Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 241 - 300 z celkem 5138 záznamů

Melissa De la Cruz
Melissa vyrůstala v Manile a přestěhoval se do San Francisca s její rodinou, kde absolvovala střední školu The Convent of the Sacred Heart. Vystudovala dějiny umění a angličtinu na Kolumbijské univerzitě. Melissa de la Cruz je autorkou nejlépe prodávaných The Au-Pairs románů pro dospívající a dospělé, a také spoluautorkou knihy How to Become Famous in Two Weeks or Less. Pracuje jako módní a kosmetické editorka a píše pro mnoho publikací, včetně The New York Times, Marie Claire, Harper je bazar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, San Francisco Chronicle, je, McSweeney Teen Vogue, CosmoGirl! A Seventeen. Strávila čas jako novinářka sledující klubové dění v New Yorku a nyní žije v Los Angeles se svým manželem.
Více od autora
Ladislav Dvořák
Básník a prozaik.Jeho věcné arytmické básně jsou protipolem budovatelské lyriky. Narodil se 1.12.1920 v Krásněvsi u Velkého Meziříčí, zemřel 22.6.1983 v Rokycanech. Pochází z početné rodiny vesnického kováře. Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty zde studoval jako privatista. Maturoval 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe a do 1945 v továrně Avia Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách 1948 byl ze studia vyloučen. 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce a do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ musel vrátit do továrny a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. 1956–66 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do 1968 v propagaci nakladatelství Orbis, jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie a konečně jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze . Po podepsání Charty 77 byl propuštěn. Živil se jako dělník v závodě na protetické přístroje a v papírnách, v Ústavu sér a očkovacích látek, byl korektorem v deníku Mladá fronta. První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko a v Kytici . Sazba jeho první sbírky byla 1948 rozmetána a některé její básně vyšly 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci. Dvořák přispíval do časopisů: Kritický měsíčník, Akord, od 1956 Červený...
Více od autora
Keith R. A DeCandido
Keith Robert Andreassi DeCandido je americký sci-fi a fantasy spisovatel a hudebník.
Více od autora
Jiří X Doležal
Známý český publicista, novinář a aktivista Jiří X. Doležal se narodil roku 1965 v Jindřichově Hradci. V letech 1984 až 1988 studoval psychologii na FF UK, v roce 1988 tamtéž nastoupil k postgraduálnímu studiu. Vysokou školu ukončil s titulem PhDr., jenž neužívá a diplomovou prací na téma sociální interakce v malé skupině v průběhu společného řešení problému. Od roku 1990 publikoval texty a fotografie ve společenských magazínech jako Fórum, Playboy a mnohé další. Svou profesní kariéru však spojil především s jedním časopisem, na jehož počest začal užívat i písmeno X za svým křestním jménem. Tím byl samozřejmě týdeník Reflex, do nějž přispívá od roku 1991.
Více od autora
Jiří Viktor Daneš
Jiří Viktor Daneš byl profesor geografie na české univerzitě v Praze. Narodil se v Pavlově. Na české univerzitě v Praze vystudoval na počátku 20. století historii a geografii. Byl velkým znalcem zemí Balkánského poloostrova, navštívil dvakrát Ameriku , v letech 1909–1910 podnikl spolu s botanikem a pozdějším rektorem pražské univerzity Karlem Dominem cestu do Indonésie a Austrálie a stal se tak asi nejlepším znalcem tohoto kontinentu u nás. Byl dopisujícím členem Queenslandské královské akademie věd. Při všech cestách, které podnikl v rámci svého diplomatického působení, se snažil získat co nejvíce vědeckých poznatků pro svou další práci. Zabýval se úvahami nad konceptem tzv. Bílé Austrálie, tj. zda je vhodné imigraci z Asie podporovat, nebo jí bránit. V cestopise Tři léta při tichém oceáně najdeme řadu informací o australské společnosti, kultuře, politice, chválí australský sociální systém a komentuje nevalnou úroveň školství. Po ukončení diplomatické služby podnikl již dříve plánovanou cestu dlouhou cestu po Tichomoří a východní Asii. Navštívil Nový Zéland, Havaj, Japonsko, Čínu, a cestu kolem světa dokončil návratem přes Kanadu a Velkou Británii do vlasti. Od zimního semestru 1923/24 přednášel na Přírodovědecké fakultě UK, kde také působil v akademickém roce 1925/26 ve funkci děkana a zároveň také dva roky dojížděl do Bratislavy, kde na nově zřízené univerzitě zakládal geografický ústav. V létě 1927 se vydal s manželkou na plánovanou roční studijní cestu po USA, které poznával a hlavně přednášel. 10. dubna 1928 ho při fotografování naftových věží v Hollywoodu přejelo auto. Zemřel následujícího dne v nemocnici v Culver City. Urna s popelem byla po velkolepém pohřbu uložena na hřbitově u strašnického krematoria. V prosinci 1919 dostal nabídku vstoupit do diplomacie, v roce 1920 se stal prvním generálním konzulem Československé republiky v Austrálii, v Sydney. Jeho úkolem bylo navázat politické a...
Více od autora
Jaroslav Dietl
Jaroslav Dietl byl český autor televizních seriálů, filmový a televizní scenárista, dramatik a dramaturg působící zejména v období normalizace. Narodil se v Záhřebu v Chorvatsku. V necelých čtyřech letech se však se svými českými rodiči a dvěma sestrami přestěhoval nejprve do Borovan u Trocnova a posléze do Brna. Tam chodil do obecné školy a v letech 1940–1944 byl studentem reálného gymnázia v Brně. Odtud předčasně odešel na textilní průmyslovou školu, kterou ukončil se zdarem maturitou v roce 1949. Pak byl rok posluchačem Filozofické fakulty MU v Brně, poté vychovatelem učňů v Brně. Z Brna se rozhodl odejít do Prahy, protože zde dostal místo na Ministerstvu sociální péče. V Praze byl v letech 1950–1955 studentem na Filmové fakultě Akademie múzických umění, scenáristiku a dramaturgii studoval u profesora M. V. Kratochvíla. Ještě během svých studií se stal dramaturgem nově vznikající Československé televize. V roce 1962 změnil zaměstnání, odešel do Československého státního filmu a nakonec se stal spisovatelem z povolání. V roce 1973 byl vyloučen z KSČ. Rok před svým úmrtím byl ale jmenován zasloužilým umělcem. Známý je hlavně díky televizním seriálům Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer, Píseň pro Rudolfa III., Byli jednou dva písaři, Tři chlapi v chalupě, Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalérie nebo Žena za pultem. Napsal řadu her, některé z nich zfilmoval, případně podle filmu vytvořil následně divadelní hru. Také některé filmy zpracoval i jako seriál a obráceně. Publikoval také v deníku Mladá fronta a časopisu Dikobraz. Vedle rozsáhlých prací, jakými byly televizní seriály, napsal Dietl také filmové scénáře, které měly různou kvalitativní úroveň. Dietl byl multižánrovým scenáristou, který psal jak scénáře komedií Ženu ani květinou neuhodíš , Nejlepší ženská mého života nebo Křtiny , pohádek Falošný princ (Duša...
Více od autora
Jan Dungel
Jan Dungel je český přírodovědec, malíř, grafik a ilustrátor. Dětství prožil ve Vracově na jižní Moravě. Vystudoval gymnázium v Kyjově a pak biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, krátce působil také v Biofyzikálním ústavu Akademie věd, v současné době působí již jako umělec na volné noze. V minulosti ilustroval dětské knihy i beletrii. Několikrát navštívil jihoamerické pralesy , kde zachycuje živočichy v jejich přirozeném prostředí . V jihoamerických pralesích cestuje také se svou manželkou Radanou Dungelovou, fotografkou, jež přispívá do jeho publikací. Ilustroval publikace K pramenům Orinoka, Chováme se jako zvířata, Atlas ptáků České a Slovenské republiky, Atlas savců České a Slovenské republiky, Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky, Kniha Konga a dalších populárně-naučných a dětských knížek . Knihy s jeho ilustracemi vyšly i v zahraničí – Německu, Holandsku, Spojeném království, Francii nebo Polsku. Kniha Chováme se jako zvířata, kterou napsal Zdeněk Veselovský, byla oceněna titulem „Nejkrásnější kniha roku 1992“. Atlas ptáků České a Slovenské republiky byl v roce 2002 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii populárně-naučné literatury.
Více od autora
Helen Dickson
Narodila se a stále ještě žije v jižním Yorkshireu. Bydlí s manželem na farmě, kde kombinuje psaní romancí s pěstováním zemědělských plodin. Je rozenou optimistkou a realistkou s příměsí romantiky - což byl také jeden z důvodů, proč začala psát romantickou literaturu. K tomu se ovšem přidalo i velké vnitřní uspokojení, které jí vlastní tvorba přináší. Je vdaná už třicet let a s manželem vychovali dva syny. Miluje přírodu, ráda čte, chodí do kina a poslouchá hudbu - hlavně klasickou, i když ze všeho nejradši má operu. K literatuře ji přivedla láska k historii, z níž má nejraději období občanské války.
Více od autora
Hayley Daze
Britská spisovatelka, autorka poezie a knih pro děti, vysokoškolská a středoškolská pedagožka se zaměřením na historii, pracovnice pro charitativní organizace.
Více od autora
František Drtikol
František Drtikol byl český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935, příležitostně se věnoval i grafice a překladatelství. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Je řazen k nejúspěšnějším českým klasikům fotografie aktu všech dob. Je znám také svou duchovní praxí východních učení, Bhagavadgity a buddhismu, a je označován za zakladatele českého buddhismu. Drtikolův život románově zpracoval Jan Němec v díle Dějiny světla . Narodil se 3. března 1883 v Příbrami v rodině drobného obchodníka jako nejmladší ze tří dětí Františka Drtikola a jeho ženy Marie, rozené Opplové. Po studiích na místním gymnáziu se vyučil fotografem v příbramském fotografickém ateliéru Antonína Mattase. Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově v letech 1901 až 1903. Tato bavorská metropole byla v té době prostoupena secesí, která studium ovlivnila. Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách. Po tříleté vojenské službě v roce 1907 založil v Příbrami svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. V roce 1912 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání. V roce 1911 se jeho společníkem stal Augustin Škarda, se kterým společně vydal album padesáti olejotisků s názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Jejich firma nesla název Drtikol a spol. a fungovala i během první světové války. V ní byl Drtikol nasazen na frontu, zatímco ateliér byl pod Škardovým vlivem. Drtikol v této době nefotografoval, zabýval se především kresbou a psal. Historička umění Anna Fárová označila Drtikolovy válečné texty jako epistolární román. Po svém návratu Drtikol portrétoval ...
Více od autora
Emma Donoghue
Emma Donoghue je spisovatelka, literární historička a autorka řady povídek a dramat. Narodila se v akademicky vzdělané rodině jako nejmladší z osmi dětí. Na Dublinské univerzitě vystudovala angličtinu a francouzštinu. Doktorát získala po studiu na University of Cambridge. Má syna a dceru. Několik jejích románů bylo ověnčeno literárními cenami.
Více od autora
Edgar Dutka
Edgar Dutka je český vysokoškolský učitel, scenárista, režisér a spisovatel, který se stal v roce 2005 za román Slečno, ras přichází nositelem Státní ceny za literaturu. Edgar Dutka vyrůstal od sedmi do devíti let společně se svojí o pět let starší sestrou v dětském domově, protože jejich matka byla v období někdejšího československého komunistického režimu na šest let uvězněna za tzv. protistátní činnost. U Břeclavi byla spojkou převaděčů přes státní hranici.Z vězení matka se spoluvězeňkyní uprchla, přešla hranici a odjela do Austrálie. Se synem se setkala až po 20 letech v roce 1968. Dutka až do maturity vyrůstal v pěstounské rodině u sestřenice své matky. Po dvou letech na Vysoké škole chemické v Pardubicích ze studií zběhl. Po vojně dělal jeden rok číšníka, později odešel do Prahy, kde vystudoval FAMU. Je autorem scénářů divadelních her, českých televizních animovaných seriálů, mezi které náleží Béďa rošťák či Já Baryk.
Více od autora
Donna Douglas
Donna Douglasová žije v Yorku se svým manželem a dcerou. Kromě psaní románů je také velmi uznávanou novinářkou na volné noze. Jako Donna Hayová napsala několik úspěšných romantických příběhů. Sestřičky jsou prvním románem ze série o sestrách z nemocnice Nightingale.
Více od autora
Claude Debussy
Claude Debussy byl francouzský skladatel, který je často spojován s impresionistickým hnutím v hudbě, ačkoli on sám tento termín neschvaloval. Debussy se narodil 22. srpna 1862 v Saint-Germain-en-Laye, brzy projevil nadání pro klavír a v deseti letech nastoupil na pařížskou konzervatoř. Jeho skladby se vyznačují smyslovým obsahem a častým používáním netradičních stupnic a tonálních struktur, což bylo ve své době revoluční a otevřelo cestu mnoha modernistickým skladatelům.
Více od autora
Antonín Dvořák
Narozen 9. 6. 1929 v Křenovicích u Kojetína, zemřel 11. 2. 2005 v Olomouci. Zahradnický odborník, ovocnář.
Více od autora
Zuzana Dostálová
Zuzana Dostálová, dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí . V roce 2018 román Johana .
Více od autora
Zdeněk Dráb
Narozen 1925 v Praze. Ing., CSc., docent, literatura z oboru automatizace a systémového inženýrství.
Více od autora
Vladimír Denkstein
Vladimír Denkstein byl český historik umění, který se věnoval středověkému výtvarnému umění, ředitel Národního muzea v Praze. Po maturitě na Malostranském Jiráskově gymnáziu studoval v letech 1924-1928 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis, historii , později dějiny umění . Ve studiu pokračoval jako stipendista polské vlády ve Varšavě a v Krakově v letech 1928–1929. V letech 1930–1932 byl asistentem prof. Vojtěcha Birnbauma a promoval roku 1932 disertací o gotické cihlové architektuře v Čechách. Pracoval nejprve v Městském muzeu v Českých Budějovicích a s jeho ředitelem Františkem Matoušem vydal knihu Jihočeská gotika, která byla přeložena do několika jazyků. 1938-1939 byl suplujícím profesorem dějin umění na Fakultě architektury ČVUT, od r. 1940 pracoval v zemském archivu a Národní galerii. Dne 1. července roku 1940 nastoupil do národopisného oddělení Národního muzea, odkud jej Josef Opitz roku 1941 výměnou za dr. Františka Kršňáka převedl do oddělení historické archeologie. Koncem 2. světové války byl totálně nasazen do továrny. Hned roku 1945 vstoupil do KSČ. Od roku 1945 byl přednostou, od roku 1948 zastupujícím ředitelem, v letech 1956-1970 vedoucím oddělení historické archeologie a ředitelem Národního muzea. V letech 1971-1972 byl tajemníkem Střediska pro výuku muzeologie FF UK při NM v Praze. Ve 40. a 50. letech se věnoval vědeckému zpracování kamenosochařství období středověku ve sbírce Lapidária, tuto práci začal spolu s Janem Květem pod vedením Josefa Opitze, spolu se Zoroslavou Drobnou a Janou Kybalovou ji uzavřeli roku 1958 katalogem Lapidária. V letech 1948–1951 spolu se Z. Drobnou redigoval Časopis Národního muzea. Jako člen českého výboru Mezinárodní rady muzeí, předseda Svazu českých muzeí a politicky spolehlivý ředitel významné instituce měl v 50. a 60. letech dost příležitostí procestovat země západní i j...
Více od autora
Tomáš Dvořák
Tomáš Dvořák je bývalý český atlet, vícebojař, trojnásobný mistr světa a s výkonem 8 994 bodů bývalý světový rekordman v desetiboji a halový mistr Evropy v sedmiboji. V roce 1999 se stal vítězem ankety Atlet Evropy. S atletikou začal v rodném Zlíně. Poprvé si desetiboj vyzkoušel ve svých patnácti letech. Poté přešel studovat i trénovat do Prahy. Jeho trenérem se od roku 1988 stal Zdeněk Váňa. Jeho kariéra začala 2. místem na juniorském mistrovství Evropy v Soluni roku 1991 a juniorským rekordem Česka v desetiboji, který drží dodnes. Roku 1995 obsadil 2. místo na halovém mistrovství světa v Barceloně, roku 1996 získal 2. místo na halovém mistrovství Evropy ve Stockholmu, a především v roce 1996 byl bronzový na olympijských hrách v Atlantě . Rok na to již s přehledem zvítězil na mistrovství světa v Athénách , v roce 1999 titul obhájil na mistrovství světa v Seville a do třetice titul mistra světa získal v Edmontonu v roce 2001. Jeho největším úspěchem mimo atletický ovál je 1. místo v anketě o nejlepšího atleta ČR z roku 1999, které si vysloužil především díky fantastickému světovému rekordu 8994 bodů, kterého dosáhl 4. července 1999 na stadionu Evžena Rošického v Praze. Tento rekord o dva roky později překonal další Čech, Roman Šebrle . Dvořák nicméně dosud jako jediný desetibojař v historii dokázal třikrát překonat hranici extra-třídy 8900 bodů. Vojnu strávil jako instruktor sportu v Armádě ČR. Získal hodnost nadporučíka a nyní je vojákem z povolání. Na olympijských hrách v Sydney roku 2000 mu medaile unikly kvůli zranění kolene, které si poté léčil v lázních Třeboň. Na posledním mistrovství světa ve finských Helsinkách skončil až 8. se ziskem 8068 bodů, na olympijských hrách v Athénách nedokončil. V roce 2006 účinkoval jako jeden z tanečníků-celebrit v reality show České televize StarDance …když hvězdy tančí...
Více od autora
Silvia Demovičová
Slovenská středoškolská učitelka, překladatelka z angličtiny a němčiny a spisovatelka.
Více od autora
Růžena Dostálová
Růžena Dostálová byla česká filoložka, historička, literární historička, překladatelka a přední byzantoložka. V letech 1945–1950 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy klasickou filologii a zároveň v letech 1949–1952 i novořečtinu. V roce 1952 na téže univerzitě obhájila disertační práci Řecký román o Ninovi na papyrových zlomcích a získala titul PhDr. V roce 1959 získala titul CSc. Po studiu pracovala v ČSAV.V roce 1993 se habilitovala pro obor byzantská a novořecká filologie na Univerzitě Karlově a v roce 1996 byla jmenována profesorkou v oboru klasické filologie. Byla autorkou velkého množství knih, odborných studií i překladů. Externě přednášela na Univerzitě Karlově v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.
Více od autora
Rudolf Deyl
Rudolf Deyl starší byl český herec, manžel herečky Evy Spurné a otec českého herce Rudolfa Deyla mladšího a herečky Evy Deylové. Pocházel z rodiny podnikatele, otec vlastnil kožedělný podnik. Ale syn nechtěl být obchodníkem a od mládí tíhnul k divadlu. Své první herecké zkušenosti získal u tehdejších kočovných hereckých splečností, od roku 1897 studoval herectví ve Vídni na Ottově herecké akademii. Po absolutoriu školy působil krátce do roku 1902 v Zemském divadle v Lublani, v letech 1902 až 1905 přesídlil do Plzně odkud pak přešel do pražského Národního divadla, kde setrval až do roku 1942, kdy odešel do důchodu. Svého syna herce Rudolfa Deyla mladšího přežil o pět let a zemřel ve vysokém věku 96 let. Byl velmi znám jako velký příznivec a obdivovatel dostihového sportu a stal se pravidelným návštěvníkem pražského dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Je po něm pojmenována ulice v Praze.
Více od autora
Robyn Donald
Robyn se narodila roku 1940 na Novém Zélandu. Jako nejstarší dítě v rodině často strašívala své čtyři sestry a jednoho bratra krvavými historkami, obvykle vymyšlenými na základě poslední knihy, kterou si sama přečetla. Za její vlastní spisovatelskou kariéru mohou vlastně dvě nemoci. Tou první byla chřipka mladší sestry, u níž tehdy Robyn bydlela. Tu zimu její sestra trpěla celou sérií chřipek a ukrutně se nudila. Jednou, jak Robyn vzpomíná, zaskřehotala, že by si ráda přečetla něco veselého a optimistického. Robyn jí sehnala pár knížek z nakladatelství Mills & Boon. Samotnou ji příběhy zaujaly natolik, že si chtěla přečíst další. A protože se jí už nepodařilo žádné sehnat, začala si je pro sebe psát sama. Druhou nemocí byl infarkt jejího manžela. Když se z těžké srdeční příhody vzpamatovával, všiml si, že Robyn právě dokončila jeden rukopis. A navrhl jí, aby ho „někam“ poslala. Robyn to odmítala, protože věděla, že rukopis zdaleka není dokonalý, ale když i lékař jejího manžela řekl, že ho text pobavil, provedla poslední korektury a román odeslala… O tři měsíce později jí došla nabídka na uzavření vydavatelské smlouvy! První román vyšel Robyn roku 1977, od té doby jich napsala desítky dalších. V současnosti žije Robyn na severu Nového Zélandu, v zemi, kde nikdy není zima, v domě obklopeném pomerančovníkovými háji, a píše. Občas ji napadá, že psaní knih je vlastně podobné zahradničení. I zde vzniká nová krajina myšlenek ze semínek nápadů, snů a obrazů. A obě tyto činnosti – psaní i zahradničení – mají společné i další věci: dávají možnost zažít pocity naprostého štěstí i nejhlubší beznaděje. A z obou bolí v zádech… Robyn stále píše , oporu jí poskytuje její chápající manžel a dvě dorostlé děti se svými partnery, vnučka a – nesmíme zapomínat! – nesmírně hlasitý, veselý a vždy ke všemu odhodlaný pes rasy, kterou Robyn nazývá skorolabrador....
Více od autora
Přemysl Doberský
Doc. MUDr. Přemysl Doberský, DrSc. byl český lékař interní medicíny, představitel české obezitologie a v šedesátých letech hlavní dietolog Ministerstva zdravotnictví. Byl zakladatelem Pracoviště experimentální dietetiky a vědecký pracovník IKEM v Praze 4. Je autorem kontrastní diety, která slouží k redukci nadváhy. a další dietetické příručky. V roce jeho úmrtí 1983 byl vydán Dietní systém MUDr. Přemysla Doberského a kolektivu pro nemocnice a lázeňská zařízení jako závazná celostátní norma.
Více od autora
Placido Domingo
Plácido Domingo je světoznámý španělský operní pěvec, dirigent a umělecký manažer. Je jedním z nejvšestrannějších a nejuznávanějších tenorů v historii opery, jeho repertoár zahrnuje více než 150 rolí. Domingo se narodil 21. ledna 1941 v Madridu ve Španělsku, poté se s rodinou přestěhoval do Mexika, kde vystudoval hudbu a začal svou pěveckou kariéru. Na operním jevišti debutoval v roce 1961 v malé roli v Národní opeře v Mexico City.
Více od autora
Pierre Daninos
Narodil se 26. května 1913 v Paříži. V roce 1931 začal pracovat jako novinář, až později se stal spisovatelem a humoristou. Jeho nejznámější knihou se staly Zápisky majora Thompsona , které byly i zfilmovány. Zemřel 7. ledna 2005 v Paříži.
Více od autora
Pavel Doulík
Narozen 12.10.1977 v Teplicích. PaedDr., vysokoškolský pedagog, odborné práce z pedagogiky a školského managementu, obecné didaktiky, metodologie pedagogického výzkumu, též autor didaktických prací pro výuku přírodovědných předmětů.
Více od autora
Otmar Doležal
ing. Otmar Doležal narozen 26. 9. 1920 v Brně- předseda Společnosti Jána Maliarika-SJM dne 19. ledna 2002 byl ustanoven na základě přímého pověření Jána Maliarika a dědického práva. Vydavatelství Sulabha bylo založeno jako vlastní vydavatelství SJM z pověření dědiců Mistrova odkazu. Obsahově navazuje na vydavatelskou činnost Jána Maliarika, jeho žáků a především pak syna Otmara Maliarika a dále na dlouholetou vydavatelskou činnost zakladatele SJM ing. Otmara Doležala , který jednak za dob totality neúnavně připravoval, vydával, filozoficky rozvíjel a šířil významné tituly z Mistrova díla samizdatovou formou a po r. 1989 tuto činnost ještě zintenzivnil. Celkem takto připravil bezmála na dvě stě knih, publikací, scénářů a dalších literárních prací. V dnešní době vydavatelství Sulabha pokračuje v této linii a pracuje nejen na vydávání samotných děl z Mistrova odkazu, ale podporuje jejich rozvíjení, další umělecké, vědecké a filozofické zpracování. ing.Otmar Doležal zemřel 14. 6. 2008
Více od autora
Osamu Dazai
Osamu Dazai, rodným jménem Šúji Cušima, japonsky 太宰 治 byl japonský spisovatel. Narodil se v rodině bohatého statkáře. Studoval francouzskou literaturu na vysoké škole, ale studium nedokončil. Na škole se prvně pokusil, kvůli školním výsledkům, spáchat sebevraždu. O další sebevraždu se pokusil spolu s vdanou milenkou. Poté si vzal gejšu, načež ho rodina vydědila – ovšem také kvůli jeho angažování se v levicových skupinách. Byl v té době rovněž drogově závislý. I s manželkou se pokusil o sebevraždu . Poté se rozvedli. Následně, v letech 1940-1946, prožil své nejproduktivnější období, kdy vydal řadu knih a dosáhl i jistých úspěchů. Po roce 1946 se však dostal znovu do krize, trpěl alkoholismem i psychickými poruchami. Během této krize napsal jedno ze svých nejúspěšnějších děl, Člověk ve stínu. Poté spáchal sebevraždu, která se mu tentokrát již povedla. Jeho prózy jsou značně autobiografické, až sebestředné, zobrazují ale i sociální konflikty japonské společnosti a bariéry mezi třídami.
Více od autora
Olga Drahotová
Absolvovala gymnázium v Pardubicích a obory dějiny umění a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze v l. 1951–1956. Po kratším působením v Českém rozhlase a v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze pracovala od r. 1960 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, nejdříve při inventarizaci nezpracovaných sbírek, poté v odboru skla a keramiky jako odborný asistent, pak jako samostatný odborný pracovník a v l. 1990–1996 jako vedoucí odboru. I v důchodovém věku byla pak ve stavu muzea až do r. 2000. V l. Byla členkou AIHV – Mezinárodní asociace pro dějiny skla, Sklářské sekce ICOM, Sklářské sekce při České archeologické společnosti a České sklářské společnosti.
Více od autora
Miguel Delibes
Miguel Delibes Setién byl španělský romanopisec a od roku 1975 člen Španělské královské akademie. Zprvu se živil jako sloupkař a novinář v deníku El Norte de Castilla, které později řídil, dokud se postupně nezačal věnovat v první řadě svým románům. Delibes byl velkým znalcem kastilského rurálního prostředí, jeho flóry a fauny, a také příznivcem lovu. Byl jedním z nejoceňovanějších španělských autorů doby po občanské válce ; množství jeho děl bylo zdramatizováno nebo sloužilo za předlohu filmovým projektům . V roce 1946 se oženil s Ángeles de Castro, se kterou měl sedm dětí. Od roku 1998 trpěl rakovinou, což mu znemožňovalo pokračovat v práci.
Více od autora
Marta Davouze
Marta Davouze, dříve Marta Železná byla česká nakladatelka, publicistka a spisovatelka. Vystudovala Filozofickou fakultu UK, působila jako knihovnice a nakladatelská redaktorka. Byla dlouholetou ředitelkou Centra Franze Kafky, které vydalo úplné Spisy Karla Poláčka a Dílo Franze Kafky. Je považována za inspirátorku Ceny Franze Kafky a pražského pomníku Franze Kafky od Jaroslava Róny. Dlouhá léta byla manželkou Vladimíra Železného, se kterým měla dva syny, Davida a Jakuba. Jejím druhým manželem byl Francouz Joël Davouze.
Více od autora
Mark Dzirasa
Manager a lektor, zaměřený na profesní a osobnostní rozvoj. Působí též v Česku.
Více od autora
Marceline Desbordes-Valmore
Marceline Desbordes-Valmorová byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To vneslo do její poezie teskný podtón. Její srdce a paměť však zůstávaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Narodila se 20. června 1786 ve flanderském městečku Douai. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Otec se živil jako malíř znaků a erbů, rodině se dařilo dobře. Po revoluci roku 1789, kdy byla většina zámků zpustošena, už však nikdo nepotřeboval emblémy a rodina se ocitla v bídě. Pomoc se rozhodla Marcelinina matka hledat u bohatého příbuzného, který měl plantáže v Karibiku. Na tuto strastiplnou cestu vzala ze svých dětí právě Marcelinu. Tři roky se spolu potloukaly po Francii a snažily se vydělat si peníze na cestu. Marcelina se například u jedné rodiny v Bordeaux, ač sama dítě, starala o sedm let mladšího chlapečka . Když se konečně dcera s matkou dostaly na ostrov Guadeloupe v Karibiku, zjistily, že jejich cesta byla marná, neboť jejich příbuzný byl před nějakým časem zabit domorodci. Matka brzy po příjezdu na ostrov zemřela na žlutou zimnici a Marcelina zde zůstala opuštěna. S velkými obtížemi se pak na podzim roku 1802 vrátila do Francie. Toto strastiplné dětství poznamenané bídou a křivdami v ní navždy zanechalo stopy. Po návratu do Francie strávila nějaký čas doma u otce a živila se šitím. Pak ale odešla do Lille a Rouenu a zkusila své štěstí u divadla. Do Rouenu, kde dostala angažmá, za ní přijely i obě sestry a sdílely s ní domácnost. Marceline tedy opět trpěla chudobou, protože pomáhala k obživě i jim a ke všemu posílala nějaké peníze otci. Roku 1804 dostala příležitost stát se členkou ...
Více od autora
Lucie Dvořáková
DJ Lucca, vlastním jménem Lucie Dvořáková, roz. Kvasnicová, je DJ z Moravy, která se specializuje na taneční hudbu, a to zejména na techno a v současné době i minimal. S mixováním hudby začala v roce 1999 v Boby centru v Brně. Vystupuje na českých i zahraničních festivalech a v klubech po celém světě. Podle hudebního časopisu XMAG byla nejoblíbenější DJkou ČR v roce 2003. Od září 2004 pracuje pod vlastním labelem Acapulco Records. V posledních letech občasně vystupuje na technoparties spolu s kytaristou Michalem Pavlíčkem. Na konci roku 2012 se po několikaletém vztahu vdala za hudebníka Michala Dvořáka, se kterým má čtyřletého a ročního syna. Její sestrou je Leona „Qaša“ Kvasnicová, choreografka a tanečnice.
Více od autora
Kathie DeNosky
Když byla Kathie DeNosky malá, její oblíbené příběhy byly vždy ty, které skončily "a žili šťastně až do smrti." Tak jako teenager četla první Harlequin a zjistila, že je zde stejný šťastný konec, stala se okamžitě celoživotním fanouškem romantiky. Od vydání své první knihy Cože, manželé?! v květnu 2000 Kathie napsala více než dvacet pět knih pro Silhouette. Hledá inspiraci všude, ráda cestuje a zkoumá nová místa, aby její čtenáři měli pocit, že jsou tam a zažívají vše spolu s hrdiny a hrdinkami.
Více od autora
Karel Dvořák
* 28. 5. 1913, Olomouc † 9. 6. 1989, Praha Literární historik a editor Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Dvořákovými prvními odbornými příspěvky byla 1934 hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Mladistvé překlady básní, próz a filozofických úvah z němčiny, latiny a dalších jazyků otiskoval v 30. letech v katolicky orientovaných časopisech, odborné studie a recenze uveřejňoval později v Listech pro umění a kritiku, Řádu, Kritickém měsíčníku, České literatuře, Zlatém máji, Českém lidu, ve Věstníku Národopisné společnosti československé při ČSAV, Studia ethnographica...
Více od autora
Joseph Delaney
Joseph Henry Delaney je britský učitel v důchodu, autor sci-fi a fantasy románů. Z jeho pera vzešlo zhruba dvanáct knih. Jeho spisovatelská kariéra započala vydáním erotického sci-fi thrilleru Mercer\'s Whore, jenž napsal pod pseudonymem J.K. Haderack. Pod svým vlastním jménem pak již psal Učně lovce duchů – svůj první román pro děti, z něhož později vyrostla celá série Kroniky Wardstone. Joseph Delaney pracoval jako technik, učitel angličtiny a nakonec založil oddělení Média a film na Blackpool Sixth Form College – specializoval se na upírskou literaturu. Po vydání druhého dílu své slavné série odešel do důchodu a začal psát na plný úvazek. Žije v hrabství Lancashire na severu Anglie. Má tři děti a sedm vnoučat. Většina míst z jeho série o lovci duchů je inspirována strašidelnou krajinou Lancashiru a místními duchařskými historkami.
Více od autora
Josef Dvořák
Narozen 25. 4. 1942 v Horní Cerekvi. Herec, divadelní ředitel a spoluautor divadelních her.
Více od autora
Josef Duben
Narozen 24. 8. 1950 v Praze. Ing., zootechnik, pedagog, novinář, mluvčí, je autorem především článků, zejména ze zemědělství a veterinární medicíny, též básník a spisovatel. Populární tiskový mluvčí Státní veterinární správy, který každou svou tiskovou zprávu již mnoho let obohacuje vtipnými veršíky k danému tématu.
Více od autora
Josef Dostál
Narozen 20. 12. 1903 v Praze, zemřel 12. 5. 1999 tamtéž. Prof., RNDr., DrSc., botanik, vysokoškolský pedagog, specializace na systematickou botaniku.Také horolezec, turista a ochránce přírody.
Více od autora
Josef Dobeš
Narozen 4.7.1904 v Přezleticích u Brandýsa nad Labem, zemřel 28.9.1985 v Praze. Dostihový jezdec a trenér, literatura z oboru.
Více od autora
Jaromír Doležal
Jaromír Doležal byl český literární historik, překladatel a diplomat. Narodil se v rodině Cyrila Doležala , učitele na národní škole v Hostákově, a jeho manželky Kateřiny, rozené Všetečkové . Matka byla též učitelka, Jaromír Doležal měl bratra a tři sestry. Gymnázium absolvoval v Třebíči a v Pelhřimově, kde maturoval v roce 1903. V Praze začal studovat klasickou filologii, ale pražská studia přerušil, protože v roce 1904 odešel do Vídně. Zde pracoval jako knihovník a úředník a současně pokračoval ve studiu, když na vídeňské univerzitě studoval slavistiku. Zapojil se do vídeňského kulturního života, kde mezi jeho známé patřili Josef Svatopluk Machar, Helena Malířová a Ivan Olbracht. V roce 1919 byl na vídeňské univerzitě promován doktorem filozofie. Po vzniku Československa pracoval v diplomatických službách nového státu, když se stal nejprve ve Vídni legačním tajemníkem a následně konzulem ve Vídni , Splitu a Poznani . V letech 1929–1931 a 1935–1939 pracoval na pražském ministerstvu zahraničních věcí. Po zániku Československa odešel na vlastní žádost do důchodu. Po 15. březnu 1939 se věnoval aktivně literatuře, psal povídky s náměty z loveckého života a fejetony pro rozhlas o životě zvířat. Byl pohřben v Náměšti nad Oslavou. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Též fotografoval, jeho fotografie zveřejňoval tisk. Námětem příspěvků Jaromíra Doležala v tisku byla především příroda. Publikoval pod řadou pseudonymů a šifer jako Cyrill Pavlíček, ing. Roman Pistorius aj.
Více od autora
Jan Dvořák
Narozen 30. 1. 1951 v Praze. Doc., PhDr., divadelní teoretik a kritik, práce a redakční činnost v oboru. Také editor publikace o výtvarníkovi Jaroslavu Rónovi.
Více od autora
Jan Doležal
Ing. Jan Doležal, Ph.D., PMP . Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001; získal certifikaci projektového manažera IPMA Level B . Je členem Společnosti pro projektové řízení , o. s., kde je předsedou sekce Projektově orientované společnosti. Jako projektový manažer působil ve firmách Logos, a. s., Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře a řídil velké mezinárodní projekty . Má zkušenosti s projekty z komerčního, akademického i veřejnoprávního sektoru. Dnes je ředitelem a jednatelem společnosti PM Consulting, s. r. o., a členem několika profesních a odborných sdružení – např. Czech Project Management, o. s., nebo Asociace strojních inženýrů. Od roku 2007 je registrován v Národním registru poradců.
Více od autora
Jan Dědič
Jan Dědič je vysokoškolský profesor na Katedře podnikového a evropského práva na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Působí i na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je také partnerem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. V roce 1975 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích působil 4 roky jako odborný asistent na Vysoké škole ekonomické v Praze a v roce 1979 získal titul JUDr. Potom šest let pracoval jako podnikový právník a v roce 1985 se vrátil na Vysokou školu ekonomickou v Praze opět jako odborný asistent. V roce 1990 se stal advokátem. V roce 1992 získal docenturu a v roce 1995 profesuru. Určitou dobu byl členem Komunistické strany Československa. Je členem Legislativní rady vlády ČR. Dále je také členem Rekodifikační komise nového zákona – občanský zákoník. V neposlední řadě je předsedou Rozkladové komise České národní banky. Stal se právníkem roku 2006 v oboru obchodní právo. Publikuje články v odborném tisku, je autorem a spoluautorem řady knižních monografií a skript.
Více od autora
František Dražan
František Dražan byl český strojní inženýr, profesor a děkan Fakulty strojní ČVUT Českého vysokého učení technického v Praze. Dražan se narodil v Michli v rodině železničního zřízence. Roku 1930 maturoval na české reálce v Praze 12 a poté nastoupil na strojní odbor Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Studium dokončil roku 1936 složením II. státní zkoušky. Poté nastoupil jako konstruktér do Škodových závodů. V letech 1938 – 1939 pracoval v podniku Ferrovia v Radotíně a poté se opět vrátil do Škodových závodů, kde zůstal do konce roku 1952. V následujících letech působil na Ministerstvu těžkého strojírenství jako hlavní inženýr. V roce 1958 byl jmenován profesorem pro obor strojů pro práce zemní a stavební. Od roku 1960 vyučoval na Fakultě strojní ČVUT. Od roku 1961 se stal vedoucím katedry transportních zařízení, v letech 1962 – 1964 byl děkanem fakulty. Byl také proděkanem pro vědecko-výzkumnou činnost a prorektorem pro vědecko-výzkumnou činnost. Je autorem několika publikací.
Více od autora
František Drastík
Narozen 8.4.1902 v Grodzieci ve Slezsku, zemřel 13.9.1984 v Praze. Prof.,Ing., dr.techn., DrSc., profesor na fakultě elektrotechnické, literatura z oboru užití kovů a kovářství.
Více od autora
Consuelo Delgado Cortada
Španělská autorka knih pro děti a publikací z oblasti sociologie.
Více od autora
Antonín Daněk
Narozen 1960. Ing. ekonomie, autor odborných prací ze mzdového účetnictví a pojišťovnictví, též publikace o turistice po Čechách.
Více od autora
Anthony Doerr
Anthony Doerr je americký spisovatel a držitel Pulitzerovy ceny za román Jsou světla, která nevidíme, česky vydaný v roce 2015. Spisovatel se narodil v Novelty ve státě Ohio. Následně vystudoval nedalekou University School a roku 1995 odpromoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku, Maine. V současnosti žije s manželkou a dvěma syny ve městě Boise, Idaho. Jeho prvotinou byla sbírka novel s názvem The Shell Collector , která byla v České republice vydaná roku 2016 pod názvem Sběratel mušlí. Mnoho příběhů z knihy se odehrává v Africe a na Novém Zélandu, kde Doerr dříve pracoval a žil. Jeho další sbírku povídek představuje Memory Wall z roku 2010, česky vydaná roku 2016 pod názvem Zeď vzpomínek. Dále také napsal v roce 2004 román About Grace a v roce 2007 memoáry Four Seasons in Rome. Děj jeho druhého románu Jsou světla, která nevidíme je zasazen do Francie okupované za 2. světové války. Kniha sklidila velmi dobré kritiky i velký ohlas mezi čtenáři. Dostala se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihla se do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrála Pulitzerovu cenu za rok 2015. V současné době Doerr mimo jiné píše sloupek pro deník The Boston Globe a přispívá do The Morning News, on-line magazínu ve Spojených státech. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anthony Doerr na anglické Wikipedii.
Více od autora
Angela Dorsey
Angela Dorsey žije v Kanadě ve Vancouveru a ráda se prochází podél skalnatého pobřeží kousek od svého domova. Koně miluje, kam její paměť sahá - poprvé na něm seděla, když jí byly tři a vyšplhala na jednoho, který ležel na pastvě. V součastnosti žádného koně nemá a místo toho věnuje svou lásku tvorům, kteří vznikají v jejích knihách. Napsala již dvacet knih o koních a doufá, že jich bude ještě mnohem víc.
Více od autora
Albína Dratvová
Albína Dratvová byla česká filozofka, docentka filozofie na Univerzitě Karlově, jedna z prvních několika žen, které v období první republiky byly habilitovány. Věnovala se přírodní filozofii a metodologii, vztahu přírodních věd a pozitivizmu. Významně se též podílela svými postoji na emancipačním hnutí moderních žen. Albína se narodila se v Praze v úřednické rodině. Studovala na Státním ženském učitelském ústavu v Praze, který absolvovala v roce 1911. Poté v roce 1913 maturovala na pražském Akademickém gymnáziu. V letech 1913-1917 studovala matematiku a filosofii na Universitě Karlově. Tím byla v roce 1917 byla způsobilá vyučovat filozofii a matematiku na vyšších školách. Zároveň mohla vyučovat na nižších středních školách i fyziku. V roce 1918 obhájila latinskou dizertaci o Descartově etice u prof. Františka Krejčího a prof. Františka Čády a získala titul PhDr. Začala psát pro středoškolské studenty učebnice. Stále toužila po vědecké práci. Po její habilitaci z filozofie přírodních věd přednášela na Přírodovědecké fakultě UK jako soukromá docentka. V roce 1927 byla přijata na Ministerstvo školství do pedagogického oddělení. Zde byla zaměstnána až do německé okupace ČSR, kdy sama požádala o odchod do důchodu. V letech 1941–1947 a působila jako redaktorka časopisu Česká mysl. Kvůli větším rozporům s představiteli katolické církve přestoupila 6. ledna 1941 k církvi českobratrské evangelické, která jí byla názorově bližší, než jiné církve. Poválečné aktivity projevovala v rámci Jednoty filozofické. Své životní zkušenosti popsala ve studii uveřejněné ve Filozofickém časopise roč.1966. Jako většina tehdejších středoškolských profesorek zůstala neprovdána. Byla jednou z prvních žen pracujících ve vědě, proto si dobře uvědomovala těžkosti, které ženy musejí a budou muset překonávat při budování vědecké kariery. ...
Více od autora
William Davis
William R. Davis, absolvent Saint Louis University, je americký kardiolog a autor knih o zdravém životním stylu, známý především svým odmítáním pšenice jako potraviny. Zastává názor, že je natolik geneticky modifikovaná, že přímo ohrožuje zdraví lidí, dokonce ji označuje jako jed.
Více od autora