Výpis všech autorů

Josef Jansta

Narozen 5.2.1950 ve Veverské Bitýšce. Jáhnem katolické církve, literatura pro děti.

Jiří Jeníček

Jiří Jeníček byl český fotograf a filmař. Je též autorem teoretických textů z obou oblastí. K fotografování se dostal po první světové válce, jíž se zúčastnil jako voják. Od roku 1936 byl členem fotografické sekce SVU Mánes, posléze Svazu čs. výtvarných umělců. V letech 1936 — 1938 točil krátké filmy pro armádu. Fotografii považoval za prostředek zachycení skutečného života. Tento názor také propagoval na československé umělecké scéně. Narodil se v rodině hostinského Jeníčka 8. března 1895 v Berouně. V mládí hrál na housle a na klavír, po maturitě se chtěl věnovat hudební vědě a estetice. Navštěvoval přednášky mj. Otakara Zicha. V roce 1916 však musel jít bojovat. Po skončení války již z finančních důvodů nemohl pokračovat ve studiích, a tak se rozhodl stát se vojákem z povolání. Právě během této doby se dostal k fotografování. Jako jeho první práce byly otištěny dvě krajinářské fotografie . Ve dnech 9. až 27. března roku 1928 se konal 1. mezinárodní fotografický salon v Praze; ze zahraničních účastníků jmenujme například Hugo Erfurtha, Maxe Fiedlera nebo Maxe Thorka, z československých fotografů se zúčastnili např. Ladislav Koželuh, Jaroslav Krupka a další. Jeníček se také zapojil, ale nebyl s konzervativním, piktoralistickým duchem výstavy příliš spokojen. Vystoupil též proti konstruktivismu, který považoval za nepravou cestu vpřed. Ve třicátých letech byl velmi aktivní jako teoretik, snažil se seznamovat tuzemskou scénu s novými trendy, kritizoval tradicionalismus. V jeho textech i fotografiích se mísily prvky reportáže a nové věcnosti. Kvůli svému pevnému postoji se často dostával do střetů s vlivnými funkcionáři Klubu přátel amatérské fotografie, kterého byl členem. V únoru 1932 se jeho práce objevily na výstavě Moderní duch ve fotografii v Londýně. Spolu s dalšími českými umělci, jako byli František Drtikol nebo Josef Sudek, zde úspěšně reprezentoval. Ze 151 vyst...

Jiří Janoš

Jiří Janoš je český japanolog, koreanista, publicista a spisovatel. V letech 1969-1975 vystudoval japanologii a koreanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1977 zde získal obhajobou rigorózní práce Problémy aktuálního členění v moderní japonštině titul PhDr. . Od roku 1979 do roku 1990 pracoval jako překladatel a redaktor v Redakci obrazového zpravodajství Československé tiskové kanceláře, zároveň se věnoval popularizaci zejména japonských dějin. Od roku 1991 působí jako nezávislý publicista, překladatel a spisovatel. Je autorem několika knih a velkého množství článků v různých časopisech.

Jinny Johnson

Autorka dětských knih o zvířatech a lidském těle.

Jill Jones

JIll Jones je současná americká autorka bestsellerů. S oblibou zpracovává tajemné a záhadné náměty. Žije a tvoří v Severní Karolíně

Jana Jonášová

Jana Jonášová byla slavná česká sopranistka, proslulá svým výjimečným pěveckým talentem a přínosem klasické hudbě. Narodila se 5. září 1930 v Praze, již v raném věku propadla vášni pro hudbu a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Jonášová se ve své kariéře vyznačovala všestranností, vynikala v operních rolích i na koncertech a recitálech.

James Hopwood Jeans

Britský fyzik, astronom a matematik.

Ivan Jablonský

Narozen 24.5.1942 v Praze. Zemědělský inženýr, mykolog, práce z oboru , též práce o komerční výrobě substrátů pro pěstované houby a o adaptogenních rostlinách.

Hugh Johnson

Autor publikací o víně.

Helmut Jantra

Německý redaktor a autor knih o zahradě a pěstování pokojových květin.

Grigorij Borisovič Jagdfel'd

Ruský dramatik a spisovatel knih pro děti.

Grace Jones

Grace Jones je jamajsko-americká zpěvačka, skladatelka, modelka a herečka známá svým výrazným hlasem, androgynním vzhledem a odvážnou vizuální prezentací. Svou kariéru začala v 70. letech jako modelka, spolupracovala s módními domy v Paříži a New Yorku a objevovala se na obálkách prestižních časopisů. Po přechodu k hudbě získala Jonesová smlouvu s nahrávací společností Island Records a v roce 1977 vydala své debutové album "Portfolio".

František Jirásek

Narozen 8.12.1896 ve Štětkovicích u Sedlčan. Inspektor botanické zahrady v Brně. Práce v oboru botaniky a zahrádkářství.

František Jílek

Narozen 9.8.1890 v Růžově u Trocnova, zemřel 6.3.1973 v Praze. PhDr., lingvista a literární vědec, bohemista, vysokoškolský pedagog, spoluredaktor časopisu Naše řeč, práce v oboru.

František Janků

František Janků je bývalý český fotbalový útočník. V československé lize hrál za Spartak ZJŠ Brno , aniž by skóroval. Debutoval v neděli 5. září 1965 v Košicích proti domácí Lokomotívě . Naposled nastoupil proti témuž soupeři v sobotu 10. června 1967 v Brně . Za Zbrojovku hrál také ve II. lize.

Dobroslava Jandová

Narozena 1943. Lékařka fyzioterapeutka, práce z oboru, půosbí v Priessnitzových lázních v Jeseníku.

Ctirad John

Ctirad John byl český imunolog a mikrobiolog, přednášel mikrobiologii a imunologii na 1. LF UK v Praze. Podílel se mj. na vymýcení brucelózy. Po celý život působil v Mikrobiologickém a imunologickém ústavu 1. lékařské fakulty UK. Jeho učitelem byl prof. František Patočka, přátelil se také s filozofem Janem Patočkou. Byl členem Učené společnosti České republiky, do roku 1999 byl přes třicet let předsedou redakční rady Acta Univ. Carolinae Medica, členem vědecké rady Státního zdravotního ústavu v Praze, v letech 2002–2010 byl členem etické komise Akademie věd České republiky. Za svůj život byl mnohokrát oceněn – v roce 1985 získal Purkyňovu stříbrnou medaili, v roce 1990 zlatou plaketu Jana Evangelisty Purkyně, v roce 1998 Jubilejní medaili UK a řadu dalších cen a ocenění. Byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR . Byl také jmenován Rytířem lékařského stavu. Jeho dětmi jsou publicista a politik Radek John a MUDr. Štěpánka Čapková.

Cecílie Jílková

Narozena 23. 8. 1981. Spisovatelka, scénáristka, publicistka a grafička. Dcera spisovatele Ludvíka Vaculíka a spisovatelky Lenky Procházkové.

Anna Jansson

Celým jménem Anna Maria Angelika Jansson. Narodila se ve Visby na ostrově Gotland. Pracovala jako zravotní sestra. Psát začala v roce 1997, píše nejen pro dospělé, ale i pro mládež.

Alois Jokl

Narozen 6.10.1887 ve Snovídkách u Bučovic, zemřel 23.4.1967 v Praze. Profesor obchodní akademie, lektor Vysoké školy obchodní. Autor učebnic němčiny, překladatel z němčiny a ruštiny.

Alena Jindrová-Špilarová

Adam Jist

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

Yang Jwing-ming

Dr. Yang Jwing-Ming se narodil v r. 1946 na Tchaj-wanu. V 15 letech se začal učit wu-šu u šaolinského mistra stylu Bílého Jeřába Ccheng Ťin-caoa. Za 13 let svých studií u mistra Cchenga se stal dr. Yang odborníkem v metodě Bílého Jeřába pro obranu a útok, což zahrnuje jak použití holých rukou, tak různých zbraní jako jsou šavle, hůl, kopí, trojzubec a dvě krátké tyče. U stejného mistra studoval také styl Bílého Jeřába, oddíl čchin-na, masáž a léčbu bylinami. Ve věku 16 let začal studovat Jangův styl tchaj-ťi-čchüan u mistra Kao Tchao. Po studiu u mistra Kao Tchao pokračoval dr. Yang ve studiu a výzkumu tchaj-ťi-čchüanu pod vedením několika mistrů v Tchaj-peji. Získal kvalifikaci učitele tchaj-ťi. Když bylo Yangovi 18 let, vstoupil do koleje Tamkang v Tchaj-peji , aby tam studoval fyziku. Za pobytu na koleji začal studovat šaolinskou Dlouhou Pěst u mistra Li Mao-čchinga v klubu Kuo-šu koleje Tamkang a nakonec se stal pomocným instruktorem u mistra Li. V r.1971 získal titul bakaláře na tchajwanské Národní universitě a pak sloužil u vojenského letectva. Za této služby dr. Yang vyučoval fyziku na akademii čínského letectva a zároveň také vyučoval wu-šu. Po řádném propuštění z armády se v r. 1972 vrátil na kolej Tamkang, kde vyučoval fyziku a pokračoval i ve výcviku pod vedením Mistra Li. Li Mao-čching jej učil severnímu stylu wu-šu, který zahrnuje jak techniky beze zbraní , tak použití četných zbraní. Celkem vzato se nyní dr. Yang zabývá více než 20 let čínským wu-šu . Z toho 13 let zasvětil výcviku šaolinského stylu Bílého Jeřába , šaolinské Dlouhé Pěsti a tchaj-ťi-čchüan. Dr. Yang má za sebou 16 let praxe s vyučováním: 7 let na Tchaj-wanu, 5 let na Purdue University, 2 roky v Houstonu a 2 roky v Bostonu....

Vladimír John

Narozen roku 1881 ve Vrbičanech u Lovosic. Práce v oboru zemědělských a lesních reforem a pensijního pojištění.

Věra Ježková

Václav Jurečka

prof. Ing. Václav Jurečka, CSc. , český ekonom a vysokoškolský pedagog. V roce 1967 absolvoval inženýrské studium na Fakultě politické ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. Po čtrnáctiletém působení ve sféře vzdělávání dospělých byl v roce 1991 jmenován docentem a v roce 1993 profesorem v oboru Obecná ekonomie na Ekonomické fakultě, VŠB-Technické univerzitě Ostrava , kde působí do současné doby. a kde 18 let vedl katedru ekonomie na Ekonomické fakultě. Dlouhodobě studoval ekonomické chování malých evropských zemí; v této oblasti obhájil kandidátskou a habilitační práci. V posledních letech se zaměřuje na vliv institucionálních faktorů na ekonomický rozvoj. V roce 1993 byl jmenován profesorem ekonomie. Vyučuje základní kurz mikroekonomie a makroekonomie, institucionální ekonomii a dějiny české ekonomie. Dlouhodobě je školitelem doktorandů a členem několika vědeckých rad a oborových rad pro doktorská studia.

Václav Jeřábek

Václav Jeřábek byl český architekt. Absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi, Všeobecnou uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Speciální pro architekturu při rakouském muzeu pro umění a průmysl ve Vídni. 20 let působil jako profesor odborného kreslení na Státní průmyslové škole v Jaroměři. Vedle povolání učitelského se zaměstnával stále uměleckým tvořením. Zúčastnil se různých soutěží na uměleckoprůmyslové návrhy a předměty a ve většině těchto získal ceny, nebo uznání. Od roku 1925 bydlel a pracoval v Prostějově – navrhl vnitřní zařízení malé obřadní síně Pax v Prostějově, urnový háj na městském hřbitově, mimo to navrhl celou řadu umělecky řešených interierů soukromých i veřejných. Nejprve byl zaměstnán u několika brněnských firem . Člen Jednoty výtvarných umělců v Praze. Podle jeho návrhů byla mj. realizována křížová cesta na Hostýn, spolkový dům v Uherské Skalici a nemocnice v Přerově. Zemřel roku 1939 a byl pohřben na Městském hřbitově v Prostějově.

Thit Jensen

Thit Jensenová byla nejpřekládanější a nejoblíbenější dánská spisovatelka. Zpočátku se ve svých knihách věnovala ženskému údělu a jeho možnému zlepšení, v průběhu času začala psát historické romány z dánského prostředí. Právě v historických románech předvedla své nevšední vypravěčské nadání.

Štěpán Javůrek

Štěpán Javůrek žije pod Krušnými horami celý svůj život. Ve svém volném čase rád o Krušných horách píše a poznává jejich historii. Román Chaloupky je jeho první vydanou knihou. V současné době žije v Chodově a jeho koníčky jsou cestování, psaní, běhání, rodina a pes. 

Quintin Jardine

Matthew Quintin Jardine: Skotský spisovatel Quintin Jardine je autorem dvou řad velmi uznávaných a bestsellerových sérií detektivních románů. Sympatický, drsný, ale přesto uhlazený muž v nejlepších letech si přísně střeží své soukromí. O jeho životě proniklo na veřejnost jen minimum informací. Narodil se v Motherwellu v hrabství Lanarkshire ve Skotsku. Pracoval jako novinář, vládní informační zmocněnec, politický a mediální konzultant. Pak se rozhodl najít si zaměstnání, které by bylo v těsnějším kontaktu s realitou, a začal psát detektivní příběhy. Je podruhé ženatý s Eileen, která už si zvykla na bouřlivý život se spisovatelem a s úsměvem toleruje většinu jeho výstředností včetně nenasytné záliby ve sledování sportovních přenosů v televizi a přehrávání velmi hlasité hudby. Jeho první manželka Kate, s níž žil přes třicet let, od dob, kdy mu ještě nebylo ani dvacet, v roce 1997 zemřela. Má čtyři dospělé děti a do rodiny počítá i své dvě kočky a psa. S rodinou žije střídavě ve Skotsku a Španělsku. Dnes má na svém kontě téměř dvě desítky knih. Přízeň českých čtenářů si Quintin Jardine získal sérií se soukromým detektivem Ozem Blackstonem, které jsou příslibem jak napětí, tak i dobré zábavy. Pod drsnou slupkou hlavního hrdiny se skrývá vnímavý a citlivý chlápek. Série literárních mystery s Ozem Blackstonem je psána v první osobě a sleduje vypravěčovu kariéru nedobrovolného detektiva.

Peter M Jolin

Peter M. Jolin je pseudonym české spisovatelky Jany Divišové roz. Mandelíčkové . Jana Divišová je autorkou humoristických próz, z nichž nejznámější je řada parodií na knihy o čarodějnickém učedníkovi Harry Potterovi. Jana Divišová napsala více než 80 knih. Pod jménem Peter M. Jolin vyšel nejprve humoristický román Deník, který jsem si nepsal , který je považován za parodii Deníku Bridget Jonesové. V roce 2005 vydal P. M. Jolin první díl parodie na sérii o Harrym Potterovi pod názvem Harry Trottel a kámen MUDr. Tse. Kniha vzbudila značný ohlas u čtenářů. Ještě v roce 2005 vyšel druhý díl Harry Trottel a ta jemná tenata. Na podzim roku 2006 vyšla literární travestie My děti ze stanice Kaiserchrocht, která je sice zasazena do světa Harryho Trottela, ale nejedná se přímo o parodii konkrétní knihy, nýbrž o samostatné autorské dílo. „Oficiální“ třetí díl Harryho Trottela vyšel na sklonku roku 2006 pod názvem Harry Trottel a posel Tálibánu. Pod jménem Jana Divišová vydala roku 2003 humornou příručku pro novopečené matky Průvodce mateřstvím pro zlobivý holky a roku 2007 své vůbec nejrozsáhlejší dílo, mytický thriller Rubín věčného Žida. Z dalších děl vydaných pod jiným pseudonymem lze zmínit například literární adaptace seriálů Ordinace v růžové zahradě a Pojišťovna štěstí.

Pavel Janoušek

Pavel Janoušek je český literární a divadelní vědec. Zabývá se teorií, historií i lexikografií české literatury a divadla, zvláště dramatu a prózy 20. století. Systematicky se věnuje také literární kritice a Jiřince.  V letech 1971–1975 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze , následně v r. 1975–1980 na FF UK v Praze . Po studiích začal působit v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR , mezi roky 1984–1987 nejprve jako odborný pracovník, od roce 1987 jako vědecký pracovník oddělení teorie literatury. Od roku 1990–1999 zastává místo vedoucího oddělení současné literatury, respektive oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993–1999 byl zástupcem ředitele, 1999–2011 ředitelem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. V letech 1999–2001 a 2010–2013 byl členem vědecké rady Akademie věd ČR, v letech 2013–2017 byl členem její Akademické rady, kde měl na starosti zejména propagaci a popularizaci vědy. V prosinci 1989 patřil mezi zakladatele Obce spisovatelů. V roce 1990 spolu s dalšími založil literární časopis Tvar a stal se předsedou jeho redakční rady. Od roku 1993 je předsedou občanského sdružení Klub přátel Tvaru, které tento časopis vydává. Od sklonku osmdesátých let vyučuje na vysokých školách, zejména na Filozofické fakultě UK , ale i fakultě pedagogické pražské a ústecké 2010–2013). Od roku 2009 pak soustavně působí rovněž na Divadelní fakultě AMU. Čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989, jež vypracoval tým vedený Pavlem Janouškem, obdržely Hlávkovu cenu za nejlepší publikaci v oblasti humanitních věd za rok 2008. Monografie Ten, který bude byla v roce 2014 nominována na cenu Magnesia Litera za literaturu faktu. Jako literární kritik používal řadu pseudonymů, zejména Alois Burda, Alen...

Otakar Jeremiáš

Otakar Jeremiáš byl český hudební skladatel a dirigent. Narodil se v Písku v rodině regenschoriho Bohuslava Jeremiáše. Byl všestranným instrumentalistou . Základy k hudbě mu dala matka, později konzervatoř. Vystudoval hru na varhany u Josefa Kličky a teorii a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval hru na violoncello u Jana Buriana. Pro nedovolené účinkování v klavírním triu v Písku byl v roce 1909 ze školy vyloučen a studoval skladbu u Vítězslava Nováka . V období 1910–1912 byl violoncellistou České filharmonie. V letech 1913–1928 působil na hudební škole v Českých Budějovicích a po smrti svého otce se stal jejím ředitelem. V roce 1920 založil pokrokové pěvecké sdružení Foerster, kde byl až do roku 1928 sbormistrem. Příležitostně řídil operní představení v Jihočeském divadle a uváděl zde velká kantátová díla a sborové koncerty. Velký úspěch měla jeho opera Bratři Karamazovi uvedená v roce 1928 v Národním divadle. V letech 1929–1945 byl dirigentem rozhlasového symfonického orchestru Radiojournalu v Praze.kde vyvíjel činnost také v programovém vedení. Z původně zábavní organizace se mu podařilo vytvořit přední symfonické těleso schopné dokonale reprodukovat díla všech slohů a směrů Od roku 1945 byl členem užšího vedení umělecké správy opery ND. V březnu roku 1946 byl jmenován šéfem opery Národního divadla v Praze. Později byl na krátkou dobu odvolán a znovu ve funkci pokračoval po únoru 1948. Z důvodu nemoci však v listopadu 1949 působení ve funkci šéfa opery přerušil, avšak v ND působil až do roku 1955 . V roce 1949 se stal předsedou Svazu čs.skladatelů, v roce 1950 byl předsedou hud. festivalu Pražské jaro. Pracoval rovněž ve Společnosti O.Ostrčila a Společnosti Z.Fibicha. Jeho manželkou byla od roku 1935 sólistka opery ND Marie Bu...

Olivová Jana

N.K. Jemisinová,

Milič Jiráček

Milič Jiráček byl český vědec a teoretik fotografování. Narodil se ve Vysokém Mýtě, kde absolvoval i tamní gymnázium. Za druhé světové války byl zatčen za ilegální činnost, ale na rozdíl od svých společníků dokázal utajit svůj plný podíl a členství v komunistické straně. Díky tomu byl odsouzen jen ke vězení a válku přežil. Byl vězněn postupně v Pardubicích, Praze, Terezíně a poté už zbytek války prožil v káznicích v Německu . Po válce si dokončil své vzdělání. Absolvoval ČVUT, obor elektrotechnické inženýrství , v r. 1964 obhájil kandidátskou práci. Mluvil několika jazyky - mj. německy, rusky a francouzsky. Od roku 1948 pracoval ve Výzkumném ústavu fotografické techniky později VÚZORT jako vědecký pracovník . Mezi lety 1960–1982 pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů . Poté pracoval až do roku 1986 ve VZLÚ . Přednášel na PFŠ , FAMU , VUT Brno a na Univerzitě Palackého v Olomouci . V roce 1950 obdržel čestnou cenu za práci na stereoskopickém filmu, v r. 1989 medaili K. Plicky, v r. 2000 čestnou cenu Komory fotografů ČR. Je autorem samostatných i společných publikací, překladů, řady vědeckých a odborných prací a přednášek a velkého počtu popularizačních článků. Publikoval především o fotografii, zvláště digitální, aplikované optoelektronice, zabýval se studiemi z dějin fotografie.

Michael Jackson

Michael Jackson , známý jako "král popu", byl americký zpěvák, skladatel a tanečník, jehož kariéra trvala více než čtyři desetiletí. Je jednou z nejvýznamnějších kulturních osobností 20. století a je považován za jednoho z největších bavičů v dějinách hudby. Jacksonův přínos hudbě, tanci a módě spolu s jeho medializovaným osobním životem z něj učinily celosvětovou osobnost populární kultury.

Maureen Jennings

Narodila se na Eastfield Road v Birminghamu. Studovala na University of Windsor a univerzitě v Torontu. V současnosti žije v Kanadě. Je autorkou románové série s detektivem Murdochem, která byla také zfilmována jako televizní seriál.

Martina Jánošovová

Autorka příruček o slavnostních příležitostech.

Martin Jurík

Slovenský spisovatel, překladatel, publicista.

Martin Johnson

Americký badatel, fotograf a spisovatel, specializace na problematiku života divokých zvířat v Africe a Asii, autor cestopisů.

Lucie Jasná

Lisa Jacobson

Ladislav Jančo

Slovenský autor publikace z oblasti esoteriky.

Ladislav Jacura

Karel Jůva

Prof. Dr. Ing. Karel Jůva, DrSc. byl český vysokoškolský profesor na katedře zemědělských meliorací na Vysoké škole zemědělské v Brně a také autor řady publikací z daného oboru. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) encyklopedie.brna.cz

Karel Jonáš

Karel Jonáš, Charles Jonas , byl česko-americký politik, novinář a lingvista. Základní vzdělání získal v Malešově. Poté byl ve věku 10 let poslán na gymnázium v Kutné Hoře, odmaturoval však v Praze, kde také nastoupil na polytechnický institut a navštěvoval univerzitní přednášky. Roku 1859 však napsal kritickou stať na téma středoškolského vzdělání, čímž si proti sobě poštval rakouské úřady, které článek zadržely ještě před vydáním. Kvůli velkým omezením pak října roku 1860 opouští svoji domovinu a pracuje v Londýně jako novinový korespondent. V roce 1863 odplul do Spojených států amerických, aby se věnoval prvnímu českojazyčnému časopisu v USA – Slavie, který vycházel od roku 1860. Bydlel ve městě Racine ve Wisconsinu. Roku 1864 si vzal Kristínu Kořízkovou a měl s ní dva syny Charlese a George W. a dvě dcery Carrie a Jennie. Po prusko-francouzské válce navštívil opět svoji matku a svou vlast. Setrval také určitou dobu v Německu a poté se vrátil do USA. Sestavil první moderní česko-anglický a anglicko-český slovník, napsal i učebnici češtiny pro anglicky mluvící. V roce 1880 začal vydávat týdeník literárního charakteru Rodina. Později se věnoval i politice, do roku 1872 byl členem Republikánské strany, pak se ale přiklonil spíše k liberálnímu hnutí, působil jako konzul v Praze . Byl uznávaným řečníkem a zastával postupně několik důležitých funkcí, nakonec se dostal i do parlamentu státu a stal se vice-guvernérem. Jako konzul se ještě vydal do Ruska a zemřel roku 1896, kdy působil jako konzul v německém Krefeldu. Jeho ostatky pak byly převezeny zpět do jeho vlasti, je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Josef Ječmínek

Narozen roku 1892 ve Vítonicích na Moravě, zemřel 25.10.1973 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy, učebnice technické mechaniky.

Josef Jařab

Josef Jařab je český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor. V roce 1990 byl jmenován profesorem anglické a americké literatury. Od 19. ledna 1990 do 31. ledna 1997 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1994 patřil mezi zakládající členy Učené společnosti ČR. Od 1997 do 1999 byl rektorem Středoevropské univerzity. Od roku 1996 do roku 1998 byl senátorem Parlamentu České republiky za obvod Olomouc a od 19. listopadu 2000 do 19. listopadu 2006 byl senátorem za obvod Opava. V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvard University. V době, kdy byl rektor Univerzity Palackého, udělil Václavu Havlovi čestný doktorát filozofie. Byl to první čestný doktorát od univerzity na území Československa. V březnu 2008 ho Poslanecká sněmovna PČR zvolila členem Rady České televize. Na funkci rezignoval na začátku března 2009, protože se rozhodl přednášet několik měsíců na univerzitě v americkém státu Oregon. Dne 27. září 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky, Milana Štěcha, Stříbrnou pamětní medaili Senátu. Má syny Davida Jařaba a Jana Jařaba .

Jiřina Jiřičková

Narozena 1977 v Mladé Boleslavi. Odborná asistentka Katedry hudební výchovy Univerzity Karlovy, práce z oboru.

Jiří Jirmal

Jiří Jirmal, vlastním jménem Jiří Novák , byl přední český kytarista, hudební skladatel, publicista a pedagog. Ve své praxi se hodně věnoval jak jazzové hudbě, tak i interpretaci vážné hudby. Absolvoval státní konzervatoř, kde studoval u profesora Štěpána Urbana. V padesátých a šedesátých letech byl vyhledávaným kytaristou a spolupracoval například s Orchestrem Karla Vlacha, orchestrem Karla Krautgartnera, klarinetistou Ferdinandem Havlíkem, kontrabasistou Antonínem Gondolánem, vystoupil s Janem Werichem a s dalšími umělci a hudebními tělesy. V roce 1963 spolupracoval v Německu s předním kytaristou Siegfriedem Behrendem a vyučoval na Vysoké hudební škole v Saarbrückenu. Zde také studoval renesanční a barokní kytarovou a loutnovou literaturu. Krátce na to se také stal profesorem na Pražské konzervatoři, kde pomohl vychovat řadu českých kytaristů . Ve finále největší a nejprestižnější světové kytarové soutěže, pořádané francouzským rozhlasem v Paříži, se umístilo 11 jeho žáků z celého světa. Tři získali první ceny , dva druhé a šest třetí ceny. Tím se stal nejúspěšnějším pedagogem této soutěže. Jiří Jirmal je oceňován jakožto skvělý improvizátor a interpret vážné, jazzové i taneční hudby, přestože musel díky úrazu ruky při autonehodě koncertní činnost na čas přerušit a věnovat se především pedagogické, publicistické a skladatelské činnosti. Asi od roku 2000 spolupracoval s Miloslavem Klausem, se kterým také pravidelně koncertoval. Od roku 2005 opět sám koncertoval. Je, mimo jiné, také autorem řady skladeb vycházejících z brazilské a latinskoamerické hudební tradice v rytmu samby, rumby, bossa novy apod. Také je autorem dvou učebnic hry na kytaru – Škola hry na kytaru a Základy kytarové techniky . V roce 2008 vydal autorské album Classical Guitar Jazz ...

Jiří Jirásek

Narozen roku 1932. Grafik,karikaturista, beletrista.

Jiří Ješ

Jiří Ješ byl český novinář, publicista a komentátor. Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války. Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek. Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku. Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována. Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost. Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy. V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1993 až 1998 byl členem a později předsedou Rady České tiskové kanceláře. Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace. Jeho hrob j...

Jiří Jánoška

Narozen v srpnu 1924. Redaktor, reportážní práce.

Jiří

Jens Peter Jacobsen

Jens Peter Jacobsen byl dánský naturalistický spisovatel, básník a přírodovědec - botanik. Ovlivnil řadu dalších básníků a spisovatelů, například Rainera Maria Rilkeho a Franze Kafku. Jeho dílem byli ovlivněni i mnozí čeští básníci, například Josef Svatopluk Machar, Fráňa Šrámek a František Xaver Šalda . Studoval botaniku a do dánštiny přeložil některá díla Darwinova: O původu druhů O původu člověka . Sám napsal pojednání v Darwinovském duchu Om Desmidiaceerne, za které byl poctěn zlatou universitní medailí. Po propuknutí tuberkulózy cestoval do jižní Evropy a věnoval se již pouze literatuře. První díla – povídky Mogens a Et skud i taagen otiskl v měsíčníku Nyt Dansk Maanedsskrift. Jeho básně, povídky i romány měly velký ohlas a ovlivnily mnoho dalších autorů. Nemoci podlehl ve věku 38 let.

Jaroslav Jásek

Narozen 18.3.1945 v Praze. Archivář Pražských vodáren a muzejní pracovník, práce z oboru dějin vodárenství, redaktor Heraldické ročenky, práce z oboru heraldiky.

Jaroš

Jan John

Středoškolský učitel a popularizátor přírodních věd. Jan John se narodil v Žimuticích u Týna nad Vltavou 13. června 1850. Střední školu studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích a potom studoval filozofii v Praze. Po studiích nastoupil jako profesor na c.k. reálku v Praze na Starém městě, kde vyučoval až do roku 1905. V roce 1906 nastoupil jako ředitel na c.k. reálce v Táboře. Později byl profesorem c.k. českého ústavu ku vzdělávání učitelů v Soběslavi. V roce 1916 ho jmenovali c.k. vládním radou. Již během svého studia získával John vědomosti a zkušenosti u profesora Antonína Friče v zoologickém oddělení Českého muzea. Od roku 1873 John již vedl Klub přírodovědecký v Praze. Jako pedagog se věnoval přírodopisu a to hlavně botanice a entomologii, kde se soustředil především na motýly, tak aby své poznatky mohl využít ku prospěchu školství a svojí pedagogické práci. Od roku 1897 začal publikovat svá přírodopisná díla u nakladatele I. L. Kobera. Zvláště oblíbené byly jeho Rostlinopis z roku 1897 a Atlas motýlů střední Evropy z roku 1900. Jan John zemřel 28. března 1920 v Táboře. Dílo : Jan John - Atlas motýlů Jan John: "Rostlinopis: Vlastnosti a soustavný popis rostlin se zvláštním zřetelem k výjevům životním", I. L. Kober, 1897 Jan John: "Přírodopisný atlas rostlin", 2 svazky, I. L. Kober, 1899 Jan John: "Atlas motýlů střední Evropy", I. L. Kober, 1900 Jan John: "Přírodopis hub: s četnými barevnými, umělecky věrně podle přírody provedenými obrazy nejhojněji se vyskytujících jedlých, podezřelých i jedovatých hub", I. L. Kober, 1907

Jan Jeník z Bratřic

Rytíř Jan Jeník z Bratřic byl rakouský důstojník, nadšený josefinista a český vlastenec, sběratel nejrůznějších zajímavostí k české minulosti, včetně lidových písní a říkadel. Na rozdíl od ostatních obrozenců sbíral kromě památek mluvy venkovské i mluvu městskou a jako jeden z prvních v české literatuře zachycuje lidová říkadla bez cenzury, tj. ponechává jim erotický a/nebo proticírkevní podtext či přímo obsah. Je zobrazen v Jiráskově románu F. L. Věk. Pocházel ze staré rytířské rodiny, studoval v Praze gymnázium a práva, od roku 1783 sloužil v armádě zprvu jako kadet. Bojoval u Bělehradu, v Německu i ve Francii, několikrát byl raněn, roku 1795 povýšen na setníka , od roku 1800 žil jako soukromník a obecně známá postava v Praze. Zbytek života věnoval sbírání zajímavostí všeho druhu. Zanechal po sobě více než 27 svazků rukopisných záznamů a německy psaný vlastní životopis . Z této nesmírně rozsáhlé pozůstalosti vyšlo několik výborů, zejména Písně krátké lidu českého obecného . Jde o pravděpodobně jednu z prvních sbírek českých lidových písní, která vznikla začátkem 19. století. Jde zejména o písně venkovského a městského lidu. Některé skladby jsou vynikající úrovně, jiné poněkud slabší, většina je rozverného rázu. Dcera jeho bratrance Marie Lankisch von Hörnitz byla první ženou zemského advokáta Jana Měchury a matkou Leopolda Eugena Měchury a Terezie Měchurové . Jeník z Bratřic byl pravidelným návštěvníkem salonu v pražském paláci Jana Měchury. Rytíř Jan Jeník je pohřben v kostele sv. Havla v Chotýšanech.