Výpis všech autorů

Spencer Johnson

Spencer Johnson byl americký lékař a spisovatel, známý především svou sérií dětských příběhů ValueTales a svým bestsellerem Who Moved My Cheese? . Byl ředitelem společnosti Spencer Johnson Partners. Johnson také napsal knihu "Yes" or "No": The Guide to Better Decisions a je spoluautorem knihy The One Minute Manager . Jeho poslední knihou je Out of the Maze, sequel ke knize Kam se poděl můj sýr, která byla vydána až posmrtně v roce 2018. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, kniha Who Moved My Chesse? do 47. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johnson Spencer na anglické Wikipedii.

Rowling J.K.

Sláva Václav Jelínek

Sláva Václav Jelínek byl spisovatel, novinář, překladatel z němčiny, angličtiny a srbochorvatštiny. Publikoval své prózy z velké části v časopisech a novinách, např. České slovo, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda, Večer, Reforma, Expres, Letem světem, Nová Praha, Rozkvět aj. Byl jedním z nejrychleji píšících spisovatelů v české literatuře, čemuž ostatně odpovídala úroveň jeho děl. Podle prohlášení v deníku Expres z r. 1930 měl ve svých 25 letech na kontě již 50 románů. Z jeho nefantastické tvorby jmenujme romány Záhadný mandarin , Muž s kocouřím čelem , Oko orientu , Lordův zločin , Láska cikánky , Proti proudu , několik knih vydal za okupace pod jménem Wilibald Yöring, např. Smrt před očima či Aljaška . V letech 1931–32 vydal 28 sešitů série detektivek „Detektiv Bangs“. Po válce byl podle pamětníků odsouzen v rámci tzv. „velkého dekretu“ , ve vězení strávil přibližně šest let. Po rozsudku se ho zřekla celá rodina. Navzdory vězení se pokusil o spisovatelský comeback, v 60. letech těsně před smrtí údajně požádal svého synovce, aby se zaštítěn svým jménem pokusil prorazit v Československé televizi. To se vzhledem k nekvalitě Jelínkova díla nepodařilo a spisovatel posléze zemřel v zapomnění.

Marcy Jell

Spisovatelka, autorka romantických knih.

Javory

Czech folk group. Formed in 1974, led by Petr Ulrych. Backing band for Hana A Petr Ulrychovi. Line-up 2010: Hana Ulrychová , Petr Ulrych , Kateřina Štruncová , Dalibor Štrunc , Martin Adamus or Jakub Šimáně . Also performing as Javory Beat, with Jiří Kučerovský or Miloš Koubek , Ctibor Hliněnský or Antonín Julina Jr. , Michal Zpěvák and Antonín Mülhansl , Dan Kyzlink , Dušan Reichmann .

Alois Joneš

Alois Joneš je český spisovatel, novinář a ekonom. V roce 1953 ukončil studium na Vysoké škole ekonomických věd v Bratislavě a pak jako ekonom pracoval v různých podnicích. V letech 1968-1969 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Svazu čs. novinářů. V letech 1970 – 1980 byl Alois Joneš vedoucím tiskového oddělení Filmového studia Barrandov. V roce 1980 opět změnil místo, stal se vedoucím hospodářsko-technické správy v radioterapeutickém ústavu v Praze na Bulovce. Odtud odešel v roce 1983 do nakladatelství Avicenum, kde nastoupil do funkce obchodního náměstka. Zde zůstal do roku 1987. Byl také novinářem. Oženil se s Mgr. Zojou, nyní Jonešovou a má s ní děti Josefa a Kristýnu . Psal hry, povídky, novely i romány z různých žánrů, od pohádek ke SF románům.

Klára Jarunková

Klára Jarunková byla slovenská prozaička a autorka knih pro děti a mládež. Narodila se v rodině poštovního úředníka, její otec se později stal správcem horské chaty v Nízkých Tatrách. Vzdělání získala na dívčím gymnáziu v Banské Bystrici, kde také v roce 1940 maturovala. Při zaměstnání pak začala studovat slovenštinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, avšak toto studium nikdy nedokončila. Začala pracovat jako učitelka, později byla zaměstnána na bratislavské radnici, v Československém rozhlase a nakonec se usadila v redakci časopisu Roháč. V roce 1953 začala psát pro rozhlas a později i pro časopis Roháč a pro další časopisy a deníky. První kniha jí však vyšla až v roce 1960. Její přístup k dětské literatuře v té době nezvyklý – příběhy podávala z pohledu dítěte a psala je v první osobě, čímž dávala dětem možnost lépe se vcítit do děje a ztotožnit se s ním. Kromě pohádek psala i dívčí romány a umělecko-naučnou a cestopisnou literaturu. Díla jako Jediná a Bratr mlčenlivého Vlka se díky sedmdesáti překladům stala součástí zlatého fondu světové literatury pro děti a mládež. Její díla jsou přeložena do téměř 40 jazyků.

Henry James

Henry James byl americký spisovatel a kritik. Od roku 1876 žil trvale v Londýně. Narodil se v rodině myslitele a teologa Henryho Jamese staršího , kterému bohaté dědictví umožnilo žít podle vlastních představ. Měl tři bratry, z nichž starší bratr William se stal významným psychologem, a sestru Alici , jejíž deníky, vydané dlouho po její smrti , způsobily ve své době značný rozruch, protože v nich ostře komentovala britský styl života i jmenovitě konkrétní osoby. V létě roku 1855 odcestovala celá rodina do Evropy. Dětem se dostávalo vzdělání od domácích učitelů a Henry krátkodobě navštěvoval školy v různých místech Evropy . Vedle toho intenzivně četl francouzskou, anglickou a ruskou literaturu V roce 1862 se přihlásil ke studiu práv na Harvardově univerzitě, ale nedokončil ho. Vrátil se do Evropy. V Londýně se setkal s řadou osobností . Cestoval po Francii a Itálii a v roce 1875 se usadil v Paříži. Zde se spřátelil s Ivanem Sergejevičem Turgeněvem. Ten jej uvedl do společnosti pařížských spisovatelů, jako byli: Gustave Flaubert, Émile Zola, Alphonse Daudet, Guy de Maupassant nebo Edmond de Goncourt. Následujícího roku odjel do Londýna, kde se nakonec usadil. Jako projev loayality ke své druhé vlasti a rovněž jako protest proti otálení Spojených států se vstupem do první světové války se v červenci 1915 přihlásil k britskému občanství. V prosinci 1915 jej postihl záchvat mrtvice, na jehož následky v únoru 1916 v Londýně zemřel. Jeho tělo bylo zpopelněno a popel uložen na hřbitově v Cambridge, Massachusetts. První povídku Tragédie omylu otiskl roku 1864 anonymně v únorovém čísle magazínu The Continental Monthly . Od roku 1865 přispíval pravi...

Vladimír Just

Vladimír Just je český teatrolog a literární a divadelní kritik. Spolu se svým bratrem Jiřím napsal také několik divadelních her. Jako divadelní kritik se zabýval tvorbou Vlasty Buriana. Před listopadem 1989 vystupoval jako herec a spoluautor se svým bratrem Jiřím v autorském divadle malých forem. V té době se věnoval, mimo jiné, též publikační činnosti – např. tematice Osvobozeného divadla nebo Vlasta Burian. V současnosti člen katedry divadelní vědy FF UK v Praze, do roku 2010 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue. Pravidelně přispívá např. do časopisů Divadelní noviny, Lidové noviny, do poloviny ledna 2012 kriticky hodnotil umělecká díla v pořadu Kritický klub Jana Rejžka na rozhlasové stanici Český rozhlas 6. Ve svých příspěvcích se kromě divadelní kritiky zabývá nezávislostí veřejnoprávní televize, problematikou odsunu Němců, česko-německými vztahy nebo uspořádáním NP Šumava, kde hájí stanovisko respektování bezzásahových zón. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.

Vita Jamborová

Slovenská spisovatelka ukrajinského původu.

Marie Janků-Sandtnerová

Marie Janků-Sandtnerová, křtěná Marie Theresie Emerica, rozená Sandtnerová byla česká učitelka, autorka kuchařských příruček a propagátorka zdravé výživy. Její kuchařky se dočkaly mnoha vydání a jsou známy pod lidovým názvem „Sandtnerka“. Narodila se v Praze na Novém Městě v rodině litografa Otty Sandtnera a jeho ženy Josefy roz. Novoveské. Vyučovala na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici v Praze, v letech 1916–1918 byla pověřena Magistrátem hl. m. Prahy, aby vedla vývařovnu pro chudé, strádající obyvatelstvo a válečné invalidy.

John Jakes

John Jakes celým jménem John William Jakes, je americký spisovatel.

Anne Jacobs

Anne Jacobs je německá spisovatelka, která vstoupila do povědomí především čtenářkám ženských románů. Její série Panský dům se těší velké oblibě. Narodila se a vyrostla v Dolním Sasku. Nejprve studovala hudbu a jazyky a složila státní zkoušku jako učitelka střední školy. Pracovala v knihkupectví, vdala se a porodila 2 děti. V určitém věku se ale projevily otcovské geny . Anne tehdy začala s pokusy o vlastní psanou tvorbu. Nejprve se pokoušela básně, později o povídky, až sklouzla k románům. Než vydala první knihu, ušla trnitý kus cesty. I když to bylo chvílemi náročné, nevzdala to a šla za svým snem. Dosud publikovala přibližně dvacet románů. Práce ji velmi baví, dopřává jí svobodu, ale zároveň vyžaduje velkou disciplínu. Psaní se věnuje denně šest až osm hodin, a to i o víkendech a svátcích. Po dokončení románu si dovolí týden nebo dva přestat a pak se teprve vrhne na další knihu. Rodinná historie Melzerů, kteří se objevují v sérii Panský dům, je jedním z jejích nejoblíbenějších projektů. Námět získala od svého dědečka, který kdysi vlastnil továrnu. Sice neprodukovala žádné textilie, nýbrž části k cívkám. Zařízení nefungovalo dlouho a muselo být prodáno. Annin otec jí o něm často vyprávěl.

Tom Jones

Tom Jones je velšský zpěvák, jehož kariéra trvá již více než šest desetiletí a začíná v polovině 60. let. Díky silnému hlasu a charismatickému vystupování na pódiu se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků, kteří vzešli z britské invaze. Jones je známý svým širokým hudebním stylem, který zahrnuje pop, rock, R&B, show melodie, country, tanec, soul a gospel. Jeho prvním hitem byla píseň "It's Not Unusual", která se v roce 1965 stala okamžitě úspěšnou. Poté vydal řadu hitů včetně "What's New Pussycat?", "Thunderball" , "Green, Green Grass of Home" a "Delilah", které se staly charakteristickými písněmi jeho repertoáru.

Pavel Juřík

Ing. Pavel Juřík se narodil v roce 1965 v Praze. Po studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze měl příležitost podílet se v letech 1990-1998 na zavádění prvních mezinárodních platebních karet a bankomatů zapojených do systému MasterCard a později i Visa a American Express. V letech 1990-2001 byl předsedou nebo místopředsedou Sdružení pro bankovní karty a v bankovnictví pracuje dodnes. Na téma platebních karet napsal pět knih. Obsahem jeho knih nebyla jen technologie nebo marketing platebních karet, ale také historie, která sahá kupodivu až do konce 19. století. Na téma platebních karet a bankovnictví publikoval několik set článků v tuzemsku i v zahraničí. Jeho velkým koníčkem je historie, proto se rozhodl věnovat jiné oblasti, než je bankovnictví - historii české šlechty, která donedávna stála tak trochu stranou zájmu profesionálních historiků.

Josef Jelen

Josef Jelen byl český římskokatolický duchovní, člen kongregace redemptoristů a spisovatel. Po roce 1963 odešel z duchovenského stavu. Byl pak jedním z exponentů normalizace v Československém rozhlasu. V závěru života se určitým způsobem vrátil ke katolické víře. Josef Jelen pocházel z rodiny malíře písma a pozlacovače. Rodiče jej nasměrovali k duchovenskému stavu. Vystudoval pražské Arcibiskupské gymnázium, a po něm vstoupil do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele . Na kongregačním učilišti v Obořišti vystudoval teologii a v roce 1946 byl vysvěcen na kněze. Následně působil v redemptoristické koleji při kostele sv. Jana Nepomuckého v Plzni. Zde proslul jako oblíbený kazatel a rovněž začal psát svá první literární a básnická díla. Po roce 1948 začal v kázáních kritizovat komunistický režim. Rovněž přes státní zákaz četl v kostele pastýřský list biskupů V hodině velké zkoušky, který navíc doplnil vlastním komentářem. To vedlo v roce 1949 k jeho zatčení a tříletému věznění. Tři roky ve vězení Josefa Jelena značně proměnily. Ihned po propuštění mohl požádat o ustanovení do duchovní správy . Nadále se snažil prosadit také jako spisovatel a básník, často se odkazoval například na Jakuba Demla. Deml sám však o kontakty s Jelenem příliš nestál, ba dokonce mu doporučoval, aby literárních a básnických pokusů zanechal. Jelen nicméně začal používat určitou sebestylizaci do role kněze rebelanta. Tím se snažil připodobnit Demlovu "rebelantskému" období z první poloviny 20. století. Josef Jelen v letech 1952-1958 působil jako administrátor v Konárovicích. Zde vedl vzorně farní agendu a poměrně ochotně spolupracoval s komunistickými orgány veřejné správy. V letech 1...

Alejandro Jodorowsky

Alejandro Jodorowsky Prullansky je chilsko-francouzský filmař, herec, mystik, filosof, autor komiksů, dramatik a spisovatel, někdy řazený k surrealismu. Svou duchovní nauku nazval psychomagie. Narodil se na severu Chile poblíž Iquique v židovské rodině z Ukrajiny. V roce 1939 se rodina přestěhovala do Santiaga, kde se seznámil s básníky Nicanorem Parrou a Enriquem Lihnem. V 50. letech odjel do Paříže, aby se zde učil pantomimu u mima Etienne Decrouxe. Poté založil s Fernandem Arrabalem a Rolandem Toporem avantgardní skupinu performančního umění nazvanou Mouvement panique. Roku 1966 vytvořil svůj první komiks , roku 1967 natočil první film . Roku 1970 zaujal netradičním filmovým westernem El Topo. Film nadchl Johna Lennona a Yoko Ono, kteří poskytli Jodorowskému milion dolarů na další film. Výsledkem byl kultovní snímek La Montaña Sagrada z roku 1973. V něm Jodorowsky otevřel své velké téma esoteriky. Byl poté blízko k realizaci velkého projektu, adaptaci románu Duna Franka Herberta . Projekt však zkrachoval, protože jeho rozpočet a nekonformní zpracování nechtěla zaštítit žádná produkční společnost. Natočil pak ještě tři filmy, ovšem již jen v undergroundové produkci. Známým se stala jeho science-fiction komiksová série Incal z let 1981–1989, na které spolupracoval s kreslířem Moebiem. Koncem 80. let se opět obrátil novým směrem a rozvinul vlastní filosoficko-spirituální syntézu s terapeutickými ambicemi, kterou nazval psychomagie a jež je postavena z velké části na studiu tarotu, imaginaci, interpretaci snů a symbolů. V Paříži začal provozovat psychomagickou terapeutickou praxi, za níž si nechává platit pouze dopisy klientů. Principy této praxe vysvětluje v knize rozhovorů Psychomagie: nástin panické terapie . Vede psychomagické dílny a semináře v různých zemích. V roce 2013 byl...

Petr Jakeš

Petr Jakeš, Ph.D. byl český geolog a geochemik, docent Univerzity Karlovy, zabývající se mj. geochemickými a vulkanickými procesy na Zemi i na nebeských tělesech, výzkumem meteoritů a měsíčních hornin. V letech 1957 až 1962 vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy university. Poté pracoval v Geologickém ústavu ČSAV v Praze. V období částečného uvolnění na konci šedesátých let pokračoval od r. 1967 na Australské národní univerzitě v Canbeře v Austrálii a později též v Japonsku v postdoktorandském studiu, kde získal titul PhD. za práci o vulkanické činnosti v jihozápadním Pacifiku. V letech 1970 až 1972 pracoval jako vědecký pracovník v Lunar Science Institute v texaském Houstonu v USA. Tato instituce, založená americkou Národní akademií věd jako součást USRA , provozovala pro organizaci NASA mj. laboratoř LRL , v níž procházely vzorky hornin přivezené v rámci programu Apollo karanténou. V LSI se dr. Jakeš účastnil analýzy těchto vzorků, zejména pak těch, které byly získány na Měsíci v rámci expedic Apollo 14 a 15. Po návratu do Československa v r. 1972 byl z politických důvodů propuštěn z ČSAV. Získal zaměstnání v Ústředním ústavu geologickém v Praze, nejdříve jako geolog mapér, pak jako vědecký pracovník, později jako náměstek ředitele pro geologický výzkum. Počátkem 90. let 20. stol. začal učit na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Často se vracel také do LPI do Houstonu, kde byl členem jeho vědecké rady. Do r. 2001 byl členem vědecké rady mezinárodního programu IGCP a předsedou jeho 3. pracovní skupiny pro ložiska minerálů, petrologii, vulkanologii a geochemii. Byl také jedním z šesti světových vědců, kteří navrhli uspořádání Mezinárodního roku ...

Miloň Jasanský

Je publicista, textař reklamní agentury Kvart Hradec Králové, manažer kanadského cestovatele českého původu Leoše Šimánka, spoluautor knih: Můj život s hokejkou , K 2 8611 m, Tulákem ve větru Himaláje, Na hrotech zeměkoule .

Mahalia Jackson

Mahalia Jackson , často označovaná za "královnu gospelu", byla americká gospelová zpěvačka proslulá svým sytým, silným hlasem, který uchvacoval publikum po celém světě. Jacksonová se narodila 26. října 1911 v New Orleans v Louisianě a vyrůstala v prostředí, které bylo prodchnuto hudebními tradicemi spirituálů a církevní hudby. Její kariéra se začala formovat na počátku 30. let 20. století, kdy začala nahrávat a vystupovat. Její kariéra trvala více než čtyři desetiletí a sehrála významnou roli v popularizaci gospelové hudby mimo kostel, v koncertních sálech a na mezinárodních pódiích.

Kinney Jeff

Jan Jelínek

Univ. prof. RNDr. Jan Jelínek, DrSc. byl český antropolog. Universitní studia ukončil r. 1949 doktorátem přírodních věd v oboru fysické anthropologie a srovnávací anatomie. V následujících čyřech letech pokračoval ve studiu archeologie a ethnologie a v dvouletém studiu lidské anatomie se záměrem studovat fossilní a současné přírodní populkace lovců a sběračů, jejich fysický a kulturní charakter. Počínaje r. 1949 byl zaměstnán v Moravském muzeu Brno nejprve jako vědecký pracovník v oboru anthropologie, od r. 1951 jako vedoucí oddělení paleolitu. R 1952 navrhl založení nového Ústavu Anthropos v rámci Moravského muzea s programem komplexního studia původu a vývoje člověka. V následujících letech organizoval stavbu odpovídajících nových budov. V r. 1959 byl jmenován ředitelem Moravského muzea s jeho 15 odděleními, z nichž jedno byl i nový ústav Anthropos. V r. 1959 založil serii monografií "Anthropos" a r. 1962 mezinárodní časopis "Anthropologie" vycházející 3x ročně. Byl jeho editorem následujících 34 let. Aby podpořil odbornost muzejní práce založil r. 1962 na brněnské Universitě první evropskou katedru muzeologie. Od r. 1962 spolupracoval s Mezinárodní radou muzeí ICOM přiUnescu v Paříži a r 1971 byl zvolen prezidentem této celosvětové organizace. V letech 1972-1990 byl předsedou organizace čs. anthropologů a v letech 1981-1983 byl prezidentem Evropské anthropologické Associace. Pokud se týče vědecké práce, většina jeho publikací se zabývá palaeoanthropologií a lidským vývojem. Publikoval více než 250 původních vědeckých prací a pět knižních prací: Anthropologie der Bronzezeit in Maehren , Anthropologie der jungeren Steinzeit in Maehren , Obrazový atlas pravěkého člověka, The great Art of the Early Australians , Societes des Chasseurs a poslední svazek nyní připravený do tisku: The prehistoric Rock Art of the Libyan Sahara je výsled...

Iris Johansen

Americká autorka Iris Johansen se narodila 7. dubna 1938 a píše knihy dvou žánrů - detektivky a romantické novely. S psaním začala až v době, kdy její děti, dcera Tamara a syn Roy, začali studovat střední školu a odstěhovali se na středoškolskou kolej. Nejprve psala z důvodu, aby vyplnila tak náhle vzniklý volný čas. První úspěchy sklízela na poli romantické literatury ze současnosti, jejímuž psaní se věnovala od roku 1984 do r. 1993. Od roku 1991 se dala na psaní historických romancí a hned v roce 1991 vydala historickou romanci The Wind Dancer , která měla velký úspěch, a proto se čtenáři dočkali pokračování - Storm Winds a Reap the Wind. V roce 1996 se Iris vrhla na psaní detektivek a taktéž se jí dařilo. Tomuto žánru zůstala věrná až do současnosti. Iris sama říká, že při psaní knih je na sebe přísná - každý den přijde na devátou do své kanceláře a pracuje tak dlouho, dokud nenapíše alespoň deset stran příběhu. Někdy má “práci” hotovou za čtyři hodiny, jindy jí psaní zabere až dvanáct hodin. Její dcera Tamara je rovněž její osobní asistentkou a společně příběhy a postavy dolaďují. Spolu se synem Royem Iris napsala dvě knihy - Silent Thunder a Storm Cycle. Iris žije spolu se svým manželem blízko Atlanty, ve státě Georgia, a nyní pracuje na další své knize.

Geoff Johns

Americký autor komiksů.

Runer Jonsson

Runer Jonsson byl švédský spisovatel a novinář. Runer Jonsson drží jeden z rekordů švédského tisku. Již od třinácti let spolupracoval s časopisem Nybro Tidning a od devatenácti let byl jejich hlavním redaktorem. Současné psal články i pro jiné noviny. Jeho kritika nacismu ve 40. letech 20. století byla velmi statečná. Jako spisovatel je Jonsson znám především díky své sedmidílné sérii humorných knih pro děti o mírumilovném Vikingovi Vikovi, podle které byl natočen i animovaný televizní seriál. Vike je synem náčelníka Halvara, a přestože je malý, je chytřejší než všichni ostatní válečníci dohromady, a řeší za otce i jeho spolubojovníky problémy, do kterých se vlastním přičiněním dostanou.

Laura Janáčková

Laura Janáčková je docentka klinické psychologie a autorka knih o lidských vztazích a komunikaci. Laura Janáčková je zaměstnána v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, psychologií u onkologických a jinak těžce nemocných pacientů, psychosomatikou, problematikou bolesti, partnerských a rodinných vztahů a sexuálního chování. Publikovala desítky odborných i populárních článků, je autorkou řady knih. V letech 1987 – 1990 studovala obor psychologie na FF UK v Praze. V roce 1990 získala titul PhDr. na FF UK v Praze a v roce 1996 titul CSc. na téže fakultě. V roce 2004 nostrifikovala a získala titul Dr.phil  na Universitat Wien. V roce 2012 získala titul docentka klinické psychologie  na FF UP v Olomouci. V roce 2009 bylo zahájeno její habilitační řízení na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. To bylo v březnu 2012 zastaveno. V listopadu 2011 bylo zahájeno její habilitační řízení na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Habilitační práce měla název Komunikace ve zdravotnictví a habilitační přednáška Psychologické aspekty onkologického onemocnění. Vědecká rada FF UP schválila návrh na jmenování Dr. Laury Janáčkové Strouhalové docentkou pro obor klinická psychologie v květnu 2012. Je jednatelkou a společnicí ve společnosti Institut partnerských vztahů s.r.o., je zakladatelkou a členem správní rady Ústavu onkologické psychologie z.ú., který vznikl v červenci 2014. Laura Janáčková je 3× vdaná, má dva syny a jednu dceru. Žije v Praze. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidovala jako nestraník za ANO v obvodu č. 27 – Praha 1. Pozornost vzbudila odvážnými billboardy, kde je vyfocená pouze v noční košilce a s volebním heslem „Láska, sex a politika“. Billboard se stal hitem sociálních sítí, kde s...

Jónas Jónasson

Jonas Jonasson je švédský spisovatel a novinář. Autor knihy Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Jonasson se narodil jako syn řidiče záchranné služby a zdravotní sestry ve Växjö v jižním Švédsku. Po studiu švédštiny a španělštiny na univerzitě v Göteborgu pracoval do roku 1994 pro deník Smålandsposten a později večerník Expressen v rodném Växjö. O dva roky později založil vlastní mediální společnost OTW, ve které pracovalo 100 zaměstnanců. Pracoval i jako producent švédské televize TV4. Po dvaceti letech trpěl bolestmi zad a syndromem vyhoření. Během léčby se rozhodl v roce 2005 změnit životní styl, prodal svou společnost a odstěhoval se do Södermanlandu v jihovýchodním Švédsku s kočkou Molotov, která se objevila i v jeho prvním románu. V únoru 2007 měl svatbu s norskou manželkou a přestěhoval se s ní do městečka Ponte Tresa u Luganského jezera ve Švýcarsku. Zde se rozhodl dokončit dlouho plánovanou knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Narodil se mu syn, rozvedl se a syna získal do péče. Od roku 2010 s ním žije na ostrově Gotland. Z českých spisovatelů má v oblibě Jaroslava Haška a Milana Kunderu.

Jaroslav Jankovec

Narozen 26.4.1896 v Malenicích nad Volyňkou, zemřel 6.9.1961 v Praze. Dirigent a skladatel, práce z oboru.

Jana Janusová

Docentka na katedře Pedagogické fakulty v Plzni. Autorka historických románů. Kameník krále Vladislava - 1996 Labuť a kalich - 1996 Janusová napsala s Otakarem Káňou Památná místa naší vlasti - 1982

James Jones

James Ramon Jones byl spisovatel známým popisem zážitků z 2. světové války a jejich následků. Narodil se a vyrostl v Robinsonu, Illinois, jako syn Ramona a Ady M. Jones.Upsal se americké armádě v roce 1939 a sloužil v 25th Infantry Division před a v průběhu 2. světové války nejdříve na Havaji potom v bojích na ostrově Guadalcanal,kde byl raněn. Jeho válečné zážitky ho inspirovaly pro některé jeho nejznámější díla. From Here to Eternity zfilmováno v roce1953 a jako TV-miniseriál v roce 1979, následně TV sseriál v roce 1980 Some Came Running The Pistol The Thin Red Line Go to the Widow-Maker The Ice-Cream Headache and Other Stories The Merry Month of May A Touch of Danger Viet Journal WW II Whistle To the End of the War nepublikováno

Carl Gustav Jung

Carl Gustav Jung byl švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Jako syn protestantského faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s Bohem. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po absolutoriu se specializoval v oboru psychiatrie. V letech 1895–1900 studoval na univerzitě v Basileji a později Curychu. Curyšská univerzita měla svoji klinickou bázi v Burghölzli a Jung se stal jejím lékařem v roce 1900. Ústav vedl Eugen Bleuler, který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem Franzem Riklinem významně přepracovali Bleulerem používaný asociační test, rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých komplexů v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální imaginace a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál přeludů, halucinací a snů pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní. V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s Freudem charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1...

Antonín Jenne

Narozen 2.12.1881 v Oseku u Milevska, zemřel 17.2.1935 v Praze. Pedagog, státní úředník. Beletrista, autor divadelních her, překladatel z ruštiny.

Steve Jackson

Steve Jackson , anglický spisovatel, herní kritik a autor počítačových her. Spolu s přítelem Ianem Livingstonem založil v roce 1975 společnost Games Workshop a spolupracoval na sérii gamebooků Fighting Fantasy. Steve Jackson pracuje pro Lionhead Studios založené Peterem Molyneuxem na vývoji počítačových her a působí jako profesor na Brunel University v Londýně, kde přednáší teorii digitálních her.

Robert Jordán

Robert Jordan je pseudonym pro amerického spisovatele James Oliver Rigney, Jr. . Pod tímto pseudonymem je znám jako autor slavného fantasy cyklu Kolo času . Píše také pod pseudonymem Reagan O'Neal. Kromě cyklu Kolo času psal také fantasy romány o Conanovi. Jordan se narodil v Charlestonu v Jižní Karolíně. V letech 1968 až 1970 sloužil dva cykly ve Vietnamu v americké armádě. Za svoje zásluhy zde získal několik vyznamenání. Po návratu z Vietnamu získal titul ve fyzice. Po promoci byl zaměstnán jako jaderný inženýr amerického námořnictva. Svoji spisovatelskou kariéru začal v roce 1977. Mezi jeho koníčky patřila historie, lov, rybaření, námořní plavba, poker, šachy, kulečník a sběr dýmek. Žil v domě postaveném v roce 1797 se svojí ženou Harriet McDougal, která pracuje jako knižní editor pro Tor Books. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Jordan na anglické Wikipedii.

Paul Johnson

Paul Bede Johnson je britský římskokatolický historik, novinář a autor řady populárních historických syntéz. Své vzdělání získal na Stonyhurst College a Magdalen College v Oxfordu. Známým se Johnson stal díky svému žurnalistické tvorbě 50. letech, později editoval the New Statesman magazine. Jakožto plodný autor napsal více než 40 knih a přispíval do řady periodik. Zatímco se na začátku své kariéry ztotožňoval spíše s levicí, nyní je prominentním konzervativním historikem. Jeho syn Daniel Johnson je známý novinář a zakladatel časopisu Standpoint. V roce 2006 obdržel Presidential Medal of Freedom od prezidenta George W. Bushe. Johnson se ve svých historických dílech věnuje širokému spektru témat od středověku až po 20. století. Některé publikace jsou proto kritizovány ze strany odborné veřejnosti kvůli uvádění zavádějících informací a zkreslování historických skutečností. V roce 1998 bylo zveřejněno, že Johnson měl jedenáctiletý milostný vztah se spisovatelkou Glorií Stewardovou. Ta zveřejnila jejich mimomanželské dobrodružství jako reakci na Johnsonovo pokrytectví, se kterým píše o morálce, náboženství a rodinných hodnotách. Česky vyšly následující knihy: Antologie, polemiky a historické komentáře Umění Historie Paměti Novely Náboženská literatura Cestopisy

Klára Janečková

Klára Janečková je česká spisovatelka a psycholožka. Pracuje a žije ve Zlínském kraji. V roce 2002 získala ocenění „Nejlépe prodávaná prvotina roku“. Od roku 2003 je členkou Syndikátu novinářů České republiky ve Zlíně. Od téhož roku publikuje v magazínu NewExpress. V letech 2004 - 2009 publikovala v časopisu Glanc. V letech 2009 - 2010 publikovala v časopise History revue a týdeníku Šarm . V letech 2011 – 2013 zpracovávala odborné články pro Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.

Janko Jesenský

Janko Jesenský byl slovenský politik, básník, spisovatel-prozaik a překladatel. Narodil se v Turčianském Svatém Martině. Jeho otec Ján Jesenský-Gašparé byl advokátem a významným činitelem slovenského národního hnutí a spoluorganizátorem akcí celonárodního významu . Vzdělání získával ve svém rodišti, později na gymnáziu v Banské Bystrici, Rimavské Sobotě a v roce 1893 odmaturoval v Kežmarku. Dvouletou právnickou akademii absolvoval v Prešově, doktorát práv obhájil v Kluži v . V Budapešti složil advokátskou zkoušku. Potom pracoval jako advokátní koncipient v Lučenci, Bytči, Liptovském Mikuláši, Turčianském Svätém Martině a v Novém Mestě nad Váhem. Zde si vytvořil vážnější milostný vztah k mladé klavíristce a zpěvačce Olze Kraftové. V roce 1905 začal v Bánovcích nad Bebravou svoji samostatnou advokátní kariéru. Po osmi letech se oženil s Annou, dcerou významného štúrovského historika Júlia Botty. V 1914 narukoval k trenčanskému pluku. Byl obviněn z vlastizrady, v roce 1915 odvelen na ruskou frontu, kde přešel do ruského zajetí a po jisté době se zde zapojil do československého odboje v Rusku. Redigoval vícero časopisů – Voronežský Čechoslovan , kyjevské Slovenské hlasy. Byl zvolen místopředsedou ruské odbočky Československé národní rady a po složitých politických kolizích s bolševiky se dostal domů. V roce 1919 se pustil do poválečného budování ve vícero úřadech první československé republiky. V roce 1922 byl županem v Rimavské Sobotě, poté velkožupanem v Nitře, v roce 1929 přešel do Bratislavy, kde se stal vládním radou, později viceprezidentem krajinského úřadu. Aktivně se zúčastňoval nejen politického, ale i kulturního a společenského života. V letech 1930–1939 byl místopředsedou Spolku slovenských spisov...

Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous, známý též pod přezdívkou Magor, nebo Magor Jirous , byl český básník, publicista a výtvarný kritik, spiritus agens – vůdčí duch českého undergroundu. Je znám především spoluprací s nezávislou rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. V době normalizace byl za své politické názory pětkrát vězněn. Stal se držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně. Narodil se v rodině berního úředníka a učitelky v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku na SVVŠ . Původně chtěl studovat FAMU, ale jeho bratranec a redaktor časopisu Výtvarná práce Jiří Padrta ho nasměroval k dějinám umění. V roce 1962 složil přijímací zkoušky na obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle tehdejších pravidel musel před vysokoškolským studiem rok manuálně pracovat, v jeho případě jako stavební dělník a topič. Řádně studoval teprve v letech 1963 až 1968. Tématem jeho diplomové práce se stala vizuální poezie v díle Jiřího Koláře a Henriho Michauxe. O dva roky starší sestra Zora se rovněž věnovala výtvarnému umění. Poprvé se oženil s Věrou Vařilovou , básnířkou a historičkou umění. V roce 1972 se jí narodil syn Tobiáš Jirous, dnes herec, spisovatel a DJ. Podle rodného listu je Jirousovým synem, jeho biologickým otcem je však filosof Jiří Němec. V roce 1976 se Jirous oženil podruhé, tentokrát s malířkou Juliánou Stritzkovou , vnučkou Josefa Floriana. S Julianou měl dvě dcery, v roce 1980 Františku a v roce 1981 Martu. Velkou část dětství svých dcer prožil ve vězení, ale s rodinou udržoval korespondenci, krátce poté, co byl propuštěn, se ale toto manželství rozpadlo. Dcera Františka dodnes vydala dva romány. Je předsedkyn...

Heidi Janků

Heidi Janků je česká zpěvačka a herečka, známá svým přínosem pro českou popovou scénu. Svou kariéru zahájila v 80. letech 20. století a popularitu si získala svým výrazným hlasem a vystupováním na pódiu. V průběhu let vydala Janků několik alb, na kterých se projevil její pěvecký talent. Kromě hudební kariéry vystupovala také v televizi a v divadle, čímž prokázala svou všestrannost jako bavička. Díky své práci si získala věrné fanoušky a respekt v české zábavní komunitě.

E. L James

E L James je pseudonymem Eriky Mitchell Leonard , televizní produkční a manželky scenáristy a režiséra Nialla Leonarda, s nímž je více než dvacet let a má s ním dva pubertální syny. Ve svém reálném životě řídí Mini, má ráda cenově přijatelné bílé víno a Nutellu a nejvíc času jí zabere špinavé prádlo synů, kteří oba hrají ragby. V jejich londýnském domě není ani stopy po Červené mučírně z jejího románu, přesto jí manžel něžně říká Dračice. Studovala historii na University of Kent, psát chtěla už od dětství, snila o tom, že jednou napíše román, který způsobí poprask, ale kvůli rodině a kariéře své sny na čas odložila. Nakonec ale sebrala odvahu a pustila se do psaní svého prvního románu, Fifty Shades od Grey. Původně je psala jako fanfiction ságy Stmívání pod jménem Snowqueens Icedragons, to bylo v roce 2009. Úspěch, kterého její dílo dosáhlo na internetu, ji naprosto šokoval. Vtělila do něj podle svých slov svoji krizi středního věku a všechny své fantazie, které se zřejmě potkaly s fantaziemi mnoha žen po celém světě. Dokazuje to záplava e-mailů v její schránce, jejichž obsah je podobný: „Miluju vaší knihu. A manžel taky děkuje!“ Později změnila jména hlavních postav a v roce 2011 vydala Fifty Shades of Grey v nynější podobě. Erika Mitchelová Leonardová se publicitě spíš vyhýbá. Její agentka Valerie Hoskinsová říká, že autorka nemá zapotřebí dávat rozhovory, protože se její kniha prodává sama. Přesto Erika svolila k prvnímu veřejnému vystoupení v Británii, kam se dostalo 450 fanynek ochotných zaplatit 20 liber za vstupenku. Tam například prozradila, že musela zavolat do prodejny aut, aby se zeptala, zda mohou mít dva lidé sex v Audi R8. Prodejce řekl rezolutní „ne“. Autorka se však vypravila do autosalonu osobně a poté, co si do auta sedla, rozhodla se, že ano. Na otázku, zda její knihu četli její synové řekla: „Panebože, ne. To by mě zabilo a je taky.“ Naopak její dvaaosmdesátiletá matka je knihou nadšena. E. L. James a manželství O svém soukromí autorka ...

Anna Jánská

Angličtinářka, podílela se na učebnici "moderní učebnici angličtiny".

Vladimír Javorek

Celé generace entomologů, především těch, kteří se zabývají brouky, získávaly první informace z knížek, jež napsal a zároveň i ilustroval Vladimír Javorek. Tato osobnost se velkou měrou zasloužila o popularizaci výzkumu hmyzu v celém někdejším Československu. Narodil se v Bystřici pod Hostýnem 18. května 1914 manželům Františkovi a Štěpánce Javorkovým, jeho tatínek byl mistr stolař. V průběhu let 1929-33 vystudoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde obdržel vysvědčení učitelské dospělosti a začal učit v obecné škole ve Všechovicích. Po dvouleté praxi složil s vyznamenáním požadované zkoušky a 25. listopadu 1935 dostal vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Krátce učil také v Býškovicích, během války pracoval ve škole v Osíčku a po jejím skončení v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1941 a 1942 s vynikajícím prospěchem složil státní zkoušky pro měšťanské školy na obory přírodopis, chemie, fyzika a matematika. Ve Všechovicích se seznámil se svoji životní láskou Marií Marákovou, která na této škole rovněž učila. Vzali se 2. srpna 1938. V následujícím roce se jim narodila dcera, která však tři dny po porodu zemřela. Za tři roky 25. května 1941 se jim narodil syn Vladimír a v roce 1943 do jejich rodiny přibyl ještě Jaroslav. Po únoru 1948 jako aktivní člen Sokola neprožíval zrovna lehké období. Komunisté členům této organizace nemohli zapomenout jejich odvážný demonstrativní odpor, který novému režimu projevili během XI. všesokolského sletu v Praze. Navíc odmítl nabídku vstupu do strany a vše završilo nepravdivé udání žáků ze třídy, kterou ani neučil. Za trest byl poslán učit na Slovácko do Velkého Ořechova. Po prošetření se mu dostalo satisfakce a mohl se do Bystřice vrátit. Ovšem sám si raději vybral Vizovice, kde od roku 1949 na měšťanské škole a posléze, od roku 1954, na tehdejší obdobě gymnázia učil biologii, fyziku a hudební výchovu. Neměl aprobaci pro střední školy, a když na něj pak vedení školy a krajští inspektoři apelovali, ...

Vasilij Jan

Jeho otec byl učitel a překladatel řeckých klasiků, jeho matka pocházela ze starého rodu záporožských kozáků . Jeden z jeho předků bojoval v bitvě u Kunersdorfu a získal stříbrnou medaili.Vroce 1897 absolvoval , na historicko-filologické fakultě .Byl zvláštním dopisovatelem pro SPA .Po válce se vrátil domů ,do střední Asie.V roce 1923 se usadil v Moskvě

Stanislav Jandík

Stanislav Jandík byl český spisovatel, grafik a redaktor. Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze. Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín , kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek. Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce. Po obsazení Čech a Moravy nacisty odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného dí...

Šárka Jechová

Pedagožka, autorka obrázkové knihy pro rozvoj řeči.

Otto Janka

Otto Janka byl český skaut, spisovatel, scenárista a publicista. Otto Janka se stal skautem v roce 1943, když si ho v pražském Klubu českých turistů vybrali vedoucí ilegálního skautského vodního oddílu. Během Pražského povstání působil jako spojka a obdržel Junácký kříž Za vlast. Po komunistickém převratu a zákazu skautingu byl opět členem ilegální skautské skupiny, po jejímž prozrazení se jeho jméno podařilo utajit. Vystudoval ekonomii a stal se vedoucím ekonomického úseku Národního muzea v Praze. Působil také jako redaktor v Československém rozhlase. Zúčastnil se dvou velkých přírodovědeckých expedic Národního muzea – do Anatolie a íránského Balúčistánu. V roce 1968 v období pražského jara se zasloužil o obnovu skautského hnutí a v roce 1970 byl vyznamenán Junáckou medailí díků. Po opětovném zákazu skautingu jej pak znovu pomáhal obnovovat v roce 1990. Publikovat začal v časopisech. Napsal na dvacet rozhlasových her a dramatických pásem , pět televizních scénářů a přes dvě desítky knih .

Miluše Jankásková

Narozena 1955. Pedagožka, autorka učebnic a didaktických materiálů pro výuku němčiny.

Miloš Jelínek

Narozen 2. 10. 1910 v Praze, zemřel 11. 4. 1993. Matematik, pedagog, redakční práce a publikace z oboru.

Josef Jirsík

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

Jiří Jilík

Jiří Jilík je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem. Narodil se v Praze, dětství prožil na Slovácku, odkud pocházel jeho otec Fanek Jilík, umělecký knihvazač a autor knížek o slováckých dětech. Vystudoval učitelství na Pedagogické fakultě a muzeologii na Filozofické fakultě v Brně. Působil jako učitel ve Vlčnově , poté v regionálním tisku, filmové tvorbě a muzejnictví . Žije v Uherském Hradišti. Ve Vlčnově byl předsedou pořadatelské organizace Jízdy králů, dosud autor a moderátor pořadů Vlčnovských slavností s jízdou králů a MFF ve Strážnici . Spoluzakladatel Historické společnosti Starý Velehrad a Expedice Chřiby. Vydavatel regionální literatury . Člen Syndikátu novinářů ČR a Klubu autorů literatury faktu. Čestný občan Vlčnova . Poznámka: ⃰ autorství v kolektivu

Jaromír Jech

Jaromír Jech byl český folklorista, etnograf, literární vědec, germanista, akademik ČSAV a spisovatel. Byl jedním z předních představitelů české folkloristiky druhé poloviny 20. století. Po absolvování gymnázia v Benešově studoval od roku 1937 slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě UK, kde se postupně začal profilovat jako literární vědec a dialektolog. Jeho studia však na několik let přerušilo uzavření vysokých škol během Druhé světové války. Po osvobození získal stipendium, které mu umožnilo studium ve švýcarské Basileji. V roce 1946 získal aprobaci jako středoškolský profesor a po dalších třech letech obhájil disertační práci, která se zabývala lidovou mluvou na Benešovsku. Následující léta působil jako pedagog na různých gymnáziích, obzvláště pak na gymnáziu v Říčanech u Prahy. Krátce po založení Československé akademie věd se stal odborným pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde zastával mimo jiné funkci vedoucího slovesně folkloristického oddělení. Po odchodu Jiřího Horáka v roce 1964 se ujal předsednictví celého Ústavu. Byl také předsedou celostátní oborové komise pro etnografii a folkloristiku a předsedou pro obhajoby kandidátských disertačních prací v oboru národopisu. V roce 1972 musel z politických důvodů odejít z pozice předsedy Ústavu pro etnografii a folkloristiku do nuceného důchodu. Nadále však působil v ČSAV, přešel totiž do Ústavu pro českou a světovou literaturu. Mimo jiné působil jako dlouholetý redaktor v etnologickém časopise Český lid. Byl zakládajícím členem světové organizace badatelů pro lidové vyprávění , kde po určitou dobu vykonával také funkci člena předsednictva, nebo také mezinárodní etnografické organizace International Society for Ethnology and Folklore. Účastnil se řady mezinárodních konferencí a kongresů a byl spoluautorem mezinárodních vydání zápoadoslovanských pohádek a západoslovanského...

Jan Pavel

Filozof, teolog, básník, herec, dramatik, sportovec, kněz, biskup a papež Jan Pavel II. Svatý Jan Pavel II. byl polský katolický duchovní, pomocný biskup a arcibiskup krakovský, od roku 1967 kardinál a od 16. října 1978 až do své smrti papež. Jako papež hrál významnou roli ve světové politice, je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě, také i na zlepšení vztahů katolické církve s judaismem a východními a anglikánskými církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv jeho předchůdce. Jako papež hodně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatosti. Svatořečil a blahořečil více lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Navázal taktéž na učení svých předchůdců v oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života. Mnohokrát, zejména ve svých katechezích a v encyklice Evangelium vitae, jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupce, antikoncepce a euthanasie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahoslavenými osobami bylo i několik Čechů a Češek: sv. Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka a sv. Jan Sarkander mezi svatořečenými, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková, bl. Metoděj Dominik Trčka a bl. císař a král Karel I. mezi blahořečenými.

František Jílek

Czech conductor, born 22 May 1913 and died 16 September 1993.

Emil Juliš

Emil Juliš byl český básník a výtvarník. Pracoval v několika povoláních nesouvisejících s literaturou, roku 1966 se stal redaktorem ústeckého časopisu Dialog. Roku 1968 se stal jeho šéfredaktorem a v roce 1970 působil jako redaktor přidruženého nakladatelství. V tomtéž roce bylo toto nakladatelství i časopis zrušeno a Emil Juliš se stal ineditním spisovatelem. Až do roku 1980, kdy odešel do důchodu, pracoval nejprve v Povodí Ohře a poté v podniku služeb. Roku 1990 obdržel Cenu Jaroslava Seiferta. Roku 1996 obdržel Státní cenu za literaturu. Je po něm pojmenována Galerie Emila Juliše v Černčicích. Jeho tvorba má velmi blízko k experimentální poezii. Jeho témata jsou často civilní a čerpaná z průmyslového Mostecka. V druhé polovině 60. let se věnuje malbě a kolážím, které tvoří ještě v 80. letech. S dosud nedoceněným výtvarníkem Vladislavem Mirvaldem se věnuje tzv. fototextům; maluje rovněž na kameny. Vystavoval jak samostatně, tak na společných výstavách. V letech 2003–2006 vzniká řada výtvarných děl ve spolupráci s P. R. Vejrážkou, jemuž Juliš poskytuje k „přelepení“ téměř dvacet svých kreseb, které považuje za „nehotové“ či „nedodělané“.

Vladimír Janovic

Vladimír Janovic, původním jménem Vladimír Pičman , je český spisovatel-básník, překladatel, redaktor a pedagog, původním vzděláním matematik. Po maturitě na benešovském gymnáziu vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde absolvoval v roce 1958. Poté krátce působil jako učitel na střední i vysoké škole. V letech 1961 až 1962 pracoval jako redaktor brněnského rozhlasu. Od roku 1962 byl střídavě redaktorem různých literárních periodik a nakladatelství nebo žil jako umělec ve svobodném povolání. Od roku 1990 pracoval jako středoškolský učitel angličtiny a italštiny. Od roku 1965 žije trvale v Praze. Překládá z italštiny.

Václav Jakeš

Narozen 13. 1. 1957 v Třinci. Ing., Ph.D., MBA, autor publikací v odborném tisku, také autor beletrie.

Milan Jelínek

Milan Jelínek byl český jazykovědec a bohemista, profesor českého jazyka a první polistopadový rektor Masarykovy univerzity. Po konci druhé světové války vystudoval na Masarykově univerzitě češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu, v roce 1964 byl jmenován profesorem na na filozofické fakultě. V letech 1962–1964 zastával na této fakultě úřad děkana. Po sametové revoluci přejal v roce 1990 po Bedřichu Čerešňákovi úřad rektora a v této funkci působil do roku 1992. I poté na univerzitě dále působil, jako emeritní profesor. Zemřel ráno 30. ledna 2014. Smuteční řeč na jeho pohřbu 7. února pronesl bývalý rektor univerzity Jiří Zlatuška, Jelínkův přítel a jeden z prorektorů v jeho týmu.

Kristína Ježovičová

Slovenská prozaička, vystudovaná germanistka.

Katerina Janouch

Katerina Janouch, rozená Kateřina Janouchová je švédsky publikující spisovatelka a novinářka česko-ruského původu, autorka literatury se sexuologickou tematikou. V lednu 2008 byla hostem pořadu "Uvolněte se, prosím" moderátora Jana Krause. Dcera disidenta Františka Janoucha, jaderného fyzika a pozdějšího zakladatele Nadace Charty 77, a jeho ženy, bioložky Ady Kolmanové. Žije od svých deseti let ve Stockholmu, kde se její otec usadil po vypovězení z Československa v roce 1974. Jako redaktorka, nebo samostatná novinářka pracovala a pracuje pro Mitt Livs Novell, Vecko-Revyn, švédské vydání Elle a další. Populární je její stálá rubrika o otázkách sexu v Expressen. Její knihy, psané a vydané ve švédštině, vyšly i v jiných jazycích. Překládá také z češtiny. Je podruhé rozvedená. S manželem Robertem Bohmanem, scénografem, vychovávají pět dětí . Problémy s jeho závislostí na alkoholu a kokainu, a jak z ní společně hledali cestu ven, publicisticky zpracovala mj. ve dvou ze svých knih. Od roku 2008 je členkou poradního výboru organizace Sector3, zabývající se úlohou neziskových organizací a jejich přínosem pro společnost.

K Jerome

Jerome Klapka Jerome byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy . Jeho nejznámějším dílem jsou Tři muži ve člunu a volné pokračování Tři muži na toulkách.