Výpis všech autorů

Zdena Bratršovská

Zdena Bratršovská je česká spisovatelka, básnířka a publicistka. Od roku 1974 tvoří stálý autorský tandem s Františkem Hrdličkou. Narodila se 13. května 1951 v Praze v rodině ekonoma a úřednice. V mládí navštěvovala baletní školu v Ústí nad Labem, kde žila až do maturity. V lednu 1969 zorganizovala pěší pochod studentů SVVŠ z Ústí do Prahy na pohřeb Jana Palacha. Zapsala se na Filozofickou fakultu UJEP v Brně , obor sociologie-historie, ale studia po roce zanechala. V letech 1970–1972 se stala členkou experimentální scény Bílé divadlo, které založil František Hrdlička a které vedl společně s režisérem Milošem Horanským. Tento soubor byl prvou alternativní scénou v Česku. Prostřednictvím improvizace hledal podprahové zdroje tvořivosti a zároveň fungoval jako antropologická laboratoř; členové souboru zkoušeli v poloilegálních podmínkách . V roce 1972 musel soubor svou činnost z politických důvodů přerušit. Od roku 1974 zahájili Zdena Bratršovská a František Hrdlička svou literární spolupráci, která trvá dodnes. Jejich prozaický debut Sebranci z roku 1975 koloval jako samizdat mezi studenty a trampy . Zdena Bratršovská debutovala souborem veršů Džbán bez ucha, který překvapivě prošel cenzurou. Během normalizace žila v Praze; vystřídala řadu zaměstnání, v nichž nebylo nutné spolupracovat s komunistickým režimem . Od roku 1983 byla ve svobodném povolání. V roce 1990 byla jmenována do výboru Českého literárního fondu, Obce spisovatelů a PEN klubu. V letech 1990 se spolu s Františkem Hrdličkou aktivně věnovali publicistické činnosti , přispívali do Českého rozhlasu a natočili několik televizních dokumentů. O...

Toman Brod

Toman Brod pochází z pražské židovské rodiny. V průběhu druhé světové války byl v červenci roku 1942 se svým o dva roky starším bratrem Hanušem a matkou Olgou deportován do Terezína. Odtud byl za rok a půl transportován do koncentračního tábora v Osvětimi . Tady přežil až do června roku 1944, kdy prošel selekcí doktora Josefa Mengeleho a následně byl přemístěn do mužské části osvětimského tábora. V říjnu roku 1944 prošel Toman Brod další selekcí, byl určen pro práci ve Velkoněmecké říši a byl přemístěn do pracovního tábora Gross-Rosen. Po skončení druhé světové války a osvobození Německem okupovaných území onemocněl tyfem. Po návratu do Prahy prodělal tuberkulózu. Po druhé světové válce vstoupil Toman Brod do KSČ. V letech 1959 až 1965 byl registrován jako spolupracovník Státní bezpečnosti . Koncem 60. let dvacátého století byl propuštěn ze zaměstnání a vyloučen z KSČ. Živil se jako čerpač vody a taxikář. Je signatářem Charty 77. Toman Brod patří k předním českým historikům. Ve svých odborných pracích se věnuje převážně novodobým vojenským dějinám, problematice československo-sovětských vztahů, československému odboji na Západě v období druhé světové války, holocaustu a druhé světové válce celkově. Kromě mnoha odborně zaměřených publikací mu vyšla i vzpomínková autobiografická kniha „Ještě že člověk neví, co ho čeká“. Toman Brod se narodil v Praze 18. ledna roku 1929 do dobře situované a zámožné židovské rodiny. Jeho otec Arnošt Brod pocházel z Bučic. Do Prahy se přestěhoval ve druhé polovině dvacátých let dvacátého století. Byl velkoobchodníkem s obilím. V Čáslavi vlastnil sklad, kupoval od místních sedláků obilí, které pak na Plodinové burze v Praze prodával. Jeho matka Olga Brodová, za svobodna Picková pochá...

Thomas Bernhard

Nicolaas Thomas Bernhard byl rakouský spisovatel a dramatik, držitel řady ocenění. Je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších poválečných německy píšících autorů. Svými díly nezřídka vzbuzoval kontroverze. Nicolaas Thomas Bernhard se narodil 9. února 1931 v nizozemském Heerlenu, kde jeho matka Herta Bernhardová pracovala jako pomocnice v domácnosti. Důvodem Hertina odchodu z Rakouska nebyla nabídka lukrativnější pozice v Nizozemí, nýbrž především předsevzetí porodit nemanželské dítě daleko od domova. Otec dítěte, rakouský stolař Alois Zuckerstätter, se totiž nejenže nehodlal s Hertou oženit, jak bylo v dané době v silně katolickém Rakousku běžné a žádoucí, ale celý svůj život navíc své otcovství popíral, a to přestože mu bylo místními úřady přiznáno. Zuckerstätter odmítal platit alimenty, velmi záhy po narození dítěte prchl do Německa a roku 1940 se v Berlíně patrně úmyslně otrávil plynem. Thomas Bernhard se se svým otcem nikdy nesetkal a měl o něm pouze kusé informace. Sám se domníval, že Zuckerstätter zemřel roku 1943 ve Frankfurtu nad Odrou, toto tvrzení však literární vědci vyvrátili. Situace svobodné matky Herty Bernhardové tedy nebyla jednoduchá. Novorozeně s ní strávilo první půlrok v nejrůznějších provizorních příbytcích v Rotterdamu a okolí a krátce s ní přebývalo i na rybářské lodi, než jej Herta na podzim roku 1931 předala do péče svým rodičům, v té době žijícím ve Vídni. U prarodičů, nepříliš úspěšného rakouského spisovatele Josefa Freumbichlera a Anny Bernhardové, rozené Schönbergové , která utekla od svého manžela Karla Bernharda a život strávila právě po Freumbichlerově boku, strávil Bernhard velkou část svého dětství, a to zprvu ve Vídni, od roku 1935 pak v Seekirchenu u Salcburku. Bernhardova matka se mezitím provdala za kadeřníka Emila Fabjana a společně s ním se usadila v bavorském Traunsteinu. Ve své zemi byl ča...

Kateřina Bečková

Kateřina Bečková je česká historička, kurátorka, spisovatelka a publicistka. Od roku 2000 je předsedkyní Klubu Za starou Prahu. Vystudovala teorii kultury na Filosofické fakultě University Karlovy. Poté nastoupila do Muzea hlavního města Prahy, kde pracuje jako kurátorka sbírky historických fotografií a Langweilova modelu Prahy. Je členkou Klubu Za starou Prahu, od roku 2000 je jeho předsedkyní. Od roku 1990 provozuje nakladatelství Schola ludus Pragensia. Tato edice navazuje na stejnojmennou sérii publikací, kterou vydáválo nakladatelství Václava Poláčka v letech 1945–1948 a kterou vydalo v reedici Nakladatelství Paseka v letech 2002–2003. Publikovala a publikuje v časopisech:

Karolína Becková

Spisovatelka, romány pro ženy Karolína Becková je pseudonym české autorky.

Josef Beneš

Narozen 1. 3. 1917 ve Vlčnově u Uherského Hradiště, zemřel 2. 10. 2005 v Praze. PhDr. CSc., etnograf, etnolog, muzeolog, zaměřený na oblast Vlčnova a obecněji Slovácka, grafik, vysokoškolský pedagog.

Jaroslav Bičovský

Narozen 28.6.1910 v Praze, zemřel 3.6.1996. JUDr., CSc., stati z oboru občanského práva.

Holly Bourne

Autorka knih pro děti a mládež a knih s feministickou tématikou.

František Xaver Brixi

František Xaver Brixi byl český klasicistní skladatel, který hrál významnou roli v hudebním životě Prahy v 18. století. Brixi se narodil v rodině se silnou hudební tradicí a hudbě se věnoval od útlého věku. Stal se vynikajícím varhaníkem a skladatelem a ve věku 26 let nastoupil po svém otci na místo varhaníka ve svatovítské katedrále, které zastával až do své předčasné smrti ve věku 39 let.

Evžen Boček

Evžen Boček je český kastelán a spisovatel. Evžen Boček se narodil v roce 1966. Vystudoval gymnázium v Kyjově a Masarykovu univerzitu v Brně. Jeden rok učil na základní škole Červené domky v Hodoníně. Od roku 1992 pracuje jako kastelán milotického zámku spravovaného Národním památkovým ústavem. Svůj první román Deník kastelána vydal pod pseudonymem Jan Bittner. Druhý román Poslední aristokratka rozdělil do dvou knih. V roce 2012 obdržel za román Poslední aristokratka Cenu Miloslava Švandrlíka. Sérii knih o aristokratce načetla jako audioknihy herečka Veronika Kubařová. Podle prvního románu také Arnošt Goldflam napsal divadelní hru uváděnou od roku 2015 v pražském Divadle Na Jezerce s Annou Polívkovou v hlavní roli. V roce 2019 chce první dva romány zfilmovat režisér Jiří Vejdělek. Dne 24. října 2019 měl premiéru první z nich.

Brian Michael Bendis

Brian Michael Bendis je americký komiksový scenárista a bývalý kreslíř. Za svou kariéru získal řadu ocenění od kritiků, jedním z nich je i cena Eisner Award, kterou získal pětkrát. Je znám pro svou dlouholetou tvorbu u Marvel Comics, kde se věnoval příběhům postav, jako jsou Spider-Man, Avengers, Daredevil a Fantastic Four. V roce 2018 podepsal exkluzivní smlouvu u konkurenční společnsoti DC Comics. Začal s noir a detektivní tvorbou, ale brzy přešel k superhrdinskému komiksu. Na začátku nového tisíciletí byl jedním z autorů komiksového světa Ultimate Marvel. V roce 2004 vytvořil nové pojetí týmu Avengers v příbězích New Avengers. Také je autorem řady eventů a crossoverů, například: Secret War , House of M , Secret Invasion , Siege a Age of Ultron . Mimo komiksu se věnuje i vyučování. Vyučoval psaní na Portland State University. Od roku 2013 učí na University of Oregon. V roce 2014 vydal naučnou knihu Words for Pictures. Imprint v rámci DC Comics pro autorské komiksy Briana Michaela Bendise: Imprint v rámci DC Comics zaměřený na mladé čtenáře. Brian Michael Bendis v něm dělá také kurátora:

Anna Bolavá

Anna Bolavá je pseudonym Bohumily Adamové , která se narodila a vyrostla v jižních Čechách. Po studiích bohemistiky na filozofické fakultě v Praze krátce pracovala v Ústavu pro jazyk český a dále jako redaktorka a jazyková korektorka. V roce 2013 vydala básnickou sbírku Černý rok a o dva roky později román o sběru léčivých bylin Do tmy, za který v roce 2016 získala cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepší próza. Na jaře 2017 vyšlo jeho volné pokračování s názvem Ke dnu, které bylo na stejnou cenu nominováno. V současné době pracuje Anna Bolavá jako stomická poradkyně ve firmě vyrábějící zdravotnické pomůcky. Žije v Praze.

Agnetha & Anni-Frid Björn & Benny

Björn Ulvaeus a Benny Andersson spolu s Agnethou Fältskogovou a Anni-Frid Lyngstadovou tvoří švédskou popovou skupinu ABBA, jednu z nejúspěšnějších skupin v historii populární hudby. Skupina vznikla ve Stockholmu v roce 1972 a rychle se proslavila po vítězství v soutěži Eurovize v roce 1974 s hitem "Waterloo". Toto vítězství je katapultovalo mezi mezinárodní hvězdy. Hudba skupiny ABBA se vyznačuje chytlavými melodiemi, složitými harmoniemi a charakteristickými vokály Agnethy a Fridy. Vydali řadu hitových alb včetně "Ring Ring", "Waterloo" a "ABBA", která obsahují některé z jejich nejikoničtějších písní. Skupina svými inovativními produkčními technikami a využíváním nahrávacích technologií předběhla svou dobu a přispěla tak ke svému zvuku, který je dodnes vlivný a široce uznávaný. Přestože se skupina ABBA v roce 1982 rozpadla, její odkaz přetrvává a její hudba si stále získává nové fanoušky díky různým revivalům, včetně muzikálů jako "Mamma Mia!", a vydávání nového materiálu i desítky let po jejich největší popularitě.

Vojta Beneš

Vojta Beneš byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl bratrem prezidenta Edvarda Beneše a Václava Beneše. Vojta Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako syn rolníka Matěje Beneše a jeho manželky Anny Petronily, roz. Benešové . Maturoval na učitelském ústavu v Praze. V období let 1897–1908 byl pedagogem na obecné škole v Čakovicích, od roku 1908 učil na měšťanské škole v Brandýse nad Labem. V letech 1911–1914 pracoval na českých krajanských školách v USA. Krátce před začátkem první světové války se vrátil do vlasti. V létě roku 1915 ale opět odjel do USA. Zapojil se do československého odboje a agitoval ve prospěch zahraničního exilu mezi krajany. Do Československa se vrátil roku 1919. V roce 1920 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. V letech 1919–1920 zastával funkci ředitele měšťanské školy v Brandýse nad Labem, v období let 1920–1922 byl okresním školním inspektorem v Praze a od roku 1922 do roku 1925 zemským školním inspektorem v Čechách. Působil jako místopředseda Československé obce legionářské. Byl též předsedou Zemského ústředí péče o mládež v Čechách a funkcionářem Svazu československého učitelstva, přičemž v letech 1928–1932 byl jeho předsedou. Angažoval se v přípravě reformy československého školství. Vydal četné odborné studie na téma organizace učitelské práce. Členem sociální demokracie byl od roku 1897, v rámci sociální demokracie vydával měsíčník Červánky. Plně se zapojil do politiky po vzniku Československa. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil. V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senát...

Vladimir Birgus

Vladimír Birgus je český fotograf, historik fotografie a vysokoškolský profesor. Dětství prožil v Příboře. Navštěvoval zde základní školu a od deseti let fotografický kroužek pod vedením Rudolfa Jarnoty. Maturoval na gymnáziu v Olomouci-Hejčíně . Vystudoval obor literatura-divadlo-film na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . Paralelně mimořádně studoval fotografii FAMU v Praze . Od roku 1978 byl asistentem na katedře fotografie na FAMU. Roku 1994 se stal docentem a od roku 1999 profesorem. V letech 1998–2002 vedl Kabinet dějin a teorie fotografie při katedře fotografie na FAMU a od roku 1990 je vedoucím Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Byl členem Pražského domu fotografie . Je členem Rady vysokých škol, Vědecké rady Slezské univerzity v Opavě a Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kurátorsky připravil desítky výstav v českých i zahraničních galeriích , byl hlavním kurátorem výstav v Galerii Velryba v Praze, připravuje fotografické výstavy v Galerii Opera v Ostravě a v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě. Byl redaktorem časopisu Imago za Česko, vedoucím redaktorem Listů o fotografii a stálým spolupracovníkem časopisů Ateliér, Fotograf, FOTO, Photonews, European Photography, Kwartalnik Fotografia, Portfolio aj. Vladimír Birgus je profesorem na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Od začátku 70. let intenzivně fotografuje. Své práce dosud představil na více než šedesáti autorských výstavách ve světě (např. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Pardubice, Bratislava, Varšava, Poznaň, Vratislav, Krakov, Katovice, Vilnius, Amsterdam, Salzburg, Berlín, Mnichov, Eisenach, Paříž, Tours, Moskva, Kyjev, Zá...

Tereza Boučková

Tereza Boučková je česká spisovatelka, scenáristka a publicistka. Tereza Boučková je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny Kohoutové, asistentky režie. Bratr Ondřej, malíř a scénograf, žije v Rakousku a sestra ve Švýcarsku. Po absolvování základní školy studovala na dvouleté ekonomické škole, brzy ale přestoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, kde v roce 1976 maturovala. Po maturitě podepsala Chartu 77 a pak pracovala mj. jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice nebo balička gramofonových desek. Další studium jí nebylo umožněno, ale vzdělávala se soukromě, složila státní zkoušku z angličtiny, navštěvovala přednášky tzv. bytových univerzit. Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU. Svůj herecký talent mohla uplatnit jen v disidentských představeních konaných v bytě Vlasty Chramostové, např. v roce 1978 spolu s ní, svým otcem Pavlem Kohoutem, Pavlem Landovským a Vlastou Třešňákem účinkovala v inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha . Od roku 2001 je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Angažuje se v ochraně životního prostředí, podporuje mj. Hnutí DUHA, Děti Země. V Evropských volbách 2004 kandidovala za Stranu zelených. Po krátkém prvním manželství se v roce 1985 podruhé provdala za Ing. Jiřího Boučka, se kterým se přestěhovala do chaty svých prarodičů v osadě Záhrabská , kde žijí dodnes. Mají tři syny, dva adoptované, Dominika a Mariána, a jednoho vlastního, Vincka . Literární práci se Tereza Boučková věnuje od konce osmdesátých let jako prozaička. Na konci 80. let 20. století samizdatově publikovala několik povídek, povídka Indiánský běh vyvolala rozruch, neboť se v ní autorka kriticky vyjádřila k řadě známých osobností, např. ke svému otci Pavlu Kohoutovi nebo Václavu Havlovi. Podle této povídky je také pojmenována c...

Taťana Březinová

Absolventka Fakulty žurnalistiky UK, redaktorka a publicistka. Nositelka několika novinářských cen za literární reportáže, jednu z nich získala v roce 1975 po boku Františka Nepila. Žije v Praze a má tři dospělé děti. Po odchodu do důchodu se věnuje výhradně psaní. Je autorkou asi stovky povídek, které vycházely časopisecky, oblíbeným žánrem je novela. Knižně začala publikovat až po roce 1989. Nejprve samostatné novely, pak i publikace z oblasti naučné literatury, z nichž nejvíce zaujala „guinnessovka“ 100 + 1 zajímavostí z nejsevernějších Čech. Zařadila se mezi naše nečetné autory sociální prózy, náměty čerpala i z drsnějšího prostředí.

Sweat And Tears Blood

Blood, Sweat & Tears je americká jazzrocková hudební skupina, která se proslavila na přelomu 60. a 70. let. Skupinu založil v New Yorku v roce 1967 Al Kooper po svém odchodu z Blues Project a její integrace rocku, blues, popové hudby, aranžmá lesních rohů a jazzové improvizace do hybridního stylu někdy označovaného jako "jazz-rock" byla na svou dobu novátorská. Známé je jejich druhé album "Blood, Sweat & Tears" vydané v roce 1968, které mělo obrovský komerční úspěch a v roce 1970 jim vyneslo cenu Grammy za album roku.

Roark Bradford

Roark Whitney Wickliffe Bradford byl americký novinář, prozaik a humorista. Proslul parodickými přepisy Starého zákona Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti, Starej zákon a proroci. Roark Bradford se narodil 21. 8. 1896 v Lauderdale County ve státě Tennessee do bělošské farmářské rodiny, kde byl osmý z jedenácti dětí. Od dětství se stýkal se členy afroamerické komunity, která pracovala na bavlníkových plantážích. Studoval na Kalifornské univerzitě a krátce předtím, než USA vstoupily do první světové války, tam obdržel titul bakaláře práv . V americké armádě sloužil za války jako dělostřelecký důstojník v Panamě a poté učil na vojenské vysoké škole v Mississippi. Po odchodu z armády v roce 1920 se věnoval žurnalismu. Od roku 1924 žil v New Orleansu, kde působil jako noční redaktor ve známém neworleánském listě Times-Picayune. Ve volných chvílích sbíral a nahrával černošské a jiné lidové písně. Od roku 1926 se zcela věnoval literatuře. Zajímal se o jazyk, hudbu a kulturu Afroameričanů. Těžil z černošského folklóru, ze svých kontaktů s černošskými hudebníky, vypravěči a kazateli. Za povídku Child of God obdržel Cenu O. Henryho . Světoznámé se staly jeho parodické přepisy událostí Starého zákona se zdánlivě naivní komikou, které napsal v černošském dialektu. V roce 1928 byla publikována próza Ol' Man Adam an' His Chillun . O dva roky později vyšlo pokračování Ol' King David an' the Philistine Boys . Z dalších Bradfordových knih vynikl ještě román This Side of Jordan a biografická kniha John Henry o černošském dělníku, který se svým kladivem vybojoval vítězný souboj s parní vrtačkou. Bradfordovým próz...

Pierre Boileau

Za války byl zajat němci, po válce pracoval ve zvláštním oddělení Sociální péče, které pomáhalo vězňům, tudíž měl přístup do věznic a policejních archívů. Roku 1948 se setkal na banketu spisovatelů s Thomasem Narcejacem, a o čtyři roky později spolu začali psát detektivní romány.Společně psali až do roku 1989 do jeho smrti.

Pavla Bořilová

Mgr., učitelka češtiny pro cizince, spoluautorka učebnice češtiny pro cizince.

Olga Blechová

Milan Bauman

Milan Bauman je český rozhlasový redaktor, novinář, publicista a popularizátor vědy a techniky. Již od dětství se zajímal o astronomii. Jeho koníčkem byly také romány Julese Verna a vědecko-fantastická literatura. Zájem o pozorování hvězdné oblohy se pak proměnil v konkrétní podobu při pravidelných středečních službách na Petřínské hvězdárně, kde jako astronom-amatér působil ve funkci demonstrátora. Astronomie a počáteční éra kosmonautiky ho v roce 1960 přivedla k prvnímu kontaktu s novinářskou praxí. Spolupracoval s redakcí časopisu ABC při vedení dětských tzv. raketových posádek. Později, již jako rozhlasový pracovník do spolupráce s časopisem ABC zapojil i další své kolegy. Do Československého rozhlasu nastoupil na roční praxi 30. října 1961. Jako sedmnáctiletý elév pracoval v Hlavní redakci pro děti a mládež, v redakci vědy a techniky, jejímž vedoucím byl dr. Josef Kleibl. Zde se postupně seznamoval se základními konturami umění rozhlasového a novinářského řemesla. V únoru roku 1962 stál s ostatními kolegy z redakce u ideového zrodu proslulého přírodovědeckého magazínu pro mládež, , pořadu Meteor, jehož pravidelné vysílání bylo zahájeno o rok později – v rámci nového školního roku v září 1963. Od 1. srpna 1962 pracoval v Redakci mezinárodní spolupráce zahraničního vysílání. Po návratu z dvouleté vojenské prezenční služby opět nastoupil do zahraničního vysílání. V roce 1965 byl přijat k dálkovému studiu na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde působil do roku 1970. Poté, v letech 1970-1972 pokračoval v dálkovém rigoróznímu studiu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. V době svého vysokoškolského studia zaměřil svou pozornost na psychologii a komunikaci. Jeho diplomová a rigorózní práce Psychologické faktory tvorby interviewu byla nakladatelstvím Novinář v roce 1973, za spoluaut...

Josef Beneš

Narozen 11. 1. 1902 v Prachaticích, zemřel 17. 12. 1984 v Praze. Filolog - bohemista, germanista, autor jazykovědných prací z oboru češtiny.

Jiří Baier

Narozen 1937. Ing. chemie, mykolog, práce o dřevokazných houbách, též práce o monitoringu a ochraně hub na území ČR, autorem knih kuchařských houbařských předpisů a regionální literatury o Budči.

Jaromír Bělič

Jaromír Bělič byl český jazykovědec a literární historik. Zabýval se zejména dialektologií, slovenštinou, slovenskou literaturou a dílem Karla Havlíčka Borovského.

Jan Bouzek

Jan Bouzek byl profesorem klasické archeologie na Filozofické fakultě a přednášel kulturní antropologii a kulturologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 2011 externě vyučoval i na Masarykově univerzitě v Brně. Přednášel též na Komenského univerzitě v Bratislavě a na Opolské univerzitě v Polsku. Byl hostujícím profesorem v Německu, Rakousku, Francii a USA, a vedl řadu archeologických výzkumů v České republice i v zahraničí . Studoval zejména vztahy mezi starověkými civilizacemi. Jeho hlavní specializací byla raně řecká, etruská a thrácká archeologie.

Isaak Emmanuilovič Babel'

Isaak Emmanuelovič Babel byl ruský spisovatel a dramatik. Spolupracoval s novinami a filmem a napsal řadu scénářů. Pocházel z rodiny malého židovského obchodníka. Začátek 20. století byl dobou nepokojů ve společnosti a masového odchodu Židů z Ruské říše. Sám Babel přežil pogrom v roce 1905 . Avšak jeho dědeček Šojl byl jedním z 300 zavražděných Židů. Aby byl přijat do přípravné třídy oděské Obchodní akademie Nikolaje I., Babel musel přesáhnout kvótu na židovské studenty. Avšak nehledě na výborné známky, které ho opravňovaly ke studiu, místo v akademii získal jiný chlapec, jehož rodiče podplatili vedení školy. Za rok, kdy se Babel učil doma, prošel program dvou tříd akademie. Kromě tradičních disciplín studoval talmud a zabýval se hudbou. Po neúspěšné snaze o přijetí na oděskou univerzitu začal navštěvovat kyjevskou vysokou školu. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Jevgenií Gronfejnovou. Plynně hovořil jidiš, rusky a francouzsky. Svá první díla psal Babel francouzsky, ale tato se nezachovala. První povídky v ruštině Babel publikoval v časopise „Letopis“ . Poté, na radu M. Gorkého, „šel mezi lid“ a vystřídal několik profesí. V prosinci roku 1917 začal pracovat ve „zvláštní komisi“, čemuž se jeho známí dlouho podivovali. V roce 1920 byl bojovníkem a politickým pracovníkem 1. jízdní armády maršála Buďonného. V roce 1924 v časopisech „Ljef“ a „Rudá novina“ publikoval řadu svých povídek, které později vytvořily cykly „Rudá jízda“ a „Oděské povídky“. V „Oděských povídkách“ Babel líčí život židovských zločinců na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. V roce 1928 Babel uveřejnil divadelní hru „Západ Slunce“, v roce 1935 hru „Marija“. Na základě křivého obvinění byl v roce 1939 v rámci stalinských čistek zatčen a po zmanipulovaném procesu zastřelen. V roce 1954 byl rehabilitován.

Ingmar Bergman

Ernst Ingmar Bergman byl švédský filmový, divadelní a rozhlasový režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století. Typické Bergmanovy filmy jsou obvykle komorní a vynikají psychologickou hloubkou. Vedle mezilidských vztahů se často zabývají existenciálními otázkami , smrtí, osaměním, pravdou a vírou v Boha. Matka Karin, rozená Åkerblomová, byla zdravotní sestrou a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 20. století se otec stal farářem farnosti Hedviky Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se později promítlo i do jeho tvorby. Měl staršího bratra Daga, který se stal diplomatem, a mladší sestru Margaretu . V letech 1937–40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt či Rakel a uvaděč . Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Göteborského městského divadla , Městského divadla v Malmö a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu . Filmy natáčel od 40. let, mezinárodní věhlas začal získávat koncem 50. let, kdy uvedl snímky Sedmá pečeť a Lesní jahody. Stal se světově nejznámějším švédským filmařem a jeho tvorba se pro mnoho zahraničních diváků stala synonymem pro švédský film vůbec. Bergman pracoval s dlouhodobě stálým štábem a okruhem oblíbených herců, mezi něž patřili Gunnar Björnstrand, Max von Sydow, Erland Josephson, Liv Ullmannová, Harriet Anderssonová,...

Eduard Bakalář

Eduard Bakalář byl český psycholog. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Ve svých publikacích se věnoval zejména problematice psychologických her, partnerských vztahů a situacím po jejich konci, např. porozvodové péči o děti. Měl čtyři děti, jeho druhým synem je publicista Petr Bakalář.

Brigitte Blobel

Brigitte Blobel je německá novinářka a spisovatelka. Vyrostla v Hamburku, studoval divadlo a politické vědy a pracoval ve Frankfurtu nad Mohanem jako redaktorka pro The Associated Press. Brigitte Blobel je podruhé vdaná. Má čtyři děti, po dvou z každého manželství. Nyní žije ve svém rodném městě. Kromě své práce nezávislé novinářky a scenáristky, píše knihy pro mládež a dospělé, za které byla již několikrát oceněna. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brigitte Blobel na německé Wikipedii.

Bonnie Bryant

Bonnie Bryantová se narodila a vyrůstala v New Yorku. Žije se dvěma syny v Greenwich Village. Bonnie Bryant je autorkou více než padesáti knih pro mladé čtenáře, včetně literárního zpracování filmových hitů, jako jsou například Želví nindžové, které napsala pod jménem B.B.Hillerová přijatým v manželství. Knihy z řady Dívky v sedlech začala psát v roce 1986. Ačkoliv na koni jezdila i dříve, jezdeckému sportu se věnovala intenzivně až v době psaní těchto knížek a zjistila, že se učí společně se svými postavami Lisou,Stefi a Carol. Tvrdí, že tyto dívky jsou mnohem lepší jezdkyně než ona. B.Bryantová v rozhovoru udává, že napsala 175 knih, ze kterých 140 pojednává o koních a z nich 111 je součástí série Dívka v sedle. Celkově se jejích knih prodalo na 18 miliónů. Bryantová mluví i o pravidlech literatury pro děti a mládež a o ohlasech svých knih v různých zemích světa.

Blondie

Blondie je kultovní americká rocková skupina, která vznikla v polovině 70. let 20. století na newyorské punkové a new wave scéně. Skupinu založili zpěvačka Debbie Harry a kytarista Chris Stein a rychle se proslavili eklektickou směsicí hudebních stylů, která do jejich tvorby zahrnovala prvky disca, popu, rapu a reggae. Blondie Debutové album s vlastním názvem vyšlo v roce 1976, ale teprve jejich třetí album "Parallel Lines" je katapultovalo k mezinárodní slávě, především díky úspěchu hitového singlu "Heart of Glass". Během své kariéry zaznamenali Blondie několik hitů, které se umístily na předních místech hitparád, včetně "Call Me", "The Tide Is High" a "Rapture", což je zejména jedna z prvních písní s rapem, která se ve Spojených státech dostala na první místo.

Alexander J Bělohlávek

Narozen 14. 4. 1968 v Ostravě. Profesor na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava, soudní tlumočník z německého jazyka. Publikuje na téma mezinárodního, především ekonomického práva v několika jazycích.

Adam Blade

Adam Blade je anglický spisovatel dobrodružné série Beast Quest pro mladší čtenáře. Narodil se v hrabství Kent. Blade neuvádí datum narození, víme, že mu ještě není 30. Rodiče jsou učitelé dějepisu, otec vášnivý amatérský malíř. Od dětství ho obklopovaly otcovy obrazy s náměty historických bitev a s hrdiny, vyobrazenými s heroickými gesty. Otec měl v pracovně nejen obrazy, ale i rozvěšené staré zbraně, meče, štíty a brnění. Takové prostředí formovalo jeho fantazii. Jako chlapec si představoval, kdo asi mohl s mečem bojovat, komu patřila helma, pro koho mistr zbrojíř vykoval zbroj. Tak si vysnil mladého hrdinu Toma, kovářského chlapce, který se stane nejstatečnějším rytířem v bájné zemi Avantia. Tak se zrodil nejen Tom, ale celá plejáda postav a také fantazijních netvorů, příšer a monster, s nimiž se Tom musí utkat. Adam Blade se z nadšeného snílka stal spisovatelem, ale pro hrdinství horuje stejně jako dřív. Pokud právě nepíše, navštěvuje muzea a cestuje po místech, kde se odehrály dávné bitvy. Jeho největší zálibou jsou šerm a fotbal. Stará se o své dva mazlíčky, tarantuli Ziggi a opičku Omara. Tihle tvorečci ho inspirovali v knize Arachnid, vládce pavouků, a Dráp, opičí monstrum. Prý lituje, že nemůže mít také ohnivého draka, ale kdo ví, Adam Blade neztrácí naději, že ho objeví.

Stephen Baxter

Stephen Baxter je britský autor hard science fiction. Vystudoval matematiku a strojařství. Baxterovy příběhy můžeme rozdělit do třech odlišných kategorií líšících se do značné míry stylem vyprávění. Jedna skupina jeho románů se odehrává v daleké budoucnosti. Vývoj postav zde ustupuje do pozadí a přednost má popis nejnovějších vesmírných teorií a myšlenek, jako například Nahá singularita, a velký boj mezi formami života Baryonem a Temnou hmotou. Do této skupiny můžeme řadit například knihy Prstenec a Časupodobné nekonečno . Hlavní postavy příběhů ze současnosti jsou zobrazeny více plasticky s důrazem na vývoj charakteru. Nejčastěji se zabývá alternativní historií snící o tom, čeho mohlo lidstvo dosáhnout ve zkoumání vesmíru. Na rozdíl od ostatních románů nejsou však tyto příběhy příliš optimistické. Tímto stylem jsou psané např. romány Voyage, Titan nebo Moonseed. Každý díl trilogie Manifold se zabývá možným vysvětlení Fermiho paradoxu. Jeho "evoluční" příběhy, jako například román Evolution, jsou novějšího vydání a ukazují autorův vzrůstající zájem o lidskou evoluci. Zdá se, jako by měly kořeny v jeho příbězích psaných na jiné téma, jako jsou Mamut nebo Origin. Jiným stylem je psána jeho trilogie Mamut, zdánlivě pro děti, ale čtená i dospělými. Svými non-fiction esejemi a sloupky přispívá například také do britského magazínu Critical Wave nebo britské sci-fi organizaci Matrix. Napsáno společně s Arthurem C. Clarkem. Napsáno společně s Terry Pratchettem. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stephen Baxter na anglické Wikipedii.

Robert Beránek

Narozen 22.6.1906 v Praze. Ing., odborník na zahrádkářství, práce z oboru.

Otakar Bothe

Učebnice strojírenské technologie.

Maeve Binchy

Maeve Binchyová byla irská spisovatelka. Její díla byla přeložena do 37 jazyků a dosáhla souhrnného nákladu 40 milionů výtisků. Většinou se odehrávala na irském maloměstě a vyznačovala se laskavým humorem, ona sama svou literaturu označovala za „únikovou“. Od roku 1969 pravidelně přispívala svými vtipnými sloupky do deníku The Irish Times. Do literatury vstoupila jako dramatička, svůj první román vydala roku 1982 . Její manžel Gordon Snell byl spisovatelem knih pro děti.

Leo Boček

Narozen 25. 3. 1937 v Chotějovicích. Doc. RNDr., CSc., matematik zaměřující se zejména na diferenciální geometrii a teorii vyučování matematiky. Vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic matematiky pro gymnázia a dalších publikací z oboru.

Jára Beneš

Narozen 5.6.1897 v Praze, zemřel 10.4.1949 ve Vídni. Dirigent a hudební skladatel, autor scénické a filmové hudby.

Heda Bartíková

Heda Bartíková je česká redaktorka, novinářka a spisovatelka. Její tatínek byl spisovatel Alois Hříbal. Po základní škola absolvovala Střední průmyslovou školu zemědělskou, ale zemědělství se nevěnovala. Pracovala jako novinářka, v Kartografii byla techničkou, na tělovýchovné škole ČUV ČSTV působila v roli odborné referentky. V roce 1985 se stala redaktorkou nakladatelství Olympia. Hodně psala, používala také pseudonym Hedy Bartley.. Psala poezii, detektivky, biografii o Páralovi, horrorové a sci-fi povídky. Povídky ji otiskly časopisy Květy, Maska, Magazín Co vás zajímá a další.

George Gordon Byron Byron

Anglický romantický básník.

František Bulánek-Dlouhán

Studoval na reálném gymnáziu v Praze-Libni a poté si zapsal češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Krátce studoval též ve Vídni a Tarbes. V letech 1929–33 působil jako středoškolský profesor v Praze a Prešově, poté pracoval jako redaktor Pražského ilustrovaného zpravodaje. Od roku 1945 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Brázda, později přejmenovaného na Státní zemědělské nakladatelství. Postupně zde řídil periodika Beseda naší rodiny , Český život , Chovatel , Drůbežnictví , Rolnické hlasy , Hospodář JZD . 1953 rovněž složil odbornou zkoušku drůbežnického zootechnika, 1961 odbornou zkoušku včelařskou; je autorem řady příruček o drůbežářství a včelařství. Od 1960 až do penzionování 1966 byl zástupcem ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic nad Vltavou a mj. zde redigoval sborníky vědeckých prací ústavu a další publikace se vztahem k oboru. Publikovat začal ve 20. letech min.st., psal hlavně pod jmény František Bulánek, Franta Dlouhán, František Bulánek-Dlouhán, Dlouhán-Bulánek, František D. Bulánek, František Dl. Bulánek; chlapecké romány psal pod pseud. Karel Černý nebo Karel Zd. Černý; drobné příspěvky podepisoval šiframi D., fd., fbd., -hán-. Autor konvenčních románů pro mládež, jejichž žánrové spektrum se pohybuje v širokém rozmezí od konvenční ženské a dívčí četby přes dobrodružný román pro chlapce až po popularizaci událostí spjatých s národní kulturou. Později byly velmi oblíbené jeho rozsahem nevelké biograficky pojaté prózy o několika českých významných spisovatelích.

Erma Bombeck

Erma Louise Bombecková byla americká humoristka, kterou proslavily humoristické novinové sloupky a fejetony popisující život ženy na předměstí. Později byly vydávány jejich knižní sbírky, které byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Erma Fisteová se narodila v Daytonu v Ohiu. V roce 1949 úspěšně ukončila studia angličtiny na University of Dayton. Tentýž rok zahájila svoji novinářskou kariéru jako reportérka Dayton Journal Herald, nicméně poté, co se vdala za svého přítele ze studií, ředitele školy Billa Bombecka, opustila zaměstnání a vychovávala tři děti, které spolu měli. Když děti odrostly, začala psát humorné sloupky tematicky zaměřené na život ženy v domácnosti na předměstí. Debutovala v roce 1964 v Kettering-Oakwood Times. Placena byla po třech dolarech za sloupek. Jejich popularita byla tak obrovská, že velice rychle začaly vycházet i v dalších novinách a později vycházely třikrát týdně ve více než 700 novinách po celých Státech. Při započtení evropských novin vydávala své sloupky ve více než 800 novinách. Později vznikla řada knižních sbírek těchto sloupků, které se ukázaly být velice úspěšnými bestsellery a byly přeloženy do mnoha dalších jazyků, včetně češtiny a např. němčiny. Vznikl podle nich i sitcom Maggie. V roce 1971 se rodina Bombeckových přestěhovala do Paradise Valley v Arizoně. Zdravotní stav Bombeckové, trpící autozomálně dominantním polycystickým onemocněním ledvin, se postupně zhoršoval. V roce 1996 podstoupila transplantaci ledvin a krátce poté zemřela na pooperační komplikace. Je pohřbena na Woodland Cemetery V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erma Bombeck na anglické Wikipedii.

Cullen Bunn

Americký autor komiksů .

C. J Box

C. J. Box je autorem čtyř románů s postavou wyomingského revírníka Joa Picketta. Jeho prvotina Open Season získala ceny Anthony Award a Los Angeles Times Book Award. Rodák z Wyomingu C. J. Box pracoval jako pomocník na ranči, zeměměřič, průvodce rybářů, novinový reportér a editor na malém městě. Jako prezident a vyšší řídící úředník Rocky Mountain International Corporation nyní žije v Cheyennu, hlavním městě Wyomingu, se svou ženou Laurou a třemi dcerami.

Alois Bauer

Narozen 1.7.1954 ve Šternberku. Pedagog, autor příruček o českém jazyce a literatuře, malíř, grafik, překladatel prací o výtvarném umění. Vystudoval FF UP v Olomouci obor čeština a estetická výchova. Působí jako profesor na gymnáziu, je malířem, grafikem, spisovatelem, překladatelem, vede loutkové divadlo, K literární tvorbě se dostal po roce 1990 Seznam jeho knih přesahuje dvě desítky titulů, je autorem alternativních učebnic , píše knihy pro zájemce o výtvarnou tvorbu , ve stejném oboru i překládá , v poslední době se věnuje i beletrii nebo tvorbě pro děti . Své knihy si sám ilustruje. (Vložil uživatel:

Alfonz Bednár

Alfonz Bednár , okres Trenčín – †9. listopadu 1989, Bratislava), byl slovenský prozaik, scenárista a překladatel anglické a americké literatury, který použil novátorské tvůrčí postupy při zobrazování společenské situace po druhé světové válce. Obohatil též literární zpracování Slovenského národního povstání. Je autorem scénáře jednoho z nejuznávanějších snímků slovenské kinematografie Slnko v sieti. Alfonz Bednár se narodil v početné rolnické rodině. Na univerzitách v Praze a v Bratislavě vystudoval klasickou filologii, češtinu a slovenštinu. Poté krátce vyučoval na středních školách, ale nakonec působil jako novinář a do roku 1980 jako dramaturg Čs. státního filmu v Bratislavě. V druhé polovině šedesátých let se začal Bednár orientovat na současnost. Svými knihami kladl nepříjemné otázky socialistické přítomnosti. Satiricky a ironicky pranýřoval nedostatky každodenní hovorové slovenštiny, nevhodná slova, zažité slovní mechanismy, nesmyslné slogany a zvláště významovou prázdnotu šlágrových textů. Zvolil si formu alegorie a satiry. Jeho knihy z toho období jsou kritikou lidí moderní doby, kterým chybí pozitivní vnitřní síly a citové rodinné vazby. Napsal také cestopis a je autorem několika televizních a filmových scénářů. V roce 1963 pořídil Alfonz Bednár první svazek Dějin slovenské literatury, vysokoškolské učebnice, v níž uplatnil osobitý pohled na problematiku a novou koncepci literárních dějin.

Zygmunt Bauman

Zygmunt Bauman byl polsko-britský sociolog židovského původu, který žil od roku 1971 ve Velké Británii. Byl známý pro svou analýzu souvislostí mezi modernitou a holocaustem a úvahy o postmoderním konzumerismu. Narodil se v Poznani v roce 1925 v polské židovské rodině. Po okupaci Polska nacistickým Německem za druhé světové války uprchl do Sovětského svazu. Později sloužil v První armádě polského vojska , která byla kontrolována Sověty. Zúčastnil se bojů o Kołobrzeg a o Berlín. V 1AWP působil jako politický důstojník. Podle polooficiálního prohlášení polského historika z Ústavu národní paměti, které bylo uveřejněno v květnu 2006 v konzervativním časopise Ozon, působil Bauman v letech 1945 až 1953 ve vojenských oddílech tzv. Jednotek vnitřní bezpečnosti , které byly určeny k odhalování a potírání antikomunistických, ukrajinských a německých podzemních hnutí. Podle zmíněného časopisu se Bauman vyznamenal jako velitel jednotky, která zatkla velký počet protikomunistických bojovníků a byl za to vyznamenán polským Válečným křížem v roce 1950. V článku časopisu Ozon se také uvádí, že Bauman byl v letech 1945–1948 informátorem Vojenské rozvědky. V KBW dosáhl Bauman hodnosti rovnající se majorovi, ale v roce 1953 byl propuštěn za to, že se jeho otec pokusil emigrovat do Izraele. To vedlo k několika vážným nedorozuměním mezi otcem a synem, který nejen nesdílel otcovo nadšení pro sionismus, ale byl doslova zatvrzelým anti-sionistou. Po skončení 2. světové války začal studovat sociologii na varšavské Akademii sociálních věd, později přešel na studia filosofie, protože sociologie byla mezitím zrušena jako buržoazní učební obor. Po dokončení vysokoškolského vzdělání nastoupil na Varšavskou univerzitu, kde byl zaměstnán až do roku 1968. Po březnu 1968 byl spolu s řadou svých kolegů i pro svůj židovský původ vyhoze...

Zora Beráková

Zora Beráková, občanským jménem Schillová je česká spisovatelka a překladatelka z ruštiny, němčiny, lužické srbštiny a maďarštiny. Je především autorkou historických románů a detektivních povídek, dříve psala i příběhy pro děti a poezii. Narodila se ve Vsetíně, kde byl její otec JUDr. Václav Berák v letech 1920–1926 okresním hejtmanem. Po přestěhování do Prahy v roce 1926 zde absolvovala reálné gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici, krátce studovala ve Francii na dívčím gymnáziu v Besançonu. Za okupace studovala na Škole užitých umění a na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze . Po válce působila nějakou dobu jako tlumočnice v Německu v oblasti Horní a Dolní Lužice. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si zvolila obor srovnávací literatura a slovanská filologie. Studia ukončila roku 1949 doktorátem , poté pracovala na ministerstvu informací a osvěty. Později se věnovala pouze překladatelské činnosti a literární tvorbě. Jako překladatelka též spolupracovala s rozhlasem, televizí a filmem. Byla dvakrát vdaná, má tři syny. Publikuje pod svým dívčím jménem . Psala rovněž pod pseudonymem Zora O. Prokopová. Je členkou Obce spisovatelů, Literárního klubu K89, Obce překladatelů a AIEP . Za román Konec hodokvasu dostala v roce 2005 cenu Františka Langera. Zpočátku publikovala v různých časopisech a novinách, jako např. Dětská neděle, Stráž severu, Věstník Československého svazu žen, Pionýr, Sedmička a Větrník. Její první knižní publikací byla básnická sbírka Tři nejkrásnější , knižní tvorbu pro děti zahájila novelou Smaragdový ostrov . Později se věnovala psaní prózy pro dospělé, zejména detektivním povídkám a historickým románům. Přeložila kolem padesáti prozaických i básnických děl z různých jaz...

Zdeněk Beneš

Zdeněk Beneš je český historik. Zdeněk Beneš letech 1967–1971 se vyučil tiskařem, v roce 1972 složil maturitní zkoušku. Mezi léty 1974–1979 vystudoval filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1980 složil rigorózní zkoušku, v roce 1988 získal titul kandidáta věd, v roce 1994 se habiloval a v roce 2002 byl jmenován profesorem českých dějin. V současnosti pracuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je členem Česko-německé komise historiků.

Willy Breinholst

Dánský spisovatel a scenárista.

Vlado Burian

Narodil se roku 1923. Malíř, hoteliér a publicista.

Valerij Jakovlevič Brjusov

Ruský básník, prozaik a literární vědec.

Tilly Bagshawe

Tilly Bagshave přišla v osmnácti letech do Cambridge s desetiměsíční dcerou. V šestadvaceti se stala nejmladší spolumajitelkou jedné z nejprestižnějších firem hledajících talentované lidi. Píše pro The Times, Daily Mail a Evening Standard. Její prvotina Zbožňovaná se stala bestsellerem ve Velké Británii i Spojených státech. Žije s rodinou střídavě v Los Angeles a v Londýně. Tilly je mladší sestrou oblíbené spisovatelky Louisy Bagshawe.

Saul Bellow

Saul Bellow, vlastním jménem Solomon Bellows byl americký židovský spisovatel; jedna z nejvýznamnějších osobností americké prózy 20. století. Saul Bellow se narodil v Lachine, místní části Montréalu, krátce poté, co jeho rodiče emigrovali z Petrohradu. Dětství strávil na předměstí Chicaga, kam se rodina přestěhovala. Vyrůstal v ghettu a naučil se mnoha jazykům; uměl anglicky, francouzsky, hebrejsky. Rodiče pocházeli z Ruska – byl ovlivněn ruskou literaturou 19. století, ale od mládí na něj působila také četba bible a dramat Williama Shakespeara. Začal studovat na Chicagské univerzitě, ale později přešel na Northwestern University. Původně chtěl studovat literaturu, ale kvůli antisemitským náladám, které údajně vládly na katedře Chicagské univerzity, si zvolil studium sociologie a antropologie. V roce 1941 získal americké občanství a v době vojenské služby během 2. světové války napsal svůj první román Rozkolísaný člověk. Později pracoval jako profesor antropologie, působil zejména na Chicagské univerzitě, ale po obrovském literárním úspěchu svých románů přednášel na řadě univerzit ve Spojených státech i zahraničí. Ačkoli byly jeho první romány kladně přijaty literární kritikou, příliš se neprodávaly. Teprve román Herzog, vydaný v roce 1964, se i přesto, že jde o závažné dílo, dostal na seznam bestsellerů a zajistil mu, společně s dalšími romány 60. a 70. let, světový věhlas. Za svoje románové dílo získal řadu literárních cen, včetně těch nejvýznamnějších: v roce 1975 dostal Pulitzerovu cenu za román Humboldtův dar; v roce 1976 obdržel Nobelovu ceny za literaturu – za pochopení situace člověka a jemnou analýzu současné kultury, která se projevuje v jeho díle. Byl také prvním romanopiscem, který obdržel třikrát Národní knižní cenu . Saul Bellow byl pětkrát ženat; jeho čtvrtou ženou byla matematička rumunského původu Alexandra Ionescu Tulcea, s níž...

Richard Evelyn Byrd

Richard Evelyn Byrd byl americký polární badatel a letec. Jako první přeletěl dne 9. května 1926 letadlem Fokker F.VIIa/3m severní pól, což však bylo následně zpochybněno. Jen tři dni po něm – 12. května – uskutečnil přelet pólu i Roald Amundsen s Američanem Ellsworthem a Italem Umbertem Nobilem vzducholodí Norge. Roku 1929 pak Byrd vykonal první let nad jižním pólem. Roku 1928 zahájil své jihopolární výpravy, neboť byl přesvědčen, že Antarktida je souvislá pevnina. Objevil při nich mnoho neznámých území a pohoří. Tyto výpravy přinesly cenné poznatky meteorologické a glaciologické. V letech 1946 až 1947 stál v čele největší polární výpravy v dějinách, Operace Highjump. Byrd patřil k průkopníkům leteckého průzkumu polárních oblastí, a zejména jeho antarktické výpravy znamenaly velký přínos k poznání šestého světadílu.

Michelangelo Buonarroti

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni často označovaný jen jako Michelangelo byl italský sochař, architekt, malíř, básník a přední představitel vrcholné italské renesance a manýrismu. Jeho nejslavnější díla jsou monumentální socha Davida a malířská výzdoba Sixtinské kaple. Michelangelo žil a tvořil téměř celé století. Po celý život byl velmi pracovitý, pracoval ještě šest dnů před svou smrtí. Žil v bouřlivých časech, kdy bylo smeteno středověké náboženství a začala reformace. Byl umělcem, který se dokázal této době přizpůsobit a geniálně ji ztvárnit ve svých dílech. Michelangelo Buonarroti se narodil dne 6. března 1475 v malém městě Caprese v údolí Valtiberina poblíž Arezza v Toskánsku. Byl jedním z pěti synů v rodině Florenťana Lodovica Di Leonarda Buonarrotiho Simoniho. Jeho otec v době Michelangelova narození od podzimu 1474 po dobu šesti měsíců zastával funkci podesty obce Chiusi della Verna a také správce hradu Caprese. Matka se jmenovala Franceska di Neri di Miniato del Sera a Michelangelo byl jejím druhorozeným synem. Rodina Buonarroti patřila do florentského patriciátu a nikdo z jejich příslušníků se nevěnoval umělecké kariéře, která nebyla v souladu s jejich postavením. Buonarrotiové totiž zastávali především pozice ve veřejných úřadech. Rodina měla vlastní erb a sponzorovala kapli v bazilice Santa Croce . V době Michelangelova narození však rodina trpěla nedostatkem financí. Funkce podesty byla jen malým politickým úkolem, kterým se otec pro svou rodinu snažil zajistit slušný život. Otec dokonce zchudl tak, že se chystal zbavit svého privilegia florentského občana. Již na konci března po Michelangelově narození skončilo otcovi funkční období podesty v Chiusi della Verna. Rodina se proto vrátila zpět do Settignana ve Florencii. Zde byl Michelangelo jako novorozeně předán do péče místní chůvy. Settignano bylo městem kameníků. Pískove...

Michail Aleksandrovič Bulatov