Výpis všech autorů

Dean Dixon

Dean Dixon byl afroamerický dirigent, který v polovině 20. století významně přispěl k rozvoji klasické hudby. Dixon se narodil v New Yorku a studoval na Juilliard School a Kolumbijské univerzitě. Svou kariéru zahájil ve Spojených státech, ale potýkal se s rasovými překážkami, které omezovaly jeho možnosti. Navzdory těmto problémům se v roce 1941 stal prvním Afroameričanem, který řídil Newyorskou filharmonii.

Alexandra David-Neel

Alexandra David-Néelová, rozená Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová, byla belgicko-francouzská cestovatelka, průzkumnice, spiritualistka, buddhistka a spisovatelka. Ve známost vešla především díky své návštěvě tibetské Lhasy v roce 1924, kdy byl cizincům vstup do města zakázán. David-Néelová napsala přes třicet knih o východních náboženstvích, filosofii i o svých cestách. Měla vliv na beatnické spisovatele jako Jack Kerouac a Allen Ginsberg či filosofa Alana Wattse. Její knihu o Tibetu čte také Karel Kopfrkingl v románu a filmu Spalovač mrtvol. Narodila se v Paříži, v šesti letech se její rodina přestěhovala do Elsene v Belgii. Již v mládí se seznámila s učením Heleny Petrovny Blavatské a Teosofické společnosti. V Paříži studovala filosofii a důkladněji se začala zajímat o buddhismus. V letech 1890 a 1891 cestovala do Indie. V Tunisu se setkala s inženýrem Philippem Francoisem Néelem, za kterého se v roce 1904 provdala. Manžel financoval všechny její další cesty a stal se jejím manažerem a literárním agentem. I když spolu nežili, nikdy se nerozvedli. P. F. Néel zemřel v roce 1941. V roce 1911 David-Néelová podruhé cestovala do Indie, aby tam dále prohlubovala své znalosti o buddhismu. V této době se dvakrát setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem. V letech 1914–1916 žila v jedné ze sikkimských jeskyní nedaleko tibetských hranic a společně s mladým mnichem lamou Jongdänem se věnovala studiu. Jongdän se později stal jejím adoptivním synem. V roce 1916 se vydala do Tibetu. V Žikace se v srpnu 1916 setkala s tehdejším pančhenlámou. Když se chtěla vrátit do Evropy, zrovna probíhala první světová válka, rozhodla se proto vydat do Japonska. V Japonsku se setkala s Ekaiem Kawagučim, který v roce 1901 navštívil Lhasu v převlečení za čínského lékaře. To inspirovalo A. David-Néelovou, která se rozhodla zkusit navštívit Lhasu. Na tuto cestu, která trvala tři roky, se připravovala dvouletým pobytem v jeskyní...

Viliam Dobiáš

doc. MUDr. Viliam Dobiáš, PhD. je slovenský lékař a vysokoškolský pedagog, původně anesteziolog, později specialista v oblasti urgentní medicíny. Od roku 1980 působí ve funkci vedoucího Katedry urgentní medicíny při lékařské fakultě Slovenské zdravotnické univerzity v Bratislavě. Vedoucím je také v Centru pro výuku urgentní medicíny lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2005 je zaměstnán u soukromého provozovatele zdravotnické záchranné služby Life Star Emergency na Slovensku a působí zde ve funkci hlavního lékaře. Kromě toho působí jako konzultant Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí a také jako soudní znalec pro Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky. Několik let je také hlavním rozhodčím mezinárodních soutěží odborné metodické soutěže posádek zdravotnických záchranných služeb Rallye Rejvíz. Je také prezidentem Slovenské společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof. V roce 2013 byl zvolen prezidentem Slovenského Červeného kříže.

Tomáš Durdík

Tomáš Durdík byl český archeolog a kastelolog, který se specializoval na českou hradní architekturu, hmotnou kulturu vrcholného a pozdního středověku i ochranu národního kulturního dědictví. Absolvoval studia prehistorie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974. Po celou svou aktivní kariéru pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR. Přednášel na Fakultě architektury ČVUT, Filozofické fakultě UK v Praze a také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde od července 2012 vedl katedru archeologie. Stal se členem vědeckých rad EUROPA NOSTRA, Deutsche Burgenvereinigung e. V., expertem Mezinárodní rady pro památky a sídla, dále byl člen Comité permanent Castrum Bene a Comité Castella Maris Baltici, člen poroty pro udělování Ceny EU za ochranu evropského kulturního dědictví, člen vědecké rady NPÚ, předseda Stálé komise MK ČR pro hodnocení kulturních památek, starosta Společnosti přátel starožitností, člen Exekutivního výboru Českého národního komitétu ICOMOS, předseda Nezávislé památkové unie, člen Hlavního výboru České archeologické společnosti a člen Centra medievistických studií. Byl rovněž vedoucím redaktorem a předsedou redakční rady Časopisu Společnosti přátel starožitností, členem redakční rady časopisu Zprávy památkové péče a editorem sborníku Castellologica bohemica. Kromě odborných knih a článků byl autorem scénářů k televizním seriálům Hrady obývané i dobývané a Štíty království českého . V roce 2011 mu byla udělena prestižní mezinárodní cena Europa Nostra. Zemřel náhle 20. září 2012, den po návratu z archeologické konference Archaeologia historica v Českém Těšíně. Svými znalostmi, vtělenými též do četných publikací, i neformálním pedagogickým působením mezi brigádníky na archeologických výzkumech, přehledným objasňováním významu archeologického i stavebního dědictví na četných přednáškách či v televizních pořadech nepominutelně ovlivnil značnou část svých součas...

Ruth Jean Dale

pochází z novinářské rodiny. Sama také pracovala několik let jako reportérka a její manžel je redaktorem jednoho menšího jihokalifornského deníku. V novinářské profesi se dokonce uplatnila i není nejmladší dcera. Své příběhy Ruth Jean často umisťuje do nádherné přírody horských scenérií Colorada, jak tomu bylo v jejích předchozích knížkách, vydaných v češtině pod názvy Svatba na zapřenou, Líbánky na zapřenou, Úprk k oltáři nebo v její poslední knize Princezna z farmy, který vyšla letos v edici Láska a smích.

Ruediger Dahlke

Ruediger Dahlke je německý lékař a ezoterik, který je aktivní v oblasti psychosomatické medicíny. Kromě práce psychoterapeuta se věnuje psaní knih a pořádání seminářů. V roce 2012 založil se svou partnerkou poblíž rakouského Grazu léčebně-vzdělávací centrum TamanGa, kde nyní žije. Je zastáncem veganské stravy. Napsal více než 40 knih, které byly přeloženy do 27 jazyků; mezi zásadní patří Nemoc jako řeč duše, Nemoc jako symbol či Princip stínu. Český překlad jeho knih vydává od roku 2014 nakladatelství Cpress. Ve svých knihách si všímá souvislostí mezi tělem a duší, psychikou a nemocí. Podle učení Carla Gustava Junga je stínem naše podvědomí. Je to ta osobnost, jíž bychom nejraději nebyli, ale kterou se nakonec stát musíme, chceme-li být celiství. Svůj stín, tedy svou „temnou stránku“, prociťujeme velmi ambivalentně: je nám protivná, ale zároveň nás fascinuje. Práce se stínem slouží k tomu, abychom se stali vědomými, a je tedy v pravém slova smyslu prací se světlem. Stín je vlastně naším pokladem, obohacuje nás tak jako máloco jiného. Vycházeje ze zákona osudu a pravidel hry života, odpovídá nejdůležitějšímu zákonu: zákonu polarity. Můžeme jej projektovat na druhé – anebo můžeme s jeho pomocí a spolu s ním osobnostně růst. Ruediger Dahlke nám ukazuje, jak svůj stín vypátrat a jak se s ním konfrontovat, abychom ho nakonec mohli přijmout, integrovat do své osobnosti, a možná dokonce i začít milovat. Ten, kdo se pustí do práce na svém stínu, jak je představena v knize, se stane otevřenějším, laskavějším a tolerantnějším – vůči sobě i vůči jiným. Autor v této knize předává návody, jak si sami pomoci, jak se vyrovnat s vlastními nevyřešenými problémy a úkoly, které musíte zvládnout, abyste současně zvládli svou chorobu. Pokud chceme nemoc pochopit jako smysluplnou reakci našeho těla, kterou lidská duše reaguje na neřešené konflikty a převádí je do vědomí, musíme pochopit symbolické významy příznaků nemoci. Přijmout je jako poselství. V této...

Rudolf Dvořák

Rudolf Dvořák byl zakladatel české orientalistiky, univerzitní profesor a překladatel. Nejdříve studoval filologii na Karlově Univerzitě, poté i v Mnichově a Lipsku. Mezi lety 1900–1901 byl děkanem Filozofické fakulty UK, mezi lety 1915–16 pak rektorem celé univerzity. Měl široký záběr takřka do všech odvětví orientalistiky a vydal desítky publikací, a to jak překladů, tak vlastních děl. Spolupracoval též na tvorbě Ottově naučném slovníku, kde napsal většinu hesel z oblasti orientalistiky.

Posuka Demizu

Japonská ilustrátorka komiksů manga.

Peter David

Peter Allen David je americký spisovatel, známý jako autor řady knihy z prostředí Star Treku, či o Spidermanovi. Knih různých žánrů napsal přes 60. Pod pseudonymem David Peters napsal dva románkové cykly pro mládež a je autorem i literatury faktu. Mimo mnoha desítek knih různých žánrů pracoval i pro film, televizi, byl autorem řady komiksů. Je např. spoluautorem televizního seriálu Space Cases. Žije v New Yorku, je ženatý s Katheen a mají spolu čtyři děti: Caroline, Gwen, Shanou a Ariel. První úspěšný román vydal v roce 1987, jednalo se o humorné fantasy o králi Artušovi zasazené do New Yorku 20. století.

Penelope Douglas

Americká spisovatelka a učitelka.Penelope Douglas je autorka známá díky svým Bestsellerům, které se dostaly i do médií jako The New York Times, Wall Street Journal a USA Today. Momentálně žije v Las Vegas se svým manželem a společnou dcerou.

Neil Diamond

Neil Diamond je americký zpěvák a skladatel, jehož kariéra trvá již více než pět desetiletí. Narodil se 24. ledna 1941 v Brooklynu ve státě New York. Diamondův rozsáhlý katalog hitů z něj udělal jednoho z nejprodávanějších hudebníků všech dob. Svou kariéru zahájil v 60. letech 20. století jako skladatel, psal písně pro jiné umělce, ale brzy zaznamenal úspěch s vlastními nahrávkami. Průlom mu přinesla píseň "Solitary Man", po níž následovala řada hitů včetně "Sweet Caroline", "Cracklin' Rosie" a "Song Sung Blue".

Milena Durková

Česká spisovatelka a překladatelka Milena Durková trvale žije ve Spojených státech. Jedná se o autorku, která píše knihy pro děti a mládež a dívčí romány. Mezi její knihy patří například „Příhody černé čarodějnice“, kde autorka seznamuje malé čtenáře s čarodějnicí, která je tak trošku strašidelná a čarodějná nešika, takže se jí vlastně nemusí bát. Jen co skončí jedno její dobrodružství hned je až po uši v dalším. Naštěstí má spoustu dobrých kamarádů, kteří nenechají se dlouho plácat v mizérii a pomůžou jí. Mezi další knihy Mileny Durkové pak patří například „Krvavá paní“, „Jsem průšvih jménem Klaudie“ nebo „Horko ve Sněhulákově“.

Marguerite Duras

Marguerite Duras, vlastním jménem Marguerite Germaine Marie Donnadieu , byla francouzská spisovatelka a dramatička. Její dílo se vyznačuje diverzitou zájmů a aktivit. Jako režisérka i scenáristka reformovala divadelní a kinematografické konvence a klišé. Ve svých prvních dílech spisovatelka psala ještě tradiční románovou formou, v další tvorbě se již přiklání k avantgardnímu literárnímu směru známému jako Nový román. Umělecké jméno Duras si spisovatelka vybrala podle názvu místa, kde stál dům rodiny jejího otce a kde sama nějakou dobu žila. Po svých klasických románových začátcích tvořila další díla stylem nazvaným nehybné psaní . Autorka patří k tvůrcům, u nichž dílo vyplývá z peripetií jejich života. Narodila se ve Francouzské Indočíně jako nejmladší ze tří dětí do učitelské rodiny. Její otec byl středoškolským profesorem matematiky a matka učitelkou na základní škole. V rodině byli již dva sourozenci, bratři Pierre a Paul . Když jí bylo 7 let, otec zemřel na následky tropické choroby a matka, učitelka, byla nucena se s dětmi často stěhovat za prací na různá místa ve Francouzské Indočíně. V té době přibyl do rodiny ještě opuštěný chlapec ze Siamu, kterého se její matka ujala a vychovala ho. Prostředí, se kterým se tak dospívající Marguerite seznamovala, se pak stalo silnou inspirací pro její příští tvorbu. Také oba její bratři se později stali předobrazem jejích mužských postav, starší z nich těch zlých a mladší pak slabých, upínajících se k silnější ženě a neschopných vzdorovat osudu. Postava domorodého chlapce jménem Thanh, žijícího s nimi pod jednou střechou, se stala součástí jejích románů, ve kterých se vracela do tohoto období. Střední školu navštěvovala autorka v místě svého rodiště, nynějším Saigonu, a středoškolská studia dokončila ve Francii v Auteil. Po skončení střední školy se zapsala ke studiu práv a politologie na...

Joseph Delmont

Joseph Delmont , původním jménem Josef Pollak byl filmový režisér a herec, spisovatel a dobrodruh rakouského původu. Český tisk zaznamenal Delmontovo vyprávění o jeho životě v několika verzích, které se v detailech liší: Rodina měla pocházet ze Španělska, a později žít na Pelhřimovsku . Narodil se jako šestnáctý ze sedmnácti dětí. Když se chudá rodina přestěhovala z Waldviertelu do Vídně, v devíti letech utekl s cirkusem, kde se živil jako provazolezec, než po zranění cirkus opustil a protloukal se cvičeným psíkem. V šestnácti měl odjet s irským lovce do Indie. Následně prý jako lovec během dvaceti let procestoval Afriku, Asii, Ameriku, Austrálii, Grónsko a Sibiř. Údajně cestoval devět měsíců po Indii s Rudyardem Kiplingem. Ve svém životopisném vyprávění Delmont uvedl, že ke psaní ho vybídl sám Mark Twain a zmínil i svou práci filmového režiséra v Americe a Berlíně. Podle jiné Delmontovy životopisné verze z téže doby ho ke psaní vyzval Rudyard Kipling. Delmont měl být prvním režisérem, který točil filmy s divokými zvířaty. V roce 1927 též uváděl, že je československý státní příslušník. Mluvil osmi jazyky, psal anglicky, německy a francouzsky. Německé a rakouské zdroje uvádějí, že se narodil v dolnorakouské obci Loiwein, v rakouské oblasti Waldviertel. Jeho rodiče byli kupec Moses Pollak a Rezi , rozená Fuchsová. Poté, co utekl s cirkusem se vyučil soustružníkem. Nadále pracoval jako artista, lovec a chovatel zvěře, který s cirkusem procestoval svět. Od roku 1901 pobýval ve Spojených státech, kde od roku 1903 natáčel nejprve jednodílné, později dvoudílné westernové filmy pro společnost Vitagraph. Roku 1910 se vrátil do Vídně, kde pracoval jako kameraman a ředitel kina. Podílel se např. jako kameraman a technický vedoucí na nejstarším zce...

Jiří Dvořák

Narodil se 18. 5. 1970 ve Frýdlantu. Autor knihy bajek, též básník a překladatel dětské literatury. Též šéfredaktor časopisu o zahradě.Vysutdoval zemědělskou vysokou školu.

Jan Dungel

Jan Dungel je český přírodovědec, malíř, grafik a ilustrátor. Dětství prožil ve Vracově na jižní Moravě. Vystudoval gymnázium v Kyjově a pak biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, krátce působil také v Biofyzikálním ústavu Akademie věd, v současné době působí již jako umělec na volné noze. V minulosti ilustroval dětské knihy i beletrii. Několikrát navštívil jihoamerické pralesy , kde zachycuje živočichy v jejich přirozeném prostředí . V jihoamerických pralesích cestuje také se svou manželkou Radanou Dungelovou, fotografkou, jež přispívá do jeho publikací. Ilustroval publikace K pramenům Orinoka, Chováme se jako zvířata, Atlas ptáků České a Slovenské republiky, Atlas savců České a Slovenské republiky, Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky, Kniha Konga a dalších populárně-naučných a dětských knížek . Knihy s jeho ilustracemi vyšly i v zahraničí – Německu, Holandsku, Spojeném království, Francii nebo Polsku. Kniha Chováme se jako zvířata, kterou napsal Zdeněk Veselovský, byla oceněna titulem „Nejkrásnější kniha roku 1992“. Atlas ptáků České a Slovenské republiky byl v roce 2002 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii populárně-naučné literatury.

Eva Dyndová

Autorka učebnic cizojazyčné obchodní korespondence.

Alfred Döblin

Alfred Döblin byl německý expresionistický spisovatel a lékař. Döblin pocházel z asimilované židovské rodiny. Jeho otec Max byl původně krejčí, oženil se ale s dcerou bohatého továrníka. V roce 1898 se rodina přestěhovala do Berlína, kde Alfred začal studovat medicínu nejprve na Humboldtově univerzitě v Berlíně a později na Univerzitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu . Během studií se začal zajímat o německou filosofii a to převážně o díla Immanuela Kanta, Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho. Po vystudování začal pracovat jako žurnalista v Řezně a v Berlíně, než si otevřel svoji psychiatrickou ordinaci v sousedstvi náměstí Alexanderplatz. Lékařskou praxi prováděl v letech 1911-1914 a 1918-1933. V letech 1914-1918 byl vojenským lékařem. Byl hluboce ovlivněný expresionismem, který byl hlavním myšlenkovým proudem německé avantgardy v prvních dvou desetiletích 20. století. Přihlásil se k němu v časopise Der Sturm, který od roku 1910 v Berlíně vydával Herwarth Walden. Spřátelil se s Ernstem Ludwigem Kirchnerem, expresionistickým malířem a jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Die Brücke, který namaloval jeho portrét. Během vykonávání praxe napsal několik prací, ale žádná z nich nebyla veřejně publikována do roku 1913, kdy vydal sbírku povídek Die Ermordung einer Butterblume . V roce 1915 vydal román Die Drei Sprünge des Wang-Lung , který pojednával o čínském povstání v 18. století. Tato kniha vyhrála cenu Theodora Fontana za rok 1916. V roce 1933 uprchl do Francie, kde získal v roce 1936 občanství. V roce 1940 uprchl před nacisty do Spojených států amerických. V roce 1941 konvertoval ke katolické církvi. V roce 1945 se vrátil do Německa, kde byl z pověření francouzské vlády inspektorem kulturní politiky. Po vzniku NDR se podílel na založení Akademie věd a literatury v Mohuči (D...

Wolfgang Döbereiner

Německý astrolog.

William Diehl

W.Diehl je známý americký autor řady bestsellerů, které mají svůj okruh čtenářů. Spisovatel žije ve Woodstocku v Georgii s manželkou Virginií Gunnovou, vydavatelkou, která je také literárně činná a za svou tvorbu získala cenu Emmy.

Wendy Darlenová

Petr Lander byl český výtvarník, skladatel, textař, spisovatel a překladatel. Studoval na Anglickém reálném gymnáziu v Praze, v septimě byl však zatčen a strávil více než rok ve vyšetřovací vazbě STB. Po dvouleté vojenské službě u PTP a maturitě na Výtvarné škole v Praze spolupracoval s nakladatelstvími jako knižní ilustrátor, jako kreslíř a grafik pracoval i pro krátký film. Patnáct let upravoval stránky Dikobrazu a publikoval v něm svůj kreslený humor. V sedmdesátých letech se věnoval hlavně volné grafice a navázal spolupráci s Pavlem Smetáčkem. Napsali a odvysílali spolu dva cykly rozhlasových pořadů „Setkání víceméně jazzová“ a „Proč právě takhle?“. Později se Lander uplatnil ve Smetáčkově Traditional Jazz Studiu jako autor textů i hudby. Po odchodu do důchodu v roce 1989 se věnoval překladům amerických autorů knížek pro mládež. Sám je autorem řady knih, vydaných pod pseudonymem Wendy Darlenová.

Tibor Déry

Tibor Déry byl maďarský spisovatel, básník, dramatik a esejista. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Déry Tibor na maďarské Wikipedii.

Stephen Desberg

Narozen 10.9.1954. Scénárista úspěšný jak na poli humoristického, tak vážného comicsu. Mezi jeho práce patří např. 27e lettre, 421, Appel de l'enfer, Carmen Lamour, Equator, Etoile du désert, I.R.$., Immortels, Mayam, Scorpion či Tosca.

Robyn Donald

Robyn se narodila roku 1940 na Novém Zélandu. Jako nejstarší dítě v rodině často strašívala své čtyři sestry a jednoho bratra krvavými historkami, obvykle vymyšlenými na základě poslední knihy, kterou si sama přečetla. Za její vlastní spisovatelskou kariéru mohou vlastně dvě nemoci. Tou první byla chřipka mladší sestry, u níž tehdy Robyn bydlela. Tu zimu její sestra trpěla celou sérií chřipek a ukrutně se nudila. Jednou, jak Robyn vzpomíná, zaskřehotala, že by si ráda přečetla něco veselého a optimistického. Robyn jí sehnala pár knížek z nakladatelství Mills & Boon. Samotnou ji příběhy zaujaly natolik, že si chtěla přečíst další. A protože se jí už nepodařilo žádné sehnat, začala si je pro sebe psát sama. Druhou nemocí byl infarkt jejího manžela. Když se z těžké srdeční příhody vzpamatovával, všiml si, že Robyn právě dokončila jeden rukopis. A navrhl jí, aby ho „někam“ poslala. Robyn to odmítala, protože věděla, že rukopis zdaleka není dokonalý, ale když i lékař jejího manžela řekl, že ho text pobavil, provedla poslední korektury a román odeslala… O tři měsíce později jí došla nabídka na uzavření vydavatelské smlouvy! První román vyšel Robyn roku 1977, od té doby jich napsala desítky dalších. V současnosti žije Robyn na severu Nového Zélandu, v zemi, kde nikdy není zima, v domě obklopeném pomerančovníkovými háji, a píše. Občas ji napadá, že psaní knih je vlastně podobné zahradničení. I zde vzniká nová krajina myšlenek ze semínek nápadů, snů a obrazů. A obě tyto činnosti – psaní i zahradničení – mají společné i další věci: dávají možnost zažít pocity naprostého štěstí i nejhlubší beznaděje. A z obou bolí v zádech… Robyn stále píše , oporu jí poskytuje její chápající manžel a dvě dorostlé děti se svými partnery, vnučka a – nesmíme zapomínat! – nesmírně hlasitý, veselý a vždy ke všemu odhodlaný pes rasy, kterou Robyn nazývá skorolabrador....

René Descartes

René Descartes byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Descartes , 2. pád , psáno Descartese či Descartesa, objevuje se také tvar Descarta. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem: Descartes ovšem odmítá běžnou skepsi, „pochybování pro pochybování“, a pochybnost užívá jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie a na matematizaci optiky. Descartes se narodil ve vzdělané šlechtické rodině 31. března 1596 v La Hayne, dnes Descartes, asi 40 km jižně od Tours. Jeho otec byl radou soudu v Rennes, matka brzy zemřela a nadaného, ale neduživého chlapce vychovávala jeho babička. V letech 1604 až 1612 studoval na jezuitské univerzitě v La Flèche, kde se mu dostalo důkladného vzdělání ve scholastické filosofii, matematice i ve vědách. V Rozpravě o metodě sice o užitečnosti tohoto vzdělání pochyboval, v dopise však později svému příteli tuto univerzitu vřele doporučuje. Roku 1616 získal právnické vzdělání na univerzitě v Poitiers a odešel do Paříže, kde psal různá pojednání . Protože chtěl poznat svět, odjel do Holandska, kde se seznámil s fyzikem Beeckmanem, s nímž si pak dlouho dopisoval. Roku 1617 vstoupil do vojska Mořice Oranžského, od roku 1619 bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského, ale bitvy na Bílé hoře se zřejmě nezúčastnil. 16. listopadu 1619 měl blízko německého Ulmu noční vidění Krista, o němž si poznamenal, že v...

Petr Dillinger

Petr Dillinger byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera a jeho ženy Kláry roz. Samkové. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937. V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. ...

Milina Duchoňová

Autorka publikací o vyšívání.

Marianne Dubucová,

Ladislav Deneš

Slovenský fotograf, fotografické publikace ze Slovenska.

Ladislav Daniel

Ladislav Daniel je současný český historik umění, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. Ladislav Daniel je synem hudebního pedagoga prof. PhDr. Ladislava Daniela, CSc. . V letech 1968-1973 vystudoval dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a obhájil rigorózní práci: Cranachova kopie Boschova Posledního soudu . Od roku 1981 byl odborným a vědeckým pracovníkem Národní galerie v Praze, 1983-1984 vedoucím lektorského oddělení, 1985-2001 kurátorem italského, francouzského a španělského malířství 16.-18. století Sbírky starého umění NG, 1999-2001 kurátorem sbírky grafiky a kresby NG. V letech 1993-1994 zastával funkci ředitele Národní galerie v Praze. V letech 1987-1990 byl odborným asistentem dějin umění DAMU v Praze. Byl spoluzakladatelem a vedoucím kurátorem Arcidiecézního muzea v Olomouci . Od roku 1998 působí na Katedře dějin umění FF UP Olomouc jako odborný asistent, od r. 2000 jako docent. V letech 2001–2013 vedl Katedru dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, od r. 2011 je prorektorem UP pro zahraniční vztahy. Od roku 2002 členem vědecké rady FF UP a předseda oborové rady pro doktorské studium. R. 2003 byl jmenován profesorem. Od r. 2007 je členem oborové komise Historie v Grantové agentuře Akademie věd ČR, od r. 2012 je členem Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se starým evropským, zejména italským uměním 16.-18. století a jeho vztahy s českým malířstvím, dějinami sběratelství umění v Čechách a na Moravě. Věnuje se teoretickým otázkám interpretace malířství a vztahu mezi starým a současným uměním. Je autorem četných výstav a katalogů.

John Dos Passos

John Roderigo Dos Passos byl americký prozaik, dramatik, esejista a reportér. Během své dlouhé a úspěšné spisovatelské kariéry napsal 42 románů, celkem je autorem více než 400 uměleckých děl. Dos Passos se narodil v Chicagu jako nemanželský syn známého madeirsko-portugalského právníka z Wall Street, Johna Randolpha Dos Passose Jr. a Lucy Addison Sprigg Madison z Petersburghu ve Virginii. Jeho otec byl odborníkem na kartely a horlivým zastáncem mocných průmyslových konglomerátů, proti kterým později jeho syn ostře protestuje ve svých působivých románových dílech zabývajících se dvacátými a třicátými lety dvacátého století. Johnu Dos Passosovi se dostalo prvotřídního vzdělání. To mu zajišťoval otec, který se k němu ale paradoxně odmítal hlásit až do posledního roku jeho života. V roce 1907 se John Dos Passos pod jménem John Roderigo Madison zapsal na The Choate School ve Wallingfordu . Poté šest měsíců cestoval se soukromým učitelem po Francii, Anglii, Itálii, Řecku a po Středním východě a studoval díla mistrů klasického umění, architektury a literatury. Od roku 1912 navštěvoval Harvardovu univerzitu a po jejím absolvování v roce 1916 se oficiálně stal estétem. Ve snaze zabránit jeho odchodu do armády, platil po dokončení studií na Harvardu Dos Passosův otec svému synovi ještě rok studia umění a architektury ve Španělsku. Ale Dos Passos, podobně jako mnoho jiných mladých mužů jeho věku a postavení, v roce 1917 do armády odešel. V červenci 1917, kdy se Amerika ještě neúčastnila v Evropě již zuřící první světové války, se Dos Passos spolu se svými kamarády E.E. Cummingsem a Robertem Hillyerem přihlásil jako dobrovolník do S.S.U. 60 polního lazaretu armádního sboru Norton-Harjes, kde se stal řidičem sanitky. Jako řidič sloužil i v Paříži a středoseverní Itálii. Poté se ještě stal členem zdravotnického sboru americké armády – v pozdním létě roku 1918 začal pracovat u lékařského arm...

Jiří Doležal

Dřevařský odborník, práce z oboru.

Jelizaveta Dvořáková

Česko-ruský a rusko-český slovník.

Jan Drábek

Jan Drábek narozený v roce 1935, opustil Československo s rodiči v roce 1948. Působil jako hlasatel Svobodné Evropy. Čtvrt století prožil v kanadském Vancouveru, nejdříve jako středoškolský profesor, později jako spisovatel a publicista. Po roce 1990 byl velvyslancem ČR v Keni a Albánii. Žije ve Vancouveru.

Gabriele d'Annunzio

Gabriele d'Annunzio byl italský básník, spisovatel a válečný hrdina. Sehrál velmi kontroverzní roli v počáteční fázi italského fašismu coby jeden z jeho myšlenkových původců a přítel Mussoliniho. Gabriele d'Annunzio byl dalmátského původu. Narodil se v Pescaře jako syn bohatého statkáře a tehdejšího starosty jménem Francesco Rapagnetta. Ve věku 13 let byl adoptován strýcem Antoniem D'Annunzio a převzal jeho příjmení. Sám se ale po celý další život podepisoval „d'Annunzio“, což napovídalo neexistujícímu šlechtickému titulu. Gabrielův talent byl rychle rozpoznán, byl proto poslán do školy v Pratu. Na této škole vydal první básnickou sbírku nazvanou Primo Vere . Básně této sbírky byly inspirovány Carduccim, zejména jeho Ódami barbarskými, řada básní byly násilné imitace Guerriniho. V roce 1881 vstoupil na římskou univerzitu La sapienza, kde se stal členem různých literárních sdružení včetně organizace Cronaca Bizantina a kde psal články a recenze do místního tisku. Publikoval básnické sbírky Canto novo a L'intermezzo di rime a povídkové sbírky Terra vergine , Il libro delle vergini a časopisecky větší část povídek, které byly později publikovány knižně ve sbírce San Pantaleone . Mezitím časopis Angela Sommarugy přestal existovat kvůli skandálu a skupinka mladých literátů kolem něj, do níž Annunzio patřil, se rozptýlila. D'Annunzio se stal žurnalistou, psal pro časopis...

Eva Dedinská

Slovenská autorka beletrie.

Cyndi Dale

Autorka Cyndi Daleová je medzinárodne uznávaná spisovateľka, prednášateľka, liečiteľka a komerčná poradkyňa. Je prezidentkou organizácie Life Systems Services, prostredníctvom ktorej uskutočnila 35 000 sedení s klientmi. Vedie vzdelávacie kurzy po celej Európe, Ázii a Amerike.

Catherine Doyle

Catherine Doyle vyrostla na západě Irska, v současnosti žije v Dublinu. Získala bakalářský titul z psychologie a magisterský titul z vydavatelské činnosti. Je autorkou trilogie Krev za krev, jež je popisována jako Romeo a Julie ve světě Kmotra. Příběh se odehrává v současném Chicagu, kde vyrůstala její matka. Už jako dítě měla Catherine bujnou představivost a pokládá za štěstí, že našla rozumný způsob, jak svou tendenci k vymýšlení příběhů ventilovat. Kromě sledování filmů, běhání a cestování si Catherine dle svých slov ráda dělá legraci ze svých dlouholetých přátel a žije převážně v noci.

Berta Daňková

Spoluautorka knihy - Sbírka maturitních příkladů z matematiky.

Antonín Dolejší

Autor prací z oboru zahrádkářství a ovocnářství.

Alois Dostál

Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.

Vladimír Doležal

Vladimír Doležal je český politik, člen Občanské demokratické strany, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny. Absolvoval České vysoké učení technické v Praze . Od roku 1991 byl členem ODS. V 90. letech se po dobu čtyř let věnoval podnikání. V roce 1996 se uvádí jako místostarosta obvodu Praha 15. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva městské části Dolní Měcholupy za ODS. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS . Obhájil mandát ve volbách v roce 2002. Byl členem sněmovního rozpočtového výboru. V letech 2003-2006 byl rovněž místopředsedou klubu ODS. V roce 2005 působil za ODS v dozorčí radě České konsolidační agentury. Byl odborníkem ODS na rozpočtové a daňové otázky a témata důchodové reformy. Vystupoval proti zavedení registračních pokladen za vlád ČSSD. Na jaře 2005 patřil mezi iniciátory novely obchodního zákoníku, která umožnila velkým vlastníkům vytlačit minoritní akcionáře. Na poslanecký mandát ovšem rezignoval v lednu 2006. Ve sněmovně ho nahradil Tomáš Kádner. Důvodem Doležalovy rezignace byla aféra, v níž ho policie vinila z toho, že žádal od skupiny podnikatelů pro pražského radního z obvodu Praha 10 Tomáše Hrdličku úplatek 800 000 Kč. V prosinci 2005 ho sněmovna vydala k trestnímu stíhání. V březnu 2010 mu soud za nepřímé úplatkářství udělil peněžitý trest. V době soudního verdiktu působil Doležal na úřadu městské části Praha 15 jako tajemník.

Václav Daněk

Překladatel a básník, nar. 9. 7. 1929, Praha Rodiče V. Daňka byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech přesídlili do Kralup u Chomutova. Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech . Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře a v Chomutově , poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a zároveň studoval u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy zpěv. Studia divadelní dramaturgie na AMU v Praze ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil. Od roku 1954 po odchod do důchodu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Praze. Původní i překladovou poezii a publicistické práce publikuje od 1945 v novinách a časopisech: Čs. rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena , Svět práce, Světová literatura , Tvorba, Život, Tvar aj. Pod jménem Viktora Kudělky vyšel Daňkův překlad básní France Prešerena Můj sen šel po hladině , na kterém se podílel s Josefem Hiršalem a Luďkem Kubištou. Pro Čs. rozhlas redigoval literární pořady a texty Josefa Hiršala, Ivana Wernische, Miroslava Červenky, Miroslava Drozdy, Václava Černého, Lumíra Čivrného, Antonína Přidala aj., kryté cizími jmény. Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe ; Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha a adaptoval řadu literárních děl . Užívá šifer vd, d, da. Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů 20. let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjod...

Přemysl Doberský

Doc. MUDr. Přemysl Doberský, DrSc. byl český lékař interní medicíny, představitel české obezitologie a v šedesátých letech hlavní dietolog Ministerstva zdravotnictví. Byl zakladatelem Pracoviště experimentální dietetiky a vědecký pracovník IKEM v Praze 4. Je autorem kontrastní diety, která slouží k redukci nadváhy. a další dietetické příručky. V roce jeho úmrtí 1983 byl vydán Dietní systém MUDr. Přemysla Doberského a kolektivu pro nemocnice a lázeňská zařízení jako závazná celostátní norma.

Petr Dufek

PhDr. Petr Dufek , 1978 - 1991 Motoristická současnost , 1991 - 1997 Svět motorů, autor 9 knih s motoristickou tématikou.

Osamu Dazai

Osamu Dazai, rodným jménem Šúji Cušima, japonsky 太宰 治 byl japonský spisovatel. Narodil se v rodině bohatého statkáře. Studoval francouzskou literaturu na vysoké škole, ale studium nedokončil. Na škole se prvně pokusil, kvůli školním výsledkům, spáchat sebevraždu. O další sebevraždu se pokusil spolu s vdanou milenkou. Poté si vzal gejšu, načež ho rodina vydědila – ovšem také kvůli jeho angažování se v levicových skupinách. Byl v té době rovněž drogově závislý. I s manželkou se pokusil o sebevraždu . Poté se rozvedli. Následně, v letech 1940-1946, prožil své nejproduktivnější období, kdy vydal řadu knih a dosáhl i jistých úspěchů. Po roce 1946 se však dostal znovu do krize, trpěl alkoholismem i psychickými poruchami. Během této krize napsal jedno ze svých nejúspěšnějších děl, Člověk ve stínu. Poté spáchal sebevraždu, která se mu tentokrát již povedla. Jeho prózy jsou značně autobiografické, až sebestředné, zobrazují ale i sociální konflikty japonské společnosti a bariéry mezi třídami.

Melita Denková

Melita Denková je česká spisovatelka, scenáristka, režisérka, překladatelka a redaktorka. Psát začala až před čtyřicítkou, v době, kdy pracovala jako asistentka režie v České, resp. Československé televizi. Jako autorka dětské literatury debutovala v Československém rozhlase sérií pohádek na dobrou noc v pohádkovém cyklu Hajaja. Její svébytná poetika, smysl pro detail a živý dialog se projevily také v pozdější tvorbě, kdy překročila hranice žánru pohádky. V posledních letech píše též čtivou pohádku historickou, romány z období posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků. Každý rok připravuje k vydání novou knihu, zároveň pracuje jako redaktorka na volné noze. Žije střídavě v Praze a ve starobylém domě na Českomoravské vysočině. Dále např.: Putování do země Laskominy, Loudavý vlak, Pohádky ze země vysoké trávy, Zuzka Všetečná, řečená Knoflík, Pohádky z růží, Motýl ze skleněnky, Aprílová pohádka, Opice z Jahodové ulice, Pohádky zblízka i zdálky To nejlepší z Hajaji , Albatros 2005

Marceline Desbordes-Valmore

Marceline Desbordes-Valmorová byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To vneslo do její poezie teskný podtón. Její srdce a paměť však zůstávaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Narodila se 20. června 1786 ve flanderském městečku Douai. Byla nejmladší ze čtyř sourozenců. Otec se živil jako malíř znaků a erbů, rodině se dařilo dobře. Po revoluci roku 1789, kdy byla většina zámků zpustošena, už však nikdo nepotřeboval emblémy a rodina se ocitla v bídě. Pomoc se rozhodla Marcelinina matka hledat u bohatého příbuzného, který měl plantáže v Karibiku. Na tuto strastiplnou cestu vzala ze svých dětí právě Marcelinu. Tři roky se spolu potloukaly po Francii a snažily se vydělat si peníze na cestu. Marcelina se například u jedné rodiny v Bordeaux, ač sama dítě, starala o sedm let mladšího chlapečka . Když se konečně dcera s matkou dostaly na ostrov Guadeloupe v Karibiku, zjistily, že jejich cesta byla marná, neboť jejich příbuzný byl před nějakým časem zabit domorodci. Matka brzy po příjezdu na ostrov zemřela na žlutou zimnici a Marcelina zde zůstala opuštěna. S velkými obtížemi se pak na podzim roku 1802 vrátila do Francie. Toto strastiplné dětství poznamenané bídou a křivdami v ní navždy zanechalo stopy. Po návratu do Francie strávila nějaký čas doma u otce a živila se šitím. Pak ale odešla do Lille a Rouenu a zkusila své štěstí u divadla. Do Rouenu, kde dostala angažmá, za ní přijely i obě sestry a sdílely s ní domácnost. Marceline tedy opět trpěla chudobou, protože pomáhala k obživě i jim a ke všemu posílala nějaké peníze otci. Roku 1804 dostala příležitost stát se členkou ...

Marc Di Duca

Britský autor turistických průvodců.

Jiří X Doležal

Známý český publicista, novinář a aktivista Jiří X. Doležal se narodil roku 1965 v Jindřichově Hradci. V letech 1984 až 1988 studoval psychologii na FF UK, v roce 1988 tamtéž nastoupil k postgraduálnímu studiu. Vysokou školu ukončil s titulem PhDr., jenž neužívá a diplomovou prací na téma sociální interakce v malé skupině v průběhu společného řešení problému. Od roku 1990 publikoval texty a fotografie ve společenských magazínech jako Fórum, Playboy a mnohé další. Svou profesní kariéru však spojil především s jedním časopisem, na jehož počest začal užívat i písmeno X za svým křestním jménem. Tím byl samozřejmě týdeník Reflex, do nějž přispívá od roku 1991.

Jan Dražan

Jan Dražan . Pracuje 27 let v médiích. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách. Působil v Mladé frontě DNES a IN magazínu Hospodářských novin. Později v Týdnu, Lidových noivnách a Echo24.cz a Týdeníku Echo jako zástupce šéfredaktora. Dnes pracuje v Seznam Zprávy a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Kromě výše uvedených titulů je spoluautorem knihy Václava Cílka Poutník časem chaosu.

Jan Dostál

Jan Dostál byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. V letech 1940–1944 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a pak v letech 1945–1949 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vratislava Nechleby. Po ukončení studia se věnoval portrétům, zátiším, figurálním kompozicím a knižní ilustraci.

František Drastík

Narozen 8.4.1902 v Grodzieci ve Slezsku, zemřel 13.9.1984 v Praze. Prof.,Ing., dr.techn., DrSc., profesor na fakultě elektrotechnické, literatura z oboru užití kovů a kovářství.

Franklin W Dixon

Duran

Duran Duran je kultovní britská novovlnná skupina, která vznikla v Birminghamu v roce 1978. V 80. letech 20. století byla kapela vůdčí silou "druhé britské invaze" v USA, která byla hnána MTV. Jejich pověst byla vybudována na řadě hitových singlů a živých videoklipů, které měly ohlas u širokého světového publika. Původní sestavu tvořili Simon Le Bon , Nick Rhodes , John Taylor , Roger Taylor a Andy Taylor . Obrovského úspěchu dosáhli svým debutovým albem " Duran Duran " z roku 1981, na kterém se objevily hity jako "Girls on Film" a "Planet Earth". Jejich třetí album "Seven and the Ragged Tiger", vydané v roce 1983, obsahovalo hitové singly "The Reflex" a "New Moon on Monday". V průběhu let vydala skupina Duran Duran několik alb, udržela si věrnou fanouškovskou základnu a pokračovala v mezinárodních turné. Navzdory změnám v sestavě a posunům v trendech populární hudby zůstali relevantní, což dokazuje i jejich album "Future Past" z roku 2021, které ukazuje jejich schopnost vyvíjet se a zároveň zůstat věrní svému osobitému stylu. Během své kariéry prodali Duran Duran po celém světě více než 100 milionů desek, což z nich dělá jednu z nejprodávanějších kapel v historii. Získali také řadu ocenění, včetně dvou cen Grammy a dvou cen Brit Awards.

Danielle Dušková

Danielle Dušková je prozaička střední generace. Danielle Dušková je dcera melantrišského sportovního novináře, autora detektivního románu a povídek ze sportovního prostředí. Když její otec nesměl publikovat, pracoval jako frézař. Matka Danielle Duškové Hana Golová byla literárně činná. Po ní zvolila Dušková pseudonym Danuše Golová pro svou druhou knihu. Používala také pseudonym Marcela Adamová. Danielle Dušková maturovala na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze, na univezitu však nebyla přijata. Pracovala v několika továrnách. V letech 1964 - 72 byla zaměstnána v projektovém ústavu, od roku 1972 se věnuje vlastní literární tvorbě. Přispěla též do sborníků Konfrontace v roce 1967 a Cesta v roce 1974.

Antonín Dvořák

Narozen 9. 6. 1929 v Křenovicích u Kojetína, zemřel 11. 2. 2005 v Olomouci. Zahradnický odborník, ovocnář.

Antonín Dvořák

Narozen 12.9.1920 v Praze, zemřel 29.5.1997 v Praze. Grafik, divadelní výtvarník, režisér, profesor Akademie múzických umění, dramata, teatrologická literatura.

Anthony De Mello

Anthony de Mello byl jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel. Proslavil se svými knihami, které se formou krátkých a leckdy humorných příběhů a meditací dotýkají spirituality a smyslu lidského života. Narodil se v Indii. Za svého života hodně cestoval, několikrát navštívil Španělsko a USA, kde studoval a posléze učil. Ve svých knihách dokázal velmi obratně propojit myšlenky křesťanství se spiritualitou východu a lidskou psychologií. Anthony de Mello se stal významným americkým jezuitou, vydal řadu knih o náboženství, lásce a hledání smyslu života. Anthony ve svém životě a v duchovních cvičeních pro laiky i jezuitské kněží oživoval smysl i význam duchovnosti, modlitby i života samotného. „ ‚Asi před 12 lety jsem objevil něco, co od základů změnilo můj život.‘ Potkal tehdy v Kalkatě řidiče rikši jménem Rinzai, který, ačkoli prožíval bolesti smrtelné choroby a byl tak chudý, že musel ještě před smrtí prodat svou kostru, přesto byl plný víry a radosti. ‚Najednou jsem si uvědomil, že jsem potkal mystika, který znovu objevil život. On žil, já jsem byl mrtvý. Potkal jsem člověka, který se během svého života na této zemi převtělil.‘“ "Náboženství není vyjádřením skutečnosti, ale náznakem, vodítkem k něčemu, co je tajemství přesahující lidské chápání. Zkrátka, náboženství je jen prst ukazující na Měsíc. Někteří lidé se nedostanou přes studium prstu, jiní jej cucají." V roce 1998 vydala Kongregace pro nauku víry stanovisko, ve kterém konstatuje, že části jeho díla se vzdalují od křesťanské víry a jsou neslučitelné s katolickou naukou. Nejznámější knihy vydané v češtině: Modlitba žáby je sbírka příběhů. Dle de Mella lidské srdce touží po Pravdě, ale bezprostřední reakce člověka na ni bývá nepřátelská a ustrašená. Využívá tedy údajně poselství velkých duchovních učitelů, jako byli Ježíš nebo Buddha, kteří překonali odmítavý postoj svých posluchačů tím, že vyprávěli p...

Věra Danielová