Výpis všech autorů

Karel Jindra

Autor detektivní a špionážní literatury.

Karel Jech

Karel Jech byl český historik a novinář, znalec vývoje českého venkova. Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí středočeského venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí vstoupil do Českého svazu mládeže i KSČ. Studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, promoval však na Fakultě společenských věd VŠPHV. Během studií působil jako redaktor časopisu Předvoj a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na moskevské Lomonosově univerzitě. Pobyt v Sovětském svazu jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ Vysoké školy politické ÚV KSČ a roku 1962 se stal jejím vedoucím. V roce 1963 byl povolán do tzv. barnabitské komise, prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou Vysokou školu ekonomickou. Pro své sympatiel k reformnímu proudu československé historiografie byl pak po sovětské okupaci nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě samizdatových Historických studií. Po roce 1989 pomáhal vybudovat obor soudobých dějin v Československu a stal se prvním předsedou vědecké rady Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Často spolupracoval se svým přítelem Karlem Kaplanem. Věnoval se hospodářským a sociálním dějinám, přičemž stěžejním tématem celé jeho vědecké dráhy byly dějiny českého venkova po druhé světové válce, zejména proces kolektivizace. Vývoj jeho studií přitom odráží jeho osobní vývoj v proměňující se společenské a politické realitě. Nutno zmínit též jeho organizační zásluhy na půdě ÚSD a spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR. V roce 2007 obdržel Cenu Antonína Švehly Nadačního fondu angažovaných nestraníků za svůj přínos českému rolnictví....

Karel Jarolím

Karel Jarolím je český fotbalový trenér a bývalý fotbalista, v letech 2016–2018 hlavní trenér české fotbalové reprezentace. Od prosince 2020 trénuje Mladou Boleslav. Je ženatý a má dva syny a dceru. Jeho manželka se jmenuje Jaroslava Jarolímová. Starší syn Lukáš působí v SK Slavia Praha. Mladší syn David je členem týmu Mladé Boleslavi a dcera Anet hraje závodně florbal. Začínal ve Spartaku Třemošnice , hostoval ve Spartaku Žleby a poté hrál v Pardubicích . Odtud odešel do Slavie Praha , následovala Dukla Praha , VTJ Tábor a opět Slavia Praha . Poté přešel do francouzského Rouenu a odtud do dalšího francouzského klubu Amiens . Po návratu do vlasti hrál opět za Slavii Praha , dále Viktorii Žižkov , Švarc Benešov , Bohemians Praha a Českou Lípa . Býval technickým záložníkem s výbornou kopací technikou. Nejvyšší soutěž hrál ještě ve 39 letech. Trenérskou kariéru začal v Příbrami, kde působil v letech 1997-8. Od července 1999 trénoval jako asistent Františka Cipra v pražské Slavii, kterou i v letech 2000-2001 vedl jako hlavní trenér. Přestože obsadil 2. místo, byl odvolán. Trenér Ivan Hašek si ho následně vybral jako svého asistenta u francouzského Racingu Štrasburk, kde působil v letech 2001-2003. Po této zahraniční misi se vrátil do české ligy a od srpna 2003 byl trenérem Synotu Uherské Hradiště, kde působil do prosince 2004. Do Slavie nastoupil na jaře 2005 na pozici hlavního kouče, kde nahradil Josefa Csaplára. V sezoně 2006/07 dovedl tým k druhému místu v lize. V následné kvalifikaci Ligy mistrů senzačně postoupil do základní skupiny, když vyřadil Žilinu a slavný Ajax Amsterdam. Ve skupinové fázi se Slavia utkala s FC Sevillou, londýnským Arsenalem a Steaua Bukureští. Získala pět bodů a postoupila do jarní části Poháru UEFA, kde hned v prvním vyřazovacím kole ...

Karel Janeček

Karel Janeček je český matematik, pedagog, bojovník proti korupci a mecenáš. Přednášel finanční matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je spolumajitelem a předsedou dozorčí rady společnosti RSJ, která se zabývá obchodováním s finančními deriváty. Je zakladatelem a předsedou správní rady Nadačního fondu proti korupci. Založil také Nadační fond Neuron na podporu vědy, Nadační fond pomoci a Nadaci Karla Janečka. V roce 1997 získal titul MBA na Bradley University v americkém městě Peoria. O rok později absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Roku 2004 získal titul Ph.D. v oboru mathematical finance na Carnegie-Mellonově univerzitě v Pittsburghu. V letech 2004–2005 působil jako vědeckovýzkumný pracovník na Rakouské akademii věd, v letech 2007–2013 přednášel na MFF UK v Praze. Specializuje se na optimální řízení ve finanční matematice. Je také členem vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické. Má kolem 90 citací ve světových odborných časopisech. Mezi nejcitovanější publikace patří: Janečkem spoluvlastněná společnost RSJ obchoduje od roku 2000 londýnské derivátové burze NYSE Liffe, v roce 2004 byla jmenována oficiálním tvůrcem trhu. Od září 2009 se jako první česká společnost stala členem evropské derivátové burzy Eurex se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Významného postavení na trzích dosáhla zejména zdokonalováním vlastního systému matematických algoritmů pro obchodování s finančními deriváty. V roce 2010 založil Nadační fond Karla Janečka, který vzešel z jeho dlouhodobého úsilí o podporu vědy. Cílem fondu byla z počátku podpora projektů převážně základního vědeckého výzkumu, a to v matematice, ekonomii a medicíně. V současné době fond uděluje z prostředků mecenášů granty na vědecké projekty v oborech fyzika, chemie, matematika, medicína a společenské vědy....

Joseph Joffo

Francouzský kadeřník a spisovatel, autor autobiografie.

Josef Jozífek

Josef Jílek

Prof. Ing. Josef Jílek, CSc. je vrchním expertem České národní banky. Externě přednáší na VŠE v Praze kurzy Finanční trhy a Měnová politika. Je špičkovým a uznávaným odborníkem v řízení finančních rizik, v teorii a praxi bankovnictví, ve finančních trzích a v měnové politice, a to v ČR i ve světě. Zastával řadu akademických funkcí. Je stálým přednášejícím na mnoha národních a zahraničních konferencích, zahraničních univerzitách a zahraničních centrálních bankách, členem vědecké rady národohospodářské fakulty VŠE v Praze, členem vědeckého grémia při České bankovní asociaci atd. Je také členem redakčních rad několika periodik. Má rozhodující podíl na aplikaci mezinárodních účetních standardů v českých účetních předpisech. Významně přispěl k formování legislativy českého finančního trhu podle světových standardů.

Josef Ježek

Středoškolský profesor. Prof. obchodní školy. Vyučoval matematiku a fyziku v Chrudimi od r. 1920. Od r. 1928 v Praze, pak řed. obchodní akademie v Mladé Boleslavi. Odborný publicista. Z díla Příručka kupecké aritmetiky , . Dále Protipojištění a pojištění s výhradou premie = Zpr. obch. akademie v Chrudimi, 1911-12 a řady dalších odborných knih..

Josef Jeníček

Narozen 1.4.1946 v Plzni, zemřel 12.8.1992 v Jindřichově Hradci. Právník. Epigramy, soudničky.

Josef Jansta

Narozen 5.2.1950 ve Veverské Bitýšce. Jáhnem katolické církve, literatura pro děti.

Jordan Jovkov

Jordan Stefanov Jovkov, bulharsky Йордан Стефанов Йовков byl bulharský spisovatel a dramatik. Vrcholný představitel literárního realismu v Bulharsku. Jeho velkými tématy byl život na bulharském venkově a válka. Původně byl učitelem ve své rodné Dobrudži. Ve 20. letech působil jako diplomat v Bukurešti a v Římě. Psal povídky , romány a divadelní hry, pro něž je typické, že jejich hlavními postavami bývají ženy . V anketě Velcí Bulhaři , kterou roku 2006 uspořádala bulharská veřejnoprávní stanice BNT , a jejímž cílem bylo určit největší osobnost bulharských dějin, skončil na 53. místě.

Jindra Jarošová

Jindra Jarošová je česká rozhlasová redaktorka, autorka rozhlasových her a dokumentů, publicistka a spisovatelka. Filozofickou fakultu UK, kde studovala obory historie a český jazyk, absolvovala v roce 1971. Poté pracovala v Národním památníku Terezín, kde se soustředila zejména na odboj lékařů v druhé světové válce. Toto zaměření ji po sedmi letech otevřelo cestu do Zdravotnických novin, kde se věnovala jak dějinám medicíny tak aktuálním problémům osob s různým zdravotnickým postižením. V roce 1980 napsala rozhlasovou hru Snílek o životních osudech nositele první Nobelovy ceny míru Henryho Dunanta, zakladatele Červeného kříže. Při natáčení hry se tak dostala poprvé do Československého rozhlasu. Krátce na to přijala nabídku rozhlasového vysílání pro hlavní město Prahu a 1. ledna 1982 tam nastoupila na místo kulturní redaktorky. Pracovní poměr v Českém rozhlase ukončila v roce 2008. Pro rozhlas pracovala však dál jako externistka v redakci slovesného vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha. Mikrofon ale trvale neopustila – působila ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých v Praze jako redaktorka zvukového časopisu pro nevidomé čtenáře. Věnovala se především kulturní, sociální a historické problematice, vytvořila nový pořad pro nevidomé spoluobčany Doteky, který byl vysílán do roku 2005 a byl na dlouho jediným pořadem s tímto zaměřením pro nevidomé občany ve východní Evropě. Byl zaměřen na každodenní život nevidomých, na jejich potřeby, ale i na sportovní úspěchy nevidomých, jejich uměleckou tvorbu, rodinný život apod. Od srpna 1991 pracovala v Hlavní redakci vzdělávání Českého rozhlasu, v redakci Vysílání pro ženy. Dokumentární činnosti se věnovala v programových řadách Malá encyklopedie souvislostí, Velké osudy, Váš příběh, Odysea. Převážně historická témata pak zpracovala v hodinových pořadech, kde vystupovali naši přední historici a archeologové. Samostatnou kapitolu v této řadě tvoří pořady ze dvou reportážních cest po Egy...

Jim Jenkins

Autor biografické publikace z hudební oblasti.

Jiljí Vratislav Jahn

Jiljí Vratislav Jahn byl český chemik, středoškolský profesor, básník, odborný spisovatel a politik, manžel spolkové činovnice a feministky Boženy Jahnové. Během studií na pražské polytechnice se seznámil s básnickou družinou májovců a publikoval básně v časopisech. Počátkem 60. let přispíval do Riegrova Slovníku naučného a krátce spolupracoval s Národními listy. V letech 1863-94 působil jako profesor, později ředitel nově zřízené reálné školy v Pardubicích. Účastnil se veřejného života v pardubickém obecním zastupitelstvu, jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady za staročeskou stranu, kde se ve spolupráci s F. L. Riegrem věnoval především školským otázkám. Byl autorem odborných publikací a učebnic chemie. Po odchodu do důchodu roku 1894 se přestěhoval do Prahy, kde působil ve Společnosti pro průmysl chemický a řídil dívčí střední školu spolku Minerva. Byl oceňovaný pro skromnou nezištnou politickou práci, pedagogické výsledky i literární činnost. Narodil se v předhradí pardubického zámku 22. ledna 1838 jako syn vrchnostenského úředníka. Dobrá domácí příprava mu zajistila, že rychle zvládl hlavní školu a roku 1849 nastoupil na německou reálku v Praze, kde v té době vyučovali kvalitní profesoři Josef Wenzig, Josef Pečírka, Jan Vácslav Rozum, Václav Faltys aj. Tam se také se spolužákem V. Mixou začal zabývat poezií. Roku 1853 vstoupil na stavovskou techniku , kde studoval chemii a geognosii. Během studií se seznámil s Adolfem Heydukem a J. V. Fričem, který ho uvedl do družiny májovců. Roku 1858 uveřejnil svou první báseň, Mnich, v časopise Lumír. Po ukončení studií pracoval jako praktikant v Packově strojírně v Karlíně a večery trávil ve společnosti básníků . Později získal zaměstnání na stavebním ředitelství na Malé Straně. Neměl tam mnoho práce, čímž mu zbylo více ...

Jaroslava Jiráčková

Narozena 27. 3. 1935. Dr., editorka literárních antologií nakladatelství Naše vojsko a překladatelka z ruštiny.

Jaroslav Jindra

Narozený 28.dubna 1967 ve Valašském Meziříčí, svobodný , bezdětný . V současné době se živí jako odborný překladatel a tlumočník v automobilovém průmyslu a jako asistent gen. řed. španělské strojírenské firmy CIE. V minulosti pracoval dlouhá léta ve Španělsku a Norsku pro tiskové a sportovní agentury. Svou publikační činnost zaměřil na extrémní sporty, válečné konflikty, cestopisy a divokou přírodu. V ČR mu vyšla řada knih, například specializovaný průvodce pro paragliding a závěsné létání Letová místa , průvodce pro nezávislé cestovatele Backacker , kniha o zákulisí Rallye Dakar Písek, prach a kamení , kniha 30 let Rallye Dakar – Dobrodružství s cejchem smrti , spolupracoval na knižní podobě Cestománie nebo pořadu Na cestě . Spolupracoval s Českou televizí na natáčení několika dílů pořadu Na cestě nebo dokumetrárního filmu Sám proti horám. V současné době stříhá ve vlastní produkci dokumentární film Dobrodružství jménem Dakar ze světoznámé dálkové pouštní soutěže, která se poprvé v historii konala v Argentině a Chile. Za kameru na filmu Red Bull X-Alps získal první místo. Navštívil více než sto zemí světa. Dodnes je považován za pionýra paragliding v ČR, létá od roku 1988 a je držitelem licence č. 1, má za sebou většinu prvosletů v ČR a SR, ale i řadu dalších ve světě, například z vrcholu vulkánu Cayambe v Ecuadoru. Prototyp dobrodruha, který nikdy nebyl na dovolené s cestovní kanceláří a pojem „cestovatel“ nesnáší, protože posledním českým cestovatelem byl podle něj Dr. Emil Holub. Miluje adrenalinové sporty ale zejména jízdub terénním automobilem v poušti, zcela sám napříč přejel Saharu.

Jaroslav Janovský

Spisovatel, který velmi úspěšně debutoval 1937 v ženském týdeníku Ozvěny domova a světa románem na pokračování Zářivý cíl. Psal romány pro Rodokaps o newyorském detektivu Bobu Sheridanovi. Po změně kulturních poměrů se obrátil proti své - utajované - literární minulosti a dvěma didaktickými dramaty Noc pod Čerchovem a Tygří bratrstvo se pokusil "vytlouci" dětem a mládeži "tu pitomou rodokapsovou romantiku z hlavy" . Jako rozhlasový dramaturg uvedl 1949 do českého éteru cyklus sovětských divadelních her. V letech 1951-56 byl ministerským úředníkem pro oblast dětského divadla, poté členem vedení Divadla Spejbla a Hurvínka.

Jaromír Javůrek

Narozen 12.4.1887 v Cikháji u Žďáru nad Sázavou, zemřel 28.2.1983. Pedagog, sokolský pracovník. Beletrista, lesnický a myslivecký odborník, autor tělovýchovných příruček a knih o myslivosti.

Janatka Jaroslav Maria

Jana Jelenová

Autorka knih pro děti a překladatelka ze slovenštiny.

Jana Janoušková

doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D. je absolventkou Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě. Na VŠB-TU rovněž absolvovala doktorské studium a v roce 2010 byla jmenována docentem. Praktické zkušenosti získala z působení na ekonomickém oddělení v Třineckých železárnách Ocelárna II a na OKR Správa sídlišť. Podnikatelské aktivity jsou směřovány do oblasti účetnictví a daní. Na OPF Karviná působí od r. 1995. Je členkou redakční rady Akademie STING, o.p.s. v Brně. Několik let působila v Akademického senátu Slezské univerzity Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Je členem vědecké rady OPF SU. Na Katedře financí a účetnictví Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity přednáší v předmětech: Daně a daňová politika ČR, Aplikace daňového práva, Daňová evidence, Zdanění majetku a spotřeby. Vysokoškolskou pedagogickou a vědeckovýzkumnou činnost zahájila v roce 1995 na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné Slezské univerzity v Opavě, kde působí v současnosti jako vedoucí katedry účetnictví a garantuje obor Účetnictví a daně. Její vědeckovýzkumná i praktická činnost je zaměřena na oblast účetnictví a problematiku daňové teorie a praxe. Praktické zkušenosti získává v rámci podnikatelských aktivit. Výsledky jsou publikovány v odborném ekonomickém tisku, monografiích a vysokoškolských učebnicích.

Jan ze Žatce

Jan ze Žatce, známý též jako Jan ze Šitboře nebo Jan z Teplé byl literát, pedagog, městský písař, městský notář a správce městské školy v Žatci. Své hlavní dílo, Oráč z Čech , napsal německy, ale ovládal i český jazyk. Složil z různých citátů latinské čtení o sv. Jeronýmovi. V žatecké městské kanceláři založil několik městských knih. Ze Žatce odešel roku 1411, kdy byl povolán na místo protonotáře Nového Města pražského. O identitě autora skladby Oráč z Čech panovala dlouho nejistota. V písemnostech žatecké městské kanceláře z konce 14. a začátku 15. století se vyskytují ve funkci městského písaře Jan ze Šitboře a Jan z Teplé. Teprve na přelomu 20. a 30. let 20. století se podařilo nezávisle na sobě F. M. Bartošovi a německým badatelům Aloisi Berntovi a Karlu Beerovi dospět k závěru, že se jedná o jednu osobu, která střídavě používala oba přídomky. Jméno Jan ze Žatce, stejně jako název Oráč z Čech , vznikly až v 19. století. O Janových mladých letech není nic známo. Podle přídomků se předpokládá, že se narodil ve vesnici Šitboř a v Teplé buď získal základní vzdělání nebo zde sám pedagogicky působil. Pravděpodobně studoval na pražské univerzitě, vyloučeno není ani jeho studium v zahraničí, nejčastěji se uvažuje o Paříži. Do Žatce přišel nejspíš na přelomu 70. a 80. let 14. století. Poprvé je zde jeho pobyt doložen v roce 1383, kdy byl zřejmě z jeho podnětu v žatecké městské kanceláři založen kopiář, do něhož se zapisovala královská privilegia a další pro město důležité právní akty. V zápisu o založení kopiáře je Jan z Teplé charakterizován jako rektor školy a městský notář. Jan se během svého života v Žatci stal jednou z nejvýznamnějších osobností města, což dokládají jeho ekonomické aktivity. Vlastnil dům naproti škole, tedy v dnešní ulici Josefa Hory naproti budově Střední odborné školy stojící na místě staré městské školy. Zadní trakt domu sousedil s městskými...

Jan Stumbauer

Narozen 7.3.1953 v Českých Budějovicích. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru tělesné výchovy a sportu, učitel lyžování, cvičitel windsurfingu.

Jan Jílek

Narozen 24. 11. 1933 v Dlouhomilově u Olomouce, zemřel 6. 10. 2011. Herec, dramatik, spisovatel, autor scénářů k filmům, dětských knih a televizních her.

Ján Jaroš

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.

Jan Jandourek

Jan Jandourek , je český sociolog, spisovatel a esejista, editor internetového deníku Forum24. Absolvoval Katolickou teologickou fakultu a Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Postgraduálně vystudoval sociologii na FSV UK . Působil jako kněz v duchovní správě v Pardubicích a Praze , v současné době je jedním ze starokatolických kněží v Praze. Pracoval jako redaktor Českého týdeníku. Je členem asi 14členné redakční rady revue pro literaturu a kulturu Souvislosti, v 90. letech byl pravidelným přispěvatelem Lidových novin, MF Dnes, Literárních novin a časopisu Anno Domini. Od října 2000 do září 2005 byl členem Centra komparatistiky při FF UK v Praze. V komparatistice se převážně zabýval moderní světovou literaturou a problémem „pokleslých žánrů“. Byl také stálým spolupracovníkem Mladé fronty DNES. Začátkem roku 2006 založil nakladatelství Tartaros .

Jan

Vlastimil Vondruška je český historik, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Jeho knihy dlouhodobě patří k nejpůjčovanějším titulům v českých veřejných knihovnách. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel úspěšně zabýval výrobou kopií historického skla. Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví, kterému se věnoval více než dvacet let. Vlastimil Vondruška se narodil roku 1955 na Kladně. Po absolvování kladenského gymnázia roku 1974 začal studovat historii a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil roku 1979. Poté působil v Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde roku 1983 ukončil svou vědeckou aspiranturu. V roce 1983 nastoupil do Národního muzea v Praze. V roce 1984 byl Vlastimil Vondruška jmenován ředitelem Historického muzea NM. Na této pozici působil až do konce roku 1989. V letech 1988–1990 působil v redakční radě Časopisu Národního muzea. Po odchodu z Národního muzea v roce 1990 se věnoval podnikání. Společně s manželkou Alenou, která je teoretičkou uměleckého řemesla, autorkou řady výtvarných návrhů a sklářských realizací a rovněž publicistkou, založil roku 1997 v Doksech sklárnu Královská huť, jejíž produkce byla zaměřena jednak na výrobu kopií historického skla dle originálů z muzejních sbírek, jednak na barevné hutní sklo dle vlastních autorských návrhů. Huť sponzorovala mnohé kulturní akce a za tuto činnost obdržel roku 1999 ocenění od ministra kultury České republiky Pavla Dostála. Sklárnu v Doksech provozoval do roku 2009. Literatuře se věnuje s přestávkami od mládí. Dosud napsal více než padesát vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, mnoho knih vědeckých a populárně naučných, asi čtyřicet historických románů pro dospělé a několik knih pro mládež. ...

J Jenkins

I Jarošová

Henry Jaeger

Švýcarský německy píšící spisovatel.

Helena Johnová

Helena Johnová byla česká sochařka, keramička; profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1899–1907 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, zprvu nastoupila jen do ženských kursů vyšívání Idy Krauthové a malby květin Emilie Krostové, později byl řádnou studentkou školy, žačkou Jakuba Schikanedera a Josefa Schussera. Ve studiu pokračovala ve Vídni na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru pro keramiku profesora Michaela Powolného. V porcelánce ve Waldenburgu a na keramické škole v Bechyni absolvovala praxi. V roce 1912 začala pracovat v dílně Slovenské keramické společnosti v Modré. V roce 1908 se podílela na založení uměleckého družstva Artěl, ve kterém se svými přáteli V. H. Brunnerem, J. Konůpkem, P.Janákem, V. V. Štechem a Aloisem Dykem působila pouze do roku 1919. Z umělkyň v družstvu byla činná mj. také Marie Teinitzerová, obě zaujímaly významné postavení, jejich aktivity měly „oživit smysl pro výtvarnou práci a vkus v denním životě“, obnovit umělecké hodnoty rukodělné práce a řemesla, vytvořit vlastní styl dekoru. Johnová také roku 1911 spoluzaložila a do roku 1918 vedla keramické dílny ve Vídni a byla schopnou podnikatelkou. Své výrobky prezentovala na mezinárodních výstavách nejen za Artěl, ale i za Rakousko, za což ji čeští vlastenci kritizovali. Po roce 1918 přesídlila do ČSR. Uměleckoprůmyslová škola v Praze se po vzoru vídeňském snažila dosáhnout postavení „Vysoké školy dekorativního umění“, posílila svou autonomii a sestavila pedagogický sbor z významných výtvarníků. Vedl ji rektor a do pedagogického sboru přišly osobnosti jako Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Jan Kotěra a Helena Johnová, která zde roku 1919 založila ateliér keramiky - „speciálku keramiky“. Vybudovala velkou keramickou dílnu s pecí a byla také jmenována profesorkou. V roce 1935 byla předčasně penzionována, vymohla si alespoň bezplatné užívání keramické dílny, kterou vybudovala. Pokr...

Helena Jarošová

Narozena 30.9.1939 v Praze. PhDr., publicistka,vysokoškolská pedagožka, práce z oboru estetiky oděvu, o postavení ženy ve společnosti.

Hana Jovanovičová

Narozena 28. 5. 1951. Překladatelka z francouzštiny a španělštiny. Dříve lektorka jazykové výuky.

Hana Jordánková

PhDr. Hana Jordánková ; historička a archivářka, zabývá se dějinami Brna. Archiv města Brna; Odborné zaměření: historie středověku a raného novověku, vývoj středověký a raně novověkých měst, správní dějiny, ediční práce.

Gustav Janouch

Gustav Janouch byl český hudební skladatel, spisovatel a překladatel, zabývající se dílem pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky. Jako překladatel převedl do češtiny v roce 1956 dílo Deník Anne Frankové. Je autorem také otázky a pochybnosti budící německy napsané publikace, Gespräche mit Kafka , jejíž pravdivost, či serióznost v minulosti napadli kupříkladu germanista Eduard Goldstücker, či literární kritik a překladatel Josef Čermák, který také na popud této knihy uveřejnil v roce 2005 knihu Franz Kafka – Výmysly a mystifikace. Oproti kritice Eduarda Goldstückera se ale postavil Josef Škvorecký, který se jej v roce 1962 zastal a zdůvodnil to slovy, že k danému datu byl dle jeho vědomí Gustav Janouch jediným žijícím člověkem v Praze, který se s Franzem Kafkou osobně poznal.

Grisham John

Gerald G Jampolsky

Gerald G. Jampolsky, MD je absolventem Stanfordské lékařské fakulty a bývalý člen fakulty na University California School Medicine v San Franciscu, kde zastával a zastává stáže v dětské psychiatrii AAT Langley Porter neuropsychiatrický ústavu. Je mezinárodně uznávaná autoritou v oblasti psychiatrie, zdravotnictví, obchodu a vzdělávání. V roce 1975 se s několika přáteli založil původní Centrum pro léčení postojů v Tiburonu v Kalifornii, kde se děti i dospělí s nemocemi život ohrožujících najdou klid k trensformaci pro sebe a jejich rodiny. Založil projekt "Děti jako učitelé míru" , který byl v roce 1982 nově rozšířena mezinárodně. V roce 1987 on a jeho žena Diane Cirinciono založili AIDS linku pro děti v Tiburonu. V současné době existuje přes 130 nezávislých Centra pro léčení postojů v 24 zemích, které patří do jejich komunity. Doktor Jampolsky je ženatý s psychoterapeuta a autorkou Diane Cirincione a spolu přednášejí ve Spojených státech i v zahraničí -psychologii, psychiatrii, duševní a fyzické zdraví, sílu našich postojů, životních mezníků, mezilidské vztahy, zdraví, vzdělávání a podnikání, jež ovlivňují jak naše osobní a profesní život. Nazývají své učení "Praktická spiritualita". Psychiatr, který působil na University v California Medical Center v San Francisco. Člen Asociace amerických psychiatrů. Vydal mnoho úspěšných knih a byl znám americkým televizním divákům z televizní obrazovky.

George M Jenkins

Vlastní jméno autora je Jiří Jankovský.

Gabriel Jonáš

Slovenský klavírista, baskytarista, skladatel. Narodil se 23. listopadu 1948 v Kukučínově .

František Roman Jirman

Narozen 28.12.1895 v Louce u Horního Litvínova, zemřel 28.12.1971 ve Vrbně nad Lesy u Loun. Novinář, beletrista.

Franck Jouve

Francouzský spisovatel.

Ernst Jünger

Německý spisovatel, esejista a vydavatel.

Eleonora Jeřábková

Narozena 1957. PhDr., literární vědkyně, germanistka, prácez oboru německé literatury, překlady z němčiny.

Ela Jungmannová

Spoluautorka knihy výtvarných činností pro děti.

Diane James

Autorka populárně-naučných publikací pro děti.

Dalibor Janko

Claude Jasmin

Patří ke québeckvm „rozhněvaným mladým mužům“' šedesátých let, kteří se rozhodli radikálně řešit sociální a národnostní problémy své země. Revoltuje nejen námětem a obsahem svých próz, ale i jazykem, do něhož vnáší žual — živý dialekt, sice znečištěný amerikanismy, ale plastický, lidový, neakademický.

Bruce Jones

Americký editor sportovních encyklopedií.

Bruce Jones

Americký scénárista, spisovatel.

Bridget Jones

Anglická autorka kuchařek.

Blanka Jirásková

Autorka divadelní hry.

Blanka Jehlíková

Blanka Jehlíková se narodila v roce 1958 v Ostravě, posledních dvacet let žije a pracuje v Praze. Publikuje od roku 2001. Za tu dobu jí vyšlo více než deset knih. Nejdříve to byly cestopisy, ve kterých popisovala zážitky a dojmy z cest do tak vzdálených a exotických zemí, jako jsou Laos, Kambodža nebo Indonésie. V současné době se věnuje spíše toulkám do historie, z níž dnešnímu čtenáři přibližuje zejména osudy polozapomenutých podivínů i málo známé pověsti. Cestování však stále patří k jejím radostem a občas si z blízkých i vzdálenějších cest přiveze nejen nezbytné suvenýry, ale i příběh, o který se se svými čtenáři ráda podělí.

Blanka Janáčková

Narozena 26.7.1951 v Teplicích. PaedDr., bohemistka, publikace v oboru didaktiky literární výchovy.

Benjamin Jedlička

Narozen 4.11.1897 v Novém Bydžově, zemřel 26.4.1967 v Praze. PhDr., středoškolský profesor,beletrista, kritik, překladatel z italštiny, španělštiny a francouzštiny, editor J.S.Machara.

Benedict Jacka

Britský spisovatel fantasy, autor série městské fantasy Alex Verus.

Ben Johnson

Benjamin Sinclair Johnson je bývalý kanadský sprinter, známý svými dopingovými skandály. Pochází z Jamajky, jeho rodina se přestěhovala do Toronta v roce 1976. Běhání se začal věnovat v tréninkové skupině Charlieho Francise, bývalého kanadského atletického reprezentanta. Prvním Johnsonovým úspěchem byly dvě stříbrné medaile na Hrách Commonwealthu v roce 1982 v závodě na 100 metrů a štafetě 4 × 100 m. Letní olympijské hry 1984 mu přinesly třetí místo na individuální stovce i ve štafetě. Vyhrál 60 metrů na halovém šampionátu v Paříži, v lednu 1986 vytvořil na této trati světový rekord časem 6,50 s. Na stovce vyhrál Kontinentální pohár v atletice 1985 a Hry dobré vůle 1986. Na Hrách Commonwealthu 1986 vybojoval prvenství na sto metrů i ve štafetě, přidal k tomu bronz ze dvoustovky. Na mistrovství světa v atletice 1987 v Římě porazil ve finále stovky favorizovaného Carla Lewise a vytvořil nový světový rekord 9,83 s. Byl za to vyhlášen nejlepším sportovcem roku v anketě Associated Press a obdržel vyznamenání Order of Canada. Stále také drží rekordní čas na méně vypisované trati 50 metrů časem 5,55 sekundy, ten ale není uznán z důvodu prokázaného dopingu. Odveta s Lewisem na soulské olympiádě přitahovala pozornost médií a fanoušků, zvláště poté, co v jediném přímém souboji na mítinku v Curychu 17. srpna 1988 Lewis Johnsona porazil. Olympijské finále 24. září 1988 však Johnson suverénně vyhrál v novém světovém sekordu 9,79 s. Oba atleti dosáhli také tehdejší rekordní rychlosti běhu 12,05 m/s , když jeden desetimetrový úsek trati proběhli v čase 0,83 sekundy. O tři dny později však dopingoví komisaři oznámili, že Johnson byl pozitivně testován na stanozolol a olympijské zlato mu bylo odebráno. Trenér Francis přiznal, že Johnsonovi podával doping od roku 1981, dodal ale, že dělal jenom to, co všichni ostatní. Faktem je, že pět z osmi soulských finalistů bylo v průběhu kariéry usvědčeno z užívání zakázaných stim...

B Jaroš

Autor loutkových pohádkových her.

Antonín Just

- narozen 28. srpna 1921 v Červeném Kostelci, maturoval r. 1941 na gymnáziu v Hradci Králové - v letech 1942 a 1943 byl nuceně nasazený ve Vídeňském Novém Městě, další dva roky války se skrýval policejně nepřihlášen a bez potravinových lístků na různých místech - po válce vystudoval filozofickou fakultu v Praze - od roku 1947 žije v Trutnově; učil na gymnáziu, lesnické, zdravotnické a průmyslové škole - v letech 1959 až 1968 byl ředitelem zdravotnické školy - za svůj postoj proti sovětské okupaci Československa byl z funkce ředitele odvolán - městskou kroniku vede od roku 1958 - kromě četných příspěvků do novin a časopisů vydal na deset publikací (například 700 let města Trutnova, Trutnov známý neznámý, Pohlednice Trutnova, Trutnovské sakrální stavby, Národní dům. V roce 750. výročí založení města knihu Trutnov trochu jinak se stovkou barevných obrázků od výtvarníka Josefa Vika. - vydal básnické sbírky: Ještě ohlédnutí, Žena. - v roce 1990 byl v celostátní soutěži kronikářů měst nad 20 tisíc obyvatel vyhodnocen v Národním muzeu v Praze jako první. - za rok 1991 mu byla udělena Kulturní cena města Trutnova - v roce 2001 dostal Čestné občanství města Trutnova

Antonín Jelínek

Narozen 10. 7. 1930 v Praze, zemřel 25. 5. 2008 v Praze. PhDr., literární historik, kritik, publicista, redaktor a editor sborníků, autor rozhlasových her.

Anne Grahame Johnstone

Anglická ilustrátorka knih pro děti, ilustrovala společně se svou sestrou Janet Grahame Johnstone.