Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 481 - 482 z celkem 482 záznamů
Mak Dizdar
Mak Dizdar , vlastním jménem Mehmedalija, byl novinář a básník bosňáckého původu. Sdílí ho jak bosenskohercegovská, tak chorvatská literatura, známým pojmem je ale i pro literatury všech zemí bývalé Jugoslávie. Dizdar se narodil do majetné hercegovské muslimské rodiny, která měla nemalé pozemkové vlastnictví. Materiální zázemí rodiny se výrazně zhoršilo po pozemkové reformě, v Bosně a Hercegovině prováděné mezi lety 1919 a 1921, a nakonec i předčasné smrti otce Muharema roku 1923, který se nikdy zcela nevzpamatoval z válečných útrap na východním frontě. Muharem se oženil s Nezirou Babović , původem z Trebinje, která přivedla na svět tři děti, syny Hamida a Mehmedaliju a dceru Refiku . Základní školu navštěvoval v rodném Stolci a mezi lety 1930–1936 Šarí‘atské gymnázium pak v Sarajevu, které nedokončil. Od roku 1936 se věnoval novinářské činnosti. Během druhé světové války pracoval jako poštovní doručovatel a brzy nato společně s bratrem Hamidem vstoupil do komunistického partyzánského hnutí. V rámci odplaty chorvatský ustašovský režim zatkl jeho maminku a sestru a ty pak zavraždil v koncentračním táboře Jasenovac. Po válce působil jako zpravodaj jugoslávské tiskové agentury TANJUG pro Bosnu a Hercegovinu , poté v letech 1948–1951 jako redaktor sarajevského deníku Oslobođenje a nato v mezi lety 1951 a 1959 na stejné pozici ve vydavatelství Narodna prosvjeta . Narodna prosvjeta byla po uveřejnění výsledku anonymní literární soutěže roku 1955/56 , ve které vyhrál kritický román Bihorci Ćamila Sijariće, komunistickým režimem obviněna z ideologických úchylek a nakonec roku 1959 rozpuštěna. Její zaměstnanci včetně Maka Dizdara byli následně propuštění, sám Dizdar se poté musel několik let protloukat bez stálého zaměstnání. Teprve až roku 1964 zí...
Více od autora
Raif Dizdarević
Raif Dizdarević byl účastník partyzánského boje a politik a diplomat socialistické Jugoslávie bosňáckého původu z Bosny a Hercegoviny. Narodil se do rodiny úředníka Šefkiji , pocházejícího z hercegovské vsi Vitina, a Selimy Saliagić , původem z Fojnice, kteří přivedli na svět syny Ziju , Rešada , Nijaze , Nusreta , Hasana , Raifa , Faika a tři dcery, Šaćiru , Mubu a Hatidžu . V létě 1943, tehdy jako šestnáctiletý, se zapojil do komunistického partyzánského hnutí. Všichni jeho starší bratři již v dřívější době inklinovali ke komunistickému hnutí. Roku 1945 vstoupil do Komunistické strany Jugoslávie. Jako blízký spolupracovník Tita se stal člověkem, který neměl daleko k úspěšnému uplatnění v řadě politických funkcí. Po válce pracoval nejprve v bezpečnostních složkách , později jako diplomat; byl velvyslancem Jugoslávie nejprve v Bulharsku, poté v Sovětském svazu a nakonec v Československu. Od roku 1978 do roku 1982 byl aktivní v regionální politice, především v parlamentu Bosny a Hercegoviny a republikovém předsednictvu, nakonec stanul i v jeho čele . V letech 1982 až 1983 byl předsedou jugoslávského svazového parlamentu . V letech 1984 až 1988 byl ministrem zahraničních věcí SFRJ. Od 15. května 1988 do 15. května 1989 zastával funkci předsedy Předsednictva SFRJ, byl tedy de facto hlavou státu. Patřil k politikům „staré gardy“, která byla stále častěji upozaďována úspěšnými politickými taženími Slobodana Miloševiće. Doba, kdy Dizdarević předsedal nejvyššímu politickému orgánu Jugoslávie, byla poznamenána řadou složitých událostí, mezi které patřila například protibyrokratická revoluce, docházelo k propadům životní úrovně v celé zemi a nárůstu inflace. St...
Více od autora