praze, kde byl do roku 1930 redaktorem Českého slova; 1930–1940 byl zaměstnán jako knihovník Ústřední knihovny hlavního města Prahy. V roce 1940 byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje. V pražské knihovně pracoval i v letech 1945–1948. Po osvobození se vrátil do pražské Městské knihovny, kde pracoval do roku 1948. Poté žil jako spisovatel z povolání. Přispíval do časopisů a deníků Cesty, Června, Kmene, Hosta, Severu a východu, Lumíru, Lidových novin a Pestrý týden . Byl znám především jako básník, ovlivněny verši Fráni Šrámka, Karla Tomana a Stanislava Kostky Neumanna. Jeho poezie je poznamenána senzualismem. Překládal také z němčiny : Čas žít, čas umírat.

Jaroslava Jílková

Narozena 23. 10. 1939. Historička, autorka historického soupisu časopisů z oboru dopravy v Čechách, bibliografií a publikací z oboru dějin techniky. Též spoluautorka biografického románu.

Miroslav Jiránek

Narozen 27.11.1951 v Kolíně. Akademický malíř, ilustrátor a typograf, plakáty.

Abby Jimenez

Americká spisovatelka románů pro ženy. Zakladatelka a majitelka cukrářství a pekařství Nadia Cakes.

Martina Jirčíková

Narozena 12. 6. 1976 v Pardubicích. Mgr., pedagožka, ilustrátorka, autorka učebnic českého jazyka a literatury pro střední školy. Věnuje se též výrobě šperků, užité i volné grafice a textilní tvorbě. V roce 2015 změna jména na Jirčíková Martina.

Miloš Jiránek

Miloš Jiránek byl český malíř, výtvarný kritik, literát a překladatel. Používal i pseudonym Václav Zedník. V malířském díle byl ovlivněn impresionismem. Otec byl protestantský statkář a mlynář a matka pocházela z bohatého selského rodu Kratochvílů. Při studiích na akademickém gymnáziu v Praze bydlel v rodině Jaroslava Vrchlického, kde jeho osobnost formovala také knihovna. Zvládal skvěle cizí jazyky a mnohé knihy četl v originále. Od roku 1894 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity a od roku 1895 na pražské Akademii výtvarných umění , nejdříve u Maxmiliána Pirnera a po roce přešel do ateliéru Vojtěcha Hynaise. Roku 1897 vstoupil do SVU Mánes. Od roku 1899 přispíval do Volných směrů. V únoru 1900 cestoval do Mnichova, dále do Benátek a Terstu, na podzim odjel s přítelem Arnoštem Hofbauerem na Světovou výstavu do Paříže. Potkal se zde se sochařem Augustem Rodinem. Nemalou měrou se podílel na zrealizování výstav géniů tehdejšího moderního umění Augusta Rodina v roce 1902 a Edvarda Muncha v roce 1905 v Praze. Od roku 1903 zajížděl po tři roky na Slovensko, kde se pokusil o realizaci zbojnického cyklu. Pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo důležité seznámení s Antonínou Zedníkovou, která se stala umělcovou manželkou. Jeden čas bydlel na Hradčanech v Lumbeho vile, odkud pak také maloval netradiční pohledy na blízký Pražský hrad. Mezi nejslavnější obrazy se řadí "Sprchy v pražském Sokole" a "Pískaři" . V roce 1910 se v Topičově salonu konala Jiránkova první samostatná výstava. Roku 1911 se mu narodila dcera Milada. Na sklonku podzimu 1910 se nervově zhroutil a zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan 2. listopadu 1911 v Praze v 35 letech. Byl pochován na Olšanských hřbitovech ....

František Roman Jirman

Narozen 28.12.1895 v Louce u Horního Litvínova, zemřel 28.12.1971 ve Vrbně nad Lesy u Loun. Novinář, beletrista.

Alexander Jiroušek

Alexander Jiroušek sa narodil v roku 1934. Fotografickej tvorbe sa začal venovať už počas gymnaziálneho štúdia, prešiel viacerými žánrovými etapami, venoval sa dokumentárnej, reportážnej, technickej i výtvarnej fotografii, až nakoniec dominantnou sa stala fotografia prírody a architektúry. Od roku 1975, kedy sa stal členom Zväzu slovenských výtvarných umelcov, pôsobí ako výtvarník v slobodnom povolaní. S fotoaparátom precestoval nielen Slovensko, ale aj viaceré krajiny sveta – Rusko, najmä horstvo Kaukazu, Španielsko, Japonsko, Grécko, Nemecko, Švajčiarsko, Holandsko, Maďarsko, Poľsko, Juhosláviu, Írsko, USA,, Juhoafrickú republiku... Ich výsledkom je bohatý fotografický archív, sústavne využívaný pri publikačnej i výstavnej tvorbe. Doposiaľ usporiadal viac ako 180 samostatných výstav a zúčastnil sa viacerých kolektívnych výstav doma i v zahraničí. V roku 2004 vošiel do povedomia Ministerstva zahraničných vecí, ktoré si objednalo reprezentačný súbor fotografií o Slovensku, na predstavenie Slovenska ako novej krajiny v Európskej únii. Kolekcie pod názvom „Od Tatier k Dunaju“ boli prezentované v Lisabone, Madride, v Taliansku , Budapešti, Viedni, Grazi, Krakove, Varšave, Miskolci, Sárospataku, La Valette, Bruseli, Írsku , Montreale, Washingtone a niekoľkých ďalších mestách v USA, ale aj v Juhoafrickej republike v Kapskom Meste a Pretorii. V roku 2009 mu pri príležitosti životného jubilea – 75. narodenín udelili Cenu predsedu Košického samosprávneho kraja za úspešnú dlhoročnú dokumentáciu a prezentáciu Košického kraja na Slovensku i v zahraničí formou umeleckej, dokumentárnej, fotografickej a publikačnej činnosti. Autor žije a tvorí v Košiciach.

Otto Jírovec

Otto Jírovec byl český akademik a parazitolog. V roce 1929 získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také následně působil jako nehonorovaný asistent . V roce 1933 se zde habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie a v roce 1948 získal titul profesora. Během druhé světové války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. V letech 1954–1961 vedl Parazitologickou laboratoř ČSAV a v letech 1954–1965 i časopis Československá parazitologie. V roce 1964 stál u založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti. Studoval hlavně parazitické prvoky a z onemocnění převážně trichomoniázu a toxoplazmózu. Odhalil původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii . Za své vědecké kariéry publikoval cca 280 odborných článků 250 popularizačních článků a 11 knih. Výběr nejznámějších knih:

František Jílek

Narozen 9.8.1890 v Růžově u Trocnova, zemřel 6.3.1973 v Praze. PhDr., lingvista a literární vědec, bohemista, vysokoškolský pedagog, spoluredaktor časopisu Naše řeč, práce v oboru.

Luděk Jirásko

Český historik. Narozen 21. 5. 1948 v Trutnově. PhDr., historik umění, časopisecké články.

Cecílie Jílková

Narozena 23. 8. 1981. Spisovatelka, scénáristka, publicistka a grafička. Dcera spisovatele Ludvíka Vaculíka a spisovatelky Lenky Procházkové.

František Xaver Jiřík

František Xaver Jiřík byl český historik umění, publicista a ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Narodil se v rodině Josefa Jiříka, kováře v Třebejicích a jeho manželky Marie, rozené Houdkové. František X. Jiřík maturoval na gymnasiu v Jindřichově Hradci a před rokem 1889 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Krescense Lišky a Otakara Hostinského. Vystudoval dějiny umění a filozofie dějin umění na pražské Karlo Ferdinandově Univerzitě a estetiku u Otakara Hostinského a získal zde roku 1894 doktorát filozofie. Kromě toho studoval malířství na vídeňské Akademii. Od roku 1897 byl asistentem a od roku 1915 do roku 1933 ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho asistentem byl Josef Pečírka, adjunktem muzea byl Zdeněk Wirth. Krátce rovněž vyučoval dějiny umění jako externista na Uměleckoprůmyslové škole . Publikoval v časopisech Květy, Rozhledy a Umění, v letech 1904-08 redigoval časopis Dílo, 1908-11 byl autorem výtvarné rubriky v Národní Politice. Od roku 1895 se podílel na tvorbě hesel Ottova slovníku naučného. Spolupracoval s JUV a byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 79 let. Dne 1. října 1894 se na Královských Vinohradech oženil se Zuzanou Hájkovou . Manželé Jiříkovi žili na Královských Vinohradech, měli syna a dceru. Jiříkovo uměleckohistorické bádání je publikováno v řadě časopiseckých článků z let 1895 – 1914. Byl generačním druhem Karla Chytila a Karla Boromejského Mádla a podobně jako oni se musel vyrovnat s nástupem modernismu. Ve svých studiích o dějinách malířství 19. století se vymezil proti starším teoriím o determinaci rasou, prostředím a dobou a zdůraznil úlohu silného lidského individua pro rozvoj nové epochy umění. Podrobně se zabýval Rubenovou malířskou školou na pražské Akademii, japonskými vlivy na evropské umění nebo malíři Josefem Navrátilem, Josefem Mánesem, Karl...

Alena Jindrová-Špilarová

František Jirásek

Narozen 8.12.1896 ve Štětkovicích u Sedlčan. Inspektor botanické zahrady v Brně. Práce v oboru botaniky a zahrádkářství.

Adam Jist

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

Milič Jiráček

Milič Jiráček byl český vědec a teoretik fotografování. Narodil se ve Vysokém Mýtě, kde absolvoval i tamní gymnázium. Za druhé světové války byl zatčen za ilegální činnost, ale na rozdíl od svých společníků dokázal utajit svůj plný podíl a členství v komunistické straně. Díky tomu byl odsouzen jen ke vězení a válku přežil. Byl vězněn postupně v Pardubicích, Praze, Terezíně a poté už zbytek války prožil v káznicích v Německu . Po válce si dokončil své vzdělání. Absolvoval ČVUT, obor elektrotechnické inženýrství , v r. 1964 obhájil kandidátskou práci. Mluvil několika jazyky - mj. německy, rusky a francouzsky. Od roku 1948 pracoval ve Výzkumném ústavu fotografické techniky později VÚZORT jako vědecký pracovník . Mezi lety 1960–1982 pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů . Poté pracoval až do roku 1986 ve VZLÚ . Přednášel na PFŠ , FAMU , VUT Brno a na Univerzitě Palackého v Olomouci . V roce 1950 obdržel čestnou cenu za práci na stereoskopickém filmu, v r. 1989 medaili K. Plicky, v r. 2000 čestnou cenu Komory fotografů ČR. Je autorem samostatných i společných publikací, překladů, řady vědeckých a odborných prací a přednášek a velkého počtu popularizačních článků. Publikoval především o fotografii, zvláště digitální, aplikované optoelektronice, zabýval se studiemi z dějin fotografie.

Jiří

Jiří Jirásek

Narozen roku 1932. Grafik,karikaturista, beletrista.

David Jirsa

Narozen 1989 v Litomyšli. Literární teoretik. Zaměřuje se na české básníky 20. století, evropské meziválečné avantgardy, současnou německou literaturu a anglickou renesanci. Editor odborné publikace.

Jiří Jirmal

Jiří Jirmal, vlastním jménem Jiří Novák , byl přední český kytarista, hudební skladatel, publicista a pedagog. Ve své praxi se hodně věnoval jak jazzové hudbě, tak i interpretaci vážné hudby. Absolvoval státní konzervatoř, kde studoval u profesora Štěpána Urbana. V padesátých a šedesátých letech byl vyhledávaným kytaristou a spolupracoval například s Orchestrem Karla Vlacha, orchestrem Karla Krautgartnera, klarinetistou Ferdinandem Havlíkem, kontrabasistou Antonínem Gondolánem, vystoupil s Janem Werichem a s dalšími umělci a hudebními tělesy. V roce 1963 spolupracoval v Německu s předním kytaristou Siegfriedem Behrendem a vyučoval na Vysoké hudební škole v Saarbrückenu. Zde také studoval renesanční a barokní kytarovou a loutnovou literaturu. Krátce na to se také stal profesorem na Pražské konzervatoři, kde pomohl vychovat řadu českých kytaristů . Ve finále největší a nejprestižnější světové kytarové soutěže, pořádané francouzským rozhlasem v Paříži, se umístilo 11 jeho žáků z celého světa. Tři získali první ceny , dva druhé a šest třetí ceny. Tím se stal nejúspěšnějším pedagogem této soutěže. Jiří Jirmal je oceňován jakožto skvělý improvizátor a interpret vážné, jazzové i taneční hudby, přestože musel díky úrazu ruky při autonehodě koncertní činnost na čas přerušit a věnovat se především pedagogické, publicistické a skladatelské činnosti. Asi od roku 2000 spolupracoval s Miloslavem Klausem, se kterým také pravidelně koncertoval. Od roku 2005 opět sám koncertoval. Je, mimo jiné, také autorem řady skladeb vycházejících z brazilské a latinskoamerické hudební tradice v rytmu samby, rumby, bossa novy apod. Také je autorem dvou učebnic hry na kytaru – Škola hry na kytaru a Základy kytarové techniky . V roce 2008 vydal autorské album Classical Guitar Jazz ...

Rudolf Jirkovský

Český analytický a jaderný chemik . Profesor Vysoké školy báňské, autor řady vysokoškolských učebnic a odborných publikací, popularizátor chemie, spoluobjevitel minerálu Slavíkit. Dne 29. března 1902 se v Pavlíkově narodil ve statku, jehož zbylá část stojí za Kampeličkou, manželům Jirkovským jako jejich druhé dítě, syn Rudolf. Po vychození obecné školy v Pavlíkově začal v roce 1915 navštěvovat státní reálku v Rakovníku, kterou v roce 1921 absolvoval s vyznamenáním. Od raného mládí projevoval živý zájem o přírodu, a tak mu rodiče umožnili po maturitě zahájit vysokoškolské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se zaměřil především na přednášky z chemie, mineralogie a geologie. Svá vysokoškolská studia uzavřel v roce 1927, kdy byl na Karlově univerzitě promován na doktora přírodních věd. Na Přírodovědecké fakultě získal své první zaměstnání jako asistent na ústavu mineralogie vedeném zakladatelem české geochemie profesorem Slavíkem. V roce 1929 přijal nabídku Vysoké školy báňské v Příbrami a začal působit v jejím chemickém ústavu. Zde vypracoval svoji habilitační práci, kterou obhájil v roce 1931 a stal se tak na této škole docentem anorganické a analytické chemie a prubéřství. V roce 1935 byl ustanoven i docentem hornické chemie. Předmětem jeho vysokoškolských přednášek a hlavním vědeckým zájmem byla především chemická analýza v hornictví a hutnictví, zejména pak uplatnění radiochemických metod v této oblasti. Po uzavření českých vysokých škol nacisty v listopadu 1939 získal docent Jirkovský místo na příbramském gymnáziu, kde až do konce války vyučoval chemii a přírodopis. Když v roce 1945 zahájily české vysoké školy znovu svou činnost, byla Vysoká škola báňská rozhodnutím vlády přemístěna z Příbrami do Ostravy. Docent Jirkovský byl jmenován jejím mimořádným a brzy nato řádným profesorem. Byl ustanoven vedoucím ústavu analytické chemie, později zastával funkci proděkana a děkana hutnické...

Jiřina Jiřičková

Narozena 1977 v Mladé Boleslavi. Odborná asistentka Katedry hudební výchovy Univerzity Karlovy, práce z oboru.

Ladislav Jiroušek

Slovenský umělecký fotograf, autor obrazových publikací s tématikou Slovenského ráje, Spiše a Vysokých Tater, člen Horské služby Slovenský ráj.

Jiří Jírů

Narozen 30.7.1942 v Praze. Fotograf; umělecká, reportážní a portrétní fotografie. Žije v ČR a Belgii.

Josef Jílek

Prof. Ing. Josef Jílek, CSc. je vrchním expertem České národní banky. Externě přednáší na VŠE v Praze kurzy Finanční trhy a Měnová politika. Je špičkovým a uznávaným odborníkem v řízení finančních rizik, v teorii a praxi bankovnictví, ve finančních trzích a v měnové politice, a to v ČR i ve světě. Zastával řadu akademických funkcí. Je stálým přednášejícím na mnoha národních a zahraničních konferencích, zahraničních univerzitách a zahraničních centrálních bankách, členem vědecké rady národohospodářské fakulty VŠE v Praze, členem vědeckého grémia při České bankovní asociaci atd. Je také členem redakčních rad několika periodik. Má rozhodující podíl na aplikaci mezinárodních účetních standardů v českých účetních předpisech. Významně přispěl k formování legislativy českého finančního trhu podle světových standardů.

Josef Jinoch

Josef Jinoch je bývalý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působí jako fotbalový funkcionář. Má 3 děti, dceru Terezu a syny Josefa a Jana. Hrál za Slavia Praha, SK Dynamo České Budějovice, SK Hradec Králové, FC Slovan Liberec, v Japonsku za Consadole Sapporo, 1. FK Příbram, ve druhé lize za SK Dynamo České Budějovice a v lize končil v Bohemians Praha. V lize odehrál 180 utkání a dal 22 gólů. Působil jako sportovní ředitel SK Slavia Praha, FC Slovan Liberec a FC Vysočina Jihlava. Jako trenér vedl mládež SK Slavia Praha.

Karel Jindra

Autor detektivní a špionážní literatury.

Jiří Jiránek

Diplomat, geolog a univerzitní učitel, se před lety jako student gymnázia v Lovosicích zúčastnil besedy se známým cestovatelem F.A. Elstnerem. Otázal se ho tehdy, co má dělat, aby mohl cestovat. Elstner odpověděl, že s dobrým politickým profilem je možné dát se na diplomacii nebo na zahraniční obchod. Ale není-li člověk politicky v pořádku, je dobré věnovat se geologii. Jiří Jiránek tedy vystudoval geologii na Univerzitě Karlově a věnoval se jí převážnou část svého života. Díky tomuto oboru pobýval na Kubě, v Nikaragui, v Sýrii a v Mongolsku. V devadesátých letech 20. století vstoupil do diplomatických služeb České republiky a došlo na diplomacii zmiňovanou jako odrazový můstek pro cestovatelskou vášeň, zušlechtěnou léty osobních zkušeností.

Tomáš Jílek

Narozen 7. 8. 1934 v Plzni, zemřel 29. 5. 2020. Prof., PhDr., CSc., historik, pedagog, práce z oboru didaktiky dějepisu a regionálních dějin západních Čech.

Simon Jimenez

Zdeněk Jirásek

Zdeněk Jirásek je český historik a politik. Odborně se zabývá nejnovějšími českými politickými a hospodářskými dějinami, česko-polskými vztahy a dějinami Slezska. Od listopadu 2010 do listopadu 2014 byl primátorem Opavy. Po absolvování gymnázia v Trutnově vystudoval v letech 1977–1981 filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kterou zakončil získáním titulu PhDr. V roce 1986 obhájil kandidaturu a získal titul CSc. V roce 1995 byl jmenován docentem a v roce 1999 profesorem. Působil ve funkcích proděkana a děkana Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 2001 byl zvolen rektorem tamtéž a v této funkci působil až do roku 2007. Od roku 2007 do 2011 byl opět děkanem FPF SU v Opavě. Byl členem ČSSD, za kterou v roce 2006 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodu č. 68. V krajských volbách Moravskoslezského kraje v roce 2008 byl zvolen zastupitelem a od roku 2008 do roku 2012 byl radním krajského zastupitelstva. V komunálních volbách z října 2010 vedl kandidátku ČSSD v Opavě a byl zvolen do zastupitelstva města. Dne 23. listopadu 2010 byl zvolen opavským primátorem. Na začátku března 2014 se rozhodl ukončit své členství v ČSSD, protože se dle svých slov neztotožňuje s metodami a životním stylem mladých opavských sociálních demokratů. V komunálních volbách v roce 2014 pak již nakandidoval a skončil tak jako zastupitel i primátor města. V říjnu téhož roku kandidoval na post rektora Slezské univerzity. Jako protikandidát se mu postavil Daniel Stavárek. V tříkolové volbě však ani jeden z nich nezískal potřebnou nadpoloviční většinu hlasů a do nově vypsaných voleb v listopadu 2014 se již nepřihlásili.

Pavel Jiras

Narodil se 17. června 1940 v Rakovníku. Jeho estetické cítění se utvářelo především spoluprací s Jiřím Trnkou, grafikem Zdeňkem Seydlem a hercem a režisérem Václavem Špidlou. Vybaven touto zkušeností působil do poloviny sedmdesátých let jako divadelní herec a pomocný režisér. Po životních peripetiích, které ho donutily milovaný svět divadla opustit, přilnul definitivně k filmu a zejména k filmovému studiu Barrandov, kde působí již od roku 1976. Několikrát se také objevil v menších rolích na filmovém plátně, výraznější příležitost získal například v trezorovém snímku Evalda Schorma a Jana Kačera DEN SEDMÝ - OSMÁ NOC . Kromě tří básnických sbírek je autorem i několika významných filmových publikací a fotografických výstav . Nejprve spolupracoval s prozaikem Josefem Fraisem na sérii memoárových Obrazových životopisů Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Oldřicha Nového a Vlasty Buriana, které vyšly v letech 2000 a 2001. Krátce poté uskutečnil jeden ze svých velkých snů: uspořádat obrazové dějiny barrandovských ateliérů do podoby výpravné encyklopedie. Postupně tak vznikaly jednotlivé díly pod názvy Vzestup k výšinám , Zlatý věk a Oáza uprostřed běsů , které pomocí několika stovek unikátních a mnohdy dosud nepublikovaných fotografií mapují vývoj českého hraného filmu od prvních němých snímků do roku 1945. Jiras v posledních letech také častěji vystupuje na televizních obrazovkách a v rozhlase, kde se podílí na vzpomínkových medailonech slavných osobností . Můžeme se s ním setkat i na několika DVD nosičích, kde se jako filmový historik pokouší přiblížit osud a význam daného filmu.

Jaroslav Jirásek

Jaroslav Antonín Jirásek je český ekonom, odborník na management a vysokoškolský pedagog. Vystudoval fakultu národohospodářskou ČVUT. Pracoval v podnikové praxi nebo v TOVÚS při Výzkumném ústavu strojírenském . Jak vědec působil v Českém komitétu pro vědecké řízení , Institutu řízení , Ústavu pro filozofii ČSAV , International Institute of Applied Systems Analysis v Laxenburgu u Vídně , Svazu průmyslu nebo České manažerské asociaci . Jako akademik pracoval na Vysoké ekonomické škole v Praze, Českém vysokém učení technickém v Praze, Graduate School of Business při univerzitě v Pittsburghu nebo CMC Graduate School of Business v Čelákovicích . Je spolupracovníkem katedry podnikové ekonomiky na VŠE v Praze a autorem desítek odborných knih, stovek článků a členem vědecké rady nakladatelství Alfa.

Boris Jirků

Významný současný malíř a grafik, prof. Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze, kde vyučuje figurální kresbu.