Výpis všech autorů

Jan Dražan

Jan Dražan . Pracuje 27 let v médiích. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách. Působil v Mladé frontě DNES a IN magazínu Hospodářských novin. Později v Týdnu, Lidových noivnách a Echo24.cz a Týdeníku Echo jako zástupce šéfredaktora. Dnes pracuje v Seznam Zprávy a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Kromě výše uvedených titulů je spoluautorem knihy Václava Cílka Poutník časem chaosu.

Jan Dostál

Jan Dostál byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. V letech 1940–1944 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a pak v letech 1945–1949 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vratislava Nechleby. Po ukončení studia se věnoval portrétům, zátiším, figurálním kompozicím a knižní ilustraci.

Gustav Daněk

Narozen 1.1.1891 v Mochově, zemřel 24.10.1975 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, botanik, přírodovědecké spisy a překlady.

Dušan Dušek

Dušan Dušek je slovenský básník, prozaik, filmový scenárista, pedagog, autor rozhlasových her a literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině lesního dělníka a své vzdělání získával v Piešťanech a Bratislavě, kde vystudoval geologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského. Pracoval jako redaktor v časopisech Smena, Tip, Kamarát a Slovenské pohľady. Od roku 1979 se profesionálně věnuje literární tvorbě a v současnosti vyučuje v Ateliéru scenáristické tvorby na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Svoje první literární díla publikoval od roku 1964 v časopisech . Knižní debut mu vyšel v roce 1972. Věnuje se psaní literatury pro dospělé, ale i pro děti a mládež. V dílech se vrací k tématům dětství, domova, vesnice, příbuzenských či mezilidských vztahů, často využívá motiv smrti, kterou považuje za součást života, ale také erotiky a dospívání. Krom samotného děje se věnuje množství detailů, které se neustále opakují a vzájemně prolínají, proniká pod povrch vztahů, situací a problémů, které neřeší, jen evokuje. Svůj postoj naznačuje využitím nečekaného úhlu pohledu, který se často mění a přechází až do světa neskutečna a fantazie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dušan Dušek na slovenské Wikipedii.

Dean Dixon

Dean Dixon byl afroamerický dirigent, který v polovině 20. století významně přispěl k rozvoji klasické hudby. Dixon se narodil v New Yorku a studoval na Juilliard School a Kolumbijské univerzitě. Svou kariéru zahájil ve Spojených státech, ale potýkal se s rasovými překážkami, které omezovaly jeho možnosti. Navzdory těmto problémům se v roce 1941 stal prvním Afroameričanem, který řídil Newyorskou filharmonii.

Charles Darwin

Charles Robert Darwin, FRS byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Evoluční teorii opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr. Byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na University of Cambridge, studia ukončil v roce 1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 dnů trvající výzkumnou cestu kolem světa na lodi HMS Beagle . Během této plavby Darwin shromáždil cenný přírodovědecký materiál a uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názoru přírodní výběr. Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt na Galapágách. O autorství teorie evoluce se Darwin dělí s Alfredem R. Wallacem. Charles Darwin se narodil v Mount House, ve Shrewsbury, hrabství Shropshire, v Anglii, dne 12. února 1809 jako pátý ze šesti dětí bohatého lékaře Roberta Darwina a Susannahy Darwin . Byl vnukem hrnčíře a podnikatele Josiaha Wedgwooda a Erasma Darwina, lékaře, vynálezce, básníka a vědce, liberálního whigovce, který formuloval evoluční myšlenky již na konci osmnáctého století v lékařsko-zoologickém pojednání Zoonomie. Erasmus Darwin dokonce přidal do rodinného erbu 3 lastury hřebenatky a latinsky psaný text „E Conhis Omnia“, tedy „Vše pochází z lastur“, což převzal i jeho syn Robert Darwin a přidal si ho do svého ex libris. Oba dědečkové pocházeli z prominentní anglické rodiny Darwinů–Wedgwoodů, která podporovala unitářskou církev. Jeho matka zemřela, když mu bylo pouhých osm let. Již o rok později nastoupil na „internátní“ školu v Shrewsbury. Na podzim...

Auguste De Villiers De L'Isle-Adam

Francouzský spisovatel.

Tomáš Durdík

Tomáš Durdík byl český archeolog a kastelolog, který se specializoval na českou hradní architekturu, hmotnou kulturu vrcholného a pozdního středověku i ochranu národního kulturního dědictví. Absolvoval studia prehistorie a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974. Po celou svou aktivní kariéru pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR. Přednášel na Fakultě architektury ČVUT, Filozofické fakultě UK v Praze a také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde od července 2012 vedl katedru archeologie. Stal se členem vědeckých rad EUROPA NOSTRA, Deutsche Burgenvereinigung e. V., expertem Mezinárodní rady pro památky a sídla, dále byl člen Comité permanent Castrum Bene a Comité Castella Maris Baltici, člen poroty pro udělování Ceny EU za ochranu evropského kulturního dědictví, člen vědecké rady NPÚ, předseda Stálé komise MK ČR pro hodnocení kulturních památek, starosta Společnosti přátel starožitností, člen Exekutivního výboru Českého národního komitétu ICOMOS, předseda Nezávislé památkové unie, člen Hlavního výboru České archeologické společnosti a člen Centra medievistických studií. Byl rovněž vedoucím redaktorem a předsedou redakční rady Časopisu Společnosti přátel starožitností, členem redakční rady časopisu Zprávy památkové péče a editorem sborníku Castellologica bohemica. Kromě odborných knih a článků byl autorem scénářů k televizním seriálům Hrady obývané i dobývané a Štíty království českého . V roce 2011 mu byla udělena prestižní mezinárodní cena Europa Nostra. Zemřel náhle 20. září 2012, den po návratu z archeologické konference Archaeologia historica v Českém Těšíně. Svými znalostmi, vtělenými též do četných publikací, i neformálním pedagogickým působením mezi brigádníky na archeologických výzkumech, přehledným objasňováním významu archeologického i stavebního dědictví na četných přednáškách či v televizních pořadech nepominutelně ovlivnil značnou část svých součas...

Theron Q Dumont

Americký právník, obchodník a nakladatel. Autor prací z oboru parapsychologie a okultismu.

Stanislav David

Autor učebnic a spisů z oboru truhlářství, profesor na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově.

Robyn Donald

Robyn se narodila roku 1940 na Novém Zélandu. Jako nejstarší dítě v rodině často strašívala své čtyři sestry a jednoho bratra krvavými historkami, obvykle vymyšlenými na základě poslední knihy, kterou si sama přečetla. Za její vlastní spisovatelskou kariéru mohou vlastně dvě nemoci. Tou první byla chřipka mladší sestry, u níž tehdy Robyn bydlela. Tu zimu její sestra trpěla celou sérií chřipek a ukrutně se nudila. Jednou, jak Robyn vzpomíná, zaskřehotala, že by si ráda přečetla něco veselého a optimistického. Robyn jí sehnala pár knížek z nakladatelství Mills & Boon. Samotnou ji příběhy zaujaly natolik, že si chtěla přečíst další. A protože se jí už nepodařilo žádné sehnat, začala si je pro sebe psát sama. Druhou nemocí byl infarkt jejího manžela. Když se z těžké srdeční příhody vzpamatovával, všiml si, že Robyn právě dokončila jeden rukopis. A navrhl jí, aby ho „někam“ poslala. Robyn to odmítala, protože věděla, že rukopis zdaleka není dokonalý, ale když i lékař jejího manžela řekl, že ho text pobavil, provedla poslední korektury a román odeslala… O tři měsíce později jí došla nabídka na uzavření vydavatelské smlouvy! První román vyšel Robyn roku 1977, od té doby jich napsala desítky dalších. V současnosti žije Robyn na severu Nového Zélandu, v zemi, kde nikdy není zima, v domě obklopeném pomerančovníkovými háji, a píše. Občas ji napadá, že psaní knih je vlastně podobné zahradničení. I zde vzniká nová krajina myšlenek ze semínek nápadů, snů a obrazů. A obě tyto činnosti – psaní i zahradničení – mají společné i další věci: dávají možnost zažít pocity naprostého štěstí i nejhlubší beznaděje. A z obou bolí v zádech… Robyn stále píše , oporu jí poskytuje její chápající manžel a dvě dorostlé děti se svými partnery, vnučka a – nesmíme zapomínat! – nesmírně hlasitý, veselý a vždy ke všemu odhodlaný pes rasy, kterou Robyn nazývá skorolabrador....

René Descartes

René Descartes byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Descartes , 2. pád , psáno Descartese či Descartesa, objevuje se také tvar Descarta. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem: Descartes ovšem odmítá běžnou skepsi, „pochybování pro pochybování“, a pochybnost užívá jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie a na matematizaci optiky. Descartes se narodil ve vzdělané šlechtické rodině 31. března 1596 v La Hayne, dnes Descartes, asi 40 km jižně od Tours. Jeho otec byl radou soudu v Rennes, matka brzy zemřela a nadaného, ale neduživého chlapce vychovávala jeho babička. V letech 1604 až 1612 studoval na jezuitské univerzitě v La Flèche, kde se mu dostalo důkladného vzdělání ve scholastické filosofii, matematice i ve vědách. V Rozpravě o metodě sice o užitečnosti tohoto vzdělání pochyboval, v dopise však později svému příteli tuto univerzitu vřele doporučuje. Roku 1616 získal právnické vzdělání na univerzitě v Poitiers a odešel do Paříže, kde psal různá pojednání . Protože chtěl poznat svět, odjel do Holandska, kde se seznámil s fyzikem Beeckmanem, s nímž si pak dlouho dopisoval. Roku 1617 vstoupil do vojska Mořice Oranžského, od roku 1619 bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského, ale bitvy na Bílé hoře se zřejmě nezúčastnil. 16. listopadu 1619 měl blízko německého Ulmu noční vidění Krista, o němž si poznamenal, že v...

Posuka Demizu

Japonská ilustrátorka komiksů manga.

Miloš Doležal

Miloš Doležal je český básník, spisovatel a publicista. Vystudoval obor nakladatelství na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy . Je bývalým redaktorem Perspektiv , s nimiž často spolupracuje, a redaktorem Českého rozhlasu Praha. Je autorem a spoluautorem řady rozhlasových pořadů a dokumentů zabývajících se druhou světovou válkou a komunistického teroru v Československu. Připravil k vydání memoáry Antonína Bradny Zaradoval jsem se. Jeho biografie Jako bychom dnes zemřít měli, pojednávající o životě a smrti faráře Josefa Toufara, získala v anketě Lidových novin v roce 2012 ocenění Kniha roku.

Milina Duchoňová

Autorka publikací o vyšívání.

Milena Durková

Česká spisovatelka a překladatelka Milena Durková trvale žije ve Spojených státech. Jedná se o autorku, která píše knihy pro děti a mládež a dívčí romány. Mezi její knihy patří například „Příhody černé čarodějnice“, kde autorka seznamuje malé čtenáře s čarodějnicí, která je tak trošku strašidelná a čarodějná nešika, takže se jí vlastně nemusí bát. Jen co skončí jedno její dobrodružství hned je až po uši v dalším. Naštěstí má spoustu dobrých kamarádů, kteří nenechají se dlouho plácat v mizérii a pomůžou jí. Mezi další knihy Mileny Durkové pak patří například „Krvavá paní“, „Jsem průšvih jménem Klaudie“ nebo „Horko ve Sněhulákově“.

Mikuláš Dačický z Heslova

Mikuláš Daczický z Heslowa, v moderní češtině Dačický z Heslova byl český spisovatel a měšťan. Pocházel z rodu erbovních měšťanů Daczických z Heslowa. Jeho otcem byl podnikatel a kutnohorský rychtář Ondřej Daczický, někdy zvaný Ondřej Křivoláček podle své první manželky, vdovy A. Křivoláčkové. Mikuláš se narodil ze druhého sňatku s Dorotou z Práchňan. Z 15 dětí přežili jen tři bratři a dvě sestry. Bratr Václav Daczický z Heslowa založil na tvrzi Lorec, zakoupené jejich otcem Ondřejem, dodnes existující pivovar. V dětství byl poslán na výchovu a vzdělání do Kladrubského kláštera k opatu Wronovi, není známo, jak se tam učil. V patnácti letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Nevykonával žádné řemeslo, žil z velkého dědictví Křivoláčků . Vedl bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u vína. Kutnohorští měšťané nešetřili stížnostmi na něj. Mikuláš Daczický byl několikrát trestán vězením. I v šatlavě s přáteli hodoval, pil a rušil noční klid. V roce 1582 se v krčmě U Svobodů střetl v souboji s Felixem Novohradským z Kolovrat, kterého zabil a následující léta strávil ve vězení a soudními jednáními. Nakonec byl spor s vdovou po Novohradském urovnán smírem a pokutou 125 kop grošů. V roce 1590 se oženil s Alžbětou Mládkovou, dcerou Jiřího Mládka. Manželství trvalo přesně dvacet let, ale zůstalo bezdětné. Ke konci života Daczickému docházely peníze, jednak vinou dlouhotrvajícího soudu, a dále i úpadkem dolování stříbra v Kutné Hoře. Ani při bouřlivém společenském životě nepřestal být vnímavým renesančním humanistou. Příležitostně veršoval a především systematicky navázal na rodovou měšťanskou kroniku, kterou začal sepisovat jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími pokračovateli kroniky byli dědeček Mikuláš z Práchňan a otec Ondřej Daczický. Mikuláš kroniku rozvinul s pozoruhodnou vážností, filozofickým a historickým nadhledem a faktografickou přesností. Prot...

Marc Di Duca

Britský autor turistických průvodců.

Jurij Dmitrijevič Dmitrijev

Jurij Dmitrijevič Dmitrijev , vlastním příjmením Edelman byl ruský přírodovědec a autor přírodovědných knih uznávaný jak v Sovětském svazu tak i za hranicemi. Oplýval prý přesností vědce a obrazností básníka. Narodil se v rodině lékaře, účastnil se Velké vlastenecké války a poté spolupracoval s novinami Moskovskij komsomolec a studoval filologickou fakultu Moskevské státní univerzity a zároveň vyučoval ruský jazyk a literaturu. Napsal desítky knih pro děti i dospělé, v nichž se projevil jako talentovaný vypravěč a popularizátor. Edice Žijeme na jedné planetě, kam patří encyklopedie Savci, Ptáci, Obojživelníci a plazi, Ryby a Hmyz, si klade náročný cíl a to shromáždit k danému zématu informace o výsledcích vědeckých výzkumů posledních let a podat je novou, svěží formou, která by je odlišila od jiných, podobných knih. Chce vzbudit v čtenáři pocit mravní odpovědnosti, hluboký vztah ke všemu živému a především potřebu chránit život ve všech jeho podobách.

John Dos Passos

John Roderigo Dos Passos byl americký prozaik, dramatik, esejista a reportér. Během své dlouhé a úspěšné spisovatelské kariéry napsal 42 románů, celkem je autorem více než 400 uměleckých děl. Dos Passos se narodil v Chicagu jako nemanželský syn známého madeirsko-portugalského právníka z Wall Street, Johna Randolpha Dos Passose Jr. a Lucy Addison Sprigg Madison z Petersburghu ve Virginii. Jeho otec byl odborníkem na kartely a horlivým zastáncem mocných průmyslových konglomerátů, proti kterým později jeho syn ostře protestuje ve svých působivých románových dílech zabývajících se dvacátými a třicátými lety dvacátého století. Johnu Dos Passosovi se dostalo prvotřídního vzdělání. To mu zajišťoval otec, který se k němu ale paradoxně odmítal hlásit až do posledního roku jeho života. V roce 1907 se John Dos Passos pod jménem John Roderigo Madison zapsal na The Choate School ve Wallingfordu . Poté šest měsíců cestoval se soukromým učitelem po Francii, Anglii, Itálii, Řecku a po Středním východě a studoval díla mistrů klasického umění, architektury a literatury. Od roku 1912 navštěvoval Harvardovu univerzitu a po jejím absolvování v roce 1916 se oficiálně stal estétem. Ve snaze zabránit jeho odchodu do armády, platil po dokončení studií na Harvardu Dos Passosův otec svému synovi ještě rok studia umění a architektury ve Španělsku. Ale Dos Passos, podobně jako mnoho jiných mladých mužů jeho věku a postavení, v roce 1917 do armády odešel. V červenci 1917, kdy se Amerika ještě neúčastnila v Evropě již zuřící první světové války, se Dos Passos spolu se svými kamarády E.E. Cummingsem a Robertem Hillyerem přihlásil jako dobrovolník do S.S.U. 60 polního lazaretu armádního sboru Norton-Harjes, kde se stal řidičem sanitky. Jako řidič sloužil i v Paříži a středoseverní Itálii. Poté se ještě stal členem zdravotnického sboru americké armády – v pozdním létě roku 1918 začal pracovat u lékařského arm...

Jiří Doležal

Dřevařský odborník, práce z oboru.

Jiří Dobrylovský

Narozen 4. 6. 1961 v Praze. Ing. ekonomie, vysokoškolský pedagog, odborné práce z mikroekonomie, též novinář a spisovatel.

Jaromír Demek

Jaromír Demek byl český geograf a geomorfolog. Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména svahovým pohybům a vlivu mrazu na geomorfologické pochody. Působil jako vedoucí Geografického ústavu Československé akademie věd v Brně a jako vedoucí katedry geografie na Univerzitě J. E. Purkyně , kromě toho přednášel geografii například na Katedře environmentálních studií. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1976–1980 byl předsedou Názvoslovné komise ČÚGK a věnoval se spolu se členy NK také přípravě Mezinárodního slovníku geografických termínů, ale i standardizaci geografických jmen geomorfologických jednotek v ČSSR i ve světě. Zabýval se geografickými jmény, zejména exonymy i při přípravě učebnic . V roce 2000 mu byla udělena stříbrná medaile Masarykovy univerzity. Seznam publikační činnosti Jaromíra Demka je obsáhlý a čítá přes 500 položek spadajících zejména do oblasti geomorfologie a teoretické geografie. Mezi jeho vybrané publikace patří:

Franklin W Dixon

Eva Dyndová

Autorka učebnic cizojazyčné obchodní korespondence.

Drupi

Drupi , vlastním jménem Giampiero Anelli, je italský zpěvák známý svým výrazným hlasem a romantickými baladami. Mezinárodní pozornost si poprvé získal hitem "Vado Via" v roce 1973. Drupi Jeho kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž vydal řadu alb a singlů, které našly ohlas u posluchačů zejména v Itálii a v celé Evropě. Jeho hudba často obsahuje procítěné texty a melodické melodie, které ukazují jeho hlasový rozsah a emotivní projev. V průběhu let se Drupi účastnil různých hudebních festivalů a soutěží, což ještě více upevnilo jeho postavení respektovaného umělce na evropské hudební scéně.

Antonín Dvořák

Narozen 12.9.1920 v Praze, zemřel 29.5.1997 v Praze. Grafik, divadelní výtvarník, režisér, profesor Akademie múzických umění, dramata, teatrologická literatura.

Wolfgang Döbereiner

Německý astrolog.

Viliam Dobiáš

doc. MUDr. Viliam Dobiáš, PhD. je slovenský lékař a vysokoškolský pedagog, původně anesteziolog, později specialista v oblasti urgentní medicíny. Od roku 1980 působí ve funkci vedoucího Katedry urgentní medicíny při lékařské fakultě Slovenské zdravotnické univerzity v Bratislavě. Vedoucím je také v Centru pro výuku urgentní medicíny lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2005 je zaměstnán u soukromého provozovatele zdravotnické záchranné služby Life Star Emergency na Slovensku a působí zde ve funkci hlavního lékaře. Kromě toho působí jako konzultant Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí a také jako soudní znalec pro Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky. Několik let je také hlavním rozhodčím mezinárodních soutěží odborné metodické soutěže posádek zdravotnických záchranných služeb Rallye Rejvíz. Je také prezidentem Slovenské společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof. V roce 2013 byl zvolen prezidentem Slovenského Červeného kříže.

Tim Dedopulos

Tim Dedopulos se živí jako autor, editor a tvůrce her. Pracoval pro významné výrobce her včetně firmy Wizards of the Coast a je jedním z nejlepších hráčů Dungeons & Dragons . Napsal obrazovou encyklopedii o čarodějích a kouzelnících Wizards a průvodce karetní hrou Official Magic: The Gathering Deckbuilder´s Guide. Jako spisovatel se kromě fantasy zabývá i celou řadou dalších témat, mytologií počínaje a nadpřirozenými úkazy konče. Ve svém oboru platí za uznávaného odborníka a bývá častým hostem v rozhlasových a televizních pořadech.

Rudolf Dvořák

Rudolf Dvořák byl zakladatel české orientalistiky, univerzitní profesor a překladatel. Nejdříve studoval filologii na Karlově Univerzitě, poté i v Mnichově a Lipsku. Mezi lety 1900–1901 byl děkanem Filozofické fakulty UK, mezi lety 1915–16 pak rektorem celé univerzity. Měl široký záběr takřka do všech odvětví orientalistiky a vydal desítky publikací, a to jak překladů, tak vlastních děl. Spolupracoval též na tvorbě Ottově naučném slovníku, kde napsal většinu hesel z oblasti orientalistiky.

Přemysl Doberský

Doc. MUDr. Přemysl Doberský, DrSc. byl český lékař interní medicíny, představitel české obezitologie a v šedesátých letech hlavní dietolog Ministerstva zdravotnictví. Byl zakladatelem Pracoviště experimentální dietetiky a vědecký pracovník IKEM v Praze 4. Je autorem kontrastní diety, která slouží k redukci nadváhy. a další dietetické příručky. V roce jeho úmrtí 1983 byl vydán Dietní systém MUDr. Přemysla Doberského a kolektivu pro nemocnice a lázeňská zařízení jako závazná celostátní norma.

Michael Dobbs

Britský autor Michael Dobbs píše své politické thrillery už dvanáct let a vysloužil si za ně obecně větší oblibu u veřejnosti než v roli konzervativního politika, pravé ruky Margaret Thatcherové a místopředsedy toryovské strany. Tato průprava mu však dává neocenitelnou výhodu před konkurencí: vše, o čem píše, dokonale zná. Prokázal to už ve volné románové trilogii s Francisem Urquhartem v hlavní roli, známé i z českého překladu. Jeho nový hrdina poslanec Goodfellowe už pro kariéru nezabijí ministerské předsedy a krále jako Urquhart. Jako realističtější postava má šanci přežít i v 21. století ve více než prozatímních dvou románech a svému duchovnímu otci tak potvrdit čelní místo mezi současnými britskými autory politických thrillerů.

Marta Davouze

Marta Davouze, dříve Marta Železná byla česká nakladatelka, publicistka a spisovatelka. Vystudovala Filozofickou fakultu UK, působila jako knihovnice a nakladatelská redaktorka. Byla dlouholetou ředitelkou Centra Franze Kafky, které vydalo úplné Spisy Karla Poláčka a Dílo Franze Kafky. Je považována za inspirátorku Ceny Franze Kafky a pražského pomníku Franze Kafky od Jaroslava Róny. Dlouhá léta byla manželkou Vladimíra Železného, se kterým měla dva syny, Davida a Jakuba. Jejím druhým manželem byl Francouz Joël Davouze.

Ladislav Daniel

Ladislav Daniel je současný český historik umění, muzejní pracovník a vysokoškolský pedagog. Ladislav Daniel je synem hudebního pedagoga prof. PhDr. Ladislava Daniela, CSc. . V letech 1968-1973 vystudoval dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci a obhájil rigorózní práci: Cranachova kopie Boschova Posledního soudu . Od roku 1981 byl odborným a vědeckým pracovníkem Národní galerie v Praze, 1983-1984 vedoucím lektorského oddělení, 1985-2001 kurátorem italského, francouzského a španělského malířství 16.-18. století Sbírky starého umění NG, 1999-2001 kurátorem sbírky grafiky a kresby NG. V letech 1993-1994 zastával funkci ředitele Národní galerie v Praze. V letech 1987-1990 byl odborným asistentem dějin umění DAMU v Praze. Byl spoluzakladatelem a vedoucím kurátorem Arcidiecézního muzea v Olomouci . Od roku 1998 působí na Katedře dějin umění FF UP Olomouc jako odborný asistent, od r. 2000 jako docent. V letech 2001–2013 vedl Katedru dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, od r. 2011 je prorektorem UP pro zahraniční vztahy. Od roku 2002 členem vědecké rady FF UP a předseda oborové rady pro doktorské studium. R. 2003 byl jmenován profesorem. Od r. 2007 je členem oborové komise Historie v Grantové agentuře Akademie věd ČR, od r. 2012 je členem Vědecké rady Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se starým evropským, zejména italským uměním 16.-18. století a jeho vztahy s českým malířstvím, dějinami sběratelství umění v Čechách a na Moravě. Věnuje se teoretickým otázkám interpretace malířství a vztahu mezi starým a současným uměním. Je autorem četných výstav a katalogů.

James C Dobson

Americký psycholog a spisovatel.

Arnošt Denis

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Antonín Dolejší

Autor prací z oboru zahrádkářství a ovocnářství.

Anthony De Mello

Anthony de Mello byl jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel. Proslavil se svými knihami, které se formou krátkých a leckdy humorných příběhů a meditací dotýkají spirituality a smyslu lidského života. Narodil se v Indii. Za svého života hodně cestoval, několikrát navštívil Španělsko a USA, kde studoval a posléze učil. Ve svých knihách dokázal velmi obratně propojit myšlenky křesťanství se spiritualitou východu a lidskou psychologií. Anthony de Mello se stal významným americkým jezuitou, vydal řadu knih o náboženství, lásce a hledání smyslu života. Anthony ve svém životě a v duchovních cvičeních pro laiky i jezuitské kněží oživoval smysl i význam duchovnosti, modlitby i života samotného. „ ‚Asi před 12 lety jsem objevil něco, co od základů změnilo můj život.‘ Potkal tehdy v Kalkatě řidiče rikši jménem Rinzai, který, ačkoli prožíval bolesti smrtelné choroby a byl tak chudý, že musel ještě před smrtí prodat svou kostru, přesto byl plný víry a radosti. ‚Najednou jsem si uvědomil, že jsem potkal mystika, který znovu objevil život. On žil, já jsem byl mrtvý. Potkal jsem člověka, který se během svého života na této zemi převtělil.‘“ "Náboženství není vyjádřením skutečnosti, ale náznakem, vodítkem k něčemu, co je tajemství přesahující lidské chápání. Zkrátka, náboženství je jen prst ukazující na Měsíc. Někteří lidé se nedostanou přes studium prstu, jiní jej cucají." V roce 1998 vydala Kongregace pro nauku víry stanovisko, ve kterém konstatuje, že části jeho díla se vzdalují od křesťanské víry a jsou neslučitelné s katolickou naukou. Nejznámější knihy vydané v češtině: Modlitba žáby je sbírka příběhů. Dle de Mella lidské srdce touží po Pravdě, ale bezprostřední reakce člověka na ni bývá nepřátelská a ustrašená. Využívá tedy údajně poselství velkých duchovních učitelů, jako byli Ježíš nebo Buddha, kteří překonali odmítavý postoj svých posluchačů tím, že vyprávěli p...

Alois Dostál

Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.

Albína Dratvová

Albína Dratvová byla česká filozofka, docentka filozofie na Univerzitě Karlově, jedna z prvních několika žen, které v období první republiky byly habilitovány. Věnovala se přírodní filozofii a metodologii, vztahu přírodních věd a pozitivizmu. Významně se též podílela svými postoji na emancipačním hnutí moderních žen. Albína se narodila se v Praze v úřednické rodině. Studovala na Státním ženském učitelském ústavu v Praze, který absolvovala v roce 1911. Poté v roce 1913 maturovala na pražském Akademickém gymnáziu. V letech 1913-1917 studovala matematiku a filosofii na Universitě Karlově. Tím byla v roce 1917 byla způsobilá vyučovat filozofii a matematiku na vyšších školách. Zároveň mohla vyučovat na nižších středních školách i fyziku. V roce 1918 obhájila latinskou dizertaci o Descartově etice u prof. Františka Krejčího a prof. Františka Čády a získala titul PhDr. Začala psát pro středoškolské studenty učebnice. Stále toužila po vědecké práci. Po její habilitaci z filozofie přírodních věd přednášela na Přírodovědecké fakultě UK jako soukromá docentka. V roce 1927 byla přijata na Ministerstvo školství do pedagogického oddělení. Zde byla zaměstnána až do německé okupace ČSR, kdy sama požádala o odchod do důchodu. V letech 1941–1947 a působila jako redaktorka časopisu Česká mysl. Kvůli větším rozporům s představiteli katolické církve přestoupila 6. ledna 1941 k církvi českobratrské evangelické, která jí byla názorově bližší, než jiné církve. Poválečné aktivity projevovala v rámci Jednoty filozofické. Své životní zkušenosti popsala ve studii uveřejněné ve Filozofickém časopise roč.1966. Jako většina tehdejších středoškolských profesorek zůstala neprovdána. Byla jednou z prvních žen pracujících ve vědě, proto si dobře uvědomovala těžkosti, které ženy musejí a budou muset překonávat při budování vědecké kariery. ...

William Diehl

W.Diehl je známý americký autor řady bestsellerů, které mají svůj okruh čtenářů. Spisovatel žije ve Woodstocku v Georgii s manželkou Virginií Gunnovou, vydavatelkou, která je také literárně činná a za svou tvorbu získala cenu Emmy.

Philip K Dick

Philip Kindred Dick byl americký spisovatel science fiction. Svým ojedinělým stylem psaní si získal popularitu. Jeho dílo bylo však ovlivněno braním drog a později i psychickými poruchami. Po střední škole strávil Philip Kindred Dick rok na univerzitě v Berkeley v Kalifornii a potom prodával gramofonové desky, připravoval pro jednu rozhlasovou stanici programy s vážnou hudbou. Byl pětkrát ženat a měl tři děti. Až do své smrti žil poblíž San Francisca. Philip Kindred Dick se na spisovatelskou dráhu vydal v roce 1951. Svoji první povídku publikoval v roce 1952 v magazínu Planet Stories. Během let 1952–56 napsal 75 povídek a zařadit se mezi slibné mladé autory. V letech 1962–72 vydal 20 románů. Začátkem 70. let 20. století je Dick považován za nejvýznamnějšího filozofa současné americké sci-fi scény a kritika ho bere zvolna na vědomí. Tíživá finanční situace donutila Dicka hodně psát a to pod vlivem povzbuzujících prostředků. Velmi ho tížily i manželské problémy. Na veřejnosti se kriticky stavěl k americké vládě a Nixonův aparát veřejně označil za bandu zločinců. Dostal se do pozornosti undergroundové kultury. Po otištění svého článku v hudebním časopisu Rolling Stone se stal slavným v kruzích antiamerické mládeže. Díky svému postoji byl vystaven policejnímu teroru ze strany severokalifornských úřadů, proto na čas opustil Spojené státy a odjel do Kanady. Teprve v roce 1972 se vrátil do Los Angeles na jihu Kalifornie. Po desítkách let nastal v Dickově životě zlom. Rozhodl se rozejít se vším, co předtím prožil. Tvrdil, že se stal svědkem božího zjevení. Několikrát se o tom zmínil v různých esejích a rozhovorech. Philip Kindred Dick zemřel na následky srdečního infarktu a nedožil se tak fenomenálního úspěchu filmu Blade Runner ani souborného vydání svého díla.

Petr Dillinger

Petr Dillinger byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Narodil se v Českém Dubu 17. září 1899 v rodině c.k. soudního kancelisty Petra Dillingera a jeho ženy Kláry roz. Samkové. V roce 1907 se s rodiči přestěhoval z Českého Dubu do Prahy. Po absolvování obecné školy pokračoval na vinohradském reálném gymnáziu, ale v roce 1916 přestoupil na Umělecko-průmyslovou školu, kde byl žákem prof. Josefa Schussera a Františka Kysely. V letech 1919-1923 pokračoval v dalším studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Půl roku navštěvoval malířskou školu prof. Maxmiliána Pirnera a pak pokračoval v grafické škole profesora Maxe Švabinského. Roku 1921 byl na exkursi s prof. Antonínem Matějčkem v Drážďanech a Berlíně. V roce 1923 se půl roku soukromě dovzdělával v Paříži u prof. Františka Kupky. V tomto roce ještě podnikl studijní cestu do Itálie, kde navštívil Benátky, Padovu, Florencii a některá další místa. Do Francie se vrátil ještě v letech 1929 a 1937. V roce 1924 se Petr Dillinger stal členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a jeho grafiky se začaly objevoval ve spolkovém časopise a na členských výstavách doma i v zahraničí. V roce 1927 odešel do Brna, v následujícím roce se oženil s Vlastou Schättingerovou a stal se profesorem na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Od roku 1928 se stal členem "Skupiny výtvarných umělců v Brně" a byl rovněž členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Od roku 1930 byl stálým spolupracovníkem Lidových novin v Brně a současně spolupracoval i s dalšími redakcemi celostátních periodik. Vedle grafiky se začal zabývat i malbou. Pobyt v Brně byl jeho nejplodnějším obdobím. V létě roku 1945 odešel do Prahy na Státní grafickou školu, která sídlila v Preslově ulici na pražském Smíchově. Po její reorganizaci působil od roku 1950 na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Křižovnické ulici, jako vedoucí oddělení knižní a užitkové grafiky. Petr Dillinger zemřel 24. ...

Melissa De la Cruz

Melissa vyrůstala v Manile a přestěhoval se do San Francisca s její rodinou, kde absolvovala střední školu The Convent of the Sacred Heart. Vystudovala dějiny umění a angličtinu na Kolumbijské univerzitě. Melissa de la Cruz je autorkou nejlépe prodávaných The Au-Pairs románů pro dospívající a dospělé, a také spoluautorkou knihy How to Become Famous in Two Weeks or Less. Pracuje jako módní a kosmetické editorka a píše pro mnoho publikací, včetně The New York Times, Marie Claire, Harper je bazar, Glamour, Cosmopolitan, Allure, San Francisco Chronicle, je, McSweeney Teen Vogue, CosmoGirl! A Seventeen. Strávila čas jako novinářka sledující klubové dění v New Yorku a nyní žije v Los Angeles se svým manželem.

Marguerite Duras

Marguerite Duras, vlastním jménem Marguerite Germaine Marie Donnadieu , byla francouzská spisovatelka a dramatička. Její dílo se vyznačuje diverzitou zájmů a aktivit. Jako režisérka i scenáristka reformovala divadelní a kinematografické konvence a klišé. Ve svých prvních dílech spisovatelka psala ještě tradiční románovou formou, v další tvorbě se již přiklání k avantgardnímu literárnímu směru známému jako Nový román. Umělecké jméno Duras si spisovatelka vybrala podle názvu místa, kde stál dům rodiny jejího otce a kde sama nějakou dobu žila. Po svých klasických románových začátcích tvořila další díla stylem nazvaným nehybné psaní . Autorka patří k tvůrcům, u nichž dílo vyplývá z peripetií jejich života. Narodila se ve Francouzské Indočíně jako nejmladší ze tří dětí do učitelské rodiny. Její otec byl středoškolským profesorem matematiky a matka učitelkou na základní škole. V rodině byli již dva sourozenci, bratři Pierre a Paul . Když jí bylo 7 let, otec zemřel na následky tropické choroby a matka, učitelka, byla nucena se s dětmi často stěhovat za prací na různá místa ve Francouzské Indočíně. V té době přibyl do rodiny ještě opuštěný chlapec ze Siamu, kterého se její matka ujala a vychovala ho. Prostředí, se kterým se tak dospívající Marguerite seznamovala, se pak stalo silnou inspirací pro její příští tvorbu. Také oba její bratři se později stali předobrazem jejích mužských postav, starší z nich těch zlých a mladší pak slabých, upínajících se k silnější ženě a neschopných vzdorovat osudu. Postava domorodého chlapce jménem Thanh, žijícího s nimi pod jednou střechou, se stala součástí jejích románů, ve kterých se vracela do tohoto období. Střední školu navštěvovala autorka v místě svého rodiště, nynějším Saigonu, a středoškolská studia dokončila ve Francii v Auteil. Po skončení střední školy se zapsala ke studiu práv a politologie na...

Lucie Dvořáková

DJ Lucca, vlastním jménem Lucie Dvořáková, roz. Kvasnicová, je DJ z Moravy, která se specializuje na taneční hudbu, a to zejména na techno a v současné době i minimal. S mixováním hudby začala v roce 1999 v Boby centru v Brně. Vystupuje na českých i zahraničních festivalech a v klubech po celém světě. Podle hudebního časopisu XMAG byla nejoblíbenější DJkou ČR v roce 2003. Od září 2004 pracuje pod vlastním labelem Acapulco Records. V posledních letech občasně vystupuje na technoparties spolu s kytaristou Michalem Pavlíčkem. Na konci roku 2012 se po několikaletém vztahu vdala za hudebníka Michala Dvořáka, se kterým má čtyřletého a ročního syna. Její sestrou je Leona „Qaša“ Kvasnicová, choreografka a tanečnice.

Ljuben Dilov

Ljuben Dilov, celým jménem Ljuben Dilov Ivanov byl bulharský spisovatel, zaměřený převážně na science fiction. Vystudoval bulharský jazyk a literaturu na Univerzitě v Sofii. Publikovat začal v roce 1951 jako student a celkem vydal 35 knih. Byl také překladatelem a editorem antologií vědeckofantastické literatury. Podle jeho předlohy natočila režisérka Ivanka Grybčeva v roce 1990 film Karneval bude zítra. Za román Let Ikaru byl oceněn na Euroconu v Poznani. Spisovatelem je i jeho syn Ljuben Dilov mladší.

Jiří Dvořák

Narodil se 18. 5. 1970 ve Frýdlantu. Autor knihy bajek, též básník a překladatel dětské literatury. Též šéfredaktor časopisu o zahradě.Vysutdoval zemědělskou vysokou školu.

Jiří Divíšek

Narozen 15.4.1935 v Českých Budějovicích. Matematik. Díla z oboru, učebnice matematiky.

Jelizaveta Dvořáková

Česko-ruský a rusko-český slovník.

Jan Dungel

Jan Dungel je český přírodovědec, malíř, grafik a ilustrátor. Dětství prožil ve Vracově na jižní Moravě. Vystudoval gymnázium v Kyjově a pak biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, krátce působil také v Biofyzikálním ústavu Akademie věd, v současné době působí již jako umělec na volné noze. V minulosti ilustroval dětské knihy i beletrii. Několikrát navštívil jihoamerické pralesy , kde zachycuje živočichy v jejich přirozeném prostředí . V jihoamerických pralesích cestuje také se svou manželkou Radanou Dungelovou, fotografkou, jež přispívá do jeho publikací. Ilustroval publikace K pramenům Orinoka, Chováme se jako zvířata, Atlas ptáků České a Slovenské republiky, Atlas savců České a Slovenské republiky, Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky, Kniha Konga a dalších populárně-naučných a dětských knížek . Knihy s jeho ilustracemi vyšly i v zahraničí – Německu, Holandsku, Spojeném království, Francii nebo Polsku. Kniha Chováme se jako zvířata, kterou napsal Zdeněk Veselovský, byla oceněna titulem „Nejkrásnější kniha roku 1992“. Atlas ptáků České a Slovenské republiky byl v roce 2002 nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii populárně-naučné literatury.

Irena Dibelková

Spisovatelka se narodila v Chrudimi,vystudovala na Filozofické fakultě v Praze.Pracuje jako knižní redaktorka,ale již řadu let se věnuje literární činnosti.Známe jsou zejména její turistické průvodce.Za všechny jmenujeme Poutní místa v Čechách .Poutní místa na Moravě,ve Slezsku,které vydala v Nakladatelství Olympia.Román Osud si cestu najde je její první beletristické dílo.

Eva Dedinská

Slovenská autorka beletrie.

Berta Daňková

Spoluautorka knihy - Sbírka maturitních příkladů z matematiky.

Anna Dvořáková

Spoluautorka knihy kuchařských receptů.

Adam Drda

Adam Drda je český novinář a dokumentarista. V roce 1989 začal pracovat v tehdy ještě samizdatové revui Střední Evropa, kde jako redaktor působil do poloviny devadesátých let. Jeho články vycházely v Českém deníku a Lidových novinách, kde také vedl komentářové rubriky, později jako komentátor spolupracoval s Hospodářskými novinami, s Revolver Revue a s týdeníkem Respekt. V letech 1999 až 2005 byl analytikem domácí politiky a reportérem české redakce BBC. Od roku 2005 se věnuje především moderním čs. dějinám a tematice holocaustu, působí jako externí redaktor Českého rozhlasu, je jedním ze dvou tvůrců dokumentárního cyklu Příběhy 20. století . Spolupracuje též s Českou televizí jako scenárista, m.j. na dokumentárních cyklech Neznámí hrdinové a Příběhy 20. století. Jako autor a editor se od roku 2007 podílí na projektech neziskové organizace Člověk v tísni. V roce 2010 se zastal spisovatele Václava Mika, který rozpoutal v České republice doslova společenskou hysterii svým prohlášením, které poukazovalo na údajně rasistickou pasáž v knize Mikeš Josefa Lady. Drda publikuje především v Revolver Revue, pro kterou například v roce 2014 připravil jako editor spolu s Terezií Pokornou velký výbor z každodenních glos, komentářů a záznamů Události Bohumila Doležala. Kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera. V roce 2015 připravil pro RR/100 velký text Český dav, věnovaný tzv. kauze Kundera. Za svou práci získal Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2007.

Vladimír Dvořák

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Tibor Déry

Tibor Déry byl maďarský spisovatel, básník, dramatik a esejista. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Déry Tibor na maďarské Wikipedii.

Salvador Dalí

Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech byl katalánský malíř, který se proslavil svými surrealistickými díly. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy, tak jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti. Obrazy vzniklé po 2. světové válce jsou klasičtější a v důsledku Dalího konverze ke katolictví mívají náboženské náměty. Jeho obrazy se vyznačují pečlivým kresebným zpracováním a smyslem pro realistický detail. Používal výrazné barvy. Kromě malby a kresby se Dalí také zabýval grafikou, vytvářel sochy, ilustroval knihy, navrhl parfém, designoval šperky, pro divadelní představení navrhoval kostýmy a scénu. Napsal rovněž libreto k baletu a několik autobiografických a beletristických knih. Názory na vlastní tvorbu formuloval v několika studiích a manifestech. Dalí se narodil ve městě Figueres v Katalánsku 11. května 1904, tedy zhruba devět měsíců po smrti jeho bratra, který zemřel na gastroenteritidu. Nejspíše právě z toho důvodu byli Salvadorovi rodiče přesvědčeni, že je pouhou reinkarnací svého vlastního bratra, čemuž nakonec sám uvěřil. Na tuto skutečnost odkazuje například v obraze Portrét mrtvého bratra . Od dětství projevoval vlohy pro malířství. Už jako osmiletému mu rodiče zřídili malý ateliér v podkroví bytu. První školení v kresbě získal Dalí na soukromém gymnáziu maristů , které navštěvoval od roku 1916. Zde se také seznámil s 4i';oosionismem a pointilismem. V roce 1918 mu místní divadlo uspořádalo výstavu, která vzbudila mezi kritiky zájem. Zajímal se o dějiny malířství a v roce 1919 publikoval v regionálním časopise články o starých mistrech. Roku 1922 byl přijat na Akademii výtvarného umění v Mad...