Výpis všech autorů

András Dékány

András Dékány byl maďarský spisovatel a novinář. Prošel mnoha zaměstnáními. Pracoval jako dělník, úředník, ornitolog i námořník, později jako novinář. Působil hodně v zahraničí, především v Anglii. Po roce 1945 byl okresním soudcem a nakonec se věnoval pouze literatuře. Publikovat začal na přelomu dvacátých a třicátých let. Je autorem románů, povídek i divadelních her. Jeho prózy jsou protknuty silnou sociální kritikou. Nejznámější je díky svým dobrodružným knihám pro děti a mládež. Roku 1961 obdržel Cenu Attily Józsefa.

Stephen Desberg

Narozen 10.9.1954. Scénárista úspěšný jak na poli humoristického, tak vážného comicsu. Mezi jeho práce patří např. 27e lettre, 421, Appel de l'enfer, Carmen Lamour, Equator, Etoile du désert, I.R.$., Immortels, Mayam, Scorpion či Tosca.

Stefanie Dengler

Německá autorka učebnic němčiny, zaměřená na výuku cizinců.

René Decastelo

René Decastelo je český spisovatel a scenárista. Knihy publikuje ještě pod pseudonymem Božena Svárovská. René Decastelo se narodil v roce 1973 v Želivě. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově studoval psychologii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak vysokoškolské studium nedokončil. Působil v řadě českých lifestylových periodik, byl jedním z novinářů vydavatelství Stratosféra. Byl dlouholetým šéfredaktorem měsíčníku Esquire, podílel se na vzniku týdeníku Redhot a několika dalších časopisů. Do roku 2014 byl kreativním ředitelem vydavatelského domu Mladá fronta a šéfredaktorem časopisu forMEN. Podílel se jako dramaturg, scenárista a kreativní producent na seriálech Doktoři z Počátků, Ordinace v růžové zahradě, Ohnivý kuře, Modrý kód a Krejzovi. V sobotu 11. ledna 2020 odvysílala TV Prima první díl nového televizního seriálu od Decastela s názvem Slunečná. S bývalou manželkou Štěpánkou se jim v roce 2003 narodil syn Elias. V současnosti je podruhé ženatý s herečkou a moderátorkou Evou Decastelo . V září 2009 se jim narodil syn Michael a o rok později dcera Zuzanka.

Miguel Delibes

Miguel Delibes Setién byl španělský romanopisec a od roku 1975 člen Španělské královské akademie. Zprvu se živil jako sloupkař a novinář v deníku El Norte de Castilla, které později řídil, dokud se postupně nezačal věnovat v první řadě svým románům. Delibes byl velkým znalcem kastilského rurálního prostředí, jeho flóry a fauny, a také příznivcem lovu. Byl jedním z nejoceňovanějších španělských autorů doby po občanské válce ; množství jeho děl bylo zdramatizováno nebo sloužilo za předlohu filmovým projektům . V roce 1946 se oženil s Ángeles de Castro, se kterou měl sedm dětí. Od roku 1998 trpěl rakovinou, což mu znemožňovalo pokračovat v práci.

Louis A Del Monte

Americký fyzik, uznávaný odborník na umělou inteligienci, věnuje se vědeckým objevům, vesmíru, využití umělé inteligence a technologií ve vojenství.

Léo Delibes

Léo Delibes vlastním jménem Clément Philibert Léo Delibes byl francouzský skladatel 19. století, přední osobnost hudebního romantismu. Delibes se narodil v roce 1836 jako syn listonoše. K hudbě měl blízko již od dětství, jelikož i jeho matka milovala hudbu, neboť byla dcerou operního pěvce. Delibesův otec však brzy zemřel a matka ho vychovávala se strýcem. Ti mu poskytli základní hudební vzdělání a dbali na to, aby se ze syna stal dobrý hudebník. Svou hudební dráhu započal v roce 1847, kdy začal navštěvovat pařížskou konzervatoř, kde studoval u Adolpha Adama. Později začal brát i lekce zpěvu a brzy se z něj mohl stát skvělý operní zpěvák či varhaník. Postupně pod vlivem učitele Adama začal skládat operety, pročež se stal v roce 1864 vedoucím sboru v pařížské Opeře. Mezi lety 1865-1871 byl též v kostele Saint-Pierre-de-Chaillot varhaníkem. V roce 1871 se ve věku 35 let oženil s Léontine Estelle Denainovou. Mezi jeho několik raných operet patří i Deux sous le charbon, kterou zkomponoval v roce 1856 pro divadlo Folies-Nouvelles. Ve spolupráci s Léonem Minkem zkomponoval balet La Source , dále balet Coppélia , po níž následoval balet Sylvia . Tyto balety setrvaly na baletních repertoárech dodnes. Delibes byl tedy v divadelních kruzích plně etablován a začal vynikat i několika svými operami. Mezi ně patří Le Roi l'a dit z roku 1873, vážnější Jean de Nivelle a konečně opera, s kterou velmi prorazil, jeho milovaná Lakmé z roku 1883 v populárním orientálním žánru té doby. Zde se tradice Gounodova a Bizetova projevuje ze své lepší stránky, plná barvy a melodie. Přibližně v této době začaly jeho opery působit na Delibesova oblíbence Čajkovského, který se s Delibesem setkal a složil mu úctu. To je poněkud obdivuhodné, když si uvědomíme, že Brahmse nazval „netalentovaným bastardem“. Později začal rovněž skládat úspěšnou a okouzlující scénickou hudbu k Hugově Le Roi s'amuse a několik...

Jaromír Demek

Jaromír Demek byl český geograf a geomorfolog. Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména svahovým pohybům a vlivu mrazu na geomorfologické pochody. Působil jako vedoucí Geografického ústavu Československé akademie věd v Brně a jako vedoucí katedry geografie na Univerzitě J. E. Purkyně , kromě toho přednášel geografii například na Katedře environmentálních studií. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1976–1980 byl předsedou Názvoslovné komise ČÚGK a věnoval se spolu se členy NK také přípravě Mezinárodního slovníku geografických termínů, ale i standardizaci geografických jmen geomorfologických jednotek v ČSSR i ve světě. Zabýval se geografickými jmény, zejména exonymy i při přípravě učebnic . V roce 2000 mu byla udělena stříbrná medaile Masarykovy univerzity. Seznam publikační činnosti Jaromíra Demka je obsáhlý a čítá přes 500 položek spadajících zejména do oblasti geomorfologie a teoretické geografie. Mezi jeho vybrané publikace patří:

Hans De Beer

Holandský spisovatel a ilustrátor. Autor knih pro děti.

Eoin Dempsey

Narodil se v Dublinu. V mládí rád skákal se svými přáteli do tamního moře, a na škole hrál ragby. Jeho snem bylo hrát ragby za Irsko, avšak pro nedostatek talentu se později dal na dráhu rockové hvězdy - hrál v rockové skupině. Bohužel se z něj nestala ani rocková hvězda. Později učinil další špatné rozhodnutí, když se přihlásil na vysokou školu obchodní, která jej moc nebavila. Při pobytu v New Yorku se rozhodl zkusit napsat svůj první román. Odmítlo ho více jak 150 vydavatelů, Eoin se však nevzdával. Strávil rok v Austrálii, kde se mu nedařilo najít stálé pracovní místo, a tak se vrátil zpět do Dublinu a zkoušel znovu psát, zatímco si hledal práci zde. Jeho žena Jill jej však přesvědčila k odchodu za její rodinou do Philadelphie, bohužel právě, když se hroutila ekonomika. V té době si zde snažil udržet své zaměstnání a přitom dopsal román Finding Rebecca, kterého se prodalo přes 150 000 kopií. V roce 2010 konečně našel práci, která ho baví, a začal vyučovat děti na základních školách. Později vydal román The bogside boys o konfliktu v severním Irsku. V roce 2018 mu vyšel román Bílá růže, černý les a nyní má rozpracovaná další díla. S manželkou Jill má dva syny, a společně se věnují Eoinovu oblíbenému sportu - golfu.

Camilla De la Bédoyère

Camilla de la Bedoyere je akademičkou v oblasti biologických věd. Spolupracuje se Zoological Society of London . Je zkušenou autorkou knih pro děti i dospělé, ve kterých se převážně zaměřuje na svět přírody. Této kariéře se věnuje již 20 let. Za tu dobu zatím napsala více než 200 knih, které se prodávají po celém světě. Angažuje se také v žurnalistice. Pět let pracovala jako editorka dětských stránek v britských novinách. Pravidelně píše recenze knih pro děti a je poradcem při výrobě informačních letáků. Obzvlášť ji baví tvořit kreativní literaturu faktu a beletrii pro větší děti, především pro ty, co mají se čtením potíže. Žije v Londýně, a když zrovna sama nepíše, vyučuje čtenářskou gramotnost na jedné z londýnských středních škol nebo si užívá cestování, na jehož konci na ni čeká divočina ve skutečné podobě.

Burian & Dědeček

Burian & Dědeček je společným dílem českých hudebníků Michala Buriana a Jiřího Dědečka. Jiří Dědeček, narozený v roce 1953, je známý český písničkář, básník a překladatel. Na české hudební scéně působí od 70. let a je uznáván pro své poetické texty a osobitý hlas. V jeho tvorbě se často objevují intelektuální a filozofická témata a má vliv na český folk a šanson.

Ava Dellaira

Ava Dellaira vyrostla v Albuquerque v Novém Mexiku. Absolvovala na University of Chicago. Psaní se věnovala odmalička, ale velkým impulsem pro ni bylo získání stipendia Truman Capote Fellow a absolvování prestižního kurzu pro budoucí spisovatele Iowa Writers’ Workshop, organizovaného University of Iowa. Dopisy na konec světa jsou jejím debutovým románem. V produkci je již také celovečerní film. Ava žije v Santa Monice a aktuálně připravuje k vydání svoji druhou knihu 17 Years. Více informací o autorce nebo playlist ke knize Dopisy na konec světa najdete na avadellaira.com

René Descartes

René Descartes byl francouzský filosof, matematik a fyzik. Descartes , 2. pád , psáno Descartese či Descartesa, objevuje se také tvar Descarta. Základním Descartovým východiskem je metodická skepse, soustavná pochybnost zejména o datech smyslového poznání. Tímto odvážným myšlenkovým krokem dokázal podstatně změnit evropské myšlení a stát se zakladatelem: Descartes ovšem odmítá běžnou skepsi, „pochybování pro pochybování“, a pochybnost užívá jen proto, aby se dobral pravdy. Naproti tomu v životě je třeba jednat, i když naše poznání není jisté. Jako první výslovně formuloval zásady vědecké metody, významně se podílel na rozvoji matematiky a fyziky, na vytvoření číselné reprezentace geometrických objektů známé jako kartézská soustava souřadnic, na vzniku analytické geometrie a na matematizaci optiky. Descartes se narodil ve vzdělané šlechtické rodině 31. března 1596 v La Hayne, dnes Descartes, asi 40 km jižně od Tours. Jeho otec byl radou soudu v Rennes, matka brzy zemřela a nadaného, ale neduživého chlapce vychovávala jeho babička. V letech 1604 až 1612 studoval na jezuitské univerzitě v La Flèche, kde se mu dostalo důkladného vzdělání ve scholastické filosofii, matematice i ve vědách. V Rozpravě o metodě sice o užitečnosti tohoto vzdělání pochyboval, v dopise však později svému příteli tuto univerzitu vřele doporučuje. Roku 1616 získal právnické vzdělání na univerzitě v Poitiers a odešel do Paříže, kde psal různá pojednání . Protože chtěl poznat svět, odjel do Holandska, kde se seznámil s fyzikem Beeckmanem, s nímž si pak dlouho dopisoval. Roku 1617 vstoupil do vojska Mořice Oranžského, od roku 1619 bavorského kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského, ale bitvy na Bílé hoře se zřejmě nezúčastnil. 16. listopadu 1619 měl blízko německého Ulmu noční vidění Krista, o němž si poznamenal, že v...

Petr Den

Petr Den, vlastním jménem Ladislav Radimský byl český právník, diplomat, esejista a publicista publikující převážně pod pseudonymem Petr Den. Některé publicistické příspěvky podepisoval také jako Vilém Kostka. Je znám především díky svým příspěvkům vysílaným v období komunistické totality exilovými stanicemi Hlas Ameriky a Rádio Svobodná Evropa. Na Karlově univerzitě vystudoval práva. Poté studoval právo ještě v Paříži a v Haagu. V letech 1920-1948 byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí. Pracoval na ČS vyslanectvích v Bukurešti, Berlíně, Ženevě a Bernu. Jako znalec národního hospodářství se zúčastnil mezinárodních konferencí a zasedání společnosti národů. Za druhé světové války odešel z diplomacie a na Ministerstvu zahraničních věcí pracoval v oddělení pro Společnost národů. Roku 1945 byl jmenován členem přípravné komise Organizace spojených národů. V roce 1946 pak odjel do New Yorku jako zplnomocněný ministr a zástupce stálého delegáta Československé republiky v OSN. Po komunistickém puči ukončil spolupráci s ministerstvem zahraničí a zůstal v USA jako emigrant. V roce 1963 spoluzakládal exilovou Československou společnost pro vědy a umění. Vedle diplomatické aktivity byl velmi aktivní literárně. Pracoval jako redaktor několika nikoli nevýznamných exilových časopisů, mj čtvrtletníku Proměny . Je autorem stovek nejrůznějších krátkých textů, které byly publikovány nejen prostřednictvím zmíněných exilových rozhlasových stanic, ale také časopisecky a knižně. Roku 1932 získal první cenu v literární soutěži Nakladatelství Melantrich. Již ve třicátých letech také vydal první publikace . Ještě o něco dříve však začal přispívat i do četných periodik (Lidové noviny, Přítomnost, Zahraniční politika, Naše Doba, Kvart, Listy pro umění a kritiku, Kritický měsíč...

Monika Dénesová

Martin Dejdar

Martin Dejdar je český herec, dabér, tanečník, zpěvák, komik, moderátor a filmový producent. V roce 1987 ukončil Martin Dejdar studium na pražské DAMU a nastoupil ke svému prvnímu divadelnímu angažmá do pražského klubového divadla Studio Ypsilon. V tomto dnes již legendárním souboru byli jeho kolegy například Jiří Lábus nebo Oldřich Kaiser a mnozí další. V roce 1993 získal svou první hlavní roli ve filmovém muzikálu Šakalí léta. Následovaly filmy Amerika a Učitel tance, za druhý jmenovaný obdržel v roce 1995 cenu Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 1999 měl premiéru film Panství, který Martin Dejdar koprodukoval a hrál v něm hlavní roli, jako producent se následně podílel také na filmu Eliška má ráda divočinu. Kromě filmů byl obsazen do hlavních rolí televizních seriálů Zdivočelá země, Konec velkých prázdnin nebo Poslední sezona. Především svůj komediální talent a pohotovost využil Martin Dejdar při práci moderátora zábavných televizních pořadů jako Šance, Ptákoviny, Na vlastní nebezpečí nebo Vaše velká premiéra. Pro televizi dabuje Barta Simpsona v kresleném seriálu Simpsonovi. V dabingu dále propůjčil hlas například i Jimu Carreymu. V roce 2006 založil společně s producentem Romanem Rounem hokejovou charitativní show HC Olymp. Od září 2008 do října 2011 jej diváci mohli pravidelně vídat na TV Nova v původním českém sitcomu Comeback, kde hrál Františka „Ozzáka“ Pacovského. Pro roky 2011 a 2012 se stal členem poroty 2. a 3. ročníku Československo má talent. V roce 2017 se stal soutěžícím v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. V následující sérii se stal hereckým koučem nových soutěžících. Od roku 2019 hraje mjr. Josefa Strouhala v seriálu Specialisté. V roce 2020 vytvořil internetový projekt „Přání pro tebe“ s cílem pomáhat hercům, hudebníkům, zpěvákům a dalším tvůrčím osobnostem překlenout výpadek příjmu způsobený omezeními provozu divadel a kulturních zařízení souvisejícími se snahou zabránit šíření...

J. M Dematteis

Americký hudebník, hudební publicista, autor komiksů.

Grazia Deledda

Grazia Deleddaová byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926. Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888-1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti. V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti. Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu a Třtina ve větru . Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace ...

Franz Josef Degenhardt

Německý právník, hudebník a spisovatel.

David Deida

David Deida je považován za jednoho z nejpřevratnějších a nejprovokativnějších duchovních učitelů současnosti. Jeho učení a knihy o radikálně praktické spiritualitě hluboce ovlivnily směr našeho duchovního a sexuálního růstu. Jeho knihy byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků a stávají se doporučenou literaturou na univerzitách, workshopech a mužských i ženských skupinách na celém světě. Jako cenný zdroj pro duchovní transformaci a posvátnou sexualitu ho cituje mnoho dalších autorů, od koučů jako Tony Robbins, přes filosofy jako Ken Wilber až po duchovní mluvčí Marianne Williamson.

Arnošt Denis

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Tom DeFalco

Americký komiksový autor.

Thomas De Quincey

Thomas de Quincey byl anglický romantický filozof, prozaik, esejista a literární kritik. Thomas de Quincey se narodil roku 1786 v Manchesteru. Vzdělání nabyl na Oxfordské univerzitě, kde pojal i osudnou náklonnost k opiu, které se již nikdy nedokázal zcela zbavit. Měl velmi blízko k tzv. jezerním básníkům díky své známosti ze Samuelem Taylorem Coleridgem a Williamem Wordsworthem. Proto také roku 1809 odjel do Grasmere v Jezerním okrsku na severozápadě Anglie, kde žil více než deset let a kde se roku 1816 také oženil. Roku 1821 se Quincey přestěhoval do Londýna a zde o rok později vydal svou slavnou autobiografickou knihu Zpověď anglického poživače opia , ve které s pozorovatelským a stylistickým mistrovstvím vylíčil extrémní polohy lidské psychiky, když popsal, jak mu opium otevřelo "bránu rajských rozkoší", svět úchvatných vizí, snů a fantastických smyslových vjemů, jen aby ho vzápětí uvrhlo do propastného utrpení fyzického i duševního. Roku 1826 se Quincey přestěhoval do Skotska do Edinburghu, kde také roku 1859 zemřel. Thomas de Quincey je autorem celé řady esejí, které vždy duchaplně pojednávají o nejrozmanitějších předmětech, hlavně z oboru filozofie a literární kritiky. Pro svou velkolepou fantasii a brilantnost bývá považován za předchůdce lartpourlartismu v literatuře. Nesporný vliv měl na Edgara Allana Poea a Charlese Buadelaira, ale obdivoval ho např. také Jorge Luis Borges, který přiznával, že jím byl částečně ovlivněn.

Shawna Delacorte

Robert Desnos

Robert Desnos byl francouzský básník. Jeho dílo a život jsou spjaty s vývojem surrealismu v meziválečné Francii. Robert Desnos prožil téměř celý život v Paříži. Narodil se v ní roku 1900 v domě na rue Saint-Martin. Stejně jako ulice i celá čtvrť je pojmenovaná po svatém Martinovi a Desnos na tuto část města, kde prožil své mládí, pak odkazuje i ve své poezii. Vystudoval obecnou a následně obchodní školu, ale na univerzitě již nestudoval. Během první světové války dochází k roztržce mezi Robertem a zbytkem rodiny. Osamostatňuje se, střídá mnoho zaměstnání a stěhuje se pryč z rue Saint-Martin. V roce 1925 se nakonec usadil v ateliéru v rue Blomet, kde před ním bydlel André Masson. V roce 1930 se seznamuje s Youki, ženou japonského malíře Tsuguhara Foujity. Foujita svou manželku během roku 1931 opustil a odstěhoval se zpět do Japonska, a tak začíná Youki žít společně s Desnosem. Nejdříve spolu žijí v ulici Lacretelle, ale v roce 1934 se stěhují do rue Mazarine 19. Byt v rue Mazarine 19 se stal místem pravidelných sobotních setkávání umělců, básníků, spisovatelů, cestovatelů atd. . V roce 1932 a 1935 podniká Desnos s Youki cesty po Španělsku. Při druhé cestě je hostí Pablo Neruda, který byl v té době chilským konzulem v Madridu. Roku 1939 vypukla 2. světová válka. Robert Desnos narukoval, nejdřív působí v Nantes, poté je převelen do Alsaska. Je ovšem zajat a po uzavření příměří se Desnos vrací do civilu a do Paříže. Ale Desnos nezůstává nečinný a v roce 1942 se stává členem ilegální skupiny AGIR. 22. února 1944 je Desnos zatčen gestapem. Je internován ve Fresnes, poté v Compiègne a pak nedaleko saského města Flöha. Z Flöhy je na konci války přesunut do českého Terezína. Desnos se sice dožil osvobození tábora, ale v té době již trpěl tyfovou nákazou následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Zemřel 8. červ...

Petr Denk

Narozen 20.9.1902 v Kroměříži, zemřel 29.5.1955 ve Zlíně. Středoškolský pedagog, publicista, autor monografií a vyprávění pro mládež, překladatel z ruštiny a němčiny.

Nancy Delvaux

Belgická ilustrátorka knih pro děti.

Mirco De Cet

Narozen v Itálii, žije v Anglii, encyklopedické publikace o automobilech, motocyklech a lokomotivách.

Mario De Micheli

Italský spisovatel, umělecký kritik a historik umění, překladatel a literární kritik.

Lucie Depoo

Ing., PhD., odbornice v oblasti managementu a lidských zdrojů. Též vysokoškolská pedagožka.

Jörg Demus

Jörg Demus byl rakouský klavírista a korepetitor proslulý interpretací klasického a romantického klavírního repertoáru. Narodil se 2. prosince 1928 v rakouském St. Pöltenu, hudební vzdělání získal již v mládí a pokračoval ve studiu na vídeňské konzervatoři. Demus byl známý svým jemným hmatem a citlivostí, díky nimž se hodil zejména pro díla skladatelů, jako byli Schubert, Schumann a Mozart.

Jaroslav Děták

Narozen 6. 1. 1913 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 2. 2. 1987 v Českých Budějovicích. PhMr., RNDr., lékárník, autor farmakologické literatury a průvodců po jižních Čechách.

Gitte Demant Trobe

Americká psychoterapeutka.

Didier Decoin

Didier Decoin , je francouzský spisovatel, scenárista a novinář. V roce 1977 získal Goncourtovu cenu za knihu John Peklo. Od roku 2020 je prezidentem Goncourtovy akademie. Narodil se do rodiny filmaře Henriho Decoina. Po středoškolském studiu na Sainte-Croix v Neuilly-sur-Seine začal pracoval jako novinář pro France Soir. Poté pracoval v dalších periodikách, jako například v Le Figaro nebo Les Nouvelles littéraires, působil v rádiu Europe 1 a stál u vzniku magazínu VSD. Ve dvaceti letech mu vyšla první kniha s názvem Le Procès à l'amour, na kterou v průběhu let navázal dvacítkou dalších titulů. V roce 1977 za svůj román John Peklo získal prestižní Goncourtovu cenu. Pracuje též jako scenárista. Film Mimo život, k němuž napsal scénář, získal speciální cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Nejvíce ale působil v televizní tvorbě. V roce 1999 získal cenu Sept d'Or v kategorii nejlepší scénář za seriál Hrabě Monte Cristo. V roce 1995 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. V roce 2020 se stal jejím prezidentem. Žije v Normandii. Je ženatý a má tři děti, jeho syn Julien Decoin je také spisovatelem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Didier Decoin na francouzské Wikipedii.

Antonia Deutsch

Fotografka.

Anthony Del Col

Kanadský autor komiksů, filmový producent.

Anna DePalo

Americká autorka milostných románů.

André Pieyre De Mandiargues

André Pieyre de Mandiargues patří mezi stěží zařaditelné individuality. Sám navíc bděle dbal na to, aby s žádným kontextem nesouvisel. Bývá sice spojován s okruhem tvůrců druhé generace francouzských surrealistů , kteří vycházejí z hlubinné psychologie, jejího důrazu na nevědomí, estetiku snu a zázračna, avšak touha uchopit bytí v dualistickém sporu duše a těla se v jeho tvorbě projevuje obzvlášť svérázně. Z Mandiarguesových knih vystupuje členitá osobnost: až puntičkářský estét a dandy, který si libuje v erudovanosti, a zároveň milovník neobvyklostí a tajemných zvláštnůstek, které odměřuje s kulinářskou přesností, aby chuť byla vždy přejemná, ale výrazná a svá. * André Pieyre de Mandiargues patří do druhé generace francouzských surrealistů. Narodil se 14. března 1909 v Paříži, je tedy o třináct let mladší než Breton a o devět let než Desnos a Crevel, představitelé „heroického“, revolučního období francouzského surrealismu. Jestliže začátky tvorby první surrealistické generace spadají do dvacátých a třicátých let 20. století, nástup druhé surrealistické generace spadá do let bezprostředně před druhou světovou válkou, anebo spíš do období bezprostředně po válce. Mandiargues sice uprostřed války vydal svou první sbírku básní , ale jeho skutečným debutem, který vzbudil pozornost, byla teprve kniha Le musée noir . Po ní vydával soustavně rok co rok jednu knihu za druhou, vždycky věrný sobě samému, vlastně svému výchozímu bodu, jímž bylo jeho „černé muzeum“ surrealisticky orientovaných kratších i delších próz. Mezi knihy nejvýznamnější patří Les incongruités monumentales , Le soleil des loups , Marbre , Le lis de mer , Le cadran lunaire , Le Belvédere , Feu de braise , La Motocyclette , Porte dévergondée (Nestydatá brána, 19...

Aline De Pétigny

Belgická spisovatelka a překladatelka. Autorka knih pro děti.

Régine Deforges

Francouzská spisovatelka, nakladatelka, scénáristka a režisérka. Je první ženou, která vlastnila a spravovala nakladatelství ve Francii. Kromě její desetidílné románové ságy La Bicyclette Bleue - Modrý bicykl je známá i svou knihou La Révolte des nonnes - Vzpoura jeptišek a erotickým příběhem L'Orage - Bouře. Spisovatelka žije v Paříži.

Pete Dexter

Narozen v Pontiacu ve státě Michigan, šel po studiích pracovat, vystřídal spoustu zaměstnání, pokoušel se i psát poezii,nakonec zakotvil na 12 let v deníku Philadelphia Daily News jako lokárkář. V roce 1983 napsal svůj první román Boží kapsa - God's Pocket, což byl trpce humorný román o životě "modrých límečků" . Víc ceněný kritikou a čtenáři byl jeho druhý román z roku 1986 Deadwood, ve kterém zpracoval osobitým způsobem legendy Divokého Západů. V roce 1988 napsal Paris Trout, kterýžto román mu vynesl Národní knižní cenu

Misha Defonseca

Autorka knihy žije v Americe, kam se po 2. světové válce odstěhovala se svým manželem. Ztracenou duševní rovnováhu a víru v lidi se jí podařilo nalézt teprve po dlouhém čase, v neposlední řadě díky jejímu muži. Je známa jako zanícená ekologická aktivistka a ochránkyně zvířat.

Michel Denis-Huot

Narozen 20.5.1953 v Suresnes . Fotograf.

Maurizio De Giovanni

Italský spisovatel, autor detektivních románů a povídek.

Maria Teresa Della Beffa

Italská botanička.

Louis Delluc

Franc. spis. a filmový estetik.

Lauren DeStefano

Lauren Destefano se narodila v New Havenu v Connecticutu a nikdy necestoval daleko od východního pobřeží. Získala titul BA v angličtině od Albertus Magnus College, psala již od dětství. Jejím autorským debutem bylo psaní na zadní strany dětských nabídek v restauracích. Její první rukopis byl napsán do žlutého bloku červeným perem. Bylo to o strašidelné boudě, která jedla malé děti. Teď, když vyrostla, píše beletrii pro mladé dospělé. Mezi její nepodařené profese patří: nejhorší recepční, sympatická výběrčí dan a anglická lektorka. Když zrovna nepíše, nadává svému Nintendo DS, rozčiluje svoji kočku s laserovým ukazovátkem nebo přebudovává sekáč na obchod s vybavením pro zabijáky.

JP Delaney

Josef Dědič

Josef Dědič byl český krasobruslař, rozhodčí krasobruslení a sportovní funkcionář. V roce 1938 se stal juniorským mistrem Československa, v letech 1941 až 1944 byl mistrem Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1947 zvítězil na mistrovství Československa. Získal bronz na Světové zimní univerziádě 1947. Na mistrovství Evropy v krasobruslení v roce 1948 skončil devátý a následně opustil soutěžní sport. Následně se stal krasobruslařským rozhodčím a získal si značné renomé i v mezinárodním měřítku. V roce 1957 vstoupil do technického výboru krasobruslení Mezinárodní bruslařské unie , v letech 1959 až 1967 byl jeho předsedou. V letech 1967 až 1984 byl členem rady ISU za sekci krasobruslení. V roce 1984 byl zvolen místopředsedou ISU a zůstal jím až do své smrti v roce 1993. V letech 1990 až 1993 působil také jako předseda Českého krasobruslařského svazu. Významně se zasloužil o přidělení i o následný organizační úspěch velkých soutěží na československém území a měl důležité slovo také v organizaci tradičních závodů Pražská brusle. Věnoval se také metodice krasobruslení a byl autorem několika zásadních knih, jeho publikace Krasobruslení z roku 1972 se stala oficiální příručkou ISU. Významně se podílel na propagaci krasobruslení také svým komentováním televizních přenosů, kde spolupracoval zejména s Karlem Mikyskou. Vystudoval Karlovu univerzitu v Praze a stal se středoškolským učitelem. Po celou svou pedagogickou dráhu vyučoval na gymnáziu ve Voděradské ulici v Praze 10. V roce 1998 byl posmrtně uveden do Světové krasobruslařské síně slávy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Dědič na anglické Wikipedii.

Jonathan Dee

Anglický astrolog.

Jiří Dědina

doc. Ing. Jiří Dědina, CSc. působína katedře mangementu Vysoké školy ekonomické vPraze jako docent v oboru podnikové hospodářství a management. Odborně se zaměřuje na management a organizační chování, organizační architekturu, organizování podniku a manažerské rozhodování. Je autorem řady publikací, jakož i vysokoškolských skript a více než 100 odborných statí. Poznatky k publikaci Management a organizační chování čerpal na studijním pobytu na Arizona State University ve Phoenixu v roce 2003. Působí na programech MBA a DBA.

Jim DeFelice

Jim DeFelice se narodil v New Yorku. Je autorem techno-thrillerů Brother's Keepr a Havana Strike . Jim také napsal víc než tucet knih pro mladé lidi. Žije se svojí ženou a synem v Hudson Valley ve státě New York.

Jeff Deaver

Jean Gaspard Deburau

Jean Des Vignes Rouges

Jean Vigneau byl ve 40. letech minulého století francouzským vydavatelem. Je také autorem několika knih.

Jan Dědina

Jan Dědina byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíškaa, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie. 1895–1909 Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi . Zde se usadil, poté žil a tvořil v Bretani. Roku 1898 se oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux , a tak snáze pronikl do francouzské společnosti. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období belle epoque a secese. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna., . 1909-1941 Do Čech se Dědina s ro...

Jamie Ann Denton

Tato autorka romantických příběhů s detektivní zápletkou, vykonávala dlouhá léta praxi v jedné právnické kanceláři. Poté, co jí roku 1994 vyšla první kniha, se dala na dráhu profesionální spisovatelky a svého rozhodnutí nemusela litovat. Stala se velice oblíbenou autorkou thrilerů pro ženy, získala si širokou čtenářskou obec a byla navržena na několik žánrových ocenění. V literární tvorbě se jí podařilo maximálně využít zkušeností, které nabyla díky své předchozí profesi. V současné době žije v Pensylvánii v Americe.)

Isla Dewar

Skotská spisovatelka, narozena v Edinburghu. Píše čtivě, vtipně, mnohdy až s kousavou ironií, potíže jejích hrdinů a hrdinek jsou nám povědomé a postavy tak živé, že bychom je rádi poznali osobně. Nejprve se živila psaním článků do novin a časopisů, od roku 1995 se soustřeďuje na románovou tvorbu. Jejím mottem je Chaplinův výrok ,, Pozorujeme-li život z blízka, je to tragédie, ale získejte odstup a nadhled-a komedie je na světě."

Giuseppe Dessí

Giuseppe Dessì byl sardinský prozaik a dramatik. Vystudoval na Univerzitě v Pise. Ve své románové a povídkové tvorbě zobrazuje především život na rodné Sardinii.