Výpis všech autorů

Waldemar Bonsels

Spisovatel.

Vlastimil Baruš

Vlastimil Baruš byl český a československý biolog, parazitolog, vědecký pracovník Československé akademie věd i Akademie věd České republiky, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Studoval na VŠ zemědělské v Brně, kde také potom učil. V letech 1958-1962 působil jako vědecký pracovník Biologického ústavu. K roku 1981 se profesně uvádí jako ředitel Ústavu pro výzkum obratlovců Československé akademie věd. V letech 1985–1986 byl rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1987 pracoval v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. Byl účastníkem četných výzkumných zoologických expedic . Ve své profesní dráze se specializoval na studium cizopasných hlístic a přírodní ohniskovost namatodóz. Publikoval či spolupublikoval přes tři stovky vědeckých pracích a 23 knih. Později působil jako vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny Akademie věd České republiky v Brně. Státní bezpečnost ho evidovala jako důvěrníka . Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Vladimír Binar

Narozen 6. 10. 1941 ve Velkém Meziříčí, zemřel 13. 1. 2016. PhDr., literární kritik a historik, editor a pořadatel literárních sborníků, prozaik, překladatel ze slovenštiny a francouzštiny.

Vicki Baum

Americká harfenistka, dramatička, scenáristka, novinářka a spisovatelka rakouského původu.

Valerie Bowman

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.

Tomáš Břínek

TMBK neboli Tomáš Břínek je grafik, fotograf a hudebník. Známý je zejména svými kolážemi, které parodují současné dění. Studoval fotografii na pražské Soukromé střední odborné škole umění a managementu. Rád tvrdí, že následně pokračoval na Rhode Island School of Design, ale jde o mystifikaci. Pracoval ve společnosti Extra Media, od dubna působí v Czech News Center. Je ženatý, má syna.

Tomáš Baťa

Tomáš Baťa byl československý podnikatel, „král obuvi“ – tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína a veřejný činitel. Spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou založil v roce 1894 ve Zlíně obuvnickou firmu Baťa a postupně z ní vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků , dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu. Rozsahem svých aktivit působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil profil spotřebního průmyslu. Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu . Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství . Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa. Velkou celoživotní oporou Tomáše Bati, jak v soukromém životě, tak i v podnikání, byla jeho žena Marie, vídeňská Češka z významné rodiny. Její otec měl titul císařského rady. Byla velmi činnou v sociální a zdravotní sféře. Díky svým aktivitám se stala v...

Susanne Bruns

Práce z oblasti zahrádkářství, rady do domácnosti.

Stanislav Budín

Stanislav Budín, rodným jménem Bencion Bať, byl český levicový novinář a spisovatel, signatář Charty 77. Pocházel z početné židovské rodiny . V roce 1922 ilegálně odešel ze Sovětského svazu do Polska, ve Varšavě složil maturitu a začal v Polsku pracovat – jako účetní ve Lvově. V roce 1923 odešel do Československa. Vystudoval zde ČVUT a postupně se zapojil do činnosti Komunistické strany Československa. Byl politickým pracovníkem Komsomolu a propagačního oddělení ÚV KSČ . Přispíval do stranického tisku a v letech 1934 až 1936 vykonával funkci šéfredaktora Rudého práva. Této funkce byl zbaven a pro „pravicovou úchylku“ vyloučen z KSČ. Rok byl bez zaměstnání, poté v letech 1937 až 1939 pracoval jako redaktor časopisu Radiojournal. Těsně před začátkem druhé světové války emigroval do USA, kde byl až do konce války redaktorem Newyorských listů, poté kratší dobu redaktorem časopisu Overseas News Agency v New Yorku. Po sedmi letech emigrace se vrátil do Československa. Pokračoval v novinářské práci. Byl redaktorem Kulturní politiky, v letech 1947 až 1949 řídil tiskovou agenturu Pragopress . Od 1950 nemohl pracovat přímo v redakci, působil nejdříve ve výstřižkovém archivu ČTK, od roku 1953 v Novinářském studijním ústavu. Od roku 1966 se stal členem redakce nově vzniklého časopisu Reportér, od března 1968 do května 1969 byl jeho šéfredaktorem. Poté přestal veřejně působit a jako důchodce pracoval na svých pamětech. Mezi prvními podepsal v prosinci 1976 Chartu 77.

Stanislav Bartoš

Narozen 1926. Ing., DrSc., zemědělský inženýr zaměřený na fyziologii zvířat.

Simon Brown

Britský učitel a konzultant specializující se na japonská a čínská léčitelská umění, feng-šuej, makrobiotiku a alternativní terapie.

Rolf Börjlind

Cilla & Rolf Börjlind patří mezi nejzkušenější švédské spisovatelé, kteří se pohybují hlavně v oblasti filmu a televize, a mimo jiné stojí za uznávanou detektivní sérií Tomb a Morden. Napsali scénář pro více než dvacet filmů a posbírali řadu úspěchů v televizi a na stříbrném plátně. V jejich první knize, Skočný příliv , se představil Tom Stilton a Olivia Rønning. Kniha přitáhla zaslouženou pozornost a byla prodána do více než dvaceti zemí světa.

Rainer Bernfeld

Autor detektivních románů.

Patricia Briggs

Patricia Briggs je americká spisovatelka. Narodila se v Butte, v Montaně, a žila v nejrůznějších městech amerického severozápadu. Momentálně se usídlila ve státě Washington. Nejvíce se proslavila svou městskou fantasy sérií o Mercy Thompson. Patricia začala psát v roce 1990 a o tři roky později vydala svůj první román Masques . Ale s touhle knihou příliš velký úspěch nesklidila a málem to předčasně ukončilo její kariéru. Její druhý román Steal the Dragon , se ale prodával mnohem lépe a získal příznivé ohlasy i u kritiky. Kariéra Briggs se tak pomalu ale jistě rozbíhala, získávala si stále více fanoušků. Postupem času začala pracovat na vícedílných sériích. Vydala dvě dualogie, Dragon Bones a Dragon Blood , a Raven's Shadow a Raven's Strike, než se pustila do podstatně rozsáhlejšího díla. Autorka si i přes vícedílné série zakládá na tom, aby byl děj knihy vždy ukončen. Čtenáře tak nikdy neopustí v dramatické situaci, kdy by musel netrpělivě čekat na další díl, aby zjistil, co se vlastně stalo. Ani nic takového dělat nepotřebuje, protože její knihy si své čtenáře vždy najdou. Po dokončení poslední ryze fantasy knihy se však cítila vyčerpaná a jak sama říká, nebavilo ji už zjišťovat jaké metody se přesně používaly na tkaní řežného plátna. Dala si na čas od psaní pauzu, ale její editorka ji požádala, jestli by nechtěla napsat nějakou moderní městskou fantasy. Vydavatelé cítili silný potenciál od tohoto žánru a Patricii se myšlenka, že by nemusela složitě vymýšlet originální svět, také zalíbila. Podepsali tedy smlouvu na tři knihy. Hned první z nich, Moon Called , se prodávala mnohem lépe než její předchozí romány. Dostala se dokonce na seznam bestsellerů sestavený USA Today. Druhý díl, Bloud Bound se zase umístila v žebříčku bestsellerů New York Times. Třetí kniha, Iron Kissed , obsadila dokonce první místo tohoto prestižního žebříčku. Ačkoliv u nás máme k di...

Otto Bonhoff

Syn německého teologa, po válce pracoval jako divadelní herec, vystudoval dramaturgii na konzervatoří v Lipsku. Později pracoval jako novinář, dramaturg a scénárista. Je autorem řady knih, především s tématy antifašismu a špionáže.

OK Band

OK Band je česká hudební skupina známá svou tvorbou v poprockovém žánru. Kapela působí na české hudební scéně a svým osobitým zvukem přispívá do kulturního obrazu země. Během své kariéry vytvořili řadu nahrávek, které ukazují jejich hudební všestrannost a schopnost přizpůsobit se měnícím se hudebním trendům a zároveň si zachovat svůj jedinečný styl. Dlouhodobé působení kapely v hudebním průmyslu je důkazem jejího talentu a spojení, které si vytvořila se svým publikem.

Nigel Blundell

Je žurnalista, který pracoval v Austrálii, v Americe a v Anglii. Přes 25 let pracoval pro bristký tisk jako autor a přispěvatel do celonárodní tiskové organizace. Napsal přes 40 knih.

Michal Bystrov

Michal Bystrov je český novinář, spisovatel, překladatel, písničkář a básník. Absolvoval VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka . Studium bohemistiky na FF UK neukončil. V novinářské profesi se zabývá zejména kulturou a hudební publicistikou. Začínal jako elév v Českém rozhlase. Mezi lety 1999 a 2013 publikoval stovky recenzí, portrétů, rozhovorů, reportáží a sloupků v Lidových novinách. Pracoval také jako redaktor domácí a zahraniční rubriky, píše o historii. Velkou část článků uveřejnil v LN, Deníku, Reflexu a UNI. K okruhu autorů časopisu UNI patří od roku 2007, autorem Reflexu je od roku 2015. Další spolupráce: Xantypa , Respekt , Rádio Česko , Crossroads , Aktuálně , Rock & Pop , Rock & All , Reportér , Tři veteráni . Zaměstnání: redaktor domácího zpravodajství Hospodářských novin , redaktor kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor ČRo 7 , redaktor kulturní rubriky Lidových novin , redaktor zahraničního zpravodajství centrální redakce Deníku , vedoucí kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor kulturně publicistického týmu Deníku . Autorsky se prosadil knižní trilogií Příběhy písní o historii starých zlidovělých skladeb . Je autorem básnické sbírky Všechna hvězdná znamení , variací na texty starých bluesmanů Blues na rozcestí a knížky básní pro děti Nech ten mech, kterou ilustroval Petr Nikl . Spolu s Gitou Zbavitelovou přeložil texty Boba Dylana v knize Lyrics/Texty 1962–2001. Od roku 2004 překládal hudební biografie . Časopisecky publikoval překlady poezie Michaela Ondaatjeho, Richarda Brautigana, Charlese Bukowského a Kennetha Rexro...

Marta Brtníková

Narozena 1931 v Ostravě, zemřela 2007. MUDr., práce o manželství a výchově dítěte.

Markéta Behinová

Narozena 9. 8. 1979 v Písku. Novinářka, publicistka.

Marie Bartošová

Fotografka.

Luis Buñuel

Luis Buñuel Portolés byl španělský filmový režisér tvořící nejvíce v Mexiku a ve Francii. Je považovaný za jednu z nejvýznamnějších osobností dějin kinematografie. Jeho otec, Leonardo Buñuel González, v mládí odjel jako voják na Kubu, kde po skončení služby založil železářství, v důsledku čehož značně zbohatl. Po návratu do Španělska se ve třiačtyřiceti letech oženil s tehdy osmnáctiletou Mariou Portoles. Na jejich svatební cestě v Paříži, v hotelu Ronceray, byl Luis počat. Narodil se v Calandě, aragonské vesnici s tehdy asi pěti tisíci obyvateli, jako první z celkem sedmi sourozenců. Pár měsíců po jeho narození se rodina přestěhovala do Zaragozy, kde Luis vyrůstal ve velmi dobrých podmínkách – jeho otec patřil k nejbohatším lidem ve městě. V roce 1907 nastoupil na jezuitskou kolej Colegio del Salvador, na kterou, navzdory její přísnosti a archaické struktuře, měl poměrně dobré vzpomínky. V roce 1915 přestoupil na státní lyceum a po maturitě, roku 1917, byl na doporučení senátora dona Bertolomé Estebana přijat do madridské Studentské rezidence, kde na přání svého otce začal s inženýrským studiem agronomie. Poté, co se dozvěděl, že v zahraničí hledají lektory španělštiny, přešel na studium literatury, filosofie a historie, protože jen tak měl naději, že bude jako lektor vybrán. V roce 1922 začaly být ve Španělsku vydávány práce Sigmunda Freuda, které v Buñuelovi okamžitě vzbudily také velký zájem o psychoanalýzu. Během doby studia si našel celou řadu nových přátel, přičemž nejbližší mu byli Federico García Lorca a Salvador Dalí. V roce 1925 byla pod záštitou Společnosti národů vytvořena organizace Societé internationale de cooperation intellectuelle a Buñuel se stal tajemníkem španělského představitele Eugenia d’Ors. V důsledku toho odjíždí do Paříže, kde se s velkým zaujetím začíná zabývat filmem. Nejenže pravidelně navštěvoval biograf, někdy až t...

Lucie Brožíková

Autorka učebnice němčiny.

Lubomír Brabec

Lubomír Brabec je významný český kytarista klasické hudby, známý svou virtuozitou a šíří repertoáru. Narodil se 17. srpna 1953 v Kroměříži v Československu a prosadil se jako jeden z předních kytaristů své generace. Brabec studoval na Pražské konzervatoři a později na Akademii múzických umění v Praze. Jeho kariéra je poznamenána četnými mezinárodními vystoupeními, na nichž byl oceňován pro svou technickou zručnost a expresivní hru.

Kate Bush

Kate Bush je známá britská zpěvačka, skladatelka a hudebnice, proslulá svým osobitým vokálním stylem a eklektickými hudebními skladbami. Její kariéra začala, když ji objevil David Gilmour z Pink Floyd, který jí pomohl získat smlouvu s EMI Records. Její debutový singl "Wuthering Heights" se v roce 1978 vyšplhal na první místo britského singlového žebříčku a Bush se tak stala první umělkyní, která se dostala na první místo britského žebříčku s vlastní písní. Její debutové album "The Kick Inside", vydané ve stejném roce, se rovněž setkalo s příznivým ohlasem kritiky.

Karen Blixen

Baronka Karen von Blixen-Finecke, rodným jménem Karen Christentze Dinesen , byla dánská básnířka, spisovatelka a vypravěčka, která kromě svého vlastního jména psala pod pseudonymy Isaac Dinesen, Osceola a Pierre Andrezel. Pocházela z vyšších statkářsko-aristokratických kruhů. Její otec Vilhelm Dinesen byl rovněž literárně činný, pod pseudonymem Boganis vydal dva svazky Jagtbreve . Karen Dinesen se narodila v Rungstedlunduu v severním Sjaellandu jako druhá dcera spisovatele a kapitána Vilhelma a Ingeborg Dinesen, rozené Westenholzové. Karen Blixenová se po celý život se nechtěla smířit s konvenčními představami své rodiny o postavení ženy. Původně si chtěla zvolit dráhu profesionální výtvarnice , pokoušela se také o literární tvorbu a pod pseudonymem Osceola uveřejnila časopisecky dvě novely. Roku 1914 se provdala za svého švédského bratrance barona Brora Blixena-Fineca a společně s ním zakoupila farmu s kávovými plantážemi nedaleko Nairobi v Keni. Manželství však ztroskotalo, farma zkrachovala a po smrti svého anglického přítele Denise Finch Hattona se Blixenová nemocná a téměř bez prostředků vrátila do Dánska, kde pak v rodném Rungstedlundu severně od Kodaně žila po zbytek života. V průběhu let, která trávila v Africe pokračovala v literárních pokusech a vydala časopisecky loutkovou komedii Sandhedens haevn . Prosadila se však až anglicky psanou a v USA velmi úspěšnou sbírkou novel Seven Gothic Tales , kterou sama přeložila do dánštiny jako Syv fantastiske fortaellinger . Anglická verze vyšla pod autorským pseudonymem Isaak Dinesen, stejně jako další anglicky psaná díla Blixenové. Všechny její dánské knihy vyšly pod jejím vlastním jménem, většinou v jejím vlastním překladu do dánštiny. Léta strávená v Africe jsou inspirací polofiktivní a polovzpomínkové knihy "Out of Africa" – Min afrikansk...

Josef Václav Bohuslav

Narozen 12. 12. 1863 v Radenicích u Nymburka, zemřel 24. 3. 1952 v Praze. JUDr., soudní úředník, právnické práce, básně, turistické průvodce, překlad z polštiny.

Johannes Robert Becher

Jo Beverley

Jo Beverley se narodila 22. září 1947 v Lancashire, v Anglii jako Mary Josephine Dunn. Již v 16 letech napsala svou první romanci odehrávající se ve středověku. Během studií na univerzitě v Keele v Stafforsdshiru měla přístup do archivních univerzitních zdrojů, a tak jí noviny z doby regentské Anglie posloužily jako zdroj užitečných informací pro její vlastní psaní. V roce 1971 se provdala za Kena Beverleyho, kterého potkala na univerzitě v Keelu a v roce 1976 se společně přestěhovali do Kanady, když její manžel zde absolvoval své postgraduální studium. V Kanadě již zůstali a společně vychovali dva, dnes již dospělé, syny. Ačkoli se Jo psaní věnovala od raného mládí, její první romance byla vydána až v roce 1988.

Jiří Brabec

Czech keyboard player, composer and band leader. Born July 2, 1940 in Prague , died November 11, 2003 in Božejov . As a co-founder and member of the groups FAPSOrchestra and Karkulka in the late 1950s and early 1960s he was one of the pioneers of Czechoslovak rock and roll. His wife was Šárka Rezková. Note: For Czech recording engineer, please see Jiří Brabec .

Jiří Berkovec

Jiří Berkovec , hudební skladatel a publicista, spisovatel, učitel. Po základní a střední škole absolvoval studium Filozofické fakulty Karlovy univerzity, obor hudební vědy, filozofie a psychologie. V roce 1948 ukončil v Praze úspěšně další studium hudby na konzervatoři. V letech 1949 až 1965 byl zaměstnán v Československém rozhlasu. V letech 1952 – 1957 přednášel na Katedře hudebních věd UK, zčásti souběžně se svým zaměstnáním u rozhlasu. V letech 1965 až 1976 byl zaměstnán u hudebního nakladatelství Supraphon. O roku 1976 do roku 1982 byl zaměstnanec Divadelního ústavu v Praze. Byl také čestným členem Společnosti Jana Jakuba Ryby v Rožmitále. Pohřeb měl v Praze na Olšanech. Během své práce se věnoval skladatelské a psaní odborných prací, zejména z české hudební historie. Je autorem prací o hudebních osobnostech našich dějin, např. o Antonínu Dvořákovi. Mimo to napsal i několik sci-fi povídek v sbírce Akce Lyra, z nichž jedna byla zfilmována Československou televizí. Akce Lyra byla vydána i na Ukrajině. Sám autor tyto povídky považuje jako okrajovou záležitost své tvorby, jejíž těžiště je v oblasti hudby.

Jiří Baum

Jiří Baum byl český zoolog, cestovatel a spisovatel. Narodil se v Praze. Vyrůstal v době, kdy velké technické, sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba již umožňovala využívat řadu technologických prostředků a přitom stále cestovat krajinami málo dotčenými lidskou civilizací. J. Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil, bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde také získal v roce 1928 doktorát. Ještě před koncem studia již ale J. Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium – žádali o něj oba, ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se, že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charakteristické, že již na této první velké cestě J. Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a J. Baum se vrátil domů. O rok později odjel J. Baum za Viktorem do Brazílie, tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazílie v té době proslulá. J. Baum a Anny se vrátili do Prahy a J. Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro J. Bauma ne...

Jim Benton

Americký spisovatel a ilustrátor.

Jeremy Black

Jeremy Black MBE , britský historik a profesor historie na univerzitě v Exeteru, odborník na osmnácté století. Je vysokoškolským pracovníkem Centra pro studium Ameriky a Západu ve Výzkumném ústavu zahraniční politiky ve Philadelphii . Je autorem více než 100 knih, hlavně, ale nikoliv výhradně, o britské politice a mezinárodních vztazích z 18. století.

Jennifer Lynn Barnes

Jaroslav Brož

Jaroslav Brož je římskokatolický kněz, biblista-novozákoník a nynější proděkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy pro studium. Pochází ze sedmi sourozenců, jeho bratrem je bývalý děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy ThLic. Prokop Brož. Jeho rodina pochází z Červeného Kostelce, v roce 1981 absolvoval gymnázium v Trutnově a přihlásil se ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Studium úspěšně ukončil v roce 1988 a 25. června 1988 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze. Poté působil až do roku 1993 v kněžské službě v královéhradecké diecézi, naposledy jako duchovní správce v Krucemburku . Už od roku 1990 byl s přestávkami také odborným asistentem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a v roce 1994 na ní získal licenciát teologie. V letech 1994 až 1997 studoval v Římě na Papežském biblickém institutu a toto studium zakončil licenciátem biblických věd . V letech 1997–2000 absolvoval doktorské studium na Univerzitě Karlově v Praze. Je čestným kanovníkem Katedrální kapituly při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové a dne 3. července 2010 se stal také sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. V únoru 2011 byl zmiňován v souvislosti s výběrem nového biskupa královéhradecké diecéze, jímž se však nakonec stal Jan Vokál. Od roku 2018 slouží Jaroslav Brož také jako tzv. externí spirituál v pražském kněžském semináři. K 1. listopadu 2018 byl pak jmenován sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly.

Jaroslav Benda

Jaroslav Benda byl český malíř, grafik, redaktor, pedagog, autor poštovních známek, plakátů, monumentálních výzdob. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Narodil se v rodině pražského kovolitce a část mládí strávil v Kutné Hoře. Již v dětství se naučil vázat knihy. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze . Během studií na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Arnošta Hofbauera si jeho nadání všimli V.V. Štech, Jan Preisler a architekt Jan Kotěra. Ten mu zprostředkoval první zakázku u nakladatele Jana Laichtera a Benda s ním pak spolupracoval následujících 60 let. Na jaře 1904 přestoupil Benda na Akademii výtvarných umění, kde byli jeho spolužáky Bohumil Kubišta, Vincenc Beneš, Emil Filla, Zdeněk Kratochvíl, Václav Špála a Antonín Procházka a Vratislav H. Brunner. Díky zakázce pro SVU Mánes se stal členem výboru, později jednatelem spolku. Od roku 1920 byl profesorem na UMPRUM. V letech 1926–1928 byl pak jejím rektorem. K jeho žákům patřili například: Zdenek Seydl, Jaroslav Šváb, Antonín Strnadel a Jiří Trnka. V letech 1908-1949 byl členem SVU Mánes, členem SČUG Hollar. Navrhoval grafická řešení knih i celých edic pro přední české nakladatele Jana Laichtera, Jana Štence, Kamillu Neumannovou a nakladatelství Komenium, Kalich, Kmen, Sfinx, Kryl a Scotti , F. Obzina aj. Věnoval se psaní odborných textů, publikována byla např. jeho učebnice Písmo a nápis . V letech 1907–1912 byl redaktorem časopisu Světozor. Společně s V. H. Brunnerem, H. Johnovou a M. Teinitzerovou, patří mezi zakladatele Artělu . V letech 1914–1916 navrhl plakáty pro členské výstavy SVU Mánes. Je autorem mozaiky v budově bývalého ministerstva pošt , v knihovně ČVUT aj. Společně s Otakarem Španielem vytvořil rektorské řetězy pro univerzitu v Bratislavě a pro brněnskou Masarykovu univer...

Jaroslav Baloun

Narozen 20.4.1923 v Praze. PhDr. ing. CSc., odborný asistent němčiny na pedagogické a filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Jaroslav Balaštík

Jaroslav Balaštík je bývalý český profesionální hokejista. Jaroslav Balaštík hrál v letech 1997 až 2005 českou ELH za tým HC Hamé Zlín. V roce 2005 přestoupil do NHL do týmu Columbus Blue Jackets. Odehrál zde však jen jednu sezónu 2005/06. V té následující se po 8 zápasech v Columbusu přesunul zpět do Evropy do švédského týmu HV71. Od sezóny 2007/2008 hraje opět ve Zlíně s výjimkou sezóny 2011/2012, kdy hrál za klub BK Mladá Boleslav. Klub nakonec skončil na poslední příčce tabulky a v následné baráži sestoupil. Jeho předností je přesná a tvrdá střela zápěstím a také hra do těla. Ve Zlíně je oporou klubu a každoročně patřil mezi nejlepší střelce klubu a extraligy. Celou svoji kariéru ve Zlíně hrával pravidelně v útoku se svým dobrým kamarádem Petrem Leškou. 8. ledna 2011 se stal členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. První zápas v národním týmu: 6. listopadu 2001, Česká republika - Finsko . Statistiky reprezentace:

Jaromír Borecký

Jaromír Borecký byl český básník, překladatel, hudební kritik a knihovník . FIRDÚSÍ. Kniha králů. Překlad Jaromír Borecký. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění : Bursík a Kohout , 1910. 99 s. .  Bratři Zemganno / napsal Edmond de Goncourt , vydáno Praha: F. Šimáček, 1894 Dobromila Lebrová: Jaromír Borecký, básník, překladatel, hudební kritik a knihovník Město Písek: Jaromír Borecký

Jan Boněk

Doc. Mgr. Jan Boněk studoval na filmové a televizní fakultě AMU a absolvoval na Vysoké škole múzických umění ve Finsku, V letech 1969 ? 2000 natočil téměř 800 dokumentárních projektů především pro Českou televizi, pro britskou televizi Channel Four, Rakouskou státní televizi a nadaci J. P. Gettyho v Los Angeles. V roce 1992 založil kulturní agenturu LA BON, v níž vyrobil převážně pro Českou televizi jako producent, autor scénářů a režisér víc než sto samostatných dokumentů. Od roku 1987 se věnuje výsledkům české egyptologie a výzkumům světoznámého egyptologa prof. Miroslava Vernera. V roce 2005 dokončil rozsáhlý projekt s českými archeology a historiky, netradiční pohled na historii Prahy od paleolitu až k třicetileté válce.

Ján Békés

Slovenský strojní ing., práce ze strojírenské technologie.

Jan Balabán

Jan Balabán byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Jeho bratr je akademický malíř Daniel Balabán. Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze . Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav. Byl dvakrát ženatý , měl dvě děti. Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů. V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem. V témže roce o Janu Balabánovi vznikl v režii Petry Všelichové televizní dokument. Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující její hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem a smutnou až ponurou atmosférou, s níž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem „poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým“. Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické. Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku. Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 – Kniha roku....

J. M Barrie

Britský dramatik a beletrista, autor postavy Petra Pana.

Ivo Budil

Narozen 12. 5. 1933 v Praze, zemřel 23. 10. 2007 tamtéž. Mgr., rozhlasový redaktor, novinář, popularizátor astronomie a kosmonautiky, literatura z oboru.

Ivan Blatný

Ivan Blatný byl český básník, člen Skupiny 42, překladatel a esperantista. Byl synem českého literáta Lva Blatného. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starali prarodiče z matčiny strany Anna Klíčníková a Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval. V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština – němčina . V roce 1935 zdědil po smrti svého dědečka Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži. Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil – v BBC oznámil, že se domů do Československa nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem. Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Život v emigraci byl pro něj obtížný, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale s...

Hervé Bazin

Hervé Bazin byl francouzský spisovatel. Jeho romány se často týkají autobiografických témat, jakými byla revolta mládeže proti životním hodnotám establišmentu a nefunkční rodina. Bazin se narodil v Angers, v departmentu Maine-et-Loire. Pocházel z katolické buržoasní rodiny. Jeho prastrýcem byl spisovatel René Bazin. Hervé měl pohnuté dětství. Otec byl právníkem a po několik let vyučoval na univerzitě v Hanoji, která byla součástí francouzské Indočíny. Hervého svěřili rodiče na výchovu babičce. Po její smrti převzaly Bazinovu výchovu různé katolické koleje. Ze všech byl postupně vyloučen. Nakonec, byl poslán na vojenskou akademii Prytanée National Militaire, odkud byl rovněž vyloučen pro neschopnost. Byl v opozici vůči své autoritativní matce, odmítal katolickou výchovu, mnohokrát utekl z domova. Ve dvaceti letech se svou rodinou přerušil styky. Několikrát se léčil v psychiatrických léčebnách. Po rozchodu s rodinou prošel několika zaměstnáními: pracoval na poště, v bance, v advokátní kanceláři, v továrně, jako komorník, obchodní zástupce, ale nikde neuspěl. Nakonec se usadil v Paříži a na Sorbonně vystudoval dějiny dějiny literatury. Patnáct let psal bez většího ohlasu básně. Roku 1946 založil literární revue La Coquille , které však vyšlo jen osm svazků. Prorazit se mu podařilo teprve v roce 1947, kdy za sbírku Jour získal Apollinairovu cenu. Na radu Paula Valéryho se ale začal věnovat próze. Hned první román Vipère au poing , v níž vylíčil konflikt dětí s jejich despotickou matkou, mu získal uznání. Román byl dvakrát zfilmován: V roce 1971 pro televizi a roku 2004 ho Philippe de Broca natočil jako celovečerní film. Poté se už Bazin stal uznávaným romanopiscem. Roku 1957 obdržel Velkou cenu Monaka; o rok později byl zvolen do l’Académie Goncourt , jejímž presidentem se stal roku 1973. Bazin několikrát projel Evropu, byl v severní Africe, třikrát na delší dob...

Guy Bass

Autor aj detských kníh žijúci v Londýne, ktorý získal viacero ocenení. V roku 2010 to bola napríklad cena Blue Peter Book Award. Je autorom série o Zošidle . Séria vyšla aj v Čechách, kde má Zošidlo meno Záplaťák. Rovnako je autorom série titulov o Bendži Bomovi . V Českej republike sú knihy uvádzané ako séria titulov o Filínovi Fidlovi.

Gottfried August Bürger

Gottfried August Bürger byl německý preromantický básník, prozaik a překladatel. Bürger pocházel z rodiny evangelického kněze a na žádost svého dědečka začal roku 1764 studovat teologii v Halle. Studia však brzy opustil a od roku 1768 studoval právo na univerzitě v Göttingenu. Zajímal se též o klasickou filologii. Pracoval jako úředník a od roku 1784 přednášel v Göttingenu estetiku. Roku 1789 zde byl jmenován mimořádným profesorem, ovšem bez nároku na pravidelný plat, takže se musel živit jako překladatel. Svou literární dráhu zahájil jako spolupracovník časopisu Göttinger Musenalmanach, ve kterém uveřejňoval své první básně. Od roku 1779 sám tento časopis redigoval. Velký vliv na jeho tvorbu mělo hnutí Sturm und Drang. Je považován za zakladatele německé umělé balady. Jsou založeny na námětech z lidové slovesnosti, vyjadřují vášnivost lidských citů a vzdor proti osudu. Do života jejich hrdinů vstupují nadpřirozené síly, přičemž střet s nimi končí tragicky. Nejznámější z těchto balad je Lenora . Dnes však je jeho jméno spojováno především se satirickým dobrodružným dílem Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila, jak je vypravuje při víně v kruhu přátel , česky zkráceně Baron Prášil. Hrdina v knize vypráví o svých neuvěřitelných až fantastických příhodách, v nichž je často patrná autorova inspirace lidovými pohádkami a knížkami lidového čtení. V osobním životě nedosáhl Bürger díky své nevyrovnané povaze trvalého štěstí. Roku 1774 se oženil s dcerou hannoverského úředníka Dorette Leonhartovou, ale brzy se zamiloval do její mladší sestry Augusty. Po smrti Doretty roku 1784 se s Augustou příští rok oženil, ale ta roku 1786 zemřela ...

Gabrielle Bernátová

Slovenská autorka beletrie.

František Bardon

František Bardon byl český hermetik, léčitel a mág známý také pod pseudonymy mistr Frabato a Arion. Zvláště v zahraničí je pokládán za jednoho z největších zasvěcenců, který vytvořil univerzální zasvěcovací soustavu na základě kompilace západní magické tradice, kabaly, orientální magie a jógy. Některými ze svých žáků je pokládán za inkarnaci Herma Trismegista a dalších mýtických i historických autorit. Uznávaný léčitel a mág se narodil 1. prosince 1909 v Opavě. Prožil normální dětství, ale ve čtrnácti letech se začala obyčejnému chlapci měnit povaha a charakter a k údivu jeho učitelů dokonce i písmo. Údajně se do něj tehdy inkarnovala vyšší duchovní bytost, a František Bardon tak prý získal nadpřirozené schopnosti. Názory na původ těchto schopností se sice různí, jisté však je, že brzy navázal kontakt s německým okultistou Friedrichem Wilhelmem Quintscherem a zapojil se do dění na meziválečné německé okultní scéně. Před druhou světovou válkou působil v Německu, kde přednášel o hermetice a během krátké doby se tam prý stal miláčkem publika. Udivoval pokusy, kdy před nevěřícími lidmi předváděl své magické schopnosti, nahlížel lidem do duše, jasnovidecky poznával skryté předměty i jejich historii stejně jako osud jejich majitelů. Jeho schopnosti a sláva způsobily, že se o něj začal zajímat samotný Adolf Hitler. Nabízel mu moc a peníze na oplátku za to, že mu objasní původ svých schopností a bude je využívat pro blaho Říše. František Bardon však rezolutně odmítl a z Německa musel uprchnout. Brzy už poznal, jaké to je být v nepřízni velkého vůdce. Byl uvězněn a mučen ve věznici v Breslau, kde na popravišti musel sbírat usekané hlavy. Uprchl na konci války, kdy byl tábor vybombardován. Po válce pak pomocí svých jasnovideckých schopností pomáhal nacházet utopená těla podle fotografií postižených a předvídal také osudy lidí pohřešovaných ve válce. To, co ho nakonec ...

Felicity Brooks

Felicity Brooks studovala angličtinu a drama na univerzitě v Exeteru a pracovala jako herečka, pedagožka a slovníkářka před zahájením publikování vlastních dětských knih koncem roku 1980. Je autorkou a upravovala stovky titulů, včetně encyklopedií, slovníků, knih o historii, geografii, jazykovědě, matematice, přírodní historii a umění, mytologie. Felicity žije v Oxfordshire se svou dcerou, kočkou Cobweb, malým bílým králíkem a dvěma zlatými rybkami .

Emilie Bednářová

Emilie Bednářová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka. Jejím manželem byl básník a překladatel Kamil Bednář. Narodila se v Praze v roce 1907 v rodině známého pražského podnikatele a obchodníka S. Jiřince. Její otec postavil v Karlíně na Lyčkově náměstí secesní dům, kde rodina obývala velký byt. V domě se postupně narodili i další dva její sourozenci . Emilie prožila do začátku první světové války šťastné dětství v harmonickém prostředí zámožné měšťanské rodiny. Matka, pocházející z rodiny Engelmüllerů, byla umělecky založena, hrála výborně na klavír. Její strýc Ferdinand Engelmüller se věnoval krajinomalbě. V jeho ateliéru se scházeli umělci, hudebníci a literáti. Bohémské prostředí ateliéru mělo značný vliv na umělecký vývoj Jiřincových dětí. Emiliinou sestrou byla výtvarnice, grafička, spisovatelka a překladatelka Ludmila Jiřincová. Emilie se intenzivně věnovala opernímu zpěvu a studiu jazyků, mladší Ludmila studovala soukromě malířství u Rudolfa Vejrycha . Díky svému neobyčejnému talentu se bez zkoušek dostala na malířskou akademii do ateliéru T. J. Šimona, kam ji pozval krajinář Otakar Nejedlý. Druhý prastrýc Karel Engelmüller byl divadelním kritikem, děti brával na všechna divadelní a operní představení, hlavně v Národním divadle. V létě se celá rodina vždy stěhovala do vily v Úvalech, která byla obklopena velkou zahradou. Otec vlastnil velký obchod na Ferdinandově třídě . V proluce nechal postavit moderní dům ve stylu art deco , který byl tehdy nazván „Jiřincovým mrakodrapem“. V 1. patře byla veliká soukromá galerie obchodníka s obrazy Rubeše. Emilie studovala na reálném gymnáziu, ale v septimě studium přerušila a v roce 1923 se provdala za známého pražského podnikatele a pak pracovala v jeho farmaceutické firmě do roku 1929. Manželství trvalo šes...

Dino Buzzati

Dino Buzzati , celým jménem Dino Buzzati Traverso, byl italský spisovatel, básník, novinář a malíř. Nejslavnějším jeho dílem je román Il deserto dei Tartari , česky Tatarská poušť . Jeho matka byla z dóžecí benátské rodiny, jeho strýc byl Dino Mantovani, známý italský malíř. Vystudoval Pariniho gymnázium v Miláně a poté práva na milánské univerzitě. Po studiích se stal redaktorem deníku Il Corriere della Sera, svou žurnalistickou činnost vykonával až do smrti. Jako reportér zaznamenal například válku v Etiopii roku 1939, byl válečným zpravodajem i za 2. světové války. Za články o přistání Američanů na Měsíci roku 1969 získal roku 1970 novinářskou cenu Mario Massaie. Buzzati rovněž maloval, jeho obrazy jsou přičítány k surrealismu, případně k metafyzické malbě. Ve svém beletristickém díle, jímž proslul nejvíce, byl inspirován Franzem Kafkou, Jean-Paul Sartrem, Albertem Camusem i surrealismem. Jeho texty mají fantaskní atmosféru, Buzzati se občas neodříká ani sci-fi poetiky . Nejznámějším je jeho román Tatarská poušť, který byl i zfilmován . Česky vyšly také dva povídkové výběry: Sedm pater a Tíživé noci .

Cristina M Banfi

Italská muzeoložka, lektorka výuky přírodních věd a ekologie, autorka naučné přírodovědné literatury pro mládež.

Cilla Börjlind

Švédská scenáristka a spisovatelka. Autorka kriminálních románů.

Carole Buck

Americká autorka milostných románů.

Bill Bryson

Bill Bryson, plným jménem William McGuire Bryson , je americko-britský autor knih o cestování, angličtině, vědě a dalších tématech literatury faktu. Narodil se ve Spojených státech a po většinu svého dospělého života žil v Británii. V letech 1995 až 2003 se vrátil do Spojených států a má dvojí americké a britské občanství. Od roku 2005 do roku 2011 působil jako kancléř Durhamské univerzity. Bryson se ve Spojeném království proslavil vydáním Poznámek z malého ostrova , práce o Velké Británii, a doprovodnými televizními seriály. Znovu získal uznání vydáním knihy Krátká historie téměř všeho , chválené za její přístupnou popularizaci vědy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bill Bryson na anglické Wikipedii.

Ben Bolt

Ottwell Binns byl plodný autor detektivních románů. Binns se narodil v roce 1872 v Rochdale, Lancashire. Psal také dobrodružné romány a westerny, často používal pseudonym Ben Bolt.

Bára Basiková

Bára Basiková je významná česká zpěvačka a herečka, známá svým silným hlasem a dynamickým vystupováním. Poprvé se proslavila jako zpěvačka české rockové skupiny Precedens v polovině 80. let. Po odchodu z kapely se vydala na úspěšnou sólovou dráhu. Hudební styl Basikové zahrnuje celou škálu žánrů od rocku po pop a je oceňována pro svou schopnost vtisknout svým vystoupením emocionální hloubku. Během své kariéry vydala několik alb, na kterých se projevuje její pěvecký talent a všestrannost. Kromě hudební kariéry se Basiková objevuje také v divadelních představeních, což dále dokládá její umělecký rozsah. Díky svému přínosu české hudební scéně se stala respektovanou osobností v oboru.