Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 121 - 180 z celkem 4659 záznamů
Anne Frank
Anne Franková byla v Německu narozená autorka. Jako dívka z německé židovské rodiny ukrývající se před nacisty v zadním traktu jednoho domu v Amsterdamu za druhé světové války si psala deník, ten ji po smrti proslavil. Její rodina uprchla do Amsterdamu před nacismem. Když bylo Nizozemsko okupováno Německem, ocitla se opět v nebezpečí. Protože se zvyšovalo pronásledování a persekuce Židů, celá rodina se v červenci 1942 ukryla v tajných místnostech kancelářské budovy Otto Franka. Po dvou letech skrývání byla skupina prozrazena a deportována do koncentračních táborů. Anna zemřela na tyfus v táboře Bergen-Belsen. Její otec Otto jediný z rodiny přežil, vrátil se do Amsterdamu a našel její deník. Tento unikátní záznam se rozhodl vydat. V češtině kniha získala jméno Deník Anne Frankové, některá vydání vyšla pod názvem Deník Anny Frankové nebo Deník. Roku 2019 vyšla v novém překladu s původním názvem Zadní dům. Deník Anne Franková dostala ke svým třináctým narozeninám a zachycuje události jejího života od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeložen do mnoha jazyků a stal se jednou z nejčtenějších knih po celém světě. Ke třináctým narozeninám 12. června 1942 dostala Anne malý zápisník, který ukázala otci několik dní před tím ve výloze obchodu. Ačkoliv to byla kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce, Anne se rozhodla, že ji použije jako deník. Začala popisovat sebe, svou rodinu a přátele, školu a místa, která by ráda navštívila. Tyto rané zápisy ukazují, že v mnoha ohledech byl její život podobný životu každé dívky jejího věku, ale zmiňují také změny, které přišly po německé okupaci. Některé narážky se zdají náhodné a nedůrazné. Přesto se Anne někdy zmiňuje o detailech útisku, který neustále vzrůstal. Například psala o...
Více od autora
Věra Faltová
Věra Faltová byla česká malířka a ilustrátorka. Byla známá jako ilustrátorka komiksů pro časopisy Ohníček a Čtyřlístek. a další.
Více od autora
Lucy Foley
Lucy Foley vystudovala angloamerickou literaturu a potom pracovala jako redaktorka beletrie. Miluje cestování a Londýn, v němž žije.
Více od autora
Josef Frolík
Josef Frolík byl příslušník Státní bezpečnosti, který v roce 1969 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval jako špión ve službách CIA. Josef, rozený Lukeš začal používat jméno Frolík v sedmi letech poté, co se jeho matka vdala za kladenského dělníka Josefa Frolíka. Přesto vyrůstal u prarodičů. Absolvoval měšťanskou školu a ke konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce vystudoval obchodní akademii ve Slaném a působil v administrativě Rudého práva, přičemž studoval Vysokou školu ekonomickou. Roku 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa. Už v roce 1948 se rozhodl svědčit proti jednomu ze svých profesorů. Profesor Gargel byl nakonec označen za reakcionáře a odsouzen ke třem měsícům vězení. Roku 1955 přešel na IV. správu ministerstva vnitra a o pět let později dokonce na I. správu. Zde působil v letech 1964–1966 na rezidentuře v Londýně. V následujících letech se zaměřil na špionáže a zpravodajské hry, zaměřené proti CIA. Po roce 1968 se však rozhodl nasbírat co nejvíce tajných informací a s pomocí CIA se mu v roce 1969 nakonec podařilo emigrovat. Balkánskou cestou dopravil do Spojených států amerických automobil, v jehož podvozku byly ukryty důležité dokumenty. Hned po emigraci byl hojně využíván střídavě CIA, MI5 a MI6. Senát Spojených států amerických ho označil za jednoho z nejvýznamnějších politických přeběhlíků po druhé světové válce, Spojené království mu dokonce nabízelo vysokou vojenskou hodnost. V Československu byl roku 1971 odsouzen k smrti. Roku 1975 však těžce onemocněl a od té doby se přestal kvůli zdravotním problémům výrazněji angažovat. V září roku 1987 mu byla zjištěna rakovina jater, které zřejmě podlehl v květnu 1989. Existuje však i teorie, že nadále žije ve Spojených státech amerických pod tajnou identitou. V České republice vyšly dvě jeho pamětní knihy, Špion vypovídá a Špion vypovídá II, dle kterých se česká veřejnost poprvé dozvěděla o špi...
Více od autora
Hidejuki Furuhaši
Více od autora
Franz Fühmann
Franz Fühmann byl německý spisovatel. Žil a pracoval jako povídkář, esejista a autor dětských knih v bývalé NDR. V mládí byl značně ovlivnil nacistickou ideologií, snad proto se po válce stal velkým zastáncem socializmu , který jej však v pozdějších letech rovněž trpce zklamal. Rodák z Rokytnice nad Jizerou v Krkonoších pocházel ze středostavovské rodiny. Po ukončení základní školy studoval 4 roky ve Vídni v jezuitské škole, odkud ale utekl a dostudoval gymnázium v Liberci studium ukočil maturitou. Po anexi Sudet Německem vstoupil do SA, v roce 1941 byl povolán do wermachtu a účestnil se válečných operací v Řecku a Sovětském svazu. V roce 1945 byl zajat a přeškolen v Noginsku nedaleko Moskvy na přesvědčeného marxistu. Po propuštění ze zajetí se vrátil do východního Německa, kde žil až do své smrti 8.7.1984. V této etapě svého života byl aktivním členem východoněmecké NDPD, pracoval jako politický pracovník v aparátu strany, od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1956 získal cenu Heinricha Manna, dále pak řadu dalších německých i mezinárodních ocenění, byl členem Akademie umění. Jako autor byl mnohostranný, napsal řadu básní, balet, psal eseje a překládal poezii a také řadu knih sestavil jako editor, těžiště jeho práce ale zůstává v psaní dětských knih a převyprávění klasické literatury a ság a mýtů. Z jeho korespondence z posledního období života vyplývá jeho hluboké rozčarování socialistickým režimem, rozčarování tak hluboké, že nemohl dokončit své plánované stěžejní dílo.
Více od autora
Emil Filla
Emil František Josef Filla byl český kubistický malíř, grafik a sochař. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni č. p. 146. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu, a poté pracoval jako úředník pojišťovny. Práce úředníka jej však vůbec nenaplňovala, a proto po několika měsících odešel do Prahy. V letech 1903 - 1906 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění monumentální malbu, v ateliéru Vlaho Bukovace. Školu však opustil po třech letech, kvůli konvenčním metodám a náplni výuky, a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo . V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve jako kuboexpresionismus , který byl mj. ovlivněn dílem raně barokního malíře El Greca, postupně však vytvářel i díla vysloveně kubistická, silně ovlivněná kubistickými obrazy Pabla Picassa a Georgesa Braqua. V té době maloval především zátiší . Zabýval se však také sochařskou tvorbou , figurální malbou . V zátiší se objevují i prvky koláže , protože do nich vlepuje části novinového textu, etikety atp. Dne 27. března 1912 se v Praze, na Královských Vinohradech, oženil s dcerou profesora filozofie na praž...
Více od autora
Edna Ferber
Pracovala jako žurnalistka, spisovatelka, zajímala se o práci žen, psala povídky, dokonce se pokoušela i o divadelní hry. Největší zájem u čtenářů byl o její romány, poutavě vyprávěné zajímavé náměty.
Více od autora
Vladimír Fiala
Vladimír Fiala byl český a československý inženýr, odborník na statiku, ornitolog a politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu za Občanské fórum, respektive za ODS. Do věku deseti let žil v rodném městě, pak po dobu čtyř let v Olomouci a od roku 1935 v Brně. Byl aktivní ve skautingu. Za mobilizace v roce 1938 se přihlásil jako dobrovolník na hlídání železniční trati z Nového Města na Moravě do Veselíčka. V roce 1940 maturoval na 1.reálném gymnáziu v Brně. Za války byl totálně nasazen v Rakousku. V březnu 1945 utekl domů. Po válce vystudoval vysokou školu stavební. Profesně začínal roku 1949 jako statik v podniku Stavoprojekt v Brně, pak po celé období let 1951 až do odchodu do penze v roce 1984 byl zaměstnancem podniku Keramoprojekt . Zasloužil se o záchranu četných stavebních památek. Profesně pak spojil práci statika se zájmem o ornitologii, po desítky let sledoval detailně ekosystém ptactva v okolí rybníků u Náměšti nad Oslavou, kam ho přivedla jeho manželka, která bydlela v Náměšti. Podrobně zmapoval biotopy všech 24 zdejších rybníků. Odborně se podílel na projektování rekonstrukcí jednotlivých vodních nádrží. V 60. letech se neúspěšně snažil o prohlášení rybničního komplexu za přírodní rezervaci. V 70. letech byl po devět let vedoucím mezinárodního sčítání vodních ptáků v českých zemích. Svá celoživotní pozorování shrnul v roce 2008 do knihy Náměšťské rybníky a jejich ptactvo 1885 – 2008. V roce 1989 podepsal Několik vět, během sametové revoluce byl zvolen do Rady Občanského fóra v Brně. Ve volbách roku 1990 kandidoval do Sněmovny lidu za OF. Mandát nabyl až dodatečně v březnu 1992 jako náhradník poté, co na post poslance rezignoval Zdeněk Kessler. V té době již Občanské fórum neexistovalo a Fiala tak nastoupil do poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. Ve Federálním shromáždění setrval...
Více od autora
Viktor Faktor
Český publicista a překladatel. Překlady z angličtiny, autor kuchařek, spoluzakladatel Reguly Pragensis. V letech 1967-73 žil v exilu. Zemřel 30. 1. 2017 v Indii
Více od autora
Viktor Emil Frankl
Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce poté, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal budovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná. Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich. Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení. Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii. V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. Ačkoli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser. V roce 1942 byl odeslán do koncentračního tábora. V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu. Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pr...
Více od autora
Karel Funk
Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.
Více od autora
Ìvan Franko
Ivan Jakovyč Franko byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel. Vystudoval gymnázium v Drohobyči , později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće . Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ , která obsahuje prvky modernismu a dekadence. Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství a realistické zobrazení života všech společenských vrstev. V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na Žofíně, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově. Pomník či pamětní desku Ivana Franka dnes najdeme v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo dokonce přejmenováno na Ivano-Frankivsk . Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky. Frankova díla vydaná v češtině: Po nim bylo pojmenováno:...
Více od autora
Gaelen Foley
Gaelen Foley se narodila 16. listopadu 1973 v Pittsburghu, Pensylvánie, USA a má tři sestry. Vystudovala obor anglická literatura a částečně i obor filosofie na State University of New York. Po studiích Gaelen začala s psaním knih, ale mezitím se živila jako servírka. Než se jí podařilo vydat její první knihu, měla hotové již další čtyři rukopisy. V roce 1998 vyšla její prvotina Pirátský princ a hned si získala srdce čtenářů. Od té doby má Gaelen na kontě 11 bestsellerů, pro které jsou charakterističtí „složití, avšak citliví hrdinové, bohaté a současně něžné milostné scény, a to vše v elegantně plynoucím příběhu“.
Více od autora
Framus Five
Framus Five je významná česká bluesrocková skupina, která vznikla v 60. letech 20. století. V čele skupiny stál charismatický zpěvák Michal Prokop a stala se jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kapel v historii československé hudby. Jejich styl kombinoval prvky blues, rocku a soulu s osobitým zvukem, který rezonoval u posluchačů v době kulturních změn. Framus Five si získali popularitu díky svým energickým vystoupením a hudební zdatnosti a přispěli k rozvoji československé hudební scény.
Více od autora
Ernst Fischer
Ernst Fischer byl rakouský marxistický spisovatel, novinář, literární vědec a politik. Psal také pod pseudonymy Peter Wieden, F. Ernst, W. Peter und P. Vidal. Fischer vyrůstal v buržoazním prostředí ve Štýrském Hradci, kde vstoupil do rakouské sociální demokracie. V roce 1927 přesídlil do Vídně, kde pracoval pro stranické noviny. Po nastolení tzv. austrofašismu v roce 1934 mohl díky přátelům prchnout do Prahy a posléze odcestovat do Moskvy; současně se stal členem Komunistické strany Rakouska. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska, kde se stal předním marxistickým intelektuálem. V roce 1963 se účastnil Kafkovské konference v Liblici. V roce 1968/9 kritizoval potlačení Pražského jara, za což byl vyloučen Komunistické strany Rakouska. V posledních letech života byl blízký nedogmatickému marxismu. Ve svých dílech se zabýval jednak politickými otázkami, jednak zejména německojazyčnou literaturou , literární teorií a úlohou umění ve společnosti. Fischer požadoval od umění „adekvátní zobrazení skutečnosti“, které neizoluje literární témata od celosvětového dění; neprosazoval však jednostranně pouze socialistický realismus, nýbrž upozorňoval, že „k tomuto cíli nevede pouze jedna cesta“. Proto si cenil také některých měšťanských autorů, např. Thomase Manna. Vybraná díla
Více od autora
Emanuel Frynta
Emanuel Frynta byl český překladatel z ruštiny a básník. Překládal především A. S. Puškina, M. J. Lermontova a A. P. Čechova, ve vlastním díle byl zejména představitel nonsensové poezie. Byl syn Emanuela Frynty staršího , učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktora a matky Augustiny, rozené Růžičkové . V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny. V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou Waldovou , se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog. Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství , zajímal se o editorství a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie. Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny . Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní aut...
Více od autora
Dietrich Fischer-Dieskau
Dietrich Fischer-Dieskau byl proslulý německý barytonista a dirigent, který se proslavil interpretací Lieder a svými výkony v opeře, oratoriu a další vokální hudbě. Narodil se 28. května 1925 v Berlíně, svou kariéru zahájil krátce po druhé světové válce a rychle se prosadil jako jeden z předních pěvců 20. století. Fischer-Dieskauova rozsáhlá diskografie zahrnuje velké množství děl skladatelů, jako jsou Franz Schubert, Robert Schumann, Johannes Brahms, Richard Wagner a Gustav Mahler.
Více od autora
Zdeněk Fleischer
Zdeněk Fleischer byl už od svého mládí dobrým pěstitelem, který posléze vyrostl v nejlepšího odborníka československého kaktusářství, uznávanou, ctěnou a největší autoritu v naší botanické zálibě. Jeho vnímavost, hluboký zájem o kaktusy a konečně 50 let praxe, prováděné na nejvyšší teoretické úrovni se staly dnes již symbolem a pojmem. Nejeden kaktusář používá při výsevech tzv. fleischerovou metodu do zavařovacích láhví. Je to starý způsob vysévání, sám Fleischer uvádí, že obrázek viděl ve staré literatuře, jen celý způsob propracoval, aby při výsevech byly co nejmenší ztráty. Takových dobrých pěstitelských nápadů bylo spousty, se všemi se rád podělil se svými přáteli. Neznám téma, na které by neznal odpověď, ani tehdy, když přednášel u nás v Ostravě 25. 2. 1962, a kde jeho slova začínala typicky takto: „Vážení přátelé, můj nejdražší přítel Zavadil mě pověřil, abych si vybral nějaké téma, kterému nejmíň rozumím, protože se nejlépe mluví o tom, čemu se nerozumí, a to je o výživě a hnojení kaktusů. Myslím, že nikdo neodolal pokušení, aby občas si ty kaktusy nějak nepřihnojil. Říkám pokušení, protože máme tu školu Fričovu, který byl jaksi odpůrcem hnojení a razil heslo: „Kdo čím zachází – tím také končí”. No tak slovo hnojař, jako on propagoval bylo jakousi příhanou. Ale myslím, že se mezi staršími kaktusáři nenajde nikdo kdo by nehnojil. Ovšem, přesto, že je to takové zajímavé téma, takové pikantní, řek bych, že tomu nikdo nerozumí.” Skromný úvod do přednášky na stále aktuální téma, bylo však vyvrcholením fantastického povídání. Celá přednáška by se dala shrnout pod jedno Fleischerovo nezapomenutelné heslo: „Kráva má v zadku více rozumu, než všichni kaktusáři dohromady.” Já sám nikdy nezapomenu přednášky Zd. Fleischera, které jsem navštívil. Jeho osobité kouzlo vypravěče upoutalo všechny posluchače. Př. Zavadil některé tyto přednášky zaznamenával na magnetofonový pásek. V jednom dopise Emil Zavadil píše, že má 20 pásků s nahrávkami různých kaktusářů, z toho 7 hodin...
Více od autora
Vladislav Forejt-Alan
Vladislav Forejt, známý též pod jménem Vladislav Forejt-Alan byl český cestovatel a novinář. Vladislav Forejt absolvoval obchodní akademii v Karlíně. V roce 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády a bojoval v první světové válce. Po skončení války se rozhodl odjet do Spojených států za svým strýcem, ale vzhledem k potížím se získáním vstupního víza nakonec v roce 1920 odjel do Buenos Aires. Při neptunově křtu při překročení rovníku v roce 1920 získal jméno Alan, které pak nadále používal. Poté cestoval po zemích Jižní a Střední Ameriky a nakonec odjel do Chicaga, kde získal práci jako dělník v továrně Western Electric Company. Jižní Ameriku navštívil Forejt dlouhodobě celkem třikrát. O svých cestách napsal řadu knih, ve kterých se věnoval životu českých vystěhovalců do Jižní Ameriky. S Bohumilem Pospíšilem uskutečnil dálkovou jízdu českým autem Walter-Junior z Prahy do Britského Iráku a Saúdské Arábie. O této jízdě napsal knihu Za karavanou mrtvých. V pražském povstání v květnu 1945 se aktivně zúčastnil protiněmeckých bojů a utrpěl těžké zranění. Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939. V roce 1947 vykonal svou poslední, čtvrtou cestu do Ameriky, a to do Spojených států. Po návratu odmítl vstoupit do KSČ a měl zákaz publikační činnosti až do konce svého života. Žil střídavě v Dobřichovicích a na chalupě v Krkonoších. Byl znám jako zázračný bylinkář. Zemřel ve věku 77 let v Praze na srdeční infarkt.
Více od autora
Sylva Fischerová
Sylva Fischerová je česká básnířka, prozaička a klasická filoložka. Studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně, v roce 1983 začala studovat filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce 1985 přešla na klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna . V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? . Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy. Je dcerou českého filosofa a prvního poválečného rektora Univerzity Palackého Josefa Ludvíka Fischera a psycholožky Jarmily Fischerové . Byla nevlastní sestrou básnířky Violy Fischerové a švagrovou spisovatelů Karla Michala a Josefa Jedličky. Její dcera Ester Fischerová také píše poezii, je autorkou dvou básnických sbírek.
Více od autora
Stephen Fry
Stephen John Fry je britský herec, komik, spisovatel, televizní moderátor a filmový režisér. Poprvé se kulturně zviditelnil televizní produkcí herecké skupiny Cambridge Footlights Review jménem The Cellar Tapes, jež se uskutečnila roku 1982. Známým se stal převážně svou tvorbou s Hughem Lauriem v komickém duu známém jako Fry and Laurie. Nejznámějším televizním počinem této dvojice byl šestadvacetiepizodový televizní komediální seriál A Bit of Fry and Laurie sestávající z krátkých skečů. S Hughem Lauriem také hrál v televizním seriálu Jeeves and Wooster inspirovaném knihami P. G. Wodehouse a v seriálu Černá zmije. Fry je také úspěšným spisovatelem. Na tomto poli debutoval roku 1991 románem The Liar. Další z jeho populárních knih byla například autobiografie pokrývající jeho prvních dvacet let života Moab is my Washpot, vydaná roku 1997. V roce 2010 se rozešel po 14letém partnerském vztahu s Danielem Cohenem. Fry trpí bipolární poruchou a v roce 2012 se pokusil o sebevraždu. Na přelomu let 2014 a 2015 ohlásil zasnoubení s 27letým partnerem Elliottem Spencerem.
Více od autora
Miroslav Foret
Narozen 20. 12. 1946 v Brně. Sociolog. Muzikolog. Prof., PhDr., CSc., zabývá se výzkumy veřejného mínění. Syn dirigenta Mirka Foreta . Saxofonista. Autor rozhlasových a televizních pořadů. O populární a jazzové hudbě psal v 60. až 80. letech do denního i odborného tisku, včetně zahraničního a zámořského. Od roku 1990 se věnuje výhradně své odborné vědeckovýzkumné profesi. Pomáhal založit soukromé vysoké školy v Brně, Bratislavě a Znojmě.
Více od autora
Max Frisch
Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...
Více od autora
John Flanagan
John Flanagan je australský spisovatel zejména fantasy, jeho nejznámější dílo je dobrodružná série Hraničářův učeň. John Flanagan zahájil svoji pracovní dráhu jako reklamní autor. Pracoval v agenturách v Londýně, Sydney a Singapuru, potom přešel na volnou nohu. Začal psát televizní scénáře a byl hlavním autorem australské nejdéle vysílané situační komedie Haló, tati! Během pestré kariéry psal John reklamní slogany a scénáře, komerční prezentace, scénáře zábavných pořadů a jednou dokonce i projev guvernéra státu Nový Jižní Wales. Sérii Hraničářův učeň začal psát, aby svého dvanáctiletého syna Michaela přilákal ke čtení. Původně obsahovala dvacet povídek, které John později přepracoval na první díl Hraničářova učně s názvem Rozvaliny Gorlanu. Brzy následovaly další díly. Jeho syn, nyní třicetiletý, je nadšeným čtenářem všech těchto knih. John žije se svou ženou Leonií v Manly, přímořském předměstí Sydney, a v současné době píše nové díly série Bratrstvo. Co nejdříve by se měl o sérii Hraničářův učeň natáčet už dlouho odkládaný celovečerní film.
Více od autora
Joachim Friedrich
Joachim Friedrich je německý promovaný ekonom a profesor podnikového hospodářství. Vedle vědeckých publikací píše i knihy pro mládež, které byly přeloženy do více než 40 jazyků a divadelní hry.
Více od autora
Jiří Frel
Jiří Frel, původním jménem Jiří Fröhlich byl česko-americký klasický archeolog, historik antického umění, zejména znalec řeckého sochařství a vázového malířství, a vysokoškolský pedagog. Narodil se jako první potomek v rodině učitele a regionálního historika Antonína Fröhlicha a jeho manželky Marie, rozené Tomanové, která také pravoala jako učitelka. Po absolutoriu gymnázia strávil válku doma na venkově, kde pracoval manuálně v zemědělství a učil se jazyky. V září 1945 nastoupil jako jeden z prvních studentů Karlovy univerzity ke studiu klasické archeologie a dějin umění . Za vynikající výsledky dostal stipendium na École normale superiére v Paříži, kam odjel se spolužákem Bohumilem Soudským, dělal volontéra v Louvru. Roku 1948 obhájil diplomovou práci na UK a získal další stipendium do Itálie. Roku 1949 se vrátil do Československa a stal se asistentem na katedře antického starověku filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vstoupil do KSČ a brzy se habilitoval, v roce 1967–1969 jako profesor přednášel dějiny antického umění. Byl znalcem zejména řeckého umění, řecké klasické sochařství, funerální plastiku a keramiku. Česky napsal monografii Řecké vázy a řadu statí. Podle svědectví prof. Jana Bouzka byl vynikajícím pedagogem, neublížil ani nepřispěl k uvěznění svých v 50. letech politicky pronásledovaných kolegů, profesorů Jindřicha Čadíka, Růženy Vackové, aní k propuštění Milady Vilímkové. V době železné opony trpěl uzavřením hranic, podnikl alespoň archeologický výzkum v Bulharsku . Po uvolnění poměrů od roku 1963 začal jezdit do Řecka, zabýval se například parthenonským vlysem z Atén, barevností řecké architektury a v českých sbírkách objevil neznámý portrét řeckého sochaře Feidia. Roku 1969 emigroval do USA, kde stal profesorem na Princetonské univerzitě. V letech 1970–1973 pracoval jako asistent kurát...
Více od autora
Jan-Erik Fjell
Jan-Erik Fjell je najmladší nórsky autor, ktorý získal za svoje dielo prestížne Ocenenie nórskych kníhkupcov v dvadsiatich ôsmich rokoch a považujú ho za druhého Nesba. Lovkyňa šťastia je piaty román v sérii o Antonovi Brekkem.
Více od autora
Hermann Funk
Prof. Dr. Hermann Funk působí jako ředitel Institutu německých studií v zahraniční - specializuje se na němčinu jako cizí a druhý jazyk na univerzitě v Jeně. Jeho výzkum se zaměřuje na obecné didaktiky a metodiky, výukové materiály pro výuky cizích jazyků. Kromě toho působil také jako děkan Fakulty umění a jako vědecký koordinátor ERFA-Wirtschaft-Sprache . Profesor se akademmicky angažoval také v Lotyšsku, Japonsku, Irksu, Švýcarsku či Spojených státech, kde převážně spulupracoval v oblasti akreditace a doktorantského řízení. Před akademickou kariérou pracoval v německém Hesse jako učitel angličtiny a dějepisu. Pedagogické zkušenosti rozvinul dále při vyučování němčiny ve Skotsku. Zabývá se vzděláváním učitelů po celém světě. V roce 2011 byl vědeckou poradní radou zvolen předsedou Ústřední agentury pro studium v zahraničí.
Více od autora
Fringilla
Narozena 31.7.1884 v Malíně u Kutné Hory, zemřela 19.8.1955 v Praze. Autorka dívčích románů. Vlastním jménem Božena Čížková, psala pod pseudonymy Fringilla, Božena Malínská, Jiří Čížek.
Více od autora
Franz Fuehmann
Více od autora
Francis Fitzgerald,
Více od autora
Eva Filipová
Po gymnáziu vystudovala fyzioterapii, později Pražskou psychoterapeutickou fakultu u doc. Skály. Od roku 1993 byla externí redaktorkou několika časopisů a deníků. Zabývá se především tématikou společenského chování. V současné době je redaktorkou časopisu Patriot a Prestige. Po roce 1991 byla jednou z prvních, která začala s programem úspěšných kurzů pro ženy. Sama absolvovala studium na Mezinárodní školepro estetiku v New Yorku. Je spoluautorkou Zlaté kuchařky. Pravidelně se mnoho let účastní kongresů řetězce hotel Inter-Continental Hotels Group v celé Evropě a Americe, kde má možnost získat mnoho zkušeností.
Více od autora
Werner Forman
Werner Forman byl český fotograf, známý zejména svými uměleckými knihami o starověkých civilizacích a neevropských kulturách. Od roku 1936 spolupracoval s Československými státními aeroliniemi, pro které fotografoval letadla. Za druhé světové války fotografoval válečné zločiny v Terezíně, byl zajat, uprchl, byl znovu zajat a nasazen u Mnichova, kde málem zemřel na spálu. Protože jeho matka byla Židovka, byl nacisty poslán s rodiči i bratrem ke konci války do koncentračního tábora. Po druhé světové válce se specializoval na orientální umění. Jeho první kniha byla věnována umění Číny, kde poté strávil šest měsíců na pozvání. Publikoval více než 80 knih se svými fotografiemi. Texty v nich byly většinou psány specialisty v dané oblasti. Od roku 1968 žil a pracoval převážně v Londýně, ale navštívil také mnoho světových míst a muzeí. V roce 1994 vyšla v češtině jeho kniha Posmrtný život na Nilu. V roce 1997 se v Národním muzeu konala výstava jeho fotografií pod názvem Kouzlo starého Egypta: umění čtyř tisíciletí ve fotografii Wernera Formana. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Werner Forman na anglické Wikipedii a Werner Forman na německé Wikipedii.
Více od autora
Vladimír Forst
Vladimír Forst byl český literární historik, kritik, lexikograf a vedoucí redaktor Lexikonu české literatury. Vyučil se jako soustružník kovů ve firmě Sellier a Bellot a poté pracoval jako dělník. V roce 1949 absolvoval Státní kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních a následně v letech 1949–1953 vystudoval češtinu, filozofii a obecný jazykozpyt na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia strávil dva semestry na univerzitě v Budapešti. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře české literatury FF UK. V roce 1957 obhájil práci Antonín Zápotocký spisovatel a získal titul CSc. V roce 1966 mu byl přiznán titul PhDr. za jeho diplomovou práci Česká literatura v Maďarsku. V letech 1962–1991 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Významnou měrou se podílel na vzniku Lexikonu české literatury, jehož byl v letech 1971–1990 vedoucím redaktorem. Za tuto práci byl spolu se svými nástupci ve funkci vedoucího redaktora Jiřím Opelíkem a Lubošem Merhautem oceněn v roce 2009 cenou Magnesia Litera za přínos české literatuře. Byl autorem mnoha učebnic pro základní i střední školy. Zemřel 28. července 2010 ve Vlašimi.
Více od autora
Theodor Fontane
Theodor Fontane byl německý romanopisec a básník, čelný představitel německého poetického realismu. Henri Theodore Fontane se narodil 30. prosince 1819 v Neuruppinu jako syn lékárníka hugenotského původu, Louise Henri Fontana. Pro splacení svých hráčských dluhů byl Theodorův otec nucen v roce 1826 lékárnu prodat a krátce nato, v roce 1827, se rodina odstěhovala do Swinemünde. Po krátkém intermezzu na tamější městské škole začal být Theodor Fontane na přání své matky vyučován otcem a soukromými učiteli jisté spřátelené rodiny, což trvalo až do roku 1832. V letech 1832 až 1833 navštěvoval neuruppinské gymnázium a posléze nastoupil na průmyslovou školu Karla Friedricha von Klödena v Berlíně. Roku 1834 se odstěhoval k nevlastnímu bratrovi svého otce, strýčku Augustovi. V roce 1835 se poprvé setkal se svojí budoucí ženou Emilií Rouanet-Kummer. Rok nato odešel z průmyslové školy a začal se učit lékárníkem. Roku 1839 zveřejnil svoji první novelu Geschwisterliebe. Po vyučení v prosinci 1839 získal Fontane na podzim 1840 místo lékárníka v Burgu . Zde také vznikly jeho první básně. Roku 1841 onemocněl tyfem, brzy se však uzdravil u svých rodičů v Letschinu. Poté pracoval jako pomocník lékárníka v Lipsku, Drážďanech a nakonec u svého otce v Letschinu. Roku 1843 byl Bernhardem von Lepel uveden do literárního spolku Tunel nad Sprévou, v němž vytrval až do roku 1865. Od 1. dubna 1844 do 31. března 1845 si odbýval u 2. grenadýrského gardového regimentu císaře Františka vojenskou službu, kam nastoupil jako jednoroční dobrovolník a kterou opustil v poddůstojnické hodnosti kaprála. V této době vyhověl pozvání svého přítele Hermanna Scherze a podnikl svoji první, čtrnáctidenní cestu po Anglii. Po pobytu v lékárně svého otce si našel místo v Berlíně, a to v Polské lékárně doktora Julia Eduarda Schachta. 8. prosince 1845 se zasnoubil se svojí milou Emilií Rouanet-Kummer. V březnu 1847 získal nejvyšší aprobaci a s...
Více od autora
Pavel Fink
Pavel Fink byl český spisovatel a novinář, legionář v Rusku. Narodil se v rodině podučitele v Zaječově a spisovatele Petra Finka a jeho manželky Terezie, rozené Čejkové. Gymnázium studoval nejprve v Příbrami, maturoval v roce 1912 v Rokycanech. V roce 1913 nastoupil do redakce Selských listů v Olomouci. V roce 1914 narukoval do 1. světové války na ruskou frontu, kde byl v prosinci téhož roku zajat a pobýval na Sibiři a na Urale. V Rusku mezi jiným vydával krajanský časopis Šlehy. Dne 18. prosince 1917 se v Rusku oženil s Annou Skudre. Měsíc před sňatkem se přihlásil do československých legií. Po počáteční vojenské službě v legiích byl přidělen do redakce Československého denníku vycházejícího na Sibiři; zde v roce 1919 působil jako vojenský zpravodaj v Omsku a počátkem roku 1920 v Čitě. Legie opustil v roce 1920 v hodnosti poručíka. Do Československa se vrátil v srpnu 1920 s manželkou a dvouletým synem. V letech 1920–1921 byl redaktorem deníku Čas a poté byl zaměstnán v pražském Památníku odboje. V letech 1925–1932 byl v Brně vedoucím místní redakce deníku Národní osvobození. Od roku 1933 byl, nadále v Brně, redaktorem deníku Moravské orlice. Aktivně působil v Moravském kole spisovatelů, byl členem jeho výboru a jednatelem, též vedl kancelář Moravského kola. Opakovaně navštěvoval Lotyšsko, Estonsko a Finsko. V polovině roku 1939 odešel do důchodu a přestěhoval se do Jaroměřic nad Rokytnou. V roce 1962 přesídlil do Sadské, zemřel v nemocnici v Nymburce. Dílo Pavla Finka ovlivnil především jeho pobyt v Rusku, který popisoval ve svých reportážně dokumentárních knihách. Své zážitky následně zpracovával Pavel Fink beletristicky. Později se v jeho díle objevila témata z domácího prostředí i hu...
Více od autora
Marta Fartelová
Slovenská manažerka a spisovatelka, autorka beletrie a spoluautorka knihy se zaměřením na osobní rozvoj v oblasti sportu.
Více od autora
Margita Figuli
Margita Figuli, za svobodna Margita Figuliová, po svatbě Margita Šustrová, pseudonymy Morena, Oľga Morena byla slovenská spisovatelka, překladatelka a autorka literatury pro děti a mládež. Narodila se v rolnické rodině a vzdělání získala ve svém rodišti Dolním Kubíně a Banské Bystrici. Chtěla pokračovat ve studiu, ale její pokus o studium malířství v Praze jí nevyšel. Pracovala jako anglická korespondentka v Tatrabance v Bratislavě, kde pracovala do roku 1941, později se věnovala jen literární činnosti. Při zaměstnání studovala na konzervatoři hru na klavír. Margita Figuli je výraznou představitelkou slovenského naturismu v novelistické a románové tvorbě. Publikovat začala už v roce 1930 v časopise Slovenská nedeľa či na kalendářích Tatrabanky, později též v časopisech Elán, Slovenské pohľady, Živena a jiné. V jejích raných pracích dominují témata z prostředí sociální, zeměpisné či společenské periferie, později také láska, sociální soucit a současné společenské problémy. Kromě vlastní tvorby sporadicky překládala z češtiny . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margita Figuli na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Lukás Fasora
prof. Mgr. Fasora Ph.D. působí na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především dějinami městské společnosti v českých zemích a střední Evropě v 18. - 20. století, otázkami sociální mobility, vzdělání a problematikou sekularizace.
Více od autora
Květa Fialová
Květa Fialová byla česká herečka, oblíbená divadelní, filmová a televizní diva, manželka českého režiséra Pavla Háši. Květa Fialová se narodila roku 1929 ve Veľkých Dravcích . Její matkou byla výtvarnice a sochařka Květoslava Fialová a otcem Vlastimil Fiala pocházející z Opočnice u Poděbrad, vojenský letec a legionář v Rusku. Fialová o rodičích říkala, že „maminka byla buddhistka, tatínek přísný evangelík“. Rodina žila na Slovensku do roku 1938, kdy byla nacionalisty ze Slovenska vyhnána. Přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují a později do Borohrádku. Na konci války, v květnu 1945, ji znásilnili dva vojáci Rudé armády. Sama byla potom svědkem jejich popravy zastřelením před plukem. Ve svých vzpomínkách uvádí, že od té doby si zprotivila sex. Po skončení války v letech 1946–1950 vystudovala brněnskou JAMU. Působila v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně , Opavě , Českých Budějovicích , v Kolíně i v Martině na Slovensku . Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990 a v dalších letech jako stálý host. Ve filmu se objevila už ve 40. letech a sehrála řadu postav ve více než 120 filmech. Stejně tak později v televizních inscenacích a seriálech, i v dabingu. Zřejmě nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera . Květa Fialová se poprvé krátce provdala v 21 letech za dramaturga Jiřího Joska . Podruhé prožila v manželství půlstoletí, a to s režisérem Pavlem Hášou až do jeho smrti 5. srpna ...
Více od autora
Karin Fossum
Autorka, nazývána kritikou „norská královna detektivek“, zaujala čtenáře po celém světě dávno před Larssonem… Karin Fossumová byla původně známá především jako nadějná básnířka, v roce 1974 jí vyšla básnická sbírka, za kterou získala řadu cen. Přesto si od literatury vzala téměř dvacetiletou pauzu, během které pracovala v nemocnici, odvykacím centru i jako taxikářka. V roce 1995 jí vyšel první román z dnes již populární kriminální série s inspektorem Konradem Sejerem. Tato řada má již 10 dílů, byla přeložena do více než 16 jazyků – v angličtině se objevila již v roce 2002 – a má na svém kontě mnoho skandinávských i mezinárodních literárních ocenění. V roce 2005 se dostala i do užší nominace na Zlatou dýku CWA. Autorčiny detektivní příběhy se dočkaly i televizního zpracování jako jeden celovečerní film a dvě minisérie. Podle jejích samostatných knih byly natočeny filmy Dům bláznů a Dívka z jezera. Karin Fossumová je vdaná, má dvě děti a žije s rodinou v Oslu.
Více od autora
Karel Fleissig
Karel Fleissig byl český rozhlasový redaktor, básník, prozaik a knihovník. Narodil se 4. ledna 1912 do rodiny důlního zřízence. Po absolvování obecné školy ve Zbůchu nastoupil na klasické gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1931. Již od roku 1927 publikuje své články v časopisech. Poté absolvoval Filozofickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, avšak titul JUDr. získal až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945. Za okupace byl zaměstnán u advokáta Jindřicha Uhlíře v Praze a od roku 1943 byl totálně nasazen v továrně na obuv v Černošíně u Stříbra. Po druhé světové válce pracoval krátce jako kriminální komisař ONV v Plzni. Od roku 1950 začal spolupracovat s Československým rozhlasem a o rok později se stal referentem regionálního studia ČRo v Plzni. Zde kromě činnosti redaktora také psal rozhlasové hry a spolupracoval na satirickém pořadu Panoptikum. Kvůli vážnému onemocnění odchází roku 1960 z Rozhlasu a byl zaměstnán jako odborný archivář ve Státním archivu v Plzni. Aktivně přispíval do novin, zejména do západočeského listu Pravda. V 70. letech se stal ředitelem plzeňské knihovny, po dvou letech však odešel do penze. Zemřel 7. února 1976 v Plzni a je pohřben na Plzeňském ústředním hřbitově. Karel Fleissig začal být literárně činný již ve třicátých letech 20. století, avšak začátek jeho aktivity se datuje spíše po roce 1945. Zpočátku se věnoval poezii, později hlavně próze. Psal zejména historickou prózu. Aktivně též překládal z vietnamštiny či perštiny. Přeložená poezie však nebyla nikdy vydána souhrnně, pouze časopisecky.
Více od autora
Iva Frýzová
Narozena 1977 ve Vítkově. Mgr., pedagožka, učebnice, pracovní sešity a didaktické materiály pro výuku biologie na ZŠ.
Více od autora
Helena Flámová
Narozena 5. 4. 1982 v Ostravě. Mgr., filoložka, překladatelka a lektorka angličtiny a němčiny, autorka učebnic, jazykových příruček a metodických materiálů pro výuku anglického a německého jazyka.
Více od autora
Grazyna Fosar
Německá publicistka, zabývá se záhadami vesmíru a lidské mysli, tvoří autorskou dvojici s Franzem Bludorfem. Grazyna Fosar studovala fyziku a astrofyziku, zaměřuje svůj výzkum na post-kvantovou fyziku vědomí, geomantie a environmentální dopady elektromagnetických frekvencí. Franz Bludorf studoval matematiku a fyziku. Po práci v oblasti vědy a výzkumu se dále vzdělával jako naturopath a hypnotherapist. Žijí a pracují v Berlíně. Od roku 1989 jsou redaktoři časopisu kontext. Jsou autoři několika knih o populární vědě a mezinárodních vědeckých tématech
Více od autora
František
Leoš Kyša alias František Kotleta , je spisovatel a bývalý novinář. Jeho alter ego, František Kotleta, pravidelně vévodí žebříčkům nejprodávanějších knih a v rámci tuzemské fantastiky se zařadil mezi absolutní špičku. Jeho prvním vydaným románem byl Hustej nářez , první kniha ze série Bratrstvo krve. Jedná se o silně emotivní příběh o několikasetletém upírovi Janu Bezzemkovi, který se svojí upírskou „rodinou“ brání Zemi před invazí mimozemských okupantů. V roce 2012 vyšlo pokračování Fakt hustej nářez a roku 2013 třetí díl Mega hustej nářez. Z roku 2013 pochází i první díl staroslovanskou mytologií inspirovaného dvojdílného románu Perunova krev, jehož druhý díl vyšel o rok později. V roce 2014 vyšla rovněž sbírka povídek Příliš dlouhá swingers party, v roce 2015 pak román Lovci a prequel k trilogii Bratrstvo krve, novela Vlci. V roce 2016 vyšla kniha Velké problémy v malém Vietnamu a první díl trilogie Spad. Druhý a třetí díl této trilogie Poločas rozpadu a Rázová vlna vyšly v roce 2017. V roce 2018 vychází kniha Poslední tango v Havaně.
Více od autora
Federico Fellini
Federico Fellini byl italský filmový režisér a scenárista. Je držitelem pěti Oscarů, čtyři získal za nejlepší cizojazyčný film a jednoho za celoživotní dílo . Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku 1938 odešel do Florencie, kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal Příběhy Gordona Flashe pro časopis 420. Roku 1939 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis Marc´Aurelio, kde se seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu Giuliettu Masinu, kterou si v roce 1943 vzal. Po osvobození Říma americkou armádou si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury. Po druhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem Robertem Rossellinim, s nímž psal scénář pro film Řím – otevřené město , za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil společně s Albertem Lattuadou svůj první film, Světla variété. Samostatný režijní debut přišel v roce 1952 s filmem Bílý šejk s Albertem Sordim v hlavní roli. O rok později natočil Darmošlapi, v niž hrála i Lída Baarová. Ale úspěch měl až roku 1954 s filmem Silnice , ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odpor Luchina Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí, například Stříbrného lva za nejlepší režii na festivalu v Benátkách. Po neúspěchu filmu Il bidone natočil s pomocí Piera Paola Pasoliniho snímek Cabiriiny noci, který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch. Felliniho nejslavnější film je Sladk...
Více od autora
David Fontana
David Fontana byl britský akademik, psycholog a spisovatel. Byl profesorem psychologie na univerzitě v Cardiffu. Napsal více než 45 knih na témata vzdělávání, buddhismus, meditace, sny, symboly, psychologie náboženství atd. Zkoumal také paranormální jevy, jako např. mediumitu, fenomén poltergaist a další.
Více od autora
César Franck
César Franck byl hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog, který je považován za jednu z klíčových osobností hudebního romantismu. Franck se narodil v Liège, které bylo tehdy součástí Nizozemského království a dnes se nachází v Belgii, a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na konzervatořích v Liège a v Paříži a zpočátku působil jako klavírní virtuos, poté se zaměřil na komponování a pedagogickou činnost.
Více od autora
Zdeněk Fiala
Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.
Více od autora
Vlastimil Fiala
Vlastimil Fiala byl český historik umění, výtvarný kritik, malíř a překladatel z francouzštiny. Věnoval se také psaní poesie. Absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě a Školu uměleckých řemesel v Brně a do roku 1945 byl malíř a grafik ve svobodném povolání. V letech 1945–1949 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň působil jako asistent na tamní Pedagogické fakultě. 1949–1950 byl pracovníkem Čs. státního filmu, pak ve svobodném povolání. Od roku 1952 byl vedoucím redaktorem měsíčníku Výtvarné umění, od roku 1955 do roku 1965 šéfredaktorem a ředitelem nakladatelství SŠSVU , 1966–1967 redaktorem časopisu Kulturní tvorba. Byl členem SVU Aleš v Brně a tvůrčí skupiny Radar. Od roku 1967 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, 1968 jako ředitel odboru umění na MKI, po srpnu 1968 propuštěn. V letech 1975–1979 pracoval v propagaci podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Za normalizace se živil překlady z francouzštiny, které vydával pod cizími jmény nebo pod jménem manželky. Je autorem katalogových textů k výstavám Ludvíka Kuby, Arnošta Paderlíka, Arnošta Folprechta, Františka Jiroudka. Jako historik umění se specializoval na francouzské umění druhé poloviny devatenáctého století, například tvorbu impresionistů nebo Henriho de Toulouse-Laurec. Jako překladatel je podepsán mj. pod překlady děl Alexandra Dumase staršího.
Více od autora