Výpis všech autorů

Jana Chudá

Autorka učebnice angličtiny.

Aniela Cholewińska-Szkolik

Polská středoškolská učitelka, autorka knih pro děti.

Andrej Chudoba

Andrej Chudoba, vlastním jménem Ondrej Hudoba byl slovenský prozaik, básník a scenárista. Narodil se v rodině rolníka a vzdělání získával v Levicích, Krškanech, Bátovcích a nakonec opět v Levicích, kde studoval v letech 1945 až 1949 na učitelské akademii. V letech 1951 až 1952 pracoval jako učitel v Žemberovcích, v letech 1952 až 1954 jako dělník v Tlmačích, v letech 1954 až 1955 jako pomocný účetní v Pukanci a v letech 1955 až 1959 jako dělník a plánovač v Hodruši-Hámre. Mezi lety 1959 až 1963 se věnoval pouze literární činnosti. V roce 1963 pracoval opět jako učitel, tentokrát v Pukanci, kde působil až do roku 1990, kdy odešel do důchodu, ale žil tam i nadále. Zemřel ve městě Pukanec 21. ledna 2014 ve věku šestaosmdesáti let. Své první literární pokusy začal uveřejňovat již během učitelských studií v různých časopisech . Knižní debut mu vyšel v roce 1958 , debutová próza mu knižně vyšla v roce 1962. V poezii se věnuje psaní silně citově zabarvené přírodní i milostné lyriky, která se nese ve smyslu všelásky. V próze se jeho tvorba zakládá na líčeni vztahů mezi mužem a ženou, na lásce jako citu i vášni, přičemž se nesnaží jít do lidské podstaty a hloubky, aby dospěl k dramatickým řešením, ale věnuje se vykreslování lidí i citů až do samých detailů. Jeho díla se odehrávají většinou ve válečném a poválečném období a jsou situovány do prostředí Levic a okolí, které dobře zná z vlastního života. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Chudoba na slovenské Wikipedii.

Jura Charvát

Narozen 1947, zemřel 2009. Autor učebnic matematiky.

John Cheever

John William Cheever byl americký prozaik. Pracoval pro Federal Writers' Project, publikoval v The New Yorker a vyučoval tvůrčí psaní na University of Iowa. Jeho knihy jsou psány realistickým stylem a přinášejí ironický obraz povrchního života americké střední třídy. Byl nazýván „Čechov předměstí“ a „Ovidius z Ossiningu“. Podle jeho předlohy byl natočen film Plavec s Burtem Lancasterem v hlavní roli. Získal National Book Award , William Dean Howells Medal a Pulitzerovu cenu . Jeho osobní život byl poznamenán alkoholismem a bisexualitou. Udržoval mimomanželský vztah s herečkou Hope Langeovou. Dcera Susan Cheeverová napsala úspěšnou vzpomínkovou knihu. Podle stejnojmenné povídky natočil v roce 1990 režisér Karel Weinlich rozhlasovou hru Zabiju tě v Shady Hillu s Luďkem Munzarem v hlavní roli.

Danuše Chromá

Inženýrka ekonomie, ředitelka obchodní akademie, autorka učebnic ekonomie.

Colfer Chris

Chicago

Chicago je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1967 na Chicago , Illinois. Začínali pod názvem Chicago Transit Authority, v následujícím roce si zkrátili název na Chicago . Skupina je známá svým jedinečným zvukem, který kombinuje rockové, popové a jazzové prvky, s výraznou sekcí lesních rohů. Během své kariéry vydali řadu alb a dosáhli značného komerčního úspěchu. Jejich debutové album " Chicago Transit Authority" vyšlo v roce 1969 a připravilo půdu pro řadu úspěšných alb v průběhu 70. let i později.

Stanislav Chábera

Narozen 7.10.1920 ve Třech Dvorech u Kolína, zemřel 12.10.2002 v Českých Budějovicích. RNDr. CSc., docent geologie, práce z oboru.

Radim Chalupa

Právník.

Prokop Chocholoušek

Prokop Chocholoušek byl český novinář a spisovatel, autor romantické historické prózy z českých a jihoslovanských dějin, známý i jako satirik. Narodil se v Sedlci u Sedlčan v rodině ševce. Studoval v letech 1831–1837 na gymnáziu v Praze, pro nedostatek financí však musel studium přerušit. Následně pěšky odešel do Itálie, kde v Padově krátce studoval chirurgii, studium nedokončil. Cestoval po Balkáně, a když se vrátil roku 1839 domů, žil střídavě v Sedlci a v Praze a věnoval se literatuře a žurnalistice. Vydával humoristické sborníčky Kocourkov a mezi lety 1849–1851 redigoval radikálně demokratický Pražský večerní list. Za článek o úmrtí filozofa a exkomunikovaného kněze Augustina Smetany byl dva měsíce vězněn, další vydávání Pražského večerního listu bylo vojenskými úřady zapovězeno. V následujících letech se snažil o vydání svých sebraných spisů; vydání zůstalo nedokončeno. Od roku 1855 žil na bratrově statku v Haliči, kde byl jako politicky podezřelý konfinován. Z vymezeného místa pobytu se mohl vzdálit jen na policejní povolení. Přestěhování do Prahy nebylo Chocholouškovi povoleno. Roku 1859 mu byl umožněn návrat do rodného Sedlce, zůstával však pod policejním dohledem a byla mu ztížena možnost obživy. Konfinace byla zrušena až roku 1861. Chocholoušek se mohl vrátit k žurnalistice, pracoval v redakcích listů Čas a Hlas, kde se spřátelil s Janem Nerudou. Přispíval do mnoha dalších listů - Vlastimil, Květy, Poutník, Vesna, Lumír a jiné. Pochován je v Nadějkově – sem za své bídy a nemoci přesídlil k příteli – faráři Antonínu Fikarovi. Den před smrtí jej navštívil také Neruda. Později mu byl zásluhou táborských vysokoškoláků na tamním hřbitově postaven pomník. Těžištěm jeho díla je historická próza, na počet prací bohatá, chvatně psaná, vypravěčsky někdy málo obratná. V povídkách a románech z české historie, k jejichž tvorbě jej podnítil Tylův příklad, připomínal Chocholoušek bývalou existenci č...

Otmar Chadim

Přední český odborník na mezilidské vztahy je autorem téměř desítky knih vydaných v mnoha reedicích. Je v nich zúročena jeho dlouholetá praxe, jeho moudrost i vtip.

Marc Chagall

Marc Chagall byl židovský rusko-francouzský malíř. Měl vlastní umělecký styl skládající se z expresionismu, symbolismu a kubismu. Narodil se v rodině židovského venkovského obchodníka se zemědělskými produkty jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožil sice v chudobě, ale šťastně a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem. V letech 1898–1905 studoval na Prvním vitebském čtyřletém učilišti, získal tradiční židovské vzdělání ve staroruštině, učil se talmud a tóru. Jeho prvním učitelem malby byl kolem roku 1906 vitebský umělec Jehuda Pen. O několik měsíců později, v roce 1907, se přestěhoval do Petrohradu. Zde studoval v Kreslířské škole Společnosti umění, vedené malířem Nikolajem Rerichem, pro svůj talent byl přijat rovnou do třetího ročníku. Setkával se zde s umělci různých směrů. V letech 1908–1910 studoval u Léona Baksta a studium si prodloužil ještě na léta 1910–1911 u Jelizavety Nikolajevny Zvancevové . Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Petrohradu pouze na povolení a on sám byl dokonce krátce vězněn. V Petrohradu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou. V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec, odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida. Aktivně se účastnil Říjnové revoluce v roce 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské gubernii; založil zde střední uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického ...

Lauren Child

Lauren Child je autorkou bestselerů o Charliem a Lole, série úspěšných knih pro děti. Své knihy si též ilustruje, je držitelkou několika prestižních britských ocenění . Má dům v Londýně.

Květoslav Chvatík

Květoslav Chvatík byl český filozof, estetik, historik umění a literární teoretik, který se věnoval zejména teorii a dějinám moderní české literatury a výtvarného umění. Pocházel z rodiny venkovského zahradníka. Vystudoval reálné gymnázium v Holešově. Na přelomu let 1949/1950 tamtéž působil jako první předseda okresní rady Pionýra-Junáka. Dále od roku 1950 studoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze, ve druhém ročníku přestoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor marxistická filozofie – estetika. Vstoupil do KSČ. Absolvoval v roce 1954 diplomovou prací Estetické názory Jiřího Wolkra. V letech 1958–1970 působil jako vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV, kde jej ovlivnili zejména Robert Kalivoda, Karel Kosík a Jan Patočka. Po habilitaci publikoval svou kandidátskou práci. Od roku 1964 přednášel externě estetiku na FF UK. V letech 1968–1969 byl na stipendiu na univerzitě v Mnichově. Po vyloučení z KSČ byl propuštěn z Filozofického ústavu a v letech 1970–1979 byl knihovníkem v knihovně Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Haštalské ulici v Praze. Roku 1979 s manželkou a nevlastním synem Viktorem Koženým emigroval do Mnichova. Roku 1980 získali politický azyl ve Spolkové republice Německo, později také německé státní občanství. Dále žil v Kostnici, kde byl v letech 1982–1989 hostujícím profesorem v rámci Fachgruppe Literaturwissenschaft na Univerzitě v Kostnici. V letech 1990–1991 byl hostujícím profesorem na univerzitě v Mnichově. V roce 1991 byl penzionován. Přednášel a účastnil se konferencí na řadě univerzit , Po listopadu 1989 žil střídavě v České republice, ve Švýcarsku, ve Francii a na Bahamách u Viktora Koženého. Květoslav Chvatík je autorem řady studií, z nich nejznámější a opakovaně vydávané jsou Smysl moderního umění a Svět románů Milana Kund...

Jindřich Chalupecký

Jindřich Chalupecký byl výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění a překladatel, manžel básnířky Jiřiny Haukové. Otec Jindřicha Chalupeckého byl univerzitním profesorem očního lékařství a hluboce vzdělaným intelektuálem, mj. autorem knih Heinrich Heine a Hudba barev. Otec zemřel na infekční žloutenku když bylo Jindřichovi 8 let a matka se znovu provdala za asistenta prof. Chalupeckého, MUDr. Kamila Fialu. Ten působil též jako překladatel z angličtiny a francouzštiny a hudební a literární kritik časopisu Moderní revue. Chalupecký se zajímal o umění již během studia na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze . V letech 1928–1932 studoval na Filosofické fakultě UK pedagogiku, psychologii, literaturu, francouzštinu a dějiny umění. Navštěvoval přednášky Jana Mukařovského, ale nenalézal žádnou souvislost estetiky jako vědecké disciplíny se smyslem a místem umění v současném světě. Studia nedokončil a dal přednost sebevzdělávání a přímému kontaktu s umělci. Debutoval v roce 1930 články v týdeníku Samostatnost a časopisu Lumír. Byl učitelem a ředitelem obchodní školy, kde působil také malíř Zdenek Rykr. V předválečném Československu patřil k levicovým intelektuálům a kromě publikování v literárních časopisech a novinách působil jako teoretik Skupiny 42, která se začala formovat již ve 30. letech. Během války byl členem ilegální Výtvarnické pětky Národního revolučního výboru inteligence. V roce 1942 byl redaktorem časopisu Život , po válce byl krátce tajemníkem nově založeného Bloku výtvarných umělců, 1946–1948 šéfredaktorem čtvrtletníku Listy pro umění a filosofii, 1946–1949 členem výboru literárního odboru UB. Výtvarný odbor UB mu roku 1944 vydal studii Smysl výtvarného umění. Roku 1948 byl členem Státní publikační komise, 1948–1949 člen Syndikátu českých spisovatelů a tajemník umělecké rady Svazu československých výtvarných umělců. Po komunistickém převratu roku 1948 byl označ...

Helena Chvojková

Vyprávění a zápisky matky Jiřího Trnky Růženy Trnkové poskytly Trnkově první manželce, výtvarnici Heleně Chvojkové , materiál ke knize Můj syn, v níž čerpala i z vlastních vzpomínek a manželovy korespondence; Helena Chvojková je rovněž autorkou prózy pro děti Zuzanka objevuje svět, kterou Jiří Trnka ilustroval a která byla věnována dceři, redaktorce a editorce Zuzaně . Syn Jiří je architektem, dcera Helena výtvarnou redaktorkou, dcera Klára a syn Jan výtvarníky.

Eva Chupíková

Vystudovala filozofii a anglickou filologii na FF UP v Olomouci. Od roku 2010 se věnuje knižní ilustraci, autorským knihám a digitální grafice. V roce 2011 získala její kniha Můj prázdninový deník nominaci na cenu Zlatá stuha a stejnou nominaci získal v roce 2014 autorský titul Moje hrady a zámky. Mezi další oceněné tituly patří Slohovník aneb Praha má styl, Královské karty Karla IV. nebo Zákeřné keře. Eva Chupíková je také autorkou edice oblíbených ilustrovaných průvodců po českých a moravských památkách První průvodce památkami pro děti.

Vít Chaloupka

Vít Chaloupka je bývalý český kulturista a státní trenér české reprezentace fitness, nyní dietolog, fitness konsultant a autor knih o zdravé výživě. Vít Chaloupka je absolvent umělecko-průmyslové školy a absolvent Institutu tělesné kultury. V letech 1986–1990 se zúčastnil mnoha kulturistických soutěží, se ziskem titulu Mistr republiky na mistrovství Československé republiky v kategorii do 165 cm za federaci IFBB a vítězství Evropského poháru v kulturistice federace NABBA . Soutěžit mohl i nadále, ale přišla Sametová revoluce a on dostal nabídku na zhotovení fit-centra v nově otevřeném sportovním komplexu v Praze-Průhonicích. Nadále pokračoval jako trenér. Mezi jím vytrénované závodníky patří: Tonda Bautz, Petr Král, Radek Daneš, Pavel Vitha, Bohdana Melecká, Alexandra Tóthová, Gabriela Kubešová, Bára Mrázková či Tomáš Mandík. V 80. létech se Vít Chaloupka živil jako vekslák, pracoval například v hotelu Evropa. Podepsal spolupráci s StB. V roce 1993 se Vít Chaloupka rozvedl a z manželství mají 2 děti, Lucii a Lukáše . Druhá žena, Šárka Konvičková, soutěží ve fitness, spolu mají syna Adama . Rozešli se v roce 1998. Syn Adam se stal v 10 letech mistr republiky, mistr Evropy a později i mistr světa v disko tancích . Vít Chaloupka se dále stal členem výkonného výboru Svazu kulturistiky a fitness ČR , tiskovým mluvčím Svazu kulturistiky a fitness , státním trenérem české reprezentace fitness . Po ukončení funkce trenéra státní reprezentace dostává nabídku práce na ministerstvu zahraničních věcí v Toskánském paláci. Jeho zákazníky se stávají Cyril Svoboda a jeho kabinet. Při pražském summitu NATO v roce 2002 musel jako fitness konzultant projít obrovskou bezpečností prověrkou a setkal se s Tony Blairem a Georgem Bushem. Potkal se také s Jaroslavem Tvrdíkem a Vladimírem Špidlou. Nyní Vít Chaloupka pracuje v pražském fit-centru BBC jako ...

Velemir Chlebnikov

Velemir Chlebnikov, vlastním jménem Viktor Vladimirovič Chlebnikov, rusky Велимир Хлебников , byl ruský symbolistický básník a dramatik, představitel ruského futurismu. Maturoval v roce 1903. Studoval matematiku a přírodní vědy na universitě v Kazani a od roku 1908 pak slovanskou filologii v Petrohradu. Byl to bohém, tulák, nezařaditelný samotář. Po revoluci pracoval v sovětských osvětových institucích, psal verše pro Okna ROSTA. Nebyl ale schopen se adaptovat na praktický život. V roce 1921 se účastnil vojenského tažení do Íránu. Zemřel při návratu z cest po Kavkazu na otravu krve. Tvůrce pojmu zaum – vytvářel zaumný jazyk – uměle vytvořený jazyk zaklínadel a magických kouzel se slovy. Byl znám jako jazykový experimentátor, dal ruskému jazyku nový směr. Většina jeho děl zůstala nedokončená, torzovitá. Preferuje intonační prvek před rytmickým. Čerpal z folklóru a mýtů. Využíval magie čísel. Byl nazýván "básník pro básníky", ovlivnil řadu ruských autorů, jako byli například: Nikolaj Nikolajevič Asejev, Marina Cvětajevová, Vladimir Vladimirovič Majakovskij, Osip Emiljevič Mandelštam, Boris Leonidovič Pasternak nebo Nikolaj Alexejevič Zabolockij.

Petr Chvojka

Narozen 28. 5. 1937 v Nasavrkách u Chrudimi. Doc., Ing., CSc., teoretický ekonom a publicista, práce a překlady z oboru světové ekonomie, básník a scénárista, knihy pro děti a comicsy, též regionální publicistika o Železných horách.

Petr Chudožilov

Petr Chudožilov je český spisovatel. Žije ve švýcarské Basileji. Petr Chudožilov pochází z rodiny ruského exulanta. Do roku 1957 žil na Moravě, potom v Praze . Po absolutoriu pražské jedenáctileté střední školy pracoval jako agenturní zpravodaj v ČTK. Od roku 1964 byl nucen se živit jako dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař. V letech 1966 až 1970 studoval publicistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze. Studium uzavřel bez závěrečných zkoušek. V období 1967 až 1969 byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Od roku 1969 ve svobodném povolání, ale od roku 1971 byl zaměstnán opět v dělnických profesích . Signatář Charty 77. V roce 1982 se s manželkou a čtyřmi dětmi, pod nátlakem Státní bezpečnosti, vystěhoval do Švýcarska. Ve Švýcarsku studoval historii, ale v začátcích svého exilu pracoval opět jako dělník. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel. Spolupracoval s českým vysíláním Hlasu Ameriky. Po roce 1989 externě spolupracoval s Českým rozhlasem 6. Psal fejetony do sobotního pořadu Názory a argumenty. Spolupracuje s řadou německých rozhlasových stanic: píše např. večerníčky pro Bavorský rozhlas. Chodožilov píše česky. Jeho knihy byly vydány česky, německy, italsky, španělsky, maďarsky a slovinsky. Jeho dílo bylo v Československu zakázáno až do sametové revoluce.

Petr Chotěbor

Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc. , pracovník v oboru památkové péče Pražského hradu. Petr Chotěbor historii a architektuře doslova propadl už v dětství. Na fakultě architektury ČVUT promoval v roce 1975. V současné době pracuje v odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, kde se věnuje památkové péči v areálu Pražského hradu, spolupracuje na výzkumech, podílí se na zpracování sbírek i přípravách výstav a publikací. Kromě toho v posledních letech pracoval nebo se podílel na stavebně-historických průzkumech historických staveb, na terénních průzkumech tvrzí, dokumentacích kamenických značek nebo dokumentacích středověkých stavebních technologií.

Marcus Chown

Marcus Chown je vědecký spisovatel, novinář a komentátor, v současné době konzultant na poli kosmologie pro časopis New Scientist. Vystudoval Londýnskou univerzitu v roce 1980, získal titul první třídy ve fyzice a později obdržel titul Master of Science in astrophysics z California Institute of Technology. Jeho knihy o astronomii a fyzice jsou určeny hlavně pro populární trh, včetně knihy Kvantová teorie nikoho nezabije, za kterou byl chválen díky „dokonale srozumitelným vysvětlení nejasných pojmů“. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcus Chown na anglické Wikipedii.

Karel Chochola

Karel Chochola byl český architekt. Chochola vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze a posléze v Paříži a Římě. Patřil k významným představitelům funkcionalismu a konstruktivismu. Většina jeho architektonické činnosti je soustředěna do 20. a 30. let 20. století. Mezi jeho stavby patří obchodní dům firmy Brouk a Babka, administrativní budova jihočeských elektráren, kino Kotva, blok 5 obytných domů Tabáková režie v Havlíčkově kolonii a řada funkcionalistických vil , kromě toho pak hřbitovní kaple v Protivíně. Zpracoval architektonický koncept Jiráskova jezu a urbanistický návrh Sokolského stadiónu. Rou 1925 se stal jedním za zakládajících členů Sdružení jihočeských výtvarníků. Po vzniku Protektorátu se zapojil do protinacistického odboje, byl odhalen a v roce 1942 v Táboře popraven. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Na českobudějovickém sídlišti Máj po něm byla pojmenována ulice.

Judy Christenberry

Judy Christenberry nebyla vždy spisovatelkou, ale vždy byla snílek. Jako dítě se často bavila při práci tím, že vymýšlela komplikované příběhy - příběhy, připouští, ve kterých byla vždy hrdinkou. Judy ve skutečnosti nezačala psát, dokud jí nebylo třicet osm let, rok po zlomeném srdci nečekané smrti jejího otce. Postupem času vyšlo najevo, že v jejím psaní dominovaly dvě ústřední témata: rodinný a maloměstský život. Mnoho z jejích knih má navíc kovbojské hrdiny - částečně proto, že jako teenagerka četla všechny romantické verze Zane Grey o Divokém západě, a částečně kvůli vlivu jejích rodičů, kteří oba vyrůstali na farmách. Posledním prvkem, který se často objevuje v Judyiných příbězích, je trocha humoru - jen tolik, aby vám vyčaroval úsměv na tváři. S úsměvem a mrknutím na vlastní oči říká, že věří, že smích je dobrý lék ... a rozhodně to dělá "půlmetrový kus" ještě atraktivnějším. Judy Christenberry zemřela 8. listopadu 2013.

Jaroslav Cholevík

Autor technických motoristických příruček.

Jane Chisholm

Autorka naučných publikací pro děti.

Ivana Chřibková

Narozena 22. 3. 1981 v Opavě. Žurnalistka, TV redaktorka, producentka a scénaristka. Autorka knihy vzpomínek na dětství. Žije v Andalusii .

Elena Chmelová

R. 1931 – 35 študovala na gymnáziu, 1935 – 39 na obchodnej akadémii v Martine. R. 1939 – 41 učiteľka, 1941 – 43 úradníčka, 1943 – 44 redaktorka Národných novín, 1945 – 46 regionálnych novín Turčiansky hlásnik v Martine, 1947 – 59 pôsobila ako redaktorka v bratislavských vydavateľstvách Pravda, Smena a Mladé letá, 1959 – 60 v časopise Kultúrny život, od r. 1960 spisovateľka a prekladateľka v slobodnom povolaní v Bratislave. Literárne činná od r. 1945, autorka kníh Rozpomienky na Slovenské národné povstanie v Turci , Prešporskí kompáni , Dúha nad Vysokou skalou , biografie Martin Benka , románu pre mladých Perica z ostrova . Ťažisko jej literárnych aktivít spočívalo v oblasti literatúry pre deti a mládež. Napísala rozprávky Martin a jeho svedkovia a Duňa a Don . Po nich nasledovala prozaická knižka V tichej doline je veselo , súbor čŕt, fejtónov, rozprávok a reportáží Rozsutecké poklady . S tvorbou pre deti úzko súvisela aj jej rozsiahla zostavovateľská, upravovateľská a prekladateľská činnosť, knižne vydala 11 titulov zo slov. ľudovej slovesnosti, najmä folklórnych próz . Zo svetovej literatúry voľne prerozprávala základné povesťové diela Zbojník Robin Hood , Kráľ Artuš a jeho družina a Münchhausenove veselé dobrodružstvá ; z inonárodných predlôh pripravila rozprávkové knihy Tulenia princezná , Spiaca krásavica, , Indiánske rozprávky, Synovia slnka , Dievčatko v mušli , Rozprávky z perlového ostrova a i. Prekladala z americkej , anglickej , francúzskej a nemeckej klasickej i súčasnej spoločenskej, detektívnej, dobrodružnej a detskej literatúry . Z angličtiny preložila aj Vatsjajanovu kni...

Czech Radio Choir

Czech Radio Choir , známý také jako Pražský rozhlasový sbor, je profesionální pěvecké těleso se sídlem v České republice. Má bohatou historii a tradici v provádění českých i světových sborových děl. Sbor je známý svou všestranností, provádí širokou škálu hudby od klasiky až po současné žánry. V průběhu let spolupracoval Czech Radio Choir s řadou uznávaných dirigentů a orchestrů a podílel se na různých nahrávkách a vystoupeních, které byly kritikou vysoce hodnoceny.

Čeněk Chyský

Čeněk Chyský, křtěný Vincenc Josef český historik a středoškolský pedagog. Narodil se ve Slaném. V letech 1907-1921 působil jako gymnazijní profesor v Rychnově nad Kněžnou, později žil v Praze. Zasloužil se o rozvoj a popularizaci českého turistického hnutí. Přednášel a publikoval články a knihy z oblasti historie, architektury a turismu. Spolu s Josefem Sallačem a Karlem Březinou vytyčili v Orlických horách tzv. Jiráskovu cestu. Je zmiňován jako profesor Pošusta ve slavném románu Karla Poláčka Okresní město.

Bohuslav Chropovský

Slovenský archeolog.

Alexandros Charalambidis

PhDr. Alexandros Charalambidis je absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obor učitelství 5. až 12. stupeň se zaměřením na ruský jazyk a hudební výchovu a je mj. autorem řady učebnic hudební výchovy pro žáky druhého stupně ZŠ, víceletých gymnázií i čtyřletých gymnázií.

Robert Challes

Francouzský spisovatel.

Queenie Chan

Spisovatelka a ilustrátorka, autorka komiksů.

Petr Charvát

Petr Charvát je český archeolog, orientalista a historik. Zabývá se archeologií a dějinami Orientu, a také staršími českými dějinami. Narozen roku 1949 v Praze. V letech 1968–1973 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor klínopis – archeologie. Diplomní práce na oboru klínopis v roce 1973. Titul doktora filosofie mu byl udělen v roce 1975. Účastnil se archeologického výzkumu v Egyptě v roce 1974. Poté působil v Archeologickém ústavu ČSAV. Roku 1980 mu byl udělen titul kandidáta historických věd na základě disertační práce z oboru středověké archeologie. Archeologické výzkumy v zahraničí . V letech 1990–2005 pracoval v Orientálním ústavu Akademie věd ČR v Praze. Od roku 2006 vyučuje na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Kromě toho přednáší historii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Specializace: klínopis a archeologie pravěké a starověké jihozápadní Asie, vznik prvotní státnosti a písma užívající civilizace na přelomu pravěku a starověku této oblasti. Dále vznik přemyslovského státu v raně středověkých Čechách, dálkové styky českých zemí ve středověku se zvláštním zřetelem k oblastem neevropským. Studijní pobyty: Berlín 1992, Paříž 1995–2001 a 2006–2008. Od roku 1996 člen Španělské archeologické mise v Turecku. Titul doktora historických věd získal roku 1995 na základě monografie Ancient Mesopotamia – Humankind’s Long Journey into Civilization . Roku 1995 se habilitoval v oboru slovanské archeologie na Masarykově universitě v Brně na základě práce On Slavs, silk and the early state: The town of Čáslav in the pristine M...

Pavel Chrastil

Po čtyři roky docházel každý den do domu Jana Wericha na Kampě. Po tu dobu se doslova stal členem hercovy rodiny. Zažil jej v soukromí tak, jak se to nepoštěstilo žádnému z jeho přátel nebo hereckých kolegů. Ve svých knihách se vyznává z obdivu k Janu Werichovi především jako k člověku.

Paul Chack

Francouzský námořní důstojník, spisovatel, autor prací z oboru dějin námořnictví.

Olga Chytková

Veterinární lékařka a spisovatelka.

Noam Chomsky

Avram Noam Chomsky je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, logik, společenský kritik a aktivista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu , a také levicově orientovaný politický aktivista – anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Podle Top global intellectuals of 2005 a časopisů Prospect magazine a Foreign policy byl zvolen nejvlivnějším globálním intelektuálem. Chomsky je autorem teorie generativní gramatiky, která je některými považována za největší přínos na poli teoretické lingvistiky 20. století. Ovlivnil též filozofii jazyka a mysli . Rovněž pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli. Zasloužil se také o založení Chomského hierarchie v roce 1956 – klasifikaci formálních jazyků dle jejich generativní schopnosti. Dle Chomského je vývoj řeči vymezen geneticky – došel k závěru, že existuje jakási univerzální gramatika, která je vrozená a nikoli naučená během života – člověk se rodí se základní gramatickou šablonou, do které snadno zapadne jakýkoli světový jazyk. Chomského teorie jsou ale napadány, protože postrádají vědecké důkazy. Dle Indexu humanitních citací z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoliv jiný žijící badatel mezi lety 1980–1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezi...

Milan Churaň

Absolvoval studium historie a archivnictví na Univerzitě Karlově v Praze a pracoval pak v tehdejším Státním ústředním archivu v Praze. Od roku 1962 spolupracoval s časopisem Dějiny a současnost a roku 1963 se stal jeho redaktorem. Podílel se na vytváření nekonformní linie časopisu a po zásahu ÚV KSČ proti redakci v roce 1965 z ní spolu se šéfredaktorem Zdeňkem Šiklem musel odejít. Oba se vrátili počátkem roku 1968, ale v srpnu 1969 byl časopis definitivně zakázán. M. Churaň byl tehdy s ředitelem E. Mandlerem odvolán také z funkce šéfredaktora nakladatelství Horizont a následujících 20 let pak pracoval v oboru automatizovaného zpracovávání dat. Pád komunismu zažil 17. listopadu 1989 na Národní třídě a brzy poté začal jako šéfredaktor obnovovat stále zakázaný časopis. Z něho po prvních číslech přešel v září 1990 do nově budované kontrarozvědky. V lednu 1994 odešel do důchodu, v současné době pracuje hlavně na překladech knih s historickou tematikou pro nakladatelství Euromedia, Argo aj. S nakladatelstvím LIBRI úzce spolupracoval od jeho založení. Byl spoluautorem v pořadí 2. publikace Libri Encyklopedie špionáže a jako vedoucí autorského kolektivu se podílel na koncepci a řadě hesel encyklopedie Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století . Naposled vydal v LIBRI v edici Otazníky našich dějin publikaci Postupim a Československo. Mýtus a skutečnost , která vyšla v SRN také německy . Od poloviny 90. let působil rovněž publicisticky a spolupracuje s časopisem Střední Evropa.

Jan Chmelík

Doc. JUDr. Jan Chmelík, Ph.D., je bývalý náměstek policejního prezidia pro kriminální službu, vysokoškolský pedagog a médii často udváděný jako odborník na tzv. extremismus i další témata. Vyučuje na Vysoké škole finanční a správní, kde působí na katedře veřejného a evropského práva. Současně vyučuje na právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2011 uveřejnily Parlamentní listy, a po nich i další média informace o tom, že opsal článek článek Josefa Nejedlého o institutu agenta provokatéra, čímž se dopustil plagiátorství. Nejedlý uvádí: „Ve Francii, kde jsem studoval, by s tímto způsobem akademické práce neobstál ani student, natož pak docent“. V jeho stížnosti k rektorátu, kterou má redakce k dispozici, mimo jiné píše, že „článek docenta Chmelíka přebírá konstrukci, argumentaci a myšlenky vyjádřené v mém článku. Vyskytují se zde některé identické či takřka identické pasáže, což naznačuje použití obzvlášť nevybíravé techniky s případnou editací některých termínů, slov či znaků.“

Ivo Chlupáč

Ivo Chlupáč byl významný český geolog a paleontolog. Věnoval se především výzkumu devonu v oblasti Barrandienu. Zasloužil se zejména o výzkum devonských usazenin v okolí Prahy, v nichž nalezl graptolity. Tím změnil dosavadní názory na jejich chronologické umístění, předtím byli nalezeni pouze ve starších usazeninách . Otevřel znovu otázku stratigrafie siluru a devonu. Později byl na základě jeho prací vytyčen mezinárodní stratotyp hranice silur-devon a devon byl rozdělen na standardní globální stupně lochkov a prag. V 50. letech 20. století objevil v okolí Prahy v silurských usazeninách fosílie graptolitů , kteří byli do té doby známí pouze ze starších období – především z ordoviku. Na základě jeho detailních geologických a paleontologických prací a díky jeho dlouholetému úsilí byl ve středních Čechách vyhlášen uznávaný stratotyp silur–devon . Jde o první vyhlášený stratotyp na světě. Přispěl taky k rozdělení spodního devonu na standardní stupně lochkov a prag. V paleontologii se věnoval trilobitům a dalším členovcům . Byl světově uznávaným odborníkem především na období devonu – dlouhou dobu pracoval v Mezinárodní subkomisi pro devonskou stratigrafii Mezinárodního svazu geologických věd . Učil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ovlivnil tak dvě generace českých geologů. Navzdory své odborné činnosti nikdy nezapomínal na amatérské zájemce o geologii. V posledních deseti letech života shrnul své poznatky do několika popularizačních publikací. Jsou to např. Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí nebo Geologická minulost České republiky . Z úcty k jeho ce...

Helen Chilton

František Chrástek

František Chrástek je český umělecký a reklamní fotograf. Pro jeho volnou tvorbu jsou charakteristická zátiší, portréty či fotografie předmětů, v nichž pracuje s geometrií a detaily a blíží se tak k abstraktnímu vyjádření. Narodil se 29. června 1953 v Uherském Brodě. V letech 1973 až 1974 pracoval ve funkci asistenta kamery v Krátkém filmu Praha. Od roku 1976 do roku 1981 studoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Absolvoval katedru Umělecké fotografie u Jána Šmoka, Jaroslava Rajzíka a Pavla Štechy. Po studiích na FAMU se věnoval pedagogické činnosti, od roku 1982 do roku 1986 působil jako středoškolský učitel oboru Užitá fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. V roce 1986 přešel ke svobodnému povolání uměleckého fotografa a věnuje se profesionálně výtvarné a reklamní fotografii. Doposud uspořádal více než třicet samostatných autorských výstav doma i v zahraničí, od polské Varšavy až po japonské Tokio. Jeho tvorba je zastoupena v řadě veřejných sbírek. Je majitelem a jednatelem fotografického a grafického studia a reklamní agentury Q studio se sídlem v Uherském Brodě, kterou založil v roce 1991. Od roku 2010 působí studio v rekonstruované historické Kaunicově sýpce , kde je provozována také výstavní Q galerie.

Félicien Champsaur

"Narodil se v Digne, pan Félicien Champsaur přišel do Paříže studovat práva, ale zajímala jej hlavně literatura. Poté, co pracoval v různých literárních a fantazijních časopisech, sestal se známý jako fejetonista několika velkých novin. Gaulois, Le Figaro, Event, The Journal, atd ... Mimo jiné vydal romány : Dinah Samuel, Miss America, Le Coeur, Le Cerveau de Paris, Le Massacre, L' Amant des danseuses, Le Mandarin, Sa Fleur, Poupée japonaise, La Faute des roses, La Glaneuse, Le Semeur d'amour, L'Orgie latine, L' Arriviste, L' Ingénue, Régine Sandri, atd.

Ernest Chausson

Ernest Chausson byl významný francouzský skladatel z období romantismu, který se narodil 20. ledna 1855 a zemřel 10. června 1899. Ačkoli Chaussonovo dílo nebylo tak plodné jako díla některých jeho současníků, je známé svou hlubokou expresivitou a jedinečnou směsí vlivů skladatelů jako César Franck a Richard Wagner. Jeho skladatelská tvorba zahrnuje orchestrální díla, komorní hudbu a písně.

Deborah Chancellor

Britská autorka naučné literatury pro mládež.

Dagmar Chroboková

Mgr., pedagožka, autorka učebnic angličtiny a češtiny pro základní školy.

Cinda Chima,

Brittainy C Cherry

Americká spisovatelka, autorka románů pro ženy.

Břetislav Chvála

Narozen 27.1.1924 v Nebuželích u Mělníka, zemřel 7.4.2001 v Praze. Profesor na katedře obráběcích a tvářecích strojů, práce v oboru.

Barbora Charvátová

Autorka blogu máma v kuchyni, lektorka kurzů stravování a vaření.

Alois Chvála

typograf, pedagog v oblasti knihtisku, redaktor typografických časopisů, Vydavatel vzácných tisků, příležitostných a osobních vydání, typograficky vyzdobil množství vydané literatury prakticky od počátku 20. století.

Vlasta Chramostová

Vlasta Chramostová byla česká divadelní a filmová herečka. Účinkovala např. ve filmech Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva. Vlasta Chramostová se narodila jako nejstarší z pěti dětí elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan . Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci. Byla dvakrát vdaná, prvním manželem byl od roku 1950 Bohumil Pavlinec, ředitel Československého rozhlasu v Brně, se kterým se později rozvedla. Jejím partnerem byl poté brněnský sochař Konrád Babraj , s nímž měla syna Konráda , který zemřel při autonehodě. Roku 1971 se jejím manželem stal kameraman Stanislav Milota, s nímž žila až do jeho smrti v únoru 2019. Roku 2007 si zahrála s manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici . V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. V sezoně 1945–1946 působila v Městském divadle v Olomouci. Následovaly čtyři sezony v Národním divadle v Brně . Na dalších dvacet let spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech. Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou. Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965. Během komunistického režimu hrála ve filmu, v televi...

Václav Cháb

Narozen 30.3.1895 v Černově u Pelhřimova, zemřel 30.6.1983 v Praze. Redaktor, historické, kulturní a společenskovědní práce, překladatel z ruštiny, beletrie.

Tracy Chevalier

Tracy Chevalier se narodila 19. října ve Washingtonu. Byla nejmladší ze tří dětí. Otec se živil jako fotograf pro The Washington Post.

Ted Chiang

Americký informatik a počítačový vědec, autor počítačových příruček a programových manuálů, Autor sci-fi literatury.

Stephen T Chang

Dr.Stephen T.Chang je vědec, myslitel a spisovetel s mezinárodní pověstí. Již jeho babička byla proslavenou lékařkou a její otec byl osobním lékařem císařovny Či Ši a také prvním velvyslancem ve Velké Británii. Dr.Stephen T.Changovi se dostalo hlubokého vzdělání jak v oboru západní medicíny, tak i v čínské lékařské vědě. Kromě lékařského diplomu získal ještě doktorát práv, filozofie a teologie. Přednáší všude po světě o různých aspektech taoismu a je zakladatelem Ndace Tao. Mnohé z jeho knih byly přeloženy do více než jedné desítky jazyků.