Výpis všech autorů

Ladislav Fuks

Ladislav Fuks byl český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím. Jako symbol tohoto tématu si pak zvolil druhou světovou válku a holokaust. Většina jeho díla je autobiografická, často skrytě – téměř všemi jeho knihami prochází figura senzitivního, slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího po citovém přátelství. Právě tato stále se vracející postava trpícího a mučeného chlapce má silnou míru autobiografičnosti. Fuksovo dílo je někdy také autobiografickou travestií – např. Vévodkyně a kuchařka. Fuks je ve svém díle též mistrem masky, jinotajů, neboli alegorií, a náznaků, k čemuž byl jako homosexuál přirozeně donucen dobou, v níž žil a tvořil. Jeho dětství nebylo příliš šťastné. Otec, policejní úředník, byl chladný a dominantní člověk a matka se starala pouze o správnou společenskou výchovu svého syna. Téma smutného dětství a snahy o vzdor proti otci se pak objevilo v několika jeho knihách. Největší životní krizí ale prošel Ladislav Fuks v době dospívání, tedy na počátku druhé světové války, kdy si poprvé uvědomil svou homosexualitu. Krutý osud svých židovských spolužáků z gymnázia prožíval citelněji, jelikož sám trpěl silným pocitem ohrožení – v koncentračních táborech tehdy mizí nejen Židé a Romové, ale také homosexuálové. Mnozí literární kritici si později často kladli otázku, jak je možné, že se Ladislav Fuks, jako nežidovský spisovatel, dokázal tak vžít do pocitů židovské menšiny a věnovat tomuto tématu značnou část svého díla. Odpovědí je právě jeho pocit sounáležitosti s tragédií tohoto národa, ale také úzkost z ohrožení, kterou po celý život on sám pociťoval. Tímto jeho silným duchovním poutem s pronásledovanou židovskou menšinou je inspirován také název jedné jeho knihy – Mí černovlasí bratři. Po dokončení gymnázia pracoval Ladislav Fuks za války na zemědělské správě v Hodoníně. Po válce pokračoval ve studiu na filoso...

Robert Fulghum

Robert Lee Fulghum je americký spisovatel, unitářský pastor, filosof, učitel, zpěvák, malíř atd. Popularitu si získal především svými knížečkami s drobnými úvahami. Nejznámější z jeho statí je Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Jde o člověka mnoha povolání a schopností. Má několik vysokoškolských diplomů, ale mluví o sobě jako o samoukovi, jehož něčemu naučila teprve škola života. Čtyřikrát objel svět, strávil dlouhý čas jako mnich v zen-buddhistickém klášteře. Během svého života vystřídal velké množství povolání, z nichž stojí za zmínku, že např.: pracoval jako kovboj na statku v Texasu, Coloradu a Montaně, závodil na místních rodeích, nějakou dobu byl zaměstnaný u firmy IBM, pak také jako barman a jako učitel hry na kytaru. Hře na kytaru se věnuje poloprofesionálně, hraje na charitativních koncertech ve skupině The Rock Bottom Remainders spolu se svými přáteli, taktéž spisovateli: Dave Barry, Stephen King, Amy Tan. Ovládá hru na hudební nástroj mandocello. Posledních 20 let rovněž učí kreslení. O svém spisovatelství říká: “Nechtěl jsem být spisovatelem. Je to něco, co přišlo po tom, co mi bylo 50 let. A já jsem vždy měl život, jaký jsem chtěl, manželku, jakou jsem chtěl, a v tomto věku jsem měl docela jasno o tom, co je důležité. Úspěch mého psaní přišel, jako když najednou objevíte bohatého strýčka, který vám nechá vlak plný kladiv. Myslím kolik kladiv můžete použít? Je to čokoládový sirup. Je to něco navíc.” Má 4 děti, jeho syn Hunter S. Fulghum je také spisovatelem. V současné době během roku střídavě žije se svojí manželkou na houseboatu na Lake Union v Seattlu, městečku Kolymbari na řeckém ostrově Kréta nebo na samotě v horách Moabu v Utahu, kde se věnuje psaní. Do Česka se pravidelně vrací. Bývá jedním z hostů knižního veletrhu Svět knihy v Praze a Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodu. V roce 2005 byl hostem pořadu Marka Ebena Na plovárně. V roce 2006 navštívil také...

Julius Fučík

Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny na pražském předměstí Smíchově; byl pokřtěn 22. března jako Julius Jaroslav; jméno Julius obdržel po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, v Bylanské ulici 39, kde má nyní menší kamennou pamětní desku. V této době také pracoval jako pomocník v kanceláři. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera, je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí . Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl „smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém – a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace.“ Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal n...

Irena Fuchsová

Irena Fuchsová je česká spisovatelka a publicistka, původním povoláním divadelní suflérka v pražském Činoherním klubu. Svoji první knihu vydala v roce 2001, od té doby jí vyšlo již více jak třicet knížek. Jedná se v současnosti o oblíbenou autorku povídek a fejetonů, která své práce, mimo jiné, také publikuje v různých ženských a společenských časopisech. Kolínská rodačka pochází z ochotnické rodiny. Je vnučkou Františka Červína, režiséra, autora divadelních her, herce a vedoucího kolínského ochotnického spolku. V roce 1954 onemocněla dětskou obrnou, s trvalými následky. Byla dvakrát vdaná, současným manželem je Jan Fuchs. Má dceru Ritu a syna Filipa. Od roku 1968 pracovala v kolínském divadle jako uklízečka a šatnářka a v roce 1970 zde nastoupila jako nápovědka. Autorka si za sebou po nástupu do kolínského divadla táhne tenhle kádrový profil:Irena F. vstupuje ve svých 24 letech v divadle do SSM . - Irena F. se stává předsedkyní SSM. - Irena F. žádá o tři roky později o vstup do KSČ . - Za další rok se stává kandidátkou a za dva roky členkou KSČ. - Irena F. studuje VUML . - Irena F. se stává předsedkyní organizace KSČ v divadle. - Irena F. nepodepisuje petici Několik vět. - Irena F. prohlašuje na jednom z mítinků Občanského fóra v listopadu 1989 v divadle, že "je komunistka a jako komunistka je rozhodnutím ústředního výboru KSČ zklamaná a rozhořčená". Irena F. doporučuje kolínským gymnazistům, že "až ze strany odejdou všichni hajzlové, bude strana potřebovat právě je, nezkažené, čisté".Irena F. v roce 1990 vystupuje z KSČ.V roce 1993 bylo kolínské divadlo zrušeno a Irena Fuchsová 1. 6. 1994 nastoupila na místo suflérky v Činoherním klubu. Hrála i několik vedlejších rolí. Její první vydaná kniha se jmenuje Divadelní vejšplechty a vyšla v roce 2001. Od té doby vydává ročně 2 až ...

Gabriela Futová

Gabriela Futová je slovenská spisovatelka, knihovnice a vystudovaná žurnalistka. Gabriela Futová pochází z Prešova, kde působí jako knihovnice v Knižnici P.O.Hviezdoslava. Vystudovala žurnalistiku na Filozofické fakultě v Bratislavě. Během mateřské, kdy se kolem ní batolily dvě děti, napadlo Gabrielu Futovou věnovat se dětské literatuře. Již dlouho chtěla psát pohádky, ale neměla prý ráda princezny. Proto se rozhodla použít tématu čarodějnic po vzoru Preusslerovy bosorky. Je autorkou i dalších knih pro starší děti, ale k tématu čarodějnic se ráda vrací. Autorka je rovněž metodičkou pro práci s dětmi a mládeží a vedoucí pracovní skupiny zaměřené na práci s dětmi a mládeží, zřízené Slovenskou národnou knižnicou v Martině.

Renáta Fučíková

Renáta Fučíková je česká výtvarnice a ilustrátorka, která se věnuje především tvorbě autorských knih o historii. Je nositelkou mnoha ocenění včetně několika Zlatých stuh, tří nominací na cenu Magnesia Litera, Grand Prix v Záhřebu 2018, zápisu na Čestnou listinu IBBY 1998 nebo ceny na Bienále ilustrací v Teheránu z roku 1997. Českou republikou byla v letech 2011–2013 třikrát po sobě nominována na prestižní Astrid Lindgren Memorial Award. Pochází z výtvarnické rodiny. Dětství prožila střídavě v Táboře a v Praze. Její dědeček, PhDr. František Kroupa, byl ředitel Husitského muzea v Táboře. Babička, Marie Kroupová, vystudovala UMPRUM a byla malířka. Matka, akademická sochařka Alena Kroupová, byla absolventkou VŠUP a patřila ke generaci EXPO 58, za svou keramickou tvorbu získala Zlatou medaili v Bruselu, ocenění v Montrealu a v Ósace; v posledních letech života se věnovala restaurování historické keramiky, reliéfů, zámeckých kamen Sestra, inženýrka Alena Lexová, působí jako architektka, věnuje se tvorbě interiéru a designového nábytku. Renáta Fučíková vystudovala v letech 1978–1982 gymnázium Wilhelma Piecka v Praze na Vinohradech . V letech 1982–1988 absolvovala VŠUP, ateliér Ilustrace a užité grafiky. V době studií se věnovala také dalším činnostem: hrála na dudy , v letech 1984 – 1986 působila v doprovodné hudební skupině divadla Sklep. V letech 1984–1987 byla členkou divadelní skupiny JELO, vedené režisérem Petrem Léblem. Roku 1986 nahrála skladbu „Hrály dudy“ se skupinou Pražský výběr. V letech 1993–1995 se podílela na vánočním koncertním turné skupiny Nerez. Od absolutoria na VŠUP v roce 1988 až do roku 2016, kdy nastoupila pedagogickou dráhu, byla na volné noze, nepřetržitě činná v oboru ilustrace. První významnější prací Renáty Fučíkové byly ilustrace ...

Eduard Fuchs

Narozen 7.11.1942 v Uherském Hradišti. Doc., RNDr.,CSc., asistent katedry matematické analýzy, práce z oboru teorie množin.

Franz Fühmann

Franz Fühmann byl německý spisovatel. Žil a pracoval jako povídkář, esejista a autor dětských knih v bývalé NDR. V mládí byl značně ovlivnil nacistickou ideologií, snad proto se po válce stal velkým zastáncem socializmu , který jej však v pozdějších letech rovněž trpce zklamal. Rodák z Rokytnice nad Jizerou v Krkonoších pocházel ze středostavovské rodiny. Po ukončení základní školy studoval 4 roky ve Vídni v jezuitské škole, odkud ale utekl a dostudoval gymnázium v Liberci studium ukočil maturitou. Po anexi Sudet Německem vstoupil do SA, v roce 1941 byl povolán do wermachtu a účestnil se válečných operací v Řecku a Sovětském svazu. V roce 1945 byl zajat a přeškolen v Noginsku nedaleko Moskvy na přesvědčeného marxistu. Po propuštění ze zajetí se vrátil do východního Německa, kde žil až do své smrti 8.7.1984. V této etapě svého života byl aktivním členem východoněmecké NDPD, pracoval jako politický pracovník v aparátu strany, od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1956 získal cenu Heinricha Manna, dále pak řadu dalších německých i mezinárodních ocenění, byl členem Akademie umění. Jako autor byl mnohostranný, napsal řadu básní, balet, psal eseje a překládal poezii a také řadu knih sestavil jako editor, těžiště jeho práce ale zůstává v psaní dětských knih a převyprávění klasické literatury a ság a mýtů. Z jeho korespondence z posledního období života vyplývá jeho hluboké rozčarování socialistickým režimem, rozčarování tak hluboké, že nemohl dokončit své plánované stěžejní dílo.

Hermann Funk

Prof. Dr. Hermann Funk působí jako ředitel Institutu německých studií v zahraniční - specializuje se na němčinu jako cizí a druhý jazyk na univerzitě v Jeně. Jeho výzkum se zaměřuje na obecné didaktiky a metodiky, výukové materiály pro výuky cizích jazyků. Kromě toho působil také jako děkan Fakulty umění a jako vědecký koordinátor ER­FA-Wirt­schaft-Spra­che . Profesor se akademmicky angažoval také v Lotyšsku, Japonsku, Irksu, Švýcarsku či Spojených státech, kde převážně spulupracoval v oblasti akreditace a doktorantského řízení. Před akademickou kariérou pracoval v německém Hesse jako učitel angličtiny a dějepisu. Pedagogické zkušenosti rozvinul dále při vyučování němčiny ve Skotsku. Zabývá se vzděláváním učitelů po celém světě. V roce 2011 byl vědeckou poradní radou zvolen předsedou Ústřední agentury pro studium v zahraničí.

Denisa Fulmeková

Slovenská spisovatelka, redaktorka.

Bedřich Fučík

Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky. Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar. Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943. Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové . Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů . Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu . Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci . Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Tri...

Karel Funk

Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.

Franz Fuehmann

Jaromír Funke

Jaromír Funke, křtěný Jaromír František Josef byl český fotograf. Patří k nejvýznamnějším českým fotografům první poloviny 20. století a k světově významným průkopníkům avantgardní fotografie. Společně s Josefem Sudkem a Jaroslavem Rösslerem byl členem modernistického proudu československé meziválečné fotografie. V roce 1924 spolu s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem založil Českou fotografickou společnost, která si kladla za cíl používat čistě fotografické procesy a vymanit se z vlivu grafiky. Prvorozený syn JUDr. Antonína Funkeho - kandidáta advokacie, syna Josefa Funkeho - soukeníka v Kolíně a Josefy roz. Zikmundové, a jeho ženy Miloslavy , dcery Františka Potůčka - profesora v Kolíně a Anny roz. Macháčkové, který se narodil dne 1. srpna 1896 v domě čp. 238 ve Skutči. Fotografické dění své doby ovlivňoval nejen dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou, organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností. Přestože byl Funke okouzlen především moderní architekturou, nevyhýbal se ani fotografování starších památkových objektů. Na objednávku Městského úřadu v Kolíně vznikl cyklus fotografií chrámu sv. Bartoloměje, který byl poprvé vystaven v roce 1943. Obsahoval nejméně 56 záběrů chrámu a zahrnuje jak celkové pohledy na chrám, tak průhledy do interiéru a detaily vnitřní výzdoby a mobiliáře. Protože jej přitahovaly jednoznačné tvary moderní architektury, fotografoval tedy neopakovatelným způsobem největší díla českého mezinárodního stylu našich největších českých architektů: Bohuslava Fuchse , Jaromíra Krejcara . Jeho studentem byl například fotograf skla Lumír Rott. Zemřel několik měsíců před koncem druhé světové války jako její nepřímá oběť. Následkem spojeneckého náletu byla přerušen...

Ľudovít Fulla

Ľudovít Fulla byl slovenský malíř a grafik, nositel titulu národní umělec. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního malířství a grafiky. Studoval v Praze na Akademii umění u profesora Kysely. Inspirací mu byl slovenský lid, jeho tradice i současný život a práce, lidové písně a pověsti. Byl mnohostranným umělcem, věnoval se malbě, dřevořezům, návrhům na gobelíny, jevištní výpravě a ilustraci. Je také autorem rubu nevydané bankovky v hodnotě 5000 Sk.

Kamil Fürst

Narozen 13.8.1883 v Přešticích, zemřel 3.5.1945 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a spisy z oboru.

Tatsuki Fujimoto

Japonský tvůrce manga komiksů.

Fuse

Japonský autor manga komiksů.

Eduard Fuchs

Doc. RNDr. Eduard Fuchs, CSc. je český vysokoškolský učitel, asistent katedry matematické analýzy a autor prací z oboru teorie množin. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) www.muni.cz/people/182/cv

Cornelia Funke

Cornelia Funkeová je německá spisovatelka , autorka knih pro děti a ilustrátorka. Po maturitě se přestěhovala do Hamburku, kde získala vzdělání diplomované pedagožky, skoro 3 roky pracovala jako vychovatelka a současně studovala knižní ilustraci na vysoké škole v Hamburku. Ke kariéře spisovatelky se dostala skrz původní povolání ilustrátorky. Zvrat v její kariéře způsobilo rozhodnutí ilustrovat svoje vlastní knihy . Je autorkou několika desítek takovýchto knih. Pracovala také jako scenáristka televizního seriálu. Do května 2005 žila se svým manželem a dětmi v Hamburku, poté se přestěhovali do Los Angeles. V roce 2006 její manžel po 25letém manželství zemřel. Její román Inkoustové srdce vyšel v září 2003 v Německu, Velké Británii, v USA, Kanadě a v Austrálii. V roce 2004 také vyšel anglický překlad její knihy Dračí jezdec. Celkový náklad jejích knih překročil v roce 2005 deset milionů kusů. Její knihy byly postupně překládané do 30 jazyků. Podle časopisu Time patřila v roce 2005 mezi 100 nejvlivnějších osobností světa. Mnohými kritiky byla nazvána německou Joanne Rowlingovou. Po vydání v angličtině se několikrát její knihy dostaly i na přední místa seznamu knižních bestsellerů v New Yorku. Několik jejích knih bylo zfilmováno americkou společností Warner Brothers. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cornelia Funkeová na slovenské Wikipedii.

Shin'ichi Fukuda

Japonský komiksový kreslíř.

Hideyuki Furuhashi

Japonský autor komiksů manga.

Jiří Fuchs

Narozen 1947, člen dominikánského řádu, práce z oboru filozofie a logiky.

Jiří Fučikovský

Narozen 2. 11. 1957 v Praze. Fotograf, editor, autor básní.

Josef Fučík

Narozen 1933, zemřel 14. 4. 2018. Vojenský důstojník a ekonom, publikace a studie s vojenskohistorickou a vojenskotechnickou tematikou.

Mitsuo Fuchida

Mitsuo Fuchida byl japonským kapitánem v japonském císařském námořním letectvu a leteckým bombardérem v japonském námořnictvu před druhou světovou válkou a během ní. Snad je nejlépe známý tím, že vedl první vlnu leteckých útoků na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941.

Alfred Fuchs

Alfred Fuchs byl česko-židovský spisovatel, novinář a překladatel z němčiny. V roce 1921 přijal křest a stal se členem římskokatolické církve. V roce 1941 byl umučen nacisty v koncentračním táboře Dachau. Roku 1992 byl vyznamenán Řádem TGM I. třídy in memoriam. Narodil se na Královských Vinohradech v rodině obchodního cestujícího Julia Fuchse a jeho manželky Berty, rozené Weissbarthové . Matka se stala obětí holokaustu, otec zemřel dříve. Po maturitě na Vinohradech roku 1911 studoval na Karlově univerzitě filosofii, práva a teologii a roku 1915 získal doktorát filosofie. Od roku 1918 učil na průmyslové škole v Ostravě a byl tajemníkem česko-židovského sionistického hnutí. Roku 1921 se dal pokřtít v Benediktinském opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, vstoupil do Lidové strany a věnoval se překládání a publicistice. Svoji konverzi vysvětlil v novele „Oltář a rotačka“. Psal hlavně o náboženství a církvi, o kultuře a politice. Redigoval pondělník Svobodného slova, psal do deníku Tribuna, kde se podepisoval značkou „Draf“, později do Přítomnosti a v letech 1923–1939 byl na tiskovém odboru Předsednictva vlády. Od roku 1925 byl šéfredaktorem deníku Prager Tagblatt a roku 1929 kandidoval do Senátu za Křesťansko-sociální hnutí. Zároveň přednášel na Svobodné škole sociálních nauk, kde se habilitoval prací „Nejnovější politika papežská“. Bezprostředně po nacistické okupaci Československa byl opakovaně vyslýchán gestapem. V říjnu 1940 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde byl v únoru 1941 umučen. Je pohřben na břevnovském hřbitově. Mladý Fuchs překládal Heineho „Hebrejské melodie“ , Goethovy „Balady“ a Janáčkův životopis od M. Broda, později latinské hymny a modlitby. Svoji první knihu věnoval „Židovské otázce“ a sionismu, další sjednocování církví, psal o demokratické politice a jejím vztahu k náboženství a napsal celou řadu knížek o vel...

Johana Fundová

Narozena 1989 v Praze. Specialistika na sociální média, autorka facebookové stránky Pure devadesátky.

Lenka Fukalová

Editorka a korektorka, spolupracuje s nakladatelstvím Krásná paní.

Olga Fujerová

Středoškolská profesorka, spisovatelka ženské a dívčí četby - debutovala dívčím románem Stříbrný háj , její poslední knihou se stal román Manoela se vrací .

Zsuzsa Füzesi

Maďarská ilustrátorka.

Dmitrij Andrejevič Furmanov

Dmitrij Andrejevič Furmanov byl ruský spisovatel. Znám je ponejvíce svým románem Čapajev z roku 1923, jehož děj byl posléze i zfilmován v roce 1934. Druhou slavnou knihou tohoto spisovatele se stal román Vzpoura z období Ruské občanské války v Turkmenistánu z roku 1924. Byl zakládajícím členem Ruské asociace proletářských spisovatelů, což byla organizace, jež v sovětském Rusku vznikla v roce 1925. Kromě výše uvedených dvou románů vydal velké množství drobnějších literárních prací , které jsou velmi zajímavé nejen literárně, ale i faktograficky, neboť se v převážné míře zakládají na jeho vlastních osobních zážitcích a zkušenostech jak z období 1. světové války, tak z období Ruské občanské války. Jeho sebrané spisy byly vydány posmrtně v letech 1926 až 1927.

Kate Furnivall

Kate Furnivallovou inspiroval k napsání této románové prvotiny příběh její matky Lily, která se narodila v Rusku, dětství strávila v Indii a Číně a která již v útlém věku zjistila, že jediné, co má v životě nějakou hodnotu, nosí člověk v hlavě a v srdci. Autorka má dva syny a žije s manželem Normanem v přímořské vesničce v hrabství Devon.

Carlos Fuentes

Carlos Fuentes Macías byl mexický spisovatel a jeden z nejznámějších prozaiků a esejistů ve španělsky mluvících zemích. Značně ovlivnil současnou latinskoamerickou literaturu a jeho díla jsou překládána do češtiny i mnoha dalších jazyků. Okusil i kariéru diplomata, jako jeho otec a procestoval téměř celý svět, navštívil i Prahu. Byl dvakrát ženatý a vychoval tři děti. Dalšími spisovateli jeho generace jsou Elena Poniatowska, José Emilio Pacheco a Carlos Monsiváis. Fuentes se narodil v Panama City v Panamě mexickým rodičům. Jeho matka se jmenovala Berta Macías Rivas a jeho otec Rafael Fuentes Boettiger. Otec byl diplomat, a tak strávil Carlos svoje dětství v několika hlavních městech Severní i Jižní Ameriky: Montevideu, Rio de Janeiro, Washingtonu, Santiagu, Quitu a Buenos Aires. Díky tomu mluvil již od mala plynně anglicky i španělsky. Vzdělání měl Fuentes vskutku kvalitní, neboť studoval v soukromých školách a po návratu do Mexika, kde žil až do roku 1965, nastoupil ve věku 16 let na prestižní školu Colegio de México. Roku 1948 vystudoval práva na Právnické fakultě Mexické národní univerzity. Studoval také ekonomii na Institut des Hautes Études Internationales v Ženevě. Oženil se s mexickou filmovou hvězdou Ritou Macedo, s kterou byl ženatý mezi lety 1959–1973 a měl s ní jednu dceru. Jeho časté zálety však jeho manželku dováděly k zoufalství, a tak jejich vztah skončil rozvodem. Tyto aféry se, podle něho, týkaly hereček jako Jeanne Moreau a Jean Seberg. Fuentes si následně vzal dnes již známou novinářku Silvii Lemus, jejíž specializací jsou rozhovory s osobnostmi. Následuje stopy svých rodičů, stal se roku 1965 diplomatem a sloužil v Londýně, Paříži a dalších hlavních městech. Roku 1978 rezignoval na funkci velvyslance ve Francii na protest dosazení Gustava Diaze Ordaze, bývalého prezidenta Mexika, na místo velvyslance ve Španělsku. Mim...

Gusta Fučíková

Gusta Fučíková, rozená Gusta Kodeřičová , byla česká a československá publicistka, nakladatelská redaktorka, politička Komunistické strany Československa, aktivistka ženských a mírových levicových organizací, poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Byla manželkou komunistického novináře a odbojáře Julia Fučíka popraveného za 2. světové války.

Aleš Fuchs

Narozen 11.5.1932 v Kroměříži. PhDr., divadelní kritik, scénárista, novinář, dramatik, vzpomínkové knihy, překlad ze slovenštiny, práce o filmu a divadle.

Josef Fuksa

Narozen 12.6.1893 v Okříškách. Ing., profesor obchodní akademie, národohospodář, literatura z oboru.

Miloslav Fulín

Narozen 15. 2. 1928 v Praze, zemřel 23. 7. 2019. Grafik, typograf.

Ivana Führmann Vízdalová

Narozena 28. 6. 1953 v Praze. PhDr., germanistka a bohemistka. Překlady z němčiny.

Paul Fuqua

Fotograf, autor příruček p fotografování.

Bun'o Fujisawa

Japonský dramatik, režisér, scenárista a překladatel. Autor mang.

Otakar Antoň Funda

Otakar Antoň Funda je český filosof, religionista, překladatel, vysokoškolský učitel a bývalý evangelický farář. Roku 1965 vystudoval protestantskou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Externě poté studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Na postgraduální studium odešel do Basileje, kde studoval na Filozofické a Teologické fakultě. Jeho disertační práce nesla název T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken u prof. M. Geigera. Komunistické úřady však nechtěly nostrifikovat Fundův basilejský doktorát, tudíž byl nucen, i přes značné obtíže, promovat znovu roku 1981 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , tentokrát prací Eirenaiovo učení o recapitulatio. V roce 1975 „podal Funda habilitační práci na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, pod názvem Myšlení o víře a myšlenky víry“. Avšak nebyl teologicky a politicky poplatný tehdejšímu směru českého protestantismu J. L. Hromádky „a svou koncepcí demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry vyvolal řadu polemik v českém protestantismu“. Jeho habilitační práce byla komunistickým režimem odmítnuta. V roce 1990, když již nebylo školství v područí komunistického režimu, mohl být habilitován na Husitské teologické fakultě UK v oboru filosofie náboženství. Předsedou habilitační komise byl prof. dr. Zdeněk Kučera, děkan fakulty. Na návrh Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně byl 5. června 2003 prezidentem republiky V. Klausem jmenován profesorem pro obor filosofie. Od roku 1995 působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde vyučuje předměty z etiky, filozofie a religionistiky jako Dějiny náboženství, Etické problémy či Antická a středověká filozofie. Od roku 2003 působil na dnes již neexistující Literární akademii Josefa Škvoreckého. ...

Milán Füst

Milán Fust byl maďarský spisovatel, básník a dramatik. V roce 1908 se setkal se spisovatelem Ernő Osvát a vydával první práce v literární revue Nyugat. Po studiu práva a ekonomii v Budapešti, se stal učitelem ve škole podnikání. V roce 1918, se stal ředitelem Vörösmarty akademie, ale byl nucen opustit místo v roce 1921. V roce 1928 - nervové zhroucení ho vedlo k tomu,aby strávil šest měsíců v sanatoriu v Baden-Badenu. V roce 1947 se stal učitelem na Képzőművészeti Főiskola. Jeho nejznámější román, feleségem története , byl vydáván v roce 1942.

Bohuslav Fultner

Autor ilustrací ke knize o lokomotivách, profesí železničář.

Chiqui de la Fuente

Španělský ilustrátor.

Joe Fullman

Americký autor dětské literatury.

Eliška Fučíková

Historička umění, Eliška Fučíková, má s uměním nejen profesní, ale i soukromý vztah. Málokdo z nás se bude dívat na obrazy dávných mistrů tak, jako tato žena, která je dokáže perfektně ocenit, najít v nich skrytá tajemství časů dávno minulých a představit je veřejnosti naprosto dokonalým způsobem. Eliška Fučíková je za své zásluhy v oblasti vědy a umění oceňována také na mezinárodní úrovni. Od roku 2003 je nositelkou francouzského Řádu rytíře věd a umění.

Francis Fukuyama

Yoshihiro Francis Fukuyama je americký spisovatel, politolog a filosof japonského původu. Proslavil se především dílem Konec dějin a poslední člověk , které je považováno za protiklad díla též amerického spisovatele Samuela P. Huntingtona. Zatímco Huntigton předpovídá neustálý spor základních civilizačních celků , Fukuyama tvrdí, že pádem tzv. Železné opony dějiny v podstatě skončily, neboť sice stále budou „probíhat události a vycházet noviny, které o nich budou psát“, ale demokratický a ekonomicky liberální světařád svou úspěšnou expanzí ukazuje, že je jediným možným a finálním stádiem sociokulturního vývoje lidstva a lidské vlády. Totalitní státy a diktatury jako např. Kuba, či Bělorusko jsou pouze anachronismem a je otázkou času, kdy i v nich zvítězí západní model fungování společnosti. Fukuyama srovnává své myšlenky s Marxovými tak, že Karl Marx považoval dějiny za spění ke komunismu, Fukuyama za jejich konec považuje právě dosažení liberální společnosti, volného trhu a západního životního stylu. Ve svém následném díle Trust: Social Virtues and Creation of Prosperity však dochází k pozměnění původních východisek a uznává, že kulturu nelze beze zbytku oddělit od ekonomie. Fukuyama je také spojován s nástupem neokonzervatismu v USA v době vlády Ronalda Reagana. Během úřadování prezidenta George Bushe se od neokonzervatismu distancoval. Během své kariéry Fukuyama postupně působil na George Mason University a Johns Hopkins University, od roku 2010 pak na Stanford University.

Maria Fürst

Německá autorka knih o filozofii a psychologii.

Jiří Fuchs

Autor publikací z oblasti stavebnictví, zaměřený na statiku kovových konstrukcí.

John Fuhrman

Americký podnikatel, investor, řečník a konzultant, autor mezinárodních bestsellerů o profesním a osobním růstu.

Kamil Fuchs

Narozen 1949.Autor prací z oboru ekonomie.

Július Fujak

Slovenský hudební vědec, hudební improvizátor, skladatel, estetik a organizátor hudebně-intermediálních projektů.

Josef Fuka

Prof. RNDr., PaedDr., Josef Fuka se narodil 10.12. 1907 v Ratajích u Bechyně, zemřel 19.11. 1992 v Olomouci. Byl profesorem, fyzikem i pedagogem. Literatura a učebnice z oboru.

Claudia Fugazza

Etoložka, věnuje se studiu chování psů a vlků a výcviku psů.

Radek Fukala

Radek Fukala je český historik specializující se na evropské dějiny novověku, z nich pak zejména na dějiny vedlejších zemí Koruny české. Po studiu na Pedagogické fakultě v Ostravě působil jako učitel na základní škole. V letech 1992–1995 jako odborný asistent na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a od roku 1995 jako pracovník Ústavu historie a muzeologie Slezské univerzity v Opavě. V roce 1997 dokončil doktorandské studium na Historickém ústavu filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a v roce 2003 obhájil habilitační práci na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2004–2011 působil na filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a od roku 2011 působí na filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.

Fedor Fudala

Milena Fucimanová

Narozena 28. 2. 1944 v Praze. Básnířka a spisovatelka, středoškolská profesorka, pedagogická metodička, autorka učebnic češtiny, stati v odborném tisku, zakladatelka a umělecká vedoucí divadla poezie a hudby Agadir, též autorka překladů z němčiny, polštiny a ruštiny, editorka antologie poetické sbírky.

Jaroslav Furmánek

Narozen 6. 7. 1949. Vojenský historik, překladatel z a do angličtiny, redaktor a později šéfredaktor čtvrtletníku Vojenské rozhledy.

Ivan Fučík

Narozen 1944. Redaktor, dramaturg, scénárista České televize.