Výpis všech autorů

Michaela Fišarová

Narozena 14. 5. 1971 v Praze. Spisovatelka, autorka knih pro děti.

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Karin Fossum

Autorka, nazývána kritikou „norská královna detektivek“, zaujala čtenáře po celém světě dávno před Larssonem… Karin Fossumová byla původně známá především jako nadějná básnířka, v roce 1974 jí vyšla básnická sbírka, za kterou získala řadu cen. Přesto si od literatury vzala téměř dvacetiletou pauzu, během které pracovala v nemocnici, odvykacím centru i jako taxikářka. V roce 1995 jí vyšel první román z dnes již populární kriminální série s inspektorem Konradem Sejerem. Tato řada má již 10 dílů, byla přeložena do více než 16 jazyků – v angličtině se objevila již v roce 2002 – a má na svém kontě mnoho skandinávských i mezinárodních literárních ocenění. V roce 2005 se dostala i do užší nominace na Zlatou dýku CWA. Autorčiny detektivní příběhy se dočkaly i televizního zpracování jako jeden celovečerní film a dvě minisérie. Podle jejích samostatných knih byly natočeny filmy Dům bláznů a Dívka z jezera. Karin Fossumová je vdaná, má dvě děti a žije s rodinou v Oslu.

Karel Felt

PhDr. Karel Felt . Český publicista. Publikace z oblasti sportu. 1979 - 1997 Rudé právo .

Hermann Funk

Prof. Dr. Hermann Funk působí jako ředitel Institutu německých studií v zahraniční - specializuje se na němčinu jako cizí a druhý jazyk na univerzitě v Jeně. Jeho výzkum se zaměřuje na obecné didaktiky a metodiky, výukové materiály pro výuky cizích jazyků. Kromě toho působil také jako děkan Fakulty umění a jako vědecký koordinátor ER­FA-Wirt­schaft-Spra­che . Profesor se akademmicky angažoval také v Lotyšsku, Japonsku, Irksu, Švýcarsku či Spojených státech, kde převážně spulupracoval v oblasti akreditace a doktorantského řízení. Před akademickou kariérou pracoval v německém Hesse jako učitel angličtiny a dějepisu. Pedagogické zkušenosti rozvinul dále při vyučování němčiny ve Skotsku. Zabývá se vzděláváním učitelů po celém světě. V roce 2011 byl vědeckou poradní radou zvolen předsedou Ústřední agentury pro studium v zahraničí.

Denisa Fulmeková

Slovenská spisovatelka, redaktorka.

David Fontana

David Fontana byl britský akademik, psycholog a spisovatel. Byl profesorem psychologie na univerzitě v Cardiffu. Napsal více než 45 knih na témata vzdělávání, buddhismus, meditace, sny, symboly, psychologie náboženství atd. Zkoumal také paranormální jevy, jako např. mediumitu, fenomén poltergaist a další.

Christiane F

Christiane F., celým jménem Christiane Vera Felscherinow , je ústřední postava knihy My děti ze stanice ZOO a později stejnojmenného filmu. Christiane F. je autentická postava, jejíž životní příběh se stal podkladem pro knihu i pro film, jde o její autobiografické vyprávění o svém osudu. Christiane F. vyrostla v rodině, kde násilí a alkoholismus byly na pořadu dne. Když jí bylo šest let, rodina se přistěhovala do již tehdy problematického sídliště Gropiusstadt v západoberlínské čtvrti Neukölln. Při jedné příležitosti, kdy ji otec fyzicky ohrožoval, se pokusila skočit z okna bytu v 11. patře. Rodinné problémy, zejména pak násilí proti dětem, byly v této době v Německu ještě tabu. Christiane F. neviděla východiska a dostala se ve věku dvanácti let do drogové scény. Napřed hašiš, marihuana, ve věku třinácti let se seznámila s heroinem. Aby si své dávky mohla opatřit, začala se prostituovat na nechvalně známém západoberlínském nádraží Bahnhof ZOO. Její mezitím rozvedená matka si toho všimla až o rok později. Roku 1978, ve věku šestnácti let, vypovídala Christiane F. v jednom procesu jako svědkyně. Její výpověď zaujala dva reportéry známého časopisu Stern a ti ji pozvali na dvě hodiny k rozhovoru. Z dvou hodin se staly dva měsíce a posléze autobiografické dílo, které v jistém slova smyslu zvrátilo tehdejší názory západoněmecké společnosti na mladistvé, kteří jsou závislí na drogách. Ze seriálu časopisu se stala kniha, která byla později zfilmována. Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Všichni členové narkomanské party, kteří dosud žijí, tuto knihu podpořili. Christane byla ve svých 14 letech poslána z Berlína do vesnice blízko Hamburku k příbuzným, kde se seznámila se svým budoucím přítelem Alexandrem, se kterým pak pár let žila v Německu – potom ji opustil. Pak pobývala asi 6 let v Řeck...

Vlastimil Fiala

Vlastimil Fiala byl český historik umění, výtvarný kritik, malíř a překladatel z francouzštiny. Věnoval se také psaní poesie. Absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě a Školu uměleckých řemesel v Brně a do roku 1945 byl malíř a grafik ve svobodném povolání. V letech 1945–1949 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň působil jako asistent na tamní Pedagogické fakultě. 1949–1950 byl pracovníkem Čs. státního filmu, pak ve svobodném povolání. Od roku 1952 byl vedoucím redaktorem měsíčníku Výtvarné umění, od roku 1955 do roku 1965 šéfredaktorem a ředitelem nakladatelství SŠSVU , 1966–1967 redaktorem časopisu Kulturní tvorba. Byl členem SVU Aleš v Brně a tvůrčí skupiny Radar. Od roku 1967 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, 1968 jako ředitel odboru umění na MKI, po srpnu 1968 propuštěn. V letech 1975–1979 pracoval v propagaci podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Za normalizace se živil překlady z francouzštiny, které vydával pod cizími jmény nebo pod jménem manželky. Je autorem katalogových textů k výstavám Ludvíka Kuby, Arnošta Paderlíka, Arnošta Folprechta, Františka Jiroudka. Jako historik umění se specializoval na francouzské umění druhé poloviny devatenáctého století, například tvorbu impresionistů nebo Henriho de Toulouse-Laurec. Jako překladatel je podepsán mj. pod překlady děl Alexandra Dumase staršího.

Vladislav Forejt-Alan

Vladislav Forejt, známý též pod jménem Vladislav Forejt-Alan byl český cestovatel a novinář. Vladislav Forejt absolvoval obchodní akademii v Karlíně. V roce 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády a bojoval v první světové válce. Po skončení války se rozhodl odjet do Spojených států za svým strýcem, ale vzhledem k potížím se získáním vstupního víza nakonec v roce 1920 odjel do Buenos Aires. Při neptunově křtu při překročení rovníku v roce 1920 získal jméno Alan, které pak nadále používal. Poté cestoval po zemích Jižní a Střední Ameriky a nakonec odjel do Chicaga, kde získal práci jako dělník v továrně Western Electric Company. Jižní Ameriku navštívil Forejt dlouhodobě celkem třikrát. O svých cestách napsal řadu knih, ve kterých se věnoval životu českých vystěhovalců do Jižní Ameriky. S Bohumilem Pospíšilem uskutečnil dálkovou jízdu českým autem Walter-Junior z Prahy do Britského Iráku a Saúdské Arábie. O této jízdě napsal knihu Za karavanou mrtvých. V pražském povstání v květnu 1945 se aktivně zúčastnil protiněmeckých bojů a utrpěl těžké zranění. Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939. V roce 1947 vykonal svou poslední, čtvrtou cestu do Ameriky, a to do Spojených států. Po návratu odmítl vstoupit do KSČ a měl zákaz publikační činnosti až do konce svého života. Žil střídavě v Dobřichovicích a na chalupě v Krkonoších. Byl znám jako zázračný bylinkář. Zemřel ve věku 77 let v Praze na srdeční infarkt.

Irena Fabiánová

Spoluautorka učebnice "Slabikář" pro 1. ročníka ZŠ.

Helena Flámová

Narozena 5. 4. 1982 v Ostravě. Mgr., filoložka, překladatelka a lektorka angličtiny a němčiny, autorka učebnic, jazykových příruček a metodických materiálů pro výuku anglického a německého jazyka.

Bedřich Fučík

Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky. Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar. Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943. Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové . Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů . Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu . Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci . Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Tri...

Viktor Faktor

Český publicista a překladatel. Překlady z angličtiny, autor kuchařek, spoluzakladatel Reguly Pragensis. V letech 1967-73 žil v exilu. Zemřel 30. 1. 2017 v Indii

Marta Fartelová

Slovenská manažerka a spisovatelka, autorka beletrie a spoluautorka knihy se zaměřením na osobní rozvoj v oblasti sportu.

Karel Funk

Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.

Jiří Faltus

Jiří Faltus byl umělecký knihař. Narodil se 11. března 1911 v Zadním Dole u Klášterce nad Orlicí v rodině rolníka. V Klášterci nad Orlicí vychodil obecnou školu i měšťanku. Po dokončení školy v Klášterci se rodina odstěhovala do Semelkovic u Mělníka. Jiří se však brzy vrátil zpět, aby se učil knihařskému řemeslu u zkušeného mistra Jana Bálka, vazače knih v Nádražní ulici v Žamberku. Po třech letech učení složil v roce 1929 tovaryšskou zkoušku. Působil pak krátce v Roudnici nad Labem a začátkem třicátých let odešel do Prahy k firmě Štěpánek na Vinohradech, kde se zdokonalil v ručním zlacení. Získal tak praxi, kterou uplatnil ve své pozdější umělecké práci. V roce 1934 se oženil a společně se svou ženou se podílel na provozu obchodu s papírem a knihami, věnoval se i práci v knihařské dílně. Jiří Faltus byl aktivním členem Sokola a výborným šachistou. Po roce 1948 hrozilo jeho knihařské dílně znárodnění, podařilo se mu však odolávat až do roku 1958, kdy byl jeho podnik definitivně znárodněn. Jiří Faltus zde chvíli pracoval jako vedoucí, později jako knihařský dělník, po odchodu do penze se věnoval pouze umělecké knižní vazbě. V roce 1972 byl zaregistrován ve Svazu výtvarných umělců jako mistr uměleckých řemesel. Jiří Faltus zemřel 2. listopadu 1993 ve věku 82 let. V říjnu roku 2002 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Žamberka, v březnu 2011 byla odhalena pamětní deska na domě v Žamberku ve kterém žil a pracoval.

Franz Fuehmann

Framus Five

Framus Five je významná česká bluesrocková skupina, která vznikla v 60. letech 20. století. V čele skupiny stál charismatický zpěvák Michal Prokop a stala se jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kapel v historii československé hudby. Jejich styl kombinoval prvky blues, rocku a soulu s osobitým zvukem, který rezonoval u posluchačů v době kulturních změn. Framus Five si získali popularitu díky svým energickým vystoupením a hudební zdatnosti a přispěli k rozvoji československé hudební scény.

Ernst Fischer

Ernst Fischer byl rakouský marxistický spisovatel, novinář, literární vědec a politik. Psal také pod pseudonymy Peter Wieden, F. Ernst, W. Peter und P. Vidal. Fischer vyrůstal v buržoazním prostředí ve Štýrském Hradci, kde vstoupil do rakouské sociální demokracie. V roce 1927 přesídlil do Vídně, kde pracoval pro stranické noviny. Po nastolení tzv. austrofašismu v roce 1934 mohl díky přátelům prchnout do Prahy a posléze odcestovat do Moskvy; současně se stal členem Komunistické strany Rakouska. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska, kde se stal předním marxistickým intelektuálem. V roce 1963 se účastnil Kafkovské konference v Liblici. V roce 1968/9 kritizoval potlačení Pražského jara, za což byl vyloučen Komunistické strany Rakouska. V posledních letech života byl blízký nedogmatickému marxismu. Ve svých dílech se zabýval jednak politickými otázkami, jednak zejména německojazyčnou literaturou , literární teorií a úlohou umění ve společnosti. Fischer požadoval od umění „adekvátní zobrazení skutečnosti“, které neizoluje literární témata od celosvětového dění; neprosazoval však jednostranně pouze socialistický realismus, nýbrž upozorňoval, že „k tomuto cíli nevede pouze jedna cesta“. Proto si cenil také některých měšťanských autorů, např. Thomase Manna. Vybraná díla

Emil Filla

Emil František Josef Filla byl český kubistický malíř, grafik a sochař. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni č. p. 146. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu, a poté pracoval jako úředník pojišťovny. Práce úředníka jej však vůbec nenaplňovala, a proto po několika měsících odešel do Prahy. V letech 1903 - 1906 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění monumentální malbu, v ateliéru Vlaho Bukovace. Školu však opustil po třech letech, kvůli konvenčním metodám a náplni výuky, a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo . V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve jako kuboexpresionismus , který byl mj. ovlivněn dílem raně barokního malíře El Greca, postupně však vytvářel i díla vysloveně kubistická, silně ovlivněná kubistickými obrazy Pabla Picassa a Georgesa Braqua. V té době maloval především zátiší . Zabýval se však také sochařskou tvorbou , figurální malbou . V zátiší se objevují i prvky koláže , protože do nich vlepuje části novinového textu, etikety atp. Dne 27. března 1912 se v Praze, na Královských Vinohradech, oženil s dcerou profesora filozofie na praž...

César Franck

César Franck byl hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog, který je považován za jednu z klíčových osobností hudebního romantismu. Franck se narodil v Liège, které bylo tehdy součástí Nizozemského království a dnes se nachází v Belgii, a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na konzervatořích v Liège a v Paříži a zpočátku působil jako klavírní virtuos, poté se zaměřil na komponování a pedagogickou činnost.

Yvetta Frydryšková

Mgr., středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice ekonomiky.

Václav Fischer

Václav Fischer je německo-český podnikatel v cestovním ruchu, který roku 1978 emigroval z Československa a usadil se v Německu. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen, kterou vlastní dodnes. Od roku 1980 vytváří know how Fischer, které je - stejně jako jeho jméno FISCHER - po dlouhá léta protiprávně používáno jednou českou cestovní kanceláří. V roce 1997 založil leteckou společnost Fischer Air. V letech 1999–2002 byl prvním nezávislým senátorem Parlamentu České republiky. Narodil se v Praze – Karlíně. Vystudoval Gymnázium Jana Nerudy a vnitřní obchod na Vysoké škole ekonomické . V den své promoce, 13. listopadu 1978 odešel z ČSSR do Švýcarska a později do Německa. Jeho první německou zastávkou byl Západní Berlín. Zde také získal ve studentské cestovní kanceláři ARTU REISEN svoji první práci. Po roce se přestěhoval do Hamburku a pracoval v lodní společnosti TT Linie a později v exkluzivní cestovní agentuře World in Travel. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen. Sametová revoluce zastihla Václava Fischera na Kanárských ostrovech. Přes varování svých společníků, spolupracovníků a přátel začal zvažovat svoji obchodní činnost ve Střední Evropě a od roku 1990 zde začal prodávat zájezdy. Zároveň však rozvíjel činnost německé Fischer Reisen, která se rozšířila i na území bývalé NDR, nabízela své zájezdy s odletem ze 14 německých letišť a v polovině devadesátých let připravovala každoročně dovolenou pro půl milionu klientů. O rostoucí FISCHER REISEN se začala zajímat konkurence, Václav Fischer v důvěrných jednáních v letech 1996 a 1997 zařídil převzetí svojí cestovní kanceláře nově vzniklým uskupením C und N Turistik, patřící do struktur mezinárodních koncernů. Prodejem získané finanční prostředky investoval do nákupu letadel k vlastní aerolinii Fischer Air a do dalšího rozvoje svých firem v ČR a do expanze na Slovensko, do Maďarska a Pols...

Petra Fantová

Autorka učebnic pro žáky 1. stupně ZŠ.

Nicci French

Za pseudonymem Nicci French se skrývá autorská i manželská dvojice Nicci Gerrardová a Sean French . Dosud napsali šest knih, brilantně propracovaných psychothrillerů. Všechny jejich knihy se posléze umístily mezi bestsellery. Vzali se v roce 1990 a od roku 1999 žijí v Suffolku. Oba vystudvali anglickou literaturu na Oxford University. Mají spolu dvě dcery, Hadley a Molly, a Gerrard má z prvního manželství ještě dvě děti Edgara a Annu.

Miloslav Fábera

* 15. 7. 1912, Štěnovice † 27. 11. 1988, Praha Prozaik Fábera vyrůstal v rodině pivovarského sládka a legionáře z ruské fronty. Maturoval na reálném gymnáziu v Rokycanech a jako stipendista Podpůrného fondu čs. legií vystudoval práva na UK v Praze . Po absolvování vojenské služby se 1938 stal úředníkem pražské Legiobanky. Od 1942 byl spisovatelem z povolání, 1947–70 působil v Čs. státním filmu jako dramaturg a scenárista, 1970–77 jako ředitel FS Barrandov. 1948–51 byl zároveň externím vedoucím redaktorem nakladatelství Družstevní práce a redigoval její časopis Panoráma.

Milan Freiberg

Regionální novinář.

Lawrence Ferlinghetti

Lawrence Ferlinghetti , vlastním jménem Ferling , byl americký básník, překladatel a malíř. Ferlinghetti se narodil 24. března 1919 v Yonkers ve státě New York. Krátce před jeho narozením zemřel jeho otec Carlo, rodák z Brescie, na infarkt. Jeho matka, Clemence Albertine , francouzského a sefardského původu, byla krátce na to odvezena do psychiatrické léčebny, a tak byl vychován tetou a později adoptivní rodinou. Mládí prožil ve Francii, kde pobýval i začátkem druhé světové války; poté sloužil u amerického námořnictva. Válka ovlivnila Ferlinghettiho pozdější politickou aktivitu: svůj podle některých kritiků někdy téměř pacifistický postoj získal, když byl vyslán do Nagasaki šest týdnů poté, co bylo město zničeno atomovou bombou. Na Jihokarolinské univerzitě vystudoval žurnalistiku a následně poezii na Sorbonně . Poté se vrátil do USA a vyučoval francouzštinu. Roku 1953 založil v San Franciscu spolu s Petrem D. Martinem nakladatelství City Lights Books, v němž vyšla velká část knih od autorů z beat generation. Nakladatelství bylo pojmenováno podle filmu Ch. Chaplina Světla velkoměsta. Ferlinghetti vnímal Chaplina jako jistý prototyp anarchisty; anarchisty podle něho byli i básníci beat generation. Anarchii nechápal jako politické hnutí nebo filozofický směr, ale jako způsob boje za individuální svobodu. Toto pojetí jej dovedlo k poměrně osobitým až kontroverzním názorům. V 80. letech 20. století se zasazoval o propuštění uvězněných členů Jazzové sekce v Československu. V dubnu 1998 byl hostem festivalu spisovatelů v Praze. Ferlinghetti tehdy publiku věnoval novou báseň Rivers of Light , v níž psal o „Staromák Square“, Vltavě a Karlově mostě. Jeho dílo bývá často řazeno do beat generation, což neodpovídá zcela realitě. Počátek jeho tvorby je spojen s pokusy s halucinogenními látkami . Poezii p...

Josef Václav Frič

Josef Václav Frič byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron. Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn. V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře. Podílel se také na vydání almanachu Máj. Po návratu z exilu bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 . Zde roku 1890 zemřel. Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou . Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou . Měli celkem tři děti: syny Josefa a Jana , a dceru Boženu ,všechny narozené v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhova...

John Fowles

John Robert Fowles byl britský spisovatel a esejista. Mnozí kritici řadí jeho díla na rozmezí modernismu a postmodernismu. Lze jej však považovat za prvního postmodernistického autora v tom smyslu, že se mu jako prvnímu podařilo propojit vysokou a nižší literaturu. Proslavil se především trojicí prvních románů Sběratel, Mág a Francouzova milenka. Všechny tři byly zfilmovány, k Mágovi dokonce Fowles napsal vlastní scénář. Odmítá být zaškatulkován povrchní nálepkou „romanopisec J. F.“ a svůj názor hájí v knize poznámek a myšlenek Aristos, jako jeden z mnoha motivů se tento vzdor mihne i metarománem Mantisa. John Fowles se narodil v Leigh-on-Sea v Jihovýchodní Anglii v hrabství Essex do středostavovské rodiny Gladys May Richardsové a Roberta Johna Fowlese. Fowles prožil dětství ve společnosti matky a o osmnáct let starší sestřenice Peggy Fowlesové, jež byla jeho vychovatelkou a blízkou společnicí po deset let. Fowles nastoupil na soukromou základní školu Alleyn Court Preparatory School. V té době měl v oblibě knihy Richarda Jefferiese, především pak ty o dětském hrdinovi Bevisovi. Do svých 16 let byl Fowles jedináček. V roce 1939 Fowles získal umístění na státní Bedford School vzdálené dvě hodiny cesty vlakem od jeho domova. Bedford navštěvoval během druhé světové války až do roku 1944. Byl premiantem a často Bedford reprezentoval – mimo jiné se stal hvězdou atletiky, členem ragbyového či kapitánem kriketového týmu, kde působil jako nadhazovač. Poté, co v roce 1944 opustil Bedford, se Fowles zapsal na krátký námořní výcvik na Edinburské univerzitě. Připravoval se na pozici u Královského námořnictva. Výcvik ukončil 8. května 1945 – v den skončení druhé světové války v Evropě –, byl proto nakonec přidělen na dva roky do tábora Okehampton na venkově v blízkosti Devonu. V roce 1947, po dokončení vojenské služby, Fowles nastoupil na Oxfordskou univerzitu na New College. Začal studovat němčinu ...

Jan-Erik Fjell

Jan-Erik Fjell je najmladší nórsky autor, ktorý získal za svoje dielo prestížne Ocenenie nórskych kníhkupcov v dvadsiatich ôsmich rokoch a považujú ho za druhého Nesba. Lovkyňa šťastia je piaty román v sérii o Antonovi Brekkem.

Ivan Foustka

Ivan Foustka byl český spisovatel, novinář a herec. V Praze-Dejvicích vystudoval reálné gymnázium. Pak začal pracovat jako novinář, nejdříve v nakladatelství Mladá fronta, pak v časopise Československá televize, který vyměnil na dlouhá léta za práci v týdeníku Československý rozhlas. Pro rozhlas pracoval i v důchodu externě. Mimo svou profesní novinářskou dráhu se věnoval i divadlu. V letech 1949–1950 hrál v Teplicích a je známá jeho vedlejší role ve zfilmované inscenaci Poslední růže od Casanovy v roce 1966. Za svůj život napsal celkem 8 knih, z toho tři knihy jsou řazeny do žánru sci-fi. Začal ovšem napřed povídkami, prvotinou byla roku 1948 v Národním osvobození vydaná povídka Pokus profesora Fiorsena. Povídky psal až do sklonku svého života a na některých se podílela i Jana Matoušková. Větší práce začal začal uveřejňovat v roce 1964, první byl soubor čtyř SF povídek pod názvem Planeta přeludů, které mu vydalo knižně SNDK. O rok později mu Naše vojsko vydalo napínavý SF román Vzpoura proti času a v roce 1968 mu vyšel tiskem satirický SF román Výlet k pánubohu. Mezi detektivky se řadí titul A tam je konec světa, na sklonku života vytvořil vydanou historickou baladu o Falkeštejnovi. Společně s Waldemarem Matuškou sepsal pro nakladatelství Olympia dvě knihy jeho biografických vzpomínek: Svět má 24 hodiny a To všecko vodnes čas…

Bohumír Fiala

Bohumír Fiala byl český resp. moravský lékař a spisovatel. Narodil se 6. srpna 1915 v haličské Białe jako syn četníka. V roce 1934 odmaturoval na gymnáziu v Banské Bystrici. Poté studoval medicínu na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl až do října 1940 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Studium dokončil roku 1945. Poté působil v nemocnici ve Znojmě, posléze jako závodní lékař v Dubňanech u Hodonína. V letech 1971-78 pracoval společně se svojí manželkou Boženou, také lékařkou, v rehabilitačním ústavu v Chuchelné. Literárně tvořit začal kolem roku 1955. Napsal 20 knih a mnoho povídek pro moravská periodika. Zaměřil se na knihy pro děti a mládež, často s náměty z českých dějin. Byl rovněž autorem několika cestopisů z bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie a Slovenska. Vydal i několik zdravotnických publikací. Zemřel dne 27. 6. 1979 v nemocnici v Ostravě-Zábřehu. Napínavý příběh z doby okupace. Hrdina příběhu Frantík Záviš zachrání svou rozvahou dva uprchlíky z koncentračního tábora, statečně podrží tajemství, kterého se dopátrá, a na konci války upozorní partyzány na úmysl Němců zničit některé objekty ve městě. Cestopis ze Sovětského svazu. Popisuje Kyjev, Oděsu, Krym, Batumi, Suchumi a Soči. Příběh třináctiletého chlapce, jemuž zemřela maminka. Otcův záměr znovu se oženit uvádí jej do trýznivých duševních stavů. Nakonec však všechno dopadne dobře. Otec i synovým přičiněním pozná pravou povahu své vyvolené. Uvědomí si, že synovi bude lépe, když se ožení s jeho učitelkou, laskavostí i podobou připomínající jeho matku. Hrdinou knihy je chlapec, který pomáhá o prázdninách při vykopávkách u Mikulčic a ve své fantazii se přenáší do Velkomoravské říše, kde prožívá nejnapínavější dobrodružství. Příběh mladého lovce z Krušných hor, odehrávající se kolem roku 1700 před naším letopočtem, na počátku doby bronzové. Autor také seznamuje čtenáře s výsle...

Will Fowler

Will Fowler pracuje jako novinář a publicista od roku 1972. Soustředí se na operace speciálních jednotek, problematiku přežití v přírodě a dějiny vojenství. V letech 1983-1990 pracoval jako redaktor časopisu Defence britské armády. Je autorem více než 15 knižních titulů, k jeho dílům patří například: Operation Barras: the SAS Rescue Mission, Sierra Leone , SAS: Behind Enemy Lines . Ve válce v Perském zálivu sloužil u britské 7. tankové brigády. Žije v Hampshiru, v Anglii.

Václav Formánek

Václav Formánek absolvoval reálné gymnasium ve Slaném a za války pracoval jako pomocný dělník, později pomocný úředník v ČKD Slaný . Po skončení války studoval v letech 1945 – 1949 dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Antonína Matějčka a historii. Roku 1949 obhájil rigorózní práci Poznámky k noetice a metodologii dějin umění doby přechodu k feudalismu na území našeho státu.

Theresa Francis-Cheung

Britská spisovatelka, odbornice na paranormální jevy, sny a duchovní růst.

Tatsuki Fujimoto

Japonský tvůrce manga komiksů.

Sasha Fenton

Britská astroložka, vykladačka tarotu a chiromantka. Prezidentka British Astrological and Psychic Society, autorka publikací nauk New Age, zakladatelka nakladatelství Zambezi Publishing.

Robert Fabian

Robert Fabian je český spisovatel literatury převážně military science-fiction. Kromě data narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle vyjádření nakladatelství Straky na vrbě, ve kterém vydává své knihy, si autor přeje setrvat v anonymitě. Je známo, že autor dlouhá léta působí v ozbrojených složkách.

Michel Foucault

Michel Foucault byl reprezentant francouzské intelektuální avantgardy sedmdesátých let, profesor Collège de France, filozof, sociolog a psycholog. Byl také historik filozofie, představitel filozofického strukturalismu a postmoderní filozofie, historik a teoretik kultury. Jeho dílo lze rozčlenit do několika období, tradičně je přijímáno dělení na období „fenomenologické“, „archeologické“, „genealogické“ a „etické“. Narodil se roku 1926 ve městě Poitiers jako Paul-Michel Foucault v rodině chirurga. Po maturitě si jeho otec přál, aby se stal lékařem, ale Paula-Michela zajímal spíše dějepis a literatura. Již v době studia na jezuitské Collège Saint-Stanislas byl zvláštním žákem, ale jeho odlišnost se plně projevila až na pařížské École normale supérieure, kam byl přijat roku 1946 a kde navštěvoval školního psychologa. Několikrát se pokusil spáchat sebevraždu . Během studií byl politicky neorganizovaný, ale v letech 1950 až 1953 byl členem komunistické strany Francie, ke které ho přivedl jeho přítel Louis Althusser. Později se z něj však stal vášnivý antistalinista. Po dokončení studií vyučoval na univerzitě v Lille jako asistent psychologie. V r. 1955 opustil Francii a strávil část svého života v Uppsale, Varšavě a Hamburku. Do Francie se vrátil až v roce 1960 a dokončil doktorát. Vyučoval na univerzitě v Clermont-Ferrand a po celou dobu jeho působení na zdejší půdě byla jeho oficiálním oborem psychologie. Od poloviny 60. let se Foucault angažoval i politicky . Mezi místa jeho dalšího působení patří také Tunisko a později Centre universitaire expériemental ve Vincennes, kde se Foucault stal ředitelem. Jeho kariéra zde byla přerušena, když byl zvolen do Collège de France, kde v r. 1970 přednesl svou inaugura...

María Teresa Forero

Španělská redaktorka a editorka dětské literatury.

Ľudovít Fulla

Ľudovít Fulla byl slovenský malíř a grafik, nositel titulu národní umělec. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního malířství a grafiky. Studoval v Praze na Akademii umění u profesora Kysely. Inspirací mu byl slovenský lid, jeho tradice i současný život a práce, lidové písně a pověsti. Byl mnohostranným umělcem, věnoval se malbě, dřevořezům, návrhům na gobelíny, jevištní výpravě a ilustraci. Je také autorem rubu nevydané bankovky v hodnotě 5000 Sk.

Karolina Francová

Karolina Francová, rozená Tobišková , je právnička a česká spisovatelka působící v žánru a sci-fi a fantasy. S prvními literárními pokusy začala v roce 1996. Napsala několik povídek, ale brzy se začala orientovat na delší práce a v současnosti již povídky téměř nepíše. Má v oblibě moderní sci-fi romány s propracovanou psychikou hrdinů , ale i starší klasiku . Neodmítá však ani Tolkiena. Kromě psaní ji zajímá hlavně literatura a film. Pracuje jako právnička v Liberci.

Karel Fibich

* 19. 4. 1895 Brno + 10. 10. 1983 Brno Narukoval na ruskou frontu, kde padl v roce 1915 do zajetí a od roku 1916 byl v legii. Bojoval v ředě bitev a v bitvě u Zborova byl raněn. V rakousko-uherské armádě desátník jednoroční dobrovolník 17. praporu polních myslivců. Zajat 16. 5. 1915 v Opatově. Do legií se přihlásil 17. 3. 1916 v Paratském závodě Kazaň. Do čs. legie v Rusku zařazen 25. 7. 1916, 1. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 19. 9. 1921, poslední útvar: 1. střelecký pluk, poslední hodnost: svobodník. Demobilizován. V databázi www. vuapraha. army. cz je poznámka: "v legii od 17. 3. 1916 do 23. 10. 1919". Po válce byl správcem Ústavu pro hluchoněmé děti ve Valašském Meziříčí. Své vzpomínky na život v legiích ze vydal mezi válkami v knize Povstalci. Byl velkým propagátorem lyžařství na Valašsku.

Kamil Fürst

Narozen 13.8.1883 v Přešticích, zemřel 3.5.1945 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a spisy z oboru.

John Fairley

Anglický spisovatel a televizní dokumentarista. Jeden z vůdčích britských producentů dokumentárních programů, které vynesly Yorkshirskou televizi na přední místo ve výrobě dokumentárních filmů. Jeho články a knihy byly uveřejněny na obou stranách Atlantiku.

Jaromír Funke

Jaromír Funke, křtěný Jaromír František Josef byl český fotograf. Patří k nejvýznamnějším českým fotografům první poloviny 20. století a k světově významným průkopníkům avantgardní fotografie. Společně s Josefem Sudkem a Jaroslavem Rösslerem byl členem modernistického proudu československé meziválečné fotografie. V roce 1924 spolu s Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem založil Českou fotografickou společnost, která si kladla za cíl používat čistě fotografické procesy a vymanit se z vlivu grafiky. Prvorozený syn JUDr. Antonína Funkeho - kandidáta advokacie, syna Josefa Funkeho - soukeníka v Kolíně a Josefy roz. Zikmundové, a jeho ženy Miloslavy , dcery Františka Potůčka - profesora v Kolíně a Anny roz. Macháčkové, který se narodil dne 1. srpna 1896 v domě čp. 238 ve Skutči. Fotografické dění své doby ovlivňoval nejen dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou, organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností. Přestože byl Funke okouzlen především moderní architekturou, nevyhýbal se ani fotografování starších památkových objektů. Na objednávku Městského úřadu v Kolíně vznikl cyklus fotografií chrámu sv. Bartoloměje, který byl poprvé vystaven v roce 1943. Obsahoval nejméně 56 záběrů chrámu a zahrnuje jak celkové pohledy na chrám, tak průhledy do interiéru a detaily vnitřní výzdoby a mobiliáře. Protože jej přitahovaly jednoznačné tvary moderní architektury, fotografoval tedy neopakovatelným způsobem největší díla českého mezinárodního stylu našich největších českých architektů: Bohuslava Fuchse , Jaromíra Krejcara . Jeho studentem byl například fotograf skla Lumír Rott. Zemřel několik měsíců před koncem druhé světové války jako její nepřímá oběť. Následkem spojeneckého náletu byla přerušen...

Horst Fischer-Uhlig

Novinář, specializuje se na problematiku renovace staveb.

Fuse

Japonský autor manga komiksů.

Claude Farrère

Francouzský prozaik.

Zdeněk Frankenberger

Zdeněk Frankenberger byl lékař, univerzitní profesor histologie, embryologie a patologie, přírodovědec, zoolog, malakozoolog, isopodolog a entomolog. Byl členem několika vědeckých společností a institucí. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde maturoval v roce 1911. V témže roce se zapsal na lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde se v letech 1914-1915 stal nejdříve demonstrátorem a později asistentem v Ústavu pro obecnou biologii a experimentální morfologii. Doktorem všeobecného lékařství byl promován v roce 1917. Po skončení I. světové války byl jmenován asistentem histologicko-embryologického ústavu Prof. Otakara Srdínka, kde habilitoval. Po habilitaci odešel pracovat do Pařížě a Lublaně, odkud se vrátil v roce 1922, kdy byl jmenován mimořádným profesorem histologie a embryologie na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1927 byl jmenován řádným profesorem. Současně, v letech 1929-1936 vykonával funkci přednosty Anatomického ústavu Univerzity Komenského v Bratislavě. Po převzetí politické moci Hlinkovou Slovenskou lidovou stranou v roce 1938 byl jako učitel české národnosti ze služeb propuštěn a odešel do Čech . Zde byl v roce 1939 jmenován řádným profesorem a přednostou histologicko-embryologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze. Po uzavření vysokých škol v Čechách pracoval na patologicko-anatomickém oddělení Vinohradské nemocnice. Po osvobození Československa znovu obnovil a v letech 1954-1962 vedl histologicko-embryologický ústav Karlovy univerzity. V roce 1962 odešel do důchodu. Profesor MUDr. Zdeněk Frankenberger byl všestranným vědcem, který dokonale ovládal několik vědních oborů. Jsou obecně známy jeho práce paleontologické, obecně biologické, anatomické, histologické, fylogenetické, lékařské a zoologické. První jeho zoologickou prací bylo v roce 1910 zpracování měkkýšů Šumavy v článku Měkkýší fauna Šumavy. Zabý...

Věra Fojtová

Narodila se 3. července 1947 v Novosedlech na Moravě jako nejstarší z pěti dětí. Po maturitě na mikulovském gymnáziu působila jako vedoucí Střediskové knihovny v Kloboukách u Brna a dálkově vystudovala knihovnickou nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně. Od roku 1973 žila třicet let v Brně, kde vychovala dceru a syna a pracovala v oblasti kultury a jako redaktorka časopisu ochrany přírody a krajiny Veronica. Psát básničky začala už na základní škole jen tak pro potěšení blízkých, publikovat poezii a drobné povídky v novinách a časopisech až od středoškolských studií. Poněkud pozdním knižním debutem byla až na začátku 90. let básnická sbírka Klíče, po ní následovaly detektivní příběhy Smrt přičinlivého fotografa a Smrt bezstarostné milenky, baladický román o osídlování jihomoravského pohraničí Odpusť nám jejich viny, který pro televizi přepsala i jako filmový scénář, román pro dívky Tanec v kopřivách a v knize povídek českých autorek Nevěry je zastoupena povídkou Nevěra je SLZA. V nakladatelství MOBA dosud vyšly detektivní příběhy Padlí andělé, Osudná smyčka lásky a Zlatá klec – v edici Inspektor Martin Rust, historické příběhy z let 1526-1620 Z pamětí krevních písařů, v edici Původní česká detektivka detektivní román Sanatorium smrti a v roce 2006 román pro ženy Zástava náhradního srdce.

Timothy Ferriss

Timothy Ferriss je americký spisovatel, autor bestsellerů o osobním rozvoji, podnikatel, investor a speaker. V roce 2007 vydal knihu „The 4-Hour Workweek: Escape 9-5, Live Anywhere, and Join the New Rich“, v češtině vyšla v roce 2010 pod názvem „Čtyřhodinový pracovní týden: Nemarněte celé dny v práci, žijte kdekoli a staňte se novým bohatým“ . Tato kniha se krátce po svém vydání stala bestsellerem a vyšplhala se na první místo v žebříčku nejlépe prodávaných knih, který sestavuje New York Times, Wall Street Journal nebo BusinessWeek, a autora katapultovala mezi americké celebrity. K tomuto dílu se brzy přidaly i další úspěšné kniny s tématem „čtyřhodinovky“, jako je „Čtyřhodinové tělo“ nebo „Čtyřhodinový šéfkuchař“. V roce 2016 Ferriss vydal knihu „Tools of Titans“, která vyšla česky v roce 2017 pod názvem „Nástroje titánů: Návyky a taktiky výjimečných osobností, miliardářů a světových ikon.“ Zatím poslední novinkou z pera tohoto autora je kniha „Tribe of mentors: Short Life Advice From the Best in the World“. Tato publikace obsahuje krátké taktické rady od světově nejznámějších úspěšných podnikatelů, sportovců, investorů, umělců nebo hráčů pokeru. Timothy Ferriss aktuálně působí také jako investor a poradce předních společností, mezi jinými je to Facebook, Twitter, StumbleUpon, Evernote nebo Uber. Zároveň je autorem úspěšného blogu, který magazín Inc. Magazine's zařadil mezi 19 blogů, které stojí za pozornost. Blog byl také označen za jedničku mezi top 150 blogy zaměřenými na management a leadership . Toto hodnocení je založené na ukazatelích, jako je Google PageRank, Alexa traffic ranking nebo PostRank. Timothy Ferriss se narodil 20. července 1977 v USA, vyrůstal v East Hamptonu, New York, a absolvoval neurovědy a východoasijská studia na prestižní Princeton University. Nějakou dobu žil v kalifornském San José, kde provozoval společnost BrainQUICKEN specializovanou na on...

Theodor Fontane

Theodor Fontane byl německý romanopisec a básník, čelný představitel německého poetického realismu. Henri Theodore Fontane se narodil 30. prosince 1819 v Neuruppinu jako syn lékárníka hugenotského původu, Louise Henri Fontana. Pro splacení svých hráčských dluhů byl Theodorův otec nucen v roce 1826 lékárnu prodat a krátce nato, v roce 1827, se rodina odstěhovala do Swinemünde. Po krátkém intermezzu na tamější městské škole začal být Theodor Fontane na přání své matky vyučován otcem a soukromými učiteli jisté spřátelené rodiny, což trvalo až do roku 1832. V letech 1832 až 1833 navštěvoval neuruppinské gymnázium a posléze nastoupil na průmyslovou školu Karla Friedricha von Klödena v Berlíně. Roku 1834 se odstěhoval k nevlastnímu bratrovi svého otce, strýčku Augustovi. V roce 1835 se poprvé setkal se svojí budoucí ženou Emilií Rouanet-Kummer. Rok nato odešel z průmyslové školy a začal se učit lékárníkem. Roku 1839 zveřejnil svoji první novelu Geschwisterliebe. Po vyučení v prosinci 1839 získal Fontane na podzim 1840 místo lékárníka v Burgu . Zde také vznikly jeho první básně. Roku 1841 onemocněl tyfem, brzy se však uzdravil u svých rodičů v Letschinu. Poté pracoval jako pomocník lékárníka v Lipsku, Drážďanech a nakonec u svého otce v Letschinu. Roku 1843 byl Bernhardem von Lepel uveden do literárního spolku Tunel nad Sprévou, v němž vytrval až do roku 1865. Od 1. dubna 1844 do 31. března 1845 si odbýval u 2. grenadýrského gardového regimentu císaře Františka vojenskou službu, kam nastoupil jako jednoroční dobrovolník a kterou opustil v poddůstojnické hodnosti kaprála. V této době vyhověl pozvání svého přítele Hermanna Scherze a podnikl svoji první, čtrnáctidenní cestu po Anglii. Po pobytu v lékárně svého otce si našel místo v Berlíně, a to v Polské lékárně doktora Julia Eduarda Schachta. 8. prosince 1845 se zasnoubil se svojí milou Emilií Rouanet-Kummer. V březnu 1847 získal nejvyšší aprobaci a s...

Rudolf Fabry

Rudolf Fabry byl slovenský básník, prozaik, novinář, redaktor, scenárista, publicista, překladatel a grafik, představitel nadrealismu. Narodil se v rodině strojníka a vzdělání získával v Trnavě a Praze. V roce 1938 se natrvalo usadil v Bratislavě. V letech 1939-1945 pracoval jako úředník, v letech 1945-1946 v Československém státním filmu, později v roce 1946 na Pověřenictví pro informace. V následujících letech střídal povolání téměř každý rok nebo dva. V letech 1947-1948 byl redaktorem deníku Práca, v letech 1948-1950 působil jako šéfredaktor časopisu Nedeľa, v letech 1950-1956 šéfredaktorem časopisu Život, v letech 1956-1957 týdeníku Svět socializmu, v letech 1957-1958 časopisu Film a divadlo a nakonec v letech 1958-1960 týdeníku Kultúrny život. V letech 1960-1965 se věnoval výhradně literatuře, nicméně v letech 1966-1968 pracoval ve slovenském Ústředí knižní kultury. V letech 1969-1971 se stal šéfredaktorem časopisu Expres, v letech 1973-1975 revue Výtvarný život. V roce 1975 se konečně rozhodl odejít do důchodu. Začátky jeho básnické tvorby sahají do období jeho středoškolských studií, kdy v roce 1933 uveřejnil první báseň ve studentském časopisu Svojeť, přispíval i do časopisu Postup. První básnická sbírka mu vyšla knižně jen o dva roky později v roce 1935 a nesla silné znaky nadrealismu. Kromě poezie psal prózy s válečnou tematikou, reportáže a cestopisy . Kromě poézie a prózy psal také libreta, scénáře a komentáře k filmům a spolupracoval při sestavování výtvarných a reprezentačních obrazových publikací a příležitostně se věnoval i překladům. Mimo literatury sa věnoval také výtvarnému umění - vytvářel koláže a věnoval sa knižní grafice. Jako grafik ilustroval obálky ke knihám svých současníků, jako byli Valentín Beniak, Rudolf Dilong, Vladimír Reisel, Janko Silan a další. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ru...

R. Austin Freeman

Britský lékař, chirurg, autor povídek, příběhů a detektivek.

Paul Herbert Freyer

Německý spisovatel, autor divadelních her, též autor historických prací s tématem dějin 2. světové války.

Ota Filip

Ota Filip byl český spisovatel, jedna z předních postav české exilové literatury. Ota Filip se narodil v roce 1930 ve Slezské Ostravě. Jeho otec Bohumil Filip byl český cukrář a majitel kavárny v ostravské Nové radnici. Jeho matka byla polského původu, rozená Marie Mikolajczykowa. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Žižkově v roce 1948 pracoval v různých zaměstnáních. Po nástupu na vojnu v roce 1951 byl zařazen k tzv. „černým baronům“, kde se zapletl do připravovaného útěku, který ale vyzradil. Po roce 1953 byl redaktorem v novinách Mladá Fronta , redaktorem Československého rozhlasu v Plzni, a v několika okresních novinách na Moravě. Počátkem 60. let byl vystaven mimosoudní perzekuci, a 'odsouzen' k řadě dělnických profesí. Během těchto let začal psát své první romány, a věnoval se korespondenci s německými a rakouskými autory. Jeho přítel Horst Bienek, básník, esejista a novinář žijící v Mnichově, tehdejší Západní Německo, mu v roce 1968 zprostředkoval vydání prvního románu Cesta ke hřbitovu, v německém překladu Das Café an der Straße zum Friedhof, v nakladatelství Fischer Verlag . Tato první německá publikace se setkala s velkým úspěchem, a v roce 1969 následovalo italské vydání Il caffè sulla strada del cimitero v nakladelství Garzanti . Jeho první román Cesta ke hřbitovu byl také oceněn literární cenou města Ostravy v roce 1967, a vydán v roce 1968 v ostravském nakladelství Profil . Od začátku roku 1968 byl redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě. V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky, mj. na základě jeho korespondence s autory v Západním Německu a Rakousku. V roce 1974 byl donucen se vystěhovat do Německa. V Německu pracoval jako publicista, komentátor a lektor nakladatelství Fischer Verlag. Publikoval řadu románů, které psal v němčině a češtině. Byly publikovány v německých nakladelstvích, a také v exilových českých ...

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz byl český filmový knihovník, encyklopedista, publicista a fotograf. Po maturitě na vysokomýtském gymnáziu absolvoval nástavbové studium na střední knihovnické škole v Praze. Od roku 1981 působil jako odborný knihovník Národního filmového archivu v Praze. Od poloviny 80. let 20. století publikoval odborné texty a fotografie v různých filmových periodikách – např. časopisy Film a doba, Záběr, Kino, Filmový přehled. Své portrétní snímky českých i zahraničních uměleckých a kulturních osobnosti zejména z oblasti filmu, literatury, divadla a hudby prezentoval na několika vlastních i kolektivních výstavách doma i v zahraničí. Nejčastěji zveřejňované jsou dokumentární portréty Václava Havla z let 1987–1989 a amerického herce Leonarda DiCapria z karlovarského festivalu 1994. Od počátku 90. let se věnoval hlavně vlastním i kolektivním encyklopedickým projektům. Je autorem dvousvazkového Slovníku zahraničních filmových herců konce XX. století a třísvazkového slovníku Český film: Herci a herečky . Redakce různé filmové literatury a festivalových katalogů – např. MFF Karlovy Vary, Febiofest, Finále Plzeň, Letní filmová škola Zde se jedná především o portrétování různých osobností z oblasti kultury, zejména však o fotografie filmových tvůrců a osobností s filmem spojených.