Výpis všech autorů

Linwood Barclay

Linwood Barclay se narodil ve Spojených státech, ale vyrůstal v Kanadě. Jeho otec byl komerční umělec. Linwood Barclay získal B.A. Hons v angličtině na Trent University v Ontariu. Začal svou kariéru v žurnalistice v Examiner Peterborough v Ontariu. V roce 1981 nastoupil do Toronto Star.

Lesley Bayley

Autor práce o koních.

Kryštof Bajger

Překladatel, majitel agentury pro tlumočení a výuku cizích jazyků, autor jazykových příruček.

Kateřina Bártů

Kateřina Bártů je česká scenáristka, spisovatelka a televizní producentka. Profesně se svou sestrou Jitkou Bártů, dvojčetem, tvoří sourozenecké autorské duo zvané Sestry Bártů. Po studiu scenáristiky v Los Angeles začínala jako copywriter v reklamních agenturách BBK a Ogilvy&Mather v Praze. Autorsky spolupracuje na scénářích se svou sestrou Jitkou, se kterou vlastní společnost Twinpower. Od roku 2009 na svých projektech kromě psaní scénářů zastává roli kreativního producenta a showrunnera, zatímco její sestra se věnuje režii. Na svých projektech se podílí jako scenáristka a producentka. Společně se sestrou Jitkou napsala trojdílný román Rodinná pouta. Knihy jsou založené na příbězích postav ze stejnojmenného televizního seriálu.

Josefína Bakošová

Módní návrhářka, autorka ilustrací.

Jiří Bahounek

Narozen 29.8.1947 v Brně. PhDr., sociolog a historik umění, katolický kněz, práce a překlady z oborů, básník a prozaik.

Jiří Baborovský

Jiří Baborovský byl český fyzikální chemik. Věnoval se studiu kinetiky chemických reakcí. Vystudoval v Lipsku, byl vůbec prvým docentem fyzikální chemie v Českých zemích. Napsal známé učebnice fyzikální chemie Theoretická a fysikální chemie a Úvod do theoretické a fysikální chemie , které měly velký význam v době, kdy byl původní české odborné chemické literatury velký nedostatek. V letech 1914–1915, 1927–1928 a 1936–1937 byl děkanem odboru chemického inženýrství na brněnské technice. Pohřben byl na Ústředním hřbitově v Brně.

Jaroslav Bakala

Narozen 7. 1. 1931 v Rimavské Sobotě , zemřel 22. 12. 2008. Doc., PhDr., CSc., historik, zabýval se českými dějinami středověku, politickými dějinami novověku a regionální historií Slezska.

János Bacsó

Maďarský novinář a spisovatel. Autor publikace o nacistickém Německu.

Jan Balík

Jan Balík je český římskokatolický kněz, generální vikář pražské arcidiecéze. Vystudoval gymnázium a po absolvování dvouleté základní vojenské služby započal v roce 1986 studium teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Poté, co 14. prosince 1991 přijal v z rukou biskupa Jaroslava Škarvady v pražské katedrále kněžské svěcení, působil jako farní vikář ve farnosti u kostela Panny Marie Královny Míru v Praze na Lhotce, kde předtím také vykonával svou jáhenskou službu. V únoru 1992 se stal farářem v pražských Kunraticích. Arcibiskup Vlk ho pověřil vedením diecézního centra pro mládež a vytvořením centra života mládeže. Proto byl ustanoven do Kunratic, kde vybudoval a vedl centrum života mládeže Nazaret. Kromě toho byl od roku 1993 tiskovým mluvčím Sekce pro mládež České biskupské konference. V letech 2001 až 2005 byl ředitelem této sekce. Roku 2005 ustanoven administrátorem farnosti u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Praze-Strašnicích a poté od 1. září 2008 působil jako její farář až do 1. července 2011, kdy se vrátil na místo ředitele Sekce pro mládež ČBK. V této funkci ho k 1. říjnu 2017 dle plánu vystřídal R. D. Kamil Strak, který 12 let působil v pastoraci mládeže v Ostravsko-opavské diecézi. Je autorem celé řady publikací o mládeží a pro mládež. Je znám i jako popularizátor teologie těla sv. Jana Pavla II. Od 30. dubna 2017 je na základě jmenování kardinálem Dominikem Dukou sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Na základě nabídky českých a moravských biskupů papežovi Františkovi, aby se Světový den mládeže v roce 2022 konal v Praze a v České republice, se v listopadu 2017 stal moderátorem přípravy kandidatury. Poté, co papež František zvolil jiné kandidátské město, byl od 1. července 2018 jmenován biskupským vikářem pro diakonii. Na podzim 2018 byl papežem Františkem jmenován konzultorem Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Od 1. července 2019 byl ke svým úkolům usta...

James Arthur Baldwin

James Arthur Baldwin byl americký spisovatel, básník, dramatik, esejista a aktivista. Ve svých dílech se intersekcionálně zabýval tématy maskulinity, sexuality, rasy a třídy, přičemž byl také aktivní v celé řadě sociálních hnutí, jakými bylo afroamerické hnutí za občanská práva nebo hnutí za práva gayů. Baldwin se narodil v Harlemu, černošské čtvrti v New Yorku, do jejíhož prostředí je zasaženo mnoho jeho děl. Již od útlého věku se věnoval psaní, do kterého promítal své zkušenosti s rasismem, kterému čelil ve škole i běžném životě. Znechucen americkým přístupem k černochům a snahou rozšířit si obzory mimo afroamerické kulturní prostředí opustil Spojené státy a přestěhoval se do Paříže. Zpět se vrátil koncem 50. let a po boku osobností jako Angela Davis se stal aktivní v celé řadě sociálních hnutí, za což byl také sledován americkou zpravodajskou službou. Místo svého bydliště pak změnil ještě několikrát, než se usadil v Saint-Paul-de-Vence v jižní Francii, kde psal a později také zemřel. Ve sbírka esejů Notes of a Native Son popsal částečně i ze své zkušenosti jakožto homosexuálního černocha z chudinského prostředí propletenost rasových, sexuálních a třídních problémů ve Spojených státech poloviny 20. století. Mezi jeho další známá díla patří Go Tell It on the Mountain , semibiografický román Giovanni's Room zaměřený na homosexuální stránku jeho života v Paříži nebo nedokončený manuskript Remember This House, který byl později použit ve filmovém dokumentu I Am Not Your Negro , pojednávajícího o předních osobnostech afroamerického hnutí za občanská práva, jakými byli Medgar Evers, Malcolm X nebo Martin Luther King. Jeho kniha Kdyby ulice Beale mohla mluvit byla roku 2018 zfilmována ve stejnojmenném oscarovém snímku. James Arthur Baldwin se narodil v roce 1924 jako první z devíti dětí. Nikdy nepozna...

Ivo Barteček

Ivo Barteček je český historik a iberoamerikanista. Po absolutoriu historie a germánské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Humboldtově Univerzitě v Berlíně nastoupil do Orientálního ústavu ČSAV, kde setrval do roku 1990. Postupně vystřídal pracoviště v Historickém ústavu ČSAV, na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a konečně na katedře historie FF UP, kde přednáší doposud. V letech 2003–2010 zastával post děkana FF UP, od roku 2012 do roku 2014 vedl Fakultu logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Odborně se zaměřuje na raně-novověké dějiny Latinské Ameriky a Iberského poloostrova, české/československé kontakty se zeměmi Latinské Ameriky a také na moravskou regionální historii. Působil mj. v Komisi pro dějiny krajanů, Čechů v zahraničí a v oborové akreditační komisi, spolupracoval se Střediskem iberoamerických studií FF UK a Pedagogickou fakultou UP, absolvoval řadu studijních pobytů v zahraničí. Je členem několika vědeckých či redakčních rad a držitelem Stříbrné medaile UP . Působil v redakčních radách časopisů Historický obzor, Folia Historica Bohemica, Ibero-Americana Pragensia, Matice moravská, Prague Papers on History of International Relations. Byl nebo stále je členem vědeckých rad. Byl součástí Českého národního komitétu historiků. Působil ve Vědecké archivní radě Ministerstva vnitra České republiky. Byl také členem Akreditační komise Vlády České republiky. Doposud působí jako spolupracovník střediska Ibero-amerických studií při Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako člen správní rady se angažuje v Československém ústavu zahraničí. Jeho hluboký zájem o výtvarné umění jej přivedl až do představenstva prezidia Asociace starožitníků České republiky. Je podporovatelem a zároveň členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Mezi roky 1997 a 1998 spoluorganizoval expedici do Jižní Ameriky pod názvem Lidé a země na konci druhého tisíci...

Ingeborg Bachmann

Ingeborg Bachmannová byla rakouská spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších lyriček a prozaiček německého jazyka po 2. světové válce. Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 do rodiny učitele. Po dětství v Korutanech studovala od roku 1945 v Innsbrucku, Grazu a Vídni filosofii, germanistiku a psychologii. Studium zakončila roku 1950 kritickou prací o recepci filosofie Martina Heideggera. V té době již publikovala povídky a básně. Tehdy se také seznámila s Paulem Celanem, který byl jejím dlouholetým přítelem. V letech 1951-1953 pracovala jako rozhlasová redaktorka ve Vídni. Roku 1953 získala literární cenu Gruppe 47, s jejímiž představiteli ji spojovala kritika poválečného vývoje a zbrojení. Střídavě žila v Mnichově, Vídni a Berlíně, během intenzivního, byť jen dvouletého vztahu se švýcarským spisovatelem Maxem Frischem pak v Curychu a Římě. V posledních letech života se prohloubila spisovatelčina závislost na lécích a alkoholu. Zemřela na popáleniny při požáru svého bytu v Římě. Její dílo zahrnuje básně, povídky, libreta, rozhlasové hry, eseje a cyklus Todesarten , z nějž stihla dokončit pouze román Malina . První sloka z básně „Vymezený čas“ ze sbírky Die gestundete Zeit . Celý text básně je zpřístupněn elektronicky v digitalizovaném archivu časopisu Tvar spravovaném Ústavem pro českou literaturu. Kromě toho se na autorčinu počest každoročně v jejím rodném Klagenfurtu uděluje po ní pojmenovaná Cena Ingeborg Bachmannové .

Hans-Jochen Bartsch

Autor knih o matematice.

Gwen Bailey

Anglická přírodovědkyně specializovaná na chování psů a koček.

Gusta Baricová

Slovenská autorka, překladatelka a editorka literatury pro mládež.

Gerhard F Barner

Německý autor dobrodružných příběhů.

Francis Bacon

Anglický filozof, vědec, historik, politik a spisovatel.

F. M Bartoš

Eva Bartáková

Ilustrátorka, ilustrace ke klasickým pohádkám B. Němcové a K.J. Erbena.

Edward Babák

Edward Babák byl český fyziolog, první rektor Vysoké školy zvěrolékařské a šestý rektor Masarykovy univerzity v Brně. Zabýval se i obecnou biologií a duševním vývojem dětí. Byl synem lékaře. Od 1884 do 1892 studoval na Gymnáziu v Jičíně. Od září 1892 byla ovdovělá matka Marie Babáková se syny Eduardem a Josefem policejně hlášena na Královských Vinohradech. Edward Babák studoval od roku 1893 medicínu a fyziologii na Pražské univerzitě. V roce 1898 se oženil s Marií Věrou Opoleckou . Od téhož roku působil jako odborný asistent Františka Mareše ve Fyziologickém ústavu. V roce 1903 začal vyučovat obecnou fyziologii na Univerzitě Karlově. V roce 1919 byl Babák jmenován řádným profesorem a dne 16. dubna 1923, MVDr. honoris causa. V letech 1919–1921 byl rektorem Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, později děkanem lékařské fakulty a rektorem Masarykovy univerzity v Brně . Zemřel 29. 5. 1926. Po rozloučení s akademickou obcí v Brně 2. 6. 1926 byl převezen do Vokovic u Prahy, kde byl 4. 6. 1926 pohřben. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward Babák na německé Wikipedii.

Douglas Bader

Sir Douglas Robert Steuart Bader CBE, DSO & Bar, DFC & Bar, byl anglický válečný pilot, který proslul v době bitvy o Británii za druhé světové války, kdy byl též přezdívaný „stíhací eso RAF“. Bylo mu tehdy započteno 20 osobních sestřelů nepřátelského letounu, čtyři sestřely společné, šest pravděpodobných osobních sestřelů a jeden pravděpodobný společný sestřel. 11 nepřátelských strojů navíc poškodil. K jeho mimořádnému věhlasu ve Velké Británii – roku 2002 byl například zvolen 47. největším Britem historie – přispěl i mimořádný osobní příběh, neboť Bader přišel při havárii roku 1931 o obě nohy a jako první známý takto postižený vojenský pilot se vrátil k aktivní službě. Navíc, roku 1941 byl sestřelen nad Francií okupovanou Němci, byl zajat a poslán do zajateckého tábora Colditz. I přes své postižení se několikrát pokusil o útěk, vždy však neúspěšně. Tábor i s Baderem osvobodila až v dubnu 1945 americká armáda. O svém životě napsal knihu Reach for the Sky, která byla i zfilmována. Po válce pracoval v ropném průmyslu a věnoval se charitativní činnosti ve prospěch tělesně postižených.

Dorothea Baumjohann

Bioložka, zahradnice, autorka zahrádkářských příruček o ochraně rostlin.

David Baird

Anglický spisovatel, básník a filosof.

David Baddiel

David Lionel Baddiel je britský komik, spisovatel a televizní moderátor.

Daniel Barták

Narozen 1973. Mistr ČR v Ultimate Fighting, držitel technického stupně v bojovém umění WingTsun, autor románů.

Dagmar Baloghová

Český klavírista a hudební pedagog, narozen 13. prosince 1929.

Christophe Barbotin

Francouzský egyptolog, konzervátor, pedagog.

Christine Bailey

Christine Bailey je výživová poradkyně, odbornice na zdravé stravování, kuchařka, autorka a moderátorka s více než 18-letou praxí. S vášní pro tvorbu chutných a výživných receptů má pověst transformování zdraví lidí a lásku k opravdovému jídlu. Prošla rozsáhlým akademickým a vědeckým výcvikem – má dva bakalářské, jeden magisterský a jeden postgraduální titul ve výživě a výuce vaření. Je též vyškolená v Institutu funkční medicíny . Působí jako konsultantka pro řadu firem, píše do národního tisku, vede kurzy vaření včetně workshopů pro děti. Tvoří nové recepty a výrobky pro široký okruh firem a pravidelně se obevuje v médiích v diskuzích o jídle, výživě a fitness a předvádí nové recepty.

Carla Bardi

Italská autorka kuchařských předpisů.

Blue Balliett

Americká spisovatelka.

August Bayer

August Bayer byl český profesor dendrologie, fytopatologie a bakteriologie, který působil na Vysoké škole zemědělské v Brně . Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval přírodovědný obor na Filozofické fakultě české univerzity v Praze, v roce 1905 složil rigorózum z botaniky a filozofie. Krátce působil jako profesor učitelského ústavu v Jičíně a Příbrami, posléze se přesunul do Brna, kde vyučoval od r. 1922 jako docent, 1927 mimořádný profesor a 1936 řádný profesor dendrologie, fytopatologie a lesnické bakteriologie na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské. V letech 1929–1930 byl děkanem lesnického odboru. Podnikl celou řadu botanicko-sběratelských cest, kromě jiného byl i předsedou Svazu pro ochranu přírody a domoviny na Moravě. Za druhé světové války se zapojil do odboje vysokoškolských pedagogů. Dne 23. prosince 1941, v době prvního stanného práva, byl zatčen gestapem, vězněn v Brně v Kounicových kolejích a odtud odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde 23. února 1942 zemřel. „Životnost“ vězňů tam byla dva měsíce. Profesor Bayer se zasloužil o zřízení řady přírodních rezervací v okolí Brna, založil také arboretum ve Křtinách. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých, popravených a umučených lesníků v době německé okupace v lesích u Adamova v rámci tzv. Lesnického Slavína. Dále mu byl odhalen pomník při oslavách padesátého výročí vzniku Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, a to ve křtinském arboretu, o jehož založení se zasloužil. Roku 1995 byl založen Nadační fond Augusta Bayera při Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně, jehož cílem je mj. podpora zvyšování vědomostí veřejnosti o dřevinách, zvelebování arboret a přírodních rezervací na území ŠLP Masarykův les Křtiny či podpora lokálních dendrologicky a botanicky zaměřených projektů na zachování přírodních, kulturních a estetických hodnot krajiny. Od roku 1946 nese jeho jméno ulice v brn...

Antonín Bartušek

Antonín Bartušek , užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin, byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii. Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky. Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 – 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšly další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek. V letech 1945–1950 studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění a českou historii na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil doktorskou práci. Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955. Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fr...

Antonín Bajaja

Antonín Bajaja je český spisovatel. Narodil se v rodině lékaře. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, poté pracoval v oboru: v letech 1965–1973 jako zootechnik v JZD v Želechovicích nad Dřevnicí, později jako zaměstnanec zemědělské laboratoře. V roce 1991 se stal redaktorem brněnské redakce Československého rozhlasu, od roku 1992 působil v deníku Prostor, později v časopise Týden a souběžně byl redaktorem Svobodné Evropy. V letech 2011 až 2014 byl členem Rady České televize. Od roku 1996 vedl semináře tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je spoluzakladatelem časopisu pro kulturu a společenské dění Zlínského kraje Zvuk a byl také u vzniku pěveckého spolku Wlastenci při Českém centru Mezinárodního PEN klubu. Bajajův román Zvlčení byl přeložen do ruštiny, běloruštiny, bulharštiny, slovinštiny a maďarštiny. Jeho román Na krásné modré Dřevnici vyšel v listopadu 2016 v anglickém překladu jako Burying the Season: Blue Dřevnice Waltz. Překlad pořídil David Short a předmluvu napsal Rajendra Chitnis. Poté byl v roce 2017 vydán i v polštině pod názvem Nad piękną modrą Dřevnicą.

Annie Barrows

Annie Barrows je americká autorka a redaktorka. Vyrůstala v severní Kalifornii, absolvovala Kalifornskou univerzitu v Berkeley, obor dějiny středověku. Rozhodla se pro kariéru redaktora, pracovala např. v Chronicle Books v San Franciscu.

Anne Bacus-Lindroth

Francouzská psycholožka, autorka knih o výchově.

Andrej Babiš

Andrej Babiš je český politik a podnikatel slovenského původu, od prosince 2017 předseda vlády České republiky. Od října 2013 je poslancem Parlamentu České republiky a v letech 2014–2017 působil jako první místopředseda vlády a ministr financí v kabinetu Bohuslava Sobotky. Je zakladatelem velkého koncernu Agrofert. Kvůli využívání své značné ekonomické, politické a mediální moci ve svůj prospěch bývá označován za oligarchu. Kvůli čerpání dotací z veřejných zdrojů a státním zakázkám je obviňován ze střetu zájmů. V souvislosti s postavením svého otce strávil Babiš část svého dětství a mládí ve Francii a ve Švýcarsku. Po studiích na tehdejší bratislavské Vysoké škole ekonomické začal pracovat v podniku zahraničního obchodu Chemapol. V roce 1980 se stal členem Komunistické strany Československa . V roce 1985 byl vyslán jako zahraniční delegát do Maroka, kde strávil šest let. V roce 1980 jej začala Státní bezpečnost evidovat jako svého důvěrníka a od roku 1982 jako agenta s krycím jménem „Bureš“. Babiš jakoukoli vědomou spolupráci s StB popírá, ale v roce 2021 objevená karta agenta Bureše dokazuje, že s StB spolupracoval dobrovolně. Po rozpadu ČSFR pobýval v Praze, kde založil Agrofert jako dceřinou firmu slovenského Petrimexu, v němž předtím pracoval. V květnu 1995 Agrofert za nejasných okolností převzal prostřednictvím nedlouho předtím založené švýcarské společnosti O.F.I. Z Agrofertu se pod jeho vedením postupně stal významný agrochemický holding, do něhož se zařadilo kolem 250 firem. V červnu 2013 se součástí holdingu stal i mediální dům MAFRA, vydávající mimo jiné celostátní deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny. Babiš Agrofert vlastnil až do 3. února 2017, kdy své firmy převedl do svěřenského fondu. Celé jeho jmění bylo v prosinci 2018 odhadováno v přepočtu na 82 miliardy korun, což z něj činilo 456. nejbohatšího člověka světa, druhého nejbohatšího českého občana[17...

Alžbeta Bátoriová

Agustina María Bazterrica

Argentinská spisovatelka.

Zdeněk P Bažant

Narozen 10. 12. 1937 v Praze. Česko-americký stavební a materiálový inženýr, vynálezce, vědec a vysokoškolský profesor stavebního, environmentálního a strojního inženýrství a vědy o materiálech . Expert v oblasti mechaniky stavebních materiálů a stavebních konstrukcí, též nukleárních betonových konstrukcí. Člen vědeckých společností a institucí, šéfredaktor časopisu „Journal of Engineering Mechanics . Je vnukem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta a synem geomechanika prof. Zdeňka Bažanta, ml., .

Zdeněk Bažant

Zdeněk P. Bažant je profesor stavebního a ekologického inženýrství, strojního inženýrství a materiálových věd na Robert R. McCormick School of Engineering a Applied Science, Northwestern University. Je vnukem Zdeňka Bažanta – bývalého rektora ČVUT. Zdeněk Pavel Bažant se narodil v Praze jako syn profesora geotechniky na ČVUT Zdeňka Bažanta a doktorky sociologie a vnuk profesora mechaniky, bývalého rektora ČVUT Zdeňka Bažanta. Studoval stavební inženýrství na ČVUT a studium ukončil s nejlepším prospěchem v ročníku a červeným diplomem v roce 1960, kdy získal titul inženýra. Poté pracoval jako mostní inženýr pro státní projekční firmu Dopravoprojekt v Praze a zároveň působil jako vědecký aspirant v Československé akademii věd, kde roku 1963 získal hodnost kandidáta věd. Ve své dizertační práci se zabýval teorií dotvarování betonu a vyvinul novou metodu pro analýzu trhlin v betonových konstrukcích. Získal také diplom v teoretické fyzice na Karlově univerzitě v roce 1966 a následujícího roku se habilitoval v oboru betonových konstrukcí na ČVUT. V roce 1966 absolvoval vědeckou stáž ve francouzském Centre Experimental de Recherches et d’Études du Bâtiment et des Travaux Publics a pokračoval studiem University of Toronto a University of California v Berkeley. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se rozhodl zůstat ve Spojených státech a roku 1969 nastoupil na Northwestern University v Evanstonu, Illinois, jako docent stavebního inženýrství. Roku 1973 se stal řádným profesorem a na této univerzitě působí dodnes. V letech 1981 až 1987 působil jako ředitel výzkumného centra "Center for Concrete and Geomaterials" při Northwestern University a později získal čestné profesorské pozice s označením Walter P. Murphy Professor a McCormick Institute Professor . Je ženatý a má dvě děti. Syn Martin Z. Bazant je profesorem chemického inženýrství a matematiky na Massachusetts Institute of Technology. Zdeněk P. Bažant je obecně u...

Yo Yo Band

Wilhelm Bauer

Německý autor příruček pro chovatele domácích zvířat.

Vladimír Barta

Pochádza z Banskej Štiavnice . Vysokoškolské štúdiá absolvoval v Nitre a postgraduálne absolvoval štúdium žurnalistiky na UK Bratislave. Žije a tvorí v Banskej Bystrici. Fotografickej tvorbe sa venuje už štvrté desaťročie. Je zakladateľom a predsedom novinárskeho Klubu fotopublicistov. Ešte počas redaktorskej práce v Československom a neskôr v Slovenskom rozhlase spolupracoval, ako autor fotografií a publicista, s rôznymi slovenskými i zahraničnými periodikami. Neskôr jeho tvorivá činnosť smerovala najmä ku knižnej tvorbe. Jeho meno sa objavuje v tiráži 109 slovenských a českých publikácií. Po revolúcii v roku 1990 zakladá vydavateľstvo reprezentačných obrazových kníh a fotoagentúru - AB ART press. Vlastným nákladom od r. 1990 do 1. 1. 2008 vydal 62 obrazových kníh o Slovensku a 8 sprievodcov. Niektoré publikácie boli ocenené a prezentovali Slovenskú republiku na medzinárodných výstavách. Medzi najkrajšie knihy Vladimíra Bártu patria: Krajina môjho srdca, Hory moje hory, Slovensko v treťom tisícročí, Slovensko v Európe, Slovenské hrady, Nad Slovenskom, Tatry čarovné. Počas svojej doterajšej tvorby na verejnosti sa prezentoval vyše 30 autorskými výstavami, na Slovensku i v zahraničí. S fotoaparátom prešiel mnoho krajín. Doménou v jeho tvorbe však naďalej zostáva Slovensko a jeho krásy.

Vladimír Baar

Prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc. vedoucí Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje OSU v Ostravě, v letech 2004-2007 byl rektorem OSU, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, dále studoval na Karlově Univerzitě v Praze a Fakultu politických věd a Mezinárodních vztahů Univerzity Matěje Bela v Bánské Bystrici. Působil ve Výzkumném ústavu rozvoje oblastí a měst v Ostravě, na Pedagogické fakultě v Ostravě a na Přírodovědecké fakultě OU jako tajemník Katedry, dále působil jako místopředseda Akademického senátu OU, i senátu Přírodovědecké fakulty, jako rektor Univerzity, v současnosti jako vedoucí katedry. Ale je také cestovatel, otec 2 synů . Mezi jeho záliby kromě cestování patří zahrada, geografie, heraldika a vexiologie .

Václav Bartušek

Narozen 13. 2. 1951 v Benešově. PhDr. Ph.D., archivář, zabývá se dějinami pedagogiky a piaristického řádu, editor díla Jana Evangelisty Purkyně

Trevor Barnes

Anglický spisovatel.

Travis Baldree

Tomáš Barčík

Narozen 16. 9. 1978. Manažer, kouč, počítačový grafik a fotograf. Věnuje se grafice, počítačové grafice, reklamní tvorbě, strategickému marketingu, manažerskému vzdělávání a rozvoji lidských zdrojů na profesní i osobní úrovni. Práce z oboru.

Tomáš Baránek

Tomáš Baránek je český spisovatel, publicista a nakladatel. Vystudoval matematickou informatiku na Masarykově univerzitě v Brně, od roku 1994 pracoval ve vydavatelství Computer Press . Od roku 2004 se věnuje především volné literární tvorbě a od roku 2007 opět vydavatelské činnosti . Byl mezi prvními nakladateli na českém trhu, kteří se pustili do vydávání knih v elektronické podobě . Na toto téma Tomáš Baránek přednáší a poskytuje poradenství. V roce 2004 vydal sbírku erotické poezie Bez uzdičky . V roce 2005 vydal Tomáš Baránek „praktickou příručku technologie lovu“ Jak sbalit ženu . O pět let později vyšla její aktualizovaná a rozšířená verze Jak sbalit ženu 2.0 . Díky Baránkově analýze tématu konečně vstoupila problematika seznamování jako vážné téma i do mainstreamových médií, pro něž se autor stal „guruem“ v této oblasti. V tištěných i internetových médiích bylo publikováno téměř 150 článků na téma týkající se autora či knihy. Je autorem divadelní hry z prostředí profesionálních „baličů“ Jak sbalit ženu, která měla českou premiéru v prosinci 2009 v brněnském divadle Buranteatr. Ve spolupráci s tímto divadlem Baránek zorganizoval i interaktivní výukové kurzy seznamování. Adaptaci této divadelní hry na rok 2012 připravuje Městské divadlo Zlín. V rámci své publicistické činnosti přispíval Baránek v roce 2006 do časopisu "Reflex" pravidelným sloupkem o seznamování pod názvem "Kontaktáž". Nyní píše prózu.

Tomáš Bandžuch

PhDr. Tomáš Bandžuch vystudoval politologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho badatelský zájem se soustřeďuje především na dějiny střední Evropy v první polovině dvacátého století, v současnosti se zaobírá především rolí národnostních menšin v době konstituování první Československé republiky.

The Woody Herman Big Band

Americký jazzový big band. Historicky se název "Woody Herman Big Band" používal ve dvou oddělených fázích orchestru Woodyho Hermana. První krátkou podobu mělo vydání nahrávek Mars records v roce 1963 u Verve Records pod názvem "Hey! Heard The Herd?". Soubor vystupující na těchto nahrávkách se jmenoval ' The Woody Herman Big Band '. Druhý výskyt tohoto názvu byl v pozdní fázi Woodyho kapely v roce 1976 a později, kdy kapela často koncertovala v Americe i v zahraničí. Tento název používala skupina Woodyho Hermana jako jediný název ve své poslední etapě po roce 1981. Big band se používal jako synonymum pro orchestr Woodyho Hermana a používal se až do jeho smrti v roce 1987.

The Plastic Ono Band

The Plastic Ono Band byla koncepční superskupina, kterou v roce 1969 založili John Lennon a Yoko Ono. Skupina sloužila jako prostředek pro Lennonovy a Ono společné a sólové projekty na přelomu 60. a 70. let. Její sestava nebyla pevně daná a často se v ní objevovali významní hudebníci jako Eric Clapton, Klaus Voormann, Alan White a Billy Preston a další. Název skupiny "Plastic Ono Band" odrážel Lennonův smysl pro humor a jeho přání, aby skupina byla pružná a tvárná jako plast.

Tara Bahrampour

Autorka je absolventkou žurnalistické fakulty při Kolumbijské universitě, píše do předních amerických časopisů, žije v New Yorku

Stéphanie Babin

Francouzsky píšící autorka knih pro děti.

Stella Baggott

Ilustrátorka.

Štefan Balák

Narozen 11.5.1944 v Lokci. Slovenský básník a autor veršů, povídek a leporel pro děti.

Sören Bäck

Práce se sportovní tematikou.

Simona Bartolena

Italská historička umění.

Sami Basri

Indonéský komiksový ilustrátor, kreslíř, výtvarník.