Výpis všech autorů

Miles Davis

Miles Davis byl zásadní osobností světového jazzu, proslulý svým inovativním přístupem k hudbě a významným vlivem na tento žánr. Davis se narodil 26. května 1926 v Altonu ve státě Illinois a ve 40. letech 20. století se rychle prosadil jako trumpetista, kapelník a skladatel. Stál v čele několika významných směrů vývoje jazzové hudby, včetně bebopu, cool jazzu, hard bopu, modálního jazzu a jazzové fúze.

Milan Daniel

Narodil se 14.6.1931 v Horažďovicích. Vystudoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity obor zoologie-parazitologie. Pracoval jako vedoucí vědecký pracovník Parazitologického ústavu ČSAV v oboru výzkumu cizopasných členovců, jejich ekologie, zoogeografie a významu v přenosu nákaz. Zúčastnil se řady expedic, které studovaly přírodní ohniskovost nákaz a problémy lékařské geografie v zemích jihovýchodní Evropy . Studijně navštívil Skalnaté hory , byl členem I. a II. čs. expedice do Hindúkuše a III. čs.expedice do Himálaje . Pracoval v Afganistánu , Ugandě a na Kubě . Je autorem a spoluautorem více než 160 vědeckých prací zveřejněných v čs. i zahraničním tisku a velkého počtu odborných pojednání a popularizačních článků. Spolupracoval také na přípravě řady relací Čs.Rozhlasu i Čs.televize.

Michael Duckworth

Anglický učitel a spisovatel. Detektivní povídky, horory, fantasy

Michael Dibdin

Narodil se ve Wolvethamptonu, vyrůstal od sedmi let v Lisburnu , kde navštěvoval "Školu přátel". Promoval z anglického jazyka na Sussex University, poté vystudoval magisterské studium na University of Albert v Edmontonu, Kanada. Po vydání jeho první knihy žil 4 roky v Itálii, kde přednášel na univerzitě v Perugii. Později žil v Seatllu, ve Washingtonu, kde také roku 2007 umírá po krátké nemoci. Je autorem osmnácti románů. Jeho jedenáctisvazková série případů komisaře Aurelia Zena byla kritikou i čtenáři nadšeně přijata, dočkala se řady ocenění včetně Zlaté dýky britské Crime Writers Association a byla přeložena do osmnácti jazyků.

Martin Dougherty,

Marlene Dietrich

Marlene Dietrichová byla německo-americká herečka a zpěvačka německého původu. Maria Magdalena se narodila 27. prosince 1901 v Schönebergu, předměstí Berlína. Jejím otcem byl pruský důstojník Louis Dietrich. Její matkou byla Josefína Felsigová, která pocházela z rodiny zámožného zlatníka. Měla starší sestru Liesel. V roce 1912 dostala Maria Magdalena od své tety k Velikonocům malý deníček z červeného safiánu se zlatým tiskem. Tento „červený deník“ ji doprovázel téměř až do konce života. Zapisovala si do něj svoje niterné pocity a také klíčové události svého života a stal se základním zdrojem pro její autobiografii. V roce 1914 si změnila jméno na Marlene Dietrich. Po vypuknutí první světové války musel její otec Louis Dietrich narukovat, v roce 1915 byl raněn a po vyléčení byl v polovině června roku 1916 odvelen na východní frontu, kde zakrátko zahynul. Ovdovělá Josefína se provdala za Eduarda von Losche, který však v srpnu 1917 rovněž padl na frontě. Kolem roku 1919 poslala Josefína svoji dceru Marlene Dietrichovou do školy do Výmaru. Po milostném románku s profesorem Reitzem, který ji vyučoval hře na housle, se Marlene Dietrichová přihlásila na hereckou akademii Maxe Reinhardta. V té době již hrála v několika drobných rolích v divadlech, které Max Reinhardt vlastnil. Kolem roku 1922 Marlene vystupovala v Berlíně v několika ženských divadelních rolích. V květnu 1923 se provdala za asistenta režie Rudolfa Siebera a jejich vztah trval déle než 50 let. V Berlíně se 13. prosince 1924 manželům Sieberovým narodila dcera Maria Elisabeth . Když Maria trochu povyrostla, odjela Marlene Dietrichová do Vídně, kde přes den natáčela filmy a večer hrála a tančila v hudebním divadle. Doma se naučila hrát na velkou pilu, kt...

Marie Dohnalová

Narozena 30.6.1955 ve Vimperku. Ing., CSc., ekonomka, socioložka, autorka odborných prací ze sociální ekonomie, speciální pedagogiky a antropologie.

Mapleová Daphne

Linda Doleželová

Jezdkyně a cvičitelka jezdectví. Autorka publikací o jezdectví a chovu koní.

Karel Drábek

Narodil se v roce 1945 a vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, působil v Geoindustrii, Geologickém ústavu AV a v Národním muzeu v Praze . Publikuje odborné a populární články, spolupracoval na několika knihách. V současnosti se zabývá problematikou ochrany životního prostředí, fotografií , spolupracuje s nevládními organizacemi a školami. Je autorem a správcem webu věnovaného naučným stezkám: www.stezka.cz

Jurij Michajlovič Družkov

Ruský spisovatel, autor knih pro děti.

Josef Doležel

Profesor obchodní akademie v Praze.

Josef Dobeš

Narozen 23. 2. 1885 v Praze, zemřel 13. 11. 1957 tamtéž. Hudební skladatel.

Jiří Viktor Daneš

Jiří Viktor Daneš byl profesor geografie na české univerzitě v Praze. Narodil se v Pavlově. Na české univerzitě v Praze vystudoval na počátku 20. století historii a geografii. Byl velkým znalcem zemí Balkánského poloostrova, navštívil dvakrát Ameriku , v letech 1909–1910 podnikl spolu s botanikem a pozdějším rektorem pražské univerzity Karlem Dominem cestu do Indonésie a Austrálie a stal se tak asi nejlepším znalcem tohoto kontinentu u nás. Byl dopisujícím členem Queenslandské královské akademie věd. Při všech cestách, které podnikl v rámci svého diplomatického působení, se snažil získat co nejvíce vědeckých poznatků pro svou další práci. Zabýval se úvahami nad konceptem tzv. Bílé Austrálie, tj. zda je vhodné imigraci z Asie podporovat, nebo jí bránit. V cestopise Tři léta při tichém oceáně najdeme řadu informací o australské společnosti, kultuře, politice, chválí australský sociální systém a komentuje nevalnou úroveň školství. Po ukončení diplomatické služby podnikl již dříve plánovanou cestu dlouhou cestu po Tichomoří a východní Asii. Navštívil Nový Zéland, Havaj, Japonsko, Čínu, a cestu kolem světa dokončil návratem přes Kanadu a Velkou Británii do vlasti. Od zimního semestru 1923/24 přednášel na Přírodovědecké fakultě UK, kde také působil v akademickém roce 1925/26 ve funkci děkana a zároveň také dva roky dojížděl do Bratislavy, kde na nově zřízené univerzitě zakládal geografický ústav. V létě 1927 se vydal s manželkou na plánovanou roční studijní cestu po USA, které poznával a hlavně přednášel. 10. dubna 1928 ho při fotografování naftových věží v Hollywoodu přejelo auto. Zemřel následujícího dne v nemocnici v Culver City. Urna s popelem byla po velkolepém pohřbu uložena na hřbitově u strašnického krematoria. V prosinci 1919 dostal nabídku vstoupit do diplomacie, v roce 1920 se stal prvním generálním konzulem Československé republiky v Austrálii, v Sydney. Jeho úkolem bylo navázat politické a...

Jim DeFelice

Jim DeFelice se narodil v New Yorku. Je autorem techno-thrillerů Brother's Keepr a Havana Strike . Jim také napsal víc než tucet knih pro mladé lidi. Žije se svojí ženou a synem v Hudson Valley ve státě New York.

Jan Drejs

Narozen 11. 4. 1908 v Praze, zemřel 19. 10. 2002. Spisovatel, autor literatury faktu a knih pro děti.

Jan Drbohlav

Jan Drbohlav je český scenárista a dramatik, držitel ceny Elsa 2005 za nejlepší scénář . Od roku 2005 je členem České filmové a televizní akademie, od roku 2011 členem Evropské filmové akademie.

Jan Doležal

Ing. Jan Doležal, Ph.D., PMP . Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001; získal certifikaci projektového manažera IPMA Level B . Je členem Společnosti pro projektové řízení , o. s., kde je předsedou sekce Projektově orientované společnosti. Jako projektový manažer působil ve firmách Logos, a. s., Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře a řídil velké mezinárodní projekty . Má zkušenosti s projekty z komerčního, akademického i veřejnoprávního sektoru. Dnes je ředitelem a jednatelem společnosti PM Consulting, s. r. o., a členem několika profesních a odborných sdružení – např. Czech Project Management, o. s., nebo Asociace strojních inženýrů. Od roku 2007 je registrován v Národním registru poradců.

Ján Dekan

Ján Dekan byl slovenský archeolog a historik, uměnovědec, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista. Narodil se 6. února 1919 v Šahách na Slovensku. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Promoval v roce 1943. V letech 1946–1948 a 1951–1952 působil v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. V období 1948–1951 pracoval v Matici slovenské v Martině. Jako externí ředitel Státního archeologického ústavu se podílel na založení Archeologického ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1953–1964 učil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, když v letech 1953–1957 byl zároveň děkanem fakulty. Od roku 1964 do roku 1973 pracoval v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře. Od roku 1973 do roku 1987 byl ředitelem Uměnovědného ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Od roku 1975 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a od roku 1977 členem předsednictva Československé akademie věd. V roce 1980 se stal akademikem Slovenské akademie věd a v roce 1981 akademikem Československé akademie věd. Centrem vědeckého zájmu doc. Dekana byl problém klasické archeologie, avarsko-slovanské symbiózy, Velké Moravy, antického a byzantského umění. V letech 1951 - 1956 vedl archeologický výzkum na Devíně u Bratislavy a v Rusovcích. Je autorem vícerých vědeckých prací, knižních publikací, populárněvědeckých studií v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zasloužil se o rozvoj archeologie a uměnovědy na Slovensku.

Jan Dědina

Jan Dědina byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíškaa, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie. 1895–1909 Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi . Zde se usadil, poté žil a tvořil v Bretani. Roku 1898 se oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux , a tak snáze pronikl do francouzské společnosti. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období belle epoque a secese. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna., . 1909-1941 Do Čech se Dědina s ro...

Jan Dědič

Jan Dědič je vysokoškolský profesor na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Působí i na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je také partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. V roce 1975 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích působil 4 roky jako odborný asistent na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1979 získal titul JUDr. Potom šest let pracoval jako podnikový právník a v roce 1985 se vrátil na Vysokou školu ekonomickou v Praze opět jako odborný asistent. V roce 1990 se stal advokátem. V roce 1992 získal docenturu a v roce 1995 profesuru. Určitou dobu byl členem Komunistické strany Československa. Je členem Legislativní rady vlády ČR. Dále je také členem Rekodifikační komise nového zákona – občanský zákoník. V neposlední řadě je předsedou Rozkladové komise České národní banky. Stal se právníkem roku 2006 v oboru obchodní právo. Publikuje články v odborném tisku, je autorem a spoluautorem řady knižních monografií a skript.

J.B.; Djian,

Ivan Doležal

Ivan Doležal je český politik a podnikatel, v letech 2004 až 2008 zastupitel a radní Královéhradeckého kraje, v letech 2006 až 2014 starosta města Hořice na Jičínsku, člen ODS. Po ukončení střední odborné školy v Turnově pracoval od roku 1984 v Jednotě SD Nový Bydžov jako vedoucí střediska prodejen. Zkušenosti získané na prodejnách zúročil od roku 1991 na kontrolním oddělení Finančního úřadu v Hořicích. Od roku 1994 se podílel na řízení akciové společnosti Valuty IF, nejprve jako správce a nakonec jako prokurista. Od roku 1994 se zabývá také ekonomickým a účetním poradenstvím pro drobné podnikatele. Od roku 2011 je členem představenstva akciové společnosti Vodohospodářská a obchodní společnost a od roku 2015 figuruje ve statutárních orgánech zájmového sdružení Podzvičinsko jako předseda. V minulosti byl jednatelem společnosti Městská energetická - HOŘICE , členem správní rady Klicperova divadla a předsedou představenstva akciové společnosti Správa nemovitostí Královéhradeckého kraje . Ivan Doležal žije ve městě Hořice na Jičínsku. Je rozvedený, má dvě dospělé dcery . Mezi jeho zájmy patří sport, a sice lyžování, squash nebo fotbal, ale také hudba a cestování. Od roku 1999 je členem ODS. V hořické místní organizaci byl od roku 2003 prvním místopředsedou, od roku 2005 je předsedou. Dále je členem oblastní a regionální rady ODS. V komunálních volbách v roce 2002 byl za ODS zvolen zastupitelem města Hořice na Jičínsku. Pracoval jako předseda finančního výboru. Mandát pak ve volbách v roce 2006 jako lídr kandidátky obhájil a dne 30. října 2006 byl zvolen starostou města. Ve volbách v roce 2010 post zastupitele opět získal a dne 8. listopadu 2010 se stal po druhé starostou města. Také ve volbách v roce 2014 zastupitelský mandát na kandidátce ODS obhájil, avšak dne 5. listopadu 2014 byl novým starostou i přes výhru ODS zvolen Aleš Svoboda ze subjektu "Šance p...

Gabriela Dubská

Gabriela Dubská, rozená Finkesová byla česká knižní grafička, ilustrátorka a malířka. Graficky upravila přes 300 knížek, nejznámější grafická.úprava. - H. Ch. Andersen: Pohádky byla užita ve všech zahraničních vydáních. S motivem Makové panenky je vydáno mnoho papírenského a jiného zboží komerčního charakteru např. 12 omalovánek, zápisníčky, kalendáře, obaly na pastelky, textilie různého druhu, magnetky, razítka, magnetofon.kazety, CD, videokazety a DVD. CD s Pohádkou o ptáku Klabizňákovi vyšlo i korejsky. Japonské vydání tohoto titulu bylo zařazeno mezi nejkrásnější „bilderbuchy“ světa.

František Duchoň

František Duchoň byl v letech 2002–2012 soudcem Ústavního soudu. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1969, v roce 1981 zde získal i titul doktora práv a v letech 1982–1984 absolvoval postgraduální studium v oboru správní právo a státní správa. V průběhu 90. let se zúčastnil řady zahraničních odborných stáží a mezinárodních právních konferencí. V letech 1997–98 se v Radě Evropy podílel na vypracování Charty o statutu evropského soudce. Nejdříve působil jako justiční čekatel a poté od roku 1971 jako soudce na občanskoprávním úseku u Okresního soudu v Ústí nad Labem. V roce 1978 ale na svou funkci rezignoval a šel pracovat jako podnikový právník k Okresnímu ústavu národního zdraví a Okresní hygienické stanici do Jihlavy. Do justice se vrátil v roce 1991, a to jako soudce Okresního soudu v Jihlavě, kde se poté stal i místopředsedou soudu. V roce 1995 přešel k Nejvyššímu soudu, kde se stal předsedou senátu jeho občanskoprávního kolegia. Do KSČ vstoupil už za studií, vystoupil na jaře 1969. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Havlem dne 6. června 2002.

František Drtikol

František Drtikol byl český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935, příležitostně se věnoval i grafice a překladatelství. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Je řazen k nejúspěšnějším českým klasikům fotografie aktu všech dob. Je znám také svou duchovní praxí východních učení, Bhagavadgity a buddhismu, a je označován za zakladatele českého buddhismu. Drtikolův život románově zpracoval Jan Němec v díle Dějiny světla . Narodil se 3. března 1883 v Příbrami v rodině drobného obchodníka jako nejmladší ze tří dětí Františka Drtikola a jeho ženy Marie, rozené Opplové. Po studiích na místním gymnáziu se vyučil fotografem v příbramském fotografickém ateliéru Antonína Mattase. Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově v letech 1901 až 1903. Tato bavorská metropole byla v té době prostoupena secesí, která studium ovlivnila. Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách. Po tříleté vojenské službě v roce 1907 založil v Příbrami svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. V roce 1912 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání. V roce 1911 se jeho společníkem stal Augustin Škarda, se kterým společně vydal album padesáti olejotisků s názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Jejich firma nesla název Drtikol a spol. a fungovala i během první světové války. V ní byl Drtikol nasazen na frontu, zatímco ateliér byl pod Škardovým vlivem. Drtikol v této době nefotografoval, zabýval se především kresbou a psal. Historička umění Anna Fárová označila Drtikolovy válečné texty jako epistolární román. Po svém návratu Drtikol portrétoval ...

Drupi

Drupi , vlastním jménem Giampiero Anelli, je italský zpěvák známý svým výrazným hlasem a romantickými baladami. Mezinárodní pozornost si poprvé získal hitem "Vado Via" v roce 1973. Drupi Jeho kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž vydal řadu alb a singlů, které našly ohlas u posluchačů zejména v Itálii a v celé Evropě. Jeho hudba často obsahuje procítěné texty a melodické melodie, které ukazují jeho hlasový rozsah a emotivní projev. V průběhu let se Drupi účastnil různých hudebních festivalů a soutěží, což ještě více upevnilo jeho postavení respektovaného umělce na evropské hudební scéně.

Dr. A

Djian

Francouzský autor komiksů, dříve hudební skladatel.

Discobolos

Dějiny

Daniel-Ange

Daniel Ange je francouzský katolický kněz, řeholník a spisovatel. Základní školu navštěvoval ve Švýcarsku, období Druhé světové války prožil na Korsice, střední školu dokončil v Anglii. V roce 1950 vstoupil do kláštera benediktýnů v Clervaux v Lucembursku. V roce 1957 se stal členem klášterní komunity Panna chudých , poté žil 12 let mezi nejchudšími ve Rwandě. Po návratu do Evropy v roce 1971 se setkal s počátky charismatické obnovy a tzv. nových komunit. Pět let prožil jako poustevník na jihu Francie . V roce 1981 dostal od Boha mimořádné povolání nést evangelium mládeži a přijal kněžské svěcení. V roce 1984 založil mezinárodní školu modlitby a evangelizace Mládí – Světlo s myšlenkou, kterou často opakoval Jan Pavel II.: „Prvními apoštoly mladých jsou – mladí“. V roce 2012 dělí svůj čas mezi službu mládeži v Jeunesse – Lumiére a na misiích a kontemplativním životem v poustevně. Uskutečnil více než 220 evangelizačních cest do 42 zemí čtyř kontinentů. Angažuje se také v dialogu mezi katolickou a pravoslavnou církví. Daniel Ange je autorem více než 50 knih s křesťanskou tematikou . Mladým lidem se snaží přiblížit Ježíše i je samé, odpovědět jim na životně důležité otázky a touhu po pravdě a kráse. Dne 24. dubna 2009 obdržel Daniel Ange titul doktorát honoris causa na Katolické univerzitě v Lublinu. Škola Jeunesse Lumiére působí od roku 2004 i v polské Lodži pod názvem Katolická škola kontemplace a evangelizace Děti světla . Od roku 2005 je také v Itálii v diecézi Firenze jako „Ti, kdo vyhlížejí velikonoční ráno“ . Absolventi Jeunesse-Lumiére v Čechách založili občanské sdruže...

Dagmar Dorovská

PhDr., pracovnice katedry bohemistiky a rusistiky, uspořadatelka překladů poezie J.Wolkra do evropských socialistických zemí.

D. A Dogg

Burian & Dědeček

Burian & Dědeček je společným dílem českých hudebníků Michala Buriana a Jiřího Dědečka. Jiří Dědeček, narozený v roce 1953, je známý český písničkář, básník a překladatel. Na české hudební scéně působí od 70. let a je uznáván pro své poetické texty a osobitý hlas. V jeho tvorbě se často objevují intelektuální a filozofická témata a má vliv na český folk a šanson.

Aurel Dermek

Študoval v Malackách, priemyslovku v Bratislave. Pracoval v Kovoprojekte a Ústave pre vývoj a projektovanie kultúrnych stavieb. Na dôchodok si postavil v Brodskom dom, ale ho neužil. Zaoberal sa hubárstvom, zbieral, maľoval a písal o hubách, bol hubárskym poradcom. Je autorom alebo spoluautorom radu hubárskych kníh, niektoré vyšli vo viacerých vydaniach a aj v poľskom preklade. Postupne vyšli Naše huby , Hríbovité huby , Poznávajme huby , Atlas našich húb , Malý atlas húb . Ku knihe Huby lesov, polí a lúk napísal venovanie: „Túto knihu úprimne venujem všetkým svojim rodákom z Brodského, s ktorými som prežil najkrajšie roky života v čarokrásnej prírode uprostred lesov a lúk, na brehoch rieky Moravy". Svoje maľby húb uplatnil aj v publikáciách v zahraničí. Zanechal bohatú hubársku knižnicu a korešpondenciu.

Ashley Davies

Britský překladatel, od roku 1994 působí v Česku.

Arnold D Dunchock

Americký autor biografie.

Anne de Vries

Holandský učitel a autor. Byl ženatý s Alidou Gerdinou van Wermeskerken, měli 5 dětí. Uznání získal románem Bartje. Píše provinční romány. Napsal také čtyřdílnou dětskou knihu Journey Through the Night.

Zuzana Dzurindová

Slovenská filmová a televizní scenáristka a divadelní dramaturgyně, autorka divadelní hry, spoluautorka knihy pro mládež, autorka překladu divadelní hry, spoluautorka televizního seriálu pro děti.

Zuzana Drotárová

Slovenská publicistka, manažerka, autorka publikace o Karlu Gottovi. Zabývá se též tvorbou webových stránek.

Věnceslava Dezortová

Věnceslava Dezortová vystudovala filozofii a psychologii na FF UK, dlouhá léta však pracovala jako novinářka. Nejprve v ČTK a poté v České televizi. Je autorkou několika životopisných knih a sbírek dvou detektivních povídek – Záhadná vražda a Smrt na objednávku. Za své povídky získala Cenu Havrana , Cenu České společnosti Sherlocka Holmese a třetí místo v soutěži O buřinku rady Vacátka . Její povídky vycházejí pravidelně v časopise Jedním dechem. Partnerka známého fotografa Jovana Dezorta.

Václav Dyk

Narozen 27.2.1912 ve Strakonicích, zemřel 5.11.1995. MVDr., DrSc., profesor parazitologie, ichtyologická literatura.

Tereza Dusíková

Česká publicistka a překladatelka z angličtiny. Autorka prací o internetu a elektronické poště. Ke knihám vytvářela i webové rozhraní CD a DVD.

Silke Demme

Německá autorka učebnic němčiny.

Sebastien De Castell

Sebastien de Castell sotva stačil dokončit studium archeologie, když začal pracovat na svých prvních vykopávkách. O čtyři hodiny později zjistil, jak moc vlastně archeologii nenávidí, a zvolil raději kariéru horlivého hudebníka, ombudsmana, interakčního designéra, choreografa bojových scén, učitele, projektového manažera, herce a tvůrce strategie produktů. Jeho jedinou obranou proti nařčení z bezbřehého diletantismu je, že tyto věci dělá opravdu rád a každý z těchto oborů hraje tak či onak určitou roli při jeho psaní. Pevně se brání tomu, aby byl nazýván renesančním mužem, v naději, že ho za takového označí i další lidé. Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu, The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele. Žije v kanadském Vancouveru se svou krásnou ženou a dvěma agresivními kočkami.

Sebastian Dickhaut

Německý novinář, autor kuchařských knih.

Roland Dorgelès

Francouzský romanopisec a novinář.

Richard Dostál

Richard Dostál . Autor historických románů.

Rastislav Druga

Rastislav Druga je český lékař – anatom a pedagog. Emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Spoluautor několika učebnic anatomie .

Radovan Dunaj

Slovenský psycholog a pedagog odsouzených ve věznici v Košicích. Autor knih s vězeňskou tématikou.

Placido Domingo

Plácido Domingo je světoznámý španělský operní pěvec, dirigent a umělecký manažer. Je jedním z nejvšestrannějších a nejuznávanějších tenorů v historii opery, jeho repertoár zahrnuje více než 150 rolí. Domingo se narodil 21. ledna 1941 v Madridu ve Španělsku, poté se s rodinou přestěhoval do Mexika, kde vystudoval hudbu a začal svou pěveckou kariéru. Na operním jevišti debutoval v roce 1961 v malé roli v Národní opeře v Mexico City.

Petr Drulák

Petr Drulák je český politolog, v letech 2004 až 2013 ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, v letech 2014 až 2015 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR, v letech 2017 až 2019 velvyslanec ČR ve Francii. Od roku 1990 studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze se zaměřením na mezinárodní obchod a v roce 1993 získal bakalářský titul. V roce 1994 pokračoval tamtéž inženýrským studiem mezinárodní politiky a filozofie, když předtím v mezidobí odešel studovat mezinárodní ekonomii a politiku na Antverpskou univerzitu. Po získání inženýrského titulu na VŠE v roce 1996 pokračoval doktorským studiem, které završil v roce 2000 dizertací na téma Interpretace vzniku studené války. Do roku 2004 působil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE jako asistent s výukou předmětů Tvorba zahraniční politiky a Teorie mezinárodních vztahů. Od září 2003 do ledna 2004 byl jako Jean Monnet Fellow na European University Institute ve Florencii. Následně v letech 2005 až 2012 působil Petr Drulák na Institutu politologických studií a Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd jako docent a od roku 2012 jako profesor politologie. Na institutech FSV vyučoval předměty jako „Theory of International Relations I“, „Kapitoly z dějin zemí Beneluxu“ a „Metodologie výzkumu“. Od 7. února 2014 se stal 1. náměstkem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, když v této pozici vystřídal Jiřího Schneidera. Ke konci června 2015 v této funkci skončil a stal se pak politickým tajemníkem ministerstva a ředitelem Kabinetu ministra, jehož úkolem byla příprava koncepčních materiálů k české zahraniční politice. Ke změně došlo přesně v době, kdy zákon o státní službě převedl státní úředníky z pracovního do služebního poměru a rozdělil ministerské náměstky na „politické“, zastupující ministra, a „odborné“, řídící konkrétní sekce. Politickým náměstkem člena vlády se pak stal Lukáš Kaucký. Ke konci srpna 2016 se rozhodl na Ministerstvu zahraničních věcí ČR skončit ú...

Petr Dorňák

Narozen 1. 3. 1955 v Brně. Kulturní a reklamní redaktor, recenzent, jazykový korektor, překladatel, hudební novinář a publicista, historik rocku, hudebník. Autor dobrodružné beletrie z prostředí Divokého západu.

Petr Den

Petr Den, vlastním jménem Ladislav Radimský byl český právník, diplomat, esejista a publicista publikující převážně pod pseudonymem Petr Den. Některé publicistické příspěvky podepisoval také jako Vilém Kostka. Je znám především díky svým příspěvkům vysílaným v období komunistické totality exilovými stanicemi Hlas Ameriky a Rádio Svobodná Evropa. Na Karlově univerzitě vystudoval práva. Poté studoval právo ještě v Paříži a v Haagu. V letech 1920-1948 byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí. Pracoval na ČS vyslanectvích v Bukurešti, Berlíně, Ženevě a Bernu. Jako znalec národního hospodářství se zúčastnil mezinárodních konferencí a zasedání společnosti národů. Za druhé světové války odešel z diplomacie a na Ministerstvu zahraničních věcí pracoval v oddělení pro Společnost národů. Roku 1945 byl jmenován členem přípravné komise Organizace spojených národů. V roce 1946 pak odjel do New Yorku jako zplnomocněný ministr a zástupce stálého delegáta Československé republiky v OSN. Po komunistickém puči ukončil spolupráci s ministerstvem zahraničí a zůstal v USA jako emigrant. V roce 1963 spoluzakládal exilovou Československou společnost pro vědy a umění. Vedle diplomatické aktivity byl velmi aktivní literárně. Pracoval jako redaktor několika nikoli nevýznamných exilových časopisů, mj čtvrtletníku Proměny . Je autorem stovek nejrůznějších krátkých textů, které byly publikovány nejen prostřednictvím zmíněných exilových rozhlasových stanic, ale také časopisecky a knižně. Roku 1932 získal první cenu v literární soutěži Nakladatelství Melantrich. Již ve třicátých letech také vydal první publikace . Ještě o něco dříve však začal přispívat i do četných periodik (Lidové noviny, Přítomnost, Zahraniční politika, Naše Doba, Kvart, Listy pro umění a kritiku, Kritický měsíč...

Peter T Deutermann

Americký spisovatel Deutermann své poslání spisovatele začal až v pozdním věku. Nejprve jako mladík se aktivně účastnil vietnamské války. Později sloužil jako velitel torpédoborce v atlantické flotile a lodním svazu torpédoborců v Pacifiku. V roce 1989 odešel do výslužby a působil jako specialista na kontrolu zbraní ve sboru náčelníků štábu v Pentagonu. Napsal několik málo knih, které svým tématem čerpají z životní a pracovní zkušenosti Deutermanna . Řadí se spíše k technicky zdatným spisovatelům, kdy děj příběhu prokládá rychlím a napínavým dějem zasazeným pro čtenáře do atraktivní kulisy.

Pavla Dvorská

Publikace o soudobém výtvarném umění.

Paul Dini

Americký spisovatel, scénárista a producent.

Patrick A Davis

Jako syn amerického diplomata a čínské ženy Patrick v mládí dost cestoval. S rodinou pobýval v Pakistánu, Vietnamu, Thajsku, Jižní Korei i jinde. Až v jeho 16 letech se usadili ve státu Washington. Po ukončení střední školy se dal Pat k letectvu. Za svou kariéru létal například s letounem U-2 a dotáhl to do hodnosti majora. V roce 1992 se však zranil tak nešťastně, že jeho vojenská kariéra prakticky skončila. Patrick se vrhnul na dráhu spisovatele. Jeho prvotina, Generál, vydaná v roce 1998, se stala bestsellerem a z jejího autora udělala vyhledávaného spisovatele.

Orchestr Národního Divadla

Orchestr Národního divadla je prestižní hudební těleso se sídlem v Praze. Je spojen s Národním divadlem, jednou z nejvýznamnějších kulturních institucí v České republice, která slouží jako scéna pro operní, baletní a činoherní představení. Orchestr hraje klíčovou roli při operních představeních divadla a má bohatou historii, která sahá až do 19. století. V průběhu let se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů a hrál pod taktovkou hostujících dirigentů z celého světa.