Výpis všech autorů

Jaroslav Bálek

Narozen 8. 10. 1946 v Praze. Ing., ekonom, též spisovatel.

Jan Bárta

Narozen 11. 6. 1956 v Ústí nad Orlicí. Malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, novinář a redaktor. Od roku 2004 ředitel humanitární organizace ADRA.

Hans Bardtke

Profesor ThDr. Hans Bardtke studoval v letech 1924 - 1929 staroorientální jazyky. dějiny starověku a teologii na univerzitách v Berlíně, Giessenu a Hamburku. Byl řádným profesorem starozákonní vědy na teologické fakultě univerzity Karla Marxe v Lipsku. V letech 1955, 1960, 1961 a 1966 podnikl studijní cesty do Palestiny, Jordánska, Izraele, Libanonu, Sýrie, Egypta a Řecka. Proslul zejména svým podílem na zpracování a vydání nálezu esejských svitků z Kumránu u Mrtvého moře. mezi další knihy patří Po obou stranách Jordánu, Od Rudého moře ke Genezaretskému jezeru a Od Nilské delty k Sinaji.

Gwen Bailey

Anglická přírodovědkyně specializovaná na chování psů a koček.

Guy Bass

Autor aj detských kníh žijúci v Londýne, ktorý získal viacero ocenení. V roku 2010 to bola napríklad cena Blue Peter Book Award. Je autorom série o Zošidle . Séria vyšla aj v Čechách, kde má Zošidlo meno Záplaťák. Rovnako je autorom série titulov o Bendži Bomovi . V Českej republike sú knihy uvádzané ako séria titulov o Filínovi Fidlovi.

František Bareš

František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.

František Bardon

František Bardon byl český hermetik, léčitel a mág známý také pod pseudonymy mistr Frabato a Arion. Zvláště v zahraničí je pokládán za jednoho z největších zasvěcenců, který vytvořil univerzální zasvěcovací soustavu na základě kompilace západní magické tradice, kabaly, orientální magie a jógy. Některými ze svých žáků je pokládán za inkarnaci Herma Trismegista a dalších mýtických i historických autorit. Uznávaný léčitel a mág se narodil 1. prosince 1909 v Opavě. Prožil normální dětství, ale ve čtrnácti letech se začala obyčejnému chlapci měnit povaha a charakter a k údivu jeho učitelů dokonce i písmo. Údajně se do něj tehdy inkarnovala vyšší duchovní bytost, a František Bardon tak prý získal nadpřirozené schopnosti. Názory na původ těchto schopností se sice různí, jisté však je, že brzy navázal kontakt s německým okultistou Friedrichem Wilhelmem Quintscherem a zapojil se do dění na meziválečné německé okultní scéně. Před druhou světovou válkou působil v Německu, kde přednášel o hermetice a během krátké doby se tam prý stal miláčkem publika. Udivoval pokusy, kdy před nevěřícími lidmi předváděl své magické schopnosti, nahlížel lidem do duše, jasnovidecky poznával skryté předměty i jejich historii stejně jako osud jejich majitelů. Jeho schopnosti a sláva způsobily, že se o něj začal zajímat samotný Adolf Hitler. Nabízel mu moc a peníze na oplátku za to, že mu objasní původ svých schopností a bude je využívat pro blaho Říše. František Bardon však rezolutně odmítl a z Německa musel uprchnout. Brzy už poznal, jaké to je být v nepřízni velkého vůdce. Byl uvězněn a mučen ve věznici v Breslau, kde na popravišti musel sbírat usekané hlavy. Uprchl na konci války, kdy byl tábor vybombardován. Po válce pak pomocí svých jasnovideckých schopností pomáhal nacházet utopená těla podle fotografií postižených a předvídal také osudy lidí pohřešovaných ve válce. To, co ho nakonec ...

Eva-Maria Bast

Německá novinářka, spisovatelka a výkonná ředitelka firmy Bast Medien GmbH. Autorka literatury faktu, detektivek a historických románů.

Christiaan Neethling Barnard

Christiaan Neethling Barnard byl významný jihoafrický chirurg, který jako první provedl úspěšnou transplantaci srdce. Narodil se v Jihoafrické republice, poté vystudoval lékařství v Kapském městě a znalosti z kardiochirurgie získal v USA. Později se znovu vrátil do vlasti a stal se profesorem chirurgie v Kapském městě. V dobách jeho mládí vládl v Jihoafrické republice značný neklid, především kvůli častým válkám černých proti bílým. Barnardovi byli chudá búrská rodina. Adam Barnard, chudý kazatel Armády spásy, měl manželku Elizabeth, která se věnovala výchově svých čtyř synů. Tři z nich Jan, Christian a Marius vystudovali vysokou školu, z toho Christian a Marius lékařskou fakultu v Kapském městě. Christian promoval v roce 1946 a byl potom praktickým lékařem v malém městě Ceresu, posléze pracoval na své Alma mater Groote Schuur v Kapském městě. Později se dostal do USA a začal se věnovat kardiochirurgii. Po kratším období, které strávil v JAR se opět vrátil do Ameriky. Bratr Marius byl také kardiochirurgem a integrální součástí transplantačního týmu. Chris Barnard byl třikrát ženatý. První manželku Alettu Gertruidu Louwovou si vzal roku 1948. Měli spolu dceru Deirdre a syna Andrého, který se stal také lékařem. Ve středním věku, již jako ženatý otec, neunesl André závislost na opiátech a spáchal sebevraždu. Barnard byl zastáncem eutanázie a proti sebevraždám obecně nic nenamítal. Samozřejmě smrt syna ho velmi zasáhla. Druhou ženou byla o 28 let mladší Barbara Zoellnerová , se kterou se oženil roku 1970. Z manželství vzešli dva synové Frederick Christiaan a Christiaan Alexander a k rozvodu došlo v roce 1982. Naposledy potřetí se prof. Barnard oženil v roce 1988 s Karin Setzkornovou , která byla o celých 50 let mladší. I tento svazek dal Barnardovi děti, syna Armina a dceru Laru. Po první transplantaci srdce se stal dozajista nejslavnějším lékařem světa. Setkával se státníky ve všech světad...

Charif Bahbouh

Narozen v Nabku, Sýrii. Abslovent Filosofické fakulty UK v Praze a Lomonosovy univerzity v Moskvě. Působil v Orientálním ústavu ČSAV. V roce 1990 založil nakladatelství Dar Ibn Rushd, specializující se na vydávání knih, které jsou zaměřeny především na Orient, obzvláště pak na oblast Středního východu. V češtině napsal Charif Bahbouh množství publikací, mj. 10+1 arabská pohádka, Sýrie, Libye, Čeština pro Araby a sbírku básní Nad Prahou hořký půlměsíc, Půvab arabské kaligrafie....

Bohumil Baxa

Bohumil Baxa byl český a československý ústavní právník, profesor československých právních dějin, rektor Masarykovy univerzity a děkan její právnické fakulty, politik a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou národní demokracii. Jeho bratrem byl československý politik a pražský primátor Karel Baxa. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, roku 1897 Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a krátce studoval i na Vídeňské univerzitě a na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1905 získal doktorát také na filozofické fakultě, kde se věnoval historii. Dne 22. listopadu 1902 se oženil s Vilémou Kesslerovou , se kterou měl dceru Libuši a syna Bohumila . Začal publikovat odborné články z právní historie a roku 1909 se habilitoval pro říšské dějiny rakouské a o pět let později pro všeobecné a rakouské právo státní. V roce 1919 přešel z pražské univerzity na nově zřízenou Masarykovu univerzitu v Brně, kde byl po dvacet let řádným profesorem československých právních dějin a kde působil opakovaně jako děkan tamní právnické fakulty. V letech 1931–1932 byl rektorem Masarykovy univerzity, vyučoval ovšem taky na Vysoké škole obchodní v Praze a na Svobodné škole politických nauk . Ve vědecké činnosti u něj prvotní zájem o právní historii postupně ustoupil bádání převážně nad otázkami ústavního práva. Původně jej ovšem zajímala justice, už v roce 1901 se stal čekatelem u okresního soudu a o devět let později byl jmenován okresním soudcem v Praze, aby v roce 1918 přešel k zemskému soudu. Ačkoli už o rok později soudnictví opustil a přešel na univerzitu do Brna, ještě v letech 1923–1925 se stal členem Státního soudu. Angažoval se výrazně i v politice, původně jako člen mladočeské strany, později Národní demokracie. V roce 1917 se stal členem komise pro ústavní reformu, jež fungovala při Národním výboru. Po vzniku republi...

Antonín Bajaja

Antonín Bajaja je český spisovatel. Narodil se v rodině lékaře. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, poté pracoval v oboru: v letech 1965–1973 jako zootechnik v JZD v Želechovicích nad Dřevnicí, později jako zaměstnanec zemědělské laboratoře. V roce 1991 se stal redaktorem brněnské redakce Československého rozhlasu, od roku 1992 působil v deníku Prostor, později v časopise Týden a souběžně byl redaktorem Svobodné Evropy. V letech 2011 až 2014 byl členem Rady České televize. Od roku 1996 vedl semináře tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je spoluzakladatelem časopisu pro kulturu a společenské dění Zlínského kraje Zvuk a byl také u vzniku pěveckého spolku Wlastenci při Českém centru Mezinárodního PEN klubu. Bajajův román Zvlčení byl přeložen do ruštiny, běloruštiny, bulharštiny, slovinštiny a maďarštiny. Jeho román Na krásné modré Dřevnici vyšel v listopadu 2016 v anglickém překladu jako Burying the Season: Blue Dřevnice Waltz. Překlad pořídil David Short a předmluvu napsal Rajendra Chitnis. Poté byl v roce 2017 vydán i v polštině pod názvem Nad piękną modrą Dřevnicą.

Alena Bahníková

Alena Bahníková je česká překladatelka z italštiny a autorka učebnice italštiny. Otec Václav Bahník byl překladatel italské a antické literatury. Střední školu absolvovala v rodném Liberci. Studovala italštinu, francouzštinu a češtinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy .Po absolutoriu začala učit italštinu a francouzštinu v Jazykové škole Praha, učí tam dodnes. Je autorkou a spoluautorkou učebnic italštiny. V roce 1976 se podílela na založení ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum II . Od května 1976 do prosince 1988 vydávali , strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. Do Act přispívala především překlady z italštiny a francouzštiny, recenzemi nové italské beletrie, též cestopisnými črtami. V roce 1991 obdržela od I.D.I. cenu Angela Maria Ripellina Po listopadu 1998 začala učit též na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, učí zde dodnes.

Wilhelm Bauer

Německý autor příruček pro chovatele domácích zvířat.

Vladimír Barta

Slovenský fotograf, kalendáře, fotografické knihy o Slovensku. Editor knih svého otce V. Bárty , např. Krajina mojho srdca, Hory moje hory, Tatry čarovné.

Vincenc Baťa

Práce o automobilu Škoda.

Tomáš Bandžuch

PhDr. Tomáš Bandžuch vystudoval politologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho badatelský zájem se soustřeďuje především na dějiny střední Evropy v první polovině dvacátého století, v současnosti se zaobírá především rolí národnostních menšin v době konstituování první Československé republiky.

Sarah Bartlett

Astroložka, pracovala s celebritami v hudebním šoubyznysu v 70. a 80.letech, studovala v Londýně na Fakultě astrologických studií. V roce 2000, získal diplom v oboru Psychologická astrologie. Je autorkou řady knih z oblasti astrologie a dalších duchovních věd.

Paolo Bacigalupi

Bacigalupi se narodil v Coloradu, studoval na St. Berlin College v Ohiu a jako hlavní obor si zvolil čínštinu. Po studiu se začal živit tvorbou webových stránek. Zakrátko napsal svou první sci-fi povídku , ovšem na radu Harlana Ellisona se začal věnovat mainstreamu. Když v něm stále nemohl uspět, vrátil se k fantastice. Ta mu rychle poskytla doslova žeň všech možných literárních cen anebo alespoň nominací . Jeho povídky otiskují prestižní časopisy, zabývající se literární fantastikou, například Asimov´s Science Fiction nebo The Magazine of Fantasy and Science Fiction. A právě posledně jmenovaný časopis je pro české čtenáře vzhledem ke sbírce Čerpadlo 6 takovým drobným hendikepem. Kromě tisíců příznivců na celém světě, má Bacigalupiho styl svého obrovského zastánce i v osobě Martina Šusta, šéfredaktora české mutace Magazínu fantasy a science fiction. Je tedy pochopitelné, že pro nás vždycky ulapí i autorův nejnovější kousek. To je taky důvodem, proč budete většinu z povídek, které jsou v Čerpadle 6 obsažené, už znát.

Olga Barényi

Olga Barényi je spisovatelský pseudonym a podle vlastní životopisné legendy i rodné jméno české spisovatelky, píšící do roku 1945 česky a poté v rakouském a německém exilu německy. Původně působila jako herečka v Praze a v Bratislavě. Aloisie Anna Voznicová , provdána Halvaxová a Gerstbergerová . Herecké pseudonymy: Olga Bělská , Olga, Luisa nebo Louisa Voznicová . Spisovatelské pseudonymy: Olga Barényi , Olga Barényiová , Hilde Wangel , O. B. , Olga von Barényi . Narodila se 4. července 1905 v Kroměříži v rodině bednáře Aloise Voznici, původem z Olomouce, a švadleny Anny roz. Korčianové, původem z Hoštic u Zdounek, patrně jako druhorozené dítě. Roku 1917 jí zemřela matka, otec v té době sloužil ve válčící rakouskouherské armádě. Proto strávila zhruba dva roky v kroměřížském sirotčinci. Absolvovala tři třídy měšťanské školy a tři ročníky Státního ústavu ku vzdělávání učitelů v Kroměříži. Roku 1923 nastoupila na dramatické oddělení Státní hudební a dramatické konservatoře v Brně, po prvním ročníku přešla na Státní konservatoř hudby v Praze do třídy Marie Laudové-Hořicové. Zde studovala v ročníku s Lolou Skrbkovou a Světlou Svozilovou. Brzy začala hrát i mimo školu v různých ochotnických uskupeních. Zřejmě jako krytí vůči vedení konzervatoře požádala roku 1925 úřady o změnu jména na Olgu Bělskou. Z dokumentů není zřejmé, zda jí úřady vyhověly, prokazatelně však pod tímto jménem účinkovala v inscenacích Divadla mladých Fraška o mistru Miminovi a Když ženy něco slaví… v režii Jiřího Frejky. Pod jménem Olga Voznicová pak hrála v inscenaci Dětský karneval dalšího významného avantgardního souboru, Uměleckého studia Vladimíra Gamzy. Dostupné kritiky hodnotí její herecké výkony, ať již na konzer...

Nesvadbová Barbara

Muriel Barberyová,

Muriel Barbery

Muriel Barberyová je francouzská spisovatelka románů a profesorka filozofie. Barberyová navštěvovala a promovala na École Normale Supérieure de Fontenay-Saint-Cloud a poté učila filozofii na Bourgognské univerzitě a na gymnáziu. V současné době žije v Kjótu.

Maurice Baring

Maurice Baring byl významný anglický spisovatel s výrazným křesťanským akcentem. Ve svých dílech se zabývá otázkami relativnosti lidského poznání, lidských vztahů a citů a lidské existence jako takové, přičemž za vším se zračí trvalá a neměnná pravda, jíž je Bůh.

Mark Baker

Americký novinář, píšící především o cestování pro Lonely Planet, ale pracoval také jako redaktor a editor v The Economist Group a Radio Free Evrope. Žije více než dvacet let v Praze.

Mac Barnett

Americký autor literatury pro děti.

Luboš Bartošek

PhDr.Luboš Bartošek,CSc., je zkušeným filmovým historikem a pedagogem. Přednášel na katedře divadelní a filmové vědy FFUK o dějinách československého filmu. Se svou manželkou PhDr. Šárkou Bartoškovou soustavně pořádal filmografii čs. filmu a profily filmových tvůrců. Napsal knihy "Ponrepo" a "Desátá múza Vladislava Vančury". Je autorem mnoha článků, studií a monografií v odborných článcích a publikacích a dvoudílných skript "Dějiny československé jinematografie 1896 - 1945.

Luboš Bárta

Právník, publicista, fotoreportér, vinař.

Libuše Baudyšová

Libuše Baudyšová, rozená Zadinová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka z ruštiny a slovenštiny. Libuše Baudyšová se narodila v rodině advokáta Antonína Zadiny a Ludmily Zadinové-Dollanské. Se svým mužem, soudním úředníkem JUDr. Otou Baudyšem, za kterého se provdala po studiích na pražské Vyšší dívčí škole, žila nejprve v Kutné Hoře, pak v Českém Brodě a posléze v Hradci Králové. Zde již byla plně literárně činná a také se věnovala práci ve veřejném životě . Po manželově smrti se roku 1932 odstěhovala k bratrovi JUDr. Milanu Zadinovi do Poděbrad. Přispívala do mnoha novina a časopisů a její knihy jsou především určeny ženám . Psala však i kronikářské obrazy, kde na pozadí osudu jedince vylíčila významné události z naší historie. Zemřela roku 1954 a byla pohřbena v rodinné hrobce na městském hřbitově v Poděbradech.

Konstantin Sergejevič Badigin

Konstantin Sergejevič Badigin, rusky: Константин Сергеевич Бадигин) byl ruský sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby, výzkumník a vědec. Svou námořní kariéru začal Badigin roku 1928 jako námořník na Dálném východě. Roku 1932 se po vystudování námořní vysoké školy ve Vladivostoku stal navigátorem a důstojníkem Sovětského námořnictva. Jako kapitán řídil roku 1938 výpravu ledoborce Sedov do Arktidy. Po uvěznění v ledu byl ledoborec změněn na driftující vědeckou polární stanici. Uvolněn byl až po 812 dnech v lednu roku 1940 v oblasti mezi Grónskem a Špicberky. Po svém návratu do vlasti byl Badigin 3. února 1940 vyznamenán Řádem rudé hvězdy a obdržel titul Hrdina Sovětského svazu. V průběhu Velké vlastenecké války byl v letech 1941 až 1943 velitelem sovětských ledoborců v Bílém moři a v letech 1943 až 1945 kapitánem motorové lodi v Tichém oceánu, která se plavila mezi Seattlem a Vladivostokem. Po skončení války odešel do výslužby a věnoval se studiu a literatuře. Vystudoval Moskevský pedagogický institut, pak absolvoval aspiranturu na Lomonosovově univerzitě, roku 1953 zakončil studium obhajobou disertační práce a získal titul kandidáta věd v oboru geografie. Jako autor debutoval ve 40. letech 20. století črtami o průzkumnících Arktidy. Poté napsal několik autobiografických knih a historických románů týkajících se mořeplavby. Roku 1973 se stal předsedou Komise pro námořní uměleckou literaturu Svazu spisovatelů Sovětského svazu.

Jean Balthazar

Jan Baltus

Jan Baltus absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně v roce 1967. Poté nastoupil na odbor hygieny komunální v Karviné, kde se zabýval kvalitou vody pro ostravsko-karvinský revír a předpokládanými asanacemi poddolovaných území. Ve své kariéře pokračoval jako pracovník ochrany přírody se zaměřením na asanace a rekultivace krajiny po průmyslové činnosti. Od 70. let publikoval v odborných časopisech a napsal dvě cestopisné knihy o národních parcích v africké Keni a dobrovolnickém pobytu v chudinských čvrtích indického Delhi v programu Civil Service International. Od 80.let se publicisticky zaměřil na problematiku technických možností odstranění emisnich plynů ze spalovacích energetických procesů a této činnosti se věnoval od roku 1986 profesionáoně v časopise Technický týdeník. Po stáži v USA se stal šéfredaktorem tohoto časopisu, který orinetoval výrazně na problematiku výzkumu a vývoje a aplikovaného vývoje v českém průmyslu.

Ian Baxter

Americký autor prací o 2. světové válce, německé armádě a zbraních SS. Ian Baxter je vojenský historik, specializující se na německou vojenskou historii dvacátého století. Je autorem více než dvaceti knih. Recenzoval také četné vojenské studie určené k publikaci, poskytl tisíce fotografií a důležitých dokumentů různým nakladatelům a filmovým producentům po celém světě. Přednáší na celé řadě univerzit napříč Velkou Británií a Severním Irskem.

Honoré Balzac,

Hans-Werner Bastian

Novinář, literatura pro kutily.

Gaetano Bardini

Gaetano Bardini byl italský tenorista.

Donald Bain

Narodil se ve Spojených státech amerických. Pracuje jako spisovatel a jako anonymní pisatel, napsal 80 knih za svojí čtyřicetiletou kariéru. Absolvent Purdue university, adresát mnoha spisovatelských ocenění. Stejně dobrý profesionální jazzový muzikant jako spisovatel. Sérii knih To je vražda, napsala, vydává společně s Jessicou Fletcherovou, což je fiktivní autorka.

Dagmar Bartoňková

Narozena 5.7.1939 ve Zlíně. PhDr., historička, docentka pro obor klasických studií na filosofické fakultě univerzity v Brně, práce z oboru.

Christine Bailey

Christine Bailey je výživová poradkyně, odbornice na zdravé stravování, kuchařka, autorka a moderátorka s více než 18-letou praxí. S vášní pro tvorbu chutných a výživných receptů má pověst transformování zdraví lidí a lásku k opravdovému jídlu. Prošla rozsáhlým akademickým a vědeckým výcvikem – má dva bakalářské, jeden magisterský a jeden postgraduální titul ve výživě a výuce vaření. Je též vyškolená v Institutu funkční medicíny . Působí jako konsultantka pro řadu firem, píše do národního tisku, vede kurzy vaření včetně workshopů pro děti. Tvoří nové recepty a výrobky pro široký okruh firem a pravidelně se obevuje v médiích v diskuzích o jídle, výživě a fitness a předvádí nové recepty.

Christiane Baradeau

Ověřeno.

Bodo J Baginski

Bodo J. Baginski se narodil 4/10/1952, syn básníka a romanopisce Bodo Baginski Olli. Po několika letech studia a cestování a vzdělávání jako fyzioterapeut si v roce 1973 otevřel vlastní praxi, preferující alternativní léčebné metody. V době svého 10-ti letého působení v této práci vyvynul několik patentů v oblasti lékařských technologií. Jeho hledání dalších možností celostního léčení ho dovedlo v roce 1983 na rok do komunity Findhorn na severu Skotska, stejně jako v různých asijských zemích. Bodo J. Baginski a Shalila Sharamon se setkávají v roce 1984 při jejich společném zájmu o přírodní, celostní léčení, následuje období společných přednášek a seminářů a vytvoření specializovaného knihkupectví pro esoterickou literaturu. V roce 1985 publikujíi své první knihy "Reiki - univerzální životní energie", která získala celosvětovou pozornost. Další knihy jako jsou "Chakra Příručky", spolu s Magií Merlina v rámci projektu "Chakra meditace", jsou jedny z nejúspěšnějších v tomto žánru. "Cosmobiological plánování rodiny", "Einverstandensein - záchrana ze stínu", "Zázrak v jádru grapefruitu", "Léčení s extrakt z grapefruitových jadérek" následovaly. Jejich inspirující práce se objevují po mnoho let v seznamech bestsellerů a jejich publikace byly přeloženy do 20 jazyků. Autoři žili v 90.letech na jihozápadním pobřeží Irska. http://www.amazon.com/Bodo-J.-Baginski/e/B00455GPQO

Anna Bauga

Lotyšská překladatelka a folkloristka.

Zdeněk Bažant

Zdeněk P. Bažant je profesor stavebního a ekologického inženýrství, strojního inženýrství a materiálových věd na Robert R. McCormick School of Engineering a Applied Science, Northwestern University. Je vnukem Zdeňka Bažanta – bývalého rektora ČVUT. Zdeněk Pavel Bažant se narodil v Praze jako syn profesora geotechniky na ČVUT Zdeňka Bažanta a doktorky sociologie a vnuk profesora mechaniky, bývalého rektora ČVUT Zdeňka Bažanta. Studoval stavební inženýrství na ČVUT a studium ukončil s nejlepším prospěchem v ročníku a červeným diplomem v roce 1960, kdy získal titul inženýra. Poté pracoval jako mostní inženýr pro státní projekční firmu Dopravoprojekt v Praze a zároveň působil jako vědecký aspirant v Československé akademii věd, kde roku 1963 získal hodnost kandidáta věd. Ve své dizertační práci se zabýval teorií dotvarování betonu a vyvinul novou metodu pro analýzu trhlin v betonových konstrukcích. Získal také diplom v teoretické fyzice na Karlově univerzitě v roce 1966 a následujícího roku se habilitoval v oboru betonových konstrukcí na ČVUT. V roce 1966 absolvoval vědeckou stáž ve francouzském Centre Experimental de Recherches et d’Études du Bâtiment et des Travaux Publics a pokračoval studiem University of Toronto a University of California v Berkeley. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se rozhodl zůstat ve Spojených státech a roku 1969 nastoupil na Northwestern University v Evanstonu, Illinois, jako docent stavebního inženýrství. Roku 1973 se stal řádným profesorem a na této univerzitě působí dodnes. V letech 1981 až 1987 působil jako ředitel výzkumného centra "Center for Concrete and Geomaterials" při Northwestern University a později získal čestné profesorské pozice s označením Walter P. Murphy Professor a McCormick Institute Professor . Je ženatý a má dvě děti. Syn Martin Z. Bazant je profesorem chemického inženýrství a matematiky na Massachusetts Institute of Technology. Zdeněk P. Bažant je obecně u...

Vladimír Bartoš

Narozen 20. 5. 1929 v Pardubicích, zemřel 9. 2. 2013. Prof., MUDr., DrSc., lékař, vědecký pracovník, práce zejména z oboru diabetologie.

Viktoria Ban-Jiránková

Narozena v roce 1952 v Leningradě. Malířka, grafička, ilustrátorka a pedagožka.

Viktor Barinov

Tereza Bartošová

Narozena 4. 2. 1992. Graficka designérka, ilustrátorka.

Stanislav Balík

Narozen 1978. Doc., PhDr., Ph.D., historik a politolog, zabývá se československými politickými procesy 2. pol. 20. stol. a teorií autoritativních režimů. Člen skautské organizace a autor publikace o dějinách skautského hnutí.

Rudolf Baumgardt

Německý spisovatel, autor životopisné literatury.

Robert Barnard

Robert Barnard je anglický spisovatel zločinu, kritik a odborný asistent. Narodil se v Essexu. „Mezi spisovatele, které nejvíce obdivuji, patří Christieová, Allinghamová, Rendellová a Margaret Millarová,“ poznamenal kdysi Robert Barnard. Snad právě proto se on sám vyjadřuje jazykem „ryzího detektivkáře“. A ať už Barnardova díla nabízejí čtenářům jakékoliv další lahůdky , jádro jeho románů i povídek se vždy skrývá v zápletce. Člověk se brání spekulacím, kterého současného spisovatele budou číst i příští generace, ale Barnard je na tuto pozici díky své eleganci, inteligenci a obrovské šíři zkušeností bezpochyby velmi pravděpodobným kandidátem. K jeho nejcennějším románům patří Death of an Old Goat z roku 1977, Bodies z roku 1986, a City of Strangers , mezi nejnovějšími díly pak vyniká román Unholy Dying .

Riccardo Bacchelli

Bacchelli Riccardo , italský spisovatel, básník, literární a hudební kritik, dramatik; jeden ze zakladatelů revue La Ronda. Historická trilogie Mlýn na Pádu líčí na osudech mlynářské rodiny historii Itálie od Napoleonova tažení do Ruska po 1. světovou válku. Jeho tvorba spojuje tradici realistického románu 19. stol. s moderní touhou po poznání, experimentálním hledáním i morálním neklidem. Česky vyšlo V neznámých mořích, Touha po Africe, Iride, Pláč syna Lavišova.

Petr Bakalář

Petr Bakalář je český publicista a psycholog. Kromě toho je šachista, mistr FIDE od roku 1990. Jeho otcem byl psycholog Eduard Bakalář. Vystudoval psychologii. Je podnikatel a jako psycholog nepůsobí, psychologickým otázkám se věnuje jen ve své publikační činnosti. Jeho publikace vzbuzují kontroverzi a mediální pozornost, zejména jeho pojetí lidských ras a eugeniky). Bakalář publikoval několik prací z oblasti rasové teorie a eugeniky, za které byl kritizován mj. zainteresovanými sdruženími, jako je pražská židovská komunita. Jeho publikace byly dokonce srovnávány s Hitlerovým dílem Mein Kampf – např. v článku Českého rozhlasu nebo tiskovou agenturou Jewish Telegraph Agency. Česká židovská komunita jednu Bakalářovu knihu popisuje jako „útok na lidská práva a toleranci menšin“. V časopise Českého Helsinského výboru je vyjádřen názor, že Bakalářova práce je ukázkou rasistické ideologie. Vědecká povaha Bakalářovy práce je zpochybňována, například pražskou židovskou komunitou . Petr Bakalář odpověděl na tuto kritiku poukazem na to, že existují lidé, kteří trpí „osvětimským komplexem“ a na každou zmínku pojmů eugenika, Romové či Žid reagují „takovým asociativním řetězcem Hitler – koncentrační tábor – genocida“.

Patricia Romanowski Bashe

Americká hudební publicistka a autorka dokumentárních biografií, také autorka publikací o Aspergerově syndromu.

Monika Bartošová

Novinářka, působí v reklamě, marketingu a PR, prozaička.

Maurice Barrès

Francouzský prozaik, esejista, kritik, řečník a politik.

Mária Bátorová

Slovenská spisovatelka, literární vědkyně v oboru germanistiky a slovakistiky.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Narozena 1987 v Praze. Autorka pohádkových knih a divadelních her pro děti, lektorka, dříve učitelka mateřské školy.

Louis Baldwin

Louis Baldwin pracoval více než 20 let jako redaktor časopisu jednoho vědeckého ústavu. Šest let působil jako univerzitní profesor angličtiny, v důchodu se věnuje psaní. Žije v Kalifornii. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Jesus of Galilee, The Pope and the Mavericks, One Woman´s Liberation: The Story of Fanny Burney.

Lenka Barborová

Středoškolská učitelka ekonomiky, tělesné výchovy a angličtiny, spoluautorka učebnice.

Laird Barron

Jeden z nejvýraznějších současných „mistrů hrůzy“, obvykle zařazovaný do žánrů horror, noir a dark fantasy. Obrovský literární talent a působivý vypravěč, strůjce příběhů nabitých metafyzickým děsem tak přesvědčivým, prožitým a tíživým, že se vám velmi snadno vypálí do hlavy. „Píšu příběhy s prvky zločinu a horroru. Libuji si v brakové literatuře, románech odehrávajících se v minulých časech, v science-fiction a v žánru noir. Mé práce obvykle spojují jeden či více z těchto elementů a mixují je s příšernostmi nebo s podivnými nadpřirozenými vlivy.“ Vlivy Laird Barron se narodil ve městě Palmer na Aljašce, kde prožil celkem krušné dětství. Rodina žila v osamocení a trpěla chudobou. „Myslím, že vyrůstat v prostředí lidem nepřátelském je zkušenost, který vás zformuje fyzicky i psychicky. Intenzivní chlad, intenzivní žár, přehnané kontrasty světla a tmy, intenzivní izolace, to jsou prvky, z nichž je složená moje osobnost a také témata, o nichž jsem se rozhodl psát.“ „Na Aljašce jsem pracoval jako rybář a stavební dělník a závodil jsem se psími spřeženími. Nechal jsem toho v roce 1995, kdy jsem se přesunul do státu Washington a začal se věnovat psaní. Dnes žiju na tichém, stinném předměstí plném zeleně a kolem domu mám bílý plaňkový plot. Moje sněžnice, zbraně a nože odpočívají ve skříni. Vyhovuje mi to.“ Motivace „Horror je můj motor. Doléhá na mě na animální úrovni a naplňuje mou touhu vytvářet scénáře. Nejspíš důsledek dětství, které se často týkalo víc základního přežití než nějakého dospívání ve vyrovnaného dospělého. Vždycky mě trápily živé noční můry a hodně mých prací pochází z této setby. Nadpřirozený horror je můj přetlakový ventil pro nevyřešené duchovní otázky. Je to můj způsob, jak si lízat rány, které se odmítají zahojit.“ Oblíbenci „Mými oblíbenými autory a světly v dálce za soumraku jsou například Cormac McCarthy, Roger Zelazny, Michael Shea, Anne Sexton, Martin Cruz Smith, Angela Carter, T.E.D Klein a P...