Výpis všech autorů

Karel Jarolím

Karel Jarolím je český fotbalový trenér a bývalý fotbalista, v letech 2016–2018 hlavní trenér české fotbalové reprezentace. Od prosince 2020 trénuje Mladou Boleslav. Je ženatý a má dva syny a dceru. Jeho manželka se jmenuje Jaroslava Jarolímová. Starší syn Lukáš působí v SK Slavia Praha. Mladší syn David je členem týmu Mladé Boleslavi a dcera Anet hraje závodně florbal. Začínal ve Spartaku Třemošnice , hostoval ve Spartaku Žleby a poté hrál v Pardubicích . Odtud odešel do Slavie Praha , následovala Dukla Praha , VTJ Tábor a opět Slavia Praha . Poté přešel do francouzského Rouenu a odtud do dalšího francouzského klubu Amiens . Po návratu do vlasti hrál opět za Slavii Praha , dále Viktorii Žižkov , Švarc Benešov , Bohemians Praha a Českou Lípa . Býval technickým záložníkem s výbornou kopací technikou. Nejvyšší soutěž hrál ještě ve 39 letech. Trenérskou kariéru začal v Příbrami, kde působil v letech 1997-8. Od července 1999 trénoval jako asistent Františka Cipra v pražské Slavii, kterou i v letech 2000-2001 vedl jako hlavní trenér. Přestože obsadil 2. místo, byl odvolán. Trenér Ivan Hašek si ho následně vybral jako svého asistenta u francouzského Racingu Štrasburk, kde působil v letech 2001-2003. Po této zahraniční misi se vrátil do české ligy a od srpna 2003 byl trenérem Synotu Uherské Hradiště, kde působil do prosince 2004. Do Slavie nastoupil na jaře 2005 na pozici hlavního kouče, kde nahradil Josefa Csaplára. V sezoně 2006/07 dovedl tým k druhému místu v lize. V následné kvalifikaci Ligy mistrů senzačně postoupil do základní skupiny, když vyřadil Žilinu a slavný Ajax Amsterdam. Ve skupinové fázi se Slavia utkala s FC Sevillou, londýnským Arsenalem a Steaua Bukureští. Získala pět bodů a postoupila do jarní části Poháru UEFA, kde hned v prvním vyřazovacím kole ...

Karel Janeček

Karel Janeček je český matematik, pedagog, bojovník proti korupci a mecenáš. Přednášel finanční matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je spolumajitelem a předsedou dozorčí rady společnosti RSJ, která se zabývá obchodováním s finančními deriváty. Je zakladatelem a předsedou správní rady Nadačního fondu proti korupci. Založil také Nadační fond Neuron na podporu vědy, Nadační fond pomoci a Nadaci Karla Janečka. V roce 1997 získal titul MBA na Bradley University v americkém městě Peoria. O rok později absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Roku 2004 získal titul Ph.D. v oboru mathematical finance na Carnegie-Mellonově univerzitě v Pittsburghu. V letech 2004–2005 působil jako vědeckovýzkumný pracovník na Rakouské akademii věd, v letech 2007–2013 přednášel na MFF UK v Praze. Specializuje se na optimální řízení ve finanční matematice. Je také členem vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické. Má kolem 90 citací ve světových odborných časopisech. Mezi nejcitovanější publikace patří: Janečkem spoluvlastněná společnost RSJ obchoduje od roku 2000 londýnské derivátové burze NYSE Liffe, v roce 2004 byla jmenována oficiálním tvůrcem trhu. Od září 2009 se jako první česká společnost stala členem evropské derivátové burzy Eurex se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Významného postavení na trzích dosáhla zejména zdokonalováním vlastního systému matematických algoritmů pro obchodování s finančními deriváty. V roce 2010 založil Nadační fond Karla Janečka, který vzešel z jeho dlouhodobého úsilí o podporu vědy. Cílem fondu byla z počátku podpora projektů převážně základního vědeckého výzkumu, a to v matematice, ekonomii a medicíně. V současné době fond uděluje z prostředků mecenášů granty na vědecké projekty v oborech fyzika, chemie, matematika, medicína a společenské vědy....

Jindra Jarošová

Jindra Jarošová je česká rozhlasová redaktorka, autorka rozhlasových her a dokumentů, publicistka a spisovatelka. Filozofickou fakultu UK, kde studovala obory historie a český jazyk, absolvovala v roce 1971. Poté pracovala v Národním památníku Terezín, kde se soustředila zejména na odboj lékařů v druhé světové válce. Toto zaměření ji po sedmi letech otevřelo cestu do Zdravotnických novin, kde se věnovala jak dějinám medicíny tak aktuálním problémům osob s různým zdravotnickým postižením. V roce 1980 napsala rozhlasovou hru Snílek o životních osudech nositele první Nobelovy ceny míru Henryho Dunanta, zakladatele Červeného kříže. Při natáčení hry se tak dostala poprvé do Československého rozhlasu. Krátce na to přijala nabídku rozhlasového vysílání pro hlavní město Prahu a 1. ledna 1982 tam nastoupila na místo kulturní redaktorky. Pracovní poměr v Českém rozhlase ukončila v roce 2008. Pro rozhlas pracovala však dál jako externistka v redakci slovesného vysílání Českého rozhlasu 2 – Praha. Mikrofon ale trvale neopustila – působila ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých v Praze jako redaktorka zvukového časopisu pro nevidomé čtenáře. Věnovala se především kulturní, sociální a historické problematice, vytvořila nový pořad pro nevidomé spoluobčany Doteky, který byl vysílán do roku 2005 a byl na dlouho jediným pořadem s tímto zaměřením pro nevidomé občany ve východní Evropě. Byl zaměřen na každodenní život nevidomých, na jejich potřeby, ale i na sportovní úspěchy nevidomých, jejich uměleckou tvorbu, rodinný život apod. Od srpna 1991 pracovala v Hlavní redakci vzdělávání Českého rozhlasu, v redakci Vysílání pro ženy. Dokumentární činnosti se věnovala v programových řadách Malá encyklopedie souvislostí, Velké osudy, Váš příběh, Odysea. Převážně historická témata pak zpracovala v hodinových pořadech, kde vystupovali naši přední historici a archeologové. Samostatnou kapitolu v této řadě tvoří pořady ze dvou reportážních cest po Egy...

Jaroslav Janovský

Spisovatel, který velmi úspěšně debutoval 1937 v ženském týdeníku Ozvěny domova a světa románem na pokračování Zářivý cíl. Psal romány pro Rodokaps o newyorském detektivu Bobu Sheridanovi. Po změně kulturních poměrů se obrátil proti své - utajované - literární minulosti a dvěma didaktickými dramaty Noc pod Čerchovem a Tygří bratrstvo se pokusil "vytlouci" dětem a mládeži "tu pitomou rodokapsovou romantiku z hlavy" . Jako rozhlasový dramaturg uvedl 1949 do českého éteru cyklus sovětských divadelních her. V letech 1951-56 byl ministerským úředníkem pro oblast dětského divadla, poté členem vedení Divadla Spejbla a Hurvínka.

Jaromír Javůrek

Narozen 12.4.1887 v Cikháji u Žďáru nad Sázavou, zemřel 28.2.1983. Pedagog, sokolský pracovník. Beletrista, lesnický a myslivecký odborník, autor tělovýchovných příruček a knih o myslivosti.

Janatka Jaroslav Maria

Jana Janoušková

doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D. je absolventkou Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě. Na VŠB-TU rovněž absolvovala doktorské studium a v roce 2010 byla jmenována docentem. Praktické zkušenosti získala z působení na ekonomickém oddělení v Třineckých železárnách Ocelárna II a na OKR Správa sídlišť. Podnikatelské aktivity jsou směřovány do oblasti účetnictví a daní. Na OPF Karviná působí od r. 1995. Je členkou redakční rady Akademie STING, o.p.s. v Brně. Několik let působila v Akademického senátu Slezské univerzity Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Je členem vědecké rady OPF SU. Na Katedře financí a účetnictví Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity přednáší v předmětech: Daně a daňová politika ČR, Aplikace daňového práva, Daňová evidence, Zdanění majetku a spotřeby. Vysokoškolskou pedagogickou a vědeckovýzkumnou činnost zahájila v roce 1995 na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné Slezské univerzity v Opavě, kde působí v současnosti jako vedoucí katedry účetnictví a garantuje obor Účetnictví a daně. Její vědeckovýzkumná i praktická činnost je zaměřena na oblast účetnictví a problematiku daňové teorie a praxe. Praktické zkušenosti získává v rámci podnikatelských aktivit. Výsledky jsou publikovány v odborném ekonomickém tisku, monografiích a vysokoškolských učebnicích.

Jana Jandová

Mgr., spoluautorka učebnice chemie pro základní školy.

Jana Jahodová

Narozena 10.5.1964 v Praze. Spisovatelka, knihy pro mládež.

Jan Stumbauer

Narozen 7.3.1953 v Českých Budějovicích. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru tělesné výchovy a sportu, učitel lyžování, cvičitel windsurfingu.

Ján Jaroš

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.

Jan Jandourek

Jan Jandourek , je český sociolog, spisovatel a esejista, editor internetového deníku Forum24. Absolvoval Katolickou teologickou fakultu a Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Postgraduálně vystudoval sociologii na FSV UK . Působil jako kněz v duchovní správě v Pardubicích a Praze , v současné době je jedním ze starokatolických kněží v Praze. Pracoval jako redaktor Českého týdeníku. Je členem asi 14členné redakční rady revue pro literaturu a kulturu Souvislosti, v 90. letech byl pravidelným přispěvatelem Lidových novin, MF Dnes, Literárních novin a časopisu Anno Domini. Od října 2000 do září 2005 byl členem Centra komparatistiky při FF UK v Praze. V komparatistice se převážně zabýval moderní světovou literaturou a problémem „pokleslých žánrů“. Byl také stálým spolupracovníkem Mladé fronty DNES. Začátkem roku 2006 založil nakladatelství Tartaros .

Jan Janda

Narozen 9. 2. 1927, zemřel 27. 4. 2008. Klasický filolog, zabýval se dějinami a problematikou klasické řecké filozofie.

Jan

Vlastimil Vondruška je český historik, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Jeho knihy dlouhodobě patří k nejpůjčovanějším titulům v českých veřejných knihovnách. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel úspěšně zabýval výrobou kopií historického skla. Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví, kterému se věnoval více než dvacet let. Vlastimil Vondruška se narodil roku 1955 na Kladně. Po absolvování kladenského gymnázia roku 1974 začal studovat historii a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil roku 1979. Poté působil v Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde roku 1983 ukončil svou vědeckou aspiranturu. V roce 1983 nastoupil do Národního muzea v Praze. V roce 1984 byl Vlastimil Vondruška jmenován ředitelem Historického muzea NM. Na této pozici působil až do konce roku 1989. V letech 1988–1990 působil v redakční radě Časopisu Národního muzea. Po odchodu z Národního muzea v roce 1990 se věnoval podnikání. Společně s manželkou Alenou, která je teoretičkou uměleckého řemesla, autorkou řady výtvarných návrhů a sklářských realizací a rovněž publicistkou, založil roku 1997 v Doksech sklárnu Královská huť, jejíž produkce byla zaměřena jednak na výrobu kopií historického skla dle originálů z muzejních sbírek, jednak na barevné hutní sklo dle vlastních autorských návrhů. Huť sponzorovala mnohé kulturní akce a za tuto činnost obdržel roku 1999 ocenění od ministra kultury České republiky Pavla Dostála. Sklárnu v Doksech provozoval do roku 2009. Literatuře se věnuje s přestávkami od mládí. Dosud napsal více než padesát vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, mnoho knih vědeckých a populárně naučných, asi čtyřicet historických románů pro dospělé a několik knih pro mládež. ...

I Jarošová

Henry Jaeger

Švýcarský německy píšící spisovatel.

Helena Jarošová

Narozena 30.9.1939 v Praze. PhDr., publicistka,vysokoškolská pedagožka, práce z oboru estetiky oděvu, o postavení ženy ve společnosti.

Gustav Janouch

Gustav Janouch byl český hudební skladatel, spisovatel a překladatel, zabývající se dílem pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky. Jako překladatel převedl do češtiny v roce 1956 dílo Deník Anne Frankové. Je autorem také otázky a pochybnosti budící německy napsané publikace, Gespräche mit Kafka , jejíž pravdivost, či serióznost v minulosti napadli kupříkladu germanista Eduard Goldstücker, či literární kritik a překladatel Josef Čermák, který také na popud této knihy uveřejnil v roce 2005 knihu Franz Kafka – Výmysly a mystifikace. Oproti kritice Eduarda Goldstückera se ale postavil Josef Škvorecký, který se jej v roce 1962 zastal a zdůvodnil to slovy, že k danému datu byl dle jeho vědomí Gustav Janouch jediným žijícím člověkem v Praze, který se s Franzem Kafkou osobně poznal.

Grigorij Borisovič Jagdfel'd

Ruský dramatik a spisovatel knih pro děti.

Diane James

Autorka populárně-naučných publikací pro děti.

Dalibor Janko

Claude Jasmin

Patří ke québeckvm „rozhněvaným mladým mužům“' šedesátých let, kteří se rozhodli radikálně řešit sociální a národnostní problémy své země. Revoltuje nejen námětem a obsahem svých próz, ale i jazykem, do něhož vnáší žual — živý dialekt, sice znečištěný amerikanismy, ale plastický, lidový, neakademický.

Blanka Janáčková

Narozena 26.7.1951 v Teplicích. PaedDr., bohemistka, publikace v oboru didaktiky literární výchovy.

Benedict Jacka

Britský spisovatel fantasy, autor série městské fantasy Alex Verus.

B Jaroš

Autor loutkových pohádkových her.

Anna Jakábová

Prof. Ing. ANNA JAKÁBOVÁ, CSc. Absolventka Mendelovej univerzity Brno, Záhradníckej fakulty Lednice na Morave. Vo svojej profesijnej dráhe sa venovala okrasným rastlinám a kvetinám, v oblasti výskumu a šľachtenia. Jej šľachtiteľská práca je korunovaná vyšľachtením 11 pôvodných slovenských odrôd kvetín, medzi nimi najmä druhy pelargoníí a jednoročných kvetín. V oblasti výskumu získala niekoľko projektov VEGA, KEGA, ktoré riešili problematiku biotechnológií, genofondov okrasných rastlín, v rámci domáceho a zahraničného výskumu. Získala 4 medzinárodné projekty s Čínou, kde bola hlavnou koordinátorkou projektov pre obe krajiny. Ich smerovanie bolo do oblasti geografických štúdií, štúdií liečivých rastlín, ako súčasť tradičnej čínskej medicíny, v čom pokračuje aj teraz. V priebehu pedagogickej činnosti vychovala desiatky odborníkov, diplomantov, doktorandov. Jej vedecká a publikačná činnosť je veľmi rozsiahla. Okrem vysokoškolských skrípt vydaných samostatne alebo v spoluautorstve, podieľala sa aj na vydaní monografií a knižných publikácií z oblasti kvetinárstva. Známe sú jej publikácie napríklad Skalničky, Muškáty, Aranžovanie sušených kvetín a podobne. Vo vydavateľstvách Semic Media a Foxi sa podielala na štyroch publikáciách série Rok v záhrade a na publikácii Záhrada pre krásu v spoluautorstve. A Jakábová je emeritnou profesorkou na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, na Katedre Biotechniky parkových a krajinných úprav. V rámci občianskeho združenia Škola Florea, venuje sa liečivým rastlinám, ich používaniu v domácej a tradičnej čínskej medicíne.

Alice James

Brtiská editorka a autorka populárně-naučné literatury pro děti.

Aleksandr Stepanovič Jakovlev

Ruský prozaik.

Agi Jankuláková

Adolf Jarolímek

Autor životopisu T.G. Masaryka.

Zuzana Janovská

Autorka prózy.

Zora Jandová

Władysław Jarnicki

Polský prozaik.

William James

O fotografovi pojednává článek William James . William James, byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie, autor vlivných knih o mystice, o psychologii náboženství a filosofii výchovy a významný představitel pragmatické filosofie. Byl 14. nejcitovanějším psychologem ve 20. století. Narodil se v bohaté newyorské rodině, jeho otec se zajímal o literaturu, o Swedenborgovu teologii a měl bohaté styky s americkou i evropskou intelektuální elitou té doby: s Emersonem, C. S. Peircem, E. Machem, Johnem Dewey, Markem Twainem, J. Frazerem, Henri Bergsonem, H. G. Wellsem, G. K. Chestertonem, S. Freudem, C. G. Jungem. Stejně jako jeho pět velmi nadaných sourozenců dostal vynikající vzdělání, několikrát navštívil Evropu a naučil se řadu jazyků. Jeho bratr Henry James se stal velmi úspěšným spisovatelem. Od roku 1864 studoval medicínu na Harvardově univerzitě, kde pak také působil až do smrti . V roce 1867–1868, když se léčil z depresí v Německu, objevil psychologii Hermanna Helmholtze a Freudova učitele Pierre Janeta. Po promoci se stal asistentem lékařství na Harvardově univerzitě, ale od roku 1876 se už věnoval pouze psychologii a od roku 1897 se stal tamtéž profesorem filosofie. Nebyl myslitel akademické učenosti, nýbrž stále se snažil, aby jeho myšlení studentům i čtenářům pomáhalo lépe žít. V psychologii kritizoval dogmatické školy, které podle něho k ničemu nevedou. Proti mechanistickým výkladům myšlenkových procesů zdůrazňoval, že člověk vždycky sleduje nějaké cíle, hledá, volí a jedná. Slavný je Jamesův výklad emocí: není to tak, že by člověk viděl medvěda, dostal strach, a proto utekl, nýbrž tak, že uteče, jak spatří medvěda, a teprve potom dostane strach. Emoce jsou tedy cosi prvotního a bezprostředního, vyvolaného přímo vjemy nebo podněty. Pravda je podle něj to, co se lidem dlouhodobě osvědč...

Vojtěch Jasný

Vojtěch jasný se narodil 30. 11. 1925 v Kelči v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, činovník Sokola, zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy. Film Vojtěchovi doslova učaroval a o jeho životní dráze bylo v podstatě rozhodnuto. V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filozofii, brzy se ale díky přímluvě profesora Mathesia dostal na FAMU na obor kamera. Tady potkal člověka, který ho ovlivnil nejvíce - profesora Karla Plicku. Tento pedagog dokázal nejen rychle poznat, jak velký talent v mladém filmovém nadšenci dřímá, ale dokázal ho i naprosto přesně pojmenovat - Jasný je lyrik. V dalších letech pak Vojtěch Jasný působil jako Plickův asistent a měl tak jedinečnou možnost se mnohému přiučit. Během studií začal Vojtěch Jasný spolupracovat s Karlem Kachyňou. Vytvořili spolu tandem, který je podepsán pod řadou dokumentárních filmů, a v této činnnosti pokračovali i po studiích , NEOBYČEJNÁ LÉTA , LIDÉ JEDNOHO SRDCE . A společně vykročili i k hrané tvorbě ). První samostatným Jasného filmem byly ZÁŘIJOVÉ NOCI podle divadelní hry Pavla Kohouta. Následovalo šest filmů, z nichž tři, spojené do volné trilogie, tvoří jeho největší vklad do historie české kinematografie. Všechny tři jsou charakteristické poeticko lyrickým způsobem vyprávění. Úspěšná byla první TOUHA , mezinárodně velmi úspěšný byl AŽ PŘIJDE KOCOUR a vrcholem Jasného domácí tvorby se stali VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI , film, na který se autor připravoval více než dvacet let. Po násilné změně poměrů se Jasný stal filmařem na odpis. Když už bylo naprosto zřejmé, že doma jeho kariéra skončila, nemá-li se stát přisluhovačem režimu, rozhodl se pro odchod do exilu. Sedmdesátá léta jsou pak v jeho tvorbě vyplněna především prací pro západoněmeckou televizi. Podařilo se mu ale realizovat i několik celovečer...

Vlastimil Jansa

Vlastimil Jansa je český šachový velmistr, mistr republiky v letech 1964, 1974 a 1984 a mistr světa seniorů v kategorii 65+ v roce 2018. Titul mezinárodního mistra získal Jansa roku 1965 a titul velmistra roku 1974. V letech 1964 až 1986 Jansa velice úspěšně reprezentoval Československo na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Hortem, Janem Smejkalem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympiádě v roce 1982 v Lucernu obsadilo druhé místo. Jansa hrál v šesti pásmových turnajích mistrovství světa v šachu a v Praze roku 1985 se dělil o první místo. Na mezipásmovém turnaji v tom samém roce se dělil o dvanácté místo. Zvítězil nebo se o první místo dělil v řadě mistrovských a velmistrovských turnajů, např. v Primorsku 1973, v Amsterdamu 1974, v New Yorku 1974, v Paříži 1979, ve Vrnjačke Banji 1981, v Trnavě 1982, v Borganes 1985, v Gausdalu 1987 aj. Jansa rovněž působil jako šachový trenér. V letech 1984–87 zastával funkci předsedy trenérské rady VŠS ÚV ČSTV, k jeho žákům patřil například David Navara, rovněž byl trenérem národního mužstva Lucemburska. Napsal několik šachových knih, například Dynamika strategie zahájení a společně s Vlastimilem Hortem Zahrajte si s velmistry .

Václav Jamek

Václav Jamek, pseudonym Eberhardt Hauptbahnhof , je česky a francouzsky píšící spisovatel, básník, esejista, publicista, překladatel z francouzštiny a bývalý diplomat. Navštěvoval základní školu v Kladně-Kročehlavech, potom první ročník gymnázia , kde začal studovat francouzštinu. V letech 1966–1969 navštěvoval slavné Carnotovo lyceum v Dijonu ve Francii, kde dříve studovali např. Jiří Voskovec či Václav Černý. Po návratu do Československa studoval na Karlově univerzitě nejprve francouzštinu a literární komparatistiku u prof. Václava Černého; po zrušení komparatistiky studoval psychologii a romanistiku; absolvoval v roce 1975. Poté se stal nakladatelským redaktorem, nejprve v nakladatelství Academia a od roku 1986 v Odeonu. Na přelomu let 1984 a 1985 absolvoval stipendijní pobyt na École Normale Supérieure v Paříži. Na pozici redaktora pracoval až do roku 1994, kdy se stal pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí ČR. V letech 1995–1998 byl kulturním radou v Paříži. Do roku 2015 působil jako pedagog na FF UK, kde se v roce 2008 habilitoval jako docent francouzské literatury; poté, co odešel do důchodu, zde zůstává afiliovaným pedagogem. Hlásí se ke gay orientaci. Jamkovo žánrově i tvarově pestré dílo se vyznačuje osobitým a komplikovaným stylem, ve kterém hraje velkou roli subjektivní líčení světa. Primární perspektivou se tak stává autorův postoj ke světu, nikoli dění samotné. Protože využívá celou řadu literárních postupů, které různým způsobem kompiluje a kombinuje, bývá zařazován mezi postmoderní spisovatele. Běžně využívá parafráze, hyperboly, ironie a parodie, a to i ve své společensko-kritické publicistice, kterou zveřejňuje např. v dvouměsíčníku Listy. Píše poezii, eseje, drama, pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof se věnoval i veršovanému humoru. Jako bilingvnímu autorovi se mu dostává výrazné pozornosti ve Francii, kde již v roce 1989 získal cenu Prix Médicis za svou esejistiku. Báseň v próze Desátá pla...

Tomáš Jambor

Regionální historik, zabývá se převážně vojenskou historií, práce o dějinách protifašistického odboje na Moravě a z vojensko-politických dějin.

Tereza Janáčková

Narozena 16. 11. 1991. Autorka a sestavovatelka učebnic pro 1. stupeň ZŠ.

Steffen Jacobsen

Dánský ortoped a spisovatel. Autor detektivních románů.

Sándor Jávorka

Maďarský botanik, autor publikací o květeně lesů a luk.

Rudolf Janský

Roman Jakobson

Roman Osipovič Jakobson byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před druhou světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po válce přednášel ve Spojených státech amerických. Roman Osipovič Jakobson se narodil v Moskvě v zámožné židovské rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka , zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu. Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména na Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Nikolajem Sergejevičem Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research. Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Kolumbijské univerzitě, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT...

Richard Jaroněk

Narozen 1969. Potápěč, fotograf a cestovatel. Publicista a dopisovatel časopisů s tematikou cestování.

Petra Janoušková

Organizátorka kurzů zaměřených na přirozenou výchovu dětí a na intuitivní přístup. Původní profesí ekonomka a odbornice v oblasti merketingu a internetového marketingu, projektová managerka.

Petr Jarchovský

Petr Jarchovský vystudoval společně se svým filmovým souputníkem, režisérem a scenáristou Janem Hřebejkem, Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze a v letech 1987 - 1991 katedru scenáristiky a dramaturgie na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění . V současné době působí na FAMU jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie. V roce 1998 mu v nakladatelství Paseka vyšla kniha Musíme si pomáhat. Petr Jarchovský debutoval scénářem jedné z povídek k televiznímu cyklu VELMI UVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY, který natočil jeho spolužák režisér Igor Chaun. Spolu s Janem Hřebejkem napsal pro Ondřeje Trojana - debutujícího režiséra a také spolužáka z FAMU - scénář ke generační filmové komedii PĚJME PÍSEŇ DOHOLA. V roce 1993 měl premiéru filmový muzikál ŠAKALÍ LÉTA, ke kterému napsal Petr Jarchovský scénář podle povídek spisovatele Petra Šabacha. Touto retrokomedií z konce padesátých let o nástupu rock´n´rollové vlny v Čechách odstartoval Petr Jarchovský profesionální spolupráci s debutujícím režisérem Janem Hřebejkem. Dalším úspěchem této dvojice byla netradičně pojatá trojice autorských povídek pro televizní cyklus BAKALÁŘI, která získala prestižní ocenění Filmového a televizního svazu a Literárního fondu za přínos televizní hrané tvorbě za rok 1997. Opět na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha napsal Petr Jarchovský scénáře k divácky velice oblíbeným celovečerním filmům PELÍŠKY a PUPENDO . Podle vlastní povídky pak scénář k filmu MUSÍME SI POMÁHAT a podle námětu Hřebejk-Jarchovský scénář k černé komedii ze současnosti HOREM PÁDEM . Další společné dílo naší nejúspěšnější režisérsko-scenáristické dvojice Hřebejk-Jarchovský, drama KRÁSKA V NESNÁZÍCH, se objevilo v kinech v září 2006. K povídkám Petra Šabacha se Jarchovský v letošním roce vrátil a v srpnu se začne pod režisérským vedením Jana Hřebejka natáčet film U MĚ DOBRÝ. Všech těchto šest filmů vzniklo pod zázemím filmové společnosti Total HelpArt T.H.A. producen...

Pavel Javor

Pavel Javor, vlastním jménem Jiří Škvor byl český básník a poúnorový exulant. Vyrostl v agrárnické rodině, jeho otec Jan Škvor byl poslancem za agrární stranu a i on sám se od útlého mládí angažoval v různých dorosteneckých a mládežnických organizacích agrární strany. Po maturitě na reálném gymnáziu v Benešově studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, avšak v dokončení studia mu zabránilo nacistické uzavření vysokých škol v roce 1939. Tehdy se již zabýval literaturou, vydal první sbírku Zlatokop a hlásil se k literární skupině Aktivisté. V roce 1943 byl zatčen a poslán do německého pracovního tábora, kde byl až do konce války. Po osvobození v roce 1945 dokončil studia práv. Agrární strana již nebyla obnovena, stal se tudíž členem národně socialistické strany a také redaktorem Svobodného slova . V únoru 1948 na něj byl vydán zatykač, podařilo se mu však uprchnout do západního Německa. Žil ve Stuttgartu a Würzburgu, kde se živil jako dělník. Později se zapojil i do činnosti Mezinárodní organizace pro uprchlíky. V roce 1950 odešel do Kanady, kde byl nejprve kovbojem na ranči na úpatí Skalistých hor. Poté odešel do Montréalu, kde se znovu začal živit jako dělník. V roce 1951 se stal redaktorem Radio Canada International, což byla mezinárodní rozhlasová stanice veřejnoprávní společnosti Canadian Broadcasting Corporation. V té době začal psát znovu poezii, jejímž tématem byl zejména exil. Typické jsou v ní pocity vykořeněnosti, stesku a naděje na návrat do vlasti . Zapojil se také do činnosti krajanských spolků. V roce 1955 začal pracovat na Faculté des lettres Montrealské univerzity, kde roce 1958 zde začal učit češtinu a českou literaturu. V roce 1956 podepsal spolupráci s Československou komunistickou rozvědkou, které podával informace z emigrace až do roku 1961 pod krycím jménem Orel. Na spolupráci přistoupil výměnou za umožnění výje...

Pavel Jakubec

Narozen 26. 5. 1978 v Turnově. Bc., archivář, zaměření na oblast Židů a jejich památek.

Pavel Jákl

Narozen 30. 10. 1950 v Praze, zemřel 18. 7. 2018 v Čerčanech. Pivovarský historik, publicista a výtvarník. Po studiu na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze působil 25 let jako grafik a výtvarník propagace Pražských pivovarů, v letech 1990-2008 redigoval dvouměsíčník „Pivní kurýr“. Od r. 1997 volně podnikal. Je autorem velkého počtu článků věnovaných českému pivovarnictví a také 6-svazkové encyklopedie .

Mojmíra Janišová

Narozena 1. 11. 1920 v Brně, zemřela 5. 3. 1986. PhDr., dramaturgyně, překladatelka z polštiny, slovenštiny, litevštiny.

Miroslav Jágr

Mirka Jarotková

Milan Jankovský

Slovenský historik umění, kurátor a autor katalogů k výstavám.

Mick Jagger

Mick Jagger je ikonickou postavou rockové hudby, známou především jako zpěvák a jeden ze zakládajících členů skupiny Rolling Stones. Jagger se narodil 26. července 1943 v Dartfordu v anglickém hrabství Kent a jeho kariéra ve skupině The Rolling Stones začala na počátku 60. let 20. století a rychle ho vynesla k mezinárodní slávě. Směs blues a rock'n'rollu spolu s charismatickým vystupováním udělala z této skupiny jednu z nejtrvalejších a nejvlivnějších skupin v hudební historii.

Michaela Janečková

Narozena 20. 9. 1988. Redaktorka a reportérka ekonomické redakce České televize. Editorka pořadu Byznys ČT24. Spolupracovnice Českého rozhlasu Radiožurnál, Deníku N, servru Voxpot a magazínu Forbes. Autorka beletristicky zpracovaných zápisků z cest.

Martin Janoška

Martin Janoška . Český geolog žijící na Moravě. Je absolventem oboru základní a ložisková geologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracuje ve školství. Zabývá se i kartografií. Od 14 let je amatérský fotograf a věnuje se i východomoravskému hudebnímu folklóru. Vydal řadu publikací zaměřených na turistiku a přírodu. Povoláním učitel, duší přírodovědec a turista, který ve volném čase píše a fotí. Nejraději se přesunuje pěšky, miluje Karpaty a severní Čechy, nesnáší plasty, éčka a náhražky všeho druhu. Autor knih Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , Nejkrásnější vodopády České republiky , Křížem krážem po moravských horách , Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku , Sopky a sopečné vrchy České republiky . Podílí se na tvorbě map KČT. Má švestkový sad, pole, ženu a čtyři děti.

M Jasanský

Lucie Jasná

Libuše Jansová

Libuše Jansová byla první česká žena-archeoložka, specialistka na dobu laténskou. Narodila se v rodině akademického malíře Václava Jansy a jeho manželky Marie, rozené Reinerové . Měla mladší sestru Věru. Vystudovala archeologii na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze, v roce 1928 získala titul PhDr. a stala se první českou archeoložkou. Jejím dlouholetým partnerem byl archeolog Ivan Borkovský. Spolu s ním a otcem Václavem Jansou je pohřbena na Olšanských hřbitovech v Praze. Ve čtyřicátých letech odbornou činnost přerušila. Zde se kvůli pověření vedením výzkumu na keltském oppidu Hrazany 1951–1963 a posléze na Závisti 1963–1973 specializovala na dobu laténskou, především výzkum oppid. Materiál z těchto výzkumů, zejména z hrazanského oppida, zpracovávala ještě řadu let v důchodu.

Libor Jan

Libor Jan je český historik, vedoucí Historického ústavu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Odborně se zabývá středověkými dějinami českých zemí, dějinami církve a rytířských duchovních řádů. Po studiu na gymnáziu v Brně absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1988–1994 pracoval jako redaktor a zástupce šéfredaktora deníku Lidová demokracie, poté krátce v ČTA, České televizi Brno. V roce 1991 dálkově dostudoval filozofickou fakultu a krátkou dobu pracoval v historickém ústavu jako externista. Od roku 1995 působil jako odborný asistent na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dne 30. dubna 2010 byl jmenován profesorem.