Výpis všech autorů

Ladislav Beran

Narozen 29. 4. 1938 v Praze. Doc. RNDr., CSc., matematik a vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru algebry a teorie množin.

Kimberly Belle

Americká spisovatelka, dříve fundraiserka a marketérka v neziskovém sektoru.

Karl Benyovszky

Německý spisovatel a publicista žijící na Slovensku.

Karel Benetka

Karel Benetka je grafik a malíř, autor kresleného humoru a ilustrátor. Benetka publikuje kreslený humor již od roku 1968, zejména v časopisech . Známý je také svoji tvorbou pro děti – omalovánky, básničky a kresby zvláště pro časopis Klokánek a Pastelka. Absolvoval SOŠV Hollarova v Praze a poté Soukromá studia malířství a sochařství . Pravidelně podporuje svými obrazy konto Bariéry. Ilustroval řadu učebnic pro základní i střední školy např.:

Karel Beneš

Narozen 1. 5. 1932 ve Vlčnově, zemřel 28. 9. 2021 v Praze. Ilustrátor, grafik, malíř.

Karel Beneš

Narozen 14. 9. 1932 v Prachaticích, zemřel 15. 6. 2006. Prof., RNDr., CSc., botanik, anatom a cytolog, biolog, práce z oboru biochemie a metodologie a dějin přírodních věd.

Julie; Bensonová,

Joseph Bédier

Charles Marie Joseph Bédier byl francouzský filolog, romanista, literární historik, kritik a profesor, žák zakladatele romanistických studií Gastona Parise. Narodil se v Paříži v rodině právníka bretaňského původu. Dětství strávil na Réunionu. Roku 1883 byl přijat na prestižní vysokou školu École normale supérieure. Navštěvoval rovněž přednášky na École pratique des hautes études a na Collège de France, kde se setkal s filologem Gastonem Parisem, jehož žákem se stal. Po ukončení studií vyučoval v letech 1889–1891 středověkou francouzskou literaturu na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku, poté byl jmenován odborným asistentem na Univerzitě v Caen a na École normale supérieure a roku 1903 se stal profesorem na Collège de France. Roku 1891 se oženil s Eugénií Bizarelli , se kterou měl tři děti: syny Louise a Jeana a dceru Marthe . Kromě různých studií o středověké epické poezii a kritických vydání středověkých francouzských eposů je znám rovněž jako autor vlastních adaptací rytířských románů. Roku 1920 se stal členem Francouzské akademie a roku 1925 obdržel Řád čestné legie. Roku 1929 byl zvolen ředitelem Collège de France a stal se členem Americké akademie umění a věd. Roku 1936 odešel na odpočinek. Zemřel náhle roku 1938 na mrtvici. Bédierova teorie vyvrací teorii jeho učitele Gastona Parise, podle kterého písně vznikaly od 7. do 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí. Bédier poukazuje na to, že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších. Podle Bédiera je nutno chansons de geste považovat za útvary umělé, vzniklé nejdříve na přelomu 11. a 12. století z legend, ve kterých byly uchovány historické vzpomínky. Tyto legendy byly spjaty se svatyněmi a kláštery, přes které vedly jednak velké pou...

Josef Bejček

Josef Bejček byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ODS. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen za ODS do České národní rady . Zasedal v hospodářském výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1996. 1. kongres ODS v listopadu 1991 ho v rámci dovolby jmenoval členem Výkonné rady ODS. V komunálních volbách roku 1994 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města Rokycany za ODS. Opětovně se o zvolení neúspěšně pokoušel v komunálních volbách roku 1998, nyní již za Unii svobody. Uvádí se jako důchodce.

Jiri Beran

Jiří Beran je český šermíř, mnohonásobný mistr ČR a dlouhodobě nejúspěšnější český kordista posledních 15 let. K největším úspěchům jeho kariéry patří vítězství na závodech Světového poháru v Buenos Aires 24. června 2007, kde dokázal porazit i úřadujícího mistra světa Wang Leje z Číny. V roce 2016 se probojoval skrz zónovou kvalifikaci na Olympijské hry do brazilského Rio de Janeira. V roce 2017 přispěl k vítězství českého kordového družstva na Světovém poháru v kanadském Vancouveru.

Jiří Beneš

Narozen 1947. Překladatel z angličtiny.

Jindřich Bešta

Narozen v březnu 1927, zemřel 19.3.2001 v Praze. Novinář, dlouholetý redaktor humoristického časopisu Dikobraz.

Jarmila Bednaříková

Jarmila Bednaříková je česká historička zabývající se dějinami pozdní antiky a raného středověku. Působí jako docentka na Ústavu klasických studií Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala množství knih a odborných studií, ve kterých se zabývala např. problematikou stěhování národů, historií Hunů, germánskými státy a sociálními problémy pozdní Římské říše. Jarmila Bednaříková vystudovala gymnázium v Kyjově a pak historii, archeologii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity, kde v současnosti přednáší o starověkých dějinách. Kromě toho přednáší také na Katedře environmentálních studií spolu s Luborem Kysučanem Etiku starověkých civilizací. Dne 1. dubna 2007 byla jmenována docentkou v oboru historie – obecné dějiny.

Jana Berdychová

Narozena 17. 2. 1909 v Kojetíně, zemřela 21. 4. 2007 v Praze. Dr. CSc., docentka tělovýchovy na pedagogické fakultě University Karlovy, práce o tělovýchově a hry pro děti.

J. D Bernal

Britský fyzik, přírodovědec a teoretik vědy.

Harriet Elizabeth Beecher-Stowe

George Berkeley

George Berkeley – 14. leden 1753, Oxford) byl irský filosof a teolog, od roku 1734 anglikánský biskup z Cloyne. Psal v angličtině a latině. Je znám svým výrokem Esse est percipi , jenž stojí u zrodu imaterialismu, resp. subjektivního idealismu. Berkeley se narodil roku 1685 jako prvorozený syn vznešené rodiny přistěhovalé z Anglie. V jedenácti letech nastoupil George rovnou do druhé třídy místní, podle všeho prestižní školy, kterou před ním navštěvoval také jeho pozdější celoživotní přítel Jonathan Swift. Od patnácti let studoval na Trinity College v Dublinu, kde získal roku 1707 titul magistra. Na univerzitě vedle povinné latiny a řečtiny zvládl také francouzštinu a hebrejštinu. Doktorát obdržel v roce 1721. Již ve dvaceti letech rozvinul svou ústřední tezi o neexistenci hmotné substance nezávislé na vědomí. Jeho první spis se však věnoval optice . Berkelyho filosofické dílo bylo dílem jeho mládí: svůj hlavní spis napsal v pětadvaceti letech; vydal však jen první část, neboť druhá, ztracená na cestě po Itálii, nebyla již znovu napsána. Pojednání však spíše než obdiv sklidilo odmítnutí: odmítání existence vnějšího světa bylo považováno za bláznovství. Proto se Berkeley snaží podat své učení přístupnější formou tří filosofických dialogů mezi dvěma filosofy se symbolickými jmény, totiž Hyladem a Filonoem . Následující léta byla vyplněna především cestami po evropském kontinentě. Roku 1724 byl Berkeley jmenován děkanem v Derry, o čtyři roky později se oženil a roku 1729 se svou ženou přistál na Rhode Islandu s cílem realizovat dávný plán, totiž zřídit na Bermudách misionářskou stanici, kde by se vzdělávali i domorodci. Projekt však po dvou letech zkrachoval. Po roce 1734, kdy se stal Berkeley biskupem, ustaly jeho cesty. Berkeley věnoval čas své diecézi a ve svých spisec...

František Ber

* 15. července 1872 Stádlec u Tábor † 1. dubna 1943 Dachau František Bernard Vaněk byl český kněz, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Kněz, kazatel, redaktor a publicista František Bernard Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekuován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku \"Vlaštovky se vracejí\". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.

Eve Berlin

EVE BERLINOVÁ je oceňovanou autorkou současných erotických romancí. Její knihy byly označeny jako „brilantní“ a její styl jako „evokativní“. Hrana rozkoše obdržela v roce 2010 cenu za nejlepší erotický román Holt Medaillon Award. Řada románů, které vydala pod pseudonymem Eden Bradleyová, byla také nominována na nejrůznější ocenění. Žije v Hollywoodu.

Eva Berglová

PhDr. Narozena 13. 9. 1943 v Grossbreitenbachu , autorka učebnic němčiny.

Elizabeth Berg

Elizabeth Bergová je populární americká autorka příběhů o citových problémech současného světa. Během osmi let napsala osm románů, které se staly bestsellery, okouzlily čtenáře i kritiku a některé z nich získaly různá prestižní ocenění. Vystudovala zdravotní školu a než se začala plně venovat psaní, pracovala jako ošetřovatelka. Má dvě dospělé dcery a žije ve stáítě Massachusetts, Pokoj k pronajnutí je její první román, který vychází v českém jazyce.

Břetislav Benda

Břetislav Benda byl český sochař, který patří mezi významné české sochaře 20. století. Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 v 86 letech a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se ve 20. letech věnoval sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. 5. července roku 1931 byla na rodném domku C. A. Straky v Milevsku odhalena pamětní deska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru. Jeho díla byla často veřejně vystavena v městských parcích, jako součást staveb a ve veřejně přístupných budovách. K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou ....

Blanka Beránková

Fyzioterapeutka, návody ke cvičením v těhotenství a při bolesti zad.

Aloysius Bertrand

Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.

Alberto Bevilacqua

Alberto Bevilaacqua byl italský spisovatel a filmový tvůrce. Od počátku 50. let 20. století publikoval své povídky v časopisu Journal of Parma. V roce 1955 vydal svou první sbírku povídek . Byl rovněž básníkem. Jeho první sbírka básní Friendship Lost vyšla v roce 1961. Jeho románová prvotina z roku 1962 pojednává o životě v Parmě od roku 1922 do konce španělské války Zamilované město . Průlomem v jeho tvorbě byla novela Caliph, vydaná v roce 1964 - hlavní hrdinka Irene Corsini, plná energie a laskavosti, je jednou z nejsilnějších ženských postav v italské literatuře. Za novelu This Kind of Love získal v roce 1966 Campiello Prize in 1966. U obou novel Bevilacqua dohlížel na filmovou adaptaci i produkci. This Kind of Love získala v Cannes cenu za nejlepší film. Mezi let 1970 a 1999 Bevilacqua režíroval sedm filmů. Jeho film La califfa otevíral v roce 1971 filmový festival v Cannes Film. Bevilacqua zemřel ve věku 79 let na srdeční záchvat.

Alberto Bertolazzi

Autor vystudoval filozofii na univerzitě v Padově. Jako pozorný cestovatel a nadšený přírodovědec začal po krátkém období učitelské kariéry spolupracovat s několika novinovými deníky a s časopisy Sestante a Panorama. Je autorem knih o Portugalsku a spolupracoval na přípravě mnoha přírodovědných titulů.

Adolphe Bélot

Francouzský spisovatel a dramatik

Zdeňka Benešová

Zdeňka Benešová byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poslankyně Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako členka JZD. Ve volbách roku 1986 zasedla za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se jí proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Zdeněk Beťák

Autor technické publikace.

Vladimir Pavlovič Beljajev

Narodil se 21.března v roce 1909 v Kamenetz-Podolsk v rodině tajemníka Okresního soudu Pavel Fjodorovič Satsevicha ). Po škole, studoval obchodní školu v závodě "Motor" a ve večerních hodinách Pedagogický institut. V roce 1924 vstoupil do Komunistické svazu mládeže. V roce 1929 - 1930 sloužil v Rudé armádě. Po ukončení působil v Leningradských elektrárnách "Bolševik" jako svářeč, mechanik, a poté vedoucí oddělení. 1934 V. Beljajev pracoval v časopise " Současné literatury ". Od 1923 uveřejňoval v místním tisku. První díla - povídky "Dětství" a "Vrstevníci". S povídkou "Vrstevníci" obsadil 2. místo v celosvazové soutěži pracujících spisovatelů. Od 1936 se stává profesionálním spisovatelem. Největší dílo autora - trilogie "Stará pevnost". Byl obviněn z "kontrarevolučních aktivit", vyloučen ze strany a zatčen, ale brzy propuštěn. Jeho matka a adoptivní otec - komisař Jefim Beljajev byli také utlačováni. V roce byl 1938 přijat do Svazu spisovatelů . V roce 1941 se jako příslušník národní milice účastnil obrany Leningradu a pracoval jako novinář. V únoru 1942 ho ze zdravotních důvodů evakuovali do Archangelska , kde byl na doporučení E. P. Katajeva jmenován válečným dopisovatel Sovinformburo. V srpnu 1944 působil jako korespondent sovětského rádia a byl poslán na západní Ukrajinu. Působil v místní mimořádné státní komisi pro zjišťování a vyšetřování zvěrstev fašistických agresorů a jejich pomahačů. Sestavil seznam obětí masakru ve Lvově, způsobeného německými fašisty v červenci 1941 . Po válce pokračoval v literárním díle až do 1960 ,kdy žil ve Lvově a později v Moskvě . Zemřel v Moskvě dne 11.února 1990. Byl pohřben na hřbitově Troekurov

Václav Beneš Šumavský

Václav Beneš Šumavský, v Knize narozených Waclaw Benesch , byl český novinář, spisovatel a překladatel. Václav Beneš se narodil v rodině kočího Ondřeje Benesche a Cateriny Beneschowé-Haischmannowé. Základní školu absolvoval v Plzni a reálku v Praze. Po maturitě v roce 1868 pracoval jako novinář a redaktor. Roku 1871 nastoupil jako elév do redakce pražských novin Čech, kde byl v letech 1876–1878 šéfredaktorem. Roku 1872 se oženil s Marií Fučíkovou , se kterou měl pět dětí: Václava operního pěvce, Kamila , Josefa Vladimíra , Jaroslava a Bohumilu . Kolem roku 1875 si zvolil přídomek Šumavský, aby se odlišil od Václava Beneše Třebízského. V letech 1878 až 1883 působil v brněnském listu Moravská orlice. Po návratu do Prahy byl krátce redaktorem Českých novin , České politiky a Hlasu národa, kde redigoval literární přílohu Nedělní listy. V letech 1884–1886 pracoval jako redaktor deníku Národní politika, kam se vrátil opět na konci 90. let 19. století a podle jednoho odkazu měl být jeho šéfredaktorem. Podle jiných zdrojů byl šéfredaktorem až v letech 1906–1927, což bylo v rozporu s tiráží deníku, v níž byla uvedena jiná jména odpovědných redaktorů. Roku 1925,byl hostem společnosti Lázně Poděbrady. V témže roce se oženil s Josefou Jáchymovou , spisovatelkou. V roce 1927 odešel na odpočinek a věnoval se převážně překladatelské činnosti. Kromě povídek v lidovém vypravěčském stylu a se svěžím humorem byl tvůrcem dobových románů, vzpomínkových publikací o osobnostech české žurnalistiky a literatury a řady překladů historické a dobrodružné beletrie z francouzštiny, polštiny, ruštiny, angličtiny a němčiny. Jeho konvenčním románům a humoreskám jsou vlastní patos a didaktismus. Je spoluautorem libreta k opeře Vanda od Antonína Dvořáka. Bydlel v Praze-Spořilov Bl. 56, č. 18, pohřben byl na hřbitově Šárka v Praze...

Václav Benda

Václav Benda byl český filosof, kybernetik, katolický aktivista, pravicový politik a protikomunistický disident, politický vězeň komunistického režimu a zakladatel a první předseda Křesťanskodemokratické strany. Jeho syn Marek Benda rovněž působí v politice. Václav Benda vystudoval bohemistiku a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , v této době byl aktivní ve studentském hnutí a podílel se na zakládání klubů katolické mládeže. Na FF UK působil v letech 1969 až 1970 jako asistent. Poté v letech 1970–1975 vystudoval teoretickou kybernetiku na MFF UK. Pro svou katolickou víru a neochotu vstoupit do KSČ vystřídal mnoho povolání. V letech 1975 až 1977 pracoval jako počítačový odborník ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Až do roku 1976 nevystupoval proti komunistickému režimu. Avšak otřásl jím proces s hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe. Byl jedním z iniciátorů a prvních signatářů Charty 77. Za to byl vyloučen z Revolučního odborového hnutí a posléze i propuštěn z práce. V letech 1979 až 1984 byl mluvčím Charty 77, v roce 1978 se pak podílel na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za svou činnost byl v letech 1979 až 1983 vězněn pro podvracení republiky. Mimo to se on i jeho rodina stali terčem různého šikanování ze strany státní moci – byl propuštěn z práce, vyslýchán, byl mu vypnut telefon a kontrolována pošta, v jeho bytě byla domovní prohlídka, při které mu byly zabaveny některé věci. Tyto ústrky ho podle jeho slov učinily ještě zatvrzelejším v boji s režimem. V roce 1984 byl pozván na kongres Wege zu einer Europäischen Friedensordnung, který se konal v západoněmeckém Heidelbergu. Kongresu se rozhodl nezúčastnit, protože měl obavy, že by mu československé orgány nedovolily návrat do vlasti. Místo toho poslal účastníkům dopis, ve kterém jim vyjádřil podporu a sympatie a poprosil je, aby protestovali proti uvěznění disidenta Lad...

Václav Běhounek

Narozen 12.9.1902 v Lounech, zemřel 10.12.1980 v Praze. Novinář, literární historik a kritik, autor bibliografií a sborníků, přeložil knihu z ruštiny.

Ulrich Becher

Dramatik,povídkář,romanopisec.Narozen v Berlíně otci advokátovi a matce klavíristce.Po absolvování gymnázia začal studovat práva na tehdejší Univerzitě Bedřicha Viléma.Zároveň se soukromě učil malovat u proslulého Georga Grosze.Po nástupu nacistů k moci musel emigrovat.Nejdříve do Vídně,kde se seznámil se slavným satirikem Roda Rodou,s jehož dcerou se posléze oženil.Později se dostal až do Brazílie,kde novinařil a farmařil.Vydržel zde až do roku 1944,kdy přesídlil do New Yorku.V roce 1948 se vrátil do Evropy a roku 1954 se natrvalo usadil v Basileji, kde žil až do své smrti v roce 1990.

Tomáš Bernhardt

Mgr. Historik Západočeského muzea v Plzni, spoluautor turistických průvodců.

Teresa Berganza

Teresa Berganza byla vynikající španělská mezzosopranistka známá svým všestranným hlasem a silnými interpretačními schopnostmi. Narodila se 16. března 1935 v Madridu a prosadila se jako jedna z předních operních pěvkyň 20. století. Berganza se proslavila zejména svými výkony v Mozartových a Rossiniho operách. Její repertoár byl velmi rozmanitý a zahrnoval role jako Cherubín ve "Figarově svatbě", Rosina v "Lazebníku sevillském" a Dorabella v "Così fan tutte".

Sylvie Bézuel

Francouzská novinářka a spisovatelka, knihy o přírodě.

Swift Bella

Shawna Benson

Americká spoluautorka scénářů komiksů a televizních seriálů, koproducentka pořadu na Netflixu. Autorsky spolupracuje se sestrou Julií Benson.

Ross Benson

Znalec britské= královské= rodiny, zahraniční dopisovatel, získal několik prestižních novinářských cen, píše do Daily Express,objevuje se na televizních obrazovkách a v rozhlase v Británii i ve světě. V české=m překladu vyšla jeho kniha Paul MC Cartney: Odvrácená strana mýtu

Roman Bednár

Narozen 19.3.1942 v Čadci. Slovenský prozaik, básník a autor literatury faktu .

Richard Béliveau

Richard Béliveau, přední vědec v oblasti rakoviny, je vedoucím Katedry prevence a léčby rakoviny na Univerzitě v Montréalu, kde také přednáší biochemii. Dále je profesorem na lékařské fakultě Univerzity v Montréalu a vedoucím Katedry neurochirugie Claud-Bertrand. Kromě toho je ředitelem Laboratoře molekulární medicíny při hematologicko-onkologickém oddělení Centra kancerologie Charlese Bruneau v Nemocnici Sainte-Justine.

René Benda

Autor sa narodil v Bratislave. V roku 1988 emigroval do Rakúska. V súčasnosti žije striedavo na Slovensku, v Českej Republike, Veľkej Británii a v USA. Venuje sa projektom v oblasti medzinárodných kultúrnych výmen a literatúry.

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Za svého života byl také hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, politikem, tajným agentem, nakladatelem, obchodníkem se zbraněmi a v neposlední řadě i revolucionářem ve dvou revolucích . Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině pařížského hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná, a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně. Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty 1751–1753 dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížskými měšťany, tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro Madame de Pompadour. Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora sinekuru – stal se v roce 1756 jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer Ludvíka XV. K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta . O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato – 22. listopadu 1756 – provdala znovu – za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. V letech 1759–1760 se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku 1760 úřad královského sekretáře. V roce 1763 si zakoupil další úřad a stal se tak ve...

Petr Beneš

Narozen 6. 9. 1965 v Praze. Kněz, farní vikář římskokatolické farnosti u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze-Vinohradech. Člen kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Vede duchovní cvičení, věnuje se literární historii a komparatistice, zejména české i světové literatuře 19. století. Autor libret dvou oratorií.

Peter L Bergen

Peter Bergen je jedním z mála novinářů, kteří se soustavně orientují na problematiku světového terorismu. Byl prvním televizním reportérem, jemuž Usáma Bin Ládin poskytl interview. Tehdy Bergen pracoval jako producent a komentátor televizní stanice CNN. Je autorem mnoha zasvěcených a objektivních příspěvků o mezinárodním terorismu. Osobou Usámy Bin Ládina se zabýval před deset let. podílel se také na mnoha reportážích z dalších významných světových událostí. Články o islámských radikálech publikuje i v The New Republic, The Daily Telegraph, The Washongton Times. Pracuje i pro NPR a Public Broadcastingh Service.

Peter Berthold

Německý ornitolog a etolog. Publikace z oborů.

Peter Berling

Německý filmový producent, herec, autor historických románů. Zabýval se astrologií.

Pavla Bednářová

Narozena 1970. PhDr., Ing., Ph.D., ekonomka, publikace v oboru.

Norman Bethune

Kanadský lékař, chirurg.

Nina Nikolajevna Berberova

Nina Nikolajevna Berberova, rusky: Нина Николаевна Берберова byla ruská prozaička a básnířka, jedna z žen básníka Vladislava Chodaseviče . V letech 1919-1920 studovala v Rostově na Donu. První verše ji uvedly v roce 1921 v Petrohradě do básnických kruhů. V červnu 1922 opustila s manželem sovětské Rusko netuše, že to to navždy. Žila v různých zemích - Německu, Československu, Itálii, až zakotvila v Paříži, kde byla 15 let literární spolupracovnicí novin Poslednije novosti, kde také vycházela na pokračování její umělecká próza Billancourtovské sváteční dny . Další tři romány Poslední a první , Velitelka a Bez západu byly přijaty zdrženlivě. Ocenění se dostalo její novele Zmírnění údělu . Velký úspěch měla kniha Čajkovskij , která byla přeložena do několika jazyků, a Borodin . Roku 1950 odjela do USA a pracovala na různých univerzitách jako lektorka. Kromě literární kritiky publikovala básně a povídky. Jejím hlavním dílem je autobiografie z roku 1969 Psáno kurzivou , která v emigrantských kruzích vyvolala ostrou osobní a věcnou kritiku. Svou básnickou tvorbu za šedesát let shrnula již ve vysokém věku do sbírky Verše . Koncem osmdesátých a začátkem 90. let její dílo vyvolalo znovu zájem díky překladům do francouzštiny a němčiny. V románě Lidé a lóže líčí zednářství dvacátých let v Rusku a mezi pařížskou emigrací. Žila v Princetonu .

Neal Bedford

Autor turistických průvodců.

Miroslav Bělina

Miroslav Bělina je český právník specializující se na pracovní a obchodní právo. Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1973, postgraduální studium absolvoval v roce 1982 v Londýně. V letech 1990 až 1991 byl proděkanem pražské právnické fakulty, od roku 1990 je členem Legislativní rady vlády a od roku 1991 advokátem. Od roku 2000 je rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Má dva syny: Martina a Tomáše. V roce 2009 se stal Právníkem roku v oboru pracovní právo. Taktéž vyučuje na právnické fakultě ZČU.

Miloslav Bednář

Miloslav Bednář je český filozof, politik, spoluzakladatel a bývalý místopředseda Strany svobodných občanů. V letech 1967–1972 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, titul PhDr. získal v roce 1973. Při studiu se stal v roce 1968 členem Klubu angažovaných nestraníků a také po jeho zákazu Společnosti pro lidská práva, kde působil až do jejího zákazu v roce 1969. Před rokem 1989 mu bylo zakázáno pracovat v oboru, proto své filozofické práce vydával v rámci samizdatu, či jeho publikace vycházely v zahraničí. Teprve po sametové revoluci se profesně rehabilitoval a stal se výzkumníkem na Akademii věd. V roce 1999 vstoupil do ODS, ze které v roce 2009 odešel, aby pomohl založit Stranu svobodných občanů. Tam působil jako místopředseda, v letech 2010 a 2012 mandát obhájil, ale v roce 2013 již zvolen nebyl. Za Svobodné též neúspěšně kandidoval v letech 2010 a 2012 do Senátu. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval za Svobodné na 6. místě jejich kandidátky.

Milena Beránková

PhDr. Milena Beránková, CSc. , docentka na fakultě žurnalistiky University Karlovy, práce z žurnalistiky.

Mikkel Becker

Americká spisovatelka a cvičitelka psů.

M. C Beaton

M. C. Beaton, vlastním jménem Marion Chesney, se narodila roku 1936 ve skotském Glasgow. V zahraničí je známá zejména jako autorka více než stovky historických romantických románů, které vydala nejen pod svým vlastním jménem, ale také pod četnými pseudonymy: Helen Crampton, Ann Fairfax, Jennie Tremaine či Charlotte Ward. Jméno M. C. Beaton si ponechává pouze pro své detektivky. M. C. Beaton svou kariéru začala jako prodavačka knih. Brzy však dostala nabídku přivydělávat si psaním recenzí pro Scottish Daily Mail, kde se úspěšně uchytila a vypracovala na pozici divadelní kritičky. Následně opustila svou práci v knihkupectví a zamířila do časopisu Scottish Field magazine, kde se ucházela o pozici sekretářky v inzertním oddělení, a to aniž by ovládala těsnopis či psaní na stroji. Zaměstnavatele nicméně zaujala a zakrátko se stala redaktorkou módy. U dalších novinových plátků vystřídala pozice reportérky kriminálních zpráv a vedoucí redaktorky. Poté co se provdala za Harryho Scotta Gibbonse a narodil se jí syn Charles, Marion se i s rodinou přestěhovala do Spojených států, kde manželovi nabídli pozici editora v Oyster Bay Guardian, která mu však nakonec nevyšla. Aby se uživili, našel si práci jako umývač nádobí a Marion pracovala jako servírka v podřadné putyce. Na oba se ale brzy usmálo štěstí a získali zaměstnání v nových bulvárních novinách The Star a přestěhovali se do New Yorku. Aby mohla trávit více času se svým malým synem, rozhodla se Marion věnovat se psaní historických romancí. Vydala jich více než sto. Poté co měla pocit, že téma vyčerpala, a co se přestěhovala s rodinou zpět do Skotska, začala se věnovat psaní detektivních příběhů a stvořila hrdinku Agathu Raisinovou, která je známá už i u nás.

Luboš Bělka

Luboš Bělka je český buddholog a religionista. Roku 1983 vystudoval filozofii a biologii na Masarykově univerzitě v Brně. Pokračoval ve studiu a v roce 1990 obdržel vědecký titul CSc. díky práci na téma vědeckého kreacionismu. Nejdříve pracoval jako biolog v ústavu Akademie věd České republiky, avšak po otevření studijního oboru religionistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity přešel na Ústav religionistiky, kde působí v postu docenta dodnes. Jeho odborný zájem je směřován na buddhismus, zejména pak v Rusku, Burjatsku a Tibetu. Od roku 2013 se věnuje pozůstalosti československého archelogoa Lumíra Jisla.

Lionel Bender

Britský autor populárně-naučných publikací pro děti.

Lauren Beukes

Lauren Beukesová se narodila 5. června roku 1976 v Johannesburgu. Je to prozaička, autorka krátkých příběhů, novinářka a televizní scénáristka. Žije v Cape Townu v Jihoafrické republice se svým manželem a dcerou. Podílela se na vzniku The Adventures of Pax Africa, prvního animovaného seriálu v Jihoafrické republice. Příležitostně publikuje v časopisech, jako jsou The Sunday Times, The Hollywood Reporter nebo Marie Claire. Za svůj román Zoo City získala cenu Arthur C. Clark Award a v současné době pracuje na scénáři podle této knihy. Získala titul v oboru tvůrčí psaní na univerzitě v Kapském Městě, ale za opravdovou školu života považuje své dvanáctileté působení coby novinářka na volné noze. Baví ji pole dance a seskoky padákem.