Výpis všech autorů

Hynek Bernard

Narozen 23. 5. 1972. Dokumentarista, filmový režisér a scenárista. Též motorkář.

Hugo Adolf Bernatzik

Rakuský etnolog.

Hilaire Belloc

Hilaire Joseph Pierre Belloc byl britský spisovatel francouzského původu. Belloc byl synem právníka a studoval na Oxfordu a na Gray’s Inn v Londýně. V letech 1906 až 1910 byl členem parlamentu. V této době začal působit také jako novinář. Spolu s Chestertonem byl Belloc zástupcem katolicismu a oponentem Shawa a Wellse. Belloc během svého života publikoval přes sto titulů různých žánrů. Zemřel několik dní před svými 83. narozeninami. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hilaire Belloc na německé Wikipedii.

Herbert Bischof

Ovocnář, práce z oboru.

Herb Alpert & The Tijuana Brass

Herb Alpert & The Tijuana Brass v čele s trumpetistou Herbem Alpertem se v 60. letech významně podíleli na popularizaci latinsky laděné pop music. Alpert spolu s Jerrym Mossem založil nahrávací společnost A&M Records a zvuk jeho kapely se stal synonymem počátečního úspěchu této značky. Jejich jedinečná směs jazzu, latiny, popu a žánrů easy listening zaujala publikum a vedla k výraznému komerčnímu úspěchu. Album skupiny "Whipped Cream & Other Delights" z roku 1965 se stalo hitem, jehož hlavním tahákem byl singl "A Taste of Honey", který získal cenu Grammy za nahrávku roku.

Henry G Bieler

Henry G. Bieler byl prominentní americký lékař, proslavil se díky knize V potravě je lék, která obhajuje léčbu onemocnění potravinami. Je uznáván jako průkopník v alternativní medicíně, používal non-farmaceutické prostředky, terapii na bázi stravy k léčbě různých onemocnění včetně astmatu, cukrovky a rakoviny.

Henry Bordeaux

Henry Bordeaux byl francouzský spisovatel a právník.

Henri Brunel

Bývalý ředitel gymnázia Henri Brunel byl profesorem jógy více než 30 let. Jmenovitě je autorem knih Kočičí metoda: Relaxace, jóga, meditace – průvodce relaxací pro ty, kdo nemají čas, Nejkrásnější povídky zenu , Svěřuji své stopy mrakům , Nálada zenu , Rok zenu a Kojabaši, Kočičí mistr zenu , která je z česky přeložených nejznámější. Něco o zenu: „Je třeba dobře vyprázdnit šálek, chceme-li ho naplnit“, říká mistr čaje. Vycházejíce z Japonska, Číny, Indie a Tibetu, nás autor těmito povídkami přenáší k tísiciletým myšlenkám, které čistí ducha, převracejí způsob myšlení, zametají předsudky. Henri Brunel je ponechává přizpůsobené našemu vnímání, přepsal je, udělal hranici mezi dvěma dobami a dvěma světy. Čtenář v nich najde náhle jiný pohled na život a potěšení z přečtení těchto nádherných příběhů.

Henri Bosco

Henri Bosco byl francouzský spisovatel. V roce 1909 vystudoval Université Grenoble-Alpes, bojoval v první světové válce a získal Croix de guerre. Pracoval jako učitel francouzštiny v Bělehradě, Neapoli a Rabatu, zabýval se také hudbou a klasickou filologií. Dožil se 87 let a podle svého přání byl pohřben v Lourmarinu. Byl představitelem regionální literatury, jeho tvorba je spojena s přírodou jihovýchodní Francie. Nezkrotnou krajinu Camargue a svéráznou mentalitu místních venkovanů popsal ve své nejslavnější knize Měsíční pahorek v dlani. Vedle fantaskní a lyricky laděné prózy se věnoval také poezii a dětské literatuře. Podle jeho předlohy vznikl televizní seriál L'Âne Culotte. V roce 1945 získal Renaudotovu cenu za román Já, Pascal Dérivat . V roce 1953 mu byla udělena Grand prix national des Lettres a v roce 1973 Řád čestné legie. Byl také nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Pocházel z rodiny piemontských přistěhovalců, jeho příbuzným byl svatý Jan Bosco.

Helena Boguszewska

Helena Boguszewska – polska spisovatelka.

Helena Benkovská

Spoluautorka pracovních sešitů fyziky.

Helen Balls

Heidi Betts

Americká autorka milostných románů.

Harmon Hartzell Bro

Americký filozof a teolog, publikace o Edgaru Cayceovi.

Hans Bauer

Hans Bauer byl německý fotbalista, který reprezentoval Německou spolkovou republiku. Nastupoval především na postu obránce. S německou reprezentací se stal mistrem světa roku 1954, na vítězném šampionátu odehrál dvě utkání ze šesti. V národním týmu působil v letech 1951–1958, za tu dobu v něm odehrál 5 zápasů. V letech 1948–1959 působil v klubu FC Bayern Mnichov. V sezóně 1956/57 s ním vyhrál německý pohár.

Hana Baštýřová

Dokumentátorka Národního památkového ústavu, práce z oboru.

Halina Bielińska

Halima Bashir

Halíma Bašír je súdánská lékařka a spisovatelka, autorka Slz pouště, knihy vzpomínek na genocidní konflikt v Dárfúru z pohledu místních žen. Jako lékařka působila na dárfúrském venkově, dokud si jí nezačaly všímat súdánské bezpečnostní složky poté, co orgánům OSN nahlásila útok džandžavídů proti místní škole. Později se přestěhovala do Spojeného království, kde získala azyl a dále se věnuje aktivismu a kritice vlády Umara al-Bašíra. V roce 2010 získala cenu Anny Politkovské.

Hal Zina Bennett

Psycholog a profesionální spisovatel.

Gwenda Bond

Gwenda Bond je na seznamu New York Times mezi autory bestsellerových románů. V zahraničí vyšly knihy o Lois Lane, trilogie Cirque American a první oficiální román Stranger Things, Temný experiment.

Gustavo Adolfo Bécquer

Gustavo Adolfo Bécquer byl španělský pozdně romantický básník a prozaik. Bécquer pocházel z rodiny poměrně známého malíře, už od mládí se zabýval literaturou. Snažil se živit pouze poesií, nebyl ale úspěšný a zemřel v bídě. Jeho básně převážně s tematikou romantické rozervanosti a melancholie vynikají výrazovou jednoduchostí a návazností na tradice španělské poesie, patří k nejlepším dílům španělské lyriky 19. století. K jeho hlavním dílům patří Rýmy , které formou krátkých, formálně i jazykově jednoduchých, přesto velmi melodických lyrických básní reflektují postupný vývoj milostného vztahu. Tento básnický cyklus, ovlivněný dílem Heinricha Heineho, patří k základům moderní španělské poesie. Jeho novely mají buď venkovskou tematiku nebo jde o převyprávění španělských pověstí .

Guillem Balagué

Guillem Balagué je španělský fotbalový novinář, autor knih o sportovcích.

Graham Bateman

Graham Bateman získal doktorát na londýnské univerzitě. Jako autor nebo redaktor se podílel na tvorbě nesčetných jedno- i vícesvazkových přírodovědných a zeměpisných slovníků, encyklopedií a příruček. Bohaté zkušenosti nutné k přípravě knihy Zeměpis světa získal při práci hlavního redaktora jedenáctisvazkového díla Illustrated Encyclopedia of World Geography vydaného nakladatelstvím Oxford University Press

Grace Bumbry

Grace Bumbry je uznávaná americká operní pěvkyně, proslulá svým bohatým mezzosopránovým hlasem, který v pozdějším období své kariéry rozšířila do sopránového rozsahu. Narodila se 4. ledna 1937 v St. Louis ve státě Missouri a koncem 50. a v 60. letech 20. století dosáhla mezinárodního uznání. Bumbryová patřila k předním operním osobnostem své doby a byla klíčovou postavou při prolamování rasových bariér ve světě opery. V roce 1961 se zapsala do historie, když jako první černošská pěvkyně vystoupila na Bayreuthských slavnostech v roli Venuše ve Wagnerově opeře "Tannhäuser", což byl pro barevné umělce přelomový okamžik.

Giuseppe Bonaviri

Joseph Bonaviri byl spisovatel a básník.

Gill Bridgewater

Autorka příruček o zahradách a truhlářství.

Gerry Bailey

Autor publikací pro děti, zaměřený na výchovu k finanční gramotnosti.

Gerhard Friedrich Basner

Basner je jedním z nejplodnějších a nejvýznamnějších německých autorů, píšící převážně sešitové romány typu western, a to pod celou řadou pseudonymů.

Gerhard Bläske

Německý novinář, autor turistického průvodce.

George Beard

Fiktivní postava studenta.

Gene Brewer

Gene Brewer vystudoval chemii na DePauw University a biochemii na University of Wisconsin-Madison, kde se seznámil se svou manželkou Karen. Poté co se na několika odborných pracovištích věnoval výzkumu replikace DNA a buněčného dělení, rozhodl se pro spisovatelské povolání. Svůj první román – inspirovaný knihou Olivera Sackse Muž, který si pletl svou ženu s kloboukem, v níž tento věhlasný americký neurolog britského původu popisuje své nejzajímavější psychiatrické případy – začal psát už v roce 1989, pod titulem K-PAX však vyšel až o šest let později. Za dalších šest let se příběh dočkal jak filmové verze – česky pod titulem Svět podle Prota , tak pokračování v podobě románu Na světelném paprsku. Trilogii o protovi, nevšedním bláznu uprostřed bláznivého světa, završily Protovy světy, vydané ve Velké Británii v roce 2002; po nich následovala kniha vyprávění o tom, jak trilogie vznikla, tištěná podoba scénáře k filmu a titul K-PAX IV: Nový návštěvník ze souhvězdí Lyry. Gene Brewer, rovněž mj. autor knih pro mládež, pobývá se svou ženou a dalmatinkou Kytkou střídavě ve Vermountu a v New York City.

Garrett Birkhoff

Garrett Birkhoff byl americký matematik, syn jiného slavného matematika George Davida Birkhoffa. Birkhoff studoval mezi lety 1928 a 1932 na Harvard University. Po ukončení tohoto studia odešel na Cambridge University studovat matematickou fyziku ale v průběhu studia ji opustil a nakonec vystudoval abstraktní algebru pod vedením Philipa Halla. Ačkoli tituly získané studiem v Británii nebyly v USA Birkhoffovi uznány, získal přesto místo učitele na Harvard University, kde zůstal až do konce své matematické kariéry. Ve 30. a počátkem 40. let se Birkhoff zabýval abstraktní algebrou. Spolu se svými kolegy Marshallem Stonem a Saundersem MacLanem publikoval mnoho článků a několik knih o této tematice. Nejvýznamnější z těchto prací jsou Lattice Theory , A Survey of Modern Algebra , Algebra a zejména článek On the Structure of Abstract Algebras , v němž položil základy univerzální algebry. Během druhé světové války a po ní se Birkhoffův zájem přesunul k aplikované matematice. Za války pracoval na radarovém zaměřování a balistice. V padesátých letech napsal několik článků o hydrodynamice. Spolu se svým přítelem Johnem von Neumannem se začal zajímat o konstruování prvních elektronických počítačů. Pracoval také pro firmu General Motors a při této práci rozvinul několik numerických výpočtových metod jako například reprezentace hladkých křivek kubickým splinem. Birkhoff publikoval více než 200 článků a vedl více než 50 doktorandů. Byl členem National Academy of Sciences a American Academy of Arts and Sciences.

Gabrielle Boiselle

Po několika letech, kdy pracovala jako novinářka, se Gabrielle Boiselle vrátila ke svým dvěma prvním láskám: fotografii a koním. Roku 1984 vydala první kalendář s nádhernými fotografiemi arabských koní. Výjimečná umělecká citlivost spolu s dokonalou technikou německou fotografku proslavila: patří dnes k nejuznávanějším světovým umělcům v náročné a velmi mimořádné oblasti fotografie koní.

Friedrich Bohlmann

Dietolog, poradce v oblasti výživy, specializovaný novinář.

Fred Bunzl

Spoluautor učebnic němčiny a angličtiny, překlady do němčiny.

Franz Bauer

Narozen v Poběžovicích, po odsunu žil v Německu, zemřel v Bambergu. Středoškolský učitel, autor publikací o vztazích Čechů a Němců.

František Bulín

František Buben

Narozen 14.12.1880 v Kornicích u Litomyšle, zemřel 12.7.1956 v Chrudimi. Bytový architekt, literatura z oboru.

František Brzoň

Narozen 19. 8. 1923 v Humpolci, zemřel 5. 10. 2004. Pedagog, regionální spisovatel a básník, životopisné monografie, lyrické básně, novinové články.

František Brabec

Narozen 13. 11. 1905 v Praze, zemřel 30. 1. 1992 tamtéž. Ekonom, profesor katedry ekonomiky a řízení, elektrotechnik a projektant, práce a překlady z oboru.

František Bohuslav

Narozen 27.9.1882 v Praze, zemřel 4.5.1953 tamtéž. Herec, básně, hry, vzpomínky, též psal slovinsky.

František Blaščík

Narozen 16.6.1927 v Gelnici, okr. Spišská Nová Ves. Vysokoškolský pedagog, strojní inženýr, zaměřuje se na oblast tváření, slévárenství, svařování a automatizaci pracovišť.

František Bláha

Narozen 9.6.1896 v Písku, zemřel 26.3.1979 v Praze. MUDr., lékař, primář gynekologie, profesor organizace zdravotnictví, organizátor sokolského hnutí, literatura z oboru.

František Ber

* 15. července 1872 Stádlec u Tábor † 1. dubna 1943 Dachau František Bernard Vaněk byl český kněz, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Kněz, kazatel, redaktor a publicista František Bernard Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekuován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku \"Vlaštovky se vracejí\". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.

Frank Boldt

Frank Boldt byl německý historik a slavista, překladatel, pedagog na Západočeské univerzitě v Plzni a Univerzitě Karlově v Praze. Vystudoval v Německu a v Praze historii a slavistiku. Na univerzitě v Heidelbergu byl žákem Dmitrije Čiževského, spoluzakladatele pražské lingvistické školy. V roce 1992 se vzdal německého státního občanství a přijal občanství československé a později české. Usadil se v Chebu, kde založil Nadaci Evropské Comenium, odvozené z odkazu Jana Amose Komenského, kterého obdivoval a ve svém díle i rozhovorech se na něj často odkazoval. Zde pořádal také každé léto Akademické letní školy, kam zval Čechy, Němce ke společnému dialogu o minulosti, současnosti, ale i přítomnosti. Byl jednou z největších osobností regionu po Sametové revoluci. Původně ač srdcem i duší Sociální demokrat, a on se zasadil o o to, aby se Chebané dodatečně vyrovnali s minulostí německých Sociálních demokratů v Chebu umístěním pamětní desky na budovu, kde před 2. světovou válkou strana sídlila . Po nějaké době se rozhodl „znovuobnovit” chebskou pobočku Strany zelených v Chebu, které se snažil dát know how Německé Strany Zelených. Místní organizaci však doslova „zvedl z popela” a pravděpodobně by byl v komunálních volbách v říjnu 2006 zvolen do městského zastupitelstva, kdyby pouhé dva týdny před volbami neumřel na velmi rychle postupující rakovinu, která dle slov jeho oddané ošetřovatelky a spolustranice Renaty Křížové, „postihla to nejcennější – tedy mozek”. Frank Boldt byl jednou z nejvýraznějších osob města, ale i Česko-německých vztahů obecně. Nebylo mu zatěžko například pokoušet se o komunikaci se všemi rozmanitými lidmi – rád si popovídal s intelektuály, ale i s obyčejnými lidmi. „Jeho centrum Nadace Evropské Comenium, které vybudoval z bývalé koželužny na břehu řeky Ohře se stala příjemnou oázou, k...

Frank Bettger

Frank Bettger, rodným jménem Franklin Lyle "Frank" Bettger byl americký hráč baseballu, pojišťovací agent a autor knih o osobnostním rozvoji. Jeho syn Lyle Stathem Bettger byl známý herec v 50. až 80. letech 20. století. Frank Bettger měl těžké dětství, byl často nemocný a měl slabé klasické školní vzdělání. V 11 letech mu zemřel otec. Začal prodávat noviny, aby pomohl své matce v chodu domácnosti, která se mimo něj, starala o další čtyři děti. Jak napsal v knize Škola úspěchu: „Mnohdy jsme k večeři neměli co jíst, leda ovesnou kaši a mléko.“ Ve 12 letech mu byl inspirací kulturista Eugen Sandow, přesto se začal více věnovat baseballu a fotbalu na Základní škole James G. Blaine . Pracoval jako instalatérský pomocník s příjmem 8 USD za týden. Později získal práci u společnosti American Radiator Company, kde zatloukal bedny se zbožím. Ve 14 letech získal místo u inkasní společnosti ve Filadelfii, kdy jezdil na kole po městě a vybíral splátky. V roce 1905 začal hrát baseball za tým All-Professionals z Filadelfie, kde byl zaspán pod jménem „Frank Betcher“. V roce 1906 hrál za městský tým Bridgeton z New Jersey, na pozici shortstop. Byl požádán, aby hrál za McDaniel’s Saloon proti Donahue’s Saloon ve Filadelfii. Zde si jej všiml Red Donahue, majitel týmu a nadhazovač, který přesvědčil vedení týmu Johnstown , aby jej koupili. Z tohoto týmu, kde měl 175 USD za měsíc, byl v roce 1907 vyloučen. Když se zklamaný zeptal manažera týmu Berta Conna, proč byl z klubu vyloučen, dostal odpověď, že: „Je líný a málo nadšený pro hru." Bettger řekl manažerovi: „Jen se snažím skrýt svou nervozitu." Manažer mu poradil, aby zkusil něco jiného, protože to, co předvádí, moc nefunguje a ať bude dělat cokoliv, musí do toho dát více energie a nadšení. Nastoupil do týmu Haverhill , krátce hrál...

François Baudot

François Baudot patří k předním francouzským odborníkům na módu a styl. Pracuje jako redakční poradce časopisu Elle a napsal řadu monografií o slavných módních návrhářích.

Franco Bonisolli

Franco Bonisolli byl italský operní tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou intenzitou. Narodil se 25. května 1938 v italském Roveretu a svou kariéru zahájil počátkem 60. let 20. století po dokončení hudebních studií. Bonisolli si rychle získal uznání díky své interpretaci belcantového repertoáru i Verdiho a Pucciniho rolí. Jeho pěvecké umění se hodilo zejména pro náročné role italského a francouzského operního kánonu.

Ferdinand Bučina

Ferdinand Bučina byl český fotograf a filmař. Narodil se v Nuslích u Prahy v rodině obchodníka s potravinami Josefa Bučiny a jeho manželky Marie, rozené Špičkové. Později se rodina přestěhovala na Smíchov. V jedenácti letech se stal členem skautského oddílu. Zde si vytvořil vztah k přírodě i skautskou hierarchii životních hodnot. Našel tu celoživotní přátele, například budoucího keramika Jana Kutálka, i svou budoucí manželku Vlastu Sychrovskou. Ze skautského prostředí rovněž pocházejí první Bučinovy fotografie z poloviny dvacátých let. Od roku 1920 studoval na smíchovském gymnáziu, kde 8. června 1928 úspěšně odmaturoval. Na přání rodičů se zapsal ke studiu na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po dvou letech ale studia zanechal. Poté pracoval v obchodě svého otce. V roce 1936 se oženil a se svou ženou Vlastou plánovali svatební cestu do Bolívie ve spolupráci s františkánským misionářem a Česko - bolivijskou obchodní společností. Pro tuto cestu si zakoupil dvouokou zrcadlovku Rolleiflex a reportážní filmovou kameru Zeiss Ikon Kinamo na film 35 mm. Výprava byla pro obavy rodičů o rok odložena a novomanželé se vydali na svatební cestu na Podkarpatskou Rus. Pro převážení fotografické a filmové techniky měli místního průvodce s huculským koníkem. Během cesty pořídil řadu fotografií a filmových reportáží. Negativy vždy jednou za čas v improvizovaných podmínkách vyvolal a zajímavé náměty doplnil doprovodnými texty a odeslal do pražských redakcí, takže byly ještě před návratem novomanželů publikovány v tisku i ve filmu . Například fotografie, které pořídil 9. června v užhorodské cikánské škole vyšly v časopisu Ahoj, který si autor ještě na Ukrajině zakoupil o necelé tři týdny později. Tématy Bučinových fotografií byla nejen krajina a příroda ale též motivy etnografické a sociální, jako jsou práce vorařů, život na horských ...

Fenton S Bresler

Britský právník, novinář, spisovatel.

Felix Barker

Britský novinář, historik, divadelní a filmový kritik a spisovatel. Autor populárně-naučné literatury se zaměřením na historii.

F. A Brabec

Narozen 30. 11. 1954 v Praze. Filmový režisér, kameraman a scenárista.

F. A Borovský

Ezio Bolis

Eva Bílková

PhDr. Eva Bílková se narodila 11. srpna 1955 v Jičíně, žila s rodiči v Sedlištích u Libáně. Vystudovala jičínské gymnázium, kde maturovala v r. 1974 a poté Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-dějepis. Již od gymnaziálních let se jako dobrovolná brigádnice účastnila záchrany zámku ve Starých Hradech u Libáně, kde se setkala s řadou lidí, které na sebe před odstřelem zachráněná památka, v níž našel prostory nejprve pro depozitáře a později pro samostatné pracoviště Literární archiv Památníku národního písemnictví, začala připoutávat. Zájmy Evy Horáčkové, od roku 1980 provdané Bílkové, tak směřovaly k literatuře, literární a regionální historii. Po obhájení rozsáhlé a oceňované diplomové práce zabývající se nakladatelstvím Družstevní práce – pozdějším Odeonem – složila ještě rigorózní zkoušky a získala titul PhDr. Mezitím začala pracovat v Literárním archivu PNP nejprve ve studovně pražského ústředí a potom, co se uvolnilo místo ve Východočeském kraji, konečně ve Starých Hradech. V první polovině 80. let se věnovala výchově dvou dcer a péči o rodinné zázemí. Tato konstelace a vrozená obětavost Evy Bílkové nepřála sice soustředěné vědecké práci, ale všechny volné chvíle věnovala organizování a zajišťování kulturního života na zámku, který se stal kulturním centrem pomezí východních a středních Čech. Jako předsedkyně Osvětové besedy nesla zodpovědnost za mnohdy komunistickému režimu nepohodlné akce, na něž ovšem chodily desítky a stovky návštěvníků. Po roce 1989 organizování výstav, besed, koncertů a literárních pořadů na již zrekonstruovaném zámku pokračovalo. Eva Bílková, od r. 2001 vedoucí starohradského pracoviště LA PNP, se postupně vracela i k vědecké práci, když k řadě inventářů uspořádaných fondů (mj. zpřístupnila veřejnosti osobní pozůstalosti Jindřicha Fleischnera, Jiřího M. Paláta, Václava Prokůpka, Šárky Smazalové, Jana Šamala, ve spolupráci s dalšími Věnceslava Metelky, Karla Sellnera, Antala Staška, Vítězslava Nezvala; nakladate...

Eva Bilíková

PhDr. Narodila se 31. března 1955 a žije v Brně. Je autorkou učebnic němčiny a latiny.

Ervína Brokešová

Narodila se v rodině docenta ekonomie a dvorního rady Jana Leopolda Brokeše a jeho ženy Marie, rozené Pacholíkové, která byla klavíristkou. Dětství prožila v Netvořicích u Benešova. Zde absolvovala první hodiny hry na housle. Otec podporoval její talent a poslal ji v jejích osmi letech do hudební školy Rudolfa Anděla. Prvních koncertních úspěchů dosáhla v roce 1917, kdy vystoupila na sérii koncertů k narozeninám císaře Karla I. S Mozartovým koncertem D dur KV 211 a Cikánskými melodiemi Pabla de Sarasate vystoupila 3. listopadu 1917 v Pardubicích, 4. listopadu v Benešově a 22. listopadu v Praze. Dne 4. července 1925 se provdala za spisovatele Karla Josefa Beneše. Benešův román Uloupený život, který vyšel v roce 1935, měl mezinárodní úspěch a byl zfilmován v roce 1939 ve Velké Británii. Za honorář si manželé postavili domek v Rožmitále pod Třemšínem. Po okupaci Československa se manželé zapojili do odbojové činnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme. Karel Josef Beneš byl v prosinci 1940 zatčen. Jeho žena pak absolvovala řadu výslechů. Navzdory tomu pokračovala v odbojové činnosti pod krycím jménem Foška jako spojka mezi Prahou a Rožmitálem. Mimo to se pokoušela navštěvovat vězněného manžela, aby mu ulehčila jeho věznění. Podařilo se jí proniknout i na soudní řízení v Drážďanech v roce 1944, kde byl jejímu muži původně navrhován trest smrti. Nakonec byl odsouzen k sedmi letům žaláře. Z nacistického vězení se šťastně vrátil v květnu 1945. V červenci 1945 se Beneš podílel na druhém vydání programového prohlášení Petičního výboru Věrni zůstaneme Za svobodu do nové Československé republiky. Když byli po Únoru 1948 někteří účastníci protinacistického odboje opět uvězněni, Karel J. Beneš požádal o předčasné penzionování a manželé Benešovi se stáhli do ústraní do Rožmitálu. Ervína Brokešová ukončila svou hudební kariéru a pomáhala svému manželovi přepisovat jeho rukopisy. Po manželově smrti žila v Rožmitále sama díky pomoci sousedů a přátel. Zemřela 19. října 1...

Erik Bouza

Narozen 21.3.1926 v Úpici, zemřel 1.1.1986 v Opočně. PhDr., archivář, práce z oboru, překlad z němčiny.

Erik Baláž

Erik Baláž je slovenský ekolog, aktivista, režisér, autor knih o ochraně přírody a politik. Narodil se ve Stropkově, vystudoval obor Ekologie lesa na Lesnické fakultě Technické univerzity ve Zvolenu. Studium ukončil v roce 2002 prací o ekologii medvědů. Podílel sa na tvorbé vícero významných filmů, které sa týkají ochrany přírody. Mezi nejznámější patří Vlčie hory, třídílná série Tajomné Karpaty a Strážca divočiny. V minulosti spolupracoval na více projektech s Lesoochranářským seskupením VLK, jejichž cílem byla ochrana přirozených lesů a velkých šelem. Vedl zejména projekty ochrany Tiché a Kôprové doliny. Je také jedným z hlavních organizátorů občanské iniciativy My sme les, která vznikla v roce 2017 za účelem ochrany národních parků a vzácných lesů proti masivní těžbě a členem Slovenského ochranářského sněmu, neformálního společenství ochranářů a ochranářek. V roce 2017 získal ocenění Biela vrana „za výjimečnou vytrvalost a oddanost svému poslání získat lidi pro ochranu přírody a schopnost vytvářet v nich k přírodě vztah“. V dubnu roku 2018 oznámil vstup na politickou scénu za nově vzniklou stranu SPOLU – občianska demokracia. Dlouholetým ochranářem je i jeho mladší bratr Branislav Baláž, kterému v dubnu 2010 vyhořela dřevěnice v Beňušovcích, městské části Liptovského Trnovce, pravděpodobně v důsledku ochranářských aktivit ve Vysokých Tatrách. V čase vzniku požáru spal na protest proti návrhu zonace Tater ve stanu na bratislavském náměstí a na festivalu Hory a mesto propagoval premiéru filmu Erika Baláže Strážca divočiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erik Baláž na slovenské Wikipedii.

Eric Bernt

Americký filmový a televizní scenárista a spisovatel, vysokoškolský lektor scenáristiky.