Výpis všech autorů

Jaroslav Blažke

Jaroslav Blažke je literární historik a kritik, autor učebnic literatury, překladatel. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Brně v roce 1956 a po ukončení dvouleté Vyšší školy pedagogické v Brně vystudoval v roce 1962 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po absolvování učil na středních školách a učilištích, pracoval jako stavební dělník. Po roce 1989 krátce působil jako metodik pro výuku češtiny v Krajském pedagogickém ústavu v Brně a jako krajský inspektor, následně až do důchodu učil češtinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Společně s manželkou Marií Blažkovou podepsali v březnu 1977 Chartu 77, podíleli se na výrobě samizdatové literatury a pořádání bytových seminářů zahraničních lektorů Husovy nadace. Tuto činnost organizovali jejich přátelé Jana a Milan Jelínkovi . Autorských čtení se účastnili spisovatelé Milan Uhde, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Karel Pecka, Lenka Procházková aj., Debatní večer Václava Havla po jeho propuštění z vězení v roce 1989 zprostředkoval Petr Oslzlý. Literární recenze publikoval v samizdatových časopisech Obsah a Host, politické karikatury v periodiku Alternative. Periodikum Alternative vycházelo v Paříži a jeho karikatury na téma Rudá hvězda zde uveřejnil filozof Bernard Fabre. Jeho pohádky vyšly v ineditním sborníku k narozeninám Jana Trefulky. Je autorem brožury pro výchovu filmového diváka. Pro samizdat přeložil z ruštiny knihu matematika a filozofa Alexandra Zinovjeva Zející výšiny a z angličtiny Farmu zvířat George Orwella. Po roce 1989 publikoval své recenze a studie v Učitelských novinách, Literárních novinách, v časopise Český jazyk a literatura aj. Působil v redakční radě Radia Proglas, připravoval pořad Knihovnička a načítal texty pro Čtení na pokračování a Bibli v liturgii. Uspořádal třísvazkovou antologii Čtení z historie literatury české i světové . Je autorem učebnicového cyklu K...

Jaroslav Blahoš

Jaroslav Blahoš byl český endokrinolog a osteolog specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 do ledna 2015 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, následně se stal jejím čestným předsedou. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace. Předci přišli na české území v 15. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“, od něhož je odvozeno Blahoš. Otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat. Měl mladší sestru Marcelu, která v roce 1965 emigrovala do Rakouska. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním. Na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil. S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše , lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Italkou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše. Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. Během dvouletého pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací. V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech . Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France. Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušen...

Jaroslav Bína

Autor prací z oboru chemie.

Jaroslav Bakala

Narozen 7. 1. 1931 v Rimavské Sobotě , zemřel 22. 12. 2008. Doc., PhDr., CSc., historik, zabýval se českými dějinami středověku, politickými dějinami novověku a regionální historií Slezska.

Jaromír Balla

Narozen 20. 11. 1946 v Ostravě. Ing., autor reportáží, redaktor a vydavatel, autor publikací s regionální tématikou z oblasti Krnovska a okolí.

Jara Hribiková Bertolasi

János Bacsó

Maďarský novinář a spisovatel. Autor publikace o nacistickém Německu.

Jana Bryndová

Vystudovala Fakultu sociálních věd UK a francouzskou školu Centre de formation des journalistes v Paříži. Na obou institucích se věnovala televizní žurnalistice. Přispívala do různých novin a časopisů. Později pracovala v televizi Nova a v České televizi, kde se také podílela na realizaci dokumentárních snímků. Pracovala jako tisková mluvčí filmu Vojtěcha Jasného, pro který spoluvytvářela mediální PR kampaň. Během poslední doby spolupracovala s různými reklamními agenturami a společnostmi, pro které realizovala reklamní snímky. Novela Máslo na hlavě je jejím literárním debutem.

Jana Brnušáková

Narozena 1969 v Kladně. Autorka básní, prózy, amatérská fotografka a malířka.

Jana Bílková

Narozena 3. 10. 1977. PhDr. et Mgr. et Mgr. et Mgr., Ph. D., psycholožka, překladatelka a tlumočnice z i do italštiny, španělštiny a němčiny. Lektorka kurzů na univerzitách třetího věku, též zaměřená na aktivizaci seniorů.

Jana Bérešová

PhDr., Ph.D., slovenská učitelka angličtiny.

Jan Zdeněk Bartoš

Jan Zdeněk Bartoš byl český hudební skladatel. Absolvoval dvouletou obchodní školu a vedle toho studoval hru na housle u Karla Huršla v Hradci Králové. Hudební praxi získal jako houslista v řadě orchestrů. V 18 letech ho otec zplnoletnil, aby mohl získat licenci k založení vlastního hudebního soubor, byl i hudebníkem kočovné divadelní společnosti. Později vstoupil se svým souborem do služeb francouzské námořní společnosti Messageries Martimes se sídlem v Marseille. Na jejích lodích procestoval Středozemní moře, Dálný východ, a dostal se i na Madagaskar. Po krátkém působení v Paříži se vrátil domů a doplňoval si hudební vzdělání na Pražské konzervatoři pod vedením Otakara Šína a poté v mistrovské škole u Jaroslava Křičky. Hrál mimo jiné v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. Za války působil i jako pedagog. V roce 1945 začal pracovat na ministerstvu školství a kultury, věnoval se i mládežnickým orchestrům, byl uměleckým vedoucím hudebního souboru Motorletu v Jinonicích a postupně se začal prosazovat i jako skladatel. Od roku 1956 byl vedoucím hudebního odboru Ministerstva školství a kultury, v roce 1958 začal vyučovat na Pražské konzervatoři a v roce 1959 z ministerstva odešel a stal se hlavním redaktorem Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Později se věnoval pouze výuce na konzervatoři a skladatelské činnosti. V 70. letech byl rovněž předsedou pražské Mozartovy obce. Vedle hudby napsal i knihy O hudebních formách , Hudba volá SOS a Breviář posluchače hudby . a řada dalších písní, písňových cyklů a sborů, scénická hudby, hudba pro rozhlasové pořady. Komponoval i hudbu zábavnou a taneční.

Jan Buchar

Narozen 1895 v Mříčné u Jilemnice, zemřel v březnu 1988. Učitel, osvětový pracovník, autor příběhů z Podkrkonoší.

Jan Brychta

Jan Brychta byl český malíř, ilustrátor, grafik a filmový výtvarník. Studoval v Praze na Státní grafické škole a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové . V 60. letech 20. století se prosadil především jako ilustrátor knih, převážně dětských. Věnoval se též filmu, animovanému i hranému, navrhoval kostýmy, vytvořil loutky, plakáty. Režíroval animovaný film Šašci a sám hrál ve filmech Černý prapor a Máte doma lva? . Jako výtvarník je podepsán například pod televizním zpracováním Klapzubovy jedenáctky. Po srpnové okupaci v roce 1968 odešel Jan Brychta se svou rodinou do Londýna. Spolupracoval s dětským vysíláním televize BBC, maloval, ilustroval knihy a učebnice, tvořil plakáty a ilustroval také řadu českých knih, vydávaných v exilových nakladatelstvích Rozmluvy a '68 Publishers. Po roce 1990 občas navštívil Prahu, nikdy ale neměl v Česku samostatnou výstavu. Zúčastnil se výstavy "Brychtovi: 4 generace", která se uskutečnila v roce 2009 v pražském Mánesu. Představilo se na ní 10 výtvarníků z širší rodiny Brychtů. Vedle Jana Brychty byla zastoupena jeho žena Lída Brychtová a syn Alex Brychta. Dcera Brychtových Edita Brychta je herečka.

Jan Brož

Narozen 1963. MUDr., diabetolog . Publikace z oboru.

Jan Bistřický

Narozen 12.6.1930 v Brně, zemřel 21.10.2008. Doc., PhDr., CSc., archivář, stati z oboru, zejména z oblasti severní Moravy a Olomoucka.

Jan Balík

Jan Balík je český římskokatolický kněz, generální vikář pražské arcidiecéze. Vystudoval gymnázium a po absolvování dvouleté základní vojenské služby započal v roce 1986 studium teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Poté, co 14. prosince 1991 přijal v z rukou biskupa Jaroslava Škarvady v pražské katedrále kněžské svěcení, působil jako farní vikář ve farnosti u kostela Panny Marie Královny Míru v Praze na Lhotce, kde předtím také vykonával svou jáhenskou službu. V únoru 1992 se stal farářem v pražských Kunraticích. Arcibiskup Vlk ho pověřil vedením diecézního centra pro mládež a vytvořením centra života mládeže. Proto byl ustanoven do Kunratic, kde vybudoval a vedl centrum života mládeže Nazaret. Kromě toho byl od roku 1993 tiskovým mluvčím Sekce pro mládež České biskupské konference. V letech 2001 až 2005 byl ředitelem této sekce. Roku 2005 ustanoven administrátorem farnosti u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Praze-Strašnicích a poté od 1. září 2008 působil jako její farář až do 1. července 2011, kdy se vrátil na místo ředitele Sekce pro mládež ČBK. V této funkci ho k 1. říjnu 2017 dle plánu vystřídal R. D. Kamil Strak, který 12 let působil v pastoraci mládeže v Ostravsko-opavské diecézi. Je autorem celé řady publikací o mládeží a pro mládež. Je znám i jako popularizátor teologie těla sv. Jana Pavla II. Od 30. dubna 2017 je na základě jmenování kardinálem Dominikem Dukou sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Na základě nabídky českých a moravských biskupů papežovi Františkovi, aby se Světový den mládeže v roce 2022 konal v Praze a v České republice, se v listopadu 2017 stal moderátorem přípravy kandidatury. Poté, co papež František zvolil jiné kandidátské město, byl od 1. července 2018 jmenován biskupským vikářem pro diakonii. Na podzim 2018 byl papežem Františkem jmenován konzultorem Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Od 1. července 2019 byl ke svým úkolům usta...

Jamie Beck

Americká autorka románu. Vystudovala právo a psychologii.

James Lee Burke

James Lee Burke se narodil v Houstonu v Texasu v roce 1936 a vyrůstal na pobřeží Mexického zálivu. Studoval v Institutu Jihozápadní Louisiany , v roce 1958 získal diplom bakaláře v oboru anglistiky a v roce 1960 titul magistra humanitních věd na Missouri University. Pracoval jako prospektor pro Sinclair Oil Company, dále jako zeměměřič, reportér, profesor angličtiny, sociální pracovník v pochybné čtvrti Los Angeles, úředník louisianského úřadu práce a instruktor federálního programu zaměstnanosti mladistvých. S manželkou Pearl žije 46 let a mají čtyři děti. Burke dvakrát získal ocenění Edgara za nejlepší detektivní román roku. Vydal 22 románů, z nichž jeden byl nominován na Pulitzerovu cenu a dva zfilmovány. Autorovy povídky jsou vydávány v předních amerických časopisech a sbornících, jako The Atlantic Monthly, Best American Short Stories nebo Southern Review.

James Brown

James Brown , často označovaný jako "kmotr soulu", byl plodný americký zpěvák, skladatel a tanečník, který zanechal nesmazatelnou stopu v hudebním průmyslu svými energickými vystoupeními a inovativním přínosem pro soul, funk a R&B. Brown se narodil 3. května 1933 v Barnwellu v Jižní Karolíně a svou kariéru zahájil v 50. letech 20. století jako gospelový zpěvák, než přešel k rhythm and blues. Založil skupinu Famous Flames a v roce 1956 získal svůj první hit s písní "Please, Please, Please".

James Arthur Baldwin

James Arthur Baldwin byl americký spisovatel, básník, dramatik, esejista a aktivista. Ve svých dílech se intersekcionálně zabýval tématy maskulinity, sexuality, rasy a třídy, přičemž byl také aktivní v celé řadě sociálních hnutí, jakými bylo afroamerické hnutí za občanská práva nebo hnutí za práva gayů. Baldwin se narodil v Harlemu, černošské čtvrti v New Yorku, do jejíhož prostředí je zasaženo mnoho jeho děl. Již od útlého věku se věnoval psaní, do kterého promítal své zkušenosti s rasismem, kterému čelil ve škole i běžném životě. Znechucen americkým přístupem k černochům a snahou rozšířit si obzory mimo afroamerické kulturní prostředí opustil Spojené státy a přestěhoval se do Paříže. Zpět se vrátil koncem 50. let a po boku osobností jako Angela Davis se stal aktivní v celé řadě sociálních hnutí, za což byl také sledován americkou zpravodajskou službou. Místo svého bydliště pak změnil ještě několikrát, než se usadil v Saint-Paul-de-Vence v jižní Francii, kde psal a později také zemřel. Ve sbírka esejů Notes of a Native Son popsal částečně i ze své zkušenosti jakožto homosexuálního černocha z chudinského prostředí propletenost rasových, sexuálních a třídních problémů ve Spojených státech poloviny 20. století. Mezi jeho další známá díla patří Go Tell It on the Mountain , semibiografický román Giovanni's Room zaměřený na homosexuální stránku jeho života v Paříži nebo nedokončený manuskript Remember This House, který byl později použit ve filmovém dokumentu I Am Not Your Negro , pojednávajícího o předních osobnostech afroamerického hnutí za občanská práva, jakými byli Medgar Evers, Malcolm X nebo Martin Luther King. Jeho kniha Kdyby ulice Beale mohla mluvit byla roku 2018 zfilmována ve stejnojmenném oscarovém snímku. James Arthur Baldwin se narodil v roce 1924 jako první z devíti dětí. Nikdy nepozna...

Ivo Barteček

Ivo Barteček je český historik a iberoamerikanista. Po absolutoriu historie a germánské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Humboldtově Univerzitě v Berlíně nastoupil do Orientálního ústavu ČSAV, kde setrval do roku 1990. Postupně vystřídal pracoviště v Historickém ústavu ČSAV, na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a konečně na katedře historie FF UP, kde přednáší doposud. V letech 2003–2010 zastával post děkana FF UP, od roku 2012 do roku 2014 vedl Fakultu logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Odborně se zaměřuje na raně-novověké dějiny Latinské Ameriky a Iberského poloostrova, české/československé kontakty se zeměmi Latinské Ameriky a také na moravskou regionální historii. Působil mj. v Komisi pro dějiny krajanů, Čechů v zahraničí a v oborové akreditační komisi, spolupracoval se Střediskem iberoamerických studií FF UK a Pedagogickou fakultou UP, absolvoval řadu studijních pobytů v zahraničí. Je členem několika vědeckých či redakčních rad a držitelem Stříbrné medaile UP . Působil v redakčních radách časopisů Historický obzor, Folia Historica Bohemica, Ibero-Americana Pragensia, Matice moravská, Prague Papers on History of International Relations. Byl nebo stále je členem vědeckých rad. Byl součástí Českého národního komitétu historiků. Působil ve Vědecké archivní radě Ministerstva vnitra České republiky. Byl také členem Akreditační komise Vlády České republiky. Doposud působí jako spolupracovník střediska Ibero-amerických studií při Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako člen správní rady se angažuje v Československém ústavu zahraničí. Jeho hluboký zájem o výtvarné umění jej přivedl až do představenstva prezidia Asociace starožitníků České republiky. Je podporovatelem a zároveň členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Mezi roky 1997 a 1998 spoluorganizoval expedici do Jižní Ameriky pod názvem Lidé a země na konci druhého tisíci...

Ian Black

Ian Black je novinářem v prestižním britském deníku Guardian a jeho někdejším jeruzalémským korespondentem. Spolu s Bennym Morrisem napsal knihu Mossad, která bezesporu patří k nejčastěji citovaným studiím o problematice izraelských tajných služeb.

Ian Baxter

Americký autor prací o 2. světové válce, německé armádě a zbraních SS. Ian Baxter je vojenský historik, specializující se na německou vojenskou historii dvacátého století. Je autorem více než dvaceti knih. Recenzoval také četné vojenské studie určené k publikaci, poskytl tisíce fotografií a důležitých dokumentů různým nakladatelům a filmovým producentům po celém světě. Přednáší na celé řadě univerzit napříč Velkou Británií a Severním Irskem.

Hermann Broch

Hermann Broch byl rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu. Broch pocházel ze zámožné židovské rodiny vídeňského textilního továrníka Josefa Brocha a jeho ženy Johanny. Studoval textilní školu a v letech 1908 až 1927 pracoval v otcově textilním závodu, kdy jej ke zděšení celé zbylé rodiny prodal a jal se studovat matematiku, psychologii a filosofii. Nadále se věnoval pouze činnosti literární a filosofické. Při krachu rakouských bank ve 20. letech přišel o téměř všechen rodinný majetek. Tuto ztrátu chápal však pouze jako ulehčení od břemene majetku a uvolnění rukou pro svou nadcházející kariéru básníka, spisovatele a filosofa. Broch byl v meziválečném období častým frekventantem vídeňských kaváren, kde se setkával s takovými osobnostmi jako např. Robert Musil či Franz Blei. Udržoval blízké kontakty s proslulými ženami německého kulturního světa, mj. Milenou Jesenskou, která Brocha učila česky, nebo s rakouskou žurnalistkou Eou von Allesch, již zpodobnil v druhém díle románu Náměsíčníci. Později byl velkým obdivovatelem díla Jamese Joyce a jeho román Odysseus považoval za ojedinělé literární dílo schopné pojmout stávající svět ve své komplexnosti. Dále vyzdvihoval dílo básníka Charlese Baudelaira, malířské umění Paula Cézanna a Wagnerovu operní tvorbu. V letech 1928 až 1932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Die Schlafwandler , pojednávající o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna Kantovým dílem. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Broch zařadil k literátům, kteří se snažili upozornit na hrozící nebezpečí nacismu. V esejích Das Böse im Wertsystem der Kunst a Das Weltbild des Romans rozvinul vlastní teorii o estetické a společen...

Henri Bornecque

Francouzský filozof a filolog.

Henri Beraud

Francouzský spisovatel a žurnalista.

Helena Beránková

Narozena 1979 v Praze. Autorka publikací pro děti.

Heike Buess-Kovács

Německá lékařka, autorka prací z odborné medicíny a příruček o léčení klasickém i formou alternativní medicíny.

Harry C Butcher

Pobočník generála Eisenhowera, autor deníku.

Harriet Elizabeth Beecher-Stowe

Hans-Jochen Bartsch

Autor knih o matematice.

Hans Bankl

Rakouský lékař, patolog, práce z oboru, též populárně naučná literatura, zabýval se nemocemi historických osobností.

Hana Bezděková

Překladatelka.

Gwen Bailey

Anglická přírodovědkyně specializovaná na chování psů a koček.

Gusta Baricová

Slovenská autorka, překladatelka a editorka literatury pro mládež.

Grace Burrowes

Americká autorka romantických příběhů, technická autorka a editorka, též právnička.

Gerhard F Barner

Německý autor dobrodružných příběhů.

Gérard Bessette

Nejen romanopisec, ale také literární kritik a profesor francouzské literatury a kromě próz napsal i díla literárněvědná. Bessette je autor s mimořádnou erudicí, se smyslem pro literární experiment, který však u něho nikdy není samoúčelný.

Friedemann Bedürftig

Narodil se v Breslau, dnešní polské Wroclawi. Na univerzitě v Tübingenu studoval historii a germanistiku, pak pracoval jako nakladatelský lektor, redaktor encyklopedické literatury a jako novinář. Od roku 1981 žije v Hamburku a působí jako publicista. Je autorem několika knih a také řady svazků edice kapesních lexikonů nakladatelství Piper, např. Goethe, Bismarck, Päpste , Dreissigjähriger Krieg , Deutschland nach 1945 ad.

František D. Bulánek

František Bukvář

Autor detektivních příběhů a literatury faktu.

František Beníšek

Autor kuchařských předpisů.

František Balát

Mezi československým ornitology je asi málo tak známých postav, jakou bezesporu byl RNDr. František Balát. Bylo to nejen tím, že téměř po celý život byl ornitologem z povolání, ale predevším tím, že ornitologie byla jeho vášní, kterou Sdílel s mnoha stovkami členů Ceské společnosti ornítologické a především s kroužkovatcli. Také poslední jeho přednáška na aktivu kroužkovatelů na podzim 1991 byla ve výběru tématu bilanci celoživotní kroužkovací činnosti, určenou pro jeho dlouholeté přátele, jakoby v předtuše jejího uzavření. Vůbec poslední přednáška, o ptácích Kuby, na výroční členské schůzi Slovenské ornitologické Společnosti, 14 dní před úderem zrádně choroby, asi symboiizovala Fanovo niterně českoslovenství, které nikdy nerozlišovalo mezi ornitologií českou a slovenskou a přáteli kdekoliv. Narodil se v Hodoníně, kde také Vystudoval gymnázium. Poslední roky Války trávil již jako lesní dělník a ve společnosti dalších dvou generačních druhů, Zdenka Kuxe a Stanislava Svobody, se začal zajímat hlouběji o přírodu. Tato léta a společnost byla asi rozhodující pro jeho život. V r. 1945 odešel do Brna, kde vystudoval zoologii na přírodovědecké fakultě Masarykovy university. Po ukončení doktorátem přírodních věd 1949 absolvoval vojenskou presenční službu v posádkové hudbě v Bratislavě, kde měl možnost uplatnit svoji další vášeň, hru na housle. Po dvou letech nastoupil nakrátko do Zaměstnání V Bratislavě , pak se však stal zaměstnancem Parasitologického ústavu CSAV, dislokovaným v Brně na VŠZ u prof. J. Kratochvíla. Ten pak založil Laboratoř, pozdější Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, jehož byl dr. Balát prvým pracovníkem. V roce 1960 zde obhájil kandidátskou disertační práci o ptácích Žitného ostrova. Na tomto pracovišti, později změněném na Ústav systematické a ekologické biologie, zůstal dr. Balát až do odchodu do důchodu. Převážná většina členů ČSO je dr. Balát zná zřejmě jako autora terénního určovacího klíče a jako člověk,...

François de Belleforest

Francouzský prozaik a básník, překladatel z řečtiny a italštiny.

Francis Bacon

Anglický filozof, vědec, historik, politik a spisovatel.

Fatti Burke

F. M Bartoš

Evelin Bürger

Evelin Bürgerová, narozena 3.5.1952, patří v Německu k nejčtenějším autorům píšícím o Tarotu. Své knihy píše převážně společně s Johannesem Fiebigem. Autoři jsou představitelé nového typu výkladu Tarotu, který má méně společného s klasickým věštěním, o to více však pomáhá otevřít se pravdě vlastního nitra. Učí samostatnému, tvořivému přístupu k vykládání tarotových karet, přičemž přinášejí netradiční, obrazné interpretování všech 78 karet .

Eva Bartáková

Ilustrátorka, ilustrace ke klasickým pohádkám B. Němcové a K.J. Erbena.

Eric de Bisschop

Eric de Bisschop byl francouzský námořník, slavný jeho cestě z Honolulu do Francie na palubě plachetnice polynéské Kaimiloa. On utrácel většinu z jeho života v dospělosti v Tichém oceánu , zejména v Honolulu a Francouzská Polynésie , byl prostě dobrodruh moře, ale měl hluboký zájem v Pacifiku a jeho obyvatel, jehož historie se snažil studovat.

Emmanuel Bove

Narozen 20.4.1898 Paříž, zemřel 13.4.1945 tamtéž. Francouzský prozaik.

Emil M Bührer

Německý fotograf, grafik a editor populárně naučných publikací.

Emanuel Bosák

Emanuel Bosák byl český a československý sportovní funkcionář, předseda Československého svazu tělesné výchovy a sportu a Československého olympijského výboru, politik Komunistické strany Československa, na počátku normalizace ministr mládeže a tělovýchovy České socialistické republiky. Vystudoval Lepařovo reálné gymnázium v Jičíně, potom Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V letech 1950–1951 pracoval v oboru Sportovních her dělnické mládeže při Československé obci sokolské a vyučoval na Tyršově ústavu pro tělesnou výchovu a sport v Praze. V období let 1951–1953 působil jako politický pracovník a instruktor útvaru armádní tělesné přípravy, v letech 1953–1958 byl vedoucím odboru Státního výboru pro tělesnou výchovu a v letech 1957–1962 vedl oddělení na Československém svazu tělesné výchovy a sportu. Mezi roky 1963 a 1967 vyučoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, přičemž působil v letech 1964–1967 jako její proděkan. V roce 1967 se stal předsedou Československého svazu tělesné výchovy a sportu a z titulu této funkce zároveň předsedou Československého olympijského výboru. Na tomto postu se zabýval přípravou kandidatury Prahy na pořádání Letních olympijských her v roce 1980 . V letech 1952–1970 byl také členem výboru mezinárodní atletické federace IAAF a v letech 1970–1974 i členem její rady. Od roku 1967 působil i jako člen ideologické komise Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Po provedení federalizace Československa byl 8. ledna 1969 jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr mládeže a tělovýchovy. Na tomto postu setrval jen do září 1969. V následující vládě již bylo samostatné portfolio mládeže a tělovýchovy zrušeno. Za své postoje z let 1968–1969 byl po roce 1970 pronásledován. Až do odchodu do penze v roce 1990 potom působil jako uč...

Elizabeth Bensonová

Edward Babák

Edward Babák byl český fyziolog, první rektor Vysoké školy zvěrolékařské a šestý rektor Masarykovy univerzity v Brně. Zabýval se i obecnou biologií a duševním vývojem dětí. Byl synem lékaře. Od 1884 do 1892 studoval na Gymnáziu v Jičíně. Od září 1892 byla ovdovělá matka Marie Babáková se syny Eduardem a Josefem policejně hlášena na Královských Vinohradech. Edward Babák studoval od roku 1893 medicínu a fyziologii na Pražské univerzitě. V roce 1898 se oženil s Marií Věrou Opoleckou . Od téhož roku působil jako odborný asistent Františka Mareše ve Fyziologickém ústavu. V roce 1903 začal vyučovat obecnou fyziologii na Univerzitě Karlově. V roce 1919 byl Babák jmenován řádným profesorem a dne 16. dubna 1923, MVDr. honoris causa. V letech 1919–1921 byl rektorem Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, později děkanem lékařské fakulty a rektorem Masarykovy univerzity v Brně . Zemřel 29. 5. 1926. Po rozloučení s akademickou obcí v Brně 2. 6. 1926 byl převezen do Vokovic u Prahy, kde byl 4. 6. 1926 pohřben. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward Babák na německé Wikipedii.

Eamonn Butler

Zakladateľ a v súčasnosti riaditeľ Adam Smith Institute v Londýne.

Dušan Břeský

Narozen 15. 8. 1920 v Přerově. JUDr., redaktor, novinář, prozaik a literární vědec, vysokoškolský pedagog, specializace na francouzskou literaturu, též autor popularizačně-naučné publikace z oboru lyžování a turistiky. Od roku 1949 žije v zahraničí .

Douglas Bader

Sir Douglas Robert Steuart Bader CBE, DSO & Bar, DFC & Bar, byl anglický válečný pilot, který proslul v době bitvy o Británii za druhé světové války, kdy byl též přezdívaný „stíhací eso RAF“. Bylo mu tehdy započteno 20 osobních sestřelů nepřátelského letounu, čtyři sestřely společné, šest pravděpodobných osobních sestřelů a jeden pravděpodobný společný sestřel. 11 nepřátelských strojů navíc poškodil. K jeho mimořádnému věhlasu ve Velké Británii – roku 2002 byl například zvolen 47. největším Britem historie – přispěl i mimořádný osobní příběh, neboť Bader přišel při havárii roku 1931 o obě nohy a jako první známý takto postižený vojenský pilot se vrátil k aktivní službě. Navíc, roku 1941 byl sestřelen nad Francií okupovanou Němci, byl zajat a poslán do zajateckého tábora Colditz. I přes své postižení se několikrát pokusil o útěk, vždy však neúspěšně. Tábor i s Baderem osvobodila až v dubnu 1945 americká armáda. O svém životě napsal knihu Reach for the Sky, která byla i zfilmována. Po válce pracoval v ropném průmyslu a věnoval se charitativní činnosti ve prospěch tělesně postižených.

Dorothea Baumjohann

Bioložka, zahradnice, autorka zahrádkářských příruček o ochraně rostlin.