Výpis všech autorů

Marie Benešová

Marie Benešová je česká právnička a politička, bývalá členka ČSSD. Od července 2013 do ledna 2014 byla ministryní spravedlnosti ve vládě Jiřího Rusnoka, v letech 2013 až 2017 byla poslankyní za ČSSD. Od dubna roku 2019 je opět ministryně spravedlnosti ČR, tentokrát však jako nestranička za hnutí ANO 2011 ve druhé vládě Andreje Babiše. V roce 1966 maturovala na SVVŠ a v roce 1971 absolvovala studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od ukončení studia až do roku 1991 pracovala na okresní prokuratuře na Kladně, nejprve jako právní čekatelka, později jako prokurátorka v oblasti obecné kriminality, zejména násilné trestné činnosti, později jako prokurátorka-specialistka v oblasti dopravy. V té době dle vlastního životopisu dvakrát odmítla vstoupit do KSČ. V roce 1994 se stala státní zástupkyní Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale na jaře 1996 na funkci rezignovala a otevřela si v Kladně advokátní kancelář. V lednu 1999 jí ministr spravedlnosti Otakar Motejl nabídl funkci nejvyšší státní zástupkyně, kterou zastávala od 15. ledna 1999 až do 29. září 2005, kdy byla na návrh ministra Pavla Němce odvolána z funkce vládou Jiřího Paroubka. Po odvolání se vrátila do advokacie, kde působí doposud. V roce 2006 kandidovala za ČSSD v Chomutově do Senátu. S kampaní jí pomáhala tehdejší náměstkyně primátorky Chomutova Jana Vaňhová a její partner Roman Houska. V letech 2006–2010 působila ve stínové vládě ČSSD jako stínová ministryně spravedlnosti, třebaže zpočátku nebyla členkou ČSSD . Do ČSSD vstoupila v roce 2007. V roce 2009 podepsala hejtmanka Jana Vaňhová za Ústecký kraj smlouvu na poskytování právních služeb s advokátní kanceláří Benešová, Beránek, Bláha. Benešová pak mimo jiné zpracovala trestní oznámení za údajné poškození dobrého jména Ústeckého kraje na Leo Steinera, který upozornil na rozkrádání evropských dotací v...

Madeleine Brent

Madeleine BRENT vlastním jménem Peter O’Donnell Madeleine Brent. Toto jméno bylo poměrně dlouho zahaleno tajemstvím. Ještě v r. 1999 uvádí naše nakladatelství Euromedia Group : „Madeleine Brentová žije v Anglii, nikdo ale přesně neví, která známá spisovatelka se pod tímto pseudonymem skrývá. Prozradila jen, že je dcerou slavného novináře a sama byla žurnalistkou.“ No, nyní už víme pravdu. Tato „dcera“ slavného novináře je ve skutečnosti chlap! Takže : autor se jmenuje Peter O’Donnell a je to už docela stařík . Pod svým jménem dlouho psal akční komiksy, které vycházely v londýnských novinách. Hlavní hrdinka byla „tvrdá“, všestranně nadaná dívka a špiónka Modesty Blaise a pomáhal jí přítel poručík Willie Garwin. Pro velkou oblibu pak v šedesátých letech tyto příběhy byly sepsány knižně, a pak už následovaly další a další. Do dneška bylo vydáno o Modesty 13 knih. Ale vraťme se k Madeleine Brent. Tímto jménem byl poprvé podepsán román Tregaron’s Daughter, který vyšel v r.1971. Těžko říci, proč autor použil pseudonym ženy, možná proto, že od komiksů k historickým románům určeným spíše ženám je docela dlouhý skok a on v tomto žánru nechtěl být s komiksy spojován.

Lilian Jackson Braun

Lilian Jackson Braun byla americká spisovatelka známá svou lehce detektivní sérií knih Kočka, která... Knihy Kočka, která se věnuje životu bývalého novináře Jamese Qwillerana a jeho dvou siamských koček Koko a Yum Yum ve fiktivním městečku Pickax v Moose County "400 mil severně od všeho". Ačkoli se ve svých knihách nikdy formálně neuváděla, města, kraje a životní styl popsané v sérii jsou obecně uznávány jako model města Bad Axe v Michiganu, kde Braunová bydlela s manželem až do poloviny osmdesátých let. Psát začala již jako teenager, kdy posílala sportovní poezii do novin The Detroit News, dále pokračovala v psaní reklamních kopií a do roku 1978 jako editorka časopisu Good living. Mezi lety 1966 - 1968 jí vyšly knihy Kočka, která uměla číst pozpátku, Kočka, která okusovala ušák a Kočka, která zhasínala světlo. The New York Times Braunová označily v roce 1966 za "nového detektiva roku". Potom Braunová zmizela ze spisovatelské scény na dlouhých 15 let, v roce 1983 vyšla kniha Kočka, která viděla rudě a během let 1987 a 1988 vyšly další čtyři tituly. Ze série se tak opět staly bestsellery. Jako mnoho spisovatelů svého věku byla Braunová technofob a všechny své novely napsala na psacím stroji. Lilian Jackson Braunová si velmi bedlivě střežila své soukromí. Do roku 2005 se nevědělo ani její datum narození, ten uvedla při rozhovoru s The New York Times. Se svým druhým manželem Earlem Bettingerem a dvěma kočkami žila 32 let v Severní Karolína. Každá z jejích knih je věnována "Earlu Bettingerovi, manželovi, který ..." Zemřela v hospicu v Landrumu v Severní Karolíně na zápal plic. V závorce je jako první uveden rok prvního vydání v originálu, druhý rok uvádí vydání v češtině. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lilian Jackson Braun na anglické Wikipedii.

Klaus Bötig

Novinář, publicista. Autor publikací z prostředí cestovního ruchu a několika cestovních příruček. Žije v Brémách. Od roku 1980 tráví ročně šest měsíců na cestách po Řecku.

Josef Basl

Josef Basl je proděkan pro strategii, rozvoj a vnější vztahy a statutární zástupce děkanky Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. Je také bývalý proděkan pro zahraniční styky a rozvoj Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Prof. Basl je absolvent VŠSE v Plzni . Působil na Západočeské univerzitě v Plzni, kde v roce 1992 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1995 habilitoval. Od roku 2000 pracuje na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze, kde v roce 2004 získal titul profesora oboru informatika. Absolvoval několik zahraničních stáží v Německu, Velké Británii a v USA. Zaměřuje se na podnikové informační systémy, modelování a optimalizaci podnikových procesů. Je členem několika vědeckých rad, oborových rad doktorského studia, členem programových výborů několika významných konferencí. Od roku 1998 je viceprezidentem České společnosti pro systémovou integraci.

Jorge Luis Borges

Jorge Luis Borges byl argentinský spisovatel. Sice se narodil v Argentině, ale jeho rodiče, jimiž byli Leonor Rita Acevedo Suárez de Borges a Jorge Guillermo Borges , se roku 1914 přestěhovali do Evropy, kde pak žili v Ženevě, v Itálii a ve Španělsku. V této době získal řadu kontaktů s různými avantgardními skupinami a směry . Roku 1921 se vrátil do Argentiny, kde začal psát pro několik literárních a filosofických časopisů. Od roku 1938 se u něj projevily první příznaky slepnutí a roku 1955 oslepl zcela. V témže roce se stal ředitelem Národní knihovny v Buenos Aires a profesorem literatury na universitě v Buenos Aires. Měl jednu sestru, a to Leonor Fanny Borges Acevedo, zvanou 'Norah' Borges, , jejímž manželem se stal španělský básník, literární kritik Guillermo de Torre . Manželkou Jorge Luise Borgese byla argentinská spisovatelka a překladatelka María Kodama . Jorge Luis Borges zemřel v roce 1986 a byl pochován na hřbitově 'Cimetière des Rois' v Ženevě. Během svého života získal řadu významných literárních ocenění např. cenu Formentor, či Cervantesovu cenu. V díle tohoto autora se směšují jihoamerické a evropské vlivy. Jeho vyprávění je silně spojeno s esejistickými postupy . V roce 1949 prohlásil, že fantastickou literaturu charakterizují čtyři základní postupy: vytváření textu odkazujícího sama na sebe, cestování v čase, zpochybnění jedinečnosti postavy jako subjektu a prolínání snu a skutečnosti. Všechny tyto literární prostředky se v jeho díle objevují. Borges vypracoval proces parodie západní kultury. Nejvíce ho proslavila povídková tvorba, nesená v duchu magického realismu. Příběhy jejích protagonistů zachycují jen několik základních momentů života, mívají paradoxní vyústění. Charakteristické jsou rovněž disparátní výčty a přívlast...

John Buchan

John Buchan byl skotský spisovatel, který se proslavil zejména špionážními romány, z nichž nejznámější je Třicet devět stupňů . Vystudoval klasickou literaturu na University of Glasgow a na Oxfordu. Již tehdy psal, zejména eseje a poezii. Po studiích se stal diplomatem, působil jako asistent Alfreda Milnera, vysokého komisaře v Jižní Africe. Po návratu z Afriky pracoval pro nakladatelství Thomas Nelson & son a stal se šéfredaktorem prestižního anglického časopisu The Spectator. Roku 1910 publikoval svůj první román lehčího žánru, nazvaný Prester John, jehož děj umístil do jižní Afriky. Rok poté vstoupil do politiky, v barvách Scottish Unionist Party. Za první světové války se věnoval propagandě, pracoval pro Britskou kancelář propagandy známou jako "Wellington House". Zároveň pracoval jako válečný korespondent pro deník The Times. Za války byl rovněž ve spojení s československým zahraničním odbojem a podporoval československou věc. V té době rovněž, v roce 1915, vydal svůj nejslavnější román, špionážní thriller Třicet devět stupňů, v němž představil svého hrdinu Richarda Hannaye, který se objevil ještě v řadě dalších knih . V letech 1917–1918 byl Buchan "ředitelem informací" britské vlády, de facto ministrem propagandy. Po válce publikoval i řadu historických prací a stal se též prezidentem Skotské historické společnosti. Ve 30. letech se stal příznivcem sionismu, a to navzdory tomu, že byl znám jako antisemita. V roce 1935 byl uveden do šlechtického stavu. V letech 1935-1940 byl generálním guvernérem Kanady .

Jaroslav Bauer

Narozen 5.4.1924 v Rovečném, okres Žďár nad Sázavou, zemřel 4.1.1969 v Brně. PhDr. CSc., profesor katedry českého jazyka a slavistiky, publikace z oboru.

Eva Bomerová

Učitelka na základní škole a externí vysokoškolská pedagožka, spoluautorka učebnice matematiky.

Ed Brubaker

Americký komiksový ilustrátor a scénárista. Zástupce komiksové drsné školy .

Annette Broadrick

Americká spisovatelka, autorka romancí, milostných románů.

William Boyd

William Boyd je skotský spisovatel narozený v Ghaně a píšící anglicky. Vystudoval na University of Glasgow a Oxfordskou univerzitu. Zde pak i vyučoval. Roku 1981 vydal svůj první román A Good Man in Africa, s nímž měl ihned úspěch. Kniha získala Somerset Maugham Award a je dodnes jeho nejúspěšnějším dílem. Poté napsal řadu dalších románů: An Ice-Cream War , Brazzaville Beach , The Blue Afternoon , Armadillo , Any Human Heart , Ordinary Thunderstorms či Waiting for Sunrise . V letech 1981–1983 byl televizním recenzentem týdeníku New Statesman, sám napsal několik televizních scénářů. Roku 2012 získal od dědiců Iana Fleminga právo užít postavu Jamese Bonda. Svou bondovku nazvanou Solo vydal o rok později. Cítí se být Skotem a součástí skotské literatury.

Vladimír Brett

Narozen 8.11.1921 v Humburkách a Hradce Králové, zemřel 3.12.1997. PhDr. DrSc., docent, literární historik, romanista, publikace a překlady z francouzštiny a ruštiny z oboru literární vědy.

Stanislav Beran

Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům . Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.

Serge Baudo

Serge Baudo je významný francouzský dirigent, narozený 16. července 1927 v Marseille. Jeho kariéra se vyznačuje hlubokými znalostmi francouzského repertoáru, což je patrné z jeho nahrávek děl skladatelů, jako jsou Maurice Ravel a Claude Debussy. Baudo studoval na pařížské konzervatoři a byl chráněncem legendárního dirigenta Charlese Muncha. Během své kariéry zastával několik prestižních funkcí, včetně role šéfdirigenta Pražských symfoniků a Orchestre National de Lyon.

Marion Billet

Francouzská ilustrátorka dětských knih, grafička.

Manfred Mann's Earth Band

Manfred Mann's Earth Band je britská rocková skupina, kterou v roce 1971 založil jihoafrický hudebník Manfred Mann, známý díky svým dřívějším úspěchům v 60. letech s popovou skupinou Manfred Mann. Skupina Earth Band se radikálně odklonila od jeho předchozí tvorby a zaměřila se na progresivní rockový zvuk, který obsahoval prvky jazzu a blues spolu s Mannovou charakteristickou hrou na klávesy. Po celou dobu své kariéry byli známí svou interpretací tvorby jiných skladatelů i vlastním originálním materiálem. Jedním z jejich nejznámějších hitů je skladba "Blinded by the Light", kterou napsal Bruce Springsteen a se kterou se v roce 1977 dostali na první místo hitparády Billboard Hot 100. Tato skladba byla zařazena na jejich album "The Roaring Silence". Diskografie skupiny zahrnuje několik dalších pozoruhodných alb, například "Solar Fire" z roku 1973 a "Watch" z roku 1978, která ukazují jejich schopnost spojit rock s experimentálními a klasickými vlivy. Manfred Mann's Earth Band prošla v průběhu let mnoha změnami v sestavě, ale pokračovala v koncertování a nahrávání hudby, udržovala si věrnou fanouškovskou základnu a respektované místo v rámci klasického rockového žánru.

Karel Bečka

MUDr. Karel Bečka, dětský lékař, osvětové práce z oboru.

Jurij Vasil'jevič Bondarev

Ruský prozaik a scenárista.

Josef Bartoš

Autor strojnických příruček.

John Buscema

Americký autor komiksů.

Jindřich Bek

Jindřich Bek byl přední československý železniční odborník, technik a později úředník Služby 12 lokomotivního hospodářství Ministerstva dopravy a také dlouholetý spolupracovník Národního technického muzea a ideový tvůrce jeho železniční sbírky. Narodil se v rodině Václava a Anny Bekových, měl mladší sestru Hanu. V roce 1951 uzavřel sňatek s Marií Vopatovou, z manželství se narodili dva synové Jindřich a Zdeněk. Obecnou školu absolvoval v letech 1933–1938 v Polubném, dnešním Kořenově. Na měšťanskou školu začal chodit na podzim 1938 v Tanvaldu, ale po zabrání pohraničí nacistickým Německem v říjnu 1938 následkem Mnichovské dohody, byl společně s rodinou odsunut do Hradce Králové. Zde absolvoval jeden rok měšťanské školy, kterou dokončil v České Třebové, kam se rodina přesunula. Na podzim 1943 nastoupil na obchodní akademii v Chocni, avšak od srpna 1944 do května 1945 byl nuceně nasazen ve výtopně v České Třebové. Studium obchodní akademie dokončil v červnu 1948 maturitou. V letech 1959 až 1960 studoval na Fakultě dopravní ČVUT v Praze. Po jejím přemístění do Žiliny absolvoval v letech 1960 až 1965 obor elektrická trakce a energetika v dopravě na zdejší Vysoké škole dopravní. Jazyková znalost: němčina, ruština, srbochorvatština, pasivně francouzština. V období od srpna 1944 do května 1945 pracoval ve výtopně v České Třebové, v rámci totálního nasazení, jako pomocný dělník. Po maturitě v červnu 1948 nastoupil do Hospodářského družstva v Lanškrouně, kde pracoval v administrativě do svého nástupu na základní vojenskou službu, kterou absolvoval v letech 1949 až 1951. V letech 1951 až 1959 byl zaměstnán v administrativě Severočeských tukových závodů n. p. se sídlem v Ústí nad Labem. Od 1. července 1959 začal pracovat v lokomotivním depu Děčín jako technik, po složení zkoušek, jako technik provozu a školař lokomotivních čet. Od začátku roku 1961 byl přeložen k Železniční škole práce v Ústí nad Labem. V obv...

Jean-Luc Bannalec

Jörg Bong je německý vydavatel, literární kritik, lektor, kritik a překladatel.

Ján Bartoš

Český dramatik, divadelní historik a kritik. Narozen 23.2.1893 v Rychnově n.Kněžnou, zemřel 6.5.1946 v Praze. JUDr., divadelní kritik a historik, dramatik, vedoucí divadelního odd. Národního muzea v Praze. Pseud. Brauner, Jan.

Jacques Bergier

Jacques Bergier byl francouzský chemik a později úspěšný spisovatel, spoluautor románu Jitro kouzelníků . Bergier se narodil v Oděse a jeho židovští rodiče, obchodník Michail Berger a Etlia Krzeminicka, mu dali jméno Jakov Michajlovič Berger. Během ruské občanské války museli v roce 1920 odejít z Oděsy nejprve do městečka Kremenec na severozápadě Ukrajiny, odkud pocházela matka Etlia, a po pěti letech se celá rodina odstěhovala do Francie. Ve svém životopise Bergier vysvětluje změnu svého jména tím, že francouzská podoba jména Yakov je Jacques a chybou přepisu příjmení vzniká Bergier. Jacques Bergier napsal okolo 50 knih.

František Brož

František Brož byl český hudební skladatel. Vystudoval reálné gymnázium a v roce 1911 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval nejprve housle u Jindřicha Baštaře a později skladbu u Josef Bohuslava Foerstra. Studia završil mistrovským kurzem u Vítězslava Nováka. Po absolutoriu v roce 1924 odešel do zahraničí a byl violistou orchestrů ve Vídni a v Istanbulu. Po návratu do Čech působil jako sbormistr několika pěveckých sborů v Praze. V roce 1923 byl jako violista jednu sezónu členem České filharmonie. Poté odešel z Prahy a byl ředitelem Městské hudební školy v Hranicích na Moravě. Zde řídil symfonický orchestr a sbor, se kterým podnikal zájezdy i do zahraničí. V roce 1940 se vrátil do Prahy, kde učil na hudební škole a dirigoval v operním souboru Studio. Od roku 1945 učil na Pražské konzervatoři hudební teorii a v letech 1947–1950 byl i lektorem na Akademii múzických umění. Zemřel 21. července 1962 v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově . Četné písně, písňové cykly a sbory.

Elizabeth Bevarly

Benjamin Britten

Benjamin Britten byl uznávaný anglický skladatel, dirigent a klavírista, který je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností britské klasické hudby 20. století. Britten se narodil 22. listopadu 1913 v Lowestoftu v Suffolku a již od útlého věku projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na Royal College of Music v Londýně a rychle se prosadil jako přední skladatel s díly různých žánrů, včetně opery, sborové hudby, komorních skladeb a orchestrálních kompozic.

Alessandro Baricco

Alessandro Baricco , populární italský romanopisec, dramatik, kritik, novinář a esejista. Jako spisovatel debutoval v roce 1991 románem Castelli di rabbia. Román Hedvábí byl v roce 2007 zfilmován, hlavní role obsadili Keira Knightleyová a Michael Pitt.

Zdeněk Březina

Narozen 23.5. 1940 v Praze. zemřel 19.10. 2004. PhDr., tv. dokumentarista, spisovatel a publicista.

Vladimír Buben

Narozen 25.9.1888 v Hradci Králové, zemřel 9.8.1956 v Praze. PhDr., profesor románské filologie, slovníkové a gramatické publikace o francouzštině.

Vladimír Barták

Narozen 25. 7. 1921 v Praze, zemřel 1990. MUDr., CSc., sexuolog.

Vasìl' Bykaŭ

Běloruský spisovatel.

Václav Pavel Borovička

The Moody Blues

The Moody Blues je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1964 v Birminghamu a původně se profilovala jako rhythm and bluesová skupina. Koncem šedesátých let prošla stylovým posunem a stala se jednou z předních kapel éry progresivního rocku. Mezi základní členy skupiny patřili Justin Hayward , John Lodge , Mike Pinder , Ray Thomas a Graeme Edge . Proslavili se svým druhým albem "Days of Future Passed" , které spojilo rock s klasickou hudbou a je považováno za jedno z prvních úspěšných koncepčních alb.

S. J Bolton

Britská spisovatelka, autorka krimi románů.

Petra Bartíková

Narozena 1984. Literární redaktorka, blogerka, autorka knih pro děti, dříve copywriterka a novinářka.

Monika Brýdová

Původní profesí je sice ekonomka, ale již několik let se profesně věnuje svému životnímu koníčku - volné kreativní tvorbě. Své nápady zpracovává do článků pro časopisy, představuje v pořadu Rady ptáka Loskutáka a napsala také knihy Twist Art a Window Art. Své zkušenosti předává také prostřednictvím kurzů, které pořádá po celé České republice.

Michel Bussi

Michel Bussi je francouzský autor detektivních románů. Působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, code Lupin , v němž se přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka, která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes milion výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.

Matěj Barták

Narozen 6. 3. 1975 v Praze. Redaktor, publicista a překladatel.

Mary Bard

Mary Bard Jensen byla americká spisovatelka, nejstarší z pěti dětí důlního inženýra Darsieho Campella Barda a jeho ženy Elsie Thalimer, rozené Sandersonové . Rodiče měli holandské a irské předky. Její mladší sestrou byla spisovatelka Betty MacDonaldová . Rodina se kvůli otcově profesi často stěhovala, Mary často střídala nejprve školy a později povolání. V roce 1934 se vdala za patologa Clyda R. Jensena. Psala převážně humorné a dívčí romány, někdy s autobiografickými rysy, které vyšly ve vícero jazycích včetně češtiny.

Lída Baarová

Lída Baarová, rozená Ludmila Babková, provdaná Ludmila Kopecká a Ludmila Lundwallová , byla česká herečka. Před rokem 1945 rozvíjela svou filmovou kariéru s úspěchem nejen v Československu, ale také v Německu a Itálii. V emigraci po roce 1948 účinkovala také v italských a španělských filmech. Kontroverzním tématem, které Baarovou provázelo až do její smrti, byl její milostný vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Narodila se do rodiny úředníka pražského magistrátu Karla Babky a jeho manželky Ludmily, rozené Fenclové . Matka byla operní pěvkyní a hrála na klavír. Občas zpívala ve sboru opery Národního divadla, ale většinou se věnovala rodině. Zemřela na následky infarktu během policejního výslechu. Společně měli ještě druhou dceru Zorku . Druhou manželkou Karla Babky byla herečka Marcela Nepovímová . Rodinný přítel Jindřich Šimon Baar byl vzorem pro volbu jejího uměleckého jména. Lída Baarová byla od počátku 30. let vyhledávanou filmovou představitelkou sličných dívek a mladých žen. S další slavnou českou herečkou Adinou Mandlovou se Baarová setkávala na proslavených večírcích u Miloše Havla a při dalších společenských událostech. Mandlová ve svých memoárech napsala: „Měla jsem vždycky Lídu moc ráda, přestože jsme byly velké konkurentky, ale nikdy jsme proti sobě neintrikovaly, což je v showbusinessu velmi řídký jev." Z českých filmařů měla vztah s režisérem Karlem Lamačem a zamiloval se do ní i Vlasta Burian, který se kvůli ní chtěl rozvést. Několik let žila ve vztahu s německým hercem Gustavem Fröhlichem, který se zřekl své židovské manželky, aby neutrpěla jeho herecká kariéra. Ve 30. letech natáčela v hitlerovském Německu a bulvární tisk tvrdil, že je milenkou tehdejšího říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse, který ovládal německý filmový průmysl. Baarová to popírala a uváděla, že se s Goebbelsem pouze zná. V rámci poválečnéh...

Leonid Il'jič Brežnev

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964-1982.

Leigh Bardugo

Leigh Bardugo je americká spisovatelka, autorka zejména young adult a fantasy knih. Většinu svých děl zasadila do vlastního fantasy světa jménem Grishaverse. Řadí se do něj trilogie Griša , duologie Šest vran, duologie Zjizvený král a doplňkové knihy. Bardugo se narodila v Jeruzalémě, ale vyrůstala v Los Angeles. Studovala Yaleovu univerzitu, kde na jaře 1997 absolvovala studium angličtiny. Před vydáním svého prvního románu pracovala v oblastech copywritingu, žurnalistiky, make-upu a výroby speciálních efektů. Žije v Los Angeles a příležitostně zpívá se svou hudební skupinou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leigh Bardugo na anglické Wikipedii.

Ladislav Borovanský

Ladislav Borovanský byl český anatom a dlouholetý přednosta Anatomického ústavu Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Borovanského.

L. Frank Baum

Lyman Frank Baum byl americký spisovatel. Jeho otec v Pensylvánii vlastnil ropná pole, se svojí rodinou žil v rodinném sídle Rose Lawnu. V roce 1882 se oženil s Maudou Gege. Pracoval na různých místech, třeba v divadle, psal pro noviny a časopisy, krátce pracoval i na drůbeží farmě. Jeho první publikovaná kniha pojednává o chovu slepic . Roku 1891 se rodina přestěhovala do Chicaga a začal psát dětskou literaturu. Stvořil imaginární zemi Oz, ale vydával i jiné příběhy pro děti, pod pseudonymem Edith Van Dyne.

Karl Baedeker

Německý vydavatel, jehož společnost Baedeker stanovila standard pro autoritativní průvodce pro turisty. Karl Baedeker byl potomkem dlouhé řady tiskařů, knihkupců a vydavatelů.

Josef Braun

Josef Braun byl český učitel, spisovatel a badatel. V rodném městě absolvoval pět tříd reálky a učitelský ústav. Učit začal ve Vídni na soukromé české škole spolku „Komenského“, po třech letech odešel z Vídně učit do Buštěhradu. Vedle četby a archivních studií na něj zapůsobil starobylý ráz Kutné Hory, z jejíž dějin v archivech nejčastěji čerpal. Své vědomosti si rozšířil studiem ve vídeňské dvorní knihovně. Přispíval do různých časopisů a napsal celou řadu historických povídek. Podepisoval se také Braun Kutnohorský. Zemřel mladý a velká část jeho prací vyšla posmrtně. V roce 1890 redigoval a obšírným životopisem doplnil posmrtné vydání sebraných spisů Václava Beneše Třebízského. Pohřben byl v Kutné Hoře..

Jiří Babica

Jiří Babica je český kuchař. Vyučil se v pražských hotelích Palace a Ambassador. Mezi lety 2008–2014 moderoval pořad Babicovy dobroty na TV Nova a v letech 2015–2016 pořad Babica vs. Sapík na TV Barrandov. Vedle svého působení v televizních pořadech provozuje v Praze SKI servis a půjčovnu lyží. Od konce 80. let působil v Německu v Kolíně nad Rýnem. V důsledku pandemie covidu-19 si v roce 2020 založil YouTube kanál s názvem „Babicova televize“, kde publikuje videa s recepty a zábavným obsahem. Babica hraje fotbal za tým celebrit Real Top Praha a je vášnivým cestovatelem.

Jan Barták

Jan Barták byl rakouský a český politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako rolník v obci Kaliště u Prahy. Vystudoval šest tříd gymnázia v Praze, pak se věnoval zemědělskému hospodaření. Přispíval do časopisů. Roku 1894 byl zvolen starostou domovské obce a roku 1895 za člena okresního zastupitelstva v Říčanech. Působil jako vlastivědný pracovník v Kalištích, vydával publikace o jílovském okresu a o myslivosti. V polovině 90. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1895 byl zvolen v kurii venkovských obcí do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně. Mandát obhájil ve volbách v roce 1901, nyní za kurii venkovských obcí .

Ivana Bozděchová

Narozena 22.12.1960 v Domažlicích. PhDr., CSc., asistentka na katedře českého jazyka FF UK, práce z oboru, překlady a antologie anglické a irské poezie.

Everly Brothers

The Everly Brothers , kterou tvořili sourozenci Don a Phil Everlyovi, byla vlivná americká rock and rollová dvojice známá svým stylem zpěvu v úzké harmonii. Proslavili se na přelomu 50. a 60. let 20. století řadou hitů, mezi něž patřily například "Bye Bye Love", "Wake Up Little Susie", "All I Have to Do Is Dream" a "Cathy's Clown". Jejich hudba překlenula propast mezi country a rock'n'rollem a ovlivnila mnoho následujících skupin, včetně The Beatles, The Beach Boys a Simon & Garfunkel.

Eugen Brikcius

Eugen Brikcius je český spisovatel píšící rovněž latinsky, básník, filosof, esejista a výtvarník. Po maturitě vystřídal mnoho zaměstnání . V letech 1966 až 1968 dálkově studoval filosofii a sociologii na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze, v letech 1968–1970 studoval filosofii na University College v Londýně, na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání. V letech 1973–1974 byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu. V roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Studia dokončil v roce 1982 disertační prací Ontological Argument. V roce 1984 se oženil se Zuzanou, se kterou se mu narodil syn Eugen. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“. Se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu. Dvě z jeho dětí, Anna a František, jsou violoncellisté. Jeho třetím potomkem je syn Eugen ml.

Bernard Bolzano

Bernard Bolzano byl český německy hovořící matematik, filozof, estetik a kněz. Bernard Bolzano se narodil 5. října 1781 v Praze v rodině obchodníka. Jeho otec – Bernard Pompeius byl původem z italské Nessy, v dětském věku přišel do Čech a v roce 1767 se trvale usídlil v Praze. Zde působil jako obchodník se starožitnostmi a uměleckými předměty. Matka Cecilie Maurerová byla dcerou pražského obchodníka se železářským zbožím Václava Františka Maurera, jehož otec Michal Maurer přišel do Prahy roku 1704 z panství Rosenau v Dolním Rakousku. Z manželství Bolzanových vzešlo dvanáct dětí, leč dospělosti se dožily pouze dvě – prvorozený Jan a Bernard. Bernard Bolzano vystudoval piaristické gymnázium v Praze, které ukončil s výborným prospěchem roku 1796. Poté se věnoval studiu matematiky a logiky v tříleté filosofické přípravce, kde přednášel Stanislav Vydra. Školní rok 1799–1800 soukromě studoval zejména matematiku a filozofii a současně navštěvoval přednášky prvního a druhého ročníku na Filozofické fakultě Karlo–Ferdinandovy univerzity, a to zejména přednášky matematika Františka Josefa Gerstnera. Přes obrovský zájem o matematiku a filosofii se po uplynutí tohoto roku rozhodl pro studium teologie. Na podzim roku 1804 se Bernard Bolzano ucházel o místo profesora matematiky na pražské univerzitě, které se uvolnilo odchodem S. Vydry do penze. Přestože při konkurzní zkoušce, která byla na místo vypsána, obstál velmi dobře, byl tento post udělen staršímu uchazeči, Josefu L. Janderovi. Bernard Bolzano byl vysvěcen 7. dubna 1805 knězem a o 10 dní později byl promován doktorem filozofie. Na univerzitu nastoupil v roce 1805, kdy přijal místo univerzitního učitele, profesora filozofie náboženství. Mezi lety 1805–1819 byl univerzitním kazatelem v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde ve svých kázáních ovlivňoval inteligenci v éře národního obrození. V roce 1819, na Štědrý den, mu bylo znemožněno ...

Arthur Bloch

Alena Bernášková

Alena Bernášková, provdaná Alena Alexová , byla česká a československá spisovatelka, novinářka, politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR. Její otec Antonín Bernášek byl překladatelem a divadelním autorem. Alena Bernášková složila roku 1939 maturitu na anglickém reálném gymnáziu v Praze a začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 se zapsala na jednoroční kurz na obchodní akademii. V letech 1941–1942 působila jako učitelka v Ústavu moderních řečí. V letech 1942–1944 byla učitelkou na obchodní akademii v Karlíně. V období let 1944–1945 se angažovala na poloprofesionální úrovni coby herečka v divadle Akropolis. Před koncem války byla totálně nasazena v chemičce v Modřanech. Po válce se začala politicky angažovat. Od roku 1945 pracovala na ministerstvu informací jako členka odboru pro kulturní styky s cizinou. V roce 1946 přešla do redakce listu Svobodné noviny a jako členka novinářských delegací se účastnila zájezdů do zahraničí. V té době studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor angličtina a filozofie. Koncem roku 1947 nastoupila do organizace Výzva Spojených národů na pomoc dětem. V letech 1948–1951 působila v redakci listu Lidové noviny na pozici zahraničněpolitické redaktorky, přičemž od podzimu 1948 strávila půl roku na studijním pobytu v chemické továrně v Záluží na Mostecku. Po volbách roku 1954 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Praha-město. Mandát nabyla až dodatečně v listopadu 1956 jako náhradnice poté, co rezignovala poslankyně Jarmila Glazarová. Mandát obhájila ve volbách roku 1960 . V parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964. V letech 1951–1953 byla zaměstnána v nakladatelství Českos...

Zdeňka Bezděková

Zdeňka Bezděková, rozená Vondrušková, poprvé provdaná Bezděková, podruhé Pavlíková byla česká spisovatelka, filoložka a překladatelka. Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Českých Budějovicích a poté studovala filosofii a literaturu v Praze a Paříži. Promována byla v roce 1931. Poprvé se provdala dne 22. června 1929 se v Praze, za gymnaziálního profesora Františka Bezděka . Toto manželství bylo rozvedeno v roce 1930 a prohlášeno za rozloučené roku 1932. Od roku 1933 učila, nejprve na měšťanské škole, později na gymnáziu v Českých Budějovicích. Po válce byla učitelkou Sušici a Praze, od roku 1949 učila českou literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde posléze vedla katedru filologie. Do důchodu odešla v roce 1962. Nejčastěji vydávaným dílem Bezděkové je kniha pro děti a mládež Říkali mi Leni. V roce 1983 též knihu vydalo nakladatelství Práce jako četbu pro žáky základních škol. Kniha byla mnohokrát upravována a přeložena do několika jazyků, například do ruštiny, angličtiny, slovenštiny či švédštiny. V poutavém a dobře vykresleném příběhu se rozvíjí osudy dívky, která byla za druhé světové války odebrána českým rodičům a zavlečena do Německa na převychování. Desetileté děvčátko Leni prožívá nepříliš radostné dětství v rodině Freiwaldových v malém městečku v poválečném západním Německu. Ovdovělá matka Rosa, zapálená fašistka, se k tiché, citlivé a samotářské dcerce chová chladně a odtažitě, starší bratr Raul ji trápí a ubližuje jí jak jen to jde. I ve škole je Leni vystavena neustálému ponižování ze strany spolužaček. Jedinou oporou je jí laskavá babička Matylda a kamarádka Toni, které se svěřuje se svými trápeními. Leni si matně vzpomíná i na lepší časy: na milujícího tatínka, který ji učil dětské říkanky a na láskyplnou maminku, jíž se necitelná Rosa ani v nejmenším nepodobá. Byla to skutečnost, nebo jen pouhý sen? Postupně se před dívenkou kupí indicie na...

Vlastimil Brodský

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech . V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40. K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci , ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek. Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech, později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 1941–1944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský. Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo. Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry , kde působil v sezóně 1946–47 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divad...

Vladimír Bouška

Narozen 11.4.1933 v Horusicích u Veselí n. Lužnicí. RNDr. CSc., asistent katedry mineralogie, geochemie a krystalografie na přírodovědecké fakultě University Karlovy. Založil samostatný studijní obor Geochemie . Pracoval především v oblastech geochemie uhlí, systematické a regionální mineralogie a významně přispěl k poznání přírodních skel, zejména vltavínů. Zasloužil se o popularizaci mineralogie.

Václav Bělohradský

Václav Bělohradský je český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům a tzv. autentickým žákům Jana Patočky. Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 ). Rigorózní práci o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem. Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu . Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě. V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti . V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic. Dnes píše téměř výhradně do deníku Právo, zejména do jeho přílohy Salon. Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6. Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal....