Výpis všech autorů

Karel Jonáš

Karel Jonáš, Charles Jonas , byl česko-americký politik, novinář a lingvista. Základní vzdělání získal v Malešově. Poté byl ve věku 10 let poslán na gymnázium v Kutné Hoře, odmaturoval však v Praze, kde také nastoupil na polytechnický institut a navštěvoval univerzitní přednášky. Roku 1859 však napsal kritickou stať na téma středoškolského vzdělání, čímž si proti sobě poštval rakouské úřady, které článek zadržely ještě před vydáním. Kvůli velkým omezením pak října roku 1860 opouští svoji domovinu a pracuje v Londýně jako novinový korespondent. V roce 1863 odplul do Spojených států amerických, aby se věnoval prvnímu českojazyčnému časopisu v USA – Slavie, který vycházel od roku 1860. Bydlel ve městě Racine ve Wisconsinu. Roku 1864 si vzal Kristínu Kořízkovou a měl s ní dva syny Charlese a George W. a dvě dcery Carrie a Jennie. Po prusko-francouzské válce navštívil opět svoji matku a svou vlast. Setrval také určitou dobu v Německu a poté se vrátil do USA. Sestavil první moderní česko-anglický a anglicko-český slovník, napsal i učebnici češtiny pro anglicky mluvící. V roce 1880 začal vydávat týdeník literárního charakteru Rodina. Později se věnoval i politice, do roku 1872 byl členem Republikánské strany, pak se ale přiklonil spíše k liberálnímu hnutí, působil jako konzul v Praze . Byl uznávaným řečníkem a zastával postupně několik důležitých funkcí, nakonec se dostal i do parlamentu státu a stal se vice-guvernérem. Jako konzul se ještě vydal do Ruska a zemřel roku 1896, kdy působil jako konzul v německém Krefeldu. Jeho ostatky pak byly převezeny zpět do jeho vlasti, je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Juraj Ilja Jenča

Narozen 1. 8. 1942 v Bratislavě. Slovenský rozhlasový redaktor a komentátor působící v českých rozhlasových studiích, též autor publikací z oboru motocyklového sportu a překladu detektivního románu.

Jiří Jeníček

Jiří Jeníček byl český fotograf a filmař. Je též autorem teoretických textů z obou oblastí. K fotografování se dostal po první světové válce, jíž se zúčastnil jako voják. Od roku 1936 byl členem fotografické sekce SVU Mánes, posléze Svazu čs. výtvarných umělců. V letech 1936 — 1938 točil krátké filmy pro armádu. Fotografii považoval za prostředek zachycení skutečného života. Tento názor také propagoval na československé umělecké scéně. Narodil se v rodině hostinského Jeníčka 8. března 1895 v Berouně. V mládí hrál na housle a na klavír, po maturitě se chtěl věnovat hudební vědě a estetice. Navštěvoval přednášky mj. Otakara Zicha. V roce 1916 však musel jít bojovat. Po skončení války již z finančních důvodů nemohl pokračovat ve studiích, a tak se rozhodl stát se vojákem z povolání. Právě během této doby se dostal k fotografování. Jako jeho první práce byly otištěny dvě krajinářské fotografie . Ve dnech 9. až 27. března roku 1928 se konal 1. mezinárodní fotografický salon v Praze; ze zahraničních účastníků jmenujme například Hugo Erfurtha, Maxe Fiedlera nebo Maxe Thorka, z československých fotografů se zúčastnili např. Ladislav Koželuh, Jaroslav Krupka a další. Jeníček se také zapojil, ale nebyl s konzervativním, piktoralistickým duchem výstavy příliš spokojen. Vystoupil též proti konstruktivismu, který považoval za nepravou cestu vpřed. Ve třicátých letech byl velmi aktivní jako teoretik, snažil se seznamovat tuzemskou scénu s novými trendy, kritizoval tradicionalismus. V jeho textech i fotografiích se mísily prvky reportáže a nové věcnosti. Kvůli svému pevnému postoji se často dostával do střetů s vlivnými funkcionáři Klubu přátel amatérské fotografie, kterého byl členem. V únoru 1932 se jeho práce objevily na výstavě Moderní duch ve fotografii v Londýně. Spolu s dalšími českými umělci, jako byli František Drtikol nebo Josef Sudek, zde úspěšně reprezentoval. Ze 151 vyst...

Jiří Janouškovec

Narozen 4.3.1947 v Plané u Mariánských lázní. RSDr., novinář, publicista, autor knih kuchařských předpisů.

Jaroslava Janáčková

Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová, je česká literární historička. Zabývá se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese. Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou . V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela. Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové. Byla i jednou z editorek její vydané korespondence. Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.

Jaromír Jágr

Jaromír Jágr je český hokejový útočník hrající za český prvoligový klub Rytíři Kladno. Dříve působil v amerických a kanadských klubech Pittsburgh Penguins, Washington Capitals, New York Rangers, Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins, New Jersey Devils, Florida Panthers a Calgary Flames, několik let hrál také za ruský tým Avangard Omsk v KHL. V Česku je spjatý s kladenským klubem, jehož je od roku 2011 většinovým majitelem. S českou reprezentací vyhrál olympijský hokejový turnaj i mistrovství světa. Je celosvětově respektovanou a uznávanou osobností v oblasti sportu a řadí se mezi nejlepší hokejové hráče všech dob. V NHL získal dvakrát Stanley Cup, pětkrát byl vítězem kanadského bodování a stal se nejlepším Evropanem hrajícím v této soutěži. Historicky je mezi všemi hokejisty NHL co do počtu kanadských bodů druhý nejlepší po Wayne Gretzkym. Je držitelem i dalších rekordů NHL – stal se například nejstarším hráčem, který vstřelil hattrick. V roce 2005 se Jágr spolu s Jiřím Šlégrem stal členem Triple Gold Clubu, jenž sdružuje hráče, kteří vyhráli všechny tři hlavní hokejové soutěže – Stanley Cup, olympijské hry a mistrovství světa. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Jaromír Jágr byl draftován týmem Pittsburgh Penguins jako celkově pátá volba 1. kola draftu v roce 1990. Jágrův otec byl původně proti, aby jeho syn hrál v 18 letech v zámoří, a to mimo jiné byl jeden z hlavních důvodů, proč byl draftován až jako číslo pět. Krom Pittsburghu, v osobě nového trenéra týmu Boba Johnsona, o něj měl velký zájem i skaut týmu Philadelphia Flyers Inge Hammarström. Philadephia měla právo volby jako čtvrtá , ale místo Jágra tým vyvolal jméno Mike Ricci, který byl před draftem experty pasován jako číslo jedna. Hammarströmovi se totiž nepodařilo přehlasovat své americké kolegy . V roce 1991 a 1992 s „Tučňáky“ vyhrál Stanley Cup a stal se nejmladším hráčem v historii NHL , který v...

Grace Jones

Grace Jones je jamajsko-americká zpěvačka, skladatelka, modelka a herečka známá svým výrazným hlasem, androgynním vzhledem a odvážnou vizuální prezentací. Svou kariéru začala v 70. letech jako modelka, spolupracovala s módními domy v Paříži a New Yorku a objevovala se na obálkách prestižních časopisů. Po přechodu k hudbě získala Jonesová smlouvu s nahrávací společností Island Records a v roce 1977 vydala své debutové album "Portfolio".

Gary Jennings

Gary Jennings se narodil v roce 1928 v Buena Vista ve Virginii a prožil velice dobrodružný život. Než začal psát populární historické romány, které se staly světovými bestsellery, byl korespondentem v Korejské válce a reportérem mnoha novin a časopisů, také publikujícím lingvistou, kovbojem, horníkem a prospektorem.

František Janouch

František Janouch je český a švédský jaderný fyzik, autor populárních vědeckých děl, disident a zakladatel Nadace Charty 77, jíž je také předsedou. Ještě jako středoškolský student vstoupil v roce 1948 do KSČ, odkud byl v době normalizace vyloučen a zbaven státního občanství. Na vysokoškolská studia odešel do SSSR, Vystudoval fyzikální fakultu Leningradské univerzity. Následovala aspirantura a kandidátská disertace na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Po návratu do Československa byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v ÚJF v Řeži, předsedou organizace KSČ tamtéž a docentem na MFF UK v Praze. Byl zakládajícím členem Evropské fyzikální společnosti a zástupcem jejího výkonného tajemníka. V roce 1970 byl z politických důvodů vyhozen ze zaměstnání a bylo mu zakázáno přednášet na Karlově universitě. Po četných mezinárodních protestech mu bylo v roce 1974 umožněno odjet do zahraničí. Pracoval nejdříve v Niels Bohrově Institutu v Kodani, potom přijal hostující profesuru, kterou mu nabídla Švédská Královská akademie věd. Po skončení této profesury pro něj zřídila švédská vláda zvláštní místo vědeckého pracovníka ve Stockholmu. Přednášel na desítkách universit v mnoha zemích Evropy, USA a Asie; v roce 1985 byl povolán jako profesor, a členem řady vědeckých rad aby přednášel na Goetheho universitě ve Frankfurtu. V roce 1975 byl zbaven československého občanství, od roku 1979 je poddaným Švédské koruny, v roce 1990 mu bylo československé občanství navráceno. V roce 1978 ve Stockholmu spolu s dalšími založil Nadaci Charty 77, kterou vede až do současné doby. V roce 1992 byl velvyslancem Československa a vedoucí československé delegace na Helsinské následné konferenci. V letech 1996–2000 zastupoval EU v Kyjevě jako evropský zástupce ředitele projektu Science and Technology Center in Ukraine. V současné době je předsedou Nadace Charty 77, voleným členem sněmu AV ČR a členem vědeckých rad řady institucí. Vystupuje na veřejnosti, ...

František Janalík

František Janalík byl československý rolník a politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Většinu života prožil jako rolník v Mysleticích u Telče. Proslul jako pořadatel přednášek pro mládež a zakladatel mnoha místních skupin mládeže. Od roku 1906 byl žurnalisticky činný a psal i básně. Byl členem mnoha spolků s vazbami na katolickou církev. Po 1. světové válce byl zvolen starostou Mysletic. V parlamentních volbách v roce 1920 byl zvolen za lidovce do Národního shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do formálního zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Profesí byl rolníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Mysleticích. Za německé okupace pracoval v Mysleticích v družstevních a hospodářských podnicích, které kdysi sám zakládal. Během války navázal spojení s domácím odbojovým hnutím v okolí Telče. Po prozrazení skupiny v roce 1943 byl zatčen gestapem, vězněn v Jihlavě a tam při výsleších týrán. V průběhu soudního procesu byl však pro nedostatek důkazů osvobozen. V prosinci 1943 byl propuštěn na svobodu, vězení se však podepsalo na jeho zdravotním stavu a krátce po válce zemřel.

Alois Jilemnický

Alois Jilemnický byl český regionální historik, středoškolský profesor, novinář a spisovatel. Studoval nejprve v Hořicích a poté na pražské Vysoké škole obchodní. Vyučoval na obchodních akademiích, ale také dějiny výtvarné kultury na hořické sochařské škole, a napsal řadu publikací o Hořicku. Přátelil se s grafikem Karlem Vikem. Obě jeho děti – Ivan Jilemnický a Ellen Jilemnická – se věnovali sochařství.

Štěpán Javůrek

Štěpán Javůrek žije pod Krušnými horami celý svůj život. Ve svém volném čase rád o Krušných horách píše a poznává jejich historii. Román Chaloupky je jeho první vydanou knihou. V současné době žije v Chodově a jeho koníčky jsou cestování, psaní, běhání, rodina a pes. 

Petr Janeček

Petr Janeček je český animátor. Spolupracoval na několika českých úspěšných hrách , na českých animovaných seriálech a na několika hrách pro Disney Interactive.

N. K Jemisin

Afroamerická spisovatelka Nora K. Jemisinová se narodila v roce 1972 v Iowa City ve státě Iowa. V dětství trávila léta v New Yorku a zbytek roku v alabamském Mobile. Vystudovala psychologii a výchovné poradenství a od té doby se věnuje svému oboru. Po deseti letech života v Massachusetts se přestěhovala do milovaného New Yorku a vedle psaní fantastiky se věnuje rovněž blogování. Psát se pokoušela už od svých deseti let, v roce 2002 absolvovala kurz tvůrčího psaní Viable Paradise a brzy poté poprvé vstoupila do fantastického žánru. Od roku 2004 publikovala asi patnáct kratších prací, z nichž dosud nejznámější je krátká povídka „Non-Zero Probabilities“ z online časopisu Clarkesworld, která jí překvapivě vynesla nominace na prestižní žánrová ocenění Hugo a Nebula.

Michaela Jedličková

Narozena 21. 11. 1973 v Karviné. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky na ZŠ.

Martin Johnson

Americký badatel, fotograf a spisovatel, specializace na problematiku života divokých zvířat v Africe a Asii, autor cestopisů.

Julia James

Americká autorka milostných románů.

Jinny Johnson

Autorka dětských knih o zvířatech a lidském těle.

Jaromír Jech

Jaromír Jech byl český folklorista, etnograf, literární vědec, germanista, akademik ČSAV a spisovatel. Byl jedním z předních představitelů české folkloristiky druhé poloviny 20. století. Po absolvování gymnázia v Benešově studoval od roku 1937 slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK, kde se postupně začal profilovat jako literární vědec a dialektolog. Jeho studia však na několik let přerušilo uzavření vysokých škol během Druhé světové války. Po osvobození získal stipendium, které mu umožnilo studium ve švýcarské Basileji. V roce 1946 získal aprobaci jako středoškolský profesor a po dalších třech letech obhájil disertační práci, která se zabývala lidovou mluvou na Benešovsku. Následující léta působil jako pedagog na různých gymnáziích, obzvláště pak na gymnáziu v Říčanech u Prahy. Krátce po založení Československé akademie věd se stal odborným pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde zastával mimo jiné funkci vedoucího slovesně folkloristického oddělení. Po odchodu Jiřího Horáka v roce 1964 se ujal předsednictví celého Ústavu. Byl také předsedou celostátní oborové komise pro etnografii a folkloristiku a předsedou pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru národopisu. V roce 1972 musel z politických důvodů odejít z pozice předsedy Ústavu pro etnografii a folkloristiku do nuceného důchodu. Nadále však působil v ČSAV, přešel totiž do Ústavu pro českou a světovou literaturu. Mimo jiné působil jako dlouholetý redaktor v etnologickém časopise Český lid. Byl zakládajícím členem světové organizace badatelů pro lidové vyprávění , kde po určitou dobu vykonával také funkci člena předsednictva, nebo také mezinárodní etnografické organizace International Society for Ethnology and Folklore. Účastnil se řady mezinárodních konferencí a kongresů a byl spoluautorem mezinárodních vydání zápoadoslovanských pohádek a západoslovanského...

Jana Jonášová

Jana Jonášová byla slavná česká sopranistka, proslulá svým výjimečným pěveckým talentem a přínosem klasické hudbě. Narodila se 5. září 1930 v Praze, již v raném věku propadla vášni pro hudbu a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Jonášová se ve své kariéře vyznačovala všestranností, vynikala v operních rolích i na koncertech a recitálech.

Jan Jakubec

Jan Jakubec byl český literární historik a kritik. V letech 1919–1932 působil jako profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zemřel roku 1936 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Jeho tvorba je ovlivněna pozitivismem. Knižně vydal např. práci o Antonínu Markovi: Hlavním dílem Jana Jakubce jsou soustavné dějiny české literatury: Rozšířené a přepracované vydání tohoto spisu vyšlo ve dvou svazcích: Jan Jakubec dále napsal řadu kapitol do kolektivního čtyřsvazkového díla, které též redigoval: Dále napsal celou řadu knih, statí a článků o české literatuře a jejím vývoji.

James Hopwood Jeans

Britský fyzik, astronom a matematik.

Helena Jarkovská

Helena Jarkovská absolvovala v roce 1969 FTVS UK, specializace sportovní a rekreační gymnastika. Je zakladatelkou a propagátorkou českého aerobiku, zakladatelkou a ředitelkou České školy aerobiku a České školy spinningu.. Autorsky se podílela na televizních programech Cvičme v rytmu a vydala 4 videokazety s tématikou aerobní gymnastika. Zorganizovala 300 odborných seminářů, určených instruktorům aerobiku a podílela se na organizaci dvaceti mezinárodních seminářů o aerobiku v České republice a pěti českých a moravských kongresů o aerobiku. Působila jako lektorka školení instruktorů v Itálii, ve Švýcarsku a v Německu. Od roku 1972 pracovala v oblasti tělovýchovných služeb ve Sportpropagu ČÚV ČSTV, v letech 1987-89 v TJ Tatra Smíchov. Od roku 1990 je majitelkou Fit klubu H. Jarkovské v Praze 7 a specializuje se na aerobní formy cvičení.

Eyvind Johnson

Olof Edvin Verner „Eyvind“ Johnson byl švédský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1974 společně se svým krajanem Harry Martinsonem. Za román Hans nådes tid mu jako prvnímu byla v roce 1962 udělena Literární cena Severské rady. Je po něm pojmenovaná Cena Eyvinda Johnsona.

Dušan Jeřábek

Dušan Jeřábek byl literární historik, editor, divadelní a literární kritik, pedagog. Byl synem spisovatele Čestmíra Jeřábka a vnukem spisovatele Viktora Kamila Jeřábka. Po maturitě na brněnském klasickém gymnáziu v roce 1941 navštěvoval hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, kde absolvoval v roce 1946. V době protektorátu byl totálně nasazen ve Zbrojovce v Kuřimi a v Královopolské strojírně v Brně . V letech 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a filozofii, titul PhDr. získal obhájením práce Karolina Světlá, básnířka kraje ještědského . V letech 1949–1950 byl vědeckým pracovníkem v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce v Brně. Od roku 1950 pracoval na filozofické fakultě nejprve jako odborný asistent, později jako vědecký aspirant. Kandidátskou práci Vítězslav Hálek jako literární kritik obhájil v roce 1957, v roce 1960 se habilitoval prací Vítězslav Hálek a jeho úloha ve vývoji české literární kritiky 19. století, která vyšla 1959 knižně jako studie. V roce 1966 byl jmenován profesorem pro dějiny novočeské literatury. V období 1966–1969 byl v Brně děkanem filozofické fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1971–1988 předsedou brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV, od 1988 místopředsedou celé Literárněvědné společnosti. V letech 1971–1990 byl členem redakční rady časopisu Česká literatura. Redigoval Spisy filozofické fakulty brněnské univerzity , literární a divadelní část periodického sborníku Brno v minulosti a dnes . V roce 1987 získal titul DrSc. prací Tradice a osobnosti, téhož roku odešel do důchodu, ale dále na fakultě po určitá období působil jako profesor konzultant, externista i řádný profesor . Zemřel v Brně 18. června 2004. V letech 1945–1948 publikoval v brněnském...

Dinah Jefferies

Britská spisovatelka, původem z Malajsie.

Dalibor Janek

Dalibor Janek , Novinář, bývalý automobilový závodních v závodech do vrchu, autokrosu a automobilových soutěžích, též autor motoristických knih. 1972 - 1991 Svět motorů, 1991 - 1997 volný novinář, autor 5 knih s motoristickou tématikou.

Carla Jablonski

Autorka knih pro děti a mládež, fantasy povídek, též herečka, dramatička.

Bohumír Janský

Bohumír Janský je český geograf a hydrolog působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1969 absolvoval gymnázium v Plasích, v roce 1974 ukončil studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Tématem jeho diplomové práce bylo Odlezelské jezero. Na fakultě zůstal po absolutoriu jako asistent, později docent. Ve své vědecké práci se věnuje především hydrologii a ochraně vod před znečištěním. Dne 20. června 2012 byl jmenován profesorem. Od začátku 90. let 20. století se zabývá výzkumem v pramenné oblasti řeky Amazonky v jižní části Peru. Do této oblasti vedl vědecké expedice Hatun Mayu 1999 a Hatun Mayu 2000 . Tyto výpravy přinesly informace o celé pramenné oblasti řeky Lloquety, tvořící horní tok řeky Apurímac, která soutokem s Urubambou vytváří Ucayali - hlavní pramennou řeku Amazonky. Výpravy zpracovaly hydrologické, geologické a geomorfologické mapy oblasti. Dále zaznamenaly teploty vody a vzduchu, průtoky řek a zpracovaly mapu půd pramenné oblasti. Při výzkumu se soustředily zejména na čtyři hlavní pramenné toky řeky Lloquety - řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque. Provedené výzkumy zjistily, že nejdelší a plošně největší povodí má Carhuasanta, největší vodnost Apacheta a nejvyšší nadmořskou výšku pramene řeka Ccaccansa. Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Amazonky do Atlantského oceánu je vrchol hory Nevado del Mismi, z něhož odtéká voda do povodí Carhuasanty. Ze čtyř hlavních kritérií pro určení hlavního pramene splňovala dvě řeka Carhuasanta. Zjištěné rozdíly však byly minimální, a proto Janský navrhl hovořit o čtyřech pramenných tocích řeky Lloquety .

Anna xx Johannsen

Zdeněk Ježek

Zdeněk Ježek byl český epidemiolog a infektolog. Působil v mnoha regionech světa a mezinárodních organizacích. V rámci své činnosti ve Světové zdravotnické organizaci se významně podílel na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Za svou činnost byl mnohokrát oceněn Světovou zdravotnickou organizací, Mongolskou republikou a indickou vládou. V roce 1951 odmaturoval na gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1952–1958 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1959–1963 působil v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, v roce 1968 absolvoval postgraduální studium Center of Diseases Control v Atlantě a Školu veřejného zdravotnictví v Yale University v New Hawenu v Connecticutu a získal specializační diplomy v oboru epidemiologie a hygieny od Ústavu pro doškolování lékařů. V roce 1958 mu byl udělen diplom Rektorátu Karlovy university v Praze, v roce 1961 se atestoval v oboru hygieny a epidemiologie na Ústavu pro doškolování lékařů. V letech 1965–1970 vedl projekt Rozvoje základních zdravotnických služeb v Ulánbátaru v Mongolsku pod záštitou Světové zdravotnicke organizace ; mj. tam organizoval celoplošné očkování proti obrně. 1972–1977 působil v oblastní úřadovně WHO v Dillí v Indie a v letech 1977–1979 v Mogadišu v Somálsku jako vedoucí epidemiolog programu oblastní eradikace pravých neštovic. 1980 působil v oblastní úřadovně WHO pro Afriku jako oblastní expert infekčních a tropických chorob, Brazzaville v Republice Kongo. V letech 1981–1988 plnil funkci vedoucího pracovníka globální eradikace neštovic v ústředí WHO v Ženevě, 1988–1989 zde působil v rámci globálního programu WHO pro AIDS jako epidemiolog divize Pomocinárodní programy, 1989–1990 jako epidemiolog divize Epidemiologický dohled a výzkum a 1990–1992 jako zástupce ředitele úřadu WHO výzkumu HIV/AIDS. Byl ženatý ), měl děti Zdeňka a Zuzanu . Byl členem skautsk...

Zdeněk Jančařík

PhDr. Zdeněk Jančařík je šéfredaktor nakladatelství Portál, překladatel, pravidelně píše články pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy.

Zdeněk Jan

PhDr. Zdeněk Jančařík je šéfredaktor nakladatelství Portál, překladatel, pravidelně píše články pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy.

Vojtěch Jirát

Vojtěch Jirát byl český literární historik a kritik, překladatel z němčiny a docent germanistiky na Univerzitě Karlově. Během opakovaného působení na smíchovském gymnáziu se habilitoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako docent pro obor německá literatura. Od vysokoškolského působení byla odvozena i jeho široká publikační a vědecká činnost. Zaměřoval se hlavně na českou a německou literaturu 19. století a české překlady děl z němčiny. Byl také redakčním tajemníkem časopisu Germanoslavica. Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Victoria Jenkins

Victoria Jenkins žije se svým manželem a dcerou v Jižním Walesu, kde se odehrávají její série detektivních románů s ženskými detektivy Alex Kingovou a Chloe Laneovou. Její debutová novella Dívky ve vodě je na žebříku Amazon UK mezi top 30 bestsellery a na Amazon US mezi top 5 bestsellery. Její třetí kniha v sérii o Kingové a Laneové vychází v originále v červnu 2018.

Miloslav Julina

Autor učebnic z oboru mechanika.

Martin Jelínek

Zakladatel vzdělávací společnosti ATAC vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Jako aktivní sportovec se zajímal o vliv stravy na zdraví a možnosti doplňkové výživy ovlivňovat fyzickou výkonnost. Po ukončení studií jako spoluzakladatel společnosti vyrábějící a prodávající doplňky stravy pro sportovce začal radit nejprve kolegům ve sportu. Po ukončení aktivní sportovní kariéry postupně svoji konzultační činnost rozšiřoval, za posledních 11 let absolvoval přibližně 3000 přednášek v oboru zdravého životního stylu. Školil v několika společnostech prodávající doplňky stravy, mezi nejvýznamnější patří americká firma Nutrilite. Napsal knihu Mámo, táto, nezabíjejte mě!, po velkém čtenářském i prodejním ohlasu následovaly ještě dvě další . Je certifikovaným poradcem pro vyhodnocování analýz stopových prvků z vlasů, mezi jeho klienty patří i řada olympioniků. Protože není zastáncem tzv. „normovaných jídelníčků“, které nikdy nemohou odpovídat individuálním požadavkům jednotlivce, vytvořil v roce 2007 šestiměsíční kurz „Poradce pro výživu“. V něm vychovává zájemce o zdravý životní styl, kteří chtějí získat komplexní pohled na stravování - tedy takový, který kombinuje nové poznatky moderní vědy a staletá moudra nejen východních kultur. Od roku 2010 spolupracuje s Českou televizí na velmi úspěšném pořadu „Pod pokličkou“. Je autorem oblíbeného webu www.zdravepondeli.cz, svoje názory na zdraví prezentuje na www.receptyprozdravi.cz. Jeho cílem je ovlivnit způsob uvažování všech lidí, kteří už nechtějí být manipulováni nekalými taktikami prodejců nekvalitních potravin a propagátory nesmyslných dietetických režimů.

Mária Jančová

Narozena 25.12.1908 v Dolnej Lehote zemřela 18.8.2003 v Bratislavě. Slovenská spisovatelka pro děti a mládež, básnířka, prozaička a překladatelka z češtiny.

Josef Jůza

Narozen 29.12.1943 v Poličce. JUDr., archivář. Zabývá se regionálními dějinami okresu Rychnov nad Kněžnou.

Jiřina Jirásková

Jiřina Jirásková byla česká herečka, ředitelka Divadla na Vinohradech a partnerka českého filmového a televizního režiséra Zdeňka Podskalského. Vystudovala DAMU, kam přešla z řádového gymnázia v Kutné Hoře. Po absolvování konzervatoře hrála nejprve rok v Hradci Králové. V roce 1951 se stala členkou pražského Divadla na Vinohradech, kde poté stále působila. Od 30. května 1990 do 30. června 2000 zde také zastávala funkci ředitelky. V padesátých letech jako členka vinohradské scény odsoudila spolu s dalšími v rámci vykonstruovaného procesu svoji kolegyni Jiřinu Štěpničkovou, která byla následně vězněna po 10 let. Herečka se za tento čin několikrát omluvila: z mladické nerozvážnosti věřila komunistické propagandě všechna obvinění tehdy odsouzené populární herečky. Členkou KSČ byla od svých 16 let až do roku 1970. Sama pak čelila komunistickým represím. Před kamerou dostala první velkou příležitost ve špionážním dramatu Smyk, které v roce 1960 natočil režisér Zbyněk Brynych. V 60. letech objevil její komediální talent režisér Zdeněk Podskalský. V 70. letech pro ni však nastala nucená přestávka před kamerou a na filmové plátno se ve větší roli vrátila až v roce 1980 ve filmu Trhák. Během své kariéry ztvárnila přes 140 filmových a televizních rolí. Přestože se vyznačovala zajímavým hlasem, dabingu se téměř nevěnovala. Za pozornost však stojí dabing Elizabeth Taylor ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové?. V letech 1990–2000 byla ředitelkou Divadla na Vinohradech. Jejím manželem byl herec Jiří Pleskot, za kterého byla vdaná jen dva roky. Později žila dvacet sedm let se svým životním partnerem Zdeňkem Podskalským. Neměla žádné děti. Byla kmotrou mladšího syna herečky Simony Stašové Vojtěcha Staše. Její rodiče byli rozvedení. Otec se podruhé oženil a měl její nevlastní sestru Petru , se kterou se ale nestýkala. Zemřela po dlouhé nemoci ve věku 81 let ve svém bytě v Praze v Kouřimské ulici na Vin...

Jiří Ješ

Jiří Ješ byl český novinář, publicista a komentátor. Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války. Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek. Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku. Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována. Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost. Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy. V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 1993 až 1998 byl členem a později předsedou Rady České tiskové kanceláře. Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace. Jeho hrob j...

Jevgenij Aleksandrovič Jevtušenko

Ruský spisovatel a básník, režisér a scénárista, publicista a herec.

Jaroslava Jílková

Narozena 23. 10. 1939. Historička, autorka historického soupisu časopisů z oboru dopravy v Čechách, bibliografií a publikací z oboru dějin techniky. Též spoluautorka biografického románu.

Jaroslav Jiránek

Český hudební vědec. Narozen 21. 8. 1922 v Praze, zemřel 19. 7. 2001 tamtéž. PhDr., CSc., hudební vědec a kulturně politický pracovník, lektor marxismu-leninismu na pražských vysokých školách, docent dějin a teorie novodobé hudby, autor muzikologických publikací a publikací z oblasti marxistické filosofie a estetiky.

Jan Pavel

Filozof, teolog, básník, herec, dramatik, sportovec, kněz, biskup a papež Jan Pavel II. Svatý Jan Pavel II. byl polský katolický duchovní, pomocný biskup a arcibiskup krakovský, od roku 1967 kardinál a od 16. října 1978 až do své smrti papež. Jako papež hrál významnou roli ve světové politice, je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě, také i na zlepšení vztahů katolické církve s judaismem a východními a anglikánskými církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv jeho předchůdce. Jako papež hodně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. Svatořečil a blahořečil více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Navázal taktéž na učení svých předchůdců v oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života. Mnohokrát, zejména ve svých katechezích a v encyklice Evangelium vitae, jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a euthanasie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahoslavenými osobami bylo i několik Čechů a Češek: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka a sv. Jan Sarkander mezi svatořečenými, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková, bl. Metoděj Dominik Trčka a bl. císař a král Karel I. mezi blahořečenými.

Ján Jaroš

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.

Hugh Johnson

Autor publikací o víně.

František Jungwirth

František Jungwirth byl český překladatel a redaktor, spolupracoval také s rozhlasem a televizí. Překládal zejména z angličtiny, byl velkým znalcem detektivního žánru, jemuž se věnoval prakticky celý život. František Jungwirth se narodil 27. července 1920 v Ruské na Slovensku. Od roku 1946 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze. V roce 1949 byl ze školy donucen odejít. V letech 1950–1955 pracoval v ČKD Praha, 1956–1961 byl zaměstnán v podniku zahraničního obchodu Motokov a poté přešel do svobodného povolání. Od roku 1963 se věnoval redakční práci: v letech 1963–1967 pracoval ve vydavatelství Panton, 1967–1977 byl redaktorem nakladatelství Orbis a 1977–1980 vedoucím redaktorem nakladatelství Panorama v Praze. Těžištěm jeho překladatelské práce byly převody anglické a americké beletrie . Postupně se začal věnovat detektivnímu žánru, kde překládal jak knihy a povídky a sci-fi . Z polštiny překládal především dílo Stanislawa Lema a několik knih přeložil i z němčiny. Od vzniku revue Světová literatura v roce 1956 zde otiskoval své překlady i odborné články. Věnoval se také časopiseckým útvarům, překládal například z Ellery Queen’s Mystery Magazine či Alfred Hitchcock’s Mystery Magazine.Tyto pak zveřejňoval v například v časopise My, nebo ve víkendových přílohách Mladé Fronty nebo Práce. Své časopiské překlady zveřejňoval pod vlastním jménem, pod pseudonymem J. F. Pícha-Stockinger nebo pod značkou -th.

František Jílek

Narozen 9.8.1890 v Růžově u Trocnova, zemřel 6.3.1973 v Praze. PhDr., lingvista a literární vědec, bohemista, vysokoškolský pedagog, spoluredaktor časopisu Naše řeč, práce v oboru.

Eva Jílková

Narozena 22.6.1923 v Praze. Beletristka, překladatelka z němčiny a polštiny.

Dagmar Ježková

Narozena 25.12.1953 v Opočně. Ilustrátorka.

Boris Jachnin

Narodil se 1.5.1932, zemřel 17.4. 2011 v Českých Budějovicích, Mgr., CSc., osvětový pracovník, filmový historik, spisovatel, publicista a pedagog. Nikdy to v životě neměl lehké. Boris bojoval od čtyř let se zdravotními problémy, maminka jej vozila v kočárku a chodit začal až v patnácti. Do svých šedesáti ovšem vedl i boje s minulým režimem a FAMU absolvoval až roku 1967, a teprve po převratu, roku 1991 se stal kandidátem věd na FF UK - v oboru teorie a dějin divadla, filmu, rozhlasu a televize. Ve stejném roce ho politicky rehabilitovali jako novináře.

Bohumil Janyš

Narozen 30.3.1907, zemřel v prosinci 1983. PhDr., učitel na odborném učilišti, učebnice pro obor chemie, technického kreslení a mechaniky.

Anna Jansson

Celým jménem Anna Maria Angelika Jansson. Narodila se ve Visby na ostrově Gotland. Pracovala jako zravotní sestra. Psát začala v roce 1997, píše nejen pro dospělé, ale i pro mládež.

Alexandra Julíčková

Středoškolská učitelka češtiny a tvůrčího psaní, autorka studijních materiálů k maturitě z českého jazyka.

Albert Jackson

Spoluautor knihy o starožitnostech.

Al Jourmont

Autor dobrodružné literatury.

Vladimír Justl

Vladimír Justl byl český editor Holanových, Langerových či Škvoreckého spisů, literární historik, divadelní vědec a znalec české literatury a divadla. V roce 1948 byl pro špatný kádrový profil vyloučen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění , byl režisérem a dramaturgem Divadla Viola , zabýval se uměleckým přednesem. Od poloviny 50. let byl dvorním editorem básníka Vladimíra Holana; zasadil se o rehabilitaci jeho díla ve druhé polovině 50. let i o vydání většiny jeho děl v 60. až 80. letech; inicioval a vedl vydávání novátorsky pojatých Sebraných spisů V. Holana a byl autorem autentického básníkova životopisu. V letech 1965–1992 řídil Divadlo Viola. Jako nestraník se stal předsedou Komise uměleckého přednesu SČDU a místopředsedou její Subkomise divadla jednoho herce. Z této pozice spoluzaložil biennale Přehlídka divadla jednoho herce v Chebu , která se koná za účasti zahraničních umělců nepřetržitě dodnes. V době předlistopadové to byl prostor pro divadelnickou „šedou zónu“, tvorbu režimem sice povolenou, ale spíše trpěnou než vítanou. Přehlídky měly mediální ohlas, postupně vyšlo i několik knižních publikací. K páté Přehlídce divadla jednoho herce vyšel v Justlově uspořádání sborník Divadlo jednoho herce. Sborník vyznání a úvah, statí a dokumentů, který vydal Svaz českých dramatických umělců . V rámci VII. ročníku Přehlídky divadla jednoho herce vydaly Společnost přátel kultury slova a Divadelní ústav První dodatek ke sborníku Divadlo jednoho herce. Slovo a hlas je sdružení osob, podporujících kulturu mluvního projevu a především um...

Viliam Judák

Mons. prof. ThDr. Viliam Judák, PhD. je diecézní biskup nitranské diecéze, profesor církevních dějin na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Dne 16. června 1985 v Nitře přijal kněžské svěcení. Svoji pastorační službu vykonával jako kaplan v Nitře - Dolním Městě a Drietomě, kde byl i správcem farnosti do roku 1990. V té době postgraduálně studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1991 doktorát teologie. 1. srpna 1990 byl jmenován prefektem Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře a 18. října 1991 církevním soudcem. Je členem sboru konzultorů. Od roku 1990 přednáší církevní dějiny na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Bratislavě a na Teologickém institutu v Nitře. Od roku 1991 také působí i na Vysoké škole pedagogické v Nitře, na katedře katechetiky a etiky . 1. července 1993 byl jmenován docentem Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a v letech 1995 až 1998 byl proděkanem uvedené fakulty. V době od 1. července 1996 do l. července 2001 zastával funkci rektora Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře. V roce 1997 se stal vedoucím Katedry církevních dějin Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a ve stejném roce byl prezidentem Slovenské republiky jmenován profesorem v oboru Katolická teologie. V letech 2001 až 2004 působil ve funkci děkana Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaobírá se obdobím křesťanského starověku a středověku se zřetelem na slovenské církevní dějiny. Je autorem více monografií z oblasti církevních dějin, mnoha knih, článků a publikací. Ovládá němčinu a italštinu. Papež Benedikt XVI. jej 9. června 2005 jmenoval diecézním biskupem Nitranské diecéze....

Viktor Kamil Jeřábek

Viktor Kamil Jeřábek byl český spisovatel, učitel, první předseda Moravského kola spisovatelů a jednatel spolku Svatobor pro Moravu. Pocházel z rodiny s úzkým vztahem k literatuře. Otec Jan Vojtěch Jeřábek byl správcem litomyšlské Augustovy tiskárny a podílel se na tisku spisů Boženy Němcové, na který spisovatelka sama dohlížela. Vystudoval reálku v Litomyšli , poté rok studoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře. Po ukončení studia nastoupil jako podučitel do Osíku, vesnici u Litomyšle. Zde učil čtyři roky. Další rok působil v Oslavanech. Od roku 1881 působil v Silůvkách, od roku 1887 pak v Pršticích. Roku 1906 změnil působiště a odstěhoval se z Prštic do Obřan u Brna, kde zastával místo ředitele školy, a to až do svého penzionování roku 1924. Po odchodu do penze žil v Brně. Poté, co byl učitelský dům na Dvořákově ulici v roce 1944 vybombardován, odstěhoval se k příbuzným do Litomyšle, kde zemřel. Byl velkým přítelem spisovatelky Gabriely Preissové, s níž pravidelně vedl korespondenci. V prosinci 2016 byla po Viktoru Kamilu Jeřábkovi pojmenována nově dodaná tramvaj Škoda 13T Dopravního podniku města Brna. Stalo se tak na návrh městské části Brno-Maloměřice-Obřany.