Výpis všech autorů

Renáta Drábová

Mgr., pedagožka, autorka učebních textůa didaktických materiálů k výuce českého jazyka.

Pavol Dinka

Dr. Slovenský žurnalista, autor literatury faktu, překladatel z angličtiny.

Novak Djokovič

Miloslav Disman

Miloslav Disman byl divadelní a rozhlasový režisér, dramaturg a pedagog. Za svou režijní rozhlasovou činnost, především za rozvíjení estetické výchovy mládeže, obdržel v roce 1953 Řád práce, u příležitosti 60. narozenin titul zasloužilý umělec a v listopadu 1966 Československou cenu míru. Disman pocházel z Bělé pod Bezdězem. Jeho otec městský důchodní Dr. Bedřich Disman byl v Bělé pod Bezdězem aktivním členem místního odboru Matice školské, starostou místního odboru Pojizerské sokolské župy Fügnerovy, působil ve výboru obecního zastupitelstva a jako revizor v Úvěrním spolku. Veřejně se angažoval i jako člen místního antiklerikálního sdružení Volná myšlenka . Syn Miloslav Disman vystudoval v letech 1918-1920 Vyšší reálku v Jičíně, později v Praze; v rozmezí let 1922-1927 složil odborné učitelské zkoušky; 1930-1932 vystudoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze. V letech 1922-1930 působil jako učitel, odborný učitel a správce českých menšinových obecných škol v Novém Boru, ve Mšeném nad Nisou, v Bělé pod Bezdězem, v Náhlově pod Ještědem a v Dolní Poustevně. Zapojil se také do tzv. menšinářské a hraničářské práce: nejprve jezdil se zájezdy do pohraničí s „Maňáskovou scénou“, spolupracoval s první školou lužických dětí, kterou v Bělé pod Bezdězem zřídil známý hraničářský pracovník Josef Maštálko, s Frantou Kocourkem, Prokopem Domorázkem, s hercem Vaškem Tréglem, tajemníkem Národního divadla Procházkou, herci Sárou, Schettinou a členy kroužku studentů v Bělé pod Bezdězem, pokračoval vlastní prací na menšinových školách v severočeském pohraničí v dramatických a pěveckých kroužcích a s družinou dětí pokusného tábora dorostu Československého Červeného kříže v Bojanovicích u Znojma. Od března 1930 pokračoval na pokusných školách v Michli...

Milan Daniel

Míla Doleželová

Míla Doleželová, vlastním jménem Bohumila Doleželová , byla akademická malířka, jejímž hlavním tématem byli cikáni, jejich emocionální život a s nimi spojená témata. Žila a zemřela na Vysočině, kde po ní zůstalo monumentální dílo sestávající jednak z fresek , jednak z nesčetného množství olejomaleb a grafik. Známé jsou i její ilustrace k Příběhům dávné Indie a k cikánským pohádkám, které vyšly pod názvem Zpívající housle. Narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově. Ve 14 letech odešla do učení na dámskou kloboučnici. Poté pracovala v Prostějově a v Plzni, kde u své tety přežila válku. V roce 1945 začala navštěvovat Státní grafickou školu v Praze, té však po roce studia zanechala. V roce 1946 byla přijata do druhého ročníku AVU , ke studiu jí byl udělen dispens, který jí z důvodu vysokého nadání povoloval studium navzdory tomu, že neměla maturitu. Studia dokončila v roce 1950 a následující čtyři roky působila na AVU jako odborná asistentka. Od roku 1954 se věnovala především olejomalbě, roku 1957 pak podnikla na východním Slovensku etnografické bádání o životě Romů. Z AVU na vlastní žádost odešla a od roku 1957 s Jiřím Marešem, svým pozdějším manželem , a maminkou žila v bývalé cihelně u obce Jihlávka. V roce 1961 se všichni přestěhovali do malé vesničky Klatovec nedaleko Javořice, v centrální části Vysočiny. V tomto období se celá rodina potýkala s velkými materiálními problémy. V domě nebyla zavedena ani voda, ani elektřina, Doleželová se však v samotě Vysočiny našla, z tohoto období pochází největší množství olejomaleb a kreseb. V té době také měla první výstavy, v Klatovci oba malíře navštěvovala řada umělců. V 50. a 60. letech se ústředním tématem tvorby stali Romové. V roce 1967 byla přijata do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. Zlom nastal po její souborné výstavě v Galerii Vyso...

Matt Dickinson

filmový dokumentarista a spisovatel. Procestoval celý svět a účastnil se expedic na Saharu i do jihoamerické džungle. Vylezl i na Mount Everest a své zážitky vylíčil v knize Zóna smrti a v pozdějším románu Riskantní podnik. Materiál ke knize Černý led získal přímo v Antarktidě.

Martin J Dougherty

Narodil jsem se na Štědrý den, 24. 12. 1969, ve městě Sunderland v severovýchodní Anglii. Navštěvoval jsem South Hylton Primary School a pak také Pennywell Comprehensive School. Na vysoké škole Monkwearmouth College of Further Education, kde jsem studoval na úrovni "A", jsem se setkal s lidmi, kteří změnili můj život. Jedním z nich byla i moje budoucí manželka Helen. Po vysoké škole jsem studoval obor Elektrotechnika a inženýrství, a fyziku na University of Sunderland. Klub, do kterého jsem patřil, byl důležitou součástí mého život tak dlouho, jak si vzpomínám. Mnoho lidí prošlo a na mnoho jsem zapomněl. Někteří zůstali trvale uloženi v mé paměti, s některými jsem stále v kontaktu a někteří se stali součástí okruhu mých blízkých přátel. Tak či onak, byl jsem designér počítačových her, učitel, analytik obrany, technický novinář, spisovatel na volné noze. A myslím, že mám právo tvrdit, že jsem částečněprofesionální sportovní trenér. A lidé se diví, že nemám čas dívat se na televizi. Jako spisovatel jsem napsal díla, fantasy i mimo fantasy, také jsem editoval práce jiných lidí. Má díla z žánru fantasy zahrnují fikci, nyní především SF a SF z vojenského prostředí. Oblast mimo fantasy je docela rozmanitá a zahrnuje příručku pro učitele, dokumenty o softwaru, knihy o ručních palných zbraních, kosmickém letu a středověkém válčení.

Luca De Leone

Italský novinář, spisovatel a scenárista.

Ladislav Daneš

Narozen 26.11.1924 v Praze. PhDr., publicista, scénárista, režisér, dramaturg, autor televizních pásem a reportáží.

Jurij Dmitrijev

Jozef Ďurček

Slovenský autor turistických průvodců.

Josef Donát

Josef Donát byl český elektrotechnik, průmyslník a vynálezce, spoluvlastník závodu Bartelmus & Co., posléze Bartelmus, Donát & Co, jednoho z prvních elektroprůmyslových podniků v tehdejším Rakousku-Uhersku. Byl otcem elektroinženýrky Slávky Vuletič-Donátové, první ženy v Evropě, která obor absolvovala. Narodil se v Chrášťanech u Rakovníka do rolnické rodiny. Po absolvování obecné školy vychodil Josef Donát reálku v Rakovníku, roku 1879 získal titul strojního inženýra na České vysoké škole v Praze. Roku 1880 odešel pracovat do Slaného, kde byl zaměstnán v strojírně Bolzano, Tedesko & Comp., dále působil v První české továrně na stroje v Libni, následně se odstěhoval do Brna kvůli místu ve strojírně Brandt & L'Huillier. Stále více jej přitahoval obor elektrotechniky. Roku 1887 nastoupil Donát jako šéfkonstruktér a vedoucí výroby do nově zřízeného elektrozávodu Bartelmus & Co., který založil podnikatel Robert Bartelmus ze se svým společníkem, rovněž technikem, Štěpánem Doubravou. Firma fungovala v pronajatých prostorách strojírny Brandt & L'Huillier jako závod na výrobu a stavbu elektrických přístrojů a komponentů s 15 dělníky. Roku 1889 do firmy Donát podílově vstoupil vkladem 20 tisíc zlatých. Téhož roku se také Donát oženil s Doubravovou nevlastní sestrou, Růženou Fořtovou, rok nato se jim narodila dcera Miloslava a Doubrava se stal jejím kmotrem. Rodina bydlela v brněnské Údolní ulici. Firma se pozvolna prodírala k úspěchu a začala tak tvořit úspěšnou konkurenci Křižíkovým závodům. Za osvětlení Jubilejní císařské výstavy v Brně v roce 1888 byla Bartelmusovi udělena stříbrná medaile. Firma se výraznou měrou podílela na elektrifikaci Brna v podobě veřejného osvětlení či přívod elektřiny do průmyslových podniků. Josef Donát pracoval spolu s Doubravou na zlepšení jeho konstrukce obloukové lampy, jejímž výsledkem byla konstrukce tzv. Doubravo-Donátovy obloukovky. Roku 1897 ve svých čtyřiceti náhle zemře...

Jiří David

Prof. PaeDr. Jiří David, syn učitele výtvarné výchovy Josefa Davida, studoval výtvarnou pedagogiku na Pedagogické fakultě UK a postgraduálně estetiku na FF UK v Praze. Po ukončení studia pracoval v Liberci v letech 1955-1962 v oboru experimentální zájmové činnosti s dětmi a vyučoval na tamním Pedagogickém institutu, od roku 1965 pak na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Jako vědecký aspirant absolvoval stáž v oboru výtvarné výchovy na školách všech stupňů ve státě New York v USA a účastnil se jako delegát ČSSR 19.světového kongresu INSEA v new Yorku, přednášel též na Columbia University N.Y. jako "foreign expert for art education." Po návratu z USA v roce 1969 následovala výpověď z politických důvodů a dvacetileté období perzekuce. Zaměstnání čerpače hydrogeologického průzkumu však umožňovala studium, vědeckou práci i publikační činnost . V maringotce Stavební geologie na více než devadesáti lokalitách severního, západního a jižního pohraničí Čech vznikla převážná část odborných textů do roku 1989. Teprve sametová revoluce umožnila návrat k původnímu povolání, nejprve na PF v hradci Králové, pak na PFUJEP v Ústí nad Labem, kde autor působí doposud jako profesor estetiky a školitel- examinátor doktorandského studia. Prof. David vydal monografie Oči dokořán , Vladimír Komárek , Vánoční motivy v českém výtvarném umění , Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén , Vladimír Komárek , Václav Černý, buddha, dandy a umění akvarelu ve Slatiňanech . Dále vyšlo kolem 80 statí v odborných časopisech i jako předmluvy či doslovy odborných publikací nebo referáty na sympósiích a kongresech pořádaných v ČR i v zahraničí, otištěných ve sbornících těchto akcí. Zemřel 6.6.2014.

Jim DeFelice

Jim DeFelice se narodil v New Yorku. Je autorem techno-thrillerů Brother's Keepr a Havana Strike . Jim také napsal víc než tucet knih pro mladé lidi. Žije se svojí ženou a synem v Hudson Valley ve státě New York.

Jaroslav Děták

Narozen 6. 1. 1913 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 2. 2. 1987 v Českých Budějovicích. PhMr., RNDr., lékárník, autor farmakologické literatury a průvodců po jižních Čechách.

Jarmila Drábková

Narozena 14.3.1934 v Praze. MUDr., CSc., lékařka, specialistka v oboru anesteziologie a resuscitace, práce z oboru.

Jana Dorčáková

Kontrolní a metodická pracovnice České správy sociálního zabezpečení, práce z oboru důchodového pojištění.

Jan Drozd

Narozen 27.1.1914 v Bordovicích u Frenštátu pod Radhoštěm, zemřel 15.8.2005. Prozaik, učitel a redaktor.

Jan Dobiáš

Jan Dobiáš se narodil v roce 1975. Momentálně žije v Pardubicích a pracuje jako elektromontér. Počátky jeho literární kariéry se pojí s časopisy Ikarie a Dech draka. Nedlouho na to se rovněž zúčastnil soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera a jeho povídky se objevily v Drakobijcích II - IV. Své texty uspořádala do sbírky Po dračím ohni . Nedlouho poté se Jan Dobiáš pustil i do psaní románů. Na kontě má epickou fresku Modrá laguna čarodějů, rudý měsíc války a poetický příběh Až na kraj světa. Pro texty Jana Dobiáše je typická velká dávka vtipu a skládání poct velikánům fantastiky.

Jan Dlouhý

Autor disertační práce z oblasti strojírenství.

Ivona Ďuričová

Slovenská zemědělská inženýrka. Též básnířka, autorka knih pro děti a překladatelka.

Graeme Dingle

Graeme Dingle je novozélandský dobrodruh, horolezec, spisovatel a humanista.

Gill Dawis

Autor a redaktor populární četby, překladatel. Kolem r. 1920 v Praze pro nakladatele Jandu redigoval, překládal a psal okultistickou literaturu a spisky o různých otázkách životního stylu.

Ester Davidová

Narozena 1. 5. 1977 v Bílovci. Regresní terapeutka. Lektorka terapeutických kurzů, autorka a samovydavatelka knih z oboru.

Elizabeth Duke

je rodilá Australanka. Vyrostla v předhůří Adelaide v jižní Austrálii, ale od svatby s manželem Johnem žije v Melbourne. Vystudovala knihovnictví a řadu let pracovala v knihovnách. Nyní ale jako knihovnice působí jen jeden den v týdnu, a to v lékařské knihovně, takže má čas věnovat se své největší zálibě - psaní. Ráda listuje ve svých knížkách a cestuje s manželem po Austrálii a v zahraničí. Jejich dvě již dospělé děti vstoupily do svazku manželského. Elizabeth vyšlo v češtině už sedm knížek, na další se můžete těšit…

Eduard Dvorský

Slovenský autor technické příručky o elektrickém zařízení jeřábů.

Eduard Doubek

Eduard rytíř Daubek, v dobových českých pramenech uváděn i jako Edvard rytíř Doubek , byl rakouský a český šlechtic, velkostatkář a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se roku 1811 v Praze jako syn statkáře Franze Daubka a jeho manželky Josefy . Vystudoval gymnázium v Praze a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde roku 1836 promoval a získal titul doktora práv. Patřily mu četné nemovitosti, mimo jiné palác Platýz v centru Prahy, pozemky na Smíchově a statky v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku. Prosazoval moderní metody zemědělské výroby. V roce 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu. Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se po krátké několikaměsíční přestávce vrátil v zemských volbách v březnu 1867. Již od 60. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval do Říšské rady za kurii velkostatkářskou. Znovu ve vídeňském parlamentu zasedal od roku 1867 a opětovně od roku 1870 . Zemský sněm ho do parlamentu ve Vídni vyslal také roku 1872. Složil slib 14. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi 4. září 1877. K roku 1861 se uvádí jako velkostatkář s trvalým bydlištěm v Praze. Uvádí se, že jako konzervativec odmítal návrhy reforem prosazovaných německorakouskými liberály. Hlásil se ovšem k německé národnosti, byť v národnostních otázkách vystupoval umírněně. Zemřel 9. května 1882 v Praze, pohřben byl na Olšanech. Politice se věnoval i syn Eduard Daubek mladší ....

Edgar Dutka

Edgar Dutka je český vysokoškolský učitel, scenárista, režisér a spisovatel, který se stal v roce 2005 za román Slečno, ras přichází nositelem Státní ceny za literaturu. Edgar Dutka vyrůstal od sedmi do devíti let společně se svojí o pět let starší sestrou v dětském domově, protože jejich matka byla v období někdejšího československého komunistického režimu na šest let uvězněna za tzv. protistátní činnost. U Břeclavi byla spojkou převaděčů přes státní hranici.Z vězení matka se spoluvězeňkyní uprchla, přešla hranici a odjela do Austrálie. Se synem se setkala až po 20 letech v roce 1968. Dutka až do maturity vyrůstal v pěstounské rodině u sestřenice své matky. Po dvou letech na Vysoké škole chemické v Pardubicích ze studií zběhl. Po vojně dělal jeden rok číšníka, později odešel do Prahy, kde vystudoval FAMU. Je autorem scénářů divadelních her, českých televizních animovaných seriálů, mezi které náleží Béďa rošťák či Já Baryk.

Donna Douglas

Donna Douglasová žije v Yorku se svým manželem a dcerou. Kromě psaní románů je také velmi uznávanou novinářkou na volné noze. Jako Donna Hayová napsala několik úspěšných romantických příběhů. Sestřičky jsou prvním románem ze série o sestrách z nemocnice Nightingale.

Claude Debussy

Claude Debussy byl francouzský skladatel, který je často spojován s impresionistickým hnutím v hudbě, ačkoli on sám tento termín neschvaloval. Debussy se narodil 22. srpna 1862 v Saint-Germain-en-Laye, brzy projevil nadání pro klavír a v deseti letech nastoupil na pařížskou konzervatoř. Jeho skladby se vyznačují smyslovým obsahem a častým používáním netradičních stupnic a tonálních struktur, což bylo ve své době revoluční a otevřelo cestu mnoha modernistickým skladatelům.

Blahoslav Dokoupil

Literární historik a lexikograf Středoškolské vzdělání s maturitou získal 1968–71 na SVVŠ v Boskovicích; češtinu a angličtinu vystudoval na FF UJEP v Brně . Po vojenské službě nastoupil k studijnímu pobytu v brněnské pobočce Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Zde působil až do roku 2006, kdy odešel do invalidního důchodu. PhDr. 1979 na základě práce K typologii historického románu, CSc. 1985 na základě práce Český historický román 1945–1965. V letech 1999–2003 působil jako externí pedagog na FF MU. Přispíval do Brněnského večerníku, České literatury, Kmene, Rovnosti, Tvaru, Tvorby, Nových knih, Duhy aj. , je autorem mnoha doslovů ke knihám historické beletrie. Používal šifry bd, dok. Ve své literárněhistorické a kritické činnosti se Dokoupil orientoval na českou poválečnou literaturu, zvláště na systémovou klasifikaci a zmapování vývoje historického románu. V knižní prvotině Český historický román 1945–1965 chronologicky sleduje na bohatém faktografickém materiálu vymezeného období tvorbu předních i okrajových autorů; klade přitom důraz na specifičnost žánru, slučuje teoreticko-klasifikační východiska s ideovou a tematickou interpretací konkrétních děl. V publikaci Čas člověka, čas dějin, analyzující vývoj historického žánru do roku 1986, převažuje literárněkritický přístup. V devadesátých letech se Dokoupil soustředil na literárněhistorickou lexikografii: byl vedoucím redaktorem a hlavním autorem Slovníku českého románu 1945–1991, jeho následujícího, doplněného a rozšířeného vydání pod názvem Slovník české prózy 1945–1994, a zejména Slovníku českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945–2000. Rozsáhlá studie Česká historická próza 20. století, která sumarizuje výsledky Dokoupilova celoživotního bádání bez limitujícího vlivu komunistické ideologie, zůstává v rukopisu, podobně jako fragmenty různých dalších lexikografických a encyklopedic...

Antonín Dufek

Antonín Dufek byl český fotbalista. Odchovanec Slavie Praha, který v první československé lize během šesti sezón nastupoval na levém křídle za SK Slavia Praha, SK Prostějov a SK Kladno a vsítil celkem patnáct ligových branek. Byl členem kádru mistrovské Slavie v roce 1932/1933, jednou byl se Slavií druhý a dvakrát se umístil na třetím místě s Prostějovem . Účastník 65. derby pražských S v září 1931 ve finále Středočeského poháru, které proslulo tvrdostí a jehož dohrou byla žaloba za úmyslné ublížení na zdraví . Ve Středoevropském poháru nastoupil v letech 1936 a 1937 ve všech šesti utkáních SK Prostějov proti SK Admira Vídeň, Újpest FC a Grasshopper Club Curych a vstřelil dvě branky. Obě v červnu 1936 v památných zápasech proti rakouskému mistru Admiře Vídeň, za kterou nastupoval Josef Bican. První zápas vyhráli prostějovští ve Vídni senzačně 4:0 , ve vypjaté odvetě na Hané byl vyloučen jeden hráč domácích a pět hráčů hostí a domácí přes prohru 2:3 slavili postup do čtvrtfinále . Při populárnich zápasech mezi reprezentacemi žup reprezentoval Moravu. Kariéru zakončil v klubu ABC Braník, se kterým hrál druhou nejvyšší soutěž v Protektorátu Čechy a Morava. https://iffhs.de/history-mitropa-cup-4/

Adam Drda

Adam Drda je český novinář a dokumentarista. V roce 1989 začal pracovat v tehdy ještě samizdatové revui Střední Evropa, kde jako redaktor působil do poloviny devadesátých let. Jeho články vycházely v Českém deníku a Lidových novinách, kde také vedl komentářové rubriky, později jako komentátor spolupracoval s Hospodářskými novinami, s Revolver Revue a s týdeníkem Respekt. V letech 1999 až 2005 byl analytikem domácí politiky a reportérem české redakce BBC. Od roku 2005 se věnuje především moderním čs. dějinám a tematice holocaustu, působí jako externí redaktor Českého rozhlasu, je jedním ze dvou tvůrců dokumentárního cyklu Příběhy 20. století . Spolupracuje též s Českou televizí jako scenárista, m.j. na dokumentárních cyklech Neznámí hrdinové a Příběhy 20. století. Jako autor a editor se od roku 2007 podílí na projektech neziskové organizace Člověk v tísni. V roce 2010 se zastal spisovatele Václava Mika, který rozpoutal v České republice doslova společenskou hysterii svým prohlášením, které poukazovalo na údajně rasistickou pasáž v knize Mikeš Josefa Lady. Drda publikuje především v Revolver Revue, pro kterou například v roce 2014 připravil jako editor spolu s Terezií Pokornou velký výbor z každodenních glos, komentářů a záznamů Události Bohumila Doležala. Kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera. V roce 2015 připravil pro RR/100 velký text Český dav, věnovaný tzv. kauze Kundera. Za svou práci získal Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2007.

Zeno Dostál

Zeno Dostál byl český spisovatel a režisér. Narodil se jako druhorozený syn konického advokáta, starosty, malíře a hudebníka JUDr. Mojmíra Dostála a Charloty, rozené Bock-Löwové. Oba rodiče byli za války vězněni v koncentračních táborech, synům poskytly dočasný asyl na venkově dvě z otcových sester. Rodiče přežili, ale krátce po návratu přišli při epidemii tyfu o staršího syna Igora. Zeno vystudoval klasické gymnázium v Prostějově, po neúspěšné přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze, začal studovat matematiku a výtvarnou výchovu na pražské Pedagogické fakultě. V důsledku otcova nového, tentokrát komunistického uvěznění, byl z kádrových důvodů ze studia vyloučen. V letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu ve východoslovenském Trebišově a poté vystřídal řadu dělnických profesí , byl skladníkem, obchodním zástupcem, truhlářem a od roku 1959 topičem a poté strojvůdcem parní lokomotivy v kladenských hutích. V letech 1960–1991 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde se vypracoval od pomocného rekvizitáře, asistenta režie a pomocného režiséra k II. režisérovi. Spolupracoval s Otakarem Vávrou, Ladislavem Helgem, Jiřím Krejčíkem, Josefem Machem, Jaromilem Jirešem, Jurajem Herzem, Karlem Kachyňou. V roce 1969 se chystal debutovat jako režisér , z politických důvodů k tomu však nedošlo, k samostatné práci se dostal až v roce 1990 . Od roku 1961 publikoval příspěvky ve filmovém časopise Záběr , fejetony a povídky v Rudém právu, v Československém rozhlase, scenáristicky se prosadil v ostravské televizi . Do literatury vstoupil v roce 1981 triptychem Býk, Beran a Váhy, kterým zahájil cyklus inspirovaný znameními zvěrokruhu. V 90. letech se věnoval psaní, filmové režii a působil jako předseda Židovské obce v Pra...

William Davis

William R. Davis, absolvent Saint Louis University, je americký kardiolog a autor knih o zdravém životním stylu, známý především svým odmítáním pšenice jako potraviny. Zastává názor, že je natolik geneticky modifikovaná, že přímo ohrožuje zdraví lidí, dokonce ji označuje jako jed.

Vladimír Diviš

Autor textů katalogů k výstavám.

Viktória Dominová

Slovenská spisovatelka sci-fi a psychothrilleru. Šéfradaktorka projektu "Podporujeme slovenských autorov".

Viktor Dusil

Narozen 15. 10. 1931 v Hradci Králové, zemřel 26. 5. 2006. Rozhlasový režisér, dramatik, autor reportáží, rozhlasových a televizních her.

Václav Drška

Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D. je absolventem oboru český jazyk – dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho publikační činnost je zaměřena k problematice vývoje raně středověkého státu a k sociálním a politickým proměnám středověké společnosti vrcholného středověku. Je autorem monografií Divisiones regni Francorum: královská moc a říšské elity franské říše do vzniku císařství , Dějiny Burgundska: nomen Burgundiae ve středověku a řady dalších odborných studií.

Václav Dědek

Václav Dědek byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR. Po volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. Mandát nabyl až dodatečně v listopadu 1961 jako náhradník poté, co zemřel poslanec Václav Kopecký. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1964. Profesně se k roku 1961 uvádí jako ředitel Severočeského krajského nakladatelství v Liberci. Už v meziválečném období byl aktivním komunistou. Za druhé světové války byl vězněn. Byl nositelem několika vyznamenání, v roce 1959 mu byla udělena Československá cena míru. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se za počínající normalizace podílel na čistkách v kulturní a novinářské obci na Liberecku. Působil sám jako publicista, je autorem několika knih o regionálních tématech.

Tonke Dragt

Antonia Johanna Willemina Dragtová, nepřechýleně Dragt je nizozemská spisovatelka především knih pro děti a mládež. Tonke Dragrová se narodila v hlavním městě tehdejší Nizozemské východní Indie Batavii . Za druhé světové války byla v letech 1942–1945 internována se svou matkou a sestrami v japonském zajateckém táboře. Po válce se s rodinou odstěhovala do Nizozemska a zde vystudovala Akademii výtvarných umění v Haagu. Poté pracovala jako učitelka výtvarné výchovy na střední škole. Svou literární činnost začala roku 1958 publikováním povídek v časopise pro děti Kris Kras. Roku 1961 vydala svou první knihu, pohádkový soubor Příběhy bratrů dvojčat , v němž použila i příběhy, které si pro ukrácení chvíle vymyslela již za války v zajateckém táboře. O rok později vydala svůj nejslavnější román Dopis pro krále , dobrodružný fantasy příběh pro mládež z rytířských dob. Za toto dílo obdržela roku 1963 ocenění Kinderboek van het jaar , které bylo předchůdcem ceny Gouden Griffel . Roku 2004 získal tento román cenu Griffel der Griffels jako nejlepší nizozemská dětská kniha posledních padesáti let. Dragtová je autorkou dvou desítek knih. Většina jejích příběhů se odehrává buď v nejasné minulosti nebo v daleké budoucnosti, jako například science fiction Planoucí lesy Venuše . Její hrdinové jsou mladí lidé, kteří hledají sami sebe a přitom často překračují stanovená pravidla. Za své dílo obdržela roku 1976 cenu Staatsprijs voor kinder-en jeugdliteratuur .

System Tandem Stivín & Dašek

System Tandem bylo československé jazzové duo, které tvořili flétnista a saxofonista Jiří Stivín, známý svou všestranností v různých hudebních žánrech, a kytarista Rudolf Dašek. Duo působilo v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, tedy v období, které se vyznačovalo živou jazzovou scénou navzdory tehdejším politickým problémům ve východní Evropě. Jiří Stivín, narozený 23. listopadu 1942 v Praze, byl nejen výraznou osobností českého jazzu, ale získal si za svou tvorbu i mezinárodní uznání. Studoval na Pražské konzervatoři a Královské hudební akademii v Londýně a měl vliv na prolínání klasické hudby s jazzovou improvizací.

Silke Demme

Německá autorka učebnic němčiny.

Rudolf Drössler

Rudolf Drößler

Německý novinář zaměřený na vědu, autor literatury faktu, učitel.

Rudolf Dašek

Rudolf Dašek byl český jazzový kytarista známý svým přínosem evropské jazzové scéně. Narodil se 10. července 1933 v Kladně v Československu a stal se jednou z výrazných osobností českého jazzu druhé poloviny 20. století. Daškův styl se vyznačoval prolínáním tradičního jazzu s prvky vážné hudby a dalších žánrů, čímž se projevila jeho všestrannost a technická zručnost.

Rosa-Maria Dallapiazza

Autorka učebnic němčiny.

Roman David

Narozen roku 1968. Politolog. Práce z politologie a práva.

Régine Deforges

Francouzská spisovatelka, nakladatelka, scénáristka a režisérka. Je první ženou, která vlastnila a spravovala nakladatelství ve Francii. Kromě její desetidílné románové ságy La Bicyclette Bleue - Modrý bicykl je známá i svou knihou La Révolte des nonnes - Vzpoura jeptišek a erotickým příběhem L'Orage - Bouře. Spisovatelka žije v Paříži.

Petr Dobiáš

JUDr., Ph.D., právník a vysokoškolský pedagog, zaměřen na obchodní právo.

Peter Darman

Peter Darman je držitelem vědecké hodnosti v oboru dějin vojenství z Yorkské univerzity. Dříve pracoval v britském ministerstvu obrany, nyní se věnuje výzkumné a publikační činnosti v oblasti vojenství. Napsal také knihu SAS od A do Z.

Pavel Doulík

Narozen 12.10.1977 v Teplicích. PaedDr., vysokoškolský pedagog, odborné práce z pedagogiky a školského managementu, obecné didaktiky, metodologie pedagogického výzkumu, též autor didaktických prací pro výuku přírodovědných předmětů.

Paula Daly

Britská spisovatelka Paula Daly se narodila v Lancashiru. Než začala psát svůj první román Co jsi to za matku?, byla fyzioterapeutkou na volné noze. Krátkou dobu žila ve Francii, ale vrátila se do Anglie, protože se jí stýskalo po tamním ruchu a shonu. Po úspěchu své prvotiny napsala thrillery Přátele měj nablízku, The Mistake I Made, The Trophy Child a Open Your Eyes; jako e-kniha vyšla povídka No Remorse. Na motivy jejích románů, odehrávajících se v okolí jezera Windermere, natáčí britská televize ITV šestidílnou sérii Deep Water, která bude mít na obrazovkách premiéru v roce 2019. Paula Daly žije v Jezerní oblasti v hrabství Cumbria s manželem, třemi dětmi a vipetem Skippym.

Paul Doiron

Autor je svým vzděláním i povoláním zakotvený v literatuře: vystudoval Yaleovu univerzitu a toužil se stát romanopiscem či filmovým scénáristou. Po škole přesídlil do Hollywoodu, kde dle vlastních slov „živořil na okraji filmového průmyslu“ a marně se snažil uchytit jako posuzovatel scénářů. Doiron má ovšem ještě svou druhou stránku, která se rovněž uplatnila při psaní Pytlákova syna – je certifikovaným průvodcem státu Maine, a dokonale tedy zná prostředí mainské lesní divočiny. Nyní pracuje jako šéfredaktor v časopise Down East, věnovaném nejrůznějším oblastem života ve státě Maine.

Osvald Döbert

Narozen 15.12.1917 v Lounech, zemřel 16.6.1999 v Praze. Akademický architekt, literatura z oboru.

Olav Duun

Olav Duun byl norský spisovatel. Debutoval roku 1907 . Mezi jeho nejznámější a nejcennější díla patří šestisvazkový epos Lidé z Juviku a román Lidé a živly . Duunovy romány se často odehrávají v přímořské oblasti Namdalenu ve středním Norsku, z níž sám pocházel. Tematicky se zaměřuje na boj dobra se zlem, který se odehrává v duši každého člověka a který se v různých podobách projevuje i na povrchu, v lidském jednání. Duun psal menšinovým norským jazykem nynorsk v silně dialektální variantě, což do jisté míry zabránilo světovému rozšíření Duunovy slávy.

Naďa Dubcová

Narozena 27. 2. 1946 ve Vysokém Mýtě. Autorka blogu a knih esejí.

Miloš Dvořák

Miloš Dvořák byl český literární teoretik a esejista katolické orientace. Narodil se v rodině vesnického učitele. V roce 1920 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči a poté vystudoval češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval v roce 1931. Živil se poté jako učitel, učil nejprve na gymnáziu v Nitře a od roku 1933 v Třebíči, kde působil až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1958. V letech 1936–1940 spoluredigoval katolický literární časopis Akord. Krom toho své texty publikoval v řadě dalších tiskovin, včetně Lidových novin, po roce 1948 například v Lidové demokracii. Na gymnáziu byli jeho spolužáky Vítězslav Nezval a Bedřich Fučík. S Fučíkem, s nímž ho pojila katolická orientace, poté spoluredigoval studentský časopis Svítání, kde také v roce 1919 publikoval svůj první esej nazvaný O básnické tvorbě. Na studiích v Praze pak navázal blízká přátelství s dalšími katolickými autory, zejména s Jakubem Demlem a Otokarem Březinou. Patřil poté nejen do jejich intelektuálního okruhu, ale jejich dílu věnoval i své literárněvědné práce. Některé Demlovy práce v 60. letech Dvořák uspořádal. Kromě Březiny a Demla se jeho eseje věnovaly také osobnosti Vladimíra Holana, Jana Zahradníčka a nové básnické tvorbě vůbec. Dvořákova měřítka umělecké kvality díla byla ovlivněna personalismem Gabriela Marcela či Maxe Picarda a ovšem také Františkem Xaverem Šaldou. V básni hledal Dvořák vždy zprávu o duchovních dějinách člověka . Oponoval levicové avantgardě. Za jeho života vyšla jen jedna kniha jeho esejů , většina ostatních textů se knižního vydání dočkala až po roce 1989, většinou díky editorské práci Ladislava Soldána. Okrajově se Dvořák sám věnoval psaní básní, jeho poezie bývá označována za silně ovlivněnou vzorem Jana Zahradníčka, vyšla až posmrtně roku 1991 pod názvem Symfonie XX. století. Rovněž překládal z francouzštiny (André Maurois, Pa...

Miloš Deset

Slovenský právník, práce zejména z oboru trestního práva procesního.