Výpis všech autorů

Léo Delibes

Léo Delibes vlastním jménem Clément Philibert Léo Delibes byl francouzský skladatel 19. století, přední osobnost hudebního romantismu. Delibes se narodil v roce 1836 jako syn listonoše. K hudbě měl blízko již od dětství, jelikož i jeho matka milovala hudbu, neboť byla dcerou operního pěvce. Delibesův otec však brzy zemřel a matka ho vychovávala se strýcem. Ti mu poskytli základní hudební vzdělání a dbali na to, aby se ze syna stal dobrý hudebník. Svou hudební dráhu započal v roce 1847, kdy začal navštěvovat pařížskou konzervatoř, kde studoval u Adolpha Adama. Později začal brát i lekce zpěvu a brzy se z něj mohl stát skvělý operní zpěvák či varhaník. Postupně pod vlivem učitele Adama začal skládat operety, pročež se stal v roce 1864 vedoucím sboru v pařížské Opeře. Mezi lety 1865-1871 byl též v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot varhaníkem. V roce 1871 se ve věku 35 let oženil s Léontine Estelle Denainovou. Mezi jeho několik raných operet patří i Deux sous le charbon, kterou zkomponoval v roce 1856 pro divadlo Folies-Nouvelles. Ve spolupráci s Léonem Minkem zkomponoval balet La Source , dále balet Coppélia , po níž následoval balet Sylvia . Tyto balety setrvaly na baletních repertoárech dodnes. Delibes byl tedy v divadelních kruzích plně etablován a začal vynikat i několika svými operami. Mezi ně patří Le Roi l'a dit z roku 1873, vážnější Jean de Nivelle a konečně opera, s kterou velmi prorazil, jeho milovaná Lakmé z roku 1883 v populárním orientálním žánru té doby. Zde se tradice Gounodova a Bizetova projevuje ze své lepší stránky, plná barvy a melodie. Přibližně v této době začaly jeho opery působit na Delibesova oblíbence Čajkovského, který se s Delibesem setkal a složil mu úctu. To je poněkud obdivuhodné, když si uvědomíme, že Brahmse nazval „netalentovaným bastardem“. Později začal rovněž skládat úspěšnou a okouzlující scénickou hudbu k Hugově Le Roi s'amuse a několik...

Kveta Dašková

Kvetuša Dašková, narozena 23.8.1935 v Piešťanech. Autorka, redaktorka, vydavateľka. Jej snom bola umelecká priemyslovka, ale vyštudovala pedagogické gymnázium. Popri zamestnaní diaľkovo študovala biológiu a geografiu. Po krátkom pôsobení v Pionierskych novinách prešla do vydavateľstva Mladé letá, kde bola spoluzakladateľkou redakcie umelecko-náučnej literatúry pre deti. Po roku 1989 približne rok pracovala vo vydavateľstve VPN Archa. V súčasnosti je majiteľkou a zároveň jedinou stálou pracovníčkou bratislavského vydavateľstva Q 111, orientovaného na vydávanie náročnej literatúry pre deti a dospelých. Kvetuša Dašková píše príbehy z bežnej reality, napriek tomu ich vie podať pre mladých čitateľov príjemne dobrodružne a popritom aj poučiť. Nepoužíva zložité fabulácie, takže aj menej sústredené dieťa príbeh bez námahy „strávi“. Hoci sama ako autorka v príbehoch vystupuje, píše predovšetkým o deťoch. Jej knihy charakterizuje kultivovaný jazyk , záľuba v prírode a zvieratách.

Karel Dvořák

* 28. 5. 1913, Olomouc † 9. 6. 1989, Praha Literární historik a editor Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Dvořákovými prvními odbornými příspěvky byla 1934 hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Mladistvé překlady básní, próz a filozofických úvah z němčiny, latiny a dalších jazyků otiskoval v 30. letech v katolicky orientovaných časopisech, odborné studie a recenze uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu, Kritickém měsíčníku, České literatuře, Zlatém máji, Českém lidu, ve Věstníku Národopisné společnosti československé při ČSAV, Studia ethnographica...

Jiří Dienstbier

Jiří Dienstbier byl český politik, novinář a disident. V letech 1989 až 1992 působil jako československý ministr zahraničí a místopředseda federální vlády, v období 2008–2011 pak vykonával úřad senátora za volební obvod Kladno.

Jennifer Donnelly

Je americká spisovatelka narozená 16. srpna 1963 v Port Chesteru, ve státě New York. Studovala na University of Rochester obory anglickou literaturu a evropskou historii a absolvovala magna cum laude s vyznamenáním v anglické literatuře. Navštěvovala také Birkbeck College, University of London, v Anglii. Její opravdovým knižním debutem je román The Tea Rose z roku 2002, jenž u nás vyšel jako Čajová růže v roce 2004. Je to původně třídílná série na níž pracovala více jak 10 let. Jejím největším úspěchem je román Světlo severu, za který také získala nespočet ocenění a vyšel i u nás. Nyní u nás vychází např. její nejnovější počin čtyřdílná série Ohnivý vír. Momentálně žije v New Yorském Hudson Walley s jejím manželem Dougem a dcerou Daisy.

Jean Dufaux

Narozen 7.7.1949 Belgie. Autor komiksů.

Jaroslav Dufka

Ing. Jaroslav Dufka je autorem 17 knih z oboru TZB, z nich 10 na téma vytápění. Dříve učil na SPŠ žáky-učně v učebním oboru Instalatér a studenty v maturitním oboru MIEZ. V současnosti je v důchodu. Je členem redakční rady časopisu Topenářství Instalace.

Jaroslav Drobník

Narozen 20. 12. 1929 v Praze, zemřel 30. 8. 2012. Prof., RNDr., DrSc., biofyzik, propagátor biotechnologií a především geneticky modifikovaných organismů. Autor prací z oboru.

Jaromír Doležal

Jaromír Doležal byl český literární historik, překladatel a diplomat. Narodil se v rodině Cyrila Doležala , učitele na národní škole v Hostákově, a jeho manželky Kateřiny, rozené Všetečkové . Matka byla též učitelka, Jaromír Doležal měl bratra a tři sestry. Gymnázium absolvoval v Třebíči a v Pelhřimově, kde maturoval v roce 1903. V Praze začal studovat klasickou filologii, ale pražská studia přerušil, protože v roce 1904 odešel do Vídně. Zde pracoval jako knihovník a úředník a současně pokračoval ve studiu, když na vídeňské univerzitě studoval slavistiku. Zapojil se do vídeňského kulturního života, kde mezi jeho známé patřili Josef Svatopluk Machar, Helena Malířová a Ivan Olbracht. V roce 1919 byl na vídeňské univerzitě promován doktorem filozofie. Po vzniku Československa pracoval v diplomatických službách nového státu, když se stal nejprve ve Vídni legačním tajemníkem a následně konzulem ve Vídni , Splitu a Poznani . V letech 1929–1931 a 1935–1939 pracoval na pražském ministerstvu zahraničních věcí. Po zániku Československa odešel na vlastní žádost do důchodu. Po 15. březnu 1939 se věnoval aktivně literatuře, psal povídky s náměty z loveckého života a fejetony pro rozhlas o životě zvířat. Byl pohřben v Náměšti nad Oslavou. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Též fotografoval, jeho fotografie zveřejňoval tisk. Námětem příspěvků Jaromíra Doležala v tisku byla především příroda. Publikoval pod řadou pseudonymů a šifer jako Cyrill Pavlíček, ing. Roman Pistorius aj.

Jana Dolejšová

Narozena 5. 5. 1945 ve Vysokém nad Jizerou. RNDr., CSc., chemik . Publikuje v oboru.

James C Dobson

Americký psycholog a spisovatel.

J. P Delaney

Britský spisovatel narozený v Ugandě a kreativní ředitel britské reklamní agentury. Vlastním jménem Tony Strong vystudoval anglickou literaturu na Oxfordské univerzitě . Poté pracoval jako copywriter. Od roku 1997 do roku 2003 vydával každé dva roky detektivní romány . Pracuje na scénářích pro britskou televizi. Žije a pracuje střídavě v Londýně nebo v anglickém hrabství Oxfordshire .

Gaetano Delogu

Gaetano Delogu je italský dirigent známý svou prací v oblasti klasické hudby. Je uznáván pro svou interpretaci symfonického i operního repertoáru. Během své kariéry Delogu dirigoval různé orchestry a podílel se na mnoha nahrávkách, které ukazují jeho schopnosti a porozumění klasickému žánru. Jeho práce se symfoniemi a operními předehrami, včetně předeher takových skladatelů, jako je Rossini, odráží hluboké zaujetí italskou hudební tradicí.

František Drtina

František Drtina – 14. ledna 1925 Praha) byl český filozof, univerzitní profesor, politik a jeden ze zakladatelů skautingu v Česku. Jeho synem byl politik Prokop Drtina. Pocházel z rodiny drobného rolníka. Roku 1872 odešel na studia do Prahy, nejprve na pražské Akademické gymnázium. Už zde nabyl rozsáhlé znalosti, zejména v jazykové oblasti . Po maturitě se zapsal na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandandovy univerzity, kde v letech 1880–1886 vystudoval klasickou filologii a filozofii. Z učitelů měl na něho vliv zejména Gustav Adolf Lindner na pedagogice a Tomáš Masaryk na filozofii. Za studijního pobytu v Berlíně navštěvoval především seminář historika antické filozofie Eduarda Zellera; Friedrich Paulsen na něj zapůsobil svým panteismem a úsilím o filozofické založení pedagogiky. Na další studijní cestu po západoevropských univerzitách se vydal po doktorátu z filozofie v roce 1889; z Francouzů ho ovlivnil zejména Émile Boutroux. Postupně se zcela zaměřil místo původně vystudované filologie na filozofii. Po vysokoškolských studiích působil v Praze jako profesor na Akademickém gymnáziu, smíchovském gymnáziu a kolem roku 1891 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici. V roce 1891 se na filozofické fakultě pražské univerzity habilitoval v oboru filozofie a v roce 1897 i pro pedagogiku. V roce 1899 byl jmenován mimořádným a 1903 řádným profesorem filozofie a pedagogiky. V roce 1899 převzal po G. A. Lindnerovi vedení pedagogického semináře. Ve školním roce 1905/1906 byl děkanem fakulty. Redigoval časopisy Česká mysl a Pedagogické rozhledy. V praktickém profesním životě byl zastáncem přístupu žen ke vzdělání. V roce 1912 založil první český oddíl vodních skautů při vysokoškolském sportovním klubu. Ještě toho roku členové klubu provedli první dálkovou plavbu, když spluli na vor...

Eva-Maria Dreyer

Je bioložkou a žije se svou rodinou uprostřed přírody blízko Kielu. Jakou autorka a překladatelka pracovala na televizních filmech a knihách.

Eva Dienerová

Slovenská učitelka, autorka hravých cvičebnic pro děti.

David Drábek

Narozen 18. 6. 1970 v Rychnově nad Kněžnou. Dramatik, dramaturg a režisér.

Dan Drápal

Dan Drápal je český evangelikální teolog a publicista. Po vzniku církve Křesťanská společenství se stal jejím prvním seniorem. V letech 1967–1972 vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Po vystudování nezískal státní souhlas v komunistickém Československu nutný pro výkon duchovenského povolání. Teprve v roce 1977 se stal vikářem sboru ČCE v Praze-Holešovicích. Ve volbách do Sněmovny v roce 2002 kandidoval jako nezávislý za Volbu pro budoucnost Od června 2007 byl předsedou KDU-ČSL na Praze 8. V roce 2009 z KDU-ČSL vystoupil a stal se šéfredaktorem časopisu Konzervativní listy. V roce 2013 kandidoval ve volbách do Sněmovny za KDU-ČSL v hlavním městě Praze z 16. místa jako člen KDU-ČSL, zvolen do Sněmovny nebyl. Na webu Nadačního fondu Generace 21, který v letech 2015 a 2016 usiloval o přesídlení 152 či 153 iráckých křesťanů do České republiky, je uveden jako první z 9 členů poradního sboru nadačního fondu, kteří byli iniciátory tohoto projektu pomoci uprchlíkům z Iráku a Sýrie. V rozhovoru pro iDnes.cz, zveřejněném 5. dubna 2016, připustil, že výtky vůči projektu jsou zčásti oprávněné a „něco se nepovedlo“. Problémy přičítá především odkázanosti na spolupracovníka Salmána Hasana, Iráčana žijícího dlouhodobě v Česku, který působil jako tlumočník a zprostředkovatel, i nedostatku zkušeností a etnickým odlišnostem mentality. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidoval za KDU-ČSL v Praze.

Consuelo Delgado Cortada

Španělská autorka knih pro děti a publikací z oblasti sociologie.

Tanja Dusyová,

Sylva Daníčková

Sylvie Daníčková, uměleckým jménem také Sylva Daníčková , je česká herečka, konferenciérka, redaktorka a překladatelka. Známa je například ze svého působení konferenciérky na světové výstavě Expo 58, kde uváděla pořady souboru Laterna magika . V českém filmu si zahrála několikrát, většinou se jednalo jen o drobnější či epizodní role, mezi její nejznámější role patří role slečny Barbory Jandové ve filmu Florenc 13.30 režiséra Josefa Macha z roku 1957. Jejím partnerem a přítelem od roku 1958 až do své smrti v roce 1969 byl český klavírista, malíř a hudební skladatel Jiří Šlitr .

Růžena Dostálová

Růžena Dostálová byla česká filoložka, historička, literární historička, překladatelka a přední byzantoložka. V letech 1945–1950 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy klasickou filologii a zároveň v letech 1949–1952 i novořečtinu. V roce 1952 na téže univerzitě obhájila disertační práci Řecký román o Ninovi na papyrových zlomcích a získala titul PhDr. V roce 1959 získala titul CSc. Po studiu pracovala v ČSAV.V roce 1993 se habilitovala pro obor byzantská a novořecká filologie na Univerzitě Karlově a v roce 1996 byla jmenována profesorkou v oboru klasické filologie. Byla autorkou velkého množství knih, odborných studií i překladů. Externě přednášela na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.

Ruby Dixon

Rubén Darío

Rubén Darío, vlastním jménem Félix Rubén García Sarmiento, byl nikaragujský básník, diplomat a novinář; iniciátor a čelný představitel modernismu ve španělskojazyčné literatuře, který ovlivnil především španělskou Generaci 98; autor básnických sbírek Prosas profanas y otros poemas , Cantos de vida y esperanza a El canto errante . Toulavý zpěv /Canto errante/ - překlad Václav Suchý, MF Praha edice Květy poezie, 1979 - 23-064-79 El retorno de las carabelas . Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016. ISSN 0862-8440 , 2336–6729 . Dostupné online

Rosie Dickins

Autorka knih o výtvarném umění pro děti.

Renáta Drábová

Mgr., pedagožka, autorka učebních textůa didaktických materiálů k výuce českého jazyka.

Peter D'Adamo

Americký lékař - naturopat a badatel. Publikace o zdravé výživě.

Pavla Dederová

Pedagožka, autorka studijních materiálů k maturitní zkoušce z českého jazyka a literatury.

Pavel Dvořák

Narozen 13. 5. 1937 v Praze, zemřel 21. 12. 2018. Slovenský historik, publicista, prozaik, autor populárně-naučných prací z dějin Slovenska.

Oldřich Doskočil

PhDr. Oldřich Doskočil historik, zabývá se regionálním malířstvím Litoměřicka. Působí v Oblastním muzeu Litoměřice.

Mikuláš Dačický z Heslova

Mikuláš Daczický z Heslowa, v moderní češtině Dačický z Heslova byl český spisovatel a měšťan. Pocházel z rodu erbovních měšťanů Daczických z Heslowa. Jeho otcem byl podnikatel a kutnohorský rychtář Ondřej Daczický, někdy zvaný Ondřej Křivoláček podle své první manželky, vdovy A. Křivoláčkové. Mikuláš se narodil ze druhého sňatku s Dorotou z Práchňan. Z 15 dětí přežili jen tři bratři a dvě sestry. Bratr Václav Daczický z Heslowa založil na tvrzi Lorec, zakoupené jejich otcem Ondřejem, dodnes existující pivovar. V dětství byl poslán na výchovu a vzdělání do Kladrubského kláštera k opatu Wronovi, není známo, jak se tam učil. V patnácti letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Nevykonával žádné řemeslo, žil z velkého dědictví Křivoláčků . Vedl bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u vína. Kutnohorští měšťané nešetřili stížnostmi na něj. Mikuláš Daczický byl několikrát trestán vězením. I v šatlavě s přáteli hodoval, pil a rušil noční klid. V roce 1582 se v krčmě U Svobodů střetl v souboji s Felixem Novohradským z Kolovrat, kterého zabil a následující léta strávil ve vězení a soudními jednáními. Nakonec byl spor s vdovou po Novohradském urovnán smírem a pokutou 125 kop grošů. V roce 1590 se oženil s Alžbětou Mládkovou, dcerou Jiřího Mládka. Manželství trvalo přesně dvacet let, ale zůstalo bezdětné. Ke konci života Daczickému docházely peníze, jednak vinou dlouhotrvajícího soudu, a dále i úpadkem dolování stříbra v Kutné Hoře. Ani při bouřlivém společenském životě nepřestal být vnímavým renesančním humanistou. Příležitostně veršoval a především systematicky navázal na rodovou měšťanskou kroniku, kterou začal sepisovat jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími pokračovateli kroniky byli dědeček Mikuláš z Práchňan a otec Ondřej Daczický. Mikuláš kroniku rozvinul s pozoruhodnou vážností, filozofickým a historickým nadhledem a faktografickou přesností. Prot...

Miguel Delibes

Miguel Delibes Setién byl španělský romanopisec a od roku 1975 člen Španělské královské akademie. Zprvu se živil jako sloupkař a novinář v deníku El Norte de Castilla, které později řídil, dokud se postupně nezačal věnovat v první řadě svým románům. Delibes byl velkým znalcem kastilského rurálního prostředí, jeho flóry a fauny, a také příznivcem lovu. Byl jedním z nejoceňovanějších španělských autorů doby po občanské válce ; množství jeho děl bylo zdramatizováno nebo sloužilo za předlohu filmovým projektům . V roce 1946 se oženil s Ángeles de Castro, se kterou měl sedm dětí. Od roku 1998 trpěl rakovinou, což mu znemožňovalo pokračovat v práci.

Max Dvořák

Max Dvořák byl historik umění působící ve Vídni, čelný představitel I. Vídeňské školy dějin umění. Max Dvořák se narodil 4. června 1874 na roudnickém zámku v rodině lobkowitzkého archiváře Maxe Dvořáka a jeho první ženy Hermíny Voglové. Přestože velmi brzy přišel o matku, jeho dětství bylo poměrně šťastné; na Maxe Dvořáka od mládí působil jeho otec, ve své době uznávaný historik, který mu poskytoval všestranný přehled a zejména také kultivované prostředí roudnického zámku, kde byl nadaný chlapec konfrontován s proslulou knížecí galerií i rozsáhlou knihovnou. Po obecné škole v Roudnici přešel na roudnické reálné gymnázium, kde začal psát verše a vedl studentský časopis; vysokoškolská studia zahájil v roce 1892 na české univerzitě v Praze, kde navštěvoval seminář historie; výběr oboru do značné míry předurčil fakt, že měl nastoupit na otcovo místo knížecího archiváře. Během studií v Praze byl žákem významných českých historiků té doby jako byl Jaroslav Goll, Antonín Rezek, Čeněk Zíbrt či Josef Emler. Na Maxe Dvořáka nejvíce zapůsobil Jaroslav Goll, u kterého pracoval v semináři na tématu Prvé poselství z Čech do Polska za Válek husitských; přestože vztah Golla a Dvořáka byl poněkud komplikovaný, Dvořák se k němu vždy hlásil jako ke svému učiteli; své dopisy Gollovi nikdy neopomněl podepsat slovy Váš vděčný žák. Gollovu přísnou objektivitu a kritické studium pramenů využíval Dvořák i ve svých pozdějších uměleckohistorických studiích, takže bývá řazen mezi příslušníky takzvané Gollovy školy. Na univerzitě se seznámil s jejími dalšími členy, budoucími historiky Josefem Pekařem, Bohumilem Navrátilem a zejména s Josefem Šustou; se Šustou pojilo Dvořáka celoživotní přátelství a jejich vydaná korespondence je jedním z nejvýznamnějších pramenů k Dvořákovu soukromému a profesnímu životu. Max Dvořák na sebe upozorňoval nejen schopnostmi a inteligencí, ale také elegantním a kultivovaným vystup...

Martin Domes

Martin Domes je majitel studia MD webdesign, webdesigner, lektor a autor počítačové literatury. Jako šéfredaktor nakladatelství a vydavatelství Computer Press stál za vznikem více než 500 počítačových knih. Publikoval také interaktivní videolekce na webu JNP.cz. Je autorem online výukového programu SEO akademie a autorem e-knihy Nejlepší obchodník je váš web. Články pravidelně publikuje ve svém blogu.

Martin Dejdar

Martin Dejdar je český herec, dabér, tanečník, zpěvák, komik, moderátor a filmový producent. V roce 1987 ukončil Martin Dejdar studium na pražské DAMU a nastoupil ke svému prvnímu divadelnímu angažmá do pražského klubového divadla Studio Ypsilon. V tomto dnes již legendárním souboru byli jeho kolegy například Jiří Lábus nebo Oldřich Kaiser a mnozí další. V roce 1993 získal svou první hlavní roli ve filmovém muzikálu Šakalí léta. Následovaly filmy Amerika a Učitel tance, za druhý jmenovaný obdržel v roce 1995 cenu Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 1999 měl premiéru film Panství, který Martin Dejdar koprodukoval a hrál v něm hlavní roli, jako producent se následně podílel také na filmu Eliška má ráda divočinu. Kromě filmů byl obsazen do hlavních rolí televizních seriálů Zdivočelá země, Konec velkých prázdnin nebo Poslední sezona. Především svůj komediální talent a pohotovost využil Martin Dejdar při práci moderátora zábavných televizních pořadů jako Šance, Ptákoviny, Na vlastní nebezpečí nebo Vaše velká premiéra. Pro televizi dabuje Barta Simpsona v kresleném seriálu Simpsonovi. V dabingu dále propůjčil hlas například i Jimu Carreymu. V roce 2006 založil společně s producentem Romanem Rounem hokejovou charitativní show HC Olymp. Od září 2008 do října 2011 jej diváci mohli pravidelně vídat na TV Nova v původním českém sitcomu Comeback, kde hrál Františka „Ozzáka“ Pacovského. Pro roky 2011 a 2012 se stal členem poroty 2. a 3. ročníku Československo má talent. V roce 2017 se stal soutěžícím v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. V následující sérii se stal hereckým koučem nových soutěžících. Od roku 2019 hraje mjr. Josefa Strouhala v seriálu Specialisté. V roce 2020 vytvořil internetový projekt „Přání pro tebe“ s cílem pomáhat hercům, hudebníkům, zpěvákům a dalším tvůrčím osobnostem překlenout výpadek příjmu způsobený omezeními provozu divadel a kulturních zařízení souvisejícími se snahou zabránit šíření...

Marie Domská

Narozena 22. 9. 1982 v Hulíně. Středoškolská učitelka angličtiny. Autorka sci-fi povídek a románu.

Lubomír Dobrý

Emeritní profesor PhDr. Lubomír Dobrý, CSc. , československý basketbalový trenér a pedagog. Od srpna roku 1953 až do konce února roku 2013, tedy téměř šedesát let působil na katedře sportovních her Institutu tělesné výchovy a sportu, který od roku 1965 nese název Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Dne 22. ledna 2014 byl jmenován emeritním profesorem. Jmenovací dekret mu předal děkan fakulty a předseda fakultní Vědecké rady docent Vladimír Süss. Univerzita Karlova tak ocenila celoživotní přínos profesora Lubomíra Dobrého ve vědecké práci i ve prospěch fakulty. Ve své činnosti propojil akademickou, pedagogickou a trenérskou činnost. V letech 1950 až 1957 byl trenérem Československé basketbalové reprezentace mužů na Mistrovství Evropy v basketbale mužů 1953 v Moskvě a žen na Mistrovství Evropy v basketbale žen 1950 v Budapešti, 1952 v Moskvě, 1956 v Praze, na Mistrovství světa v basketbalu žen 1957 v Rio de Janeiro, Brazílie. Byl asistentem trenéra Vladimíra Hegera na ME 1978 v Polsku a asistentem trenéra Pavla Petery na Mistrovství Evropy v basketbale mužů 1985 ve Stuttgartu a 1987 v Athénách. S basketbalovou reprezentací mužů získal stříbrnou medaili na ME 1985, byl čtvrtý na ME 1953 a osmý na ME 1987, s týmem žen získal celkem pět medailí, stříbrnou za druhé místo na ME 1952 v Moskvě a čtyři bronzové za třetí místa . Od roku 1961 byl předsedou trenérské rady sekce košíkové ÚV ČSTV. V československé basketbalové lize žen byl v roce 1951 trenérem družstva žen Slavia Žabovřesky Brno, které získalo titul mistra Československa, další dvě sezóny 1952 a 1953 v československé basketbalové lize mužů byl trenérem Slavia Pedagog Brno se kterým získal dva tituly mistra Československa. Poté odešel do Prahy a po dobu 10 sezón v letech 1954 až 1964 byl trenérem družstva žen Slavia VŠ Praha . Dalších sedm sezón v letech 1972 až 1979 byl trenér...

Linda Doeser

Anglická autorka knih o zdraví, výživě, cvičení, meditaci a alternativních léčebnách metodách; editorka knih kuchařských předpisů.

Len Deighton

Leonard Cyril Deighton je britský vojenský historik a spisovatel. Len Deighton se narodil v Londýně v roce 1929. Pracoval krátkou dobu u britských železnic a pak nastoupil vojenskou službu u RAF jako fotograf přidělený ke zvláštní vyšetřovací skupině. Po svém propuštění v roce 1949 odešel studovat na St. Martin's School of Art a poté mu bylo uděleno stipendium na Royal College of Art. V té době si přivydělával jako číšník a zalíbilo se mu kulinářské umění, o němž napsal mnoho článků do Observeru a také dvě knihy. Po jistou dobu pracoval jako ilustrátor v New Yorku a jako umělecký ředitel jedné reklamní agentury v Londýně. Nakonec se přestěhoval do Dordogne a začal pracovat na své první knize Svazek Ipcress, která vyšla poprvé v roce 1962 a měla okamžitě ohromný úspěch. Od té doby vydal Deighton dvacet čtyři knih literatury faktu i smyšlených příběhů, včetně špionážních románů a velmi precizně propracovaných válečných novel. Všechny jeho práce se proslavily na celém světě.

Kateřina Dvořáková

Narozena 1974. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a metodických materiálů pro výuku angličtiny, též sestavovatelka všeobecných testů.

Kate Denton

Jindra Dušek

Narozen 31. 7. 1931 ve Vysokém Mýtě, zemřel 31. 7. 2009 v Chocni. Prof., Ing., CSc., vysokoškolský učitel, biolog. Zajímal se o botaniku a entomologii, publikoval v tomto oboru i německy.

Jean Dutourd

Jean Gwenaël Dutourd byl francouzský novinář, kritik a prozaik. Jeho dílo zahrnuje na sedm desítek krátkých i rozsáhlých próz. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy, Vejce pro Maršála a Hrůzy lásky. Narodil se v rodině zubního lékaře Francise Dutourda a Andrée Haasové. Ve svých dvaceti letech byl dva týdny vězněn po německé invazi do Francie za druhé světové války. Po šesti týdnech se mu podařilo utéci a vrátil se do Paříže. Studoval na Sorboně, studia zcela neuzavřel, nezískal osvědčení z psychologie. Na Sorboně se seznámil s filozofem Gastonem Bachelardem. V době studií, 22. května 1942, se oženil s Camille Lemercierovou, měli syna Frédérica a dceru Claru, která zemřela. Na začátku roku 1944 byl zatčen, utekl a podílel se na osvobození Paříže během Pařížského povstání. První knihu vydal v roce 1946. V letech 1963 – 1999 publikoval články ve francouzských novinách France-Soir. 14. července 1978 se stal terčem útoku, který zničil jeho byt v Paříži, nezpůsobil však žádné oběti na lidech. 30. listopadu 1978 byl zvolen do Francouzské akademie. Od roku 1987 do roku 2007 připravoval týdenní sloupky v Radio Courtoisie. 8. května 1989 byl zvolen do Académie nationale des Sciences, Belles-lettres et Arts de Bordeaux. V roce 1997 byl zvolen za člena Serbian Academy of Sciences and Arts, oddělení pro jazyk a literaturu. Spolupracoval s Philippem Bouvardem v programu francouzského radia na RTL Les Grosses Têtes, kde odpovídal od roku 2001 denně telefonicky na dvě otázky a účastnil se osobně vysílání jako čestný host. Svou účast ukončil v roce 2008. Do roku 2009 předsedal Sdružení na obranu francouzského jazyka. Dutourd zemřel 17. ledna 2011 ve věku 91 let. Jeho pohřeb se konal dne 21. ledna 2011 v kostele Saint-Germain-des-Prés v Paříži, pak na hřbitově hřbitově Montparnasse. Zúčastnil se jej také novinář Philippe Bouvard, spisovatelé Alain Decaux a Max Gallo, historička Helene Carrere d'Encausse, vydavatel Raphaël S...

Jack B Du Brul

Americký spisovatel.

Ivan Dvořáček

MUDr. Ivan Dvořáček, CSc. , vedoucí katedry didaktiky a pedagogiky ILF. Věnoval se metodice tvorby počítačových programů pro modelové problémové situace v oblasti neodkladné péče. Publikace o první pomoci.

Ivan Dieška

Ivan Dieška byl československý horolezec, funkcionář, publicista a spisovatel, zasloužilý mistr sportu a držitel zlatého odznaku Iamesu, ve své době patřil mezi nejlepší slovenské horolezce a byl také nejvýznamnějším publicitou. Předseda trenérské rady čs. horolezeckého svazu, spoluzakladatel čs. skalních závodů, organizátor prvních středoevropských boulderingových závodů. Napsal horolezecké encyklopedie a vrcholné sportovní funkcionáře přesvědčil o významu horolezectví jako vrcholového sportu, čímž horolezci získali značnou finanční podporu. Jeho spolulezci byli např. jeho bratr Peter Dieška či Pavel Pochylý. 210 výstupů ve Vysokých Tatrách

František Dostál

František Dostál je český fotograf žijící v Praze. Ačkoliv patří mezi uznávané české fotografy, pravdou je, že focení po celý svůj život bral jako „pouhý“ koníček. Námětem jeho fotografií jsou především lidé pražských ulic. Narodil se v Praze. Studoval na průmyslové škole strojnické, kde se i poprvé seznámil s fotografií. Fotografovat začal o něco později, nikdy se však nestal fotografem z povolání. Téměř do svého důchodu pracoval jako konstruktér obráběcích strojů. Prvotní inspirací mu byla jeho rodná pražská čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi v různých momentkách, zdánlivě obyčejných situacích. Jeho fotografie však nikdy obyčejné nebyly. Doslova propadl kouzlu pražských ulic. František Dostál je dobrým pozorovatelem svého okolí, dokonce i maličkosti a zdánlivě všední věci zachycoval způsobem, kterým se fotografie staly tak „nevšední“. Zmáčknutím spouště uměl vnést do fotografie určitou nadsázku a humor. Uměl zachytit okamžik, tak jako by uměl předvídat a věděl, že tento okamžik nastane. Jeho první snímek byl otištěn v polovině 60. let v týdeníku Květy a následovaly tisíce dalších.

Derib

Narozen 8.8.1944 Švýcarsko. Autor comicsů.

Demosthenes

Démosthenés , byl athénský politik, řečník a právník. Tento autor slavných filipik se narodil v zámožné athénské rodině roku 384 př. n. l. a zemřel v roce 322 př. n. l. V mládí, když mu bylo 7 let, ztratil svého otce, který vlastnil zbrojířskou dílnu. Otec tajně doufal, že jeho syn převezme rodinou živnost, ale Démosthenés si už jako mladík vzal do hlavy, že se stane slavným řečníkem, neboť toužil po popularitě: záviděl úspěšným vítězům procesů jejich věhlas, který si svými vystoupeními mezi lidmi získávali. Pro profesi řečníka scházelo Démosthenovi přirozené nadání, dokonce podle svědectví mírně šišlal a drmolil, takže o jeho zarputilých cvičeních se vyprávějí celé legendy. Říká se, že jeho první řeč skončila totálním fiaskem, kdy jako řečník musel odejít z řečniště. Není ostatně divu, Athény se staly centrem rétoriky a diváci byli značně zhýčkaní. Po této řeči prý spěchal domů, kdy jej cestou dohnal přítel a známý herec Satyrka. Ten mu v praxi ukázal, kde dělá chyby a Démosthenés se začal horlivě učit správně mluvit a vyslovovat. Zjistil, že mimika, tón hlasu a gestikulace jsou velice důležité pro přednesení řeči. Začal tvrdě pracovat na své kondici a projevu. Pilně studoval také literaturu, zvláště sloh Thukydida, naslouchal přednáškám Platóna, který byl pokládán za skvělého mistra slohu. Poté začal dělat vše, aby jeho hlas zesílil – přednášel za výstupu na horu nebo se snažil překřičet příboj. Aby dosáhl čisté výslovnosti, dával si do úst kaménky, a přesto se snažil mluvit čistě a hlasitě. Postupem času si Démosthenés získal pověst schopného řečníka a řada Athéňanů projevila zájem o jeho služby. Nejprve se zabýval soukromými procesy, postupem času se čím dál více věnoval politice. Kolem roku 350 př. n. l. pronesl první ze svých slavných filipik – řečí namířených proti králi Filippovi II. Makedonskému. Vladaře označil za úhlavního nepřítele a žádal, aby se athénská politika otočila proti němu. Nedostalo se mu v...

Dagmar Dvořáková

Překladatelka z němčiny.

Arnošt Denis

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Anthony Doerr

Anthony Doerr je americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román Jsou světla, která nevidíme, česky vydaný v roce 2015. Spisovatel se narodil v Novelty ve státě Ohio. Následně vystudoval nedalekou University School a roku 1995 odpromoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku, Maine. V současnosti žije s manželkou a dvěma syny ve městě Boise, Idaho. Jeho prvotinou byla sbírka novel s názvem The Shell Collector , která byla v České republice vydaná roku 2016 pod názvem Sběratel mušlí. Mnoho příběhů z knihy se odehrává v Africe a na Novém Zélandu, kde Doerr dříve pracoval a žil. Jeho další sbírku povídek představuje Memory Wall z roku 2010, česky vydaná roku 2016 pod názvem Zeď vzpomínek. Dále také napsal v roce 2004 román About Grace a v roce 2007 memoáry Four Seasons in Rome. Děj jeho druhého románu Jsou světla, která nevidíme je zasazen do Francie okupované za 2. světové války. Kniha sklidila velmi dobré kritiky i velký ohlas mezi čtenáři. Dostala se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihla se do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrála Pulitzerovu cenu za rok 2015. V současné době Doerr mimo jiné píše sloupek pro deník The Boston Globe a přispívá do The Morning News, on-line magazínu ve Spojených státech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anthony Doerr na anglické Wikipedii.

Alexander Dubček

Alexander Dubček byl československý politik slovenské národnosti, hlavní osobnost pražského jara 1968. Narodil se roku 1921 v Uhrovci v místní škole – ve stejném domě jako Ľudovít Štúr. Jeho otec Štefan Dubček byl vyučený tesař, který několik let pracoval v USA, kde se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. V roce 1925 odjel malý Alexander Dubček se svými silně levicově zaměřenými rodiči, zakládajícími členy družstva Interhelpo, do města Biškek v sovětské Kyrgyzii. Později se Dubčekovi přestěhovali do města Gorkij a v roce 1938 se vrátili na Slovensko, protože podle nových směrnic by museli přijmout jediné sovětské občanství. Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v Dubnici nad Váhom a v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska. Měl tři syny. V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání, v němž byl zraněn a jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích v Trenčíně a Banské Bystrici. Absolvoval Vysokou školu politickou ústředního výboru KSČ a získal akademický titul doktora sociálně-politických věd . Protože z dětství velmi dobře ovládal ruský jazyk, byl vyslán do Moskvy, kde v letech 1955–1958 studoval politické vědy, současně s Michailem Gorbačovem. Po roce 1989 mu byly uděleny čestné doktoráty řady světových univerzit, např. v Itálii, Španělsku či USA. Od roku 1958 byl stranickým tajemníkem v Bratislavě a členem Ústředního výboru KSS. V této funkci se poprvé střetl s tehdejším prezidentem Antonínem Novotným kvůli připravované změně Ústavy, s níž Dubček nesouhlasil. Roku 1959 se stal tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl. Protože v Moskvě zažil rehabilitace Stalinových obětí, prosazoval rehabilitaci slovenských komunistů pronásledovaných v letech 1951–53 a po konfliktu s Novotným byl opět přesunut na Slovensko. Brzy se však do ÚV vrátil a dosáhl ustavení takzvané Kolderovy komise. Od roku 1962 zastával funkci vedoucíh...

Alena Damijo

Pokřtěna a odkojena Otavou, vysokoškolsky vzdělaná Moravou. Už od dětství milovala knížky a nesnášela matematiku a cizí jazyky, a tak vystudovala na FF UP český jazyk a literaturu. Hned poté odjela v roce 2002 před původně plánovanou výukou bohemistiky na ruské univerzitě do Londýna; roční aupairský pobyt se však protáhl na patnáct let a obohatil se o jednoho manžela, dvě holčičky, tři zlaté rybičky, nespočet cizojazyčných přátel a v neposlední řadě i učitelský postgraduál se specializací na první stupeň. Autorka teď dříve pohrdanou angličtinu nejen učí a miluje, ještě navíc v londýnské základní škole kraluje – působí ve vedení školy, koordinuje několik předmětů, organizuje kulturní a společenské akce a je okresním poradcem pro vzdělávání žáků mladšího věku. Lásku k dříve vystudované češtině pěstuje už jen u dětí vlastních a po večerech ji spřádá do veselých fejetonů o životě za Malou louží.

Zdeněk Dráb

Narozen 1925 v Praze. Ing., CSc., docent, literatura z oboru automatizace a systémového inženýrství.

Waris Dirie

Waris Dirie je somálská modelka, spisovatelka, herečka a aktivistka za lidská práva. Waris Dirie se narodila v roce 1965 nomádské rodině v Somálsku. Ve třinácti letech utekla z domu, aby se vyhnula domluvenému sňatku se starším mužem. S pomocí své tety se z Mogadiše dostala až do Londýna, kde žila u bohatých příbuzných – somálského velvyslance, pro které pracovala. Po skončení jeho doby působnosti se Waris rozhodla zůstat v Londýně a nevrátit se s nimi do Somálska. V prvních měsících se Waris živila jako uklízečka v místním McDonaldu. Waris náhodou objevil fotograf Terence Donovan, který jí pomohl dostat se až na titulní stranu Pirelliho kalendáře. Tím odstartovala její modelingová kariéra. Úspěšně pak propagovala přední světové značky Chanel, Levi´s, L´Oréal nebo Revlon. V roce 1987 si Waris zahrála vedlejší roli v bondovském filmu Dech života. Předváděla také na molech v Londýně, Miláně, Paříži a New York City. Objevila se i v módních časopisech Elle, Glamour a Vogue. V roce 1995 o ní BBC natočilo dokumentární film Nomádka v New Yorku . Na vrcholu své kariéry, v roce 1997, v rozhovoru pro časopis Marie-Claire poprvé otevřeně promluvila o ženské obřízce, kterou v dětství prodělala. Tento rozhovor oblétl média po celém světě. V témže roce se Waris stala velvyslankyní Populačního fondu OSN , který bojuje proti praktikování ženské obřízky ve světě, a také navštívila svou matku v rodném Somálsku. Její první autobiografická kniha Květ pouště vyšla v roce 1998 a brzy se stala mezinárodním bestselerem. Waris později úspěšně vydala další knihy nazvané Svítání v poušti , Dopis mé matce a Děti pouště , která byla použita v evropské kampani namířené proti ženské obřízce.V roce 2009 byl na motivy její knihy Květ pouště natočen celovečerní film, ve kterém si hlavní roli zahrála etiopská supermodelka Liya Kebede. Film se zatím promítal ve 20 zemích světa vč...

Vojtech Dangl

Vojtech Dangl byl slovenský historik, spoluzakladatel, přední představitel a popularizátor vojenských dějin na Slovensku. V rodných Šahách absolvoval základní a střední školu a po maturitě nastoupil na České vysoké učení technické v Praze, ale zakrátko přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde absolvoval studium v oboru historie – filosofie. Následně v letech 1962–1968 působil jako odborný pracovník v Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici a po vojenské prezenční službě pracoval ve Slovenském ústavu památkové péče a ochrany přírody v Bratislavě . V letech 1970–2004 působil jako vědecký pracovník ve Vojenském historickém ústavu v Bratislavě, kde v letech 1990–1994 zastával funkci zástupce náčelníka a v letech 1994–1999 ředitele odboru vojensko-historických výzkumů. V letech 1999–2004 působil jako předseda vědecké rady VHÚ. Roku 2004 odešel z VHÚ a ve své vědecko-výzkumné práci pokračoval v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. Byl členem Slovenské historické společnosti, Slovensko-maďarské historické komise a Spolku slovenských spisovatelů. Zemřel 8. července 2018 a 12. července 2018 byl zpopelněn v krematoriu v Bratislavě. Dangl se vědecko-výzkumně i organizačně podílel na etablování vojenských dějin jako historické disciplíny na Slovensku. Stál u zakládání a konstituování VHÚ, který nadále slouží jako institucionální základna výzkumu vojenských dějin. Spoluzaložil a dlouhodobě vedl vědecký časopis Vojenská história vydávaný tímto ústavem. Systematicky zkoumal vojenské dějiny Slovenska. Je autorem 14 monografií a více než 50 studií a spoluautorem 10 kolektivních monografií a 11 encyklopedických děl. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Dangl na slovenské Wikipedii....

Viktor Dackevič

Ruský autor přírodovědných publikací a fotograf.

Sína Drahorádová-Lvová

Sína Lvová byla prozaička, autorka románů, redaktorka a překladatelka z japonštiny. Přeložila a publikovala celou řadu dětských pohádek z českého i exotického prostředí . Překládala romány a poezii z japonského a čínského prostředí. Zpracovávala cestopisné zápisky a cestovatelské deníky českého antropologa a misionáře P. Pavla Šebesty, které vycházely ve spoluatorství.

Shawna Delacorte