Výpis všech autorů

Kirill Bulyčov

Ken Bernstein

Autor průvodců.

Kay Brown

Britská autorka knih pro děti.

Karl Bruckner

Karl Bruckner byl rakouský spisovatel literatury pro děti. children\'s writer. Oddaný míru, mezinárodnímu porozumění a sociální spravdelnosti stal se jedním z rakouských vůdčích spisovatelů pro mladé. Jakožto syn tiskaře vyrostl na vídeňském předměstí Ottakring a stal se automechanikem. Psát začal v roce 1946. Hodně cestoval.

Karin Boye

Karin Maria Boye byla švédská básnířka a spisovatelka. Karin Boyeová debutovala sbírkou poezie Moln . Po roce 1930 se připojila k hnutí Clarié a postupně se v její tvorbě začaly projevovat sociální motivy. Později začala psát také romány. Napsala jich pět, Astarte z roku 1931 byl odměněn literární cenou. Nejznámějším jejím prozaickým dílem je antiutopistický román Kallocain, který má několik podobností s mnohem slavnější antiutopií 1984 George Orwella. Napsala jej v roce 1940 poté, co navštívila nacistické Německo. Období mezi oběma světovými válkami autorka reflektovala do své tvorby. Na její psychice zanechalo takové psychické šrámy, že v roce 1941 spáchala sebevraždu..

Karen Booth

Americká spisovatelka.

Karel Burian

Karel Burian byl slavný český tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou interpretací, zejména Wagnerových a Smetanových oper. Narodil se 12. ledna 1870 v Roudnici nad Labem a svůj pěvecký talent rozvíjel v Praze a ve Vídni. Jeho kariéra odstartovala koncem 19. století a rychle se stal vyhledávaným interpretem na mezinárodních scénách.

Karel Bureš

Narozen 1894 ve Valašských Kloboukách. ThDr., katolický kněz, náboženská literatura.

Karel Brunhofer

Narozen 28.4.1879 v Kladně, zemřel 21.9.1981 v Praze. Ing. Dr.techn.h.c., profesor mechaniky, hydrauliky a termodynamiky na Českém vysokém učení technickém, práce z oborů.

Karel Berman

Karel Berman byl významný český operní pěvec a skladatel, známý především svým sytým basovým hlasem a významným přínosem pro svět opery. Narodil se 14. dubna 1919 v Plzni v Československu a stal se jednou z vůdčích osobností české opery 20. století. Bermanova kariéra byla úzce spjata s Národním divadlem v Praze, kde ztvárnil celou řadu rolí operního repertoáru.

Karel Bartošek

Karel Bartošek byl český a po emigraci francouzský historik a publicista, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu. Karel Bartošek pocházel z dělnické rodiny, v mládi vstoupil do KSČ a napsal několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se zde profesorem a v letech 1960 až 1970 byl členem Československé akademie věd. Ve své odborné práci se zaměřoval především na novodobé české dějiny. S ortodoxním komunismem se ale postupně rozešel. Významně se angažoval v pražském jaru 1968, byl z KSČ vyloučen, pracoval jako pomocný dělník u Vodních staveb a v roce 1972 byl šest měsíců vězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Roku 1982 poté, co StB poslala jeho rodině domů rakev s tím, že je mrtev, emigroval do Francie, kde se připojil k CNRS. Následující rok byl zbaven československého občanství. Ve Francii byl do roku 1996 vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny v Paříži. Roku 1999 se podílel jako jeden ze spoluautorů na vydání Černé knihy komunismu, která se pokouší shrnout rozličné zločiny , jejichž pachatelem jsou orgány komunistických států.

Karel Bárta

Karel Bárta, autor Akce Cetus, patří ke generaci třicátníků. Narodil se v Praze. Své povídky příležitostně publikoval od svých dvaceti let časopisecky. Jejich tématikou byly příběhy z bojišť 2. světové války a hitlerovských táborů, dobroudružné příběhy pro mládež, ale i rozhlasové pohádky pro děti a humorně laděné sci-fi povídky. V roce 1992 knižně vydal románově zpracované osudy našich letců bojujících za 2. světové války v Anglii . Kniha Akce Cetus se tématikou řadí mezi humorné a dobrodružné sci-fi příběhy určené mládeži.

Juyi Bai

Čínský básník.

Julie Benson

Americká scenáristka komiksů a televizních seriálů, koproducentka pořadu na Netflixu. Autorsky spolupracuje se sestrou Shawnou Benson.

Josef Boček

Narozen 18.3.1934 ve Svídnici. Učitel, sbormistr.

Jordie Bellaire

Americká ilustrátorka komiksů, koloristka. Žije a pracuje v Irsku.

John Dudley Ball

Americký spisovatel detektivních příběhů. Psal též naučnou literaturu pod pseudonymem Donald Johnson.

Jitka Boušková

Narozena 1949. Mgr., pedagožka, autorka učebnic a pracovních sešitů matematiky.

Jitka Boučková

Narozena 15.2.1921 v Praze. Teoretička umění, odborná publicistka.

Jiří Brázda

JUDr. Jiří Brázda byl státní notář v Mělníku a autor knih týkajících se notářství. Narodil se v rodině pražského advokáta, protože byly za za druhé světové války uzavřeny vysoké školy, vyučil se čalouníkem, poté byl totálně nasazen na území Německa a po jejím skončení vystudoval právo. Stal se notářský koncipientem a posléze státním notářem, svůj profesní život prožil jako státní notář v Mělníku, kde byl i vedoucím státním notářem. Od sedmdesátých let 20. století navazoval kontakty s notáři v zahraničí, což po roce 1989 usnadnilo obnovu českého soukromého notářství a značně zvýšilo prestiž českých notářů v mezinárodním kontextu. Za své zásluhy se stal čestným prezidentem Notářské komory České republiky, dne 7. února 1997 převzal ve Vídni vyznamenání za zásluhy o rakouské notářství a na základě rozhodnutí Stálé rady Mezinárodní unie notářství ze dne 14. června 2000 obdržel v říjnu 2001 in memoriam Řád o zásluhy o UINL. Notářský pitaval vyšel rovněž v německém překladu v Bonnu v roce 1998.

Jiří Brabec

Narozen 28. 10. 1929 v Kněževsi u Rakovníka. PhDr. CSc., docent české literatury, literární vědec, historik a kritik, výbory básní.

Jiří Bečka

Jiří Bečka byl český orientalista, spisovatel, a překladatel z perštiny, tádžičtiny a jazyka pašto. Studoval na gymnáziu v Praze. Ve druhé polovině 30. let podnikl čtyři cesty do islámských zemí Předního východu a Orientu. Dále studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Pro přerušení, vynuceném uzavřením vysokých škol v době okupace, absolvoval až v roce 1945 . Ihned po skončení války s několika přáteli založil časopis Nový Orient. V letech 1947–1952 pracoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako tajemník. Pokračoval ve studiu orientalistiky na Filosofické fakultě UK. V roce 1954 získal doktorský titul a v roce 1960 obhájil titul CSc. Od roku 1952 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1976. Redigoval mimo jiné časopis Česko-perské společnosti Bústán. Zabýval se dějinami perské kultury, perskou, tádžickou a afghánskou filologií a dějinami české a slovenské íránistiky. Je autorem knih, studií a článků o perské a tádžické literatuře, překladatelem z perské, tádžické a afghánské literatury. Na motivy tádžických pohádek napsal knihu Šibal Mušfikí . Jeho vědecké práce byly překládány do evropských i orientálních jazyků. Orientální ústav Akademie věd České republiky ocenil jeho celoživotní dílo vydáním sborníku Ex Oriente a navržen na udělení ceny Gratias agit za propagaci dobrého jména České republiky v cizině.

Jindřich Brok

Jindřich Brok, původním jménem Jindřich Brock , byl český fotograf. Narodil se v rodině humpoleckého kupce. Vyučil se prodavačem v Kutné Hoře, kde v roce 1929 začal fotografovat. Po smrti svého otce převzal obchod, který rozšířil o fotooddělení. V roce 1939 dokončil Státní grafickou školu v Praze, kde byl žákem Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Námětem jeho absolventské práce byla fotografie skla. Během německé okupace byl internován v terezínském koncentračním táboře. Po skončení války se znovu věnoval fotografii. Fotografoval převážně sklo, ale také zátiší a městské exteriéry . Rovněž učil fotografii na FAMU, kde k jeho žákům patřil Miroslav Vojtěchovský.

Jindřich Bauer

Český dirigent a vedoucí dechového orchestru. Narozen 13. července 1907 v Jemnici u Dačic na Moravě - zemřel 5. prosince 1987.

Jenny Berthelius

Švédská spisovatelka.

Jelena Petrovna Blavatskaja

Jelena Petrovna Blavatskaja , rozená von Hahn-Rottenstern , známá jako „Madame Blavatská“ . Významná osobnost duchovního života poloviny a konce 19. století a zakladatelka Theosofické společnosti. Narodila se jako dcera plukovníka a spisovatelky. Už od raného dětství se u ní projevily silné parapsychologické schopnosti, jež stále znepokojovaly rodinu a děsily pověrčivé služebnictvo. Byla náměsíčná a jasnovidná, svou přítomností často vyvolávala duchy zemřelých a v přírodě rozmlouvala se skřítky a rarášky. Lačně vyhledávala vyhlášené místní čaroděje, felčary a vesnické šamany. Ještě jí nebylo patnáct let, když objevila v knihovně svého pradědečka řadu knih o magii a alchymii. Vdala se ve svých 17 letech za generála Nikifora Vasilijeviče Blavatského, staršího o 22 let. Podle jejího tvrzení nebylo jejich manželství nikdy naplněno. Svého manžela opustila, uprchla na lodi do Turecka. Svému životopisci uvedla, že následující léta strávila cestováním po světě. Prohlásila, že v této době navštívila mimo jiné Tibet, aby tu dva roky studovala pod vedením povznesených mistrů. Roku 1858 se na krátko vrátila do Ruska, aby brzy odcestovala s italským operním zpěvákem Agardi Metrovičem. Roku 1871 si výbuch lodi směřující do Káhiry vyžádal Agardiho život, avšak i přes tuto tragickou událost H. P. Blavatská pokračovala v cestě do Káhiry sama. Právě v Káhiře založila Societe Spirite pro okultismus spolu s Emmou Cuttingovou , ale krátce poté musela být společnost zrušena kvůli stížnostem zákazníků na její podvodné aktivity. Roku 1873 odcestovala do New Yorku. Během své kariéry tvrdila, že je schopna provádět psychické schopnosti, která zahrnovaly božský zrak, vysílání vědomí z těla, telepatii, levitaci, božský sluch a materializaci, což znamenalo vytváře...

Jeffrey Bezos

Americký podnikatel, zakladatel obchodního portálu Amazon.com.

Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo, ve Francii přezdíván Bébel , je francouzský divadelní a filmový herec. Narodil se v Neuilly-sur-Seine, západně od Paříže jako syn francouzského sochaře Paula Belmonda a malířky Madeleine Reinaud-Richard. Jeho prarodiče z otcovy strany pocházeli z Itálie. Studoval na Conservatoire National Superieur d’Art Dramatique . Na studiích se mu sice příliš nedařilo, zato v sobě objevil vášeň pro box a fotbal. Po několika menších divadelních představeních v roce 1957 debutoval v televizním filmu Pěšky, na koni a vozem . Scény, ve kterých se měl objevit, však byly z filmu vystřiženy ještě před jeho uvedením. Jeho zlomovou rolí se stala postava Michela Poiccarda alias Laszla Kovacse ve filmu U konce s dechem Jeana-Luca Godarda z roku 1960, která jej učinila hlavním představitelem francouzské nové vlny. Dále si zahrál například ve filozoficky laděném snímku režiséra Jean-Pierre Mellvilla Kněz Léon Morin nebo v kriminálním příběhu Práskač . Rolí Adriena Dufourqueta ve filmu Muž z Ria se začal přeorientovávat na komerční produkce, především komedie a akční filmy. Za nedodržení smlouvy u filmu Borsalino se soudil a tak se téměř 30 let neobjevil po boku Alaina Delona. Do poloviny osmdesátých let byly pro něj typické buď role neodolatelných a šviháckých dobrodruhů nebo o něco cyničtějších hrdinů. Do roku 1986 byl jednou z hlavních kasovních francouzských hvězd. Byl známý tím, že se při riskantních filmových scénách nenechával zastupovat kaskadéry. S postupujícím věkem začal dávat přednost divadelním prknům, kde byl velmi úspěšný. Po vzoru Alaina Delona založil svoji vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména jeho babičky. V roce 1989 byl za svůj výkon v komediálním dramatu Cesta zhýčkaného dítěte oceněn Césarem. Je také držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání. 17. května 2011 obdržel na...

Jean-Michel Bernard

Jaroslava Burešová

Ilustrátorka knih pro děti.

Jaroslav Beneš

Narozen 12.11.1929 v Počátkách. RNDr. CSc., docent analytické chemie, práce o radioaktivitě.

Jaroslav Beneš

Narozen v Mladé Boleslavi, Ing., vojenský historik, zabývá se historií Československa 1918-1938, zejména výstavbou opevnění ve 30. letech 20. století a historií finanční stráže.

Jaromír Balla

Narozen 20. 11. 1946 v Ostravě. Ing., autor reportáží, redaktor a vydavatel, autor publikací s regionální tématikou z oblasti Krnovska a okolí.

Jana Beňová

Jana Beňová je slovenská spisovatelka. V roce 2012 se stala jednou z laureátek Ceny Evropské unie za literaturu. Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě.

Jan Buchar

Jan Buchar byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury . Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích. Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky . V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ , se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst. Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl zal...

Ján Botto

Ján Botto byl slovenský romantický básník, autor balad a pověstí inspirovaných lidovou poezií. Ve své tvorbě užíval pseudonym Janko Maginhradský a jiné. Narodil se v zemědělské rodině otci Silvestrovi Bottovi a matce Zlatici jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v Nižném Skálníku v Malohontě, byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení rodičů se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na latinskou školu do Oždian. V Ožďanech mnoho získat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne 9. září v roce 1843 se zapsal na evangelické lyceum v Levoči. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V Levoči ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: rétoriku a filosofii. Po studiích v Levoči se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, inženýr-zeměměřič. Studium začal v Pešti roce 1847 a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil báseň Nemzeti dal a dal jí název Pochod. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská policie. Jejího překladatele policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce 1850 se vydal na praxi ke krajskému zeměměřiči Ladislavu Horváthovi do katastru obcí Ožďany a Husiná. Pokračoval v letním semestru 1851 a složil rigorózní zkoušky a získal titul. V roce 1853 byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v Turci, jimiž se Já...

Jan Bílý

Jan Evangelista Bílý byl český římskokatolický kněz, publicista a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Byl synem řeznického mistra v Dolních Kounicích. Vychodil obecnou školu v rodné obci. Ve věku 12 let ho rodiče ve strachu před epidemií cholery odvezli do Brna. V Brně pak studoval. Od mládí se vzdělával v německém jazyce, ale hlásil se k českým vlastencům. Ovlivnili ho Tomáš Procházka, Beneš Metod Kulda nebo spolužák z brněnských studií Karel Šmídek. Od roku 1839 studoval bohosloví v brněnském alumnátě a připravoval se na kněžství. Jeho zpovědníkem zde byl Jindřich Šimon Baar. Vyučoval ho František Sušil. Během studia v alumnátu publikoval první článek v Časopisu katolického duchovenstva. V srpnu 1843 byl vysvěcen na kněze. Po nástupu do funkce duchovního obdržel dar s podmínkou, že ho využije k dalšímu studiu. Vystudoval teologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a 12. května 1853 byl promován na doktora teologie. Jako kněz působil nejprve v Židlochovicích, od roku 1845 v Brně, kde byl kaplanem při kostele sv. Jakuba Staršího. Zde pracoval na spisu o církevních dějinách. Po jistou dobu se tehdy léčil s žaludečními komplikacemi. Jeho kniha pak vyšla v roce 1847 , druhý díl roku 1854 v Praze. Přispíval do katolických časopisů. Po léčení se vrátil jako kaplan do Židlochovic. Během revoluce roku 1848 se účastnil Slovanského sjezdu v Praze. Spolu s kolegou J. Fáborským agitoval proti volbám do celoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu, za což si vysloužil kritiku od nadřízených. Identifikoval se s českým národním hnutím, ovšem trval na katolickém světonázoru. Roku 1850 inicioval utvoření vlastenského katolického sdružení Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje, na kterém se pak podíleli i další česky orientovaní duchovní jako František Sušil. Koncem roku 1851 přešel na post kaplana do Tišnova. Později působil v Předklášteří. Zde pokračoval v ...

Jan Bauch

Jan Bauch byl český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog. Narodil se v Řetězové ulici na Starém Městě v Praze. V letech 1912–1913 se v dílně svého otce vyučil řezbářem. V letech 1914–1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919–1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku Na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského , ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo. V meziválečném období byl členem Umělecké besedy . Podnikl cesty do Francie , Belgie a Řecka a do Itálie . Po válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od roku 1946 jako docent, od roku 1948 jako profesor. Roku 1958 byl nedobrovolně penzionován. K jeho žákům patřili např. Oldřich Smutný, Miroslav Lamač, Václav Kiml, Karel Hyliš, Vojtěch Adamec, František Vízner. Během normalizace působil Jan Bauch pro mladší generace jako umělecká i morální autorita pro svůj nekompromisní postoj k násilí, páchaném na občanech v nesvobodné společnosti. V roce 1989 podepsal jako jediný národní umělec petici Několik vět . Věnoval se malbě, kresbě, ilustracím, grafice, plastice, pracoval na oknech v chrámu sv. Víta a v Karolínu.. V souvislosti s Bauchovým uměním se hovořívá o baroku a baroknosti . V jeho obrazech je vskutku přítomna hluboce zažitá tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus jsou především ve vervních tazích štětce a přímo plastickém vrstvení barvy, stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů. Jsou projevem snad radosti z barev, nikoli však...

Jan Bárta

Jan Barta je český internetový podnikatel, investor a obchodník na burze. Narodil se v Kalifornii, kam jeho rodiče emigrovali. V devadesátých letech se s rodiči přestěhoval zpět do jižních Čech, kde vyrůstal. Barta pochází z rodu vynálezce obloukové lampy Františka Křižíka. Podnikat začal v patnácti letech. Studoval na The English College in Prague a je absolventem londýnské University College London. Podnikat začal na základní škole. Začal prodejem melodií a tapet na mobily a obchodováním na burze. Později působil jako internetový podnikatel, který vydělal miliony korun na obchodování a zpeněžování návštěvnosti internetových domén, které bylo zastřešeno firmou Elephant Orchestra. V roce 2013 se společníky otevřel největší výstavní a prodejní galerii drahých kamenů v Evropě Mineralia. V doménovém segmentu se stále pohybuje, i když už ho nechce dál rozvíjet. Jako investor má ale podíl i v dalších projektech - například Extra.cz, Crazy Tomato, Semantic Visions, Mineralia, v současnosti se chystá na produkci biomasy a rozjíždí i projekt, který se bude týkat obchodování na burze. Barta je hlavní akcionář ePojištění.cz. Jan Barta podporuje několik výzkumných projektů, podporuje neziskové organizace a pomáhá studentům z chudých rodin. Každý rok si vybírá jedno až dvě děti ze sociálně slabých rodin, kterému po dobu 6 let platí školné a kapesné. Díky lásce k fotbalu, který hrál v mládí, v roce 2016 sponzoruje českou fotbalovou ligu.

Ján Babarík

J. H Brennan

J.H. Brennan je uznávaným autorem sedmdesáti knih beletrie i literatury faktu. Při své spisovatelské činnosti se stále zajímá o vývoj počítačových programů, tvorbu stolních her, o techniky osobního rozvoje a výzkum reinkarnace. Je lektorem a častým hostem mediálních pořadů po celém Spojeném království a v Irsku.

Ivan Bureš

Ivan Bureš je vyhledávaným marketingovým specialistou, který své zkušenosti sbíral 17 let na náročných trzích USA a Kanady. Pravidelně přednáší prodejcům po celé ČR a poradensky spolupracuje s firmami místního, regionálního a celonárodního významu . Je úspěšným autorem řady praktických publikací o prodeji a marketingu a patří mezi kmenové autory nakladatelství Management Press.

Ivan Bulík

Cestovateľ, fotograf, cyklista, skialpinista a účastník na viacerých dobrodružných výpravách . Narodil sa v Ilave, ale cíti sa byť Trenčanom. Je ženatý, má dve deti . Bývajú spolu na dedine pod Inovcom. Do práce chodí zásadne peši alebo na bicykli. V civilnom povolaní je súkromný podnikateľ, ale ako sám tvrdí, workoholizmus ho rýchlo prešiel. Včas si totiž uvedomil, že žiadne peniaze nevyvážia rodinu, pocit šťastia a zdravie. Ak sa aspoň raz do roka nevydá na ďalekú cestu, je celý nesvoj. Precestoval už takmer celý svet a na dobrodružné výpravy sa vydáva s jediným cieľom: zdokumentovať zvyky, obrady, ale hlavne každodenný život tých najjednoduchších ľudí v civilizáciou nedotknutej prírode. Podľa jeho slov ešte stále existujú miesta, ktoré stoja za to, aby ich navštívil. Má rád hory a verí, že tie Himaláje tu budú, že ten Tibet tu bude ako je. Aj v Afrike má stále čo objavovať, lákajú ho neprístupné oblasti, ktoré sa doteraz zachovali len vďaka tomu, že v nich vládne diktátorský režim. Jeho veľkým snom je prejsť pešo Vietnam.

István Benedek

Narozen v Budapešti.Povoláním lékař - psychiatr.Pochází ze spisovatelské rodiny - jeho otec i dědeček zaujímají významné místo v maďarské literatuře.Benedek psal nejdříve vědecká díla,později přešel na psychologickou prózu.Proslavil se románem Zlatá klec.

Irena Bukačová

Irena Bukačová je česká historička, publicistka, překladatelka a ředitelka Muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici. Vystudovala filozofii, dějepis a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získala z dějin italské filozofie. Její práce jsou zaměřeny na památkovou péči a region severního Plzeňska.

Inge Burkhardt

Horst Bielfeld

Úspěšný německý autor knih o zvířatech a také fotograf zvířat.

Henry Brook

Americký publicista.

Helena Brožková

Narozena 1946. Historička, kurátorka sbírky historického skla v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Helena Baker

Novinářka a překladatelka z a do angličtiny. Gastronomické poradenství. Světově uznávaná degustátorka vína a znalkyně italské kuchyně. Narozena v Praze

Helen Bianchin

Vyrůstala na Novém Zélandu a odmalička byla posedlá čtením a svou vlastní představivostí. Už jako dítě si psala povídky jen tak pro zábavu, a když dokončila školu, nastoupila jako sekretářka v otcově právnické firmě. V jednadvaceti se rozhodla s přítelkyní pracovat na australské výletní lodi, ale celou cestu strávila ve své kajutě, protože měla mořskou nemoc. Na své cestě po Austrálii se ve městě Cairns, kde příležitostně pracovala, seznámila se svým budoucím manželem, Danilem Bianchinem, italským imigrantem, který by spoluvlastníkem tabákové farmy. Jeho pitoreskní angličtina jí natolik učarovala, že se za něj po šesti měsících provdala. A najednou musela vařit pro devět sběračů tabáku, starat se o 200 kuřat a několik krocanů, kachen… O tři roky později se už s dcerou Luciou přestěhovali zpátky na Nový Zéland, kde se usadili na dalších šestnáct let. Narodili se jim dva synové, Angelo a Peter. A Helen začala uvažovat o tom, že napíše svou první knížku. Pojednávala o životě na tabákové farmě daleko na severu Queenslandu a hlavním hrdinou by Ital. Dodnes Helen říká, že celý příběh je pravdivý, s tou výjimkou, že narozdíl od jejího manžela hlavní hrdina byl neskutečně bohatý. Napsat první příběh trvalo Helen celý rok. Nejdříve se jí příběh zdál příliš krátký a nedostatečně detailní, pak zase příliš dlouhý, zabředávající do detailů… Zkrátka napotřetí to bylo TO PRAVÉ! A o čtyři měsíce později její rukopis v Londýně přijali. Od té doby napsala dalších pětadvacet knížek. Dnes žije Helen se svou rodinou v Austrálii na queenslandském Zlatém pobřeží. Miluje tenis, ping-pong, cestování na kole a samozřejmě čtení a psaní. Jejím největším oceněním je, když jí někdo řekne, že její knihu přečetl jedním dechem. Pak ví, že se jí podařilo to, o co usilovala: napsat romantický a poutavý příběh, který do svého děje vtahuje čtenáře od začátku až do konce....

Hans D Baumann

Německý novinář, spisovatel, fotograf a historik umění, též autor prací o digitálním zpracování grafiky.

Hans Blickensdoerfer

Hans Bankl

Rakouský lékař, patolog, práce z oboru, též populárně naučná literatura, zabýval se nemocemi historických osobností.

Hanns Blitckensdőrfer

Gisela Buddée

Gisela Buddée pracovala po studiu pedagogiky a umění mimo jiné jako redaktorka Hamburger Rundschau a lektorka nakladatelství VSA. Od roku 1994 žije a píše jako nezávislá novinářka v Berlíně.

Giordano Bruno

Giordano Bruno, původně Filippo Bruno, též Nolan nebo Nolanus byl italský dominikánský mnich, filozof , spisovatel , teoretický kosmolog, zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný. Od roku 1593 byly některé jeho názory šetřeny jako hereze římskou inkvizicí – byl obviněn z popírání několika katolických doktrín, zejména věčného zatracení, boží trojjedinosti, božské podstaty Kristovy, panenství Panny Marie a transubstanciace. Také jeho panteismus vzbuzoval vážné obavy. Inkvizice ho shledala vinným a byl upálen v římském Campo dei Fiori v roce 1600. Po své smrti a zejména v 19. a na počátku 20. století se stal jedním ze symbolů násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a posléze jedním z idolů volnomyšlenkářů, i když není zřejmé, nakolik se jeho rozsudek za teologické hereze a filosofické náhledy vztahoval i na jeho kosmologické spekulace. Historička Frances Yatesová tvrdí, že byl potrestán spíše za obhajobu hermetické tradice. Byl hluboce ovlivněn arabskou astrologií , Neoplatonismem, renesanční hermeneutikou a legendami opřádajícími egyptského boha Thovta. Teologická heterodoxnost vedla Bruna ke snižování úlohy náboženství, které se podle něho hodí jen k uspokojení nevzdělanců. Narodil se roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později zvolil jméno Nolanus nebo Nolan, podle místa svého narození) . Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze. V pozdějš...

Gilbert Bécaud

Gilbert Bécaud byl známý francouzský zpěvák, skladatel a herec, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 50. let 20. století až do jeho smrti v roce 2001. Bécaud, známý pod přezdívkou "Monsieur 100 000 Volts", byl díky svému dynamickému jevištnímu projevu a energickému stylu vystupování plodným umělcem, který zanechal nesmazatelnou stopu ve francouzském šansonu. Byl autorem nebo spoluautorem mnoha svých hitů, často spolupracoval s textařem Pierrem Delanoëm a jeho písně převzala řada světových umělců.

Geraldine Brooks

Geraldine Brooks je australská novinářka a spisovatelka. Světoznámou se stala poté, kdy v roce 2005 získala Pulitzerovu cenu. Od roku 2002 má občanství USA. Vystudovala Sydney University a jako novinářka začínala The Sydney Morning Herald. Získala stipendium na studium v USA a graduovala roku 1983 v oboru žurnalismus na New York City’s Columbia University. Příštího roku se vdala za amerického novináře Tony Horowitze a konvertovala k jeho víře, judaismu. Pracovala jako zahraniční reportér pro The Wall Street Journal, pro který zasílala reportáže z krizových oblastí Blízkého východu, Afriky a Balkánu. Roku 1994 vydala knihu Devět částí touhy o muslimských ženách na Blízkém východě. Její první román Zázračný rok , příběh ze 17. století, se stal celosvětovým bestsellerem. Další román vyšel roku 2005, jmenuje se March a jde o fiktivní příběh z americké občanské války. Za tento román získala následujícího roku Pulitzerovu cenu. Zatím poslední román Stvořitelé a spasitelé získal též několik literárních cen. Jde o příběh staré hebrejské knihy odehrávající se během několika staletí v několika časových rovinách a v různých místech Evropy a Blízkého východu.

Georg Brütting

Německý válečný letec.