Výpis všech autorů

Michel Faber

Michel Faber je spisovatel, který se narodil v Nizozemsku, poté žil a pracoval v Austrálii a poté se přestěhoval do Skotska. Narodil se v Haagu, v roce 1967 spolu s rodiči emigroval do Austrálie. Základní a střední školu navštěvoval na melbournských předměstích Boronia a Bayswater. V roce 1980 absolvoval University of Melbourne, kde studoval nizozemštinu, filozofii, rétoriku, anglický jazyk a literaturu. Poté pracoval jako uklízeč a v podobných profesích. Poté získal kvalifikaci zdravotní sestry a pracoval tak v nemocnici v Sydney až do poloviny 90. let 20. století. V roce 1993 se svou druhou ženou a rodinou emigroval do Skotska. V červenci 2014 jeho druhá žena zemřela na rakovinu. Ve Skotsku je považován za skotského autora. Většinu literárních cen získal ve Skotsku, žije ve Skotsku a jeho díla vydává skotský vydavatel. V Austrálii je považován na Australana, protože zde dlouho žil, absolvoval studia a některé kratší povídky jsou zasazené do Austrálie. V Nizozemsku je považován na Holanďana. V roce 2001, kdy vyšla jeho kniha Kvítek karmínový a bílý, jej přesvědčoval jeho nakladatel Canongate Books, aby zažádal o britské občanství, aby mohl být nominován na Man Bookerovu cenu, která je udělována pouze držitelům pasu zemí Commonwealthu. Faber odmítl, neboť nesouhlasil se zapojením Británie do války v Afghánistánu a Iráku. Faber má stále nizozemské občanství. Sám sebe neoznačuje žádnou národností. Píše od 14 let. Od 90. let 20. století za podpory své druhé ženy Evy se účastnil a vítězil v literárních soutěžích krátkých povídek. První jeho publikovanou knihou je Někdy prostě prší v roce 1998. Jde o sbírku povídek, která obsahuje tři díla, která byla oceněna. Titulní povídka vyhrála soutěž Iana St Jamese v roce 1996, povídka Ryby téhož roku získala Macallan Prize a o rok později s povídkou Půl milionu liber a zázrak vyhrál Neil Gunn Award. Prvn...

Lukás Fasora

prof. Mgr. Fasora Ph.D. působí na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především dějinami městské společnosti v českých zemích a střední Evropě v 18. - 20. století, otázkami sociální mobility, vzdělání a problematikou sekularizace.

Ladislav Fikar

Ladislav Fikar byl český básník, divadelní kritik a překladatel z ruštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny. Bývá spojován s hnutím dynamoanarchistů , studoval na FF UK, v roce 1947 nastoupil do nakladatelství F. Borový , pracoval zde jako redaktor, později šéfredaktor. Po skandálu se Škvoreckého Zbabělci byl v roce 1959 z funkce odvolán, odešel pracovat do Čs. státního filmu, kde po několik let stál v čele tvůrčí skupiny a zasloužil se o vznik řady významných snímků tzv. nové české filmové vlny. V polovině roku 1968 se vrátil na místo ředitele nakladatelství Čs. spisovatel, roku 1970 musel znovu odejít a stal se provozním tajemníkem nakladatelství pro děti a mládež Albatros. Jeho nejvýznamnější básnickou sbírkou zůstala kniha Samotín , v roce 1967 vyšla v podstatně rozšířeném vydání. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších lyrických debutů v moderní české poezii. Navázal v ní na lyricko-mélickou tradici českého básnictví, vytříbeným výrazem a jemnými odstíny nálad se blíží Jiřímu Ortenovi. Je jedinou sbírkou vydanou za jeho života. Autor se vyjadřuje prostřednictvím bohaté obraznosti. Projevuje metaforické snahy o znovustvoření naplno prožitého času, má závrať z jeho míjení, dokonale zobrazuje i atmosféru rozjitřené mladosti a milostné trýzně smyslů. Fikar se přitom soustřeďuje na motivy dětství, chlapecké zamilovanosti a opuštěnosti místa svého srdce. Někteří jeho kritici mluví o „sevřené a vášnivě vyznavačské podobě lyriky“. Tón sbírce udává především básníkovo procítěné mládí, neboť jádrem této lyriky je ryzí cit, čisté, okouzlené chlapectví. Po nuceném odmlčení vznikl básnický cyklus Kámen na hrob, který však byl vydán až posmrtně. Obsahuje básníkovu životní bilanci a předtuchu smrti. Tento cyklus se měl stát základem další stejnojmenné sbírky, kterou však au...

Karel Franta

Karel Franta byl český malíř a ilustrátor. Vyučil se v Praze kreslířem grafiky. Seznámil se s významnými výtvarníky tvořícími pro děti, mj. Jiřím Trnkou a Helenou Zmatlíkovou. Později vystudoval Akademii výtvarných umění u Miloslava Holého a Vladimíra Sychry. Po absolvování působil jako ilustrátor v dětských časopisech, také ilustroval řadu dětských knih, mimo jiné Lev Leopold . K jeho zájmům patřila též hudba – řada jeho ilustrací se zabývá hudební tematikou. Byl oceněn vyznamenáním OSN Grand Prix UNICEF, je taktéž zapsán na čestné listině Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. Uspořádal několik desítek samostatných i kolektivních výstav. Zemřel po dlouhé nemoci na srdeční infarkt.

Josef Fronk

Josef Fronk je český akademický malíř.

Josef Fiala

Josef Fiala byl český hudební skladatel, pedagog a virtuos na různé nástroje, včetně violy da gamba a hoboje. Během své kariéry zastával několik prestižních funkcí, mimo jiné působil jako hudebník ve dvorním orchestru salcburského knížete-arcibiskupa Hieronyma Colloreda, kde pracoval po boku Wolfganga Amadea Mozarta. Fialovy skladby odrážejí klasicistní styl jeho doby a proslavil se zejména komorní hudbou a koncerty. Zvláště významné jsou jeho skladby pro hoboj a další dechové nástroje, které přispívají k poměrně omezenému repertoáru pro tyto nástroje z tohoto období. Fialova hudba byla oceňována pro svůj melodický půvab a technické nároky na interprety. Přestože se na konkrétních albech, jako jsou "Musique Tchèque", "Koncerty Pro Dva Lesní Rohy A Orchestr" a "Hobojové koncerty", mohou objevit jeho skladby, je důležité ověřit jejich existenci a obsah ze spolehlivých zdrojů, aby byla zajištěna přesná reprezentace jeho diskografie.

José Frèches

José Frèches je francouzský historický romanopisec s romány odehrávajícími se v Číně. Jeho první trilogie Jade Disk je příběh, odehrávající se v období válčících států v nejednotné Číně.

Jan Otokar Fischer

Jan Otokar Fischer byl český vysokoškolský pedagog, romanista, profesor dějin francouzské literatury a překladatel. Jeho otec Otokar Fischer byl profesorem germanistiky na Univerzitě Karlově. Jeho matkou byla malířka Vlasta Vostřebalová-Fischerová. Rodiče se ale záhy rozvedli. Maturoval na smíchovském gymnáziu v roce 1941. Poté abiturientsky studoval obchodní akademii a věnoval se také studiu jazyků. Na učitelském ústavu složil zkoušky z francouzštiny, angličtiny, španělštiny, italštiny, portugalštiny a rumunštiny. Po konci války vystudoval španělštinu, francouzštinu a angličtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. Již za studia působil na fakultě jako lektor. Studium zakončil doktorátem v roce 1949 prací o španělské filologii. Poté se stal odborným asistentem. Na počátku 50. let vedl volné kurzy portugalštiny, než byl obor lusitanistika plně akreditován a pověřenou osobou se stal Zdeněk Hampl. V roce 1951 se habilitoval. V roce 1956 obhájil titul kandidáta věd prací o francouzském básníku Bérangerovi. V roce 1963 získal doktorát věd za práci Problémy francouzského kritického realismu. Ve stejném roce byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Od roku 1958 vedl katedru romanistiky na FF UK. Od roku 1974 vedl současně oddělení západních literatur Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd. Ve svém díle se zabýval především francouzským realismem 19. století . Dále je autorem monografií a učebnic o dějinách světové a francouzské literatury.

Ivo Fleischmann

Ivo Fleischmann byl lyrický básník a překladatel z francouzštiny. Ivo Fleischmann se narodil v rodině advokáta. Vystudoval francouzské a reálné gymnázium v Praze, maturoval v roce 1940. Za 2. světové války pracoval Ivo Fleischmann v truhlářské dílně a byl zapojen do protifašistického odboje. V květnu roku 1945 byl spoluzakladatelem deníku Mladá fronta a podílel se i na založení stejnojmenného nakladatelství. Od roku 1946 byl Ivo Fleischmann kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Paříži, v dalších letech působil na ministerstvu kultury v Praze , jako redaktor Lidových novin, publikoval v řadě novin a časopisů. Od roku 1964 vykonával Ivo Fleischmann funkci kulturního rady v Paříži, kde v roce 1969 požádal o politický azyl.

Grazyna Fosar

Německá publicistka, zabývá se záhadami vesmíru a lidské mysli, tvoří autorskou dvojici s Franzem Bludorfem. Grazyna Fosar studovala fyziku a astrofyziku, zaměřuje svůj výzkum na post-kvantovou fyziku vědomí, geomantie a environmentální dopady elektromagnetických frekvencí. Franz Bludorf studoval matematiku a fyziku. Po práci v oblasti vědy a výzkumu se dále vzdělával jako naturopath a hypnotherapist. Žijí a pracují v Berlíně. Od roku 1989 jsou redaktoři časopisu kontext. Jsou autoři několika knih o populární vědě a mezinárodních vědeckých tématech

Emanuel Frynta

Emanuel Frynta byl český překladatel z ruštiny a básník. Překládal především A. S. Puškina, M. J. Lermontova a A. P. Čechova, ve vlastním díle byl zejména představitel nonsensové poezie. Byl syn Emanuela Frynty staršího , učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktora a matky Augustiny, rozené Růžičkové . V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny. V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou Waldovou , se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog. Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství , zajímal se o editorství a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie. Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny . Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní aut...

Dian Fossey

Dian Fosseyová byla americká bioložka zabývající se studiem života goril horských. Po setkaní se známým primatologem Louisem Leakeym při cestě po Africe v roce 1963 se rozhodla studovat život gorily horské v pohoří Virunga. Po krátké zastávce v Zairu se kvůli tamním občanským nepokojům přemístila do Rwandy, kde v národním parku Volcanoes založila výzkumnou stanici Karisoke ležící mezi horami Karisimbi a Visoke. Své výzkumy začala v roce 1967 a prožila zde 18 let, které zasvětila svým milovaným gorilám. Když pytláci zabili jejího oblíbence Digita, založila Digitův fond a zahájila kampaň proti pytláctví a za záchranu goril. Dne 26. prosince roku 1985 byla ve své chýši nalezena zavražděná. Její vražda zůstává neobjasněná. Poslední záznam v jejím deníku zněl: „Když si uvědomíme cenu všeho živého, budeme méně lpět na minulosti a můžeme se tak více soustředit na záchranu budoucnosti.“ Její kniha „Gorily v mlze“ byla vydána dva roky před její tragickou smrtí . Poutavý příběh byl pod stejným názvem v roce 1988 i zfilmován. Roli Dian Fosseyové zde ztvárnila Sigourney Weaver. Ovšem pozorování Fosseyové jsou zkreslená a násilí goril se ukazuje jako běžné.

Arne Falk-Rønne

Dánský cestovatel a fotograf Arne Falk-Rønne zcestoval celý svět. Předmětem jeho zájmu se staly především oblasti dosud neprobádané a vzdálené vymoženostem 20. století.

Alex Frith

Publicista. Britský autor příručky pro dospívající chlapce.

Zdeněk Fejfar

Zdeněk Fajfer byl český fotbalový trenér. V nižších soutěžích chytal za RH Cheb, Baník Most a SK Náchod. V letech 1974-1977 byl asistentem Antonína Rýgra u týmu Sklo Union Teplice. Ve druhé lize trénoval ŽD Bohumín a LIAZ Jablonec. V sezoně 1989/90 byl asistentem Františka Cipra ve Zbrojovce Brno.

Roger Frison-Roche

Francouzský alpinista, cestovatel a spisovatel. Pocházel ze Savojska, studoval v Paříži. Byl z organizátorů prvních zimních olympijských her v Chamonix 1924. V roce 1928 potkal Marguerite Landotovou, s níž zůstal po zbytek života. Je pohřben v Chamonix.

Robert Fabbri

Robert Fabbri přednášel dramatické a scénické umění na Londýnské univerzitě a 25 let působil ve filmu a televizi. Jako pomocný režisér se podílel na seriálu Hornblower a na filmech Hellraiser, Vysoká hra patriotů a Billy Elliot. V současnosti se věnuje své lásce – starověkým dějinám a psaní historických románů. Je autorem románového cyklu o císaři Vespasiánovi. Žije v Londýně a Berlíně.

Otto von Frisch

Německý zoolog, ředitel Státního přírodovědného muzea mezi lety 1977-1995, syn fyziologa Karla von Frische .

Michael Jan Friedman

Michael Jan Friedman , je americký spisovatel, známý českým čtenářům především jako autor knih z prostředí Star Treku. Knih napsal přes 150, převážně science fiction. V předmluvě své knihy Výkřik do tmy autor zmiňuje v kapitole Poděkování svou ženu Joan a syna Bretta, rodiče Glorii a Wynna. Dále oceňuje spolupracovníky na knize z nakladatelství i nemocnice v New Yorku..

Margita Figuli

Margita Figuli, za svobodna Margita Figuliová, po svatbě Margita Šustrová, pseudonymy Morena, Oľga Morena byla slovenská spisovatelka, překladatelka a autorka literatury pro děti a mládež. Narodila se v rolnické rodině a vzdělání získala ve svém rodišti Dolním Kubíně a Banské Bystrici. Chtěla pokračovat ve studiu, ale její pokus o studium malířství v Praze jí nevyšel. Pracovala jako anglická korespondentka v Tatrabance v Bratislavě, kde pracovala do roku 1941, později se věnovala jen literární činnosti. Při zaměstnání studovala na konzervatoři hru na klavír. Margita Figuli je výraznou představitelkou slovenského naturismu v novelistické a románové tvorbě. Publikovat začala už v roce 1930 v časopise Slovenská nedeľa či na kalendářích Tatrabanky, později též v časopisech Elán, Slovenské pohľady, Živena a jiné. V jejích raných pracích dominují témata z prostředí sociální, zeměpisné či společenské periferie, později také láska, sociální soucit a současné společenské problémy. Kromě vlastní tvorby sporadicky překládala z češtiny . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margita Figuli na slovenské Wikipedii.

Lucy Foley

Lucy Foley vystudovala angloamerickou literaturu a potom pracovala jako redaktorka beletrie. Miluje cestování a Londýn, v němž žije.

Karel Fleissig

Karel Fleissig byl český rozhlasový redaktor, básník, prozaik a knihovník. Narodil se 4. ledna 1912 do rodiny důlního zřízence. Po absolvování obecné školy ve Zbůchu nastoupil na klasické gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1931. Již od roku 1927 publikuje své články v časopisech. Poté absolvoval Filozofickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, avšak titul JUDr. získal až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945. Za okupace byl zaměstnán u advokáta Jindřicha Uhlíře v Praze a od roku 1943 byl totálně nasazen v továrně na obuv v Černošíně u Stříbra. Po druhé světové válce pracoval krátce jako kriminální komisař ONV v Plzni. Od roku 1950 začal spolupracovat s Československým rozhlasem a o rok později se stal referentem regionálního studia ČRo v Plzni. Zde kromě činnosti redaktora také psal rozhlasové hry a spolupracoval na satirickém pořadu Panoptikum. Kvůli vážnému onemocnění odchází roku 1960 z Rozhlasu a byl zaměstnán jako odborný archivář ve Státním archivu v Plzni. Aktivně přispíval do novin, zejména do západočeského listu Pravda. V 70. letech se stal ředitelem plzeňské knihovny, po dvou letech však odešel do penze. Zemřel 7. února 1976 v Plzni a je pohřben na Plzeňském ústředním hřbitově. Karel Fleissig začal být literárně činný již ve třicátých letech 20. století, avšak začátek jeho aktivity se datuje spíše po roce 1945. Zpočátku se věnoval poezii, později hlavně próze. Psal zejména historickou prózu. Aktivně též překládal z vietnamštiny či perštiny. Přeložená poezie však nebyla nikdy vydána souhrnně, pouze časopisecky.

Josef Filgas

Josef Filgas byl známý ostravský rozhlasový reportér, fejetonista a spisovatel. Narodil se v Chropyni dne 16. října 1908, avšak dětství prožil na ostravské periferii, když jeho otec získal práci ve Vítkovických železárnách. Po vychození měšťanky se vyučil pekařem a až do roku 1933 vystřídal celou řadu zaměstnání – pracoval na stavbách, v hutích, prodával na ulicích noviny. Kromě toho procestoval pěšky střední Evropu a své zážitky po návratu zveřejnil v denním tisku. V roce 1933 si ho jako nezaměstnaného všiml uznávaný rozhlasový reportér F. K. Zeman a uvedl ho do světa rozhlasu. Do roku 1938 pak Filgas odvysílal více než sto třicet fejetonů a reportáží. Na podzim roku 1944 se stal pomocným dělníkem. Po druhé světové válce krátce pracoval jako úředník Zemského národního výboru v Ostravě a nakonec redigoval deník Nová svoboda a závodní časopisy Jiskra a Nová Ostrava. Kromě toho se činil i na poli spisovatelském a v roce 1942 tak spatřila světlo světa jeho kniha pro děti Koníček Ivánek. Dojímavý a laskavý příběh o životě důlního koníčka popisuje jeho životní pouť od narození na malém statku až po příhody na šachtě. Svým námětem je kniha v české literatuře pro děti a mládež zcela unikátní. A přesto, že důlní koníčci z českých šachet zmizeli již v šedesátých letech 20. století, Filgasovo poselství je dodnes platné. Ke stému výročí spisovatelova narození proto nakladatelství Repronis vydalo v roce 2008 již páté vydání Ivánkových dobrodružství, které ozdobily ilustrace Viléma Wünscheho. Ty mj. doprovodily druhé vydání z roku 1946. Další významnou spisovatelovou knihou je Zapomenutá Ostrava z roku 1948, kterou autor vydal vlastním nákladem a opatřil podtitulem Sbírka feuilletonů a reportáží z dávné i nedávné minulosti města. Obsahem je výběr Filgasových rozhlasových fejetonů a reportáží. Pravdivostí a upřímností sdělení, schopností umělecké zkratky a vrchovatou měrou empatie tato kniha dodnes bere čt...

Josef Fiala

Narozen 1953. JUDr., docent katedry občanského práva právnické fakulty Masarykovy university v Brně. Práce z oboru.

Jana Frolíková

Autorka kuchařských receptů.

Jan Filipský

Jan Filipský je český indolog a překladatel. Jan Filipský se narodil v roce 1943 v Moravských Budějovicích, jeho otcem byl železniční výpravčí. Mezi lety 1957 a 1960 studoval na JŠŠ Moravské Budějovice, následně mezi lety 1960 a 1965 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1966 působil na Orientálním ústavu AV ČR, tam také získal v roce 1969 aspiranturu, v roce 1980 pak získal titul kandidáta věd a roku 1983 získal titul doktora filozofie. V Orientálním ústavu působil až do roku 1993, následně pak znovu od roku 1996. Mezi lety 1994 a 1996 pracoval jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Několikrát absolvoval dlouhodobé pobyty v jižní Asii. Působí jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd ČR, za svůj život napsal několik monografií a článků. Překládá zejména z tamilštiny, sanskrtu a páli, ale i dalších jazyků.

J Fišer

Ivo Fischer

Ivo Fencl

Narozen 16. 4. 1964 v Plzni. Textař, spisovatel, básník a publicista, autor komiksů, věnuje se i teoretické tvorbě věnované dětské literatuře.

Helena Fialová

Vysokoškolský pedagog, inženýrka, docentka, kandidátka věd, publicistka. Mimo jiné autorka skript - Základy Makroekonomiky.

Helen Fields

Britská právnička, zaměřena na trestní a rodinné právo, spisovatelka, ředitelka mediální společnosti.

Gabriel Ferry

Francouzský spisovatel a cestovatel, autor dobrodružných knih.

Flop

Česká poprocková skupina založená v roce 1976. Doprovodná skupina Karla Zicha.

Alena Fridrichová

Vladimír Francev

Autor se zabývá obrněnými vozidly.

Václav Folprecht

Sportovní novinář, literatura z oboru.

Tomáš Feřtek

Tomáš Feřtek je dramaturg, scenárista a publicista. Věnuje se zejména vzdělávání, je spoluzakladatelem informačního centra o vzdělávání EDUin. Absolvoval učební obor mechanik-elektronik, během osmdesátých let minulého století studoval na Pedagogické fakultě UK, pracoval v antikvariátu a jako čerpač vody jezdil s maringotkou po Čechách a Moravě. V letech 1992 až 2007 pracoval pro týdeník Reflex jako reportér a šéfreportér. Od roku 2007 působil ve vývoji televize Nova a firmy Media Pro Production jako dramaturg, kreativní producent a později scenárista při vývoji a výrobě docusoapů a detektivního seriálu Kriminálka Anděl. S Českou televizí spolupracoval při přípravě série skutečných kriminálních případů Případy 1. oddělení a návratu do kriminální historie v sérii Četníci z Luhačovic. Jako dramaturg se podílel na seriálu Svět pod hlavou . Je autorem několika turistických průvodců po Česku, kromě toho se věnuje propagaci vzdělávání v obecně prospěšné společnosti EDUin. S Martinem Janoškou napsal průvodce Křížem krážem po českých a moravských horách, 2011) a podílel se na knize Proměny sudetské krajiny . V roce 2015 navázal spolupráci s nakladatelstvím Nová beseda, pro nějž napsal knihu Co je nového ve vzdělávání, která se stala bestsellerem celé edice Co je nového.

Sylva Fischerová

Sylva Fischerová je česká básnířka, prozaička a klasická filoložka. Studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně, v roce 1983 začala studovat filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce 1985 přešla na klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna . V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? . Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy. Je dcerou českého filosofa a prvního poválečného rektora Univerzity Palackého Josefa Ludvíka Fischera a psycholožky Jarmily Fischerové . Byla nevlastní sestrou básnířky Violy Fischerové a švagrovou spisovatelů Karla Michala a Josefa Jedličky. Její dcera Ester Fischerová také píše poezii, je autorkou dvou básnických sbírek.

Suzanne Francis

Americká autorka knih pro děti a mládež, také autorka scénářů.

Ruvim Isajevič Frajerman

Ruský spisovatel.

Roman Ferstl

Narozen 21.10.1972 v Jablonci nad Nisou. PhDr., historik, vysokoškolský pedagog, práce z oboru historie a regionální historie Benátek nad Jizerou a okolí.

Petr Flachs

Narozen 1969. Autor historických a vlastivědných prací ze západočeského regionu, autor pověstí.

Otokar Fišer

Miloš Forman

Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman , byl česko-americký režisér, scenárista a herec. Byl držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a ceny BAFTA ve stejné kategorii. Narodil se v protestantské rodině Anny Formanové a Rudolfa Formana, který působil jako středoškolský učitel. Matka provozovala hotel u Máchova jezera. Jeho pravým otcem však byl pražský architekt židovského původu Otto Kohn, o čemž se však dozvěděl až po válce. Mládí prožil Forman v rodné Čáslavi a zčásti také v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel a penzion fungovaly jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako dítě přišel o rodiče; otec byl zatčen pro své členství v odbojové skupině, matka pro falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než byla matka zatčena, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde Miloš musel chodit do německé školy, protože tam česká škola tehdy nebyla. Neuměl dobře německy a spolužáci mu to dávali natolik znát, že se matka a její dva synové raději vrátili do Čáslavi. Oba rodiče byli po několik roků vězněni. Se svou matkou se setkal pouze jednou krátce v Petschkově paláci v Praze. Matka 1. března 1943 zemřela na tyfus v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Otec zemřel v koncentračním táboře Mittelbau-Dora 10. května 1944. Miloš Forman poté vyrůstal u příbuzných a v Poděbradech v internátní škole Středočeské koleje krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli Václav Havel, bratři Mašínové a Zbyněk Janata. Po válce se osiřelí Miloš a jeho bratr Pavel, jenž byl o dvanáct let starší, vrátili do penzionu Rut a začali jej opravovat. Po znárodnění v roce 1948 o něj přišli. On sám měl možnost dále bydlet v jedné z jeho místností, ale když roku 1953 dosáhl plnoletosti, musel se odstěhovat. Jejich nejstarší bratr Blahoslav zahynul v roce 1960 v Nízkých Tatrách během výpravy turistického oddílu ZŠ v Čáslav...

Lucie Faulerová

Narodila se roku 1989 v Pardubicích. Vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v rámci své doktorské práce se zabývala fenoménem „nespolehlivého vypravěče“. Od roku 2014 působí jako redaktorka literárního časopisu Aluze. Spolupracuje s Kateřinou Šedou, je např. spoluautorkou knihy Brnox, která získala Literu. V roce 2017 jí vyšel debutový román Lapači prachu.

Linda A Fairstein

Americká žalobkyně se zaměřením na sexuálně motivované zločiny a domácí násilí. Autorka kriminálních románů.

Katja Frixe

Německá autorka knih pro děti, překladatelka, lektorka.

Katie Fforde

Katie Fforde je britská autorka románů pro ženy. Narodila se 27. září 1952 v Londýně jako Catherine Rose Gordon-Cumming. Nyní žije v anglickém městě Stroud. V roce 1972 se provdala za Desmonda Fforde a mají spolu 2 syny a 1 dceru. Sestra Jane Gordon-Cumming je též spisovatelkou. Spisovatel Jasper Fforde je bratrancem jejího manžela. Fforde začala psát až po narození svých dětí. Vydat prvotinu Living Dangerously jí trvalo 8 let. V současné době /únor 2012/ má na kontě 19 románů, v češtině jich vyšlo 12 - všechny v nakladatelství Olympia. Fforde je od roku 2011 prezidentkou britské Romantic Novelists' Association . Katie ve volném čase tančí flamenco, zpívá ve sboru a sleduje televizi, což zároveň považuje za součást průzkumu pro další knihy.

Joshua Ferris

Joshua Ferris vystudoval anglistiku a filozofii na University of Iowa. Literárně debutoval roku 1999 v periodiku Iowa Review povídkou Mrs. Blue. Románem Vstát znovu se slepicema se probojoval do užší nominace na prestižní Bookerovou cenu a získal Mezinárodní cenu Dylana Thomase.

Josef Frolík

Josef Frolík byl příslušník Státní bezpečnosti, který v roce 1969 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval jako špión ve službách CIA. Josef, rozený Lukeš začal používat jméno Frolík v sedmi letech poté, co se jeho matka vdala za kladenského dělníka Josefa Frolíka. Přesto vyrůstal u prarodičů. Absolvoval měšťanskou školu a ke konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce vystudoval obchodní akademii ve Slaném a působil v administrativě Rudého práva, přičemž studoval Vysokou školu ekonomickou. Roku 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa. Už v roce 1948 se rozhodl svědčit proti jednomu ze svých profesorů. Profesor Gargel byl nakonec označen za reakcionáře a odsouzen ke třem měsícům vězení. Roku 1955 přešel na IV. správu ministerstva vnitra a o pět let později dokonce na I. správu. Zde působil v letech 1964–1966 na rezidentuře v Londýně. V následujících letech se zaměřil na špionáže a zpravodajské hry, zaměřené proti CIA. Po roce 1968 se však rozhodl nasbírat co nejvíce tajných informací a s pomocí CIA se mu v roce 1969 nakonec podařilo emigrovat. Balkánskou cestou dopravil do Spojených států amerických automobil, v jehož podvozku byly ukryty důležité dokumenty. Hned po emigraci byl hojně využíván střídavě CIA, MI5 a MI6. Senát Spojených států amerických ho označil za jednoho z nejvýznamnějších politických přeběhlíků po druhé světové válce, Spojené království mu dokonce nabízelo vysokou vojenskou hodnost. V Československu byl roku 1971 odsouzen k smrti. Roku 1975 však těžce onemocněl a od té doby se přestal kvůli zdravotním problémům výrazněji angažovat. V září roku 1987 mu byla zjištěna rakovina jater, které zřejmě podlehl v květnu 1989. Existuje však i teorie, že nadále žije ve Spojených státech amerických pod tajnou identitou. V České republice vyšly dvě jeho pamětní knihy, Špion vypovídá a Špion vypovídá II, dle kterých se česká veřejnost poprvé dozvěděla o špi...

Ivan Fontana

Narozen 1. 6. 1946 v Jičíně, vlastním jménem Mojmír Soukup. Zemědělský inženýr, básník, autor aforismů a próz. Pod svým vlastním jménem publikuje vědecké práce z oblasti ochrany půdy.

Ingrid Freebairn

Autorka příruček a učebnic angličtiny.

Gaelen Foley

Gaelen Foley se narodila 16. listopadu 1973 v Pittsburghu, Pensylvánie, USA a má tři sestry. Vystudovala obor anglická literatura a částečně i obor filosofie na State University of New York. Po studiích Gaelen začala s psaním knih, ale mezitím se živila jako servírka. Než se jí podařilo vydat její první knihu, měla hotové již další čtyři rukopisy. V roce 1998 vyšla její prvotina Pirátský princ a hned si získala srdce čtenářů. Od té doby má Gaelen na kontě 11 bestsellerů, pro které jsou charakterističtí „složití, avšak citliví hrdinové, bohaté a současně něžné milostné scény, a to vše v elegantně plynoucím příběhu“.

Federico Fellini

Federico Fellini byl italský filmový režisér a scenárista. Je držitelem pěti Oscarů, čtyři získal za nejlepší cizojazyčný film a jednoho za celoživotní dílo . Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku 1938 odešel do Florencie, kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal Příběhy Gordona Flashe pro časopis 420. Roku 1939 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis Marc´Aurelio, kde se seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu Giuliettu Masinu, kterou si v roce 1943 vzal. Po osvobození Říma americkou armádou si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury. Po druhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem Robertem Rossellinim, s nímž psal scénář pro film Řím – otevřené město , za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil společně s Albertem Lattuadou svůj první film, Světla variété. Samostatný režijní debut přišel v roce 1952 s filmem Bílý šejk s Albertem Sordim v hlavní roli. O rok později natočil Darmošlapi, v niž hrála i Lída Baarová. Ale úspěch měl až roku 1954 s filmem Silnice , ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odpor Luchina Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí, například Stříbrného lva za nejlepší režii na festivalu v Benátkách. Po neúspěchu filmu Il bidone natočil s pomocí Piera Paola Pasoliniho snímek Cabiriiny noci, který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch. Felliniho nejslavnější film je Sladk...

Eduard Fuchs

Doc. RNDr. Eduard Fuchs, CSc. je český vysokoškolský učitel, asistent katedry matematické analýzy a autor prací z oboru teorie množin. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) www.muni.cz/people/182/cv

E. M Forster

Britský prozaik, esejista a literární kritik.

Delia Fiallo

Delia Fiallo se narodila na Kubě, kde začala svou kariéru jako spisovatelka v roce 1952. Už po pět desetiletí píše nejúspěšnější romány pro ženy. Její telenovely, jichž napsala už 35, se natáčí v Mexiku, v Peru, na Kubě, v USA, ve Venezuele i v Argentině. Přes 1,6 bilionu diváků po celém světě dokazuje, že hispánská produkce byla vždy velice mezinárodně úspěšná. Sama Delia vlastní doktorát z filozofie a literatury na havanské univerzitě. Úspěch jí přinesl bohatství a především popularitu. Dnes pobývá v Miami na Floridě a píše zejména pro venezuelskou televizi. Je proslulá tím, že nekončí samotným napsáním scénáře, ale také se účastní natáčení a velmi ochotně vyhoví hereckým i režijním požadavkům. Její příběhy posléze dostaly nový rozměr - zaměřila se také na širší společenské problémy.

Charles Forth

Americký autor Charles Forth, narozený roku 1916 v Traversse City ve státě Michigan, patří k nejuznávanějším veličinám v oblasti experimentální psychologie, parapsychologie a psychokineze. Působil jako profesor fyziky na univerzitách v Indianapolis, v St. Louis a v Chicagu. Od roku 1981 řídí periodikum Záhady a tajemství.

Adele Faber

Americká psycholožka, autorka příruček o komunikaci v rodině.

Zdeněk Fierlinger

Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945–1946 . Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948. Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece . U Zborova byl velitelem 9. roty. Po Zborovu se měl stát velitelem praporu , byl však odeslán odbočkou Československé národní rady s Emanuelem Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii. Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany. Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD. V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské smlouvy. Těsně před koncem války se stal v exilu předsedou československé vlády a zůstal jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stal vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usilovalo o co nejtěsnějš...