Výpis všech autorů

Barbara Bickmore

Učila dvacet let angličtinu a vychovala tři děti, než vydala první román Na východ od slunce.

Aleksandr Romanovič Beljajev

Alexandr Romanovič Běljajev v Smolensku, Rusko – 6. leden 1942 Puškin, SSSR) byl ruský spisovatel, který se věnoval fantastice. Z řady jeho prací vyniká Hlava profesora Dowella a Člověk obojživelník.

Zdeněk Burian

Vratislav Hugo Brunner

Vratislav Hugo Brunner byl český typograf, ilustrátor, grafik, karikaturista, autor hraček, divadelních scénografií, malíř. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Vratislav Hugo Brunner se narodil v rodině staroměstského klempířského mistra Antonína Brunnera a jeho manželky Leopoldiny, rozené Chudobové. Po celý život žil v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě pražském. Studoval staroměstskou reálku, kde se přátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Eduard Bass byl jeho celoživotním přítelem. Po prvním semestru kvinty odešel na Akademii výtvarných umění. V přípravce byli jeho učiteli Vlaho Bukovac a Bohumír Roubalík. Později pracoval pod vedením Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxmiliána Pirnera. Byl neprůbojný ale spoluorganizoval studentský život. Pro své přátele byl velice obětavý. Miloval své "vlídné kouty" u přátel, jako byli Kamilla Neumannová a redakce Knihy dobrých autorů, anarchista Michal Kácha, Antonín Bouček v kavárně Union, Josef Walter v kavárně Montmartre , vydavatel Karel Borový, vydavatelství bratří Neubertové, prostředí na UPŠ. Od roku 1906 uveřejňoval časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 se stal jedním ze spoluzakladatelů Artělu . V roce 1909 spoluzaložil Novou edici . V roce 1912 navštívil Lipsko a Mnichov. Ze zahraničí se vrátil nešťastný zpět do Prahy, protože mu chybělo jeho oblíbené prostředí. Od roku 1919 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický. V roce 1921 navrhl malířskou výzdobu pro vstupní síň I. výstavy Svazu českého díla. V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Téhož roku vytvoř...

Václav Zahradník Big Band

Václav Zahradník Big Band byl významný československý jazzový soubor, který vedl skladatel, aranžér a dirigent Václav Zahradník. Kapela působila ve druhé polovině 20. století a byla známá svým novátorským přístupem k jazzu, kdy mísila tradiční bigbandový zvuk s prvky moderního jazzu a dalších žánrů. Sám Zahradník byl významnou osobností československé hudby a přispěl k rozvoji jazzu v regionu. Spolupracoval s řadou hudebníků a byl respektován pro svou hudební všestrannost a schopnost přizpůsobit se různým stylům. Jeho tvorba, včetně alb jako "Jazz Goes To Beat" a "Interjazz 2", ukázala jeho umění vytvářet hudbu, která měla ohlas u domácího i zahraničního publika. Jejich přínos jazzové scéně byl vlivný v době, kdy bylo kulturní vyjádření často zpochybňováno politickým klimatem ve východní Evropě.

Václav Bárta

Narozen 28.9.1937 v Hromnicích u Plzně. Textař, hudební a divadelní režisér, dramatik, scénárista, zpěvák, hudební skladatel, autor básní a pohádek.

Thomas Berger

Americký autor krásné a románové literatury. Bergerovy práce pokrývají množství literárních žánrů od detektivek až po humoristická díla. Jeho román The Feud byl navržen na Pulitzerovu cenu za literaturu. Celkem napsal dvacítku románů, z nichž se i další dva dočkaly filmového zpracování.

Steve Bradley

Anglický publicista v oboru zahradnictví, zahradní specialista a pedagog.

Steve Biddulph

Steve Biddulph je australský psycholog, rodinný terapeut a spisovatel, který napsal řadu knih na téma výchovy, a to zejména chlapců. Jeho díla se však také zaměřují na dnešní roli muže v západní společnosti. K jeho tématům tedy patří vztah syna k otci, přerod chlapce v muže, partnerství se ženou i vlastní otcovství, ale také práce nebo hledání smyslu v životě. Ve svých knihách se zasazuje o laskavý rodičovský přístup a zdůrazňuje význam, jaký pro děti mají dospělé vzory. Upozorňuje také na nebezpečí, jaká hrozí dětem, které rodiče předávají do péče institucí dříve než dosáhnou dvou let. Za svou práci, v níž vybízí otce k tomu, aby v životech svých dětí zastávali aktivnější rodičovskou roli, získal v roce 2000 v Austrálii ocenění Otec roku . Je také ekologickým aktivistou, angažuje se i na poli lidských práv.

Stanislav Burachovič

Stanislav Burachovič je český historik a publicista. Vystudoval historii, knihovnictví a informační vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý profesní život věnoval odborné práci v karlovarském muzeu a činnostem, které s touto prací souvisí. Napsal bezpočet knih, článků a odborných studií v oblasti kulturních dějin Karlovarského kraje. V roce 2019 je již v důchodu. Stanislav Burachovič se narodil 13. října 1950 v Karlových Varech. V letech 1971–1976 vystudoval historii, knihovnictví a informační vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Celý život žije v Karlových Varech věren citátu Otokara Březiny „Stejně jako květina, tak i člověk působí nejlépe tam, kde vyrostl“. Od roku 1976, tedy hned po ukončení vysokoškolského studia, nastoupil na pozici odborného pracovníka v Muzeu Karlovy Vary. Jako specializaci zvolil vlastivědu a kulturní dějiny Karlových Varů a Karlovarského kraje. Jeho badatelská činnost se od počátku zaměřovala na památky a umění v regionu západočeských lázní, rudné hornictví v Krušných horách a Slavkovském lese, vlastivědné písemnictví Karlovarska, národopis bývalého Loketského kraje, historie lázeňství v česko-moravských zemích a česko-sudetoněmecké vztahy. V oboru regionální historiografie Karlovarska publikoval jako autor či spoluautor více než 50 knižních prací a stovky článků a odborných studií. Nedílnou součástí pracovní aktivity Stanislava Burachoviče byla přednášková činnost v oblasti dějin Karlových Varů a Karlovarského kraje, kterou soustředil na dospělé i mládež. Přednášel též německy a anglicky v zahraničí – nejvíce v Německu a Rakousku, ale také v Japonsku v letech 1992 a 1998. V roce 1990 byl spoluzakladatelem tradice historických seminářů, které se v Karlových Varech každý rok konají na počest karlovarského patriota a vlastivědného badatele Karla Nejdla . Stal se editorem jejich sborníků, kterých již vyšlo 28 . V rámci své profese v k...

Stanislav Bendl

Stanislav Bendl je český pedagog a vysokoškolský profesor. Zabývá se především sociální pedagogikou, teorií výchovy a pedeutologií. K jeho hlavním tématům patří problematika kázně a autority ve výchově. Věnuje se též otázkám pedagogické praxe a koncepci učitelského vzdělávání. Je autorem četných publikací o školní kázni. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze složil v roce 1991 státní rigorózní zkoušku a v roce 1999 absolvoval doktorské studium v oboru pedagogika. Docentem pedagogiky byl na této škole jmenován k 1. květnu 2004. Dne 26. listopadu 2013 byl na návrh vědecké rady Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře jmenován profesorem pedagogiky. Pedagogické působení zahájil Stanislav Bendl v roce 1988 jako učitel na základní škole, od roku 1994 působí na katedře pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nejprve jako interní doktorand, později jako odborný asistent, docent a profesor. Od roku 2005 je vedoucím katedry pedagogiky a od roku 2006 též členem vědecké rady fakulty. Přednáší zejména předměty sociální pedagogika, sociální deviace, poruchy chování a autorita ve výchově. Stanislav Bendl rozšířil pedagogickou teorii i praxi především v souvislosti s interpretací pojmu kázeň. Významné bylo zejména nastolení nového náhledu na problematiku kázně, a do značné míry i autority, v období transformace a společenských proměn po roce 1989, tj. zásadní přínos k rehabilitaci fenoménu kázně – nové pojetí a prezentace kázně jako jednoho z pilířů školního života, podmínky efektivního vyučování i učení a v neposlední řadě předpokladu bezpečného školního vyučování . Toto pojetí kázně oslovilo podstatnou část odborné komunity i širokou pedagogickou veřejnost, neboť reagovalo na relativizaci některých součástí výchovy, ke které přirozeně došlo postupnou liberalizací výchovy i celé společnosti. Svým odborným působením Stanislav Bendl významně přispěl ke konstituování pražské školy sociální pedagogiky,...

Sidney Bechet

Sidney Bechet byl průkopníkem jazzu, který proslul virtuózním uměním hry na soprán saxofon a klarinet. Narodil se 14. května 1897 v New Orleans v Louisianě a byl klíčovou postavou raného vývoje jazzu. Bechetova kariéra začala již v době jeho dospívání a ve dvacátých letech 20. století se prosadil v Evropě i ve Spojených státech. Jeho styl se vyznačoval širokým vibrátem a silným projevem, který ho odlišoval od jeho současníků.

Pavla Buzková

Pavla Buzková-Ježková, v matrice Pavlína , byla česká spisovatelka, novinářka a politička. Rodiče Pavly byli Josef Ježek, domkář z Ohnišova a Anna Ježková-Matušková z Valu. V roce 1907 se provdala za učitele Kamila Buzka , který podporoval její intelektuální činnost a přivedl ji do Masarykovy Realistické strany, kam vstoupila roku 1906. Pracovala v ženském hnutí a za první světové války v odboji. Roku 1918 vstoupila do České strany socialistické. Tvořila eseje, beletrii a literární kritiku.

Ondřej Bitto

Narozen 1983 v Trutnově. Ondřej Bitto je autorem knihy Microsoft Windows Vista Podrobná uživatelská příručka, spoluautorem bestselleru 1001 tipů a triku pro Microsoft Windows Vista a řady dalších knižních titulů. Mimo toho napsal stovky článků zaměřujících se na bezpečnost, šifrování dat, internet a moderní služby i aplikace. Aktivně publikuje na řadě významných serverů a v odborných časopisech, jeho komentáře můžete najít také v běžném denním tisku.

Oldřich Bureš

Oldřich Bureš , zahradník, autor literatury o pokojových květinách.

Nigel Blundell

Je žurnalista, který pracoval v Austrálii, v Americe a v Anglii. Přes 25 let pracoval pro bristký tisk jako autor a přispěvatel do celonárodní tiskové organizace. Napsal přes 40 knih.

Miloš Bič

Miloš Bič byl český teolog, starozákonní biblista, duchovní Českobratrské církve evangelické, vysokoškolský pedagog, autor a redaktor náboženské literatury; také vedl komisi, která vytvořila Český ekumenický překlad. Miloš Bič se narodil ve Vídni. Studoval evangelickou teologii na univerzitách v Praze, Marburgu a v Montpellier, vedle toho také klínopis u profesora Bedřicha Hrozného. Studium ukončil v roce 1936, v témže roce získal doktorát teologie na základě obhájené disertační práce Haruspicium ve Starém zakoně , poté působil jako duchovní ve farních sborech Praha-Vinohrady a Domažlice. V letech 1940 – 1945 byl za účast v protinacistickém odboji vězněn mj. v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. Bezprostředně po druhé světové válce působil na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, kde byl v roce 1946 jmenován docentem a roku 1948 profesorem. Čestný doktorát teologie obdržel roku 1966 z Montpellier. Po vzniku Komenského evangelické bohoslovecké fakulty byl profesorem starozákonní vědy na katedře biblických věd, v roce 1977 byl z politických důvodů rozhodnutim ministerstva kultury profesury zbaven a penzionován. V letech 1961 – 1984 vedl starozákonní ekumenickou komisi, která vytvořila starozákonní část Českého ekumenického překladu Bible. Roku 1997 obdržel Medaili Za zásluhy 1. stupně.

Milan Bouchal

Narozen 29.1. 1925 v Bratislavě, zemřel 10. 6. 2004, MUDr., CSc., docent lékařské psychologie, práce z oboru.

Michel Bataille

Michel Bataille byl francouzský spisovatel, architekt a umělec. Spisovatel Michel Bataill se narodil 25. března 1926 v Paříži. Vystudoval architekturu a po nějakém čase začal spolupracovat na projektech se známým švýcarským architektem, urbanistou a teoretikem Le Corbusierem. Po jeho smrti se stal správcem jeho nadace a dědicem jeho díla uloženého v muzeu. Kromě architektury se Bataille od mládí věnoval literatuře. Po třinácti letech tak architekturu opouští a začíná se naplno věnovat psaní. Začal psát ve velmi mladém věku a zanechal za sebou rozsáhlé dílo. Jeho prvotinou je dílo Patrick, které vyšlo již v roce 1947, tedy v jeho jednadvaceti letech. Za román získal v roce 1950 cenu Stendhal. Od té doby mu vyšlo 17 románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků a rovněž byly poctěny cenou. Zemřel 28. února 2008 ve věku 81 let ve městě Clamart. Michel Bataille si během svého života protrpěl řadu nepříjemností, podstoupil šest operací uší a téměř ohluchl. Má proto hluboké pochopení pro lidské utrpení. V románech vychází z životních zkušeností a hluboké znalosti lidské psychiky. Lidská tragédie se mu stala ústředním tématem téměř ve všech dílech. Neupadá však do sentimentality, ale snaží se hrdiny svých příběhů povzbudit, vdechnout jim sílu, zmužilost a schopnost přežít i v největším utrpení. Za největší zlo autor považuje válku, kterou sám v mládí prožil. Jeho motivací pro psaní mu tedy bylo varování před absurdnostmi moderní doby. Chtěl poukázat na to, že existence lidí je nepřetržitě ohrožována, a že lidské životy závisí na náhodě, zda se nerozpoutá nezadržitelná síla smrtonosných objevů. Dalším inspiračním zdrojem se mu stalo prostředí důvěrně známé – neklidný svět umělců, stavebních koncernů a bank: Dílo prosazuje Bataillův nesmlouvavý protiválečný postoj. Za nejvyšší hodnotu, kterou lidstvo má, považuje svět zbavený války a lásku člověka k člověku. Hlavní postavou je francouzský architekt Victorien Sauvage, který b...

Michael Borovička

působí v současné době jako nezávislý publicista a překladatel. Specializuje se na české dějiny 19. století. Je autorem knih Kauza Karel Havlíček Borovský , Pearl Harbor 1941. Ze zákulisí jednoho zákeřného přepadu a Tajné dějiny zednářských lóží . Jako spolautor se podílel na vícedílné publikaci Galerie nesmrtelných a dvoudílné knize Drsný střed Evropy . Je kmenovým autorem zeměpisného a cestopisného měsíčníku Lidé a země, kde publikuje cestopisné reportáže a třetím rokem již historický seriál o cestovatelích, polárnících a mořeplavcích. Spolupracuje také s měsíčníkem Dějiny a současnost a deníkem Lidové noviny. Absolvent Fakulty žurnalistiky se zaměřením na studium dějin. V letech 2002-2003 působil v Historickém ústavu armády ČR. PhDr.

Marika Benešová

Mgr., autorka učebnic chemie a biologie.

Luis Buñuel

Luis Buñuel Portolés byl španělský filmový režisér tvořící nejvíce v Mexiku a ve Francii. Je považovaný za jednu z nejvýznamnějších osobností dějin kinematografie. Jeho otec, Leonardo Buñuel González, v mládí odjel jako voják na Kubu, kde po skončení služby založil železářství, v důsledku čehož značně zbohatl. Po návratu do Španělska se ve třiačtyřiceti letech oženil s tehdy osmnáctiletou Mariou Portoles. Na jejich svatební cestě v Paříži, v hotelu Ronceray, byl Luis počat. Narodil se v Calandě, aragonské vesnici s tehdy asi pěti tisíci obyvateli, jako první z celkem sedmi sourozenců. Pár měsíců po jeho narození se rodina přestěhovala do Zaragozy, kde Luis vyrůstal ve velmi dobrých podmínkách – jeho otec patřil k nejbohatším lidem ve městě. V roce 1907 nastoupil na jezuitskou kolej Colegio del Salvador, na kterou, navzdory její přísnosti a archaické struktuře, měl poměrně dobré vzpomínky. V roce 1915 přestoupil na státní lyceum a po maturitě, roku 1917, byl na doporučení senátora dona Bertolomé Estebana přijat do madridské Studentské rezidence, kde na přání svého otce začal s inženýrským studiem agronomie. Poté, co se dozvěděl, že v zahraničí hledají lektory španělštiny, přešel na studium literatury, filosofie a historie, protože jen tak měl naději, že bude jako lektor vybrán. V roce 1922 začaly být ve Španělsku vydávány práce Sigmunda Freuda, které v Buñuelovi okamžitě vzbudily také velký zájem o psychoanalýzu. Během doby studia si našel celou řadu nových přátel, přičemž nejbližší mu byli Federico García Lorca a Salvador Dalí. V roce 1925 byla pod záštitou Společnosti národů vytvořena organizace Societé internationale de cooperation intellectuelle a Buñuel se stal tajemníkem španělského představitele Eugenia d’Ors. V důsledku toho odjíždí do Paříže, kde se s velkým zaujetím začíná zabývat filmem. Nejenže pravidelně navštěvoval biograf, někdy až t...

Lucia Braunová

Slovenská spisovatelka a pracovnice v bankovnictví.

Luc Bürgin

Narodil se v Basileji ve Švýcarsku. Je hudebníkem a novinářem - publicistou, v současné době studyje germanistiku a folkloristiku na universitě v Basileji. Mimo to se již dlouhá léta velice intenzívně zabývá okrajovými otázkami vědy na téma UFO a mimozemská život. Publikuje v různých odborných časopisech.

Lise Bourbeau

Zakladatelka centra zdraví a osobního rozvoje v Québecu, autorka knihy Tělo-tvůj nejlepší přítel.

Ladislav Ballek

Mgr. Ladislav Ballek byl slovenský spisovatel, politik a diplomat. Dětství prožil v Dudincích a Šahách. V letech 1959–1963 studoval na Pedagogické fakultě v Banské Bystrici slovenský jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu. Po absolvování základní vojenské služby rok učil na základní škole v Habovce. V roce 1966 se stal redaktorem Československého rozhlasu v Banské Bystrici a v letech 1968–1972 byl redaktorem kulturní rubriky krajského deníku Smer. Od roku 1972 působil v Bratislavě. Nejprve v redakci původní tvorby ve vydavatelství Slovenský spisovateľ a od roku 1977 jako vedoucí literárního oddělení na Ministerstvu kultury Slovenské socialistické republiky. Od roku 1980 byl náměstkem ředitele Slovenského literárního fondu a v letech 1984–1989 vedoucím tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1992–1994 byl poslancem Národní rady Slovenské republiky za slovenskou Stranu demokratické levice. Vyučoval na Pedagogické fakultě v Nitře a Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1998 neúspěšně kandidoval na prezidenta Slovenské republiky. Od roku 2001 do roku 2008 působil ve funkci velvyslance Slovenské republiky v České republice. Jedná se o typického představitele slovenské románové tvorby /nejen, ale zejména/ 70. let 20. století. V roce 1980 obdržel národní cenu SSR a v roce 1982 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel v roce 2014 ve věku třiasedmdesáti let. Jeho první literární pokusy se vztahují k jeho vysokoškolskému studiu. První próza mu vyšla ve sborníku Silueta v roce 1964, o tři roky později mu vyšla debutová knížka. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Ballek na slovenské Wikipedii.

Karen Blixen

Baronka Karen von Blixen-Finecke, rodným jménem Karen Christentze Dinesen , byla dánská básnířka, spisovatelka a vypravěčka, která kromě svého vlastního jména psala pod pseudonymy Isaac Dinesen, Osceola a Pierre Andrezel. Pocházela z vyšších statkářsko-aristokratických kruhů. Její otec Vilhelm Dinesen byl rovněž literárně činný, pod pseudonymem Boganis vydal dva svazky Jagtbreve . Karen Dinesen se narodila v Rungstedlunduu v severním Sjaellandu jako druhá dcera spisovatele a kapitána Vilhelma a Ingeborg Dinesen, rozené Westenholzové. Karen Blixenová se po celý život se nechtěla smířit s konvenčními představami své rodiny o postavení ženy. Původně si chtěla zvolit dráhu profesionální výtvarnice , pokoušela se také o literární tvorbu a pod pseudonymem Osceola uveřejnila časopisecky dvě novely. Roku 1914 se provdala za svého švédského bratrance barona Brora Blixena-Fineca a společně s ním zakoupila farmu s kávovými plantážemi nedaleko Nairobi v Keni. Manželství však ztroskotalo, farma zkrachovala a po smrti svého anglického přítele Denise Finch Hattona se Blixenová nemocná a téměř bez prostředků vrátila do Dánska, kde pak v rodném Rungstedlundu severně od Kodaně žila po zbytek života. V průběhu let, která trávila v Africe pokračovala v literárních pokusech a vydala časopisecky loutkovou komedii Sandhedens haevn . Prosadila se však až anglicky psanou a v USA velmi úspěšnou sbírkou novel Seven Gothic Tales , kterou sama přeložila do dánštiny jako Syv fantastiske fortaellinger . Anglická verze vyšla pod autorským pseudonymem Isaak Dinesen, stejně jako další anglicky psaná díla Blixenové. Všechny její dánské knihy vyšly pod jejím vlastním jménem, většinou v jejím vlastním překladu do dánštiny. Léta strávená v Africe jsou inspirací polofiktivní a polovzpomínkové knihy "Out of Africa" – Min afrikansk...

Joseph Bédier

Charles Marie Joseph Bédier byl francouzský filolog, romanista, literární historik, kritik a profesor, žák zakladatele romanistických studií Gastona Parise. Narodil se v Paříži v rodině právníka bretaňského původu. Dětství strávil na Réunionu. Roku 1883 byl přijat na prestižní vysokou školu École normale supérieure. Navštěvoval rovněž přednášky na École pratique des hautes études a na Collège de France, kde se setkal s filologem Gastonem Parisem, jehož žákem se stal. Po ukončení studií vyučoval v letech 1889–1891 středověkou francouzskou literaturu na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku, poté byl jmenován odborným asistentem na Univerzitě v Caen a na École normale supérieure a roku 1903 se stal profesorem na Collège de France. Roku 1891 se oženil s Eugénií Bizarelli , se kterou měl tři děti: syny Louise a Jeana a dceru Marthe . Kromě různých studií o středověké epické poezii a kritických vydání středověkých francouzských eposů je znám rovněž jako autor vlastních adaptací rytířských románů. Roku 1920 se stal členem Francouzské akademie a roku 1925 obdržel Řád čestné legie. Roku 1929 byl zvolen ředitelem Collège de France a stal se členem Americké akademie umění a věd. Roku 1936 odešel na odpočinek. Zemřel náhle roku 1938 na mrtvici. Bédierova teorie vyvrací teorii jeho učitele Gastona Parise, podle kterého písně vznikaly od 7. do 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí. Bédier poukazuje na to, že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších. Podle Bédiera je nutno chansons de geste považovat za útvary umělé, vzniklé nejdříve na přelomu 11. a 12. století z legend, ve kterých byly uchovány historické vzpomínky. Tyto legendy byly spjaty se svatyněmi a kláštery, přes které vedly jednak velké pou...

Josef Václav Bečka

Josef Václav Bečka byl český jazykovědec, specializující se na oblast stylistiky.

Josef Bachtík

Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.

John Frederick Burke

Anglický spisovatel, romanopisec a povídkář, autor detektivek, také autor cestopisů.

John David Barrow

Jiří Baum

Jiří Baum byl český zoolog, cestovatel a spisovatel. Narodil se v Praze. Vyrůstal v době, kdy velké technické, sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba již umožňovala využívat řadu technologických prostředků a přitom stále cestovat krajinami málo dotčenými lidskou civilizací. J. Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil, bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde také získal v roce 1928 doktorát. Ještě před koncem studia již ale J. Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium – žádali o něj oba, ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se, že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charakteristické, že již na této první velké cestě J. Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a J. Baum se vrátil domů. O rok později odjel J. Baum za Viktorem do Brazílie, tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazílie v té době proslulá. J. Baum a Anny se vrátili do Prahy a J. Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro J. Bauma ne...

Jim Benton

Americký spisovatel a ilustrátor.

Jaroslav Bidlo

Jaroslav Bidlo byl český historik, profesor východoevropských dějin na Univerzitě Karlově. Narodil se v rodině východočeského učitele. Po předčasném ukončení kněžského semináře odešel studovat, a sice na pražskou univerzitu ke studiu katolické dogmatiky a historie na filozofické fakultě. Tyto dva obory mu umožnily orientaci ve středověku ve všech jeho církevně-politických intencích. Během svého působení v Praze byl i starostou Historického klubu. Původně učil krátce na střední škole , ale po odchodu prof. Jirečka byl určen jako jeho nástupce v oboru historické slavistiky. Jeho zásluhy ve vědním oboru všeobecné dějiny se zvláštním zřetelem k dějinám východní Evropy a Balkánu byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění se stal 19. března 1927 . Dále byl členem akademií polské, jihoslovanské a ruské. Pod vlivem Jaroslava Golla, v jehož semináři byl zapsán poprvé v roce 1890, se začal zabývat studiem dějin Jednoty bratrské, zaměřil se zejména na její polskou větev. Po studijním pobytu v letech 1892 a 1893 v Krakově, Petrohradě a Moskvě jakoby objevil východní Evropu a její dějiny. V roce 1897 vydává první dílo o Jednotě bratrské „Nekrologia polské větve Jednoty bratrské“ . V následujících letech na něj navázal čtyřdílnými dějinami polské jednoty. Vycházel přitom z pramenů, s nimiž se seznámil v Polsku, Vídni, Vatikánu a ve Švýcarsku. Jednota bratrská v prvním vyhnanství, jeho habilitační práce, pokrývá druhou polovinu 16. století s důrazem na teologickou stránku exilového života, včetně vlivu na polskou i českou společnost. Goll ohledně Bidlovy habilitace psal Rezkovi: „Jsou tu další habilitace, které b...

Jaroslav Bednář

Jaroslav Bednář je český lední hokejista hrající na postu levého či pravého křídla a bývalý reprezentant, který od května 2020 nastupuje za český klub HC Slavia Praha. Mimo Česko působil na klubové úrovni ve Finsku, Švýcarsku, v USA a Rusku. Bednářovou první manželkou byla Martina, s níž má dceru Natálii. Později však začali žít odděleně – Martina Bednářová s tehdy ženatým Richardem Žemličkou a Jaroslav Bednář s o čtyři roky starší slovenskou zpěvačkou Darou Rolins. Následně se Bednář a Rolins zasnoubili, přestože Bednář nebyl stále ještě rozvedený, ale v roce 2006 se po dvouleté známosti rozešli. Potom tři roky tvořil pár se zpěvačkou Helenou Zeťovou. S ní se rozešel na jaře 2008. Od té doby žije s modelkou Lucií Hadašovou, kterou na vinici u obce Zaječí v roce 2013 pojal za manželku. Mají spolu dvě dcery, Denisu a Vanessu . Svoji hokejovou kariéru začal v týmu HC Slavia Praha, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V sezoně 1994/1995 debutoval v prvním mužstvu hrajícím extraligu a zároveň nastupoval také formou střídavých startů za tehdy prvoligový klub HK Kralupy nad Vltavou. V roce 1997 přestoupil do konkurenční Sparty Praha, v jejímž dresu hrál stejně jako za Keramiku Plzeň nejvyšší soutěž. Ve stejném roce se také zúčastnil mezinárodního turnaje na Floridě a s týmem HC Cormoran Praha celý turnaj vyhrál. Následně odešel do Finska, kde působil v SM-liize v týmech JYP Jyväskylä a IFK Helsinky. V roce 2001 byl draftován NHL, když si jej ve druhém kole jako celkově 51. vybralo Los Angeles Kings z USA. V sezoně 2001/2002 nastupoval za Los Angeles i za farmářský celek Manchester Monarchs z AHL. V průběhu následujícího ročníku byl vyměněn do Floridy Panthers, zároveň pomáhal i na farmě v AHL v mužstvu San Antonio Rampage. Na konci sezony 2003/04 jeho kroky vedly do ruského celku Avangard Omsk, s nímž získal mistrovský titul v Superlize. V květnu 2005 zamířil po osmi letech zpět do Slavie Praha.[...

Jaroslav Balaštík

Jaroslav Balaštík je bývalý český profesionální hokejista. Jaroslav Balaštík hrál v letech 1997 až 2005 českou ELH za tým HC Hamé Zlín. V roce 2005 přestoupil do NHL do týmu Columbus Blue Jackets. Odehrál zde však jen jednu sezónu 2005/06. V té následující se po 8 zápasech v Columbusu přesunul zpět do Evropy do švédského týmu HV71. Od sezóny 2007/2008 hraje opět ve Zlíně s výjimkou sezóny 2011/2012, kdy hrál za klub BK Mladá Boleslav. Klub nakonec skončil na poslední příčce tabulky a v následné baráži sestoupil. Jeho předností je přesná a tvrdá střela zápěstím a také hra do těla. Ve Zlíně je oporou klubu a každoročně patřil mezi nejlepší střelce klubu a extraligy. Celou svoji kariéru ve Zlíně hrával pravidelně v útoku se svým dobrým kamarádem Petrem Leškou. 8. ledna 2011 se stal členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. První zápas v národním týmu: 6. listopadu 2001, Česká republika - Finsko . Statistiky reprezentace:

Jane Bingham

Autorka a editorka zejména populárně-naučných publikací pro mládež vydávaných Usborne Publishing.

Jan Boněk

Doc. Mgr. Jan Boněk studoval na filmové a televizní fakultě AMU a absolvoval na Vysoké škole múzických umění ve Finsku, V letech 1969 ? 2000 natočil téměř 800 dokumentárních projektů především pro Českou televizi, pro britskou televizi Channel Four, Rakouskou státní televizi a nadaci J. P. Gettyho v Los Angeles. V roce 1992 založil kulturní agenturu LA BON, v níž vyrobil převážně pro Českou televizi jako producent, autor scénářů a režisér víc než sto samostatných dokumentů. Od roku 1987 se věnuje výsledkům české egyptologie a výzkumům světoznámého egyptologa prof. Miroslava Vernera. V roce 2005 dokončil rozsáhlý projekt s českými archeology a historiky, netradiční pohled na historii Prahy od paleolitu až k třicetileté válce.

Jacqueline Briskin

britsko - americká spisovatelka specializující se na historické fikce 1970-1995. Její knihy se pravidelně objevují na New York Times bestselleru v seznamu. Její romány přeloženy do 26 jazyků a prodalo 23.000.000 kopií po celém světě. Její manžel Bert Briskin byl její agent a jeden z jejích synů je Richard Sands . Narodila se 18. prosince 1927 v Londýně , Anglie , dcera Marjorie a Spencer Orgell. V roce 1938 se její rodina přestěhovala do Spojených států. Navštěvovala Beverly Hills High School v Beverly Hills v Kalifornii a promovala v roce 1945. Dne 9. května 1948 se provdala za Bertram Norman "Bert" Briskin, narozena dne 17. února 1922. Její manžel byl olejový manažer, který se později stal jejím agentem. Vychovala tři děti: Ralph Louis Briskin, Elizabeth Ann Briskin a Richard Paul Briskin . Její manžel zemřel v roce 2004 Briskin prodala svůj první román v roce 1970, po kterém vydala dalších 11 historických románů,

J. D Barker

Jonathan Dylan Barker je americký spisovatel, jehož specialitou jsou thrillery s prvky nadpřirozena a humoru. Nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson. Souběžně s publicistickou tvorbou se pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce. Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice.

Ivo Budil

Narozen 12. 5. 1933 v Praze, zemřel 23. 10. 2007 tamtéž. Mgr., rozhlasový redaktor, novinář, popularizátor astronomie a kosmonautiky, literatura z oboru.

H. E Bates

Herbert Ernest Bates CBE, lépe známý jako H. E. Bates, byl anglický autor. Mezi jeho nejznámější díla patří Love for Lydia, The Darling Buds of May a My Uncle Silas.

Georges Bizet

Georges Bizet byl francouzský skladatel období romantismu, který proslul svým přínosem pro svět opery a klasické hudby. Bizet se narodil 25. října 1838 v Paříži jako zázračné hudební dítě, které v devíti letech nastoupilo na pařížskou konzervatoř. Během své kariéry složil řadu děl, která zahrnovala různé hudební formy, včetně oper, symfonií a komorní hudby.

František Bílek

František Bílek byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění a symbolista období secese. Mimo obsáhlou sochařskou tvorbu byl znám jako umělecký grafik, navrhoval knižní vazby, ilustrace a napsal i knihy o umění, knihtisku a knižní grafice.

Emily Bone

Autorka výtvarných knih pro děti.

Eduard Brhlík

Autor učebnic pro kuchaře.

Desmond Bagley

Britský spisovatel, převážně thrillerů, a novinář.

Andreas Bärtels

Ambros Brucker

Německý geograf, autor a editor přírodovědných publikací a učebnic.

Aleksandr Aleksandrovič Blok

Ruský básník, spisovatel, dramatik, literární kritik a publicista.

Agnese Baruzzi

Italská ilustrátorka, grafička a autorka knih pro děti. Též vede výtvarné dílny.

Aaron Blabey

Australský spisovatel dětské literatury, ilustrátor, herec.

Wilhelm Busch

Heinrich Christian Wilhelm Busch byl německý malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a básník-humorista. Studoval nejdříve techniku, poté krátce malířství v Düsseldorfu a Antverpách, studium však přerušil kvůli onemocnění tyfem. Po vyléčení odešel na nějaký čas do Mnichova, kde se seznámil s tamními umělci a začal se živit publikováním karikatur a komiksů. Jeho nejznámějším dílem je dětská kniha Max a Moritz, obsahující veršované a kresbami ilustrované příběhy dvou chlapců, poprvé souborně vydaná roku 1865. Protože vycházela v časopisech na pokračování, jde o první strip, tj. moderní komiks. V českém vydání byli uličníci přejmenováni na Vít a Véna. Na přelomu 60. a 70. let Busch pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem a věnoval se více klasické malbě. Zbytek života strávil převážně na venkově, ve svém rodišti Wiedensahlu u své sestry Fanny a poté v Mechtshausenu.

Waldemar Bonsels

Spisovatel.

Vratislav Blažek

Vratislav Blažek byl český textař, dramatik a filmový scenárista. Absolvoval několik tříd gymnázia, od roku 1945 studoval malbu. Při studiu si přivydělával psaním do několika satirických časopisů. V této době začala jeho autorská spolupráce s Divadlem satiry. Po roce 1968 emigroval do Německa. Poté byl v normalizační ČSSR zakázán a ignorován. Dále je autorem textů k celé řadě písní, které časem zlidověly . Spisovatel Josef Škvorecký, jenž stejně jako Vratislav Blažek pocházel z Náchoda, zpracoval jeho osudy ve svém románě Příběh inženýra lidských duší. Blažek se v něm objevuje pod jménem Vratislav Blažej prostřednictvím dopisů, jež v průběhu několika desetiletí napsal protagonistovi knihy Danny Smiřickému a v nichž s ironickým humorem komentuje dramatické zvraty svého života. Styl těchto dopisů je zřetelně autentický, jak lze doložit srovnáním s výborem z Blažkovy korespondence Mariáš v Reykjavíku, vydaného v exilovém nakladelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Vladimír Binar

Narozen 6. 10. 1941 ve Velkém Meziříčí, zemřel 13. 1. 2016. PhDr., literární kritik a historik, editor a pořadatel literárních sborníků, prozaik, překladatel ze slovenštiny a francouzštiny.

Vladimír Babula

Vladimír Babula byl český redaktor, spisovatel, autor vědecko populárních a vědeckofantastických povídek a románů. Narodil se v rodině s komunistickým přesvědčením. Ve Zlíně vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a pak se uchytil jako ilustrátor dětských knížek. Krátce poté začala válka a on emigroval v obavě ze zatčení do Švýcarska. Po skončení války se vrátil do Československa a začal pracovat jako redaktor severočeského vydání deníku Mladá fronta. Ze severních Čech se přestěhoval do Prahy a zde nastoupil u stejného nakladatelství jako zemědělský redaktor. Pak nastoupil jako dělník v továrně Tatra, ale v roce 1952 se do redakce vrátil. Začal u Mladého technika, který změnil název na Věda a technika mládeži a pod tímto názvem jej začal jako šéfredaktor řídit. Odtud odešel v roce 1960 do ČTK a nakonec se živil jako samostatný novinář. Zemřel brzy, ve věku 47 let. Měl celkem 3 děti: z prvního manželství syna Dmitrije a dceru Alenu, z druhého manželství syna Tomáše. Vladimír Babula začal nejdříve vytvářet dětská leporela , pak se pustil do SF románů, které otiskoval na pokračování v jím vedeném časopise VTM , poté je vydala Mladá fronta knižně. O několik let později je Babula vydal znovu v poněkud zkrácené verzi pod názvem Oceánem světelných roků. Mimo tyto romány napsal několik sci-fi povídek do časopisu Pionýr. Také jej zlákal SF autor Rudolf Faukner k společnému napsání a vydání knihy vědecko-populární i přes SF název Kdyby přišli Marťané.... V řadě různých časopisů měl otištěny své SF povídky. Všechny tyto práce byly poplatné době vzniku, tedy nadšeně budovatelské.

Vicki Baum

Americká harfenistka, dramatička, scenáristka, novinářka a spisovatelka rakouského původu.

Valerie Bowman

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.