Výpis všech autorů

Bohumír Fiala

Bohumír Fiala byl český resp. moravský lékař a spisovatel. Narodil se 6. srpna 1915 v haličské Białe jako syn četníka. V roce 1934 odmaturoval na gymnáziu v Banské Bystrici. Poté studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl až do října 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Studium dokončil roku 1945. Poté působil v nemocnici ve Znojmě, posléze jako závodní lékař v Dubňanech u Hodonína. V letech 1971-78 pracoval společně se svojí manželkou Boženou, také lékařkou, v rehabilitačním ústavu v Chuchelné. Literárně tvořit začal kolem roku 1955. Napsal 20 knih a mnoho povídek pro moravská periodika. Zaměřil se na knihy pro děti a mládež, často s náměty z českých dějin. Byl rovněž autorem několika cestopisů z bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie a Slovenska. Vydal i několik zdravotnických publikací. Zemřel dne 27. 6. 1979 v nemocnici v Ostravě-Zábřehu. Napínavý příběh z doby okupace. Hrdina příběhu Frantík Záviš zachrání svou rozvahou dva uprchlíky z koncentračního tábora, statečně podrží tajemství, kterého se dopátrá, a na konci války upozorní partyzány na úmysl Němců zničit některé objekty ve městě. Cestopis ze Sovětského svazu. Popisuje Kyjev, Oděsu, Krym, Batumi, Suchumi a Soči. Příběh třináctiletého chlapce, jemuž zemřela maminka. Otcův záměr znovu se oženit uvádí jej do trýznivých duševních stavů. Nakonec však všechno dopadne dobře. Otec i synovým přičiněním pozná pravou povahu své vyvolené. Uvědomí si, že synovi bude lépe, když se ožení s jeho učitelkou, laskavostí i podobou připomínající jeho matku. Hrdinou knihy je chlapec, který pomáhá o prázdninách při vykopávkách u Mikulčic a ve své fantazii se přenáší do Velkomoravské říše, kde prožívá nejnapínavější dobrodružství. Příběh mladého lovce z Krušných hor, odehrávající se kolem roku 1700 před naším letopočtem, na počátku doby bronzové. Autor také seznamuje čtenáře s výsle...

Zdeněk Fiala

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Marta Fartelová

Slovenská manažerka a spisovatelka, autorka beletrie a spoluautorka knihy se zaměřením na osobní rozvoj v oblasti sportu.

Leonhard Frank

Leonhard Frank byl německý spisovatel a scenárista. Jako autor byl populární mezi čtenáři především v období Výmarské republiky. Roku 1933 byly v Německu již Frankovy knihy páleny, v daný okamžik se rozhodl emigrovat do Francie a posléze do Ameriky. O rok později byl tehdejším režimem zbaven německého občanství. V roce 1950 se vrátil zpět do vlasti z amerického exilu, a to do Mnichova. Na literární dráhu se vydal Leonhard Frank až ve věku 30 let, zaobíral se hlavně prózou a mnoho z jeho tvorby bylo ještě před rokem 1989 úspěšně přeloženo do češtiny. Jeho Německou novelu pozitivně ohodnotil nejenom německý literární kritik Marcel Reich-Ranicki, nýbrž také Thomas Mann.

Lawrence Ferlinghetti

Lawrence Ferlinghetti , vlastním jménem Ferling , byl americký básník, překladatel a malíř. Ferlinghetti se narodil 24. března 1919 v Yonkers ve státě New York. Krátce před jeho narozením zemřel jeho otec Carlo, rodák z Brescie, na infarkt. Jeho matka, Clemence Albertine , francouzského a sefardského původu, byla krátce na to odvezena do psychiatrické léčebny, a tak byl vychován tetou a později adoptivní rodinou. Mládí prožil ve Francii, kde pobýval i začátkem druhé světové války; poté sloužil u amerického námořnictva. Válka ovlivnila Ferlinghettiho pozdější politickou aktivitu: svůj podle některých kritiků někdy téměř pacifistický postoj získal, když byl vyslán do Nagasaki šest týdnů poté, co bylo město zničeno atomovou bombou. Na Jihokarolinské univerzitě vystudoval žurnalistiku a následně poezii na Sorbonně . Poté se vrátil do USA a vyučoval francouzštinu. Roku 1953 založil v San Franciscu spolu s Petrem D. Martinem nakladatelství City Lights Books, v němž vyšla velká část knih od autorů z beat generation. Nakladatelství bylo pojmenováno podle filmu Ch. Chaplina Světla velkoměsta. Ferlinghetti vnímal Chaplina jako jistý prototyp anarchisty; anarchisty podle něho byli i básníci beat generation. Anarchii nechápal jako politické hnutí nebo filozofický směr, ale jako způsob boje za individuální svobodu. Toto pojetí jej dovedlo k poměrně osobitým až kontroverzním názorům. V 80. letech 20. století se zasazoval o propuštění uvězněných členů Jazzové sekce v Československu. V dubnu 1998 byl hostem festivalu spisovatelů v Praze. Ferlinghetti tehdy publiku věnoval novou báseň Rivers of Light , v níž psal o „Staromák Square“, Vltavě a Karlově mostě. Jeho dílo bývá často řazeno do beat generation, což neodpovídá zcela realitě. Počátek jeho tvorby je spojen s pokusy s halucinogenními látkami . Poezii p...

Květa Fialová

Květa Fialová byla česká herečka, oblíbená divadelní, filmová a televizní diva, manželka českého režiséra Pavla Háši. Květa Fialová se narodila roku 1929 ve Veľkých Dravcích . Její matkou byla výtvarnice a sochařka Květoslava Fialová a otcem Vlastimil Fiala pocházející z Opočnice u Poděbrad, vojenský letec a legionář v Rusku. Fialová o rodičích říkala, že „maminka byla buddhistka, tatínek přísný evangelík“. Rodina žila na Slovensku do roku 1938, kdy byla nacionalisty ze Slovenska vyhnána. Přestěhovala se do Žďáru u Police nad Metují a později do Borohrádku. Na konci války, v květnu 1945, ji znásilnili dva vojáci Rudé armády. Sama byla potom svědkem jejich popravy zastřelením před plukem. Ve svých vzpomínkách uvádí, že od té doby si zprotivila sex. Po skončení války v letech 1946–1950 vystudovala brněnskou JAMU. Působila v několika oblastních divadlech, v Českém Těšíně , Opavě , Českých Budějovicích , v Kolíně i v Martině na Slovensku . Od roku 1958 byla v angažmá v pražském Divadle ABC, které v té době řídil Jan Werich. Po sloučení Divadla ABC s Městskými divadly pražskými zde působila od roku 1963 až do roku 1990 a v dalších letech jako stálý host. Ve filmu se objevila už ve 40. letech a sehrála řadu postav ve více než 120 filmech. Stejně tak později v televizních inscenacích a seriálech, i v dabingu. Zřejmě nejznámější rolí je postava barové zpěvačky Tornado Lou v parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera . Květa Fialová se poprvé krátce provdala v 21 letech za dramaturga Jiřího Joska . Podruhé prožila v manželství půlstoletí, a to s režisérem Pavlem Hášou až do jeho smrti 5. srpna ...

Karel Felt

Narozen 27. 7. 1957. PhDr., publicista, specializace na publikace z oblasti sportu. V letech 1979-1997 přispíval do periodika Právo .

Ján Fabini

Narozen 2.9.1913 v Olcnavě, zemřel 24.1.1981 v Bratislavě. Chemik.

Dobruše Fajkusová

Středoškolská učitelka češtiny, angličtiny a výtvarné výchovy.

David Frej

MUDr. David Frej Po ukončení lékařské fakulty pracoval jako internista. Na stáži v Londýně se rozhodl studovat ájurvédskou medicínu, celosvětově uznaný léčebný a preventivní medicínský systém. Absolvoval studia v Albuquerque v Novém Mexiku, v Rakousku a v indické Puně na klinice ájurvédské medicíny. Zároveň se věnoval výživě z pohledu západní i východní medicíny. Ve své praxi se zabývá léčbou nemocí, výživou, snižováním nadváhy, detoxikací a regenerací organismu. V nakladatelství Eminent vydal knihu Ájurvéda – medicína zdraví a dlouhověkosti. Pořádá semináře, ozdravné detoxikační, regenerační a relaxační pobyty. Pravidelně publikuje v měsíčníku Regenerace.

Bedřich Fučík

Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky. Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar. Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943. Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové . Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů . Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu . Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci . Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Tri...

Vlastimil Fiala

Vlastimil Fiala byl český historik umění, výtvarný kritik, malíř a překladatel z francouzštiny. Věnoval se také psaní poesie. Absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě a Školu uměleckých řemesel v Brně a do roku 1945 byl malíř a grafik ve svobodném povolání. V letech 1945–1949 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň působil jako asistent na tamní Pedagogické fakultě. 1949–1950 byl pracovníkem Čs. státního filmu, pak ve svobodném povolání. Od roku 1952 byl vedoucím redaktorem měsíčníku Výtvarné umění, od roku 1955 do roku 1965 šéfredaktorem a ředitelem nakladatelství SŠSVU , 1966–1967 redaktorem časopisu Kulturní tvorba. Byl členem SVU Aleš v Brně a tvůrčí skupiny Radar. Od roku 1967 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, 1968 jako ředitel odboru umění na MKI, po srpnu 1968 propuštěn. V letech 1975–1979 pracoval v propagaci podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Za normalizace se živil překlady z francouzštiny, které vydával pod cizími jmény nebo pod jménem manželky. Je autorem katalogových textů k výstavám Ludvíka Kuby, Arnošta Paderlíka, Arnošta Folprechta, Františka Jiroudka. Jako historik umění se specializoval na francouzské umění druhé poloviny devatenáctého století, například tvorbu impresionistů nebo Henriho de Toulouse-Laurec. Jako překladatel je podepsán mj. pod překlady děl Alexandra Dumase staršího.

Viktor Emil Frankl

Viktor Emil Frankl byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie. Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce poté, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal bu­dovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná. Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich. Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení. Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii. V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. Ač­koli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali. V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu. V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser. V roce 1942 byl odeslán do koncentračního tábora. V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu. Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pr...

Robert Fabbri

Robert Fabbri přednášel dramatické a scénické umění na Londýnské univerzitě a 25 let působil ve filmu a televizi. Jako pomocný režisér se podílel na seriálu Hornblower a na filmech Hellraiser, Vysoká hra patriotů a Billy Elliot. V současnosti se věnuje své lásce – starověkým dějinám a psaní historických románů. Je autorem románového cyklu o císaři Vespasiánovi. Žije v Londýně a Berlíně.

Petr Feldstein

PhDr. Petr Feldstein v Praze v rodině významného českého literáta a překladatele. Novinář, publicista, spisovatel. Absolvent Karlovy univerzity . V letech 1968–1989 za svou předcházející novinářskou a publicistickou činnost politicky perzekvován. Pracoval mj. jako brigádník Českého statistického úřadu, náborář v divadle, studnař, korektor, propagační referent Státního závodiště. Několik knih v té době vydal pod pseudonymy. Od března 1990 v Československé, respektive České televizi jako zástupce šéfredaktora, později dramaturg. Autor a spoluautor televizních dokumentárních seriálů i samostatných dokumentů, převážně se sportovní tematikou. Z publikací a knih vydaných po roce 1990 uveďme Fotbal jménem Masopust , Dědictví po Napoleonovi , A život šel dál , Život plný koní , Utečenci . Spoluautor publikace Zlaté medaile . Z ocenění, která získal, uveďme Cenu Jiřího Kössla , udělenou Českou olympijskou akademií, a Cenu Oty Pavla , udělenou Českým olympijským výborem.

Nicci French

Za pseudonymem Nicci French se skrývá autorská i manželská dvojice Nicci Gerrardová a Sean French . Dosud napsali šest knih, brilantně propracovaných psychothrillerů. Všechny jejich knihy se posléze umístily mezi bestsellery. Vzali se v roce 1990 a od roku 1999 žijí v Suffolku. Oba vystudvali anglickou literaturu na Oxford University. Mají spolu dvě dcery, Hadley a Molly, a Gerrard má z prvního manželství ještě dvě děti Edgara a Annu.

Miloslav Fábera

* 15. 7. 1912, Štěnovice † 27. 11. 1988, Praha Prozaik Fábera vyrůstal v rodině pivovarského sládka a legionáře z ruské fronty. Maturoval na reálném gymnáziu v Rokycanech a jako stipendista Podpůrného fondu čs. legií vystudoval práva na UK v Praze . Po absolvování vojenské služby se 1938 stal úředníkem pražské Legiobanky. Od 1942 byl spisovatelem z povolání, 1947–70 působil v Čs. státním filmu jako dramaturg a scenárista, 1970–77 jako ředitel FS Barrandov. 1948–51 byl zároveň externím vedoucím redaktorem nakladatelství Družstevní práce a redigoval její časopis Panoráma.

Lucy Foley

Lucy Foley vystudovala angloamerickou literaturu a potom pracovala jako redaktorka beletrie. Miluje cestování a Londýn, v němž žije.

Karin Fossum

Autorka, nazývána kritikou „norská královna detektivek“, zaujala čtenáře po celém světě dávno před Larssonem… Karin Fossumová byla původně známá především jako nadějná básnířka, v roce 1974 jí vyšla básnická sbírka, za kterou získala řadu cen. Přesto si od literatury vzala téměř dvacetiletou pauzu, během které pracovala v nemocnici, odvykacím centru i jako taxikářka. V roce 1995 jí vyšel první román z dnes již populární kriminální série s inspektorem Konradem Sejerem. Tato řada má již 10 dílů, byla přeložena do více než 16 jazyků – v angličtině se objevila již v roce 2002 – a má na svém kontě mnoho skandinávských i mezinárodních literárních ocenění. V roce 2005 se dostala i do užší nominace na Zlatou dýku CWA. Autorčiny detektivní příběhy se dočkaly i televizního zpracování jako jeden celovečerní film a dvě minisérie. Podle jejích samostatných knih byly natočeny filmy Dům bláznů a Dívka z jezera. Karin Fossumová je vdaná, má dvě děti a žije s rodinou v Oslu.

Karel Fibich

* 19. 4. 1895 Brno + 10. 10. 1983 Brno Narukoval na ruskou frontu, kde padl v roce 1915 do zajetí a od roku 1916 byl v legii. Bojoval v ředě bitev a v bitvě u Zborova byl raněn. V rakousko-uherské armádě desátník jednoroční dobrovolník 17. praporu polních myslivců. Zajat 16. 5. 1915 v Opatově. Do legií se přihlásil 17. 3. 1916 v Paratském závodě Kazaň. Do čs. legie v Rusku zařazen 25. 7. 1916, 1. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 19. 9. 1921, poslední útvar: 1. střelecký pluk, poslední hodnost: svobodník. Demobilizován. V databázi www. vuapraha. army. cz je poznámka: "v legii od 17. 3. 1916 do 23. 10. 1919". Po válce byl správcem Ústavu pro hluchoněmé děti ve Valašském Meziříčí. Své vzpomínky na život v legiích ze vydal mezi válkami v knize Povstalci. Byl velkým propagátorem lyžařství na Valašsku.

John Fairley

Anglický spisovatel a televizní dokumentarista. Jeden z vůdčích britských producentů dokumentárních programů, které vynesly Yorkshirskou televizi na přední místo ve výrobě dokumentárních filmů. Jeho články a knihy byly uveřejněny na obou stranách Atlantiku.

Jaromír Funke

Jaromír Funke, křtěný Jaromír František Josef byl český fotograf. Patří k nejvýznamnějším českým fotografům první poloviny 20. století a k světově významným průkopníkům avantgardní fotografie. Společně s Josefem Sudkem a Jaroslavem Rösslerem byl členem modernistického proudu československé meziválečné fotografie. V roce 1924 spolu s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem založil Českou fotografickou společnost, která si kladla za cíl používat čistě fotografické procesy a vymanit se z vlivu grafiky. Prvorozený syn JUDr. Antonína Funkeho - kandidáta advokacie, syna Josefa Funkeho - soukeníka v Kolíně a Josefy roz. Zikmundové, a jeho ženy Miloslavy , dcery Františka Potůčka - profesora v Kolíně a Anny roz. Macháčkové, který se narodil dne 1. srpna 1896 v domě čp. 238 ve Skutči. Fotografické dění své doby ovlivňoval nejen dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou, organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností. Přestože byl Funke okouzlen především moderní architekturou, nevyhýbal se ani fotografování starších památkových objektů. Na objednávku Městského úřadu v Kolíně vznikl cyklus fotografií chrámu sv. Bartoloměje, který byl poprvé vystaven v roce 1943. Obsahoval nejméně 56 záběrů chrámu a zahrnuje jak celkové pohledy na chrám, tak průhledy do interiéru a detaily vnitřní výzdoby a mobiliáře. Protože jej přitahovaly jednoznačné tvary moderní architektury, fotografoval tedy neopakovatelným způsobem největší díla českého mezinárodního stylu našich největších českých architektů: Bohuslava Fuchse , Jaromíra Krejcara . Jeho studentem byl například fotograf skla Lumír Rott. Zemřel několik měsíců před koncem druhé světové války jako její nepřímá oběť. Následkem spojeneckého náletu byla přerušen...

Horst Fischer-Uhlig

Novinář, specializuje se na problematiku renovace staveb.

Franz Fuehmann

Flamingo

Federico Fellini

Federico Fellini byl italský filmový režisér a scenárista. Je držitelem pěti Oscarů, čtyři získal za nejlepší cizojazyčný film a jednoho za celoživotní dílo . Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku 1938 odešel do Florencie, kde se živil kreslením vtipů a karikatur. Zde také psal Příběhy Gordona Flashe pro časopis 420. Roku 1939 odešel do Říma, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis Marc´Aurelio, kde se seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu Giuliettu Masinu, kterou si v roce 1943 vzal. Po osvobození Říma americkou armádou si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury. Po druhé světové válce se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem Robertem Rossellinim, s nímž psal scénář pro film Řím – otevřené město , za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil společně s Albertem Lattuadou svůj první film, Světla variété. Samostatný režijní debut přišel v roce 1952 s filmem Bílý šejk s Albertem Sordim v hlavní roli. O rok později natočil Darmošlapi, v niž hrála i Lída Baarová. Ale úspěch měl až roku 1954 s filmem Silnice , ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odpor Luchina Viscontiho a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí, například Stříbrného lva za nejlepší režii na festivalu v Benátkách. Po neúspěchu filmu Il bidone natočil s pomocí Piera Paola Pasoliniho snímek Cabiriiny noci, který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch. Felliniho nejslavnější film je Sladk...

Emanuel Frynta

Emanuel Frynta byl český překladatel z ruštiny a básník. Překládal především A. S. Puškina, M. J. Lermontova a A. P. Čechova, ve vlastním díle byl zejména představitel nonsensové poezie. Byl syn Emanuela Frynty staršího , učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktora a matky Augustiny, rozené Růžičkové . V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny. V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou Waldovou , se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog. Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství , zajímal se o editorství a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie. Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny . Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní aut...

Christiane F

Christiane F., celým jménem Christiane Vera Felscherinow , je ústřední postava knihy My děti ze stanice ZOO a později stejnojmenného filmu. Christiane F. je autentická postava, jejíž životní příběh se stal podkladem pro knihu i pro film, jde o její autobiografické vyprávění o svém osudu. Christiane F. vyrostla v rodině, kde násilí a alkoholismus byly na pořadu dne. Když jí bylo šest let, rodina se přistěhovala do již tehdy problematického sídliště Gropiusstadt v západoberlínské čtvrti Neukölln. Při jedné příležitosti, kdy ji otec fyzicky ohrožoval, se pokusila skočit z okna bytu v 11. patře. Rodinné problémy, zejména pak násilí proti dětem, byly v této době v Německu ještě tabu. Christiane F. neviděla východiska a dostala se ve věku dvanácti let do drogové scény. Napřed hašiš, marihuana, ve věku třinácti let se seznámila s heroinem. Aby si své dávky mohla opatřit, začala se prostituovat na nechvalně známém západoberlínském nádraží Bahnhof ZOO. Její mezitím rozvedená matka si toho všimla až o rok později. Roku 1978, ve věku šestnácti let, vypovídala Christiane F. v jednom procesu jako svědkyně. Její výpověď zaujala dva reportéry známého časopisu Stern a ti ji pozvali na dvě hodiny k rozhovoru. Z dvou hodin se staly dva měsíce a posléze autobiografické dílo, které v jistém slova smyslu zvrátilo tehdejší názory západoněmecké společnosti na mladistvé, kteří jsou závislí na drogách. Ze seriálu časopisu se stala kniha, která byla později zfilmována. Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Všichni členové narkomanské party, kteří dosud žijí, tuto knihu podpořili. Christane byla ve svých 14 letech poslána z Berlína do vesnice blízko Hamburku k příbuzným, kde se seznámila se svým budoucím přítelem Alexandrem, se kterým pak pár let žila v Německu – potom ji opustil. Pak pobývala asi 6 let v Řeck...

Zdeněk Fejfar

Zdeněk Fajfer byl český fotbalový trenér. V nižších soutěžích chytal za RH Cheb, Baník Most a SK Náchod. V letech 1974-1977 byl asistentem Antonína Rýgra u týmu Sklo Union Teplice. Ve druhé lize trénoval ŽD Bohumín a LIAZ Jablonec. V sezoně 1989/90 byl asistentem Františka Cipra ve Zbrojovce Brno.

Věra Faltová

Věra Faltová byla česká malířka a ilustrátorka. Byla známá jako ilustrátorka komiksů pro časopisy Ohníček a Čtyřlístek. a další.

Sarah Flint

Sarah Flint je autorka vystupující pod pseudonymem. Obstarala si ho díky své minulosti ve službách Metropolitní policie, kde 35 let budovala úspěšnou kariéru. Její život tak byl plný obětí, zločinců a policistů, kteří se nyní objevují i v jejích literárních dílech. Práce policistky se stala jejím posláním. Mezitím se však roky snažila prosadit jako spisovatelka, a když od svého vydavatele obdržela smlouvu, rozhodla se svou kariéru u policie ukončit a začít se naplno věnovat psaní. Ve svých příbězích čerpá z mnoha skutečných případů, na jejichž vyřešení se během své služby podílela. Maminčin mazánek vyšel v roce 2016 a je její prvotinou. Její druhý detektivní příběh Trophy Taker vyšel v roce 2017. Sarah ráda čte a pilně se připravuje na svou velkou výzvu: výstup na Kilimandžáro. Žije a pracuje v Londýně s partnerem a třemi dcerami.

Ota Filip

Ota Filip byl český spisovatel, jedna z předních postav české exilové literatury. Ota Filip se narodil v roce 1930 ve Slezské Ostravě. Jeho otec Bohumil Filip byl český cukrář a majitel kavárny v ostravské Nové radnici. Jeho matka byla polského původu, rozená Marie Mikolajczykowa. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Žižkově v roce 1948 pracoval v různých zaměstnáních. Po nástupu na vojnu v roce 1951 byl zařazen k tzv. „černým baronům“, kde se zapletl do připravovaného útěku, který ale vyzradil. Po roce 1953 byl redaktorem v novinách Mladá Fronta , redaktorem Československého rozhlasu v Plzni, a v několika okresních novinách na Moravě. Počátkem 60. let byl vystaven mimosoudní perzekuci, a 'odsouzen' k řadě dělnických profesí. Během těchto let začal psát své první romány, a věnoval se korespondenci s německými a rakouskými autory. Jeho přítel Horst Bienek, básník, esejista a novinář žijící v Mnichově, tehdejší Západní Německo, mu v roce 1968 zprostředkoval vydání prvního románu Cesta ke hřbitovu, v německém překladu Das Café an der Straße zum Friedhof, v nakladatelství Fischer Verlag . Tato první německá publikace se setkala s velkým úspěchem, a v roce 1969 následovalo italské vydání Il caffè sulla strada del cimitero v nakladelství Garzanti . Jeho první román Cesta ke hřbitovu byl také oceněn literární cenou města Ostravy v roce 1967, a vydán v roce 1968 v ostravském nakladelství Profil . Od začátku roku 1968 byl redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě. V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky, mj. na základě jeho korespondence s autory v Západním Německu a Rakousku. V roce 1974 byl donucen se vystěhovat do Německa. V Německu pracoval jako publicista, komentátor a lektor nakladatelství Fischer Verlag. Publikoval řadu románů, které psal v němčině a češtině. Byly publikovány v německých nakladelstvích, a také v exilových českých ...

Miloš Forman

Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman , byl česko-americký režisér, scenárista a herec. Byl držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a ceny BAFTA ve stejné kategorii. Narodil se v protestantské rodině Anny Formanové a Rudolfa Formana, který působil jako středoškolský učitel. Matka provozovala hotel u Máchova jezera. Jeho pravým otcem však byl pražský architekt židovského původu Otto Kohn, o čemž se však dozvěděl až po válce. Mládí prožil Forman v rodné Čáslavi a zčásti také v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel a penzion fungovaly jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako dítě přišel o rodiče; otec byl zatčen pro své členství v odbojové skupině, matka pro falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než byla matka zatčena, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde Miloš musel chodit do německé školy, protože tam česká škola tehdy nebyla. Neuměl dobře německy a spolužáci mu to dávali natolik znát, že se matka a její dva synové raději vrátili do Čáslavi. Oba rodiče byli po několik roků vězněni. Se svou matkou se setkal pouze jednou krátce v Petschkově paláci v Praze. Matka 1. března 1943 zemřela na tyfus v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Otec zemřel v koncentračním táboře Mittelbau-Dora 10. května 1944. Miloš Forman poté vyrůstal u příbuzných a v Poděbradech v internátní škole Středočeské koleje krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli Václav Havel, bratři Mašínové a Zbyněk Janata. Po válce se osiřelí Miloš a jeho bratr Pavel, jenž byl o dvanáct let starší, vrátili do penzionu Rut a začali jej opravovat. Po znárodnění v roce 1948 o něj přišli. On sám měl možnost dále bydlet v jedné z jeho místností, ale když roku 1953 dosáhl plnoletosti, musel se odstěhovat. Jejich nejstarší bratr Blahoslav zahynul v roce 1960 v Nízkých Tatrách během výpravy turistického oddílu ZŠ v Čáslav...

María Teresa Forero

Španělská redaktorka a editorka dětské literatury.

Karel Funk

Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.

Karel Felt

PhDr. Karel Felt . Český publicista. Publikace z oblasti sportu. 1979 - 1997 Rudé právo .

Jindřich Francek

Jindřich Francek je český historik a archivář. Vystudoval dějepis a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolvování školy působil dvacet let ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, než 1. září 1991 nastoupil do Státního okresního archivu v Jičíně, kde se stal ředitelem. V pozici ředitele SOkA Jičín působil až do listopadu 2008. Zabývá se především městskými a právními dějinami českých zemí v 16.–18. století, problematikou zločinu a trestu a regionální historií Jičína a okolí.

Gaelen Foley

Gaelen Foley se narodila 16. listopadu 1973 v Pittsburghu, Pensylvánie, USA a má tři sestry. Vystudovala obor anglická literatura a částečně i obor filosofie na State University of New York. Po studiích Gaelen začala s psaním knih, ale mezitím se živila jako servírka. Než se jí podařilo vydat její první knihu, měla hotové již další čtyři rukopisy. V roce 1998 vyšla její prvotina Pirátský princ a hned si získala srdce čtenářů. Od té doby má Gaelen na kontě 11 bestsellerů, pro které jsou charakterističtí „složití, avšak citliví hrdinové, bohaté a současně něžné milostné scény, a to vše v elegantně plynoucím příběhu“.

Gabriel Ferry

Francouzský spisovatel a cestovatel, autor dobrodružných knih.

Emil Filla

Emil František Josef Filla byl český kubistický malíř, grafik a sochař. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni č. p. 146. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu, a poté pracoval jako úředník pojišťovny. Práce úředníka jej však vůbec nenaplňovala, a proto po několika měsících odešel do Prahy. V letech 1903 - 1906 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění monumentální malbu, v ateliéru Vlaho Bukovace. Školu však opustil po třech letech, kvůli konvenčním metodám a náplni výuky, a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo . V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve jako kuboexpresionismus , který byl mj. ovlivněn dílem raně barokního malíře El Greca, postupně však vytvářel i díla vysloveně kubistická, silně ovlivněná kubistickými obrazy Pabla Picassa a Georgesa Braqua. V té době maloval především zátiší . Zabýval se však také sochařskou tvorbou , figurální malbou . V zátiší se objevují i prvky koláže , protože do nich vlepuje části novinového textu, etikety atp. Dne 27. března 1912 se v Praze, na Královských Vinohradech, oženil s dcerou profesora filozofie na praž...

Anne Frank

Anne Franková byla v Německu narozená autorka. Jako dívka z německé židovské rodiny ukrývající se před nacisty v zadním traktu jednoho domu v Amsterdamu za druhé světové války si psala deník, ten ji po smrti proslavil. Její rodina uprchla do Amsterdamu před nacismem. Když bylo Nizozemsko okupováno Německem, ocitla se opět v nebezpečí. Protože se zvyšovalo pronásledování a persekuce Židů, celá rodina se v červenci 1942 ukryla v tajných místnostech kancelářské budovy Otto Franka. Po dvou letech skrývání byla skupina prozrazena a deportována do koncentračních táborů. Anna zemřela na tyfus v táboře Bergen-Belsen. Její otec Otto jediný z rodiny přežil, vrátil se do Amsterdamu a našel její deník. Tento unikátní záznam se rozhodl vydat. V češtině kniha získala jméno Deník Anne Frankové, některá vydání vyšla pod názvem Deník Anny Frankové nebo Deník. Roku 2019 vyšla v novém překladu s původním názvem Zadní dům. Deník Anne Franková dostala ke svým třináctým narozeninám a zachycuje události jejího života od 12. června 1942 až do posledního záznamu z 1. srpna 1944. Z původní nizozemštiny byl přeložen do mnoha jazyků a stal se jednou z nejčtenějších knih po celém světě. Ke třináctým narozeninám 12. června 1942 dostala Anne malý zápisník, který ukázala otci několik dní před tím ve výloze obchodu. Ačkoliv to byla kniha na podpisy a autogramy s červeno-bílou čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce, Anne se rozhodla, že ji použije jako deník. Začala popisovat sebe, svou rodinu a přátele, školu a místa, která by ráda navštívila. Tyto rané zápisy ukazují, že v mnoha ohledech byl její život podobný životu každé dívky jejího věku, ale zmiňují také změny, které přišly po německé okupaci. Některé narážky se zdají náhodné a nedůrazné. Přesto se Anne někdy zmiňuje o detailech útisku, který neustále vzrůstal. Například psala o...

Will Fowler

Will Fowler pracuje jako novinář a publicista od roku 1972. Soustředí se na operace speciálních jednotek, problematiku přežití v přírodě a dějiny vojenství. V letech 1983-1990 pracoval jako redaktor časopisu Defence britské armády. Je autorem více než 15 knižních titulů, k jeho dílům patří například: Operation Barras: the SAS Rescue Mission, Sierra Leone , SAS: Behind Enemy Lines . Ve válce v Perském zálivu sloužil u britské 7. tankové brigády. Žije v Hampshiru, v Anglii.

Tatsuki Fujimoto

Japonský tvůrce manga komiksů.

Tarryn Fisher

Americká spisovatelka románů pro ženy, zakladatelka módního blogu. Tarryn Fisher je autorkou deseti románů pro New York Times a USA Today Bestseller . Narodila se jako " nepřítel slunce " ; v současné době žije se svými dětmi, manželem a psychotickým huskym v Seattlu ve Washingtonu. Tarryn píše o darebácích. ...

R. Austin Freeman

Britský lékař, chirurg, autor povídek, příběhů a detektivek.

Michel Faber

Michel Faber je spisovatel, který se narodil v Nizozemsku, poté žil a pracoval v Austrálii a poté se přestěhoval do Skotska. Narodil se v Haagu, v roce 1967 spolu s rodiči emigroval do Austrálie. Základní a střední školu navštěvoval na melbournských předměstích Boronia a Bayswater. V roce 1980 absolvoval University of Melbourne, kde studoval nizozemštinu, filozofii, rétoriku, anglický jazyk a literaturu. Poté pracoval jako uklízeč a v podobných profesích. Poté získal kvalifikaci zdravotní sestry a pracoval tak v nemocnici v Sydney až do poloviny 90. let 20. století. V roce 1993 se svou druhou ženou a rodinou emigroval do Skotska. V červenci 2014 jeho druhá žena zemřela na rakovinu. Ve Skotsku je považován za skotského autora. Většinu literárních cen získal ve Skotsku, žije ve Skotsku a jeho díla vydává skotský vydavatel. V Austrálii je považován na Australana, protože zde dlouho žil, absolvoval studia a některé kratší povídky jsou zasazené do Austrálie. V Nizozemsku je považován na Holanďana. V roce 2001, kdy vyšla jeho kniha Kvítek karmínový a bílý, jej přesvědčoval jeho nakladatel Canongate Books, aby zažádal o britské občanství, aby mohl být nominován na Man Bookerovu cenu, která je udělována pouze držitelům pasu zemí Commonwealthu. Faber odmítl, neboť nesouhlasil se zapojením Británie do války v Afghánistánu a Iráku. Faber má stále nizozemské občanství. Sám sebe neoznačuje žádnou národností. Píše od 14 let. Od 90. let 20. století za podpory své druhé ženy Evy se účastnil a vítězil v literárních soutěžích krátkých povídek. První jeho publikovanou knihou je Někdy prostě prší v roce 1998. Jde o sbírku povídek, která obsahuje tři díla, která byla oceněna. Titulní povídka vyhrála soutěž Iana St Jamese v roce 1996, povídka Ryby téhož roku získala Macallan Prize a o rok později s povídkou Půl milionu liber a zázrak vyhrál Neil Gunn Award. Prvn...

Josef Václav Frič

Josef Václav Frič byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron. Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn. V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře. Podílel se také na vydání almanachu Máj. Po návratu z exilu bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 . Zde roku 1890 zemřel. Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou . Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou . Měli celkem tři děti: syny Josefa a Jana , a dceru Boženu ,všechny narozené v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhova...

Ivan Foustka

Ivan Foustka byl český spisovatel, novinář a herec. V Praze-Dejvicích vystudoval reálné gymnázium. Pak začal pracovat jako novinář, nejdříve v nakladatelství Mladá fronta, pak v časopise Československá televize, který vyměnil na dlouhá léta za práci v týdeníku Československý rozhlas. Pro rozhlas pracoval i v důchodu externě. Mimo svou profesní novinářskou dráhu se věnoval i divadlu. V letech 1949–1950 hrál v Teplicích a je známá jeho vedlejší role ve zfilmované inscenaci Poslední růže od Casanovy v roce 1966. Za svůj život napsal celkem 8 knih, z toho tři knihy jsou řazeny do žánru sci-fi. Začal ovšem napřed povídkami, prvotinou byla roku 1948 v Národním osvobození vydaná povídka Pokus profesora Fiorsena. Povídky psal až do sklonku svého života a na některých se podílela i Jana Matoušková. Větší práce začal začal uveřejňovat v roce 1964, první byl soubor čtyř SF povídek pod názvem Planeta přeludů, které mu vydalo knižně SNDK. O rok později mu Naše vojsko vydalo napínavý SF román Vzpoura proti času a v roce 1968 mu vyšel tiskem satirický SF román Výlet k pánubohu. Mezi detektivky se řadí titul A tam je konec světa, na sklonku života vytvořil vydanou historickou baladu o Falkeštejnovi. Společně s Waldemarem Matuškou sepsal pro nakladatelství Olympia dvě knihy jeho biografických vzpomínek: Svět má 24 hodiny a To všecko vodnes čas…

Hermann Funk

Prof. Dr. Hermann Funk působí jako ředitel Institutu německých studií v zahraniční - specializuje se na němčinu jako cizí a druhý jazyk na univerzitě v Jeně. Jeho výzkum se zaměřuje na obecné didaktiky a metodiky, výukové materiály pro výuky cizích jazyků. Kromě toho působil také jako děkan Fakulty umění a jako vědecký koordinátor ER­FA-Wirt­schaft-Spra­che . Profesor se akademmicky angažoval také v Lotyšsku, Japonsku, Irksu, Švýcarsku či Spojených státech, kde převážně spulupracoval v oblasti akreditace a doktorantského řízení. Před akademickou kariérou pracoval v německém Hesse jako učitel angličtiny a dějepisu. Pedagogické zkušenosti rozvinul dále při vyučování němčiny ve Skotsku. Zabývá se vzděláváním učitelů po celém světě. V roce 2011 byl vědeckou poradní radou zvolen předsedou Ústřední agentury pro studium v zahraničí.

Fuse

Japonský autor manga komiksů.

David Fontana

David Fontana byl britský akademik, psycholog a spisovatel. Byl profesorem psychologie na univerzitě v Cardiffu. Napsal více než 45 knih na témata vzdělávání, buddhismus, meditace, sny, symboly, psychologie náboženství atd. Zkoumal také paranormální jevy, jako např. mediumitu, fenomén poltergaist a další.

Charles Forth

Americký autor Charles Forth, narozený roku 1916 v Traversse City ve státě Michigan, patří k nejuznávanějším veličinám v oblasti experimentální psychologie, parapsychologie a psychokineze. Působil jako profesor fyziky na univerzitách v Indianapolis, v St. Louis a v Chicagu. Od roku 1981 řídí periodikum Záhady a tajemství.

Zdeněk Frankenberger

Zdeněk Frankenberger byl lékař, univerzitní profesor histologie, embryologie a patologie, přírodovědec, zoolog, malakozoolog, isopodolog a entomolog. Byl členem několika vědeckých společností a institucí. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde maturoval v roce 1911. V témže roce se zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde se v letech 1914-1915 stal nejdříve demonstrátorem a později asistentem v Ústavu pro obecnou biologii a experimentální morfologii. Doktorem všeobecného lékařství byl promován v roce 1917. Po skončení I. světové války byl jmenován asistentem histologicko-embryologického ústavu Prof. Otakara Srdínka, kde habilitoval. Po habilitaci odešel pracovat do Pařížě a Lublaně, odkud se vrátil v roce 1922, kdy byl jmenován mimořádným profesorem histologie a embryologie na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1927 byl jmenován řádným profesorem. Současně, v letech 1929-1936 vykonával funkci přednosty Anatomického ústavu Univerzity Komenského v Bratislavě. Po převzetí politické moci Hlinkovou Slovenskou lidovou stranou v roce 1938 byl jako učitel české národnosti ze služeb propuštěn a odešel do Čech . Zde byl v roce 1939 jmenován řádným profesorem a přednostou histologicko-embryologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol v Čechách pracoval na patologicko-anatomickém oddělení Vinohradské nemocnice. Po osvobození Československa znovu obnovil a v letech 1954-1962 vedl histologicko-embryologický ústav Karlovy univerzity. V roce 1962 odešel do důchodu. Profesor MUDr. Zdeněk Frankenberger byl všestranným vědcem, který dokonale ovládal několik vědních oborů. Jsou obecně známy jeho práce paleontologické, obecně biologické, anatomické, histologické, fylogenetické, lékařské a zoologické. První jeho zoologickou prací bylo v roce 1910 zpracování měkkýšů Šumavy v článku Měkkýší fauna Šumavy. Zabý...

Václav Formánek

Václav Formánek absolvoval reálné gymnasium ve Slaném a za války pracoval jako pomocný dělník, později pomocný úředník v ČKD Slaný . Po skončení války studoval v letech 1945 – 1949 dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Antonína Matějčka a historii. Roku 1949 obhájil rigorózní práci Poznámky k noetice a metodologii dějin umění doby přechodu k feudalismu na území našeho státu.

Theodor Fontane

Theodor Fontane byl německý romanopisec a básník, čelný představitel německého poetického realismu. Henri Theodore Fontane se narodil 30. prosince 1819 v Neuruppinu jako syn lékárníka hugenotského původu, Louise Henri Fontana. Pro splacení svých hráčských dluhů byl Theodorův otec nucen v roce 1826 lékárnu prodat a krátce nato, v roce 1827, se rodina odstěhovala do Swinemünde. Po krátkém intermezzu na tamější městské škole začal být Theodor Fontane na přání své matky vyučován otcem a soukromými učiteli jisté spřátelené rodiny, což trvalo až do roku 1832. V letech 1832 až 1833 navštěvoval neuruppinské gymnázium a posléze nastoupil na průmyslovou školu Karla Friedricha von Klödena v Berlíně. Roku 1834 se odstěhoval k nevlastnímu bratrovi svého otce, strýčku Augustovi. V roce 1835 se poprvé setkal se svojí budoucí ženou Emilií Rouanet-Kummer. Rok nato odešel z průmyslové školy a začal se učit lékárníkem. Roku 1839 zveřejnil svoji první novelu Geschwisterliebe. Po vyučení v prosinci 1839 získal Fontane na podzim 1840 místo lékárníka v Burgu . Zde také vznikly jeho první básně. Roku 1841 onemocněl tyfem, brzy se však uzdravil u svých rodičů v Letschinu. Poté pracoval jako pomocník lékárníka v Lipsku, Drážďanech a nakonec u svého otce v Letschinu. Roku 1843 byl Bernhardem von Lepel uveden do literárního spolku Tunel nad Sprévou, v němž vytrval až do roku 1865. Od 1. dubna 1844 do 31. března 1845 si odbýval u 2. grenadýrského gardového regimentu císaře Františka vojenskou službu, kam nastoupil jako jednoroční dobrovolník a kterou opustil v poddůstojnické hodnosti kaprála. V této době vyhověl pozvání svého přítele Hermanna Scherze a podnikl svoji první, čtrnáctidenní cestu po Anglii. Po pobytu v lékárně svého otce si našel místo v Berlíně, a to v Polské lékárně doktora Julia Eduarda Schachta. 8. prosince 1845 se zasnoubil se svojí milou Emilií Rouanet-Kummer. V březnu 1847 získal nejvyšší aprobaci a s...

Rudolf Fabry

Rudolf Fabry byl slovenský básník, prozaik, novinář, redaktor, scenárista, publicista, překladatel a grafik, představitel nadrealismu. Narodil se v rodině strojníka a vzdělání získával v Trnavě a Praze. V roce 1938 se natrvalo usadil v Bratislavě. V letech 1939-1945 pracoval jako úředník, v letech 1945-1946 v Československém státním filmu, později v roce 1946 na Pověřenictví pro informace. V následujících letech střídal povolání téměř každý rok nebo dva. V letech 1947-1948 byl redaktorem deníku Práca, v letech 1948-1950 působil jako šéfredaktor časopisu Nedeľa, v letech 1950-1956 šéfredaktorem časopisu Život, v letech 1956-1957 týdeníku Svět socializmu, v letech 1957-1958 časopisu Film a divadlo a nakonec v letech 1958-1960 týdeníku Kultúrny život. V letech 1960-1965 se věnoval výhradně literatuře, nicméně v letech 1966-1968 pracoval ve slovenském Ústředí knižní kultury. V letech 1969-1971 se stal šéfredaktorem časopisu Expres, v letech 1973-1975 revue Výtvarný život. V roce 1975 se konečně rozhodl odejít do důchodu. Začátky jeho básnické tvorby sahají do období jeho středoškolských studií, kdy v roce 1933 uveřejnil první báseň ve studentském časopisu Svojeť, přispíval i do časopisu Postup. První básnická sbírka mu vyšla knižně jen o dva roky později v roce 1935 a nesla silné znaky nadrealismu. Kromě poezie psal prózy s válečnou tematikou, reportáže a cestopisy . Kromě poézie a prózy psal také libreta, scénáře a komentáře k filmům a spolupracoval při sestavování výtvarných a reprezentačních obrazových publikací a příležitostně se věnoval i překladům. Mimo literatury sa věnoval také výtvarnému umění - vytvářel koláže a věnoval sa knižní grafice. Jako grafik ilustroval obálky ke knihám svých současníků, jako byli Valentín Beniak, Rudolf Dilong, Vladimír Reisel, Janko Silan a další. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ru...

Margita Figuli

Margita Figuli, za svobodna Margita Figuliová, po svatbě Margita Šustrová, pseudonymy Morena, Oľga Morena byla slovenská spisovatelka, překladatelka a autorka literatury pro děti a mládež. Narodila se v rolnické rodině a vzdělání získala ve svém rodišti Dolním Kubíně a Banské Bystrici. Chtěla pokračovat ve studiu, ale její pokus o studium malířství v Praze jí nevyšel. Pracovala jako anglická korespondentka v Tatrabance v Bratislavě, kde pracovala do roku 1941, později se věnovala jen literární činnosti. Při zaměstnání studovala na konzervatoři hru na klavír. Margita Figuli je výraznou představitelkou slovenského naturismu v novelistické a románové tvorbě. Publikovat začala už v roce 1930 v časopise Slovenská nedeľa či na kalendářích Tatrabanky, později též v časopisech Elán, Slovenské pohľady, Živena a jiné. V jejích raných pracích dominují témata z prostředí sociální, zeměpisné či společenské periferie, později také láska, sociální soucit a současné společenské problémy. Kromě vlastní tvorby sporadicky překládala z češtiny . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margita Figuli na slovenské Wikipedii.

Lukás Fasora

prof. Mgr. Fasora Ph.D. působí na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především dějinami městské společnosti v českých zemích a střední Evropě v 18. - 20. století, otázkami sociální mobility, vzdělání a problematikou sekularizace.

Ľudovít Fulla

Ľudovít Fulla byl slovenský malíř a grafik, nositel titulu národní umělec. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního malířství a grafiky. Studoval v Praze na Akademii umění u profesora Kysely. Inspirací mu byl slovenský lid, jeho tradice i současný život a práce, lidové písně a pověsti. Byl mnohostranným umělcem, věnoval se malbě, dřevořezům, návrhům na gobelíny, jevištní výpravě a ilustraci. Je také autorem rubu nevydané bankovky v hodnotě 5000 Sk.

Katie Fforde

Katie Fforde je britská autorka románů pro ženy. Narodila se 27. září 1952 v Londýně jako Catherine Rose Gordon-Cumming. Nyní žije v anglickém městě Stroud. V roce 1972 se provdala za Desmonda Fforde a mají spolu 2 syny a 1 dceru. Sestra Jane Gordon-Cumming je též spisovatelkou. Spisovatel Jasper Fforde je bratrancem jejího manžela. Fforde začala psát až po narození svých dětí. Vydat prvotinu Living Dangerously jí trvalo 8 let. V současné době /únor 2012/ má na kontě 19 románů, v češtině jich vyšlo 12 - všechny v nakladatelství Olympia. Fforde je od roku 2011 prezidentkou britské Romantic Novelists' Association . Katie ve volném čase tančí flamenco, zpívá ve sboru a sleduje televizi, což zároveň považuje za součást průzkumu pro další knihy.