Výpis všech autorů

Philip Arthur William Collins

Paul Christopher

Autor, píšící pod pseudonymem Paul Christopher, je Kanaďan, vlastním jménem Christopher Hyde.

Otmar Chadim

Přední český odborník na mezilidské vztahy je autorem téměř desítky knih vydaných v mnoha reedicích. Je v nich zúročena jeho dlouholetá praxe, jeho moudrost i vtip.

Nikita Sergejevič Chrusčev

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1953-1964.

Nick Cave

Nick Cave je australský zpěvák, hudební skladatel, textař, herec a spisovatel. Hudbě se začal věnovat počátkem sedmdesátých let, kdy spolu s multiinstrumentalistou Mickem Harveyem založil svou první skupinu, jejíž název se po několika změnách ustálil na The Birthday Party. Ta se rozpadla v roce 1983, ale Cave spolu s Harveyem založili skupinu Nick Cave and the Bad Seeds, ve které působí do současnosti; Harvey ze skupiny odešel v roce 2009, po více než pětatřicetileté spolupráci s Cavem. V letech 2006 až 2011 působil Cave ve skupině Grinderman, se kterou vydal dvě studiová alba. V roce 2000 získal italské hudební ocenění Premio Tenco a roku 2005 spolu s Warrenem Ellisem australskou cenu Australian Film Institute Awards za nejlepší hudbu k filmu The Proposition. Jeho písně byly použity v řadě filmů, jako například Tak daleko, tak blízko! , Vřískot 3 , Shrek 2 nebo Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 . Rovněž složil originální hudbu k několika filmům, jako jsou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a Země bez zákona . V různých filmech také hrál, jsou to například Nebe nad Berlínem a Rhinoceros Hunting in Budapest . Některým filmům jako The Proposition a Země bez zákona napsal scénář. Je autorem dvou románů, první z nich nesl název A uzřela oslice anděla, který byl poprvé vydán v roce 1989, druhý pak Smrt Zajdy Munroa . Narodil se 22. září 1957 v městečku Warracknabeal v australském státě Victoria. Jeho matka se jmenovala Dawn Cave a pracovala jako knihovnice. Otec Colin Frank Cave byl učitel. Měl celkem tři sourozence, bratry Tima a Petera a sestru Julii . Po jejím narození se rodina přestěhovala do většího města Wangaratta. Ve svých osmi letech začal zpívat ve sboru v místní katedrále. Školní docházku zahájil ve Wangarattě, ale odtud byl ve svých třinácti letech (v roce...

Milana Čechurová

PhDr., pedagožka, redaktorka učebnic a prací ze společenskovědních oborů.

Max Allan Collins

Spisovatel, hudebník a filmař Max Allan Collins získal za své historické thrillery dosud nevídaných jedenáct nominací na cenu Shamus organizace Private Eye Writers of America a dvakrát vyhrál se svými romány ze série s Nathanem Hellerem - True Detective a Stolen Away . A protože byly jeho knihy nominovány na prestižní cenu Edgar společnosti Mystery Writers of America jak v kategorii próza, tak i literatura faktu, je Collins označován jako "renesanční muž detektivní literatury". Jeho zájmy jdou však ještě mnohem dál, vždyť kromě pěti sérií thrillerů, několika filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám, nespočtu povídek a písňových textů se věnuje filmové kritice a v neposlední řadě píše také romány podle úspěšných filmových a televizních scénářů. Z těch známějších jmenujme alespoň bestseller deníku New York Times Zachraňte vojína Ryana podle slavného filmu s Tomem Hanksem, romány Maverick, Vodní svět, Ponorka U-571, Miluju trable anebo třeba knižní podoby dobrodružných filmů Mumie, Mumie se vrací a Král Škorpion. V letech 1977 až 1993 psal Max Allan Collins scénáře ke komiksu Dick Tracy a Batman, ten vycházel nejprve na pokračování v novinách a posléze byl vydán i knižně. Jeho úspěšný "kreslený román" Road to Perdition zfilmoval režisér Sam Mendes s Tomem Hanksem a Paulem Newmanem v hlavních rolích. Jako tvůrce nezávislých filmů ve své rodné Iowě napsal a režíroval napínavý film Mommy a jeho pokračování Mommy's Day , v němž hlavní roli ztvárnila Patty McCormacková. Collins je rovněž dlouholetým rockovým hudebníkem - v poslední době nahrává a vystupuje se dvěma kapelami. Max Allan Collins žije v Musticanu ve státu Iowa se svojí manželkou - spisovatelkou Barbarou Collinsovou, s níž už napsal řadu povídek a nyní jim právě vychází jejich první společný román - a se svým dospívajícím synem Nathanem....

Luigi Capuana

Luigi Capuana byl italský spisovatel básník a novinář, který pocházel z provincie Catanie na Sicílii. Psal italsky a sicilsky. Byl předním spisovatelem a teoretikem verismu spolu s Giovanni Vergou. Narodil se v sicilském městě Mineo v zámožné rodině majitelů rozsáhlých pozemků. V roce 1851 začal studovat na královské koleji v Bronte, ale po dvou letech studium ze zdravotních důvodů přerušil. Dále se vzdělával soukromě. V roce 1857 se zapsal na právnickou fakultu v Catanii. V roce 1860 studia zanechal a připojil se ke Garibaldiho hnutí Risorgimento. V roce 1864 se usadil ve Florencii a zahájil své „literární dobrodružství“. Setkal se zde s předními italskými autory, začal psát kritiky pro časopis Rivista italica a divadelní kritiky pro La Nazione. Tyto kritiky vyšly souborně v knize Teatro italiano contemporaneo. V roce 1867 zde otiskl svou první povídku Il dottor Cymbalus. V roce 1868 se vrátil na Sicílii. Původně plánoval jen krátký pobyt, ale smrt otce a ekonomické těžkosti jej donutili zůstat. Pracoval jako školní inspektor a později se stal starostou města Mineo. V roce 1875 odešel zpět na kontinent, nejprve do Říma, později do Milána, kde žil v letech 1877–1881. Zde se seznámil se členy skupiny La Scapigliatura . Psal literární a divadelní kritiky pro noviny Corriere della Sera. Od roku 1880 psal svůj román Il marchese di Roccaverdina . Působil střídavě v Římě a na Sicílii. V letech 1882–1883 řídil v Římě časopis Fanfulla della Domenica, 1900–1901 učil italskou literaturu na učitelském ústavu v Římě. V roce 1902 odešel do Catanie, kde učil na místní universitě lexikografi a stylistiku. Vedle románů, povídek, kritik a esejů je rovněž autorem libreta k opeře Francesca Paola Frontiniho: Malìa, která měla premiéru 30. května 1893 v Teatro Brunetti v Bologni. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luigi...

Ladislav Cabada

Ladislav Cabada je český politolog a vysokoškolský pedagog. Vystudoval Gymnázium v Sokolově a následně obor politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Rok doktorského studia politologie absolvoval na Univerzitě v Lublani ve Slovinsku. V roce 2004 habilitoval v oboru politologie na brněnské Masarykově univerzitě. Od roku 1997 přednáší a vede semináře věnované českému politickému systému, politickým systémům ve střední a východní Evropě, evropskému regionalismu a politické antropologii na českých i zahraničních vysokých školách. V letech 1997 až 2003 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 2000 působí na Západočeské univerzitě v Plzni, kde v roce 2000 založil a více než pět let řídil katedry politologie a sociologie, od roku 2003 katedru politologie a mezinárodních vztahů. Na Fakultě humanitních studií Západočeské univerzitě v Plzni byl v letech 2002 až 2005 proděkanem pro vědu, v letech 2005 až 2009 děkanem. Z funkce děkana byl odvolán na návrh Akademického senátu fakulty pro údajně "nejednotný přístup k pracovištím fakulty, autokratické způsoby řízení a manažerská selhání". Od roku 2002 působí rovněž na Metropolitní univerzitě Praha, kam v roce 2010 odešel jako na své hlavní působiště. V letech 2010-2016 vedl univerzitní středisko v Plzni, od roku 2013 působil jako prorektor pro akademický rozvoj, od roku 2017 je prorektorem pro tvůrčí činnost. V zahraniční pravidelně přednáší ve Slovinsku , kde využívá svou znalost slovinského jazyka. V němčině či angličtině přednášel či přednáší v Německu a Velké Británii . Realizoval také řadu zahraničních výzkumných pobytů, mj. na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji, USA, Bosně a Hercegovině, Maďarsku a Severní Makedonii. Od počátku 21. století je a...

Jolana Čechová

Učitelka angličtiny.

John Dickson Carr

John Dickson Carr byl americký autor detektivek, který také publikoval pod pseudonymy : Carter Dickson, Carr Dickson a Roger Fairbairn. Americký literární následník G. K. Chestertona, před psaním detektivek psal historické romány. John Dickson Carr patří mezi velmi zásadní autory detektivek. Byl mistrem takzvaného tajemství v zamčených místnostech, ve kterém detektiv řeší zjevně nemožné zločiny. Svůj první publikovaný detektivní román vydal v roce 1930 pod názvem It Walks by Night , v němž představil francouzského policistu Henriho Bencolina. Pod pseudonymem Carter Dickson vytvořil řadu románů o siru Henry Merrivaleovi.

John Cheever

John William Cheever byl americký prozaik. Pracoval pro Federal Writers' Project, publikoval v The New Yorker a vyučoval tvůrčí psaní na University of Iowa. Jeho knihy jsou psány realistickým stylem a přinášejí ironický obraz povrchního života americké střední třídy. Byl nazýván „Čechov předměstí“ a „Ovidius z Ossiningu“. Podle jeho předlohy byl natočen film Plavec s Burtem Lancasterem v hlavní roli. Získal National Book Award , William Dean Howells Medal a Pulitzerovu cenu . Jeho osobní život byl poznamenán alkoholismem a bisexualitou. Udržoval mimomanželský vztah s herečkou Hope Langeovou. Dcera Susan Cheeverová napsala úspěšnou vzpomínkovou knihu. Podle stejnojmenné povídky natočil v roce 1990 režisér Karel Weinlich rozhlasovou hru Zabiju tě v Shady Hillu s Luďkem Munzarem v hlavní roli.

John Castle

John Castle je společný pseudonym dvou autorů, jimiž jsou: Ronald Payne a John Garrod. Ronald Staveley Payne, alias Ronnie Payne byl britský novinář a válečný dopisovatel zaměřený na špionáž a terorismus.

Joanna Chmielewska

Joanna Chmielewska se narodila roku 1932 ve Varšavě, vystudovala architekturu , ale již dlouhá léta se živí psaním románů a divadelních her a patří k nejpopulárnějším polským spisovatelkám.

Jevgenij Ivanovič Čarušin

Jevgenij Ivanovič Čarušin, rusky: Евгений Иванович Чарушин , Rusko — 18. 2. 1965). Ruský spisovatel pro děti a mládež, grafik, sochař a ilustrátor. Autor populárně vědeckých knih o přírodě .

Jaroslava Černá

Jaroslava Černá, rozená Perutková , je česká spisovatelka převážně historických románů. a pedagog. Po gymnáziu v Hranicích na Moravě studovala Sociálně právní školu v Ostravě, deset let pracovala jako sociální pracovnice, později učila na soukromé střední škole, kde vyučovala i angličtinu. Provozuje relaxační a astrologické středisko Návrat jara.

Jane Cadwallader

Britská pedagožka, autorka metodických příruček a textů k výuce angličtiny.

Jana Chmura-Svatošová

Jan Císař

Jan Císař byl český divadelní pedagog, dramaturg, historik, teoretik a kritik. Narodil se v rodině právníka v Hradci Králové, kde také v roce 1951 odmaturoval na klasickém gymnáziu. Divadelní vědu vystudoval na DAMU, kde po svém absolutoriu v roce 1955 je přijat jako vědecký aspirant. Po skončení aspirantury odešel do Vesnického divadla, kde do roku 1960 působil ve funkci dramaturga. V dalších letech pracoval v redakci časopisu Divadlo a v roce 1963 se stal šéfredaktorem Divadelních novin, které se za jeho vedení rozšířily na Divadelní a filmové noviny. Své články věnované teorii divadla a divadelní kritice začal publikovat i v dalších odborných periodikách a denním tisku. Od roku 1965 působil jako odborný asistent na DAMU, kde se v roce 1966 habilitoval prací Divadla, která našla svou dobu. V roce 1985 byl jmenován profesorem. Vedl katedru činoherní režie a dramaturgie a pak katedru teorie a kritiky. V letech 1970–1972 byl děkanem DAMU. Vedle pedagogické práce byl v roce 1970 uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, 1971–1972 ředitelem Krajského divadla v Kolíně, 1981–1985 dramaturgem Národního divadla. Od počátku 70. let se jako lektor a porotce soustavně věnoval amatérskému divadlu. Pro amatérské divadelníky napsal několik publikací . V letech 1991–1999 a 2004–2007 byl předsedou odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo.

Jan Čeřovský

RNDr. Jan Čeřovský, CSc. byl přední český botanik, ekolog a ochránce přírody. Věnoval se územní a druhové ochraně, především však je znám jako jeden z mezinárodních zakladatelů environmentální výchovy. Byl skautem a žákem botanika Jaroslava Veselého. V letech 1949-1953 vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze . Jako první Čech absolvoval v letech 1953-1956 na téže vysoké škole postgraduální studium v oboru geobotanika-ochrana přírody. V roce 1961 se stal kandidátem věd, v roce 1967 mu byl udělen titul RNDr. V sedmnácti letech se stal členem Československé, nyní České, botanické společnosti. Jde o bývalého dlouholetého vědeckého pracovníka československé státní ochrany přírody, kde působil od osmnácti let. Od roku 1959 působil ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze , zřízeném o rok dříve. Setrval zde až do odchodu do důchodu v roce 2002; v 70. a 80. letech se zde stal vedoucím vědeckovýzkumného oddělení. Během své kariéry kupříkladu inicioval a koordinoval systém naučných stezek, pětidílnou řadu československých, posléze českých a slovenských "červených knih" a spoluprosadil do českého slovníku pojem mokřad. Jan Čeřovský má za sebou významnou mezinárodní kariéru, zvláště v letech 1966-1975 a pak od převratu. V letech 1966-1969 byl na IX. Generálním shromážděním Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN při UNESCO jmenován místopředsedou stálé Komise IUCN pro výchovu. Je znám tím, že prosazoval zavedení ekovýchovy do všech školních stupňů. Mezi lety 1969 a 1973 vedl útvar výchovy a vzdělávání v ústředním sekretariátu IUCN v Morges ve Švýcarsku, než byl nucen vrátit se v roce 1973 do ČSSR. Kontakty s IUCN udržoval i nadále – v letech 1982–1988 byl tajemníkem Východoevropského komitétu IUCN pro výchovu, od roku 1984 získala ČSSR v IUCN trvalé zastoupení a roku 1988 byl zvolen členem jeh...

James Cameron

James Francis Cameron je filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara. Režíruje většinou akční nebo sci-fi filmy, tématem bývají vztahy mezi člověkem a technologiemi. Je režisérem a tvůrcem scénáře dvou nejvýdělečnějších filmů historie kinematografie, Avatara a Titanicu. Také vytvořil sérii filmů o Terminátorovi. V roli šéfproducenta natočil dokument Ztracený Ježíšův hrob , který odvysílal Discovery Channel 4. března 2007. Po úspěchu Titaniku se od filmu na dvanáct let odmlčel, místo toho se pustil do objevných podmořských expedicí. V roce 2009 se na filmová plátna opět vrací se sci-fi snímkem Avatar. V roce 2012 se stal třetím člověkem na světě, který se ponořil na dno Marianského příkopu. Nejdříve se několikrát ponořil do osmikilometrové hloubky u pobřeží Papuy Nové Guiney a 26. března 2012 pak pokořil hloubku 10 898 m v Marianském příkopu. Ve všech případech použil batyskaf Deepsea Challenger a během pobytu pod hladinou pomocí dvojice stereoskopických kamer na výložnících natáčel unikátní záběry pro své další dokumentární i hrané filmy.

Ivan Crha

Po promoci na VŠE v r. 1958 nastoupil do reklamní agentury Merkur v Praze, kde působil do r. 1992 v různých funkcích a nakonec jako vedoucí textového oddělení, které zahrnovalo v různých dobách cca 10 pracovníků . Součástí jeho práce bylo tvoření pravidelných rozhlasových reklamních relací pro různé interprety . Kromě toho napsal knihu Dědeček na scestí o míchání nealkoholických i alkoholických nápojů . V roce 1992 odešel z reklamní agentury Merkur do penze, dalších 10 let pracoval na volné noze jako organizátor festivalu reklamních filmů Alfa Video a autor reklamních textů.

Helena Chvojková

Vyprávění a zápisky matky Jiřího Trnky Růženy Trnkové poskytly Trnkově první manželce, výtvarnici Heleně Chvojkové , materiál ke knize Můj syn, v níž čerpala i z vlastních vzpomínek a manželovy korespondence; Helena Chvojková je rovněž autorkou prózy pro děti Zuzanka objevuje svět, kterou Jiří Trnka ilustroval a která byla věnována dceři, redaktorce a editorce Zuzaně . Syn Jiří je architektem, dcera Helena výtvarnou redaktorkou, dcera Klára a syn Jan výtvarníky.

Helen Grace Carlisle

Helen Grace Carlisle byla americká spisovatelka.

Geoffrey Cowan

Autor pohádkových příběhů.

Evelin Cabániková

Elena Chmelová

R. 1931 – 35 študovala na gymnáziu, 1935 – 39 na obchodnej akadémii v Martine. R. 1939 – 41 učiteľka, 1941 – 43 úradníčka, 1943 – 44 redaktorka Národných novín, 1945 – 46 regionálnych novín Turčiansky hlásnik v Martine, 1947 – 59 pôsobila ako redaktorka v bratislavských vydavateľstvách Pravda, Smena a Mladé letá, 1959 – 60 v časopise Kultúrny život, od r. 1960 spisovateľka a prekladateľka v slobodnom povolaní v Bratislave. Literárne činná od r. 1945, autorka kníh Rozpomienky na Slovenské národné povstanie v Turci , Prešporskí kompáni , Dúha nad Vysokou skalou , biografie Martin Benka , románu pre mladých Perica z ostrova . Ťažisko jej literárnych aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež. Napísala rozprávky Martin a jeho svedkovia a Duňa a Don . Po nich nasledovala prozaická knižka V tichej doline je veselo , súbor čŕt, fejtónov, rozprávok a reportáží Rozsutecké poklady . S tvorbou pre deti úzko súvisela aj jej rozsiahla zostavovateľská, upravovateľská a prekladateľská činnosť, knižne vydala 11 titulov zo slov. ľudovej slovesnosti, najmä folklórnych próz . Zo svetovej literatúry voľne prerozprávala základné povesťové diela Zbojník Robin Hood , Kráľ Artuš a jeho družina a Münchhausenove veselé dobrodružstvá ; z inonárodných predlôh pripravila rozprávkové knihy Tulenia princezná , Spiaca krásavica, , Indiánske rozprávky, Synovia slnka , Dievčatko v mušli , Rozprávky z perlového ostrova a i. Prekladala z americkej , anglickej , francúzskej a nemeckej klasickej i súčasnej spoločenskej, detektívnej, dobrodružnej a detskej literatúry . Z angličtiny preložila aj Vatsjajanovu kni...

Eduard Čech

Narozen 24.8.1908 v Plzni, zemřel 21.3.1979 v Praze. PhDr., profesor na obchodní akademii, učebnice češtiny.

Deborah Crombie

Deborah Crombie se narodila v Texasu, dlouhou dobu žila v Anglii a ve Skotsku; tahle krajina ji inspirovala k napsání prvního románu Share in Death , který byl v roce 1993 nominován na cenu o nejlepší prvotinu roku. Všechny její romány spojují hlavní hrdinové, sympatická dvojice detektivů: superintendant Duncan Kincaid a seržant Gemma Jamesová.

David Černý

David Černý je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku. Quo vadis je prvním dílem Davida Černého, které vzbudilo větší veřejnou pozornost. Jedná se o plastiku Trabantu na nohách, symbolizující hromadný exodus východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze v létě a na podzim 1989. V roce 1990 byla umístěna na Staroměstské náměstí v Praze. Originál dostalo Fórum pro soudobé dějiny v Lipsku. Bronzový odlitek je od podzimu roku 2001 umístěn na zahradě německého velvyslanectví v Lobkovickém paláci na pražské Malé Straně. Dne 28. dubna 1991 společně se svým kamarádem natřel růžovou barvou známý pražský tank IS-2 č. 23, což tehdy vyvolalo skandál. Roku 2008 na Smíchově krátce umístil pouze torzo růžového tanku s bílým invazním pruhem. V době války v Jižní Osetii tak reagoval na ruskou zahraniční politiku. Růžový tank však není první svého druhu. V roce 1985 natřela narůžovo tank polská skupina Lady Pank, která tak reagovala na represe polského komunistického režimu. Dne 21. srpna 2018 ráno v den padesátého výročí od sovětské okupace Československa v roce 1968 umístil umělec David Černý na náměstí Kinských v Praze 5 torzo tanku v klasické zelené barvě s bílým okupačním pruhem. Umělecký objekt je dle jeho slov na travnaté ploše „Dočasně umístěn. Tak tomu říkali“. Původně měl být objekt deinstalován za dva dny, ale radní Prahy 5 povolení k umístění prodloužili až do konce roku 2018. V květnu 2020 se torzo tanku na náměstí stále nachází. Jako Viselec nebo Zavěšený muž je označována socha Sigmunda Freuda o výšce 220 cm visícího za jednu ruku na střeše v Husově ulici v Praze. Socha pochází z roku 1997. V roce 1999 Viselec shlížel ze stockholmského Muzea moderního umění ...

Chick Corea

Chick Corea byl plodný americký jazzový pianista, klávesista a skladatel, jehož kariéra trvala více než pět desetiletí. Narodil se jako Armando Anthony Corea 12. června 1941 v Chelsea ve státě Massachusetts a byl vůdčí osobností vývoje jazzové fúze. Corea zahájil svou kariéru jako sideman trumpetisty Blue Mitchella a později se připojil ke kapele avantgardního saxofonisty Stana Getze. Významného uznání dosáhl jako člen kapely Milese Davise na konci 60. let, kdy se podílel na zásadních albech jako "In a Silent Way" a "Bitches Brew".

Brian Clegg

Brian Clegg absolvoval fyziku na Cambridgeské univerzitě; věnuje se psaní vědecko-populárních knih. Kromě titulu Před velkým třeskem má na kontě knihy jako A Brief History of Infinity , Light Years: An Exploration of Mankind´s Enduring Fascination with Light nebo Upgrade Me: Our Amazing Journey to Human 2.0 . Pravidelně přispívá do řady časopisů.

Ben Carson

Benjamin Solomon „Ben“ Carson je americký konzervativní politik, politický komentátor a neurochirurg. V roce 1987 vedl sedmdesátičlenný tým, jenž jako první na světě oddělil siamská dvojčata spojená lebkou při 22 hodin trvající operaci. Je držitelem Prezidentské medaile svobody, kterou mu v roce 2008 udělil George W. Bush. V letech 2017–2021 působil jako ministr bytové výstavby a rozvoje měst Spojených států amerických ve vládě Donalda Trumpa. Ben Carson v roce 1973 absolvoval psychologii na Yaleově univerzitě a roku 1977 ukončil studium lékařství na Michiganské univerzitě. Po studiích nastoupil do nemocnice Johnse Hopkinse v Baltimoru, kde se stal v roce 1984 primářem dětské neurochirurgie . Vedoucím tamního oddělení dětské neurochirurgie byl pak 29 let. Mimo to vydal několik knížek, tematicky většinou o své kariéře a životních hodnotách a postojích. Od roku 1999 do léta 2015 byl členem představenstva obchodního řetězce Costco Wholesale Corp, mimo to jeho jméno figurovalo v seznamu vedení potravinářského konglomerátu Kellogs Co. Kariéru chirurga se rozhodl ukončit v roce 2013, kdy přijal místo sloupkaře pro The New York Times. V květnu 2014 oznámil, že se zúčastní kampaně pro nominaci na kandidáta Republikánské strany na post prezidenta USA. Jistý čas se podle průzkumů pohyboval na 2. místě za Donaldem Trumpem. Počátkem března po volebním superúterý ale ohlásil konec své kampaně o republikánskou nominaci, když nedokázal v primárkách zvítězit v žádném státě a byl v té době na posledním místě z pěti zbývajících republikánských kandidátů. V listopadu 2020 u něj byla potvrzena nákaza nemocí covid-19. Stalo se tak po účasti na večírku v Bílém domě během volební noci. Již o několik dní dříve bylo oznámeno, že se tehdy pravděpodobně infikoval i ředitel kanceláře Bílého domu Mark Meadows. Praktikoval homeopatickou léčbu, kterou již v září odmítl schválit Úřad pro...

Anna Claybourne

Anna Claybourne již více než 20 let vytváří ve skotském Edinburghu naučné a zábavné knihy pro děti. Pomocí obrázků a skládanek přibližuje malým čtenářům taje přírody a vědeckého zkoumání, ale i Shakespearova díla a dávné mýty. V češtině zatím vyšlo „Vše o lidském těle“ nebo „100 největších FUJ! na světě“.

Andrea R Cremer

Andrea Cremer známá též jako Andrea Robertson prožila své dětství sněním v lesích a při jezerech severního Wisconsinu. Nyní žije v Minnesotě, ale spíše považuje za svůj domov „kanadský štít“, než Středozápad. Vždy milovala psaní a nikdy nepřestala psát, ale až nedávno se do literární tvorby pustila profesionálně. Když nepíše, učí historii na vysoké škole svobodných umění v St Paul. Její debut román, Nightshade, první z řady YA fantasy, byl zveřejněny na podzim 2010 ve vydavatelství Penguin .

Amanda Conner

Americká autorka a kreslířka komiksů. Ilustrátorka v reklamních agenturách.

Aleksandr Borisovič Čakovskij

Ruský prozaik.

Tyler Cortland

Autor knih z lékařského prostředí.

Ray Conniff

Ray Conniff byl americký kapelník, aranžér a skladatel, který významně přispěl k hudebnímu žánru easy listening. Conniff se narodil 6. listopadu 1916 v Attleboro ve státě Massachusetts a v hudebním průmyslu začal působit poté, co se přestěhoval do New Yorku a začal hrát na trombon v orchestru Bunnyho Berigana. Později spolupracoval s dalšími big bandy, včetně těch, které vedli Harry James a Artie Shaw.

Paul Carell

Paul Carell, narozen jako Paul Karl Schmidt, – 20. června 1997 v Rottach-Egern) byl SS-Obersturmbannführer, mluvčí ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa a po roce 1945 úspěšný spisovatel a novinář listu Die Zeit a Der Spiegel. Od roku 1993 používal také pseudonym Carell-Schmidt – například na zakládající listině nadace Hans Filbinger. Vyrůstal v malém městě Kelbra jako jediné dítě svobodné matky Henrietty Schmidtové v domě svého děda obuvníka Karla Schmidta. Mládí prožil v jednoduchých, avšak zajištěných poměrech. Do NSDAP a SA vstoupil již v posledním roce gymnázia . Po uchopení moci nacisty vystoupil dne 10. května 1933 jako studentský řečník při pálení knih v Kielu. Působil rovněž na dalších pozicích v Národně socialistickém německém svazu studentstva a v roce 1935/36 převzal úřad župního studentského vůdce pro Šlesvicko-Holštýnsko. V roce 1936 promoval na univerzitě v Kielu na doktora filozofie, disertační prací "Přínosy k teorii významových symbolů v indogermánských jazycích". Následně se stal na této univerzitě vědeckým asistentem v psychologickém ústavu. V roce 1938 vstoupil do SS . Poté byl jmenován legačním radou II. třídy v tiskovém a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí. V roce 1940 byl v SS povýšen na Obersturmbannführera. V témže roce se stal tiskovým mluvčím ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa a vyslancem I.třídy. V této funkci mu byl podřízen informační a tiskový odbor ministerstva zahraničí. Jeho hlavním úkolem na ministerstvu bylo vedení denních tiskových konferencí. Proto je také považován za jednoho z hlavních propagandistů nacionálního socialismu během druhé světové války. Měl rozhodující vliv na nejrozšířenější propagandistický časopis nacionálně-sociální strany "Signal", který byl vydávaný nákladem 2,5 mil. výtisků. Nedávný výzkum také doložil, že jeho vliv byl přinejmenším srovnatelný s Otto Dietrichem, (říšským tiskovým vedoucím u Adolfa Hitler...

Miroslav Cipár

Miroslav Cipár sa narodil 8.1.1935 vo Vysokej nad Kysucou. Autor študoval na Vysokej škole pedagogickej a Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave u profesorov V. Hložníka a P. Matejku. V rokoch 1971 - 72 pracoval v New Delhi v Indii v Children´s Book Institut. Okrem ilustrácie sa venuje úžitkovej grafike, voľnej grafike a monumentálnej tvorbe. Autorovu ilustračnú tvorbu charakterizuje dominantný prvok hravosti a sladkej romantiky. Z ilustrácií je evidentný tvorcov rukopis, štylizuje jednoduché predmety, ktoré skladá tvarovo i farebne do kompozične zoskupených obrazov plných fantázie. Príznačný je pre jeho ilustráciu sklon k symbolom, znaku a vytríbenej až historizujúco pôsobiacej ornamentike. Za ilustračnú tvorbu získal viacnásobnú Cenu vydavateľstva Mladé letá a čestné uznania zo súťaže Najkrajšia kniha. Za ilustrácie ku knihám M. Ďuríčkovej: Biela kňažná a Dunajská kráľovná získal Plaketu BIB´73 a Plaketu BIB´77. Zlatou medailou na IBA Lipsko v roku 1982 bola ocenená kniha M. Válka: Veľká cestovná horúčka. Od roku 1979 je autor nositeľom ceny Ľudovíta Fullu.

Michelle Celmer

Michelle Celmerová žije v jihovýchodním Michiganu se svým manželem Stevenem, s jejich třemi dětmi, dvěma psy, dvěma kočkami a ještěrkou. Když zrovna nepíše, nebo ji nezaměstnávají mateřské povinnosti, můžete ji nalézt, jak pleje v zahradě, nebo se stočí do klubíčka u knihy. Rozhodně nepatří k těm, kteří tráví čas ze všeho nejraději nakupováním. Aby strávila den v nákupním středisku, asi byste jí museli zkroutit obě ruce za zády. Ráda dostává dopisy od čtenářů a potěší ji, když navštívíte její webové stránky: www.michellecelmer.com

Marie Cordonnier

Gaby Schusterová je německá spisovatelka. Píše nejen pod svým jménem, ale i pod pseudonymy Marie Cristenová, Gabriele Marie Cristenová, Marie Cordonnierová, Valerie Lordová. Gaby Schusterová absolvovala v letech 1965 až 1967 dobrovolnou výuku u regionálního deníku Allgäuer Zeitung. V sedmdesátých letech odešla z rodinných důvodů do Mnichova, kde pracovala ve vydavatelství Kauka. Od roku 1973 byla šéfredaktorkou mládežnického časopisu Melanie-Popcorn. Později se ujala vedení nově vzniklého časopisu Mädchen. Od roku 1984 je Gaby Schusterová spisovatelkou na volné noze. Žije v Horním Bavorsku v Egmatingu. Gaby Schusterová je autorkou mnoha knih pro děti a mládež, především pro dívky. Kromě toho píše pod různými pseudonymy knihy pro dospělé, především historické a milostné romány. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaby Schuster na německé Wikipedii.

Lois Crisler

Rodačka ze Spokane, manželka přirodovědce Herba Crislera , s nímž pozorovala a filmovala divoká zvířata. Práce na sérii dokumentů pro Disney's True-Life Adventure v 50. letech kulminovala osmnáctiměsíčním pobytem za polárním kruhem.

Ladislav Čermák

Ladislav Čermák je bývalý český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za Spartak Hradec Králové, s nímž získal roku 1960 historický titul mistra, jediný v dějinách klubu a první, který v československé lize putoval mimo Prahu a Bratislavu. Nastoupil v 8 ligových utkáních a dal 1 ligový gól.

Květoslav Chvatík

Květoslav Chvatík byl český filozof, estetik, historik umění a literární teoretik, který se věnoval zejména teorii a dějinám moderní české literatury a výtvarného umění. Pocházel z rodiny venkovského zahradníka. Vystudoval reálné gymnázium v Holešově. Na přelomu let 1949/1950 tamtéž působil jako první předseda okresní rady Pionýra-Junáka. Dále od roku 1950 studoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze, ve druhém ročníku přestoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor marxistická filozofie – estetika. Vstoupil do KSČ. Absolvoval v roce 1954 diplomovou prací Estetické názory Jiřího Wolkra. V letech 1958–1970 působil jako vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV, kde jej ovlivnili zejména Robert Kalivoda, Karel Kosík a Jan Patočka. Po habilitaci publikoval svou kandidátskou práci. Od roku 1964 přednášel externě estetiku na FF UK. V letech 1968–1969 byl na stipendiu na univerzitě v Mnichově. Po vyloučení z KSČ byl propuštěn z Filozofického ústavu a v letech 1970–1979 byl knihovníkem v knihovně Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Haštalské ulici v Praze. Roku 1979 s manželkou a nevlastním synem Viktorem Koženým emigroval do Mnichova. Roku 1980 získali politický azyl ve Spolkové republice Německo, později také německé státní občanství. Dále žil v Kostnici, kde byl v letech 1982–1989 hostujícím profesorem v rámci Fachgruppe Literaturwissenschaft na Univerzitě v Kostnici. V letech 1990–1991 byl hostujícím profesorem na univerzitě v Mnichově. V roce 1991 byl penzionován. Přednášel a účastnil se konferencí na řadě univerzit , Po listopadu 1989 žil střídavě v České republice, ve Švýcarsku, ve Francii a na Bahamách u Viktora Koženého. Květoslav Chvatík je autorem řady studií, z nich nejznámější a opakovaně vydávané jsou Smysl moderního umění a Svět románů Milana Kund...

Kliment Čermák

Kliment Čermák byl učitel, amatérský historik, archeolog, numismatik, muzejník, spisovatel a popularizátor poznatků v oblasti historických věd. Pocházel z rodiny místního knihtiskařského mistra Klimenta Jana Čermáka, který byl aktivní v místním obrozeneckém spolku Včela čáslavská, takže se Kliment Čermák již v dětství pohyboval v prostředí, které kladně reflektovalo především národní minulost a existenci historických památek. V letech 1868 až 1871 Kliment Čermák studoval v Praze učitelský ústav. Již v této době prohluboval své zájmy v oblasti geologie a paleontologie, a to za přispění prof. Antonína Friče. Zásadní vliv na něj ale mělo setkání se správcem archeologické sbírky Národního muzea Františkem Němcem, který jej hlouběji uvedl do archeologické praxe. Po ukončení studií nastoupil jako učitel v Poličce, ale již za dva roky se přesunul zpět do Čáslavi, kde učil na místní reálce, pak měšťanské škole a nakonec a nejdéle na dívčí obecné a měšťanské škole, kde byl i ředitelem. Čermák během svého života provedl řadu archeologických výzkumů v Čáslavi a širším okolí. Především se jedná o výzkum mohyl u Chedrb , neolitických lokalit u Čáslavi a Drobovic, výzkumy ve středověkém jádru města a na čáslavském Hrádku a dále na různých hradech a tvrzích: Vilémov, Chlum, Drobovice , Lichnice, Paběnice. Výsledky těchto výzkumů publikoval ve výročních zprávách Včely , dále přispíval do Památek archeologických a byl dopisujícím členem Archeologického sboru Národního muzea. Velmi výrazný vliv měl Čermák na vývoj muzeologie a muzejnictví, kde se jako první v českých zemích zabýval také teoretickou a metodologickou stránkou muzejní činnosti. Za účelem rozvoje tohoto oboru založil muzeologický časopis Věstník českoslovanských muzeí a spolků archeologických . V roce 1877 došlo k obnovení Včely čáslavské, jejíž činnosti se Čermák nadále aktivně účastnil ...

Joseph Campbell

Publikuje v oblastech: idealizmus; mytologie antická; spiritualizmus; studie filozofické

Joanna Campbell

Joanna Campbell se vlastním jménem jmenuje Jo Ann Simon a narodila se 2. listopadu 1946 v Norwalku v Connecticutu. Je vdaná a v současnosti žije v Camdenu v Mainu. Tvůrkyně světoznámé série o plnokrevnících miluje koně už od dětství. Když byla malá, měla svého vlastního ryzáčka, křížence quartera jménem Moe. Když jí bylo dvacet, učila se skákat a soutěžila v cross-country. Napsala prvních 15 knih ze série Plnokrevník, dva speciály a také knihy Hvězda z farmy Shadowbrook a Battlecry navěky!, které se všechny počítají do „klasické“ řady o Ashley. V roce 1996 se rozhodla zabývat literaturou pro dospělé a v knižní řadě o plnokrevnících teď pod jejím dohledem pokračují jiní autoři.

Jiří Cvekl

Jiří Cvekl byl český filozof a germanista. Po 2. světové válce se angažoval v sociální demokracii, po roce 1948 vstoupil do KSČ. Roku 1956 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté pracoval ve Filozofickém ústavu ČSAV. Roku 1968 byl vyloučen z KSČ a roku 1970 byl převeden do Encyklopedického ústavu ČSAV. . Roku 1977, po vzniku Charty 77, Cvekl využil situace a Chartu veřejně kritizoval - poté mohl opět pracovat ve Filozofickém ústavu. Cvekl byl výrazným představitelem pokusu učinit z marxismu znovu filozofii, a nikoli ho chápat jako ideologii. V tomto smyslu byl jednou z klíčových osobností tzv. obrodného procesu 60. let v Československu. Výrazně ovlivnil též vnímání psychoanalýzy v Československu a na politické levici - roku 1965 vydal knihu Sigmund Freud, jejímž cílem bylo "aby výrazy freudismus a psychoanalýza přestaly být v rámci marxismu chápány jako pejorativní označení“. Posléze se věnoval filozofii času a časovosti.

Jiří Chalupa

Jiří Chalupa je dramaturg a scenárista České televize a v minulosti Československé televize. Je známý jako moderátor původního Studia Kamarád, kde působil společně s Lenkou Vavrinčíkovou. Je autorem scénářů k osmi pohádkám a jako dramaturg se podílel na téměř 50 filmech, z nichž většinu tvoří také pohádky.

Jindřich Chalupecký

Jindřich Chalupecký byl výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění a překladatel, manžel básnířky Jiřiny Haukové. Otec Jindřicha Chalupeckého byl univerzitním profesorem očního lékařství a hluboce vzdělaným intelektuálem, mj. autorem knih Heinrich Heine a Hudba barev. Otec zemřel na infekční žloutenku když bylo Jindřichovi 8 let a matka se znovu provdala za asistenta prof. Chalupeckého, MUDr. Kamila Fialu. Ten působil též jako překladatel z angličtiny a francouzštiny a hudební a literární kritik časopisu Moderní revue. Chalupecký se zajímal o umění již během studia na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze . V letech 1928–1932 studoval na Filosofické fakultě UK pedagogiku, psychologii, literaturu, francouzštinu a dějiny umění. Navštěvoval přednášky Jana Mukařovského, ale nenalézal žádnou souvislost estetiky jako vědecké disciplíny se smyslem a místem umění v současném světě. Studia nedokončil a dal přednost sebevzdělávání a přímému kontaktu s umělci. Debutoval v roce 1930 články v týdeníku Samostatnost a časopisu Lumír. Byl učitelem a ředitelem obchodní školy, kde působil také malíř Zdenek Rykr. V předválečném Československu patřil k levicovým intelektuálům a kromě publikování v literárních časopisech a novinách působil jako teoretik Skupiny 42, která se začala formovat již ve 30. letech. Během války byl členem ilegální Výtvarnické pětky Národního revolučního výboru inteligence. V roce 1942 byl redaktorem časopisu Život , po válce byl krátce tajemníkem nově založeného Bloku výtvarných umělců, 1946–1948 šéfredaktorem čtvrtletníku Listy pro umění a filosofii, 1946–1949 členem výboru literárního odboru UB. Výtvarný odbor UB mu roku 1944 vydal studii Smysl výtvarného umění. Roku 1948 byl členem Státní publikační komise, 1948–1949 člen Syndikátu českých spisovatelů a tajemník umělecké rady Svazu československých výtvarných umělců. Po komunistickém převratu roku 1948 byl označ...

Jay Crownover

Americká spisovatelka.

Jaroslav Cingroš

Narodil se v početné rodině hajného v Zábělé. Od mládí se zajímal o přírodu. Přesto, že se původně chtěl věnovat lesnickému povolání, maturoval na obchodní akademii. Krátce po maturitě jako devatenáctiletý musel odejít do první světové války. Po přeběhnutí do ruského zajetí vstoupil do československých legií. Po dlouhé cestě kolem světa se vrátil do vlasti a zůstal vojákem. Jeho láska ke zvěři a přírodě ho neopustila a všude, kde sloužil, se věnoval svému zájmu. Za okupace se aktivně zúčastnil odboje proti okupantům. Po odchodu do důchodu zapsal to nejzajímavější, co viděl a zažil. Západočeské nakladatelství vydalo jeho pět knížek povídek z mysliveckého prostředí a přírody, kniha pohádek zůstala v rukopise.

Jaroslav Cholevík

Autor technických motoristických příruček.

Jan Coufal

Autor učebnic z oboru matematiky.

James Carol

James Carol se narodil a dětství prožil ve Skotsku. V 80. letech se přestěhoval do Anglie, kde žije dodnes. Než začal psát, živil se jako kytarista, zvukař, učitel hry na kytaru, novinář a instruktor jezdectví. Postava Jeffersona Wintera se zrodila z Carolovy touhy vytvořit knižní sérii, která by mu poskytla maximum svobody. Autor dospěl k poznání, že čím zaujatější je při psaní knihy, tím větší zájem čtenářů výsledek vzbudí. Carol píše své romány sice jako sérii, ale každý lze brát jako samostatnou knihu zasazenou do jiného prostředí a s jinými postavami. Takový přístup skýtá tu výhodu, že knihy není nutné číst v chronologickém pořadí. Po Polámaných panenkách, prvním thrilleru s Jeffersonem Winterem, následovala Presumpce viny, první z řady elektronických knih mapujících Winterovo působení u FBI. Druhý thriller s Winterem nazvaný Watch Me vyšel loni na podzim. James Carol bydlí v Hertfordshireu s manželkou a dvěma dětmi. Pokud nepíše, věnuje se výcviku koní a jezdců. Ve chvílích volna tento výtečný kytarista skládá a nahrává hudbu.

Irena Camutaliová

Narozena 24. 4.1926 v Praze, zemřela 17. 1. 2008. PhDr., rusistka, překladatelka z ruštiny.

Helena Čapková

Helena Čapková, provdaná Koželuhová a později Palivcová , byla česká spisovatelka, autorka vzpomínkových knih o svých bratrech Karlovi a Josefovi. V roce 1904 se provdala za brněnského politika a právníka Františka Koželuha. Měli spolu dvě dcery, z nichž Helena se vdala za budoucího ministra Adolfa Procházku. V roce 1926 ovdověla. Z Brna se přestěhovala do Prahy na Vinohrady, kde bydlela nedaleko svých bratrů. V roce 1930 se znovu provdala za spisovatele a diplomata Josefa Palivce. V letech 1933–1938 žila v Prohoři u Žlutic, kam za ní dojížděli oba bratři. Po okupaci se vrátila do Prahy. V letech 1945–1948 žila na zámku Brložec nedaleko Prohoře. Od vykonstruovaného politického procesu s jejím mužem Josefem Palivcem v roce 1951 byla šikanována komunistickým režimem, až do své smrti v roce 1961. Rok po její smrti byla vydána v nakladatelství Československý spisovatel cenzurovaná část jejích vzpomínek s názvem Moji milí bratři. Helena Čapková zemřela 27. listopadu 1961 a byla pohřbena na Olšanských hřbitovech. V českém životopisném filmu Člověk proti zkáze její postavu ztvárnila herečka Věra Galatíková.

František Čuřík

František Čuřík byl český matematik. Od roku 1921 byl mimořádným a od roku 1922 řádným profesorem na Vysoké škole báňské v Příbrami. V letech 1924-1926 a 1927-1929 působil ve funkci rektora a prosazoval stěhování Vysoké školy báňské do Prahy. Je autorem několika vysokoškolských učebnic matematiky, odborně se zabýval také balistikou. Za druhé světové války mu Němci nabízeli spolupráci při konstrukci balistických raket, což však odmítl a než by se nechal donutit ke spolupráci, raději spáchal sebevraždu. Původně pochován na hřbitově na Panské louce v Příbrami, později byl exhumován a převezen do Prahy.