Výpis všech autorů

Jan Jursa

Jan Jursa byl český učitel a pedagog, autor slabikářů, učebnic češtiny a čítanek. Od roku 1899 vycházel „Slabikář“ s kresbami Mikoláše Alše , na němž Jursa spolupracoval s A. Frumarem. Roku 1916, už po Frumarově smrti, vyšel nový „Slabikář B“ s barevnými obrázky A. Kašpara . Roku 1932 vydal Jursa „Nový slabikář“, kde Alšovy a Kašparovy obrázky zkombinoval. Jursa pak spolupracoval s Josefem Sulíkem a později jako redaktor učebnic hlavně s Josefem Müllerem.

Jan Jícha

Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...

Holly Jackson

Britská autorka knih pro mládež.

Bernard Jakoby

Docent berlínské univerzity zabývající se výzkumem konce lidského života.

Andersen Jan

Susan Johnson

Susan Johnson vyrostla v severní Minnesotě a má finské předky. Původně umělecká kurátorka získala za své knížky několik ocenění. Má doma knihovnu s více než 10 000 tituly. V některých jejích románech jsou poznámky pod čarou, věc u autorů červené knihovny nezvyklá.

Miroslav Jindra

Miroslav Jindra je anglista, vysokoškolský pedagog a překladatel z angličtiny. Maturoval roku 1948 na reálném gymnáziu v Praze, v letech 1948–1952 vystudoval v učitelském studiu angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1953 získal titul doktora filozofie. V letech 1952–1964 pracoval jako asistent a pak jako odborný asistent angličtiny na několika vysokoškolských katedrách jazyků a následně do roku 1976 jako lingvistický specialista na anglickou gramatiku v ČSAV. Poté až do odchodu do důchodu v roce 2000 působil jako odborný asistent v Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V důchodu pak ještě několik let pokračoval externě v práci jednak v Ústavu a jednak na Katedře anglistiky Pedagogické fakulty Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Odborně se nejprve orientoval na dějiny anglické literatury, brzy se však soustředil na moderní americkou a kanadskou literaturu. Věnoval se také problematice literárního překladu. Kromě překladů anglicky psané beletrie a poezie spolupracoval na učebnicích angličtiny a je rovněž autorem několika desítek doslovů a předmluv k překladům anglicky psané literatury. Řadu let byl členem výboru Obce překladatelů a předsedou poroty Soutěže Jiřího Levého pro začínající překladatele. Je členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Kruhu moderních filologů, Jazykovědného sdružení a České a Slovenské asociace amerikanistů. Jeho manželkou byla překladatelka Alena Jindrová-Špilarová a jejich syn Štěpán je také překladatelem.

Lenka Jakešová

Narozena 31. 10. 1966 ve Frýdlantě v Čechách. Učitelka mateřské školy, sbormistryně, pracovnice mateřského centra. Pracovnice v oboru geodézie. Autorka zpěvníku a knihy pro děti.

Jiří Jírovec

Narozen 31. 12. 1941 v Praze. Analytický chemik, publicista.

Jana Jašová

Narozena v roce 1968. Překladatelka beletrie z angličtiny, spisovatelka, dříve také nakladatelská redaktorka.

Jan Jiskra

MUDr. Jan Jiskra, Ph.D. , internista, endokrinolog . Publikace z oboru vnitřního lékařství.

Hank Williams Jr.

Hank Williams Jr. , narozený 26. května 1949 jako Randall Hank Williams, je americký countryový zpěvák, skladatel a hudebník. Je synem legendárního countryového zpěváka Hanka Williamse a otcem Hanka Williamse III, Holly Williamsové, Hilary Williamsové a Sama Williamse. Hank Jr. se vydal ve stopách svého slavného otce a svou kariéru zahájil interpretací otcových hitů, ale brzy si vytvořil vlastní styl, který kombinuje country s jižanským rockem a blues.

Gary Jennings

Gary Jennings se narodil v roce 1928 v Buena Vista ve Virginii a prožil velice dobrodružný život. Než začal psát populární historické romány, které se staly světovými bestsellery, byl korespondentem v Korejské válce a reportérem mnoha novin a časopisů, také publikujícím lingvistou, kovbojem, horníkem a prospektorem.

František Janouch

František Janouch je český a švédský jaderný fyzik, autor populárních vědeckých děl, disident a zakladatel Nadace Charty 77, jíž je také předsedou. Ještě jako středoškolský student vstoupil v roce 1948 do KSČ, odkud byl v době normalizace vyloučen a zbaven státního občanství. Na vysokoškolská studia odešel do SSSR, Vystudoval fyzikální fakultu Leningradské univerzity. Následovala aspirantura a kandidátská disertace na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Po návratu do Československa byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v ÚJF v Řeži, předsedou organizace KSČ tamtéž a docentem na MFF UK v Praze. Byl zakládajícím členem Evropské fyzikální společnosti a zástupcem jejího výkonného tajemníka. V roce 1970 byl z politických důvodů vyhozen ze zaměstnání a bylo mu zakázáno přednášet na Karlově universitě. Po četných mezinárodních protestech mu bylo v roce 1974 umožněno odjet do zahraničí. Pracoval nejdříve v Niels Bohrově Institutu v Kodani, potom přijal hostující profesuru, kterou mu nabídla Švédská Královská akademie věd. Po skončení této profesury pro něj zřídila švédská vláda zvláštní místo vědeckého pracovníka ve Stockholmu. Přednášel na desítkách universit v mnoha zemích Evropy, USA a Asie; v roce 1985 byl povolán jako profesor, a členem řady vědeckých rad aby přednášel na Goetheho universitě ve Frankfurtu. V roce 1975 byl zbaven československého občanství, od roku 1979 je poddaným Švédské koruny, v roce 1990 mu bylo československé občanství navráceno. V roce 1978 ve Stockholmu spolu s dalšími založil Nadaci Charty 77, kterou vede až do současné doby. V roce 1992 byl velvyslancem Československa a vedoucí československé delegace na Helsinské následné konferenci. V letech 1996–2000 zastupoval EU v Kyjevě jako evropský zástupce ředitele projektu Science and Technology Center in Ukraine. V současné době je předsedou Nadace Charty 77, voleným členem sněmu AV ČR a členem vědeckých rad řady institucí. Vystupuje na veřejnosti, ...

Ellen Jodi

Craig Jelley

Editor publikací pro děti, herní editor. Vystudoval anglický jazyk a lingvistiku.

Březina Jiří

Vojtěch Jirát

Vojtěch Jirát byl český literární historik a kritik, překladatel z němčiny a docent germanistiky na Univerzitě Karlově. Během opakovaného působení na smíchovském gymnáziu se habilitoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako docent pro obor německá literatura. Od vysokoškolského působení byla odvozena i jeho široká publikační a vědecká činnost. Zaměřoval se hlavně na českou a německou literaturu 19. století a české překlady děl z němčiny. Byl také redakčním tajemníkem časopisu Germanoslavica. Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Vladimír Justl

Vladimír Justl byl český editor Holanových, Langerových či Škvoreckého spisů, literární historik, divadelní vědec a znalec české literatury a divadla. V roce 1948 byl pro špatný kádrový profil vyloučen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění , byl režisérem a dramaturgem Divadla Viola , zabýval se uměleckým přednesem. Od poloviny 50. let byl dvorním editorem básníka Vladimíra Holana; zasadil se o rehabilitaci jeho díla ve druhé polovině 50. let i o vydání většiny jeho děl v 60. až 80. letech; inicioval a vedl vydávání novátorsky pojatých Sebraných spisů V. Holana a byl autorem autentického básníkova životopisu. V letech 1965–1992 řídil Divadlo Viola. Jako nestraník se stal předsedou Komise uměleckého přednesu SČDU a místopředsedou její Subkomise divadla jednoho herce. Z této pozice spoluzaložil biennale Přehlídka divadla jednoho herce v Chebu , která se koná za účasti zahraničních umělců nepřetržitě dodnes. V době předlistopadové to byl prostor pro divadelnickou „šedou zónu“, tvorbu režimem sice povolenou, ale spíše trpěnou než vítanou. Přehlídky měly mediální ohlas, postupně vyšlo i několik knižních publikací. K páté Přehlídce divadla jednoho herce vyšel v Justlově uspořádání sborník Divadlo jednoho herce. Sborník vyznání a úvah, statí a dokumentů, který vydal Svaz českých dramatických umělců . V rámci VII. ročníku Přehlídky divadla jednoho herce vydaly Společnost přátel kultury slova a Divadelní ústav První dodatek ke sborníku Divadlo jednoho herce. Slovo a hlas je sdružení osob, podporujících kulturu mluvního projevu a především um...

Viktor Jedlička

Mykolog, autor přírodovědných atlasů a učebnic, působil v polovině 20. století.

Sammy Davis Jr.

Sammy Davis Jr. byl všestranně nadaný americký bavič, jehož kariéra trvala více než pět desetiletí. Narodil se 8. prosince 1925 v Harlemu v New Yorku a začal vystupovat téměř hned, jakmile začal chodit, a připojil se ke svému otci a strýci v kapele Will Mastin Trio. Davis byl známý svým zpěvem, tancem, herectvím a imitacemi. Stal se významnou osobností zábavního průmyslu a byl jedním z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších umělců své doby.

Miloš Jirko

Miloš Jirko byl český redaktor, básník, knihovník a překladatel. Byl synem učitele, dětství prožil v rodných Němeticích. Po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí , která byla v roce 1918 přerušena vojenskou službou v I. světové válce, studoval moderní filologii na Karlově univerzitě v Praze a na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Studia v roce 1923 ukončil, doktorát získal v roce 1924 prací Románové dílo Jiřího Karáska ze Lvovic. Do roku 1925 žil v Praze, kde byl do roku 1930 redaktorem Českého slova; 1930–1940 byl zaměstnán jako knihovník Ústřední knihovny hlavního města Prahy. V roce 1940 byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje. V pražské knihovně pracoval i v letech 1945–1948. Po osvobození se vrátil do pražské Městské knihovny, kde pracoval do roku 1948. Poté žil jako spisovatel z povolání. Přispíval do časopisů a deníků Cesty, Června, Kmene, Hosta, Severu a východu, Lumíru, Lidových novin a Pestrý týden . Byl znám především jako básník, ovlivněny verši Fráni Šrámka, Karla Tomana a Stanislava Kostky Neumanna. Jeho poezie je poznamenána senzualismem. Překládal také z němčiny : Čas žít, čas umírat.

Milan Jariš

Milan Jariš byl český prozaik, dramatik, publicista, scenárista a překladatel. Narodil se v rodině žurnalisty a spisovatele Josefa Ležáka . Vyučil se sazečem, ale poté, co nenašel ve své profesi místo, vystřídal od roku 1931 řadu příležitostných zaměstnání. Již od počátku třicátých let pracoval v komunistické mládežnické organizaci Československý Komsomol, roku 1935 se stal redaktorem Rudého práva. Roku 1942 byl pro práci v odboji zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Po osvobození pracoval jako redaktor a od roku 1960 se věnoval pouze literatuře. Překládal z ruštiny a ukrajinštiny Pro jeho dílo je charakteristický vyhraněný levicový postoj, plynoucí z jeho komunistického přesvědčení.

Josef Jelínek

Josef Jelinek byl brněnský stavební podnikatel a politik německé národnosti, za Rakouska-Uherska poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, po roce 1918 československý politik, senátor a poslanec Národního shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu, později za Německé pracovní a volební společenství . Byl synem stavebního mistra. Vystudoval gymnázium a vzdělání získal na technice v Brně a technice ve Vídni. Působil jako úředník a od roku 1894 jako samostatný stavbyvedoucí v brněnském podniku svého otce. Od počátku 90. let byl zapisovatelem a náměstkem předsedy německého spolku v Brně. Profesí byl stavebním podnikatelem. Od roku 1898 až do roku 1918 byl členem brněnské obchodní a živnostenské komory. Angažoval se i v politickém životě. Byl členem Německé pokrokové strany. V doplňovacích volbách roku 1899 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Zvolen byl 30. října 1899 v městské kurii, obvod Brno III. Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1902, zemských volbách roku 1906 a zemských volbách roku 1913. V letech 1902–1922 zastával funkci přísedícího moravského zemského výboru a od roku 1907 do roku 1922 byl navíc i náměstkem moravského zemského hejtmana. Byl také členem Zemské školní rady. V období let 1910–1918 působil jako předseda Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko. V letech 1923–1927 působil jako prezident Moravského živnostenského svazu a Říšského svazu německých živnostenských spolků. Od roku 1927 zastával post předsedy Svazu Němců Moravy. V roce 1905 se stal i poslancem Říšské rady za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno atd. Poslancem se stal v doplňovací volbě poté, co zemřel dosavadní poslanec Friedrich Singer. Slib složil 2. října 1905. V době nástupu do vídeňského parlamentu se profesně uvádí jako stavební mistr a přísedící zemského výboru. V Říšské radě setrval do konce jej...

Jevgenij Aleksandrovič Jevtušenko

Ruský spisovatel a básník, režisér a scénárista, publicista a herec.

Jasmuheen

Jasmuheen, občanským jménem Ellen Greve je Australanka s norskými kořeny, spisovatelka, která aktivně prosazuje životní styl breathariánství. Je autorkou publikací převážně zaměřených na ezoterická témata a pránickou výživu. Prána podle jejího tvrzení dostatečně zajišťuje tělesnou výživu a nahrazuje tak základní příjem potravin. Podle Jasmuheen je omylem, že člověk potřebuje k životu jídlo a pití a učí, že dusík, oxid uhličitý, kyslík a vodík obsažený ve vzduchu mohou udržet tělo člověka naživu. Od roku 1993 prý nepřijímá žádnou potravu ani nápoje. Kritika činnosti Jasmuheen je zaměřena nejen na její učení a výroky, ve kterých například prohlašuje, že její DNA není tvořena dvěma ale dvanácti řetězci nukleotidů, či že díky channelingu je v kontaktu s Nanebevzatými Mistry. Kritizován bývá i její vliv na její následovníky, z nichž několik zemřelo během 21 denního zasvěcovacího obřadu, který je základním iniciačním krokem následovníků této učitelky. Ta se k těmto nešťastným případům vyjadřuje ve smyslu nedostatečného naladění se zasvěcovaných. Jasmuheen souhlasila s nabídkou australské televizní stanice a strávila týden v hotelovém pokoji pod neustálým dohledem kamer s lékařkou a ženami, které ji měly pozorovat. Tak měla dokázat, že skutečně žije již několik let pouze ze vzduchu. Již třetí den bez příjmu potravy a tekutin se její mluva zpomalila, rozšířily se jí zorničky, projevovala známky dehydratace a zvýšil se její krevní tlak. Den čtvrtý její váha poklesla o sedm kilogramů, krevní tlak se snížil a dehydratace činila více než 10%. Na příkaz lékařky byl tento pokus čtvrtého dne ukončen. Jasmuheen vysvětlovala svoji slabost nedaleko přítomnou rušnou silnicí, která omezovala přísun čerstvého vzduchu.

Jaroslava Jílková

Narozena 23. 10. 1939. Historička, autorka historického soupisu časopisů z oboru dopravy v Čechách, bibliografií a publikací z oboru dějin techniky. Též spoluautorka biografického románu.

Harish Johari

Indický vědec a expert v umění tantry, hinduista, malíř, sochař, spisovatel, skladatel indické hudby.

Hanka Jelínková

Mgr. Ing. Hanka Jelínková, dívčím příjmením Svěráková je česká spisovatelka, překladatelka, podnikatelka a pedagožka. Jejími rodiče jsou manželé Zdeněk a Božena Svěrákovi. Vystudovala gymnázium a po něm pokračovala ve studiu automatizovaných systémů řízení na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Posléze ještě absolvovala pedagogické studium na pražské Karlově univerzitě. Je majitelkou nakladatelství Naše kniha a vlastní též jazykovou školu „The Redbrick House“. Přeložila tři romány sepsané britským spisovatelem Nickem Hornbym. Je autorkou knih říkanek a napsala též pohádku pojmenovanou Šimon a štěňátko Bára. Spolupracovala také s ilustrátorkou Věrou Faltovou a spolu vydaly abecedu pro děti.

Gerald G Jampolsky

Gerald G. Jampolsky, MD je absolventem Stanfordské lékařské fakulty a bývalý člen fakulty na University California School Medicine v San Franciscu, kde zastával a zastává stáže v dětské psychiatrii AAT Langley Porter neuropsychiatrický ústavu. Je mezinárodně uznávaná autoritou v oblasti psychiatrie, zdravotnictví, obchodu a vzdělávání. V roce 1975 se s několika přáteli založil původní Centrum pro léčení postojů v Tiburonu v Kalifornii, kde se děti i dospělí s nemocemi život ohrožujících najdou klid k trensformaci pro sebe a jejich rodiny. Založil projekt "Děti jako učitelé míru" , který byl v roce 1982 nově rozšířena mezinárodně. V roce 1987 on a jeho žena Diane Cirinciono založili AIDS linku pro děti v Tiburonu. V současné době existuje přes 130 nezávislých Centra pro léčení postojů v 24 zemích, které patří do jejich komunity. Doktor Jampolsky je ženatý s psychoterapeuta a autorkou Diane Cirincione a spolu přednášejí ve Spojených státech i v zahraničí -psychologii, psychiatrii, duševní a fyzické zdraví, sílu našich postojů, životních mezníků, mezilidské vztahy, zdraví, vzdělávání a podnikání, jež ovlivňují jak naše osobní a profesní život. Nazývají své učení "Praktická spiritualita". Psychiatr, který působil na University v California Medical Center v San Francisco. Člen Asociace amerických psychiatrů. Vydal mnoho úspěšných knih a byl znám americkým televizním divákům z televizní obrazovky.

Eva Jiříčková

Středoškolská učitelka výtvarné přípravy a českého jazyka . Také básnířka, fotografka, malířka, grafička a zpěvačka.

Branislav Jobus

Svojrázny slovenský muzikant a šoumen, člen viacerých originálnych hudobných zoskupení , moderátor , spisovateľ.

Alfred Jarry

Alfred Jarry byl francouzský básník, romanopisec a dramatik. Jeho nejznámějším dílem je Král Ubu, které bývá chápáno jako předchůdce absurdního dramatu. Jarry je rovněž autorem vědecké parodie známé pod jménem 'patafyzika . Alfred Jarry se narodil do velkoobchodnické rodiny. V pěti letech nastoupil do Petit lycée de Laval, aby pak ve studiích pokračoval v Saint-Brieucu a posléze v Rennes. Mezi léty 1885 a 1888 sepsal již několik komedií ve verších i v próze. Na gymnáziu v Rennes jej zaujal profesor fyziky jménem Hébert, který pro své žáky ztělesňoval veškerou směšnost světa. Hébert se stal hlavním hrdinou Jarryho studentské literatury, z níž lze jmenovat především text nazvaný Poláci . Rok před maturitou Jarry tento text přetvořil do formy komedie, čímž vznikla první verze Krále Ubu . V létech 1891–1892 byl Bergsonovým žákem a spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta na Gymnáziu Jindřicha IV. . Po maturitě se neúspěšně pokusil složit přijímací zkoušky na École normale supérieure . Díky své publikační činnosti se Jarry seznámil s Marcelem Schwobem, zvláště pak s Alfredem Valettem a jeho ženou Rachilde, v jejichž domě v roce 1894 poprvé uvedl svou hru Král Ubu . Spolupracoval s Mercure de France a s Revue Blanche. O dva roky později získal místo v blízkosti Lugné-Poa, který mu svěřil program Théâtre de l'Œuvre, kde se 10. prosince 1896 konala premiéra Krále Ubu. Premiéra doslova šokovala francouzské publikum, které se nedařilo několikrát během hry udržet v sedadlech. Od té doby publikoval díla zabývající se především osobností otce Ubu. Od roku 1894 do roku 1895 řídil spolu s Remy de Gourmontem tříměsíčně vycházející Ym...

Zdeněk Jelínek

PhDr. Zdeněk Jelínek, CSc , vojenský historik, práce o partyzánském odboji na Kolínsku.

Tomáš Ježek

Doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc. , byl český ekonom, politik, vysokoškolský pedagog a také v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, pak za Občanskou demokratickou alianci a ODS, ministr vlády České republiky a bývalý předseda Fondu národního majetku. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracoval jako vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV a později v Prognostickém ústavu ČSAV. V roce 1990 byl povolán do české vlády jako ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Po volbách v červnu 1992 se stal předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku a současně i předsedou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Během volebního období 1992-1996 vedl naší parlamentní delegaci v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Po odchodu z politiky v červnu 1996 byl předsedou burzovní komory Burzy cenných papírů Praha, a.s. Od roku 1998 působil na Vysoké škole ekonomické, od roku 2002 jako docent. Zastával funkci předsedy správní rady Nadace Český hudební fond. Přeložil řadu děl F. A. Hayeka . V roce 1997 vydal své vzpomínky na českou politiku 90. let v knize „Budování kapitalismu v Čechách“ .

Stanislava Janáčková

Narozena 31. 8. 1944 v Praze. Ing., CSc., ekonomka, práce z oboru bankovnictví, měnové politiky a transformace české ekonomiky, publikovány i anglicky.

Petr Janeček

Petr Janeček je český animátor. Spolupracoval na několika českých úspěšných hrách , na českých animovaných seriálech a na několika hrách pro Disney Interactive.

Pavlína Jurková

Narozena 18. 3. 1977. Herečka a spoluautorka knihy pro děti.

Miroslav Jiránek

Narozen 27.11.1951 v Kolíně. Akademický malíř, ilustrátor a typograf, plakáty.

Miloš Jiránek

Miloš Jiránek byl český malíř, výtvarný kritik, literát a překladatel. Používal i pseudonym Václav Zedník. V malířském díle byl ovlivněn impresionismem. Otec byl protestantský statkář a mlynář a matka pocházela z bohatého selského rodu Kratochvílů. Při studiích na akademickém gymnáziu v Praze bydlel v rodině Jaroslava Vrchlického, kde jeho osobnost formovala také knihovna. Zvládal skvěle cizí jazyky a mnohé knihy četl v originále. Od roku 1894 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity a od roku 1895 na pražské Akademii výtvarných umění , nejdříve u Maxmiliána Pirnera a po roce přešel do ateliéru Vojtěcha Hynaise. Roku 1897 vstoupil do SVU Mánes. Od roku 1899 přispíval do Volných směrů. V únoru 1900 cestoval do Mnichova, dále do Benátek a Terstu, na podzim odjel s přítelem Arnoštem Hofbauerem na Světovou výstavu do Paříže. Potkal se zde se sochařem Augustem Rodinem. Nemalou měrou se podílel na zrealizování výstav géniů tehdejšího moderního umění Augusta Rodina v roce 1902 a Edvarda Muncha v roce 1905 v Praze. Od roku 1903 zajížděl po tři roky na Slovensko, kde se pokusil o realizaci zbojnického cyklu. Pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo důležité seznámení s Antonínou Zedníkovou, která se stala umělcovou manželkou. Jeden čas bydlel na Hradčanech v Lumbeho vile, odkud pak také maloval netradiční pohledy na blízký Pražský hrad. Mezi nejslavnější obrazy se řadí "Sprchy v pražském Sokole" a "Pískaři" . V roce 1910 se v Topičově salonu konala Jiránkova první samostatná výstava. Roku 1911 se mu narodila dcera Milada. Na sklonku podzimu 1910 se nervově zhroutil a zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan 2. listopadu 1911 v Praze v 35 letech. Byl pochován na Olšanských hřbitovech ....

Milan Jankovič

Milan Jankovič byl český literární vědec. Navazoval na tradice českého strukturalismu, věnoval se teoretickým otázkám literatury, otázkám interpretace a české literatuře 20. století . Jeho otec byl berním úředníkem. V roce 1939 se rodina přestěhovala ze Slovenska do Čech. Maturoval v roce 1948 na gymnáziu v Liberci. Poté vystudoval estetiku a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, absolvoval v roce 1952. Doktorát si udělal rok poté prací o Josefu Václavu Sládkovi, jemuž se věnoval i později. Titul kandidát věd získal v roce 1959, tentokrát díky práci i Haškově Švejkovi. Vědecky působil nejprve na Katedře české literatury, literární vědy a estetiky Filozofické fakulty UK, kde ho vedl Jan Mukařovský, posléze Karel Krejčí. V roce 1956 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1971 byl z ústavu vyhozen jako "osmašedesátník". Byl přijat do Památníku národního písemnictví, kde uspořádal pozůstalost Josefa Václava Sládka nebo Jaroslava Haška, ale za rok byl vyhozen i odtud. Pak se živil v dělnických profesích, byl nočním hlídačem či skladníkem. V roce 1980 ho přijali do Pragoprojektu do podnikového archivu. Krátce po revoluci roku 1989 se mohl vrátit do Ústavu pro českou literaturu. V roce 1993 sice odešel do důchodu, ale pracoval v ústavu i poté, až do roku 2006. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Jankovič na slovenské Wikipedii.

Maurice Jarre

Maurice Jarre byl uznávaný francouzský skladatel a dirigent, známý především díky své práci na filmové hudbě. Jarre se narodil 13. září 1924 ve francouzském Lyonu a nejprve studoval inženýrství, poté se začal věnovat hudbě. Navštěvoval Pařížskou konzervatoř, kde se vzdělával pod vedením Josepha Martenota, vynálezce Ondes Martenot, raného elektronického hudebního nástroje. Jarreho kariéra v oblasti filmové hudby začala koncem 50. let, kdy začal skládat hudbu ke krátkým filmům.

Maureen Johnson

Americká spisovatelka.

Lisa Jewell

Lisa Jewellová studovala módní ilustraci a komunikaci na Epsom School of Art & Design a pracovala jako PR asistentka pro obchodní dům s módním zbožím. V roce 1998 vydala v nakladatelství Penguin svůj první román, který se stal nejprodávanějším debutem roku, a dnes má na kontě již celou řadu dalších titulů. Žije s manželem a dvěma dcerami v Londýně.

Juraj Ilja Jenča

Narozen 1. 8. 1942 v Bratislavě. Slovenský rozhlasový redaktor a komentátor působící v českých rozhlasových studiích, též autor publikací z oboru motocyklového sportu a překladu detektivního románu.

jr.

Joan Johnston

Joan Johnston má velmi rozmanité rozpětí činnosti. Právě teď frčí hlavně jako oceňovaná autorka téměř padesáti děl, předtím byla úspěšným právním zástupcem několika velkých firem. Dále pracovala jako redaktorka novin, divadelní kritička, ředitelka divadla a také jako univerzitní profesorka, v poslední době hlavně na University of Miami na Floridě. V několika univerzitních divadlech získala titul Bakalář svobodných umění a Mistr svobodných umění. Tahle autorka je evidentně dobrodružné povahy, a pro své knihy neváhá získávat zkušenosti a informace přímo v místě děje. Takto projela Anglii a Skotsko, plavila se po jižních mořích, navštívila Tahiti a Bali , v Austrálii zkoumala způsob života cestováním po velkých dobytkářských stanicích, v Texasu zase absolvovala kurz stopování lidí i zvířat. Joan je členem mnoha spolků autorů a romanopisců, svůj čas dělí mezi domovy v Coloradu a na Floridě. Z jejích mnoha knih u nás vyšel jen zlomek, a z toho zlomku jsou jen některé romány historické. Ovšem s jejím jménem se u nás můžete setkat často i v povídkách edice Harlequin.

jaz

Pavla Jazairiová roz. Kochová se narodila 5.3.1945 v Munsteru ve Francii. Dětství trávila mezi touto zemí, kde žila její matka, a Československem, u prarodičů. V 16 letech se do Československa vrací natrvalo. O čtyři roky později nastupuje do čs. rozhlasu – zahraničního vysílání pro fr. Afriku, odkud po roce 1968 z politických důvodů odchází. Pracuje jako prodavačka, později jako tlumočnice. Přitom se zajímá o rozvojové země a píše.. Na pozvání bratra cestuje, především opakovaně do Afriky. Z manželství s Mufidem Jazairi se jí narodí 2 synové, Nisan r. 1967 a Martin r. 1969. Roku 1990 se vrací do rozhlasu jako redaktorka zpravodajství ze zahraničí. Její knihy se zabývají tematikou rozvojových zemí: Sahara všedního dne, Setkání v buši, Cesty za Afrikou, Afrikou v protisměru, Izrael a Palestina, Palestina a Izrael, ve spoluautorství s Jiřím Hůlou Egypt, Egypt. Naposledy vyšly dva díly její práce o Indii: V Indii a V severní Indii. Navštívené země: Evropa Blizký východ – , Rusko, Indie, Pákistán, Severní Korea. Afrika: Severní Niger, Nigerie, Kamerun, Burkina Fasso, Mali, Ghana, Togo, Beni,. Jižní Afrika, Zimbabwe, Keňa, Tanzanie.

Jaromír Javůrek

Narozen 12.4.1887 v Cikháji u Žďáru nad Sázavou, zemřel 28.2.1983. Pedagog, sokolský pracovník. Beletrista, lesnický a myslivecký odborník, autor tělovýchovných příruček a knih o myslivosti.

Jana Juráňová

Narozena 19. 2. 1957 v Senici. Slovenská dramatička, prozaička, překladatelka a publicistka. Zabývá se též problematikou feminismu.

Ján Pavol

J. L

František Jura

František Jura je český politik, manažer, bývalý fotbalista a od roku 2016 zastupitel Olomouckého kraje , od roku 2018 primátor města Prostějov, člen hnutí ANO 2011. Jako fotbalista působil v menších klubech na Prostějovsku . Vystudoval obor management sportu a trenérství na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a andragogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského . V letech 1992 až 2000 pracoval u Městské policie v Prostějově a v letech 2000 až 2010 pak u Vězeňské služby ČR. V roce 2011 se stal generálním manažerem 1. SK Prostějov. V roce 2017 kandidoval do vedení Fotbalové asociace ČR. František Jura žije ve městě Prostějov. Je ženatý a má tři děti. V komunálních volbách v roce 2006 kandidoval jako nestraník za hnutí NEZ na posledním 35. místě kandidátky subjektu "Koalice SNK ED, NEZ" do Zastupitelstva města Prostějov, ale neuspěl. Jako povolání uváděl státní zaměstnanec a fotbalový trenér. Ve volbách v roce 2010 kandidoval jako nestraník za TOP 09, ale opět neuspěl. Tentokrát jako povolání uváděl sportovní ředitel fotbalového klubu. Zastupitelem města se tak stal až po volbách v roce 2014, kdy byl zvolen jako člen hnutí ANO 2011 na jeho prostějovské kandidátce. Jako povolání uváděl generální sportovní manažer. Působil v kontrolním výboru zastupitelstva a ve sportovní komisi rady. Ve volbách v roce 2018 byl lídrem hnutí ANO 2011 a post zastupitele města obhájil. Novou koalici složily vítězné hnutí ANO, třetí hnutí Pévéčko, čtvrtá ODS a nezávislé osobnosti města Prostějova a pátá ČSSD. Dne 30. října 2018 byl Jura zvolen novým primátorem města Prostějov, ve funkci vystřídal Alenu Raškovou. V krajských volbách v roce 2008 kandidoval jako nestraník za stranu Moravané do Zastupitelstva Olomouckého kraje, ale neuspěl. V ...

Foglar Jaroslav

Eyvind Johnson

Olof Edvin Verner „Eyvind“ Johnson byl švédský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1974 společně se svým krajanem Harry Martinsonem. Za román Hans nådes tid mu jako prvnímu byla v roce 1962 udělena Literární cena Severské rady. Je po něm pojmenovaná Cena Eyvinda Johnsona.

Dušan Jeřábek

Dušan Jeřábek byl literární historik, editor, divadelní a literární kritik, pedagog. Byl synem spisovatele Čestmíra Jeřábka a vnukem spisovatele Viktora Kamila Jeřábka. Po maturitě na brněnském klasickém gymnáziu v roce 1941 navštěvoval hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, kde absolvoval v roce 1946. V době protektorátu byl totálně nasazen ve Zbrojovce v Kuřimi a v Královopolské strojírně v Brně . V letech 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a filozofii, titul PhDr. získal obhájením práce Karolina Světlá, básnířka kraje ještědského . V letech 1949–1950 byl vědeckým pracovníkem v Archivu pro dějiny obchodu, průmyslu a technické práce v Brně. Od roku 1950 pracoval na filozofické fakultě nejprve jako odborný asistent, později jako vědecký aspirant. Kandidátskou práci Vítězslav Hálek jako literární kritik obhájil v roce 1957, v roce 1960 se habilitoval prací Vítězslav Hálek a jeho úloha ve vývoji české literární kritiky 19. století, která vyšla 1959 knižně jako studie. V roce 1966 byl jmenován profesorem pro dějiny novočeské literatury. V období 1966–1969 byl v Brně děkanem filozofické fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1971–1988 předsedou brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV, od 1988 místopředsedou celé Literárněvědné společnosti. V letech 1971–1990 byl členem redakční rady časopisu Česká literatura. Redigoval Spisy filozofické fakulty brněnské univerzity , literární a divadelní část periodického sborníku Brno v minulosti a dnes . V roce 1987 získal titul DrSc. prací Tradice a osobnosti, téhož roku odešel do důchodu, ale dále na fakultě po určitá období působil jako profesor konzultant, externista i řádný profesor . Zemřel v Brně 18. června 2004. V letech 1945–1948 publikoval v brněnském...

Dagmar Ježková

Narozena 25.12.1953 v Opočně. Ilustrátorka.

Bohumír Janský

Bohumír Janský je český geograf a hydrolog působící na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1969 absolvoval gymnázium v Plasích, v roce 1974 ukončil studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Tématem jeho diplomové práce bylo Odlezelské jezero. Na fakultě zůstal po absolutoriu jako asistent, později docent. Ve své vědecké práci se věnuje především hydrologii a ochraně vod před znečištěním. Dne 20. června 2012 byl jmenován profesorem. Od začátku 90. let 20. století se zabývá výzkumem v pramenné oblasti řeky Amazonky v jižní části Peru. Do této oblasti vedl vědecké expedice Hatun Mayu 1999 a Hatun Mayu 2000 . Tyto výpravy přinesly informace o celé pramenné oblasti řeky Lloquety, tvořící horní tok řeky Apurímac, která soutokem s Urubambou vytváří Ucayali - hlavní pramennou řeku Amazonky. Výpravy zpracovaly hydrologické, geologické a geomorfologické mapy oblasti. Dále zaznamenaly teploty vody a vzduchu, průtoky řek a zpracovaly mapu půd pramenné oblasti. Při výzkumu se soustředily zejména na čtyři hlavní pramenné toky řeky Lloquety - řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque. Provedené výzkumy zjistily, že nejdelší a plošně největší povodí má Carhuasanta, největší vodnost Apacheta a nejvyšší nadmořskou výšku pramene řeka Ccaccansa. Nejvzdálenějším místem povodí od ústí Amazonky do Atlantského oceánu je vrchol hory Nevado del Mismi, z něhož odtéká voda do povodí Carhuasanty. Ze čtyř hlavních kritérií pro určení hlavního pramene splňovala dvě řeka Carhuasanta. Zjištěné rozdíly však byly minimální, a proto Janský navrhl hovořit o čtyřech pramenných tocích řeky Lloquety .

Benedict Jacka

Britský spisovatel fantasy, autor série městské fantasy Alex Verus.

Antonín Jakeš

Narozen 27.12.1935 v Nové Vsi u Českého Krumlova. Novinář, autor cestopisů.