Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 121 - 180 z celkem 1163 záznamů
Petr Freiwillig
Petr Freiwillig je český historik a publicista. Vystudoval libereckou Integrovanou střední školu dopravní a stavební. Následně pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Toto studium však ukončil a od roku 1999 pracoval pro pražský dopravní podnik, odkud po jednom roce odešel do společnosti ČSAD Liberec. Roku 2005 začal dálkově na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity studovat obor Historické vědy. Následně pokračoval ve studiu na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, které úspěšně zakončil obhajobou diplomové práce. Od roku 2013 studoval v kombinovaném doktorském studiu obor Trvale udržitelný rozvoj a průmyslové dědictví na katedře architektury Fakulta stavební ČVUT. Roku 2017 zde obhájil disertační práci na téma Transformace proto-industrie na tovární způsob výroby: vliv změny výrobního způsobu na stavební podobu výrobních objektů na příkladu Frýdlantska. Od roku 2009 je zaměstnán na Odboru péče o památkový fond na libereckém pracovišti Národního památkového ústavu. Svými názory přispívá do celostátních periodik, na odborné webové stránky „Liberec:Reichenberg, architektura na severu Čech“ či do vysílání Českého rozhlasu.
Více od autora
Petr Frank
Narozen 1947. Psycholog, autor populárně-naučných publikací z oboru psychologie a parapychologie.
Více od autora
Peter Freuchen
Lorenz Peter Elfred Freuchen byl dánský badatel a výzkumník, spisovatel, novinář a antropolog. Dlouhá léta strávil v Thule v Grónsku, kde žil s tamními Eskymáky. Byl spolupracovníkem a přítelem slavného Knuda Rasmussena. Jeho dcera Pipaluk byla rovněž spisovatelkou a jeho vnuk, Peter Freuchen K. Ittinuar , je prvním Inuitem zvoleným v Kanadě za poslance . Peter Freuchen zemřel na Aljašce tři dny po dopsání předmluvy ke své Knize sedmi moří a jeho popel byl rozptýlen na hoře Thule.
Více od autora
Peter Freestone
Narozen 8. 1. 1955 v Carshaltonu v jižním Londýně. Osobní asistent zpěváka Freddieho Mercuryho, autor biografických publikací. V letech 1961-1966 studoval na internátní škole v Indii. Od roku 2001 žije v Česku, v roce 2020 získal české občanství.
Více od autora
Otakar Frankenberger
JUDr. Otakar Frankenberger absolvoval právnickou fakultu University Karlovy, věnoval se však především studiu vojenské historie a je dnes nestorem českých historiků vojenství. Dlouhá léta pracoval ve Vojenském historickém ústavu , dnes je v důchodu. Z jeho četných článků, studií a publikací jmenujme alespoň Husitské válečnictví po Lipanech, Češi v roce 1866, Zeměbrana v českých zemích v roce 1809, Václav Radecký z Radče.
Více od autora
Miroslav Frindt
Slovenský novinář, televizní reportér, moderátor televizního zpravodajství, autor románů.
Více od autora
Martin Franc
Doc. PhDr., Ph.D. Narozen 8.4.1973 v Praze. Vedoucí oddělení dějin AV. Historik zabývající se dějinami vědní politiky 1948-1992, dějinami výživy a stravování v 18.-20.stol., dějinami životního stylu a konzumu 1948-1989.
Více od autora
Luděk Frýbort
Luděk Frýbort byl český exilový spisovatel. Narodil se v Jičíně jako prostřední ze tří synů v rodině důstojníka hlavního štábu československé armády. Ačkoliv rodina žila v Praze, často pobývala v matčině rodišti – v Turnově, kde se u Luďka vyvinul silný vztah ke krajině Českého ráje. V letech 1944 až 1952 studoval na gymnáziu. Z toho první dva ročníky absolvoval v Praze 7 na gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Poté přešel na gymnázium v Dejvicích, kde v roce 1952 maturoval, avšak k vysokoškolskému studiu nebyl doporučen. Po maturitě pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu tepelné techniky ve Vokovicích až do doby, kdy nastoupil dvouletou prezenční vojenskou službu, kterou prožil jako vojín – bez povýšení. Od roku 1956 pracoval jako technik v Ústředním ústavu geologickém v Praze s nadějí na doporučení ke studiu v tomto oboru. Místo toho byl však po necelých třech letech – na udání kolegy, člena KSČ – rozhodnutím kádrové komise přeřazen k manuální práci. Pracoval téměř 10 let převážně jako dělník na průzkumných vrtech, z toho jeden rok jako horník na uhelné šachtě. V roce 1960 se oženil a z toho manželství se narodil syn Richard. V letech 1969 až 1970 v rámci doznívajícího uvolnění pražského jara provozoval polosoukromou nákladní autodopravu na vlastní náklady a riziko. Po zrušení této možnosti nastoupil do zaměstnání v podniku Stavební geologie, kde pracoval jako technik zprvu v laboratoři mechaniky zemin, posléze ve skupině geologického dozoru na stavbě přehradní hráze Přísečnice, a poté v oddělení ochrany podzemních vod. V roce 1973 se rozvedl. Znovu se oženil v roce 1974 a s manželkou Silvií měli syna Erika. V letech 1973–1979 publikoval fejetony, povídky a cestopisná pozorování v Lidové demokracii a Naší rodině, méně často i v jiných časopisech. V nakladatelství Vyšehrad byl již připraven k vydání jeho historický román Zvěst, ale pro četné pasáže, které byly nekonformní tím, že...
Více od autora
Lina Franková
Více od autora
Karel Fron
Karel Fron se narodil 10. prosince 1921 v Českých Budějovicích. V rodném městě se vyučil knihkupcem a poté krátce studoval na Pedagogickém institutu v Karlových Varech. V Karlových Varech žije od roku 1954 natrvalo. Do literatury Fron vstoupil v roce 1940 básnickou sbírkou Můj jih, z níž báseň Vltavo byla za druhé světové války umístěna na stálé výstavě jihočeského písemnictví ve Zlaté Koruně jako úvodní panel v oddělení literatury. V padesátých a šedesátých letech se významně podílel na vzniku sborníků zejména karlovarských autorů Mladé vyznání , Cestou k poznání , Živé prameny a Sborníku A-klubu . Sám v nich publikoval. Západočeské nakladatelství v Plzni vydalo v roce 1966 Fronovu sbírku básní Návraty; o dva roky později Fron sám vydal vlastním nákladem sbírku Přetěžká křídla slov. V sedmdesátých a osmdesátých letech vydává Fron opět vlastním nákladem řadu bibliofilií: Deset básní s ilustracemi Zdeňka Jandy, Album pěti básní ke svým šedesátinám, Italský zápisník s ilustracemi Karla Frona ml., Ještě trochu slunce s ilustracemi Josefa Lieslera, Karlovarská intermezza s výtvarným doprovodem Petra Strnada, Ze skicáře a Řecká zastavení ilustrovaná opět Petrem Strnadem. Rovněž sbírka básní Pařížský kaleidoskop , ilustrovaná Vladimírem Komárkem, vyšla nákladem autora. Po změně společenského klimatu se Fron připomenul též jako prozaik. V roce 1991 sice přichází ještě s básnickými sbírkami Zrcadlení a Verše, ale hned následujícího roku s Františkolázeňskou romancí a k této próze přidal vzpomínkovou črtu Městečko na konci války . Krom toho přispěl Fron do sborníků Melodie , Milostné mosty , Krajina v nás , Mezi Radbuzou a Řeznou a Volná sebrání aneb Solná jezera , vydaných Střediskem západočeských spisovatelů v Plzni. Ve Fronově tvorbě devadesátých let mají význam i návrhy knižních obálek a uměleckých knižních vazeb a tvorba koláží. ...
Více od autora
Karel Franczyk
1961 – narozen v Ostravě, 28. června 1961, 1984 – Po promoci začíná pracovat na dole P. Bezruč jako provozní technik VOKD. Pracuje v různých funkcích v dole až do roku 1990, 1997 – vydává svou první knihu – cestopis „Jak si žije Austrálie“,
Více od autora
John Freeman
John Freeman je ve Velké Británii známý jako špičkový fotograf, spolupracující s celou řadou vydavatelství a redakcí.
Více od autora
Heinrich Frieling
Německý ornitolog, malíř, též autor prací z oboru psychologie barev.
Více od autora
G. F Frederick
Více od autora
Eva Frantinová
Narozena 4. 9. 1956 v Praze. Houslistka, básnířka, autorka básnické prózy.
Více od autora
Caz Frear
Caz Frearová vyrostla v Coventry a během dospívání snila o tom, že se přestěhuje do Londýna a napíše knihu. První sen si splnila rychle, na druhý ovšem došlo, až když se vrátila zpět do svého rodného města. Vystudovala historii a politické vědy, což se jí velmi hodilo, když pracovala jako číšnice, prodavačka, maloobchodní prodejkyně a posledních dvanáct let také jako headhunter. Alespoň mohla brousit svůj ostrovtip. Když se netrápí nad dialogy nebo vymýšlením nečekaných zvratů, fandí Arsenalu nebo ji najdete v hospodě, jak vede zasvěcené hovory o tématech, o nichž nic neví.
Více od autora
Bill French
Narozen 24. 1. 1946 v Milenově u Hranic na Moravě, zemřel 10. 1. 2013 v Hranicích na Moravě. Dělník, herec, dramaturg, rozhlasový a nakladatelský redaktor, prozaik, dramatik, básník, překladatel biblických textů a knih papeže Jana Pavla II.
Více od autora
Aretha Franklin
Aretha Franklin , často označovaná jako "Královna soulu", byla kultovní americká zpěvačka, skladatelka a klavíristka, jejíž kariéra trvala několik desetiletí od konce 50. let 20. století. Narodila se 25. března 1942 v Memphisu ve státě Tennessee, vyrůstala v Detroitu ve státě Michigan, kde začala zpívat gospelovou hudbu v kostele svého otce. Franklinová si svým silným hlasem a emotivním projevem rychle získala pozornost a v roce 1961 podepsala smlouvu s nahrávací společností Columbia Records.
Více od autora
Anita Franková
Narodila se jako jediné dítě v rodině advokáta v Litomyšli. Krásné a šťastné dětství ukončil Mnichov. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde ji zastihla okupace se všemi protižidovskými opatřeními, včetně zákazu školní docházky. Anita místo páté třídy navštěvovala jen ilegální kroužek. Tatínek náhle zemřel. V létě 1942 byly s maminkou deportovány do Terezína. V dívčím domově L 410 se seznámila s děvčaty, s nimiž se pak přátelila celý život. V prosinci 1943 byly s maminkou zařazeny do transportu s cílem Osvětim, rodinný tábor. Koncem července 1944 se dostaly do tábora Stutthof a poté do jeho pobočného tábora Guttau. Společně prožily, chatrně oblečené a vysílené, evakuační pochod vězňů. Když se po delším pochodu vrátily do tábora, Anita onemocněla, a dalšího pochodu už nebyla schopna. Obě proto spolu s několika málo vězni zůstaly v táboře. Jen náhodou pak unikly smrti, když esesáci začali vězně vraždit injekcemi, střelbou, údery pažbou pušek. Anita s maminkou po několika ranách upadly do bezvědomí, ale za nějaký čas se probraly na sněhu: esesáci byli pryč. Za tři dny je našli vojáci Rudé armády a převezli je do nemocnice v Syzrani a Kujbyševu. Domů se vrátila nejprve Anita v listopadu 1945, její maminka až v březnu 1946. O čtyři toky poději však na následky zranění z Guttau zemřela. Všechny Anitiny vzpomínky a vlastně celý její život byl pevně spojen s maminkou, která jí svou pohotovostí a statečností několikrát zachránila život. Po návratu se Anitě podařilo vystudovat vat obor dějepis-archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se také provdala a narodila se jí jediná dcera Ela. Po promoci pracovala několik let ve Státním ústředním archivu jako archivářka, od 1. října 1969 až do své smrti, tedy téměř čtyřicet let, byla zaměstnána v pražském Židovském muzeu. Podílela se na vytvoření Dokumentačního střediska, z něhož později vzniklo oddělení holocaustu. Můžeme říci, že počáteční rozčlenění a uspořádání písemného, fotografického a ...
Více od autora
André Frossard
André Frossard byl přední francouzský katolický spisovatel, publicista a filosof, od roku 1987 člen Francouzské akademie. Byl blízkým přítelem papeže Jana Pavla II. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Patrně nejslavnějším a nejpřekládanějším Frossardovým dílem je autobiografická kniha Bůh je, já jsem ho potkal , v níž popisuje svou konverzi ke katolicismu, k níž došlo v roce 1935 . Jeho otcem byl Ludovic-Oscar Frossard, jeden ze zakladatelů Francouzské komunistické strany.
Více od autora
Zdeňka Fröhlichová
Narozena 5. 8. 1908 ve Dvoře Králové, zemřela 30. 3. 1988 v Mostě. PhDr., archivářka, literatura z oboru a o sudetských Němcích.
Více od autora
Václav Fryček
Narozen 29.8.1897 v Malesicích u Plzně, zemřel 17.1.1969 v Náchodě. PhDr., knihovník, poezie, próza, dramata, literatura pro mládež.
Více od autora
Tina Frennstedt
Švédská krimi reportérka, novinářka, editorka zpráv v novinách, manažerka vysílání televizní produkce zaměřené na současný zločin a spisovatelka. Autorka krimi série odložených případů.
Více od autora
Sylva Francová
Sylva Francová je česká výtvarnice pracující především s fotografií a videem. Její umělecké projekty jsou většinou časosběrnými sondami do různorodých sociálních skupin a prostředí.
Více od autora
S. E Friš
Více od autora
Olga Franzová
nar. 1.3. 1944 v Praze studia: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér propagace a knižní grafiky prof. Strnadela zabývá se: ilustrováním knih, časopisů a učebnic pro děti animovaným filmem spolupracuje s: nakladatelstvími Albatros, Fragment, Axióma, Septima, Fortuna, Knižní klub Českou televizí zúčastnila se mnoha společných výstav věnovaných ilustrační tvorbě pro děti
Více od autora
Nina Frisby
Více od autora
Kate Frost
Více od autora
Josef Franta Šumavský
Josef Franta Šumavský , vl. jm. Josef Franta, byl český obrozenecký spisovatel, pedagog, lexikograf a organizátor kulturního života v Praze. Pocházel z chudé rodiny venkovského tesaře. Do školy chodil v obci Poleň. Velkým životním štěstím pro něj bylo seznámení s mladším bratrem místního faráře, který jej inspiroval a připravil ke studiu na klatovském gymnáziu. Po jeho absolvování odešel do Prahy, kde vystudoval filozofii a vstoupil do řádu benediktinů na Emauzech. V Praze se sblížil s předními obrozenci té doby – Dobrovským, Nejedlým, Jungmannem a Hankou. Všichni pociťovali omezenost tehdejší češtiny a studovali staročeské knihy. Franta se účastnil v řadě oblastí – srovnávacích jazykových studiích, mluvnici, sestavování slovníků, národopise i poezii. K diskusím přispěl například pracemi Zastaralé formy českého slovesa, vysvětlené od Jos. Vlad. Franty, v Praze 1829. Napsal i básnickou sbírku Dvanáctero drobných písní. Roku 1830 založil s Amerlingem, Tomíčkem a J. J. Langerem časopis Čechoslav. Společně s Tomíčkem pak vydal i sbírku slovanských národních pověstí Slovanka. Po několika letech vystoupil z kláštera a stal se pomocným učitelem v opatrovně na Hrádku, kterou vedl Jan Svoboda. Sice tam dlouho nevydržel, ale seznámil se s obyvateli pražského Podskalí a získal pedagogické zkušenosti, které později využíval jako soukromý učitel ve vlivných vlasteneckých rodinách. Potom pracoval jako korektor v arcibiskupské tiskárně. Vydal další práce, jako například Život Jana Augusty staršího , Otčenáš slovanský ve čtyřech nářečích a Prokop Opatrný, aneb dobrá rada v potřebě . V letech 1840 – 41 byl členem vlastenecké skupiny, která mimo jiné zorganizovala první český bál. Jednou ze snah obrozenců v té době bylo, zapojit do vlastenecké práce ženy. Pořádali p...
Více od autora
Jonathan French
Jonathan French je americký autor fantasy, který žije v Atlantě. Své vypravěčské schopnosti si nejprve tříbil tvorbou RPG příběhů, které se později staly základem jeho fantastických světů. Debutoval ságou The Autumn’s Fall , jíž se dostalo kladného přijetí. Do širšího povědomí se však dostal až díky knize Šedí bastardi , vydanou vlastním nákladem, která se setkala s nebývalým úspěchem, což zaujalo velké nakladatele.
Více od autora
Jiří Fried
Jiří Fried byl český spisovatel, scenárista a dramaturg. Po maturitě na gymnáziu v Písku působil jako úředník Českomoravského filmového ústředí. V roce 1946 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiky, studium však nedokončil. Nastoupil jako dramaturg do Československého státního filmu. Jiří Fried debutoval básnickou sbírkou Rozsvícená okna ; z jeho próz měla největší čtenářský i kritický ohlas Časová tíseň . Další prózy, ač si zachovaly vysokou literární úroveň, již takovou pozornost nevzbudily: Po roce 1970 nemohl Jiří Fried publikovat, proto psal v tomto období scénáře k televizním inscenacím a filmům; je autorem filmových scénářů a adaptací O ševci Matoušovi , Svědomí , Morálka paní Dulské , Zkouška pokračuje , Hvězda zvaná Pelyněk , Julek , epizody seriálu 30 případů majora Zemana Pán ze Salcburku aj. Po roce 1989 vyšel jeho román pro děti Léto v Altamiře , který autor rozepsal již v druhé půli 60. let, ale za daných kulturně politických okolností k jejímu vydání v té době nedošlo. Povídky publikované v souboru Síla osudu a jiné prózy Fried před smrtí zrevidoval a připravil k vydání pod názvem Baroko a jiné zprávy. Jiří Fried též překládal z francouzštiny. Knižně vyšla jeho korespondence s básníkem Janem Skácelem . Diplomovou práci o této korespondenci napsala Hana Kačerová.
Více od autora
Jiří Franěk
Narozen 21.1.1922 v Kročehlavech, zemřel 13.7.1970 v Praze. Novinář, funkcionář komunistické strany, básně a časopisecké články.
Více od autora
Jean Froissart
Jean Froissart byl francouzský básník a kronikář, člen družiny Václava Lucemburského. Autor tzv. Kroniky stoleté války, která zachycuje události okolo vleklého sporu Anglie s Francií a mimo jiné také podle očitého vyprávění vojáků popisuje průběh bitvy u Kresčaku, kde padl český král Jan Lucemburský.
Více od autora
Jaroslav Fryčer
Jaroslav Fryčer byl český romanista, literární kritik a teoretik, překladatel z francouzského jazyka a vysokoškolský pedagog. Narodil se v roce 1932 v Ostravě. Studia na reálném gymnáziu v Ostravě a Znojmě ukončil v Brně, kde také v roce 1951 začal studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, obor francouzština a čeština. Jeho profesory na jazyky a literaturu tam byli Dušan Jeřábek a Antonín Grund a Otakar Novák . Studium ukončil získáním diplomu v roce 1956. Po ukončení studia, v letech 1956–1962 získával zkušenosti jako pedagog. Potom se vrátil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, katedru romanistiky, kde se stal asistentem profesora Otakara Nováka, který ho zapojil do některých svých prací na připravovaném díle Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko, vydaném v roce 1966. Dizertační práci L'oeuvre dramatique d'Alfred de Musset obhájil ve stejném roce 1966. Při práci na fakultě se dále tříbil jeho trvalý zájem o francouzskou literaturu konce 19. a začátku 20. století, literární žánry této éry a o vzájemné francouzsko–české kulturní vztahy v průběhu tohoto období. Založil Centre d'Études des Tendances Marginales dans le Romantisme Français. V roce 1987 se stal docentem a v roce 1991 profesorem. V období normalizace , které nebylo příznivé pro jeho specializaci, pobýval na četných zahraničních univerzitách . Po roce 1990 byl pozván, aby vyučoval jako profesor na univerzitách ve Vídni, Brestu, Dijonu, Postupimi a Paříži. V roce 1993 byl profesor Fryčer francouzskou vládou jmenován rytířem Řádu akademických palem . V letech 1994–1995 řídil katedru bohemistiky na pařížské Sorbonně a stal se členem – korespondentem Revue d'Histoire Littéraire de France, členem Societé des Études Dix–neuviémistes a Centre de Recherches Révolutionnaires et Romantiques (Clermont–Ferr...
Více od autora
Jana Frey
Jana Freyová se narodila 17. 4. 1969 v Düsseldorfu. Knihy začala psát již v pěti letech a zůstala u toho. Studovala literaturu, historii a umění. Mnohé z jejích knih byly přeloženy do různých jazyků. Jana Freyová píše obrázkové knížky a romány pro mladší čtenáře, stejně jako romány pro dospívající čtenáře. Píše psychologické romány z prostředí současných německých měst. Posbírala několik lirerárních cen za literaturu pro mládež a jedno z jejích děl bylo dokonce zfilmováno. Jana Freyová a její rodina žijí ve Wiesbadenu.
Více od autora
Jan Frolík
PhDr. Jan Frolík, CSc. je uznávanou kapacitou archeologie středověku, kterému se odborně věnuje po celou svou kariéru. Kromě působení na Ústavu archeologické památkové péče středních Čech vede Oddělení záchranných výzkumů Archeologického ústavu AV ČR a přednáší na univerzitách. Již od dob svých studií je ale v zájmu jeho pozornosti Pražský hrad, k jehož poznání přispěl velkou měrou. Rodák z Prahy, historik a archeolog, autor prací z oboru archeologie a nejstarších českých dějin, též o chrudimském region.
Více od autora
Jan Fridegård
Johan Fridolf Fridegård, známý jako Jan Fridegård, se narodil 14. června 1897 v Enköpings Nose v Upplandu, zemřel 8. září 1968 v Uppsale. Ve švédské literatuře patří Fridegård mezi proletářské autory.
Více od autora
Hrubín František
Více od autora
František Frýdecký
Narozen 11.11.1891 ve Slaném, zemřel 4.10.1943. Středoškolský profesor, literární historik, literatura z oboru, editor literárních textů, překladatel z francouzštiny.
Více od autora
František Frühauf
František Frühauf se narodil 2. března 1907 v Mirošově u Rokycan. Na Lovosicko přišel už ve 20. letech. Od roku 1928 působil na škole v Třebívlicích a v Drahobuzi, od roku 1931 ve Vchynicích. V roce 1935 vykonal odborné zkoušky pro školy měšťanské a od 1. 9. 1935 byl ustanoven na měšťanskou školu v Lovosicích, kde působil až do obsazení města německou armádou. V Lovosicích se mu také narodili synové Vladimír a Miroslav. Po dobu okupace učil na chlapecké měšťanské škole Rokycanech. Od 1. 9. 1945 až do odchodu do důchodu 1. 8. 1970 působil v Lovosicích jako učitel, zpočátku na 1. měšťanské škole, od 1. 9. 1953 jako zástupce ředitele Stanislava Počinka na Jedenáctileté střední škole a od 1. 9. 1964 jako její ředitel. Na přelomu 50. let vystudoval při své učitelské praxi Vysokou školu pedagogickou v Praze a stal se středoškolským profesorem. V období od 7. 7. do 2. 8. 1952 působil na Ústřední škole Ministerstva školství, věd a umění. V letech 1970 – 74 učil také na Střední průmyslové škole chemické v Lovosicích dějepis a češtinu. Až do odchodu do důchodu pracoval jako vedoucí metodik českého jazyka při Okresním pedagogickém sboru v Litoměřicích a vedoucí sekce českého jazyka při Krajském pedagogickém sboru v Ústí nad Labem. Od roku 1949 do roku 1954 byl členem redakční rady odborného časopisu Český jazyk v Praze. V roce 1953 pracoval v autorském kolektivu na učebnicích českého jazyka pro 6. – 9. třídu, v roce 1960 byl jmenován hlavním autorem učebnice českého jazyka pro 7. třídu, která vyšla v 15 vydáních. V roce 1957 Ministerstvem školství a kultury vyznamenán čestným titulem „Vzorný učitel“ a v roce 1965 obdržel státní vyznamenání „Za vynikající práci“. Učitelské povolání bylo sice hlavní, ale ne jedinou životní náplní profesora Frühaufa. Z počátečních kulturních aktivit nutno uvést jeho předválečné vystupování ve smíšeném sboru Pěveckého spolku Förster...
Více od autora
František Fröhlich
Překladatel z dánštiny, norštiny, švédštiny a angličtiny. V roce 1957 absolvoval studium angličtiny a dánštiny na tehdejší Filologické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1957-69 pracoval v Československém rozhlase v Praze, poté vyučoval v Institutu překladatelství a tlumočnictví při Univerzitě 17. listopadu v Praze a současně působil v Činoherním klubu v Praze jako lektor-dramaturg. Od r. 1972 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. V letech 1990-2004 působil externě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vedl překladatelské semináře pro studenty anglistiky a skandinavistiky. Překládal hlavně prózu a drama z dánštiny, angličtiny a dalších severských jazyků, zejména dílo Henrika Ibsena. Je autorem řady komentářů a doslovů. Do Slovníku severských spisovatelů napsal kapitolu o dánské literatuře a většinu hesel o dánských autorech. Byl vyznamenán dánským řádem Dannebrogu , čestnou cenou dánské Umělecké rady a v témže roce se stal rovněž laureátem Státní ceny za překladatelské dílo.
Více od autora
Eugène Fromentin
Eugene Samuel Auguste Fromentin-Dupeux byl francouzský romantický malíř a spisovatel, známý především svými obrazy z Alžíru a Egypta. Jeho manželkou byla Marie Cavellet de Beaumont, se kterou se oženil dne 18. května 1852. Původně studoval práva. Poté začal studovat krajinomalbu u Louise-Nicolase Cabata. V roce 1842 poprvé cestoval do Alžírska. Ovlivněn malířem Prosperem Marilhatem se rozhodl, že se bude věnovat námětům africké pouště. První práce tohoto námětu vystavil na Salonu v roce 1847. Do Sahelu v Africe se vrátil v roce 1848 a 1851. Dále cestoval v roce 1869 do Egypta. V roce 1870 navštívil Benátky a v roce 1875 Nizozemsko. Zde studoval díla nizozemských mistrů a napsal o nich sérii esejů, které vyšly roku 1876 v knize Les Maîtres d'autrefois. Byl přítelem malíře Gustave Moreaua . Jeho malířskými žáky byli Fernand Cormon a Henri Gervex . Se svým přítelem archeologem a fotografem Augustem Salzmannem v roce 1847 odjel do Alžírska. V jeho malířském díle je oceňována přesnost zachycení exotického prostředí a vystižení barevné atmosféry africké pouště. Ve své době dosáhlo velkého uznání. Tyto obrazy jsou vystaveny např. v Louvre nebo v Musée d'Orsay. Ve 20. století začíná být hodnoceno výše jeho dílo kritické a spisovatelské, viz např. Je pochován na hřbitově 'Cimetière de Saint-Maurice' v La Rochelle.
Více od autora
Antonín Friedl
Antonín Friedl byl český historik umění se specializací na středověké rukopisy, výtvarný kritik, profesor Filosofické fakulty brněnské univerzity. Antonín Friedl studoval na českém gymnáziu v Plzni, ale z existenčních důvodů musel studia přerušit. Přátelil se s grafikem Janem Konůpkem a byl členem Kruhu přátel starožitností. Seznámil se zde s tehdejším západočeským konzervátorem Památkového úřadu Zdeňkem Wirthem, který ho pozval do Prahy na místo jednatele Klubu Za starou Prahu. Místo převzal po Janu Zrzavém, se kterým se spřátelil. V Praze dokončil studia na reálném gymnáziu a od roku 1915 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Karlovy university. Po promoci roku 1919 se stal asistentem prof. Chytila a strávil další dva roky hospitací u Adolpha Goldschmidta na univerzitě v Berlíně, kde navštěvoval přednášky o předrománském a starém německém a nizozemském malířství . Roku 1926 byl na hospitaci u Pietra Toesco na univerzitě ve Florencii. V letech 1928–1932 byl odborným pracovníkem na Ministerstvu školství a národní osvěty, pověřeným soupisem bohemik v zahraničí. Roku 1933 nastoupil Friedl do Státního fotoměřičského ústavu, který se zabýval fotodokumentací památek. V letech 1939–1952 tento ústav řídil. Roku 1934 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde pak působil jako soukromý a externí docent a profesor dějin umění do roku 1970. K jeho žákům patřili Milena Zeminová-Hanavská, Alena Adlerová-Kudělková, Ivo Krsek nebo Petr Spielmann. V letech 1953–1957 byl Friedl vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1916–1921 se věnoval výzkumu a záchraně památek ve svém rodném kraji . Za pobytu v Německu studoval rukopis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu a roku 1926 vydal jednu ze svých stěžejních prací o jejíc...
Více od autora
Antonín Frič
Antonín Frič byl významný český přírodovědec, geolog a paleontolog přelomu 19. a 20. století. Byl také profesorem Karlovy Univerzity a později ředitelem Národního muzea, kde se zasloužil mimo jiné o získání proslulé sbírky Joachima Barranda pro paleontologické oddělení. Narodil ve vážené pražské rodině advokáta a politika Josefa Františka Friče , u něhož se scházela společnost vlastenců, např. Karel Slavoj Amerling nebo František Ladislav Čelakovský. Na letním sídle svého strýce A. Bachofena za Strahovskou branou se malý Antonín brzy naučil střílet z pušky a vycpávat ptáky. Od 10. roku svého věku docházel do Muzea Království českého, kde byl jeho otec pokladníkem Matice české. Jako žák Akademického gymnasia již v muzeu pomáhal kustodovi Dormitzerovi pořádat sbírku přírodnin, zaslanou Augustem Cordou ze střední Ameriky. Věnoval se ornitologii. 13. ledna 1852 byl na návrh profesora Jana Evangelisty Purkyně jmenován neplaceným asistentem zoologického oddělení muzea. Již tehdy se přestěhoval do přízemí staré muzejní budovy na Příkopech, kde v pokoji upraveném z bývalé kůlny pro kočár strávil 14 let jako kustod, preparátor a muzejní sluha. Na otcovo přání vstoupil na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, ale po třech letech, roku 1854, přestoupil na fakultu lékařskou. K jeho prvním zahraničním přírodovědeckým cestám patřila návštěva Banátu, odkud roku 1853 přivezl do muzea přírodniny všeho druhu. Roku 1860 byl promován lékařem a roku 1861 se stal asistentem J. E. Purkyně. Svůj vědecký zájem v letech 1861–1867 obrátil k paleontologii. Roku 1863 se na lékařské fakultě habilitoval v oboru srovnávací anatomie a fyziologie. Jako redaktor roku 1873 převzal časopis Vesmír, který vedl až ro roku 1906. Roku 1882 při rozělování univerzity na českou a německou část zabránil rozdělení zoologických sbírek. Roku 1883 se na jeho přímluvu Národnímu muzeu podařilo získat z pozůstalosti...
Více od autora
Věra Frolcová
Narodila se 30. 9. 1956 v Brně. PhDr., CSc., etnoložka, pracovnice Etnologického ústavu AV ČR.
Více od autora
Tomáš Friedel
Narozen 10. 5. 1988. Mgr., zaměřený na teorii, filozofii a sociologii práva.
Více od autora