Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 301 - 360 z celkem 4196 záznamů

Johana Fundová
Narozena 1989 v Praze. Specialistika na sociální média, autorka facebookové stránky Pure devadesátky.
Více od autora
Jiří Frejka
Jiří Frejka byl český režisér, divadelní teoretik a pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností české meziválečné divadelní avantgardy. Pocházel ze staré lesnické rodiny, jeho otec Josef Frejka byl lesním správcem v Útěchovicích , matka Kateřina, rozená Hájková, pocházela z Červené Řečice. Jiří byl nejmladší ze šesti dětí. Dětství a dospívání v kultivované rodině uprostřed krásné přírody mělo vliv na jeho pozdější umělecké vnímání. Čtyři roky chodil do obecné školy, potom na gymnázium v Praze, kde vynikal v literatuře, filozofii, latině, řečtině a němčině. Začal se zajímat o divadlo, i když pro svou extrémně plachou a ostýchavou povahu nemohl vystoupit ve školních představeních jako herec. Sblížil se se skupinou posluchačů pražské konzervatoře a pro jejich veřejné vystoupení napsal v roce 1923 svou dramatickou prvotinu, antickou frašku Kithairon. Představení se konalo v Měšťanské besedě a hráli v něm mj. Václav Trégl, František Salzer, Nina Bártů, bratři Rádlové a Ella Posnerová. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě UK historii, filozofii a estetiku. Vzdělání zakončil absolutoriem v říjnu 1929. Hlavním smyslem života však pro něho bylo divadlo. Při studiu pokračoval Frejka v divadelní činnosti a krátce navštěvoval dramatické oddělení pražské konzervatoře. Jeho formální studium konzervatoře mu umožnilo stát se členem žákovského spolku a usednout u režisérského stolku při mnoha představeních, pořádaných s oficiálním souhlasem ředitelství pod hlavičkou sdružení posluchačů konzervatoře, např. v Legií malých a na Scéně adeptů, kde se scházela skupina elévů činohry Národního divadla a posluchačů dramatického oddělení konzervatoře. Pod Frejkovým vedením pak nastudovali a uvedli mladí konzervatoristé v únoru 1925 ve vyšehradském divadle Na slupi úpravu hry George Dandin od Molièra, pod názvem Cirkus Dandin a několik dal...
Více od autora
Jiří Fixl
Jiří Fixl je český malíř, grafik a ilustrátor, syn výtvarníka a pedagoga Viktora Fixla, dlouhou dobu působil jako výtvarný redaktor nakladatelství Albatros a četných časopisů pro děti, zj. časopisu Mateřídouška. Dlouhodobě se věnuje zejména ilustraci knih pro děti. Syn výtvarníka a pedagoga Viktora Fixla . V letech 1965–1969 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a následně mezi roky 1970–1976 studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesorů Zdeňka Sklenáře, Evžena Weidlicha a Rostislava Vaňka. Praxe ve Studiu Jiřího Trnky. Malíř, grafik a ilustrátor, působil také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Albatros a v časopise Mateřídouška. V sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech intenzivní ilustrační spolupráce s dětskými časopisy. Realizace výtvarné výzdoby v architektuře – mateřská škola v Prachaticích a Jindřichově Hradci. Tvorba především v oblasti ilustrace knih pro děti a mládež. Celkem ilustroval asi sto třicet titulů od leporel, řady učebnic, beletrie, až po knihy pohádkové i naučné, včetně několika autorských. Od roku 2010 se ve Studiu efef věnuje produkci vlastních tiskovin a knih. Pořádá autorské besedy a výtvarné dílny pro knihovny a školy v Čechách a na Moravě a pravidelně se podílí na projektu Noc s Andersenem, pro který v roce 2010 namaloval podobiznu Hanse Christiana Andersena. Seznam jím ilustrovaných knih:
Více od autora
Jan Šimon Fiala
Narozen 17. 12. 1936 v Brně, zemřel 9. 6. 2004 v Praze. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.
Více od autora
Jan Folný
Narodil se v Karlových Varech. Vystudoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Povoláním učitel českého a ruského jazyka, aktuálně vyhořelý. Autor knihy Od sebe / k sobě , „nejlepší bisexuální novely Prahy 6 o Irsku všech dob“, v níž zúročil své zkušenosti a zážitky z tříletého pobytu v Irsku. V současnosti žije a pracuje v Londýně.
Více od autora
Jan Fischer
Jan Fischer je český statistik a politik, od 8. května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády, později nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013. Dlouho byl považován za favorita s jistým postupem do druhého kola, ale koncem roku 2012 začal ztrácet preference a nakonec s 16,35 % jen těsně získal třetí místo. V červenci 2013 se stal ministrem financí a místopředsedou vlády Jiřího Rusnoka, ve funkci působil do ledna 2014. Po Vysoké škole ekonomické pracoval na Federálním statistickém úřadě, kde kvůli služebnímu postupu v roce 1980 vstoupil do Komunistické strany Československa. V 90. letech byl místopředsedou a od dubna 2003 předsedou Českého statistického úřadu. Jako premiér před koncem českého předsednictví Evropské unie v roce 2009 také předsedal Radě Evropské unie. Od září 2010 do léta 2012 působil jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, poté odešel do důchodu. Fischerův otec RNDr. Otto Fischer vystudoval matematiku a pojistnou matematiku; během druhé světové války jako žid prošel ghetto Terezín, koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau a kladskou pobočku tábora Gross-Rosen; z celé rodiny přežil holokaust pouze on a jeho matka. Poté se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu Československé akademie věd a vyučoval zejména analýzu rozptylu na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Matka RNDr. Věra Fischerová byla také statistička, pocházela z původně katolické rodiny. Jan Fischer se sám označuje jako nehalachický žid, neboť podle ortodoxní a konzervativní judaistické tradice se židovství dědí po matce. Roku 1975 se Fischer oženil s Ivanou Janeckou , která pracovala jako dětská sestra. Syn Jakub Fischer je profesorem ekonomické statistiky a prorektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Dcera Kateřina Drbohlavová mnoho let pracovala ve vzdělávací spole...
Více od autora
James Reed Ferguson
Narozen 10. 1. 1906 v Praze, zemřel 14. 10. 1962 tamtéž. Novinář, autor dobrodružných románů.
Více od autora
J. Suzanne Frank
vystudovala žurnalistiku a historii. Během četných pobytů v Egyptě dospěla k rozhodnutí, že napíše román o jednom z nejzajímavějších období dějin této země. Sama říká, že se nechala inspirovat několika autory, kteří také propadli kouzlu starověkých civilizací, ale zároveň chtěla svůj příběh něčím ozvláštnit. Výsledkem byla prvotina Odrazy v Nilu , která se setkala s velkým ohlasem čtenářů i literární kritiky. Dnes je Suzanne Frank autorkou čtyř historických románů, jež zavádějí čtenáře do dávno zašlých věků, opředených řadou legend a mýtů.
Více od autora
Ivan Fíla
Ivan Fíla je český filmový režisér, scenárista, spisovatel a fotograf. Narodil se v Praze 24. prosince 1956. V roce 1977 emigroval do Německa, kde na Filmové fakultě v Kolíně nad Rýnem vystudoval režii a scenáristiku. Fíla začal natáčet dokumentární a krátké filmy a pracoval také jako fotograf v Hongkongu a New Yorku. V roce 1996 debutoval hraným filmem Lea, který měl premiéru na Benátském filmovém festivalu, kde vyhrál cenu OCIC. Film byl nominován na Golden Globe jako nejlepší cizojazyčný film a na Evropskou filmovou cenu. Mimo dalších mezinárodních filmových ocenění získal také dva České lvy. Film mu otevřel cestu do Hollywoodu, kde Fíla na pozvání Stevena Spielberga napsal pro Studio DreamWorks a producentku Wendy Finerman scénář The Betty Schimmel Story. Jeho další film Král zlodějů měl premiéru v roce 2004 na Moskevském mezinárodním festivalu. Fílův scénář vyhrál „Prix d'Or“ za nejlepší evropský scénář, tak jako čtyři České lvy. Film Král zlodějů byl slovenskou nominací na Oskara v kategorii zahraniční film, kde se dostal do užšího výběru nejlepších 9 filmů. Vedle hraných filmů natočil Fíla dokumentární filmy Margarete Buber-Neumann – Německý osud, Kroky v labyrintu, Václav Havel – Česká pohádka, ,Hitler – Vyděrač, Mlha, Joschka Fischer a další. Fíla momentálně připravuje český film Den štěstí, volně inspirovaný životem zpěváka Petra Nováka a herečky Evy Jakoubkové, a v mezinárodní koprodukci anglicky mluvenou komedii Bella Luna. Hlavní úlohu má hrát americká herečka Sharon Stone. V roce 2018 vydal román Muž, který stál v cestě inspirovaný životními osudy komunistického politika Františka Kriegla. V roce 2019 Český rozhlas Plus odvysílal audioverzi knihy, přičemž Fila chystá také filmové zpracování příběhu. Žije v Los Angeles, Frankfurtu a v Praze. ...
Více od autora
Isabelle Fougère
Narozena 1968. Francouzská novinářka a autorka populárně-naučných publikací pro děti.
Více od autora
Hugh Fleming
František H Šubert Další používaná jména autora: Hugh Fleming , Henry Nelson Narozen 1895 v Praze, zemřel 27.9.1946 tamtéž. Detektivky a literatura pro mládež.
Více od autora
Emilie Flygare-Carlén
Rodné jméno Smith narózená 8.srpna 1807 v Strömstad , zemřela 5.února 1892 ve Stockholmu , byla provdána za lékaře, porodila několik dětí, z nich jí 2 zemřeli v útlém věku, Prožila mnoho tragických událostí a proto začala psát vážné romány, posléze se znovu provdala a začala psát romány z prostředí, které dobře znala a s nimiž slavila úspěchy. Flygare-Carlénpodle výběru témat a prostředí, stejně jako její prozíravosti a morálním postoji je považována za průkopníka ve švédské literatuře. Psala o krajině, činnosti a společenské náladě, o níž byla obeznámena.
Více od autora
Dmitrij Andrejevič Furmanov
Dmitrij Andrejevič Furmanov byl ruský spisovatel. Znám je ponejvíce svým románem Čapajev z roku 1923, jehož děj byl posléze i zfilmován v roce 1934. Druhou slavnou knihou tohoto spisovatele se stal román Vzpoura z období Ruské občanské války v Turkmenistánu z roku 1924. Byl zakládajícím členem Ruské asociace proletářských spisovatelů, což byla organizace, jež v sovětském Rusku vznikla v roce 1925. Kromě výše uvedených dvou románů vydal velké množství drobnějších literárních prací , které jsou velmi zajímavé nejen literárně, ale i faktograficky, neboť se v převážné míře zakládají na jeho vlastních osobních zážitcích a zkušenostech jak z období 1. světové války, tak z období Ruské občanské války. Jeho sebrané spisy byly vydány posmrtně v letech 1926 až 1927.
Více od autora
Delia Fiallo
Delia Fiallo se narodila na Kubě, kde začala svou kariéru jako spisovatelka v roce 1952. Už po pět desetiletí píše nejúspěšnější romány pro ženy. Její telenovely, jichž napsala už 35, se natáčí v Mexiku, v Peru, na Kubě, v USA, ve Venezuele i v Argentině. Přes 1,6 bilionu diváků po celém světě dokazuje, že hispánská produkce byla vždy velice mezinárodně úspěšná. Sama Delia vlastní doktorát z filozofie a literatury na havanské univerzitě. Úspěch jí přinesl bohatství a především popularitu. Dnes pobývá v Miami na Floridě a píše zejména pro venezuelskou televizi. Je proslulá tím, že nekončí samotným napsáním scénáře, ale také se účastní natáčení a velmi ochotně vyhoví hereckým i režijním požadavkům. Její příběhy posléze dostaly nový rozměr - zaměřila se také na širší společenské problémy.
Více od autora
Dawn French
Dawn Frenchová je populární britská televizní a filmová herečka a divadelní komička. Dříve vystupovala s Jennifer Saundersovou v televizní show French & Saundrs, v němž si duo dělalo legraci z celebrit jako Madonna nebo Spice Girls. Zahrála si i ve filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu . Svůj románový debut Tak trochu úžasní vydala v roce 2010 a z knihy se rázem stal bestseller.
Více od autora
Cornelia Funke
Cornelia Funkeová je německá spisovatelka , autorka knih pro děti a ilustrátorka. Po maturitě se přestěhovala do Hamburku, kde získala vzdělání diplomované pedagožky, skoro 3 roky pracovala jako vychovatelka a současně studovala knižní ilustraci na vysoké škole v Hamburku. Ke kariéře spisovatelky se dostala skrz původní povolání ilustrátorky. Zvrat v její kariéře způsobilo rozhodnutí ilustrovat svoje vlastní knihy . Je autorkou několika desítek takovýchto knih. Pracovala také jako scenáristka televizního seriálu. Do května 2005 žila se svým manželem a dětmi v Hamburku, poté se přestěhovali do Los Angeles. V roce 2006 její manžel po 25letém manželství zemřel. Její román Inkoustové srdce vyšel v září 2003 v Německu, Velké Británii, v USA, Kanadě a v Austrálii. V roce 2004 také vyšel anglický překlad její knihy Dračí jezdec. Celkový náklad jejích knih překročil v roce 2005 deset milionů kusů. Její knihy byly postupně překládané do 30 jazyků. Podle časopisu Time patřila v roce 2005 mezi 100 nejvlivnějších osobností světa. Mnohými kritiky byla nazvána německou Joanne Rowlingovou. Po vydání v angličtině se několikrát její knihy dostaly i na přední místa seznamu knižních bestsellerů v New Yorku. Několik jejích knih bylo zfilmováno americkou společností Warner Brothers. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cornelia Funkeová na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Colin Forbes
Britský autor převážně detektivních a špionážních románů. Skutečné jméno tohoto autora je Raymond Harold Sawkins.
Více od autora
Christopher Fowler
Christopher Fowler je anglický romanopisec žijící v Londýně a bývá nejčastěji spojován s literárním stylem, kterému se říká "dark urban fiction". Všechny jeho knihy obsahují prvky černé komedie, téma úzkosti a sociální satiru. Kromě románů píše povídky, scénáře, články do novin a kritiky. Narodil se v Greenwichi v roce 1953. V Londýně mimo jiné provozuje společnost The Creative Partnership, která poskytuje marketingové služby pro většinu hlavních i nezávislých filmových společností v UK. On a jeho zaměstnanci vytvořili a produkovali materiály pro dokumenty, trailery apod. pro osobnosti jako John Cleese, Eddie Murphy, Almodovar, Bertolucci, Zeffirelli, nebo třeba Tarantino. .....
Více od autora
Carlos Fuentes
Carlos Fuentes Macías byl mexický spisovatel a jeden z nejznámějších prozaiků a esejistů ve španělsky mluvících zemích. Značně ovlivnil současnou latinskoamerickou literaturu a jeho díla jsou překládána do češtiny i mnoha dalších jazyků. Okusil i kariéru diplomata, jako jeho otec a procestoval téměř celý svět, navštívil i Prahu. Byl dvakrát ženatý a vychoval tři děti. Dalšími spisovateli jeho generace jsou Elena Poniatowska, José Emilio Pacheco a Carlos Monsiváis. Fuentes se narodil v Panama City v Panamě mexickým rodičům. Jeho matka se jmenovala Berta Macías Rivas a jeho otec Rafael Fuentes Boettiger. Otec byl diplomat, a tak strávil Carlos svoje dětství v několika hlavních městech Severní i Jižní Ameriky: Montevideu, Rio de Janeiro, Washingtonu, Santiagu, Quitu a Buenos Aires. Díky tomu mluvil již od mala plynně anglicky i španělsky. Vzdělání měl Fuentes vskutku kvalitní, neboť studoval v soukromých školách a po návratu do Mexika, kde žil až do roku 1965, nastoupil ve věku 16 let na prestižní školu Colegio de México. Roku 1948 vystudoval práva na Právnické fakultě Mexické národní univerzity. Studoval také ekonomii na Institut des Hautes Études Internationales v Ženevě. Oženil se s mexickou filmovou hvězdou Ritou Macedo, s kterou byl ženatý mezi lety 1959–1973 a měl s ní jednu dceru. Jeho časté zálety však jeho manželku dováděly k zoufalství, a tak jejich vztah skončil rozvodem. Tyto aféry se, podle něho, týkaly hereček jako Jeanne Moreau a Jean Seberg. Fuentes si následně vzal dnes již známou novinářku Silvii Lemus, jejíž specializací jsou rozhovory s osobnostmi. Následuje stopy svých rodičů, stal se roku 1965 diplomatem a sloužil v Londýně, Paříži a dalších hlavních městech. Roku 1978 rezignoval na funkci velvyslance ve Francii na protest dosazení Gustava Diaze Ordaze, bývalého prezidenta Mexika, na místo velvyslance ve Španělsku. Mim...
Více od autora
Becca Fitzpatrick
Becca Fitzpatricková se narodila 3. února 1979 a čtenářsky ji odkojily Nancy Drew a Trixie Belden. Jako dítě si prošla dvěma etapami. Nejdřív, když ve svých osmi letech poprvé zhlédla Honbu za diamantem, se rozhodla, že se stane spisovatelkou, protože jí tahle profese učarovala. Sama sebe viděla, jak pobíhá v kolumbijské džungli a záda jí hrdinsky kryje Michael Douglas. Pak se na čas rozhodla spisovatelskou dráhu opustit ve prospěch ještě dobrodružnější profese. Umanula si, že bude agentkou CIA, ale naštěstí jen do chvíle, kdy si přečetla memoáry skutečné agentky a změnila názor. Psát či nepsat? Její vysokoškolský titul nemá kupodivu s literaturou nic společného, právě naopak, její profesor angličtiny ji chtěl dokonce nechat propadnout. Psaní se tudíž nevěnovala až do svých čtyřiadvacátých narozenin, kdy její osud definitivně zpečetil její manžel. Nemohl se totiž rozhodnout, jestli své ženě dát k narozeninám kurz japonské kuchyně nebo osmitýdenní kurz tvůrčího psaní. Proč ho vůbec psaní napadlo, když jeho žena do té doby nenapsala ani čárku není jasné, ale co víme jistě je, že se nakonec rozhodl udělat ze své ženy spisovatelku. Intuice a osud v jejich rodině očividně řídí všechno. Manžel intuitivně vybral kurz psaní a Becca, ačkoliv díky svému profesoru angličtiny neměla k psaní žádný vztah, se přesto rozhodla do toho jít. A povedlo se. Román Zavržený začala psát v roce 2003 prakticky ihned po skončení kurzu. Fascinující je, že dokázala napsat koncept celé knihy za pár týdnů, aniž by věděla, jak chce vlastně příběh zaplést. S většinou ale nebyla spokojená, a tak ho odložila a po několika měsících se k němu vrátila, jen proto, aby ho až na první tři kapitoly celý seškrtala a začala od začátku. A Stephenie má další konkurentku Až napotřetí se knihu podařilo dokončit. Správný vydavatel, správná reklama, chytlavá obálka i motto a zrodila se nová autorská hvězda romantické fantasy. Úspěch knihy Zavržený je vzhledem k přesycenosti amerického trhu opravdu působivý a vsa...
Více od autora
André Frossard
André Frossard byl přední francouzský katolický spisovatel, publicista a filosof, od roku 1987 člen Francouzské akademie. Byl blízkým přítelem papeže Jana Pavla II. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Patrně nejslavnějším a nejpřekládanějším Frossardovým dílem je autobiografická kniha Bůh je, já jsem ho potkal , v níž popisuje svou konverzi ke katolicismu, k níž došlo v roce 1935 . Jeho otcem byl Ludovic-Oscar Frossard, jeden ze zakladatelů Francouzské komunistické strany.
Více od autora
AG Flek
AG Flek je česká folková a rocková skupina, která vznikla na počátku 80. let. Její hudba je charakteristická prolínáním tradiční moravské lidové hudby s rockovými prvky, což vytváří jedinečný a osobitý zvuk. AG Flek si v Československu získala popularitu díky svému inovativnímu přístupu k hudbě a schopnosti navázat kontakt s publikem prostřednictvím lyrického vyprávění a melodických skladeb.
Více od autora
Zdeněk Faktor
Ing. Zdeněk Faktor se narodil 16. února 1934. V letech 1953-1958 absolvoval studium na Vojenské technické akademii v Brně. V září roku 1958, nastoupil do Československé státní zkušebny zbraní a střeliva pro civilní potřebu nejprve jako asistent tehdejšího ředitele Ing. Jana Valníčka. Ředitel Valníček, vzhledem ke svému legionářskému původu, režimu nevyhovoval, takže jej zakrátko Ing. Faktor ve funkci ředitele vystřídal a na své pozici zůstal až do roku 1985, neuvěřitelných 27 let. Během jeho působení se Československo stalo v roce 1965 členem Bruselské úmluvy z roku 1914 o jednotných pravidlech pro vzájemné uznávání značek při zkoušení palných zbraní, jejímž výkonným orgánem byla Stálá komise pro zkoušení zbraní a střeliva , a novelizovaný text Úmluvy podepsalo Československo 9. května 1970. Pro potřeby prezentace zkušebny sepsal Ing. Faktor v roce 1966 útlou, avšak výtěžnou dvojjazyčnou brožurku s názvem 75 let zkoušení zbraní v Československu, která obsahovala řadu informací o zkoušení zbraní u nás už od doby založení zkušeben v rakousko-uherské monarchii v roce 1891. První publikací, kterou Ing Faktor napsal, byla kniha Lovecké zbraně a střelivo, kterou poprvé vydalo tehdejší Státní zemědělské nakladatelství Praha v roce 1972. O rok později znovu byla kniha vydána znovu. Ing. Faktor v jistém smyslu navázal na Dřímalovu knihu Lovecké střelectví, vydanou stejným nakladatelstvím v roce 1955. Lovecké střelectví již nebylo možné koupit a odborná kniha s podobným zaměřením na našem trhu scházela. Po deseti letech od prvního vydání Loveckých zbraní a střeliva vydalo SZN navazující knihu Rukověť loveckého střelectví. Měla dva autory, ale Ing. Faktor po letech vzpomínal, že podstatnou část textu napsal sám. Společně s Janem Gargelou z Kriminalistického ústavu v Praze vydali v nakladatelství Artia knihu o značkách palných zb...
Více od autora
Vladimír Fyman
Narozen 7.10.1923 v Bělé pod Bezdězem, zemřel 29. 7. 2014. Fotograf, fotografie krajiny, architektury, výtvarného umění a památek.
Více od autora
Václav Fořtík
Václav Fořtík je český organizátor, editor a aktivista, od dubna do září 2016 místopředseda České pirátské strany. Od počátku 90. let se podílel na organizování akcí v rodném Ústí a později v Praze, kde založil Sci-fi klub Terminus a od roku 1997 pořádal tradiční setkání Pragocon . Od 1. července 1999 do 30. června 2001 a od 1. července 2003 do 30. června 2007 byl předsedou Mensy ČR, mimo tato tři volební období byl opakovaně 1. místopředsedou. Byl koordinátorem a předsedou tzv. Dětské Mensy , od počátku roku 2010 předsedou Rady pro Dětskou Mensu. Podporoval činnost Osmiletého gymnázia Buďánka, o. p. s. – byl předsedou a místopředsedou správní rady , členem správní rady a členem dozorčí rady . S manželkou PhDr. Jitkou Fořtíkovou, Ph.D. založil tzv. Centrum nadání. K roku 2010 byl aktuálním organizátorem soutěže Miss Mensa. V roce 2011 byl spolugarantem televizní soutěže „nadprůměrně inteligentních lidí“ Fenomén. V roce 2014 byl odborným poradcem televizní soutěže Nejchytřejší Čech. Jako autor a editor se podílel na vydávání inteligenčních testů, knih s touto tematikou a časopisu IQ . Testy a články přispívá do časopisů a novin . Zároveň s konáním Pragoconu pořádal literární soutěž O loutnu barda Marigolda . Před profesionalizací české armády se zasazoval o zrušení povinné vojenské služby. V roce 2009 se angažoval v nové České pirátské straně. Jako člen strany se v roce 2010 neúspěšně zúčastnil obecních voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy jako lídr kandidátky pro obvod I. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 ka...
Více od autora
Sebastian Faulks
se narodil 20. dubna 1953 a po studiích v Cambridgi působil jako literární redaktor listu Independent, odkud však roku 1991 odešel a plně se věnoval psaní. Coby sloupkař a literární kritik nicméně nadále přispíval do různých časopisů a novin a úspěšně spolupracuje i s televizí a rozhlasem. Je členem britské Královské literární společnosti. Svou první knihu, A Trick of the Light , vydal roku 1984, poté následoval první díl volné trilogie zasazené do meziválečné Francie – The Girl at the Lion d’Or a bestsellery Birdsong a Charlotte Gray . Závěrečný román, popisující dobrodružství skotské dívky, jež se během druhé světové války zapojí do francouzského odboje, byl roku 2002 zfilmován s Cate Blanchettovou v hlavní roli. Na literaturu faktu se Faulks zaměřil v životopisných vyprávěních The Fatal Englishman: Three short lives , k válečnému tématu se však vrátil, a to jak v díle On Green Dolphin Street , tak – alespoň okrajově – ve svém zatím posledním románu Human Traces . V roce 2006 vyšla Faulksovi ještě sbírka parodií a pastišů Pistache inspirovaná především jeho rozhlasovým pořadem pro stanici BBC Radio 4. Za svá díla získal Faulks několik literárních ocenění, úspěšný román Birdsong byl dokonce nominován na Booker Prize. Faulks žije s manželkou a dvěma dětmi v Londýně.
Více od autora
Rolf Fremont
JUDr., spisovatel a skladatel. Narozen 10.11. 1879 v Mladé Boleslavi, zemřel 13.5. 1962 v Praze. Skladby psal pod vlastním jménem Rudolf Fiedler. Ministerský úředník, hudební skladatel. Působil také jako starosta Spolku českých beletristů Máj. Je autorem cyklu pěti historických dobrodružných románů Ve stínu věčnosti , historickým tématem se zabývá i v románu Mistr černého umění .
Více od autora
Renáta Frančíková
Renata Frančíková je výtvarnice, vytvořila množství ilustrací a také autorských publikací pro rozvíjení dětské tvořivosti.
Více od autora
Petr Freiwillig
Petr Freiwillig je český historik a publicista. Vystudoval libereckou Integrovanou střední školu dopravní a stavební. Následně pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Toto studium však ukončil a od roku 1999 pracoval pro pražský dopravní podnik, odkud po jednom roce odešel do společnosti ČSAD Liberec. Roku 2005 začal dálkově na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity studovat obor Historické vědy. Následně pokračoval ve studiu na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, které úspěšně zakončil obhajobou diplomové práce. Od roku 2013 studoval v kombinovaném doktorském studiu obor Trvale udržitelný rozvoj a průmyslové dědictví na katedře architektury Fakulta stavební ČVUT. Roku 2017 zde obhájil disertační práci na téma Transformace proto-industrie na tovární způsob výroby: vliv změny výrobního způsobu na stavební podobu výrobních objektů na příkladu Frýdlantska. Od roku 2009 je zaměstnán na Odboru péče o památkový fond na libereckém pracovišti Národního památkového ústavu. Svými názory přispívá do celostátních periodik, na odborné webové stránky „Liberec:Reichenberg, architektura na severu Čech“ či do vysílání Českého rozhlasu.
Více od autora
Pavel Fojtík
Pavel Fojtík je český historik specializovaný zejména na historii pražské dopravy a vexilolog, od roku 2005 vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy, autor či spoluautor stovek dokumentárních, instrukčních, výukových a propagačních filmů a také mnoha publikací o historii pražské dopravy i jiných tématech. Absolvoval gymnázium a vystudoval obor dokumentární tvorby na filmové a televizní fakultě AMU. V 80. letech působil jako režisér a scenárista dokumentárních filmů, od roku 1992 na volné noze. Historii dopravy se začal věnovat v roce 1977. Od roku 2005 pak pracuje jako vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy. Od poloviny 70. let se věnuje také vexilologii a heraldice. Je členem výboru České vexilologické společnosti a cca od roku 1996 či 1999 je jedním z expertů parlamentního podvýboru pro heraldiku a vexilologii. Pavel Fojtík je autorem či spoluautorem stovek dokumentárních, instrukčních, výukových a propagačních filmů. Ve filmových databázích jsou dohledatelné:
Více od autora
Otto von Frisch
Německý zoolog, ředitel Státního přírodovědného muzea mezi lety 1977-1995, syn fyziologa Karla von Frische .
Více od autora
Otakar Frankenberger
JUDr. Otakar Frankenberger absolvoval právnickou fakultu University Karlovy, věnoval se však především studiu vojenské historie a je dnes nestorem českých historiků vojenství. Dlouhá léta pracoval ve Vojenském historickém ústavu , dnes je v důchodu. Z jeho četných článků, studií a publikací jmenujme alespoň Husitské válečnictví po Lipanech, Češi v roce 1866, Zeměbrana v českých zemích v roce 1809, Václav Radecký z Radče.
Více od autora
Otakar Antoň Funda
Otakar Antoň Funda je český filosof, religionista, překladatel, vysokoškolský učitel a bývalý evangelický farář. Roku 1965 vystudoval protestantskou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Externě poté studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Na postgraduální studium odešel do Basileje, kde studoval na Filozofické a Teologické fakultě. Jeho disertační práce nesla název T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken u prof. M. Geigera. Komunistické úřady však nechtěly nostrifikovat Fundův basilejský doktorát, tudíž byl nucen, i přes značné obtíže, promovat znovu roku 1981 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , tentokrát prací Eirenaiovo učení o recapitulatio. V roce 1975 „podal Funda habilitační práci na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, pod názvem Myšlení o víře a myšlenky víry“. Avšak nebyl teologicky a politicky poplatný tehdejšímu směru českého protestantismu J. L. Hromádky „a svou koncepcí demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry vyvolal řadu polemik v českém protestantismu“. Jeho habilitační práce byla komunistickým režimem odmítnuta. V roce 1990, když již nebylo školství v područí komunistického režimu, mohl být habilitován na Husitské teologické fakultě UK v oboru filosofie náboženství. Předsedou habilitační komise byl prof. dr. Zdeněk Kučera, děkan fakulty. Na návrh Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně byl 5. června 2003 prezidentem republiky V. Klausem jmenován profesorem pro obor filosofie. Od roku 1995 působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde vyučuje předměty z etiky, filozofie a religionistiky jako Dějiny náboženství, Etické problémy či Antická a středověká filozofie. Od roku 2003 působil na dnes již neexistující Literární akademii Josefa Škvoreckého. ...
Více od autora
Myrtil Frída
Myrtil Frída byl český filmový archivář, historik a publicista. Neobvyklé křestní jméno dostal podle jedné z postav divadelní hry Hippodamie, jejímž autorem byl jeho prastrýc Jaroslav Vrchlický . V roce 1945 začal spolupracovat s Jindřichem Brichtou, zakladatelem filmových sbírek Národního technického muzea a vedoucím Filmového archivu. Myrtil Frída pak pracoval ve filmovém archivu třicet let. Byl znalcem českého němého filmu a amerických němých grotesek, komedií a muzikálů. Byl autorem článků a publikací s filmovou tematikou, scenáristou a spoluautorem televizních seriálů . Po okupaci Československa v srpnu 1968 ukryl ve filmovém archivu zakázané dokumentární filmy. V roce 1978 přijal čestné členství v ineditním spolku Societas Incognitorum Eruditorum . Ten od května 1976 do prosince 1988 SIE vydával v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. M.F. v SIE, jejímiž zakládajícími členy byli i jeho dcera Eva a zeť, filmový historik Jiří Cieslar, přednášel a v AI též publikoval. Zahrál si také ve filmech Stopa vede do Liptákova a Adéla ještě nevečeřela .
Více od autora
Myriam Ferrón
Španělská profesorka výtvarného umění, ilustrátorka odborných publikací.
Více od autora
Miroslav Foret
Narozen 20. 12. 1946 v Brně. Sociolog. Muzikolog. Prof., PhDr., CSc., zabývá se výzkumy veřejného mínění. Syn dirigenta Mirka Foreta . Saxofonista. Autor rozhlasových a televizních pořadů. O populární a jazzové hudbě psal v 60. až 80. letech do denního i odborného tisku, včetně zahraničního a zámořského. Od roku 1990 se věnuje výhradně své odborné vědeckovýzkumné profesi. Pomáhal založit soukromé vysoké školy v Brně, Bratislavě a Znojmě.
Více od autora
Milton Friedman
Milton Friedman byl americký ekonom, který obdržel v roce 1976 Nobelovu cenu za ekonomii za svůj výzkum analýzy spotřeby, měnové historie a teorie a složitosti stabilizační politiky. Friedman, spolu s George Stiglerem a dalšími, byl v období 40. let 20. století mezi intelektuálními vůdci druhé generace Chicagské ekonomické školy, což byla skupina přednášejících na Ekonomické katedře Chicagské univerzity. Několik studentů a mladých profesorů, kteří byli přijati nebo mentorováni Friedmanem v Chicagu, se stalo vedoucími světovými ekonomy. Jednalo se například o Garyho Beckera, Roberta Fogela, Thomase Sowella a Roberta Lucase Jr. Friedmanovy výzvy k tomu, co později nazval „naivní keynesiánskou“ teorií, začaly jeho reinterpretací pojmu „konzumní funkce“ v 50. letech 20. století. V šedesátých letech se stal hlavním obhájcem oponujícím keynesiánské vládní politice a popsal svůj přístup jako použití „keynesiánského jazyka a aparátu“, přičemž odmítl jeho „počáteční“ závěry. Tvrdil, že existuje „přirozená“ míra nezaměstnanosti a argumentoval tím, že nezaměstnanost pod touto mírou by způsobila zrychlení inflace. Domníval se, že Phillipsova křivka byla v přirozeném stavu vertikální a předpověděl jev, který vešel ve známost jako stagflace. Friedman prosazoval alternativní makroekonomický pohled známý jako „monetarismus“ a tvrdil, že by se měla upřednostňovat politika stabilního a malého rozšiřování peněžních zásob. Jeho představy o měnové politice, zdanění, privatizaci a deregulaci ovlivnily vládní politiku, zejména v 80. letech. Jeho měnová teorie ovlivnila reakci Federálního rezervního systému na globální finanční krizi v letech 2007–2008. Friedman byl poradcem republikánského prezidenta Ronalda Reagana a konzervativní britské premiérky Margaret Thatcherové. Jeho politická filosofie vyzdvihovala výhody ekonomického systému volného trhu s minimálními zásahy. F...
Více od autora
Miloš Filip
Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu při Masarykově univerzitě v Brně, kde získal doktorát z finanční ekonomie a kvalifikoval se na prestižní, celosvětově uznávaný titul pro finanční poradce Chartered Financial Analyst . V představenstvu společnosti ING Investment Management zodpovídal za obchod a marketing produktů investiční správy v ČR a na Slovensku. Dále pracoval v jako konzultant vrcholového managementu ČSOB, ředitel penzijního fondu a také poradce pro prémiovou klientelu skupiny ABN AMRO. Dlouhodobě se věnuje otázce klientského poradenství, osobních financí a finančního vzdělávání. Je autorem několika odborných finančně-vzdělávacích publikací.
Více od autora
Martin Flosman
Narozen roku 1979. Mgr., archivář, zabývá se vojenskou duchovní službou od rakouské c. k. armády do roku 1950, zejména účastí duchovních ve druhém zahraničním vojenském odboji. Autor publikací z oboru.
Více od autora
Martin Fendrych
Martin Fendrych je český novinář a spisovatel, bývalý politik. Vystudoval gymnázium, studium Fakulty strojní ČVUT nedokončil a do roku 1989 vykonával nekvalifikované práce. Po roce 1989 působil jako mluvčí federálního ministra vnitra Jána Langoše či jako náměstek ministra vnitra Jana Rumla , s nímž se znal již z minulosti, kdy společně navštěvovali přednášky filozofa Milana Machovce a také z činnosti na samizdatovém časopisu Vokno. V roce 1992 také kandidoval v parlamentních volbách za Občanskou demokratickou alianci . Poté byl redaktorem týdeníku Respekt, kde v roce 1998 krátce zastával funkci šéfredaktora. Působí jako komentátor Aktuálně.cz a deníku Insider. Je ženatý a má čtyři děti. Fendrych v komentáři obhajoval kritiku několika českých politiků k plánům Izraele na anexi židovských osad, které od roku 1967 vybudoval na okupovaném Západním břehu Jordánu.
Více od autora
Lukáš Fišer
Narozen 3. 7. 1964. Spisovatel, scenárista, hudební skladatel, producent, kapelník a textař. Autor knih pro děti. Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka, obor Tvorba textu a scénáře. Absolvent architektury.
Více od autora
Lucie Faulerová
Narodila se roku 1989 v Pardubicích. Vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v rámci své doktorské práce se zabývala fenoménem „nespolehlivého vypravěče“. Od roku 2014 působí jako redaktorka literárního časopisu Aluze. Spolupracuje s Kateřinou Šedou, je např. spoluautorkou knihy Brnox, která získala Literu. V roce 2017 jí vyšel debutový román Lapači prachu.
Více od autora
Karel Fořt
Narozen roku 1947 v Praze. Bývalý klatovský policita, básník a autor zbeletrizovaných kriminálních případů.
Více od autora
Josef Fryš
Narozen 10.1.1944 v Praze. Ing., pedagog, spisovatel, redaktor Quido magazinu.
Více od autora
John Freeman
John Freeman je ve Velké Británii známý jako špičkový fotograf, spolupracující s celou řadou vydavatelství a redakcí.
Více od autora
Jiřina Fikejzová
Jiřina Fikejzová, rodným jménem Jiřina Henzlová byla česká textařka, hudební scenáristka a sportovkyně. Po studiu na gymnáziu v Lounech a Teplicích , kde zpívala i s kapelou, studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a soukromě se učila hrát na housle a na klavír. V 50. letech 20. století byla úspěšnou sprintérkou československé národní reprezentace. Po ukončení studia v roce 1950 pracovala do roku 1953 v odborném učilišti v ČKD, poté pak na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek. Již od středoškolských studií se věnovala psaní písňových textů. Profesionálně začala spolupracovat s Vladimírem Dvořákem, později pak s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu . Za svůj život vytvořila kolem 240 písňových textů, napsala také několik scénářů jak pro pražské Divadlo hudby, tak pro Československou televizi a Československý rozhlas. Za svoji textařkou práci získala celou řadu domácích ocenění. Kromě toho také působila jakožto členka textových komisí vydavatelství Supraphon a Panton a v přijímací komisi Ochranného svazu autorského. Působila také jako členka odborných porot různých domácích i zahraniční hudebních festivalů . Je řazena mezi nejlepší české textaře. Její syn Daniel Fikejz je známým hudebníkem.
Více od autora
Jiří Fencl
Ing. Jiří Fencl , je dlouholetým dopisovatelem časopisů Střelecká revue, ATOM/ATM, Military revue Našeho vojska a Svět myslivosti. Je autorem asi 600 článků a seriálů o zbraních, z nichž některé v průběhu let vyšly také v celé řadě zahraničních časopisů. Dále je tvůrcem sedmi knížek o zbraních a jejich výrobcích - zbraňařích. Stěžejním dílem jeho dosavadní tvorby je obsáhlá encyklopedie „Systémy automatických zbraní“ .
Více od autora