Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 61 - 120 z celkem 600 záznamů

William R Forstchen
William R. Forstchen je americký historik a spisovatel. V roce 1972 získal bakalářský titul na Rider College, magisterský pak v roce 1991 na Purdue University a o tři roky později i doktorát z Amerických dějin. Disertační práce byla na téma „The 28th USCTs: Indiana\'s African Americans Go to War, 1863–1865“. William R. Forstchen je asistentem na katedře historie a vzdělávání na Montreat-Anderson College a zaměřuje se na archeologii a dějiny americké občanské války. Publikoval řadu knih v žánru SF i fantasy, z nichž některé spadají do sérií Magic či Wing Commander. Sám je tvůrcem ságy Lost Regiment a společně s R. E. Feistem napsal první část Legend trhlinové války, román Čestný nepřítel. Knihy ze série Star Trek - Nová generace obohatil titulem The Forgotten War . Forsten žije v Black Moutain v Severní Karolíně s manželkou Sharon a dcerou Megan. Knihu Hvězdná akademie napsal pro svou dceru Megan Marii Forstchenovou, narozenou 28. července 1993 s tímto věnováním: \"Ať se některé ze snů v této knize stanou skutečností ve světě, v němž jednou budeš žít.\"
Více od autora
Václav Fořtík
Václav Fořtík je český organizátor, editor a aktivista, od dubna do září 2016 místopředseda České pirátské strany. Od počátku 90. let se podílel na organizování akcí v rodném Ústí a později v Praze, kde založil Sci-fi klub Terminus a od roku 1997 pořádal tradiční setkání Pragocon . Od 1. července 1999 do 30. června 2001 a od 1. července 2003 do 30. června 2007 byl předsedou Mensy ČR, mimo tato tři volební období byl opakovaně 1. místopředsedou. Byl koordinátorem a předsedou tzv. Dětské Mensy , od počátku roku 2010 předsedou Rady pro Dětskou Mensu. Podporoval činnost Osmiletého gymnázia Buďánka, o. p. s. – byl předsedou a místopředsedou správní rady , členem správní rady a členem dozorčí rady . S manželkou PhDr. Jitkou Fořtíkovou, Ph.D. založil tzv. Centrum nadání. K roku 2010 byl aktuálním organizátorem soutěže Miss Mensa. V roce 2011 byl spolugarantem televizní soutěže „nadprůměrně inteligentních lidí“ Fenomén. V roce 2014 byl odborným poradcem televizní soutěže Nejchytřejší Čech. Jako autor a editor se podílel na vydávání inteligenčních testů, knih s touto tematikou a časopisu IQ . Testy a články přispívá do časopisů a novin . Zároveň s konáním Pragoconu pořádal literární soutěž O loutnu barda Marigolda . Před profesionalizací české armády se zasazoval o zrušení povinné vojenské služby. V roce 2009 se angažoval v nové České pirátské straně. Jako člen strany se v roce 2010 neúspěšně zúčastnil obecních voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy jako lídr kandidátky pro obvod I. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 ka...
Více od autora
Miroslav Foret
Narozen 20. 12. 1946 v Brně. Sociolog. Muzikolog. Prof., PhDr., CSc., zabývá se výzkumy veřejného mínění. Syn dirigenta Mirka Foreta . Saxofonista. Autor rozhlasových a televizních pořadů. O populární a jazzové hudbě psal v 60. až 80. letech do denního i odborného tisku, včetně zahraničního a zámořského. Od roku 1990 se věnuje výhradně své odborné vědeckovýzkumné profesi. Pomáhal založit soukromé vysoké školy v Brně, Bratislavě a Znojmě.
Více od autora
Michael Fokt
Michael Fokt je český fotograf, novinář, publicista a překladatel. Na pražské Karlově univerzitě vystudoval Přírodovědeckou fakultu – obor zoologie. Je známý svými fotografiemi zvířat a makrofotografiemi, za které je laureátem první ceny v soutěži Czech Press Photo. Michael Fokt zasvětil studiu a fotografii zvířat téměř celý svůj profesionální život. Jeho velkým vzorem je práce přírodovědce a dokumentaristy Davida Attenborougha. Své materiály o přírodních krásách světa proto zpracovává se smyslem pro souvislosti a vysvětlení vzájemných vztahů. Jeho doménou jsou časosběrné fotografické dokumenty, ve kterých se snaží zachytit rozmanité aspekty živočišné říše a odhalit tak jejich skryté pohledy či informace. Není mu lhostejné, co se děje s naší planetou a děsí ho, jak rychle se vytrácí jednotlivé živočišné druhy. Velice si váží práce lidí v zoologických zahradách, a proto se intenzivně věnuje jejich popularizaci. V roce 2011 se zaměřil na reintrodukci nosorožců tuponosých severních zpět do volné africké přírody. Jedinou nadějí na přežití těchto nejohroženějších savců světa je práce odborníků ze Zoo ve Dvoře Králové. Výsledkem jeho cest byl článek, který vyšel v českém vydání mezinárodního časopisu GEO. Jeden ze snímků pak následně převzalo dalších jedenáct redakcí tohoto magazínu z celého světa. Michael Fokt spolupracuje s mezinárodním časopisem GEO, s českými geografickými magazíny, s Českou televizí a také s Českým rozhlasem 2, je V.I.P. autorem on-line vydání National Geographic. Se svou ženou Markétou tvoří autorskou dvojici. Společná cestovatelská témata zpracovávají formou ucelených reportáží. Michael Fokt se také věnuje popularizaci vědeckých témat, především z lékařských a přírodovědných oborů. Publikoval též v prestižním odborném časopise Canadian Journal of Zoology. Michael Fokt je autorem mnoha publikací o přírodě určených malým i velkým čtenářům. V roce 2008 v nakladatelství Academia vydal dosud nejrozsáhlejší publikaci o Zoolog...
Více od autora
Jindřich Forejt
Jindřich Forejt je bývalý český státní úředník. V letech 2004–2016 byl ředitelem odboru protokolu kanceláře prezidenta republiky, a to v období výkonu funkce prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana. Jindřich Forejt se narodil 26. října 1977 v Karlových Varech. Studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na mnichovské Univerzitě Ludvíka Maxmiliána. Tam se podle vlastního vyjádření seznámil i s protokolem jako profesním oborem. Ačkoliv právnický titul před jménem užíval, ani jednu z daných vysokých škol podle tiskových mluvčích daných univerzit nedokončil. Od roku 2002 nastoupil do Kanceláře prezidenta republiky jako stážista, a to pod vedením tehdejšího ředitele protokolu Miroslava Sklenáře. Když v březnu 2003 nahradil Václava Havla v prezidentském úřadu Václav Klaus, Sklenář byl jedním z mála úředníků, který ve své funkci zůstal. V lednu 2004 však odešel k primátorovi Pavlu Bémovi na pražský magistrát jako zástupce ředitele. Od 1. dubna 2004 byl jmenován Sklenářovým nástupcem na místo ředitele odboru, který má na starost protokolární agendu prezidenta. V této pozici organizačně zajišťoval výkon ústavních pravomocí prezidenta souvisejících se zastupováním státu navenek a připravoval oficiální části prezidentova programu. Pozornost médií a veřejnosti poutala jeho osobnost obvykle v souvislosti s významnými a hojně sledovanými státními návštěvami jako byli američtí prezidenti George W. Bush a Barack Obama, britský princ Charles či papež Benedikt XVI. Od papeže převzal Řád svatého Řehoře Velikého. Někteří novináři jej pod vlivem osobní všudypřítomnosti při takových událostech označovali přezdívkou „Forejt Gump“. Podílel se také na organizaci státního pohřbu zesnulého prezidenta Václava Havla v prosinci 2011. V roce 2012 byl jedním z hradních úředníků, jejichž nezveřejněná výše platu byla předmětem správní žaloby. Kancelář prezidenta republiky ...
Více od autora
F. G Fowler
Více od autora
Eva Fošenbauerová
Ředitelka mateřské školy, výtvarnice, fotografka, spisovatelka, autorka pohádek a učebnic pro předškolní děti a první ročníky ZŠ.
Více od autora
Tomáš Forró
Slovenský reportér Tomáš Forró se zabývá krizovými oblastmi a vojenskými konflikty po celém světě. Je držitelem tří slovenských novinářských cen, mimo jiné za sérii reportáží z Latinské Ameriky o zemětřesení v Ekvádoru, občanské válce v Kolumbii a všeobecné krizi ve Venezuele. Jeho reportáže zachycují od roku 2016 zejména ukrajinský konflikt, a to z perspektivy obou bojujících stran. Za ně byl dvakrát nominován na českou novinářskou cenu. Jeho texty vycházejí v Česku, Polsku, Rusku a na Ukrajině.
Více od autora
Return To Forever
Return to Forever byla průkopnická skupina jazzové fúze, kterou na počátku 70. let založil klávesista Chick Corea. Skupina je známá svými složitými hudebními strukturami a virtuózním muzikantstvím, v nichž se mísí prvky jazzu, rocku a latinskoamerické hudby. V průběhu let prošla skupina Return to Forever několika změnami v obsazení, přičemž nejvýznamnější a nejslavnější sestavu tvořili Chick Corea - klávesy, Stanley Clarke - kontrabas, Al Di Meola - kytara a Lenny White - bicí. V této sestavě vznikla některá z nejuznávanějších alb skupiny, včetně alb "Where Have I Known You Before" a "Romantic Warrior" , která jsou považována za klasiku žánru jazz fusion. Vliv kapely přesáhl jazzové kruhy a svou technickou zdatností a inovativními skladbami ovlivnila hudebníky napříč různými žánry. Po rozpadu na konci 70. let se Return to Forever znovu sešli na několika turné a živých nahrávkách, včetně "The Mothership Returns", která zachycuje vystoupení z jejich reunionového turné v roce 2011. Během své kariéry si Return to Forever získali uznání kritiků a oddanou fanouškovskou základnu a upevnili si místo jedné z klíčových skupin ve vývoji jazzové fúze.
Více od autora
Pavel Foltan
Narozen v roce 1957 v Benešově u Prahy. JUDr., specializace na problematiku hromadných sdělovacích prostředků, též prozaik a novinář.
Více od autora
Pavel Fojtík
Pavel Fojtík je český historik specializovaný zejména na historii pražské dopravy a vexilolog, od roku 2005 vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy, autor či spoluautor stovek dokumentárních, instrukčních, výukových a propagačních filmů a také mnoha publikací o historii pražské dopravy i jiných tématech. Absolvoval gymnázium a vystudoval obor dokumentární tvorby na filmové a televizní fakultě AMU. V 80. letech působil jako režisér a scenárista dokumentárních filmů, od roku 1992 na volné noze. Historii dopravy se začal věnovat v roce 1977. Od roku 2005 pak pracuje jako vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m. Prahy. Od poloviny 70. let se věnuje také vexilologii a heraldice. Je členem výboru České vexilologické společnosti a cca od roku 1996 či 1999 je jedním z expertů parlamentního podvýboru pro heraldiku a vexilologii. Pavel Fojtík je autorem či spoluautorem stovek dokumentárních, instrukčních, výukových a propagačních filmů. Ve filmových databázích jsou dohledatelné:
Více od autora
Luboš Forejt
Autor šesti knih, kromě dalších např. titulu Byli jsme kamarádi nebo cestopisu Do světa to není daleko. Procestoval více jak šedesát zemí světa.
Více od autora
Ivan Fojtík
Narozen 17.12.1940 ve Vsetíně. Doc., PhDr., CSc., kinantropolog, vysokoškolský učitel, práce z oboru tělesné výchovy a bojového umění.
Více od autora
Fonográf
Fonográf byla maďarská rocková skupina, která působila v 70. a 80. letech 20. století. Skupina vznikla v roce 1971 a stala se jednou z významných skupin maďarské rockové scény. Jejich hudba obsahovala prvky folku, country a rocku, čímž se odlišovala od ostatních skupin té doby. Fonográf 'V sestavě byli významní hudebníci jako Levente Szörényi a János Bródy, kteří byli známí také díky své spolupráci se skupinou Illés, vůdčí osobností maďarského beatového hnutí.
Více od autora
Eva Formánková
Eva Formánková byla česká filosofka, nakladatelská redaktorka a překladatelka. Zasloužila se o vydání řady cenných nemarxistických filosofických děl, zejména v letech 1965–1973. Narodila se ve statkářské rodině, což jí později působilo kádrové problémy. Po maturitě na gymnáziu v Benešově vystudovala filosofii a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během studia pilně studovala i filosofy, kteří nepatřili do tehdejšího kurikula a seznámila se s L. Hejdánkem. Po studiu nastoupila jako nakladatelská redaktorka v nakladatelství Mladá fronta a z Hejdánkova podnětu začala připravovat kapesní edici šířejí přístupných filosofických děl, která však mohla začít vycházet až za ředitele K. Šiktance v roce 1968 pod názvem Váhy. Formánková tehdy úzce spolupracovala s Janem Patočkou, který tuto činnost velmi podporoval. Prvním svazkem byla Rádlova Útěcha z filosofie, následovala Jaspersova Otázka viny, díla S. Kierkegaarda, M. Bubera, J. Ortegy y Gasseta nebo A. N. Whiteheada. V roce 1970 bylo vydávání v rámci "normalizace" zastaveno, několik připravených titulů se ale ještě podařilo převést do nakladatelství Vyšehrad , kdežto Heideggerovo dílo O pravdě a bytí už se distribuovalo jen „pod pultem“. Guardiniho Konec novověku a Patočkovi Předsokratici byli zastaveni. Roku 1974 musela Formánková z nakladatelství odejít a roku 1977 podepsala Chartu 77, načež pracovala jako korektorka v novinách. V roce 1989 se do nakladatelství MF vrátila a navázala na svoji činnost z konce 60. let. Vydala Patočkovy Tři studie o Masarykovi a další v ČSSR tehdy málo známé autory, jako byl například Martin Heidegger, Romano Guardini, Ludwig Wittgenstein, Max Scheler, José Ortega y Gasset, Friedrich Nietzsche, Eugen Fink, Hannah Arendtová, John Searle, Gaston Bachelard, Vladimir Jankélévitch nebo Simone Weilová. Touto konvertitk...
Více od autora
Colin Forbes
Britský autor převážně detektivních a špionážních románů. Skutečné jméno tohoto autora je Raymond Harold Sawkins.
Více od autora
Cliff Forrest
Více od autora
Carley Fortune
Více od autora
Bohuslav Fott
Prof., RNDr., DrSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, svoji vědeckou činnost soustředil na výzkum morfologie, taxonomie a ekologie řas a sinic.
Více od autora
Alan Dean Foster
Narodil se 18.11.1946 v New Yorku a vyrůstal v Los Angeles. Potom, co získal bakaláře z politologie a magisterský titul v oboru filmového umění na UCLA , strávil dva roky jako propagační textař v jedné reklamní agentuře. Svoji kariéru spisovatele začala, když August Derleth koupil dlouhý Fosterův dopis v lovecraftovském duchu a publikoval ho jako krátkou povídku v magazínu The Arkham Collector. Prodeje povídek do dalších magezínů následovaly hned poté. První román The Tar-Aiym Krang koupila Betty Ballantine a vydala v Ballantine Books v roce 1972. Od té doby se Foster objevoval občas s humornou, častěji uštěpačnou, ale vždy vzdělávací krátkou tvorbou ve všech důležitých SF periodikách stejně jako v originálních antologiích a několika ročenkách "Best of the Year". Doposud vydal přes sto prací.
Více od autora
Zdeňka Fofmanová
Více od autora
Stephen Foehr
Americký spisovatel, vydavatel a novinář. S psaním začal v roce 1966 jako kriminální reportér v Chicagu pro City News Bureau. Dále psal pro mnoho novin a časopisů, vydával The Straight Creek Journal. V letech 1980 - 1984 žil ponejvíce v Anglii a Švédsku, poté se vrátil do USA do Boulderu. Od roku 1987 se věnuje výhradně psaní knih. Napsal: - Storyville, Jiri Vanek Publishing, Prague, 2009 - Waking Up in Nashville, Sanctuary Publishing, London, 2003 - Dancing with Fidel, Sanctuary Publishing, London, 2002, Jiri Vanek Publishing, Prague - Waking Up in Jamaica, Sanctuary Publishing, London, 2001; Jiri Vanek Publishing, Prague; re-published in Italian. - Taj Mahal, Autobiobgraphy of a Bluesman, Sanctuary Publishing, London, 2000; Jiri Vanek Publishing, Prague - On Heart’s Edge, Mikeren Press, Arvada, CO 1996 - Eco-Journeys: The World Guide to Ecologically Aware Travel and Adventures, Noble Press, Chicago, 1992 --------------------------------------------------------------------------------
Více od autora
Rosemary Forrester
Cestovatelka, pochází z Anglie, žije v Rio de Janeiru. Manželka cestovatele Roberta Forrestera. Publikace z oboru.
Více od autora
Robert Forrester
Cestovatel, žije v Rio de Janeiru. Manžel cestovatelky Rosemary Forrester. Publikace z oboru.
Více od autora
Robert Forczyk
Absolvoval studium historie na University of Notre Dame a University of Virginia, titul Ph.D. získal v oboru mezinárodní vztahy a národní bezpečnost na University of Maryland. Je podplukovníkem amerického pozemního vojska ve výslužbě, v minulosti sloužil jako důstojník tankových jednotek a důstojník vojenského zpravodajství. Patří mezi odborné konzultanty v oblasti evropských a asijských armád ve Washingtonu. Autor prací z válečné historie.)
Více od autora
Pavel Fořt
Český kytarista, baskytarista, skladatel, aranžér, kapelník. Narozen 26. dubna 1947 v Praze .
Více od autora
Marta Foučková
Marta Foučková je česká psycholožka, bývalá vysokoškolská pedagožka, regresní terapeutka, spisovatelka duchovní literatury a autorka dvou knih. Český klub skeptiků Sisyfos jí v roce 2001 udělil Zlatý Bludný balvan za propagování pseudovědy. Dětství prožila se svými rodiči na venkově na samotě Doly poblíž Divišova. Byla vychovávána v katolické víře. Navštěvovala obecnou a měšťanskou školu v Divišově. Poté studovala na gymnáziu, kde v roce 1958 odmaturovala. Po gymnáziu se podle svých slov hlásila na Pedagogickou fakultu do Českých Budějovic, ale nebyla podle svého tvrzení přijata z politických důvodů, i když výsledek její přijímací zkoušky byl podle jejího tvrzení ohodnocen na výbornou. Následně pracovala jako učitelka. Později byla přijata na Filozofickou fakultu obor psychologie, kde v roce 1965 promovala. Ve své diplomové práci, kterou napsala pod vedením docentky Taxové, se zaměřila na zkoumání malých dětí v jeslích, v dětském domově a domácí péči o dítě. Po promoci nastoupila do třídícího Dětského domova . Pracovala částečně i jako vysokoškolská učitelka. Přednášela pedagogiku a psychologii na ČVUT a VŠCHT v Praze. Působila externě také v Psychoenergetické laboratoři profesora Františka Kahudy. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století učila na Ústavu pro doškolování pracovníků ČVUT v Praze, zejména v oblasti pedagogického minima pro mladé učitele ČVUT Praha. V osmdesátých letech se jednalo o Výzkumný ústav inženýrského studia, učila pedagogiku a psychologii studenty DPS. Za komunistického režimu začala pracovat jako první s pseudovědeckou metodou tzv. "hlubinné psychoterapie", v tomto pojetí šlo o terapii pomocí návratů do minulých životů. Její název si nechala v roce 1994 registrovat jako ochrannou známku průmyslového vlastnictví pod názvem „Hlubinná terapie - reinkarnační regrese“, ta však expirovala v roce 2003. Ve 3. ročníku na vysoké škole potkala svého budoucího manžela. Vzali se, z...
Více od autora
Leonie Fox
Leonie Fox se narodila v severovýchodní Anglii, vyrostla na jižním pobřeží a nyní žije v Kentu. Jako žurnalistka na volné noze píše pro řadu novin a periodik, včetně Evening Standard, The Scotsman, Marie Claire a OK!.
Více od autora
Josef Forbelský
Josef Forbelský je český vysokoškolský pedagog, lingvista a překladatel, zabývající se převážně španělskou literaturou. V roce 2017 se stal za překlad Cervantesova románu Persiles a Sigismunda laureátem ceny Josefa Jungmanna za rok 2016. Studoval na Státním reálném gymnáziu v Novém Bydžově, kam chodíval denně tam i zpět tři km pěšky. Poté, co absolvoval kvartu s vyznamenáním, přešel, na základě konsenzu rodiny, na Arcibiskupské gymnázium v Praze. Zde se mu dostalo vzdělání v latině, řečtině a také ruštině. Následně pokračoval ve studiu u jezuitů na Biskupském gymnáziu v Bohosudově, v jejichž knihovně se seznamoval s díly klasických španělských autorů. Posléze se přihlásil ke studiu španělštiny a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně si pak ještě rozšířil svoji kvalifikaci o francouzštinu. Roku 1973 získal titul PhDr., roku 1991 se úspěšně habilitoval. Na poli literárního překladu se pak věnoval autorům, kterými byli např. Baltasar Gracián, Miguel de Cervantes y Saavedra, Juana Inés de la Cruz, Lope de Vega, Azorín, Ramón Gómez de la Serna, Gabriel García Márquez, Augusto Roa Bastos, Miguel Delibes, José Jiménez Lozano, Luis Martín-Santos, či Jorge Luis Borges. Je vyznáním katolík, ve svých pamětech vzpomíná také např. na Křížovou cestu v Bohosudově.
Více od autora
Jaroslav Folta
Narodil se 2.4.1933 v Plzni. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na základě jeho návrhu byl Národnímu technickému muzeu přiznán výzkumný záměr Dějiny věd a techniky na léta 1999–2003. Nejvýznamnějším publikačním výstupem tohoto výzkumného záměru se staly třísvazkovové Studie o technice v českých zemích oceněné zvláštní cenou Gloria musaealis v kategorii Muzejní publikace roku 2003. Byl činným i v redakčních radách časopisů Dějiny věd a techniky a Pokroky matematiky, fyziky a astronomie . Od roku 2003 editorsky vedl publikační řadu Práce z dějin techniky a přírodních věd. Od roku 1989 byl místopředsedou Společnosti pro dějiny věd a techniky, od téhož roku viceprezident a od roku 1997 prezidentem Mezinárodní komise pro vyučování dějinám věd a techniky Mezinárodní unie pro dějiny a filozofii vědy . Od roku 1999 byl místopředsedou Rady vědeckých společností ČR, od roku 1998 pak členem vědecké rady Historického ústavu AV ČR a od roku 1999 místopředsedou oborové rady programu Zpřístupňování výsledků výzkumu české veřejnosti MŠMT ČR. Externě vyučoval dějiny matematiky na MFFUK a PedF UK . Ve vědecké práci se soustřeďoval na dějiny matematiky, obecné otázky vývoje vědy a dějiny techniky. Zemřel 25.3.2011 v Praze.
Více od autora
Henry Ford
Henry Martin Ford byl americký podnikatel, průkopník automobilového průmyslu. Nestal se podle představ svého otce farmářem a v šestnácti letech odešel z domu. Zkusil štěstí v Detroitu, kde se u firem James Flower & Bros a Detroit Dry Dock vyučil zámečníkem. Po vyučení nastoupil do firmy Westinghouse jako opravář parních strojů a v roce 1891 získal dobré místo ve firmě Thomase Alvy Edisona, kde se pak vypracoval do pozice hlavního inženýra. V té době se Ford ve svém volném čase zabýval experimenty s benzinovými motory a stavbou vlastního automobilu, až v roce 1896 sestrojil a úspěšně vyzkoušel svůj první automobil. Jeho vůz vyvolal zájem jak veřejnosti, tak investorů. S jejich pomocí pak v roce 1899 založil svou první automobilovou firmu Detroit Automobile company, která ale brzy zkrachovala. V roce 1903, když se mu narodil syn Edsel, založil společně s dalšími společníky Ford Motor Company. Jeho nová firma dokázala s počátečním kapitálem pouhých 28000 dolarů už za první rok své existence vyrobit až 1700 automobilů a několik prototypů, které přinesly jeho firmě mnoho vítězství v automobilových závodech a několik rychlostních rekordů. S prvním rokem mohl být vcelku spokojen, ale byl odhodlán splnit si svůj cíl vyrobit levné kvalitní auto pro každého. V letech 1906 až 1908 zaváděl po několikaměsíčním vývoji výrobu legendárních modelů N a T, které se prodávaly jen za 825 dolarů. Tím vlastně splnil svůj daný cíl, protože Ford model T překonal orientaci automobilového průmyslu jen pro bohaté. Do konce roku 1908 bylo prodáno na tisíc kusů modelu T. Aby bylo možné uspokojit poptávku po levných autech, musel otevřít novou továrnu Highland Park, kde byla zavedena jako jedna z prvních technologie pásové výroby, kterou navrhli sami zaměstnanci Ford Motor Company, kteří se nechali inspirovat pásovým zařízením na jatkách. V roce 1913 byla instalace pohyblivého pásu dokončena a další rok bylo prodáno až 250 tisíc kusů aut. Ford pak naří...
Více od autora
Franco Forte
Italský spisovatel zaměřený na historický thriller. Literární kritik, editor a redaktor, scenárista, lektor kurzů tvůrčího psaní, překladatel z angličtiny do italštiny.
Více od autora
Ford Madox Ford
Ford Madox Ford ; 17. prosince 1873, Anglie – 26. června 1939, Francie) byl anglický spisovatel, básník, kritik a redaktor, jehož časopisy The English Review a The Transatlantic Review měly značný význam pro vývoj anglické literatury na počátku 20. století. Je autorem románů Nejsmutnější příběh , Parade's End tetralogy a The Fifth Queen trilogy . Román The Good Soldier bývá zahrnován mezi velkou literaturu 20. století, je na seznamu Modern Library 100 Best Novel, na seznamu časopisu The Observer 100 Greatest Novels of All Time, a listu The Guardian 1000 novels everyone must read . Ford Madox se narodil ve Wimbledonu v Londýně. Byl nejstarší ze tří dětí Catherine Madox Brown a Francise Hueffera; jeho bratr byl Oliver Madox Hueffer a jeho sestra byla Julie Catherine Emma Huefferová, manželka Davida Soskice a matka Franka Soskice, . Fordova matka byla Angličanka a otec byl Němec. Ford Madox se stal se hudebním kritikem listu The Times. Jeho dědeček z otcovy strany Johann Hermann Hüffer publikoval jako první básně německé básnířky Annette von Droste-Hülshoff. Ford Madox dostal jméno po svém dědečkovi z matčiny strany, malíři Ford Madox Brownovi, který patřil k prerafaelitům. Ford Madox Ford později napsal jeho životopis. Starší sestra jeho matky byla Lucy Madox Brown, manželka Williama Michaela Rossettiho a matka Olivie Rossetti Agresti. V roce 1889, po smrti otce, Ford s bratrem Oliverem žili u svého dědečka v Londýně. Ford absolvoval denní studium na škole University College School v Londýně, ale nikdy nechodil na univerzitu. V roce 1894 Ford utekl se svou spolužačkou Elsie Martindaleovou. Pár měl svatbu v Gloucesteru a přestěhoval se do Bonningtonu. V roce 1901 se přestěhovali do malého města v hrabství Sussex, do Winchelse...
Více od autora
Eva Fojtíková
Narozena 9. 2. 1928 v Králově Lhotě, zemřela 2009. PhDr., CSc., docentka ruského jazyka a literatury, stati z oboru.
Více od autora
Timothée de Fombelle
Timothée de Fombelle je francouzský spisovatel. Pochází z rodiny architekta, je druhým z pěti dětí, část dětství prožil s rodinou v Africe. Jeho manželkou je herečka Laetitia de Fombelle, mají jednu dceru. Získal titul CAPES de lettres a pracoval jako učitel literatury. Od sedmnácti let psal a režíroval divadelní hry. Jeho první knihou je dvojdílný Tobiáš Lolness, fantasy vyprávění o chlapci vysokém půldruhého milimetru a žijícím na stromě, určené větším dětem. Kniha byla přeložena do dvaadvaceti jazyků. V roce 2007 získal Tobiáš Lolness Andersenovu cenu a Velkou cenu mladých čtenářů. V roce 2017 vydal Timothée de Fombelle svoji první knihu pro dospělé, autobiograficky laděný Neverland.
Více od autora
Therese Anne Fowler
Více od autora
Tennessee Ernie Ford
Tennessee Ernie Ford byl americký hudebník a televizní moderátor, který se proslavil jako country a westernový zpěvák. Narodil se jako Ernest Jennings Ford 13. února 1919 v Bristolu ve státě Tennessee a proslavil se především svým charakteristickým barytonovým hlasem a nahrávkou hitu "Sixteen Tons", který se stal klasikou americké populární hudby. Singl byl vydán v roce 1955, prodalo se ho přes milion kopií a stal se hitem číslo jedna v žebříčku Billboard country music chart a přešel i do popových hitparád.
Více od autora
Scott Forbes
Scott Forbes se narodil a studoval ve Skotsku a pracoval pro vydavatele ve Velké Británii, Francii a Austrálii, než se vydal na dráhu externího redaktora a spisovatele. V současné době žije poblíž Sydney. Napsal několik publikací pro dospělé. Jeho další knihy jsou pro mladé čtenáře - viz. The Reader’s Digest Children’s Atlas of the World, How to Make a Planet, nebo Encyclopedia of Scary Things.
Více od autora
Roger Ford
V 60. letech začal pracovat jako programátor. Stal se zasvěceným znalcem moderních zbraní na všech bojištích - na souši, v námořních bitvách i vzdušných soubojích. Je autorem encyklopedie Lodě na moři, a uznávané série Zbraně světa, kde se podrobně věnuje historii a vývoji ručních palných zbraní, pušek a tanků. Historii vývoje a použití kulometů zpracoval v knize Zubatá s kosou. Zije se svou ženou v jižní Francii, má 2 kočky a labradora, jeho koníčky jsou však mimořádně mírumilovné - vaření, procházky, malování a jízda na lodi.
Více od autora
Pavel Forst
Ing. Pavel Forst byl český lesní inženýr, pedagog, myslivecký a lesnický publicista. Dle webu Lesprace.cz byl ing. Pavel Forst profesorem na Střední lesnické škole v Písku a v letech 1970 až 1977 zde dokonce působil jako její ředitel. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) prijmeni.cz c) Lesprace.cz
Více od autora
Paul Fort
Paul Fort byl francouzský básník a dramatik. Ve svých osmnácti letech v roce 1890 založil v Paříži Théátre ďArt , protestující proti naturalismu v divadle. Toto divadlo uvedlo např. první hry Maurice Maeterlincka. Později bylo jádrem divadla L´Oeuvre. Od roku 1892 vedl revui Umělecká kniha a od roku 1905 revui Verše a próza. V poezii se inspiroval folklórem, životní realitou, historií a pověstmi. Je znám především svými básněmi v próze, které nazval baladami, ačkoliv to většinou nejsou skutečné balady. Psal je vesměs rytmizovanou prózou a shrnul je pod souborným názvem Les Ballades Françaises . První svazek vydal v roce 1897 v nakladatelství Mercure de France. Do roku 1940 vydal asi 40 svazků svých balad. Splnil starý sen symbolistů o básni v próze, vytvořil rytmizovanou prózu a odhalil rytmus, jímž přechází próza do lyriky a lyrika do prózy. Jeho lyrika je citově svěží i ironicky přihrocená, vždy však okouzlující symbolistním sugestivním ztlumením. od roku 1912 byl nazýván kníže francouzských básníků. Do češtiny jeho básně překládali Karel Čapek, Hanuš Jelínek, Emanuel Lešehrad a Jiří Konůpek. Napsal také hry s historickou tematikou Chronrques de France a vzpomínky Mes Mémoires .
Více od autora