Výpis všech autorů

Ferdinand Blocký

Předmluva ke knize Ruské povídky: Spisovatel této knížky, Ferdinand Blocký, už nežije. Zemřel v Praze roku 1944 a uzavřel tak ve 33 letech bohatý a podivuhodný život, plný dojmů, zkušeností, obětavosti a lásky. Všechno, o čem Ferdinand Blocký píše v této knížce, je jen malá částečka toho, co sám viděl a zažil ve svém životě. Znal ruskou zimu se třpytivým sněhem, který oslepuje oči, i jaro v ruských vsích, kdy se bublavé potůčky dovádivě ženou z lesů. Viděl rušné ruské trhy s bodrými venkovany a toulal se celé dni v hustých ruských lesích, kde medvědi nejsou žádnou zvláštností. Projel celou Sibiří až do Vladivostoku a kolem Japonska a Indie se dostal přes širé oceány k nám do Prahy. Podivné na tom je, že to všechno viděl a zažil jako malý hoch. Poslyšte, jak to s ním vlastně bylo. Ferdinand Blocký byl Rus. Narodil se roku 1911 v malé vsi Postarině u Pinských močálů v západním Rusku. Na podzim roku 1914, kdy Němci vtrhli do Ruska, daly se do celé vesnice do pohybu. Všechno, co mělo největší cenu, naložilo se na vozy a vozíky a dlouhý průvod lidí, zvířat i povozů utíkal před Němci na východ. Ferdinand Blocký byl tehdy malý čtyřletý chlapec v plátěných kalhotkách v košili, přepásané šňůrkou. Matku už neměl, zastupovala ji nejstarší sestra Marie, která byla strážným andělem celé rodiny. I Marie s malým Feďkou a ostatními sourozenci se dala na útěk. Ve zmatku, který panoval tehdy na silinicích, se Feďa ztratil svým sourozencům a od té doby žil úplně sám, bez rodiny a bez příbuzných. Se svými sourozenci se ve svém pozdějším životě už nikdy nesetkal, ačkoliv po nich horoucně toužil a ačkoliv se mu laskavá tvář sestry Marie často zjevovala v jeho snech. Jako dospělý muž po nich pátral, ale nikdy se nic o nich nedověděl. Opuštěný čtyřletý hoch, který neznal ani své příjmení – věděl jen, že jmenuje Feďa – toulal se Ruskem, až se ho ujali naši ruští legionáři. Bydlil s nimi v tepluškách a vykonal s nimi také dlouhou cestu přes polovinu světa až do Prahy. Přijel s nimi v legi...

Donald Robert Burgett

Americký vojenský parašutista, účastník bojů 2. světové války, spisovatel knih s válečnou tematikou o výsadkářích a výsadkových operacích.

David V Barrett

Britský spisovatel, autor mnoha prací na religionistická a ezoterická témata. Pravidelně přispívá do časopisů The Independent, Fortean Times, a Catholic Herald. Píše také knižní kritiky, zejména na knihy z oblasti science fiction.

Danuša Brenčičová

Ctibor Blattný

Ctibor Blattný byl český botanik a fytopatolog, básník a publicista. Po ukončení studií na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze odhalil původce choroby Peronospora na chmelu a nalezl proti němu ochranu. V roce 1924 nastoupil do Ústavu pro ochranu rostlin Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze a působil zde do roku 1947. V letech 1947–51 pracoval ve Výzkumném ústavu chmelařském v Žatci a následně v oddělení fytopatologie biologického ústavu ČSAV v Praze. Ústav experimentální botaniky ČSAV v Praze řídil v letech 1962–1968. Profesorem na Vysoké škole zemědělské v Praze se stal ve svých 70 letech, v roce 1967. Kromě odborných knih a článků psal také hudební kritiky, fejetony a básně a roku 1927 napsal spolu s E. F. Burianem libreto k jeho opeře „Bubu z Montparnassu“.

Christiaan Neethling Barnard

Christiaan Neethling Barnard byl významný jihoafrický chirurg, který jako první provedl úspěšnou transplantaci srdce. Narodil se v Jihoafrické republice, poté vystudoval lékařství v Kapském městě a znalosti z kardiochirurgie získal v USA. Později se znovu vrátil do vlasti a stal se profesorem chirurgie v Kapském městě. V dobách jeho mládí vládl v Jihoafrické republice značný neklid, především kvůli častým válkám černých proti bílým. Barnardovi byli chudá búrská rodina. Adam Barnard, chudý kazatel Armády spásy, měl manželku Elizabeth, která se věnovala výchově svých čtyř synů. Tři z nich Jan, Christian a Marius vystudovali vysokou školu, z toho Christian a Marius lékařskou fakultu v Kapském městě. Christian promoval v roce 1946 a byl potom praktickým lékařem v malém městě Ceresu, posléze pracoval na své Alma mater Groote Schuur v Kapském městě. Později se dostal do USA a začal se věnovat kardiochirurgii. Po kratším období, které strávil v JAR se opět vrátil do Ameriky. Bratr Marius byl také kardiochirurgem a integrální součástí transplantačního týmu. Chris Barnard byl třikrát ženatý. První manželku Alettu Gertruidu Louwovou si vzal roku 1948. Měli spolu dceru Deirdre a syna Andrého, který se stal také lékařem. Ve středním věku, již jako ženatý otec, neunesl André závislost na opiátech a spáchal sebevraždu. Barnard byl zastáncem eutanázie a proti sebevraždám obecně nic nenamítal. Samozřejmě smrt syna ho velmi zasáhla. Druhou ženou byla o 28 let mladší Barbara Zoellnerová , se kterou se oženil roku 1970. Z manželství vzešli dva synové Frederick Christiaan a Christiaan Alexander a k rozvodu došlo v roce 1982. Naposledy potřetí se prof. Barnard oženil v roce 1988 s Karin Setzkornovou , která byla o celých 50 let mladší. I tento svazek dal Barnardovi děti, syna Armina a dceru Laru. Po první transplantaci srdce se stal dozajista nejslavnějším lékařem světa. Setkával se státníky ve všech světad...

C. C Bergius

Na počest Friedricha Bergiuse, který dostal v roce 1931 Nobelovu cenu za chemii ,vzal si pseudonym CC Bergius , vlastním jménem je Egon-Maria Zimmer, německý spisovatel , byl leteckým instruktorem a zlušebním pilotem

Bruno Brehm

Bruno Brehm , spisovatel, a 1938-1942 redaktor časopisu "Věrný Eckart." Brehm byl členem Bamberg County.

Bohuslav Balbín

Bohuslav Balbín z Vorličné byl český literát, historik, hagiograf a pedagog. Jako kněz, člen řádu jezuitů se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Původně se nazývali Škvornicové, pak přibrali jméno Balbinus a po nabytí titulu z Vorličné dle usedlosti u Hradce Králové vzniklo pojmenování Balbínové z Vorličné. Narodil se v tzv. Vodičkovském domě, který později patřil do komplexu jezuitských kolejí, dnes tvoří část Nového Adalbertina. Dům prodala jezuitům 18. června 1636 Bohuslavova matka Zuzana, rozená Vodičková. Roku 1622 jeho otec Lukáš Škvornic náhle zemřel. Matku se sedmi dětmi podporoval nejprve Mikuláš ze Schonfeldtu. Později byl Bohuslav vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhovali. Zají­mavostí je, že hocha při křtu držel v rukou Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který rovněž mohl být jeho kmotrem. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlu­bokou úctu ke svatým. Jeho uzdravení bylo pokládáno za zázračné. Již v dětství projevoval zájem o četbu a historii. Dle pramenů se naučil brzy číst, již v sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, kterou si velmi oblíbil. Vyrůstal v pobělohor­ském katolickém prostředí, v roce 1631 začal studium u benediktinů v Broumově. Po roce přešel na jezuitskou školu v Jičíně a v patnácti letech vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova....

Bohumil Bydžovský

Narozen 14. 3. 1880 v Duchcově, zemřel 6. 5. 1969 v Jindřichově Hradci. PhDr., DrSc., akademik, profesor matematiky, literatura z oboru.

Bodo J Baginski

Bodo J. Baginski se narodil 4/10/1952, syn básníka a romanopisce Bodo Baginski Olli. Po několika letech studia a cestování a vzdělávání jako fyzioterapeut si v roce 1973 otevřel vlastní praxi, preferující alternativní léčebné metody. V době svého 10-ti letého působení v této práci vyvynul několik patentů v oblasti lékařských technologií. Jeho hledání dalších možností celostního léčení ho dovedlo v roce 1983 na rok do komunity Findhorn na severu Skotska, stejně jako v různých asijských zemích. Bodo J. Baginski a Shalila Sharamon se setkávají v roce 1984 při jejich společném zájmu o přírodní, celostní léčení, následuje období společných přednášek a seminářů a vytvoření specializovaného knihkupectví pro esoterickou literaturu. V roce 1985 publikujíi své první knihy "Reiki - univerzální životní energie", která získala celosvětovou pozornost. Další knihy jako jsou "Chakra Příručky", spolu s Magií Merlina v rámci projektu "Chakra meditace", jsou jedny z nejúspěšnějších v tomto žánru. "Cosmobiological plánování rodiny", "Einverstandensein - záchrana ze stínu", "Zázrak v jádru grapefruitu", "Léčení s extrakt z grapefruitových jadérek" následovaly. Jejich inspirující práce se objevují po mnoho let v seznamech bestsellerů a jejich publikace byly přeloženy do 20 jazyků. Autoři žili v 90.letech na jihozápadním pobřeží Irska. http://www.amazon.com/Bodo-J.-Baginski/e/B00455GPQO

Bob Bampton

Ilustrátor.

Blanka Bobotová

Narozena 23. 2. 1974 v Hodoníně. Autorka prací z oblasti rozvoje osobnosti, odstranění stresu, negativních pocitů a představ.

Ben Butcher

Americký výtvarník a filmový animátor.

Bedřich Bouček

Bedřich Bouček, narozen 30. 8. 1904 v Praze, zemřel 5. 6. 1975 v Praze, byl český geolog, paleontolog a pedagog, přední znalec fauny českých starších prvohor, přírodovědec. Jako středoškolský profesor působil na reálném gymnáziu v Litomyšli a v Praze. Pak profesor na pedagogické fakultě všeobecné paleontologie. Vědecký pracovník Ústředního ústavu geologického a odborný publicista. Narodil se 30. srpna 1904 v Praze. Jeho otec, soudní úředník, ho vedl k zájmu o přírodu. Jako gymnazista se seznámil s Janem Kolihou z Národního muzea, Jiřím Šufem, Celdou Kloučkem a dalšími paleontology. Od roku 1923 studoval přírodní vědy a zeměpis na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy u Jaroslava Pernera. Svůj hlavní zájem věnoval paleontologii a geologii. Začal vědecky pracovat a publikovat, zejména o českém ordoviku. V roce 1928 získal titul RNDr.za studii o paleozoických láčkovcích rodu Conularia. Krátce byl pomocným asistentem v Národním muzeu a na Univerzitě Karlově. V letech 1933–1947 učil na středních školách v Litomyšli a Praze. Roku 1934 se na Univerzitě Karlově habilitoval pro obor zoopaleontologie prací o silurských graptolitech. Ke geologii přivedl syna pražských německých přátel Heinricha Karla Erbena . Po válce Erben jako významný paleontolog ve Spolkové republice Německa a činitel Mezinárodní unie geologických věd podporoval uplatnění výsledků českých vědců. Od roku 1947 byl profesorem geologie na nové Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, po její přeměně roku 1952 na Vysokou školu pedagogickou vedoucím katedry geografie a geologie. V letech 1959–1961 působil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1961 v Geologickém ústavu ČSAV. Roku 1956 získal titul DrSc. Po období stagnace po smrti Joachima Barranda oživil výzkum spodního paleozoika v geologické jednotce Barrandienu mezi Plzní a Brandýsem nad Labem. Studoval zejména ordovik a silur a faunu graptolitů. (Graptoliti, vy...

Barnodaj

Barbara Boswell

Jako autorka Loveswept Barbara Boswell publikovala 22 románů. Ona je také známá pod jménem Betsy Osborne. Opustila povolání zdravotní sestry a začala psát v roce 1983. BARBARA BOSWELL miluje psát o rodině a rodinných vztazích. Právě uprostřed své početné rodiny, skládající se z manžela, tří dětí a tří koček, čerpá inspiraci pro psaní svých poutavých příběhů. S rodinou také tráví svůj veškerý volný čas. Barbara Boswell žila nějaký čas v Evropě, ale teď má domov ve Spojených státech, v Pensylvánii. Ráda čte a sbírá miniatury.

Barbara Bartos-Höppner

Narodila se v Eckersdorfu ve Slezsku v roce 1923. Od roku 165 působila jako spisovatelka na volné noze. Psala hlavně dobrodružné příběhy a romány pro děti a dospívající. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků a získaly mnoho ocenění, včetně Velké ceny z Německé akademie pro dětskou liteaturu a Spolkový kříž za zásluhy 1. třídy. Byla také členem Mezinárodního PEN klubu. Zemřela v červenci 2006.

B. M Bower

Americká spisovatelka westernů, první žena, která se dlouhodobě a cíleně podílela na formulaci žánru. Debutovala 1906 románem Chip of the Flying U . Pak vydávala ročně pravidelně dvě knihy, celkem na sedmdesát titulů. Publikovala pod pseudonymem B. M. Bower .

Arnošt Inocenc Bláha

Inocenc Arnošt Bláha byl český sociolog, filosof, pedagog, psycholog, politolog a kulturolog. Jednalo se o renesančního člověka, kterého doprovázelo všestranné nadání a široký rozhled v několika vědních oborech. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě. V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie. Bláha jako profesor V letech 1931–1932 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů a Ať je země písní . Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968. Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.

Antonín Brousek

Antonín Brousek byl český exilový básník, literární kritik, redaktor, překladatel a vysokoškolský pedagog. Je řazen k nejvýznamnějším básníkům generace 60. let. Narodil se do rodiny úředníka ČSD původem ze Starého Knína na Příbramsku, která se r. 1946 přestěhovala z Řeporyj na Zlíchov; matka si přivydělávala jako švadlena a později byla pečovatelkou v jeslích. Sestra se vyučila automechaničkou a por r. 1989 provozovala opravnu v Novém Kníně. Po maturitě na zlíchovské jedenáctileté střední škole Brousek studoval češtinu a ruštinu na FF UK; studia z vlastního rozhodnutí ukončil r. 1961. Pracoval v časopise Náš beton stavebního podniku Armabeton, v letech 1962–3 byl redaktorem poezie nakladatelství Svět sovětů, poté zaměstnancem literárního oddělení Československého rozhlasu. Během vojenské základní služby od r. 1965 do července 1967 byl redaktorem čtrnáctideníku Československý voják; v té době také navštívil s delegací spisovatelů Sibiř. Poté byl redaktorem v redakci časopisu Literární noviny . V září 1969 s manželkou a sedmiletým synem emigrovali díky pozvání na roční studijní pobyt ve Stuttgartu. V letech 1970–76 v Tübingen a Západním Berlíně vystudoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literaturu; jeho diplomová práce byla Sowjetlyrik nach Stalins Tod . V letech 1979–1987 byl lektorem na univerzitě v Kolíně nad Rýnem s přestávkou 1982–5, kdy pracoval v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě v Brémách. Poté byl do roku 1997 docentem českého jazyka a literatury na Univerzitě v Hamburku. Roku 1994 získal na FF UK titul Ph.D. Od roku 1971 bydlel s rodinou v Západním Berlíně, později v Hamburku; po roce 1989 žil střídavě v Čechách a v Německu. V exilu propadl těžké...

Antonín Benda

Narozen 31.7.1901 v Kamýku n. Vltavou, učitel v Praze. Prozaická tvorba pro mládež, též překládal.

Anton Baláž

Anton Baláž je slovenský spisovatel-prozaik, televizní a filmový scenárista, rozhlasový dramatik a publicista. Narodil se v hornické a dělnické rodině, vzdělání získal v Lehotě pod Vtáčnikem, Košicích, Prievidzi a později navštěvoval v letech 1965–1970 Filosofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, studovat zde obor žurnalistika. Po skončení studia se stal redaktorem, později šéfredaktorem společenského týdeníku Sloboda. Po listopadu 1989 byl šéfredaktorem Slovenského deníku. V letech 1993–1994 pracoval v Kanceláři prezidenta Slovenské republiky. V současnosti pracuje v Literárním a informačním centru. Žije v Bratislavě, kde působí hlavně jako novinář. Svoji první povídku zveřejnil už v roce 1970 v časopisu Mladá tvorba, ale první román mu vyšel až v roce 1977. Po skartaci debutu Bohovia ročných období oficiálně vstoupil do literatury historickými romány Sen pivníc a Tiene minulosti. Ve svých dílech se zaobírá společenskými problémy, , vykresluje zde obraz posledních let totalitního režimu , nicméně pro jeho dřívější tvorbu je také charakteristické groteskní a fantastické vnímání reality . V druhé polovině 90. let 20. století nalezl pro svoji tvorbu novou tematickou oblast: holokaust slovenské židovské komunity a poválečné osudy těch židů, kteří přežili německé vyhlazovací tábory a snaží se najít nový smysl svého života . V roce 2003 znova vyšla jeho prozaická prvotina Bohovia ročných období, která i s odstupem třech desetiletí od prvního vydání působí jako autentická výpověď o životě tehdejší mladé generace. Jeho díla byla přeložena do češtiny, němčiny, polštiny a ukrajinštiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Baláž na slovenské Wikipedii....

Anthony Berkeley

Anthony Berkeley Cox vystudoval Sherbone School a později univerzitu v Londýně. Během první světové války sloužil v armádě, po jejím ukončení se stal novinářem a pracoval pro The Punch, The Humorist, John O´London´s Weekly, Daily Telegraph, Sundai Times či Manchester Guardian. V té době také začal používat pseudonymy Anthony Berkeley, Francis Iles a A.Monmouth Platts. Roku 1925 napsal svoji první detektivní knihu s detektivem Rogerem Sheringhamem jako Anthony Berkeley. Kromě Sheringhama píše B. také o vrchním inspektoru Moresbym a milionáři Chitterwickovi. Berkeley se stal roku 1928 zakladatelem londýnského Detection Clubu, který si jako hlavní úkol stanovil střežit čistotu detektivky a dodržování stanovených pravidel. V jeho čelných funkcích působily takové osobnosti jako G.K. Chesterton či Dorothy Sayers. Berkeley, jeden z přesvědčených bojovníků za tato pravidla, je nakonec na základě vlastních autorských zkušeností sám zavrhl a připojil se k těm, kteří se pokušeli detektivní žánr, napůl zadušený křížovkářskými metodami, opět probudit k životu.

Ann Brashares

Americká spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež.

Alžběta Bublanová

Alžběta Bublanová je česká spisovatelka. Vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého. V roce 2012 debutovala sbírkou povídek Čtyři stěny, za niž získala Cenu Karla Hynka Máchy. V následujících letech jí vyšly knihy V Tichu , Odraz ode dna , Barák a Ti, kterým se narodíš . Pracuje jako lektorka psaní v „Kurzech z obýváku“. Vydává také lokální časopis o pražském náměstí Jiřího z Poděbrad „Náměsíčník“. Jejím otcem je bývalý ministr vnitra František Bublan. Její matka se jmenuje Věra Bublanová. Má dva sourozence. Je vdaná, její muž se jmenuje Ondřej a mají spolu dceru Julii. Od osmnácti let žije v Praze.

Aloysius Bertrand

Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.

Agnieszka Bator

Polská autorka naučných publikací pro předškolní děti.

Zuzana Burianová

Zdeněk Burda

Narozen 25.2.1951 v Praze. Ing., CSc., práce z oboru daní a účetnictví, ekonomika, řízení a statistiky.

Wendy Beckett

Řádová sestra Wendy Beckettová patří k čelným popularizátorům výtvarného umění v Evropě. V roce 1990 se stala známou díky seriálům BBC o dějinách umění. Narodila se v Jižní Africe, ale vyrůstala v Edinburghu ve Skotsku. V roce 1946 vstoupila do řádu sester Panny Marie v Namuru. Byla poslána do Anglie, kde začala svůj noviciát. Současně začala studovat na univerzitě v Oxfordu. V roce 1954 se vrátila do Jižní Afriky a začala učit na univerzitě Witwatersrand. Zdravotní problémy ji v roce 1970 donutily přerušit práci a vrátit se do Anglie. Od té doby žila v karmelitánském klášteře. Svůj čas věnovala překladům středověkých rukopisů, a později studiu dějin umění.

Vojtěch Bernatský

Narozen 13.3.1975 v Ostravě. Vystudoval katedru filmové a televizní tvorby, sportovní redaktor.

Vlasta Baránková

Vlasta Baránková je česká výtvarnice, známá především jako autorka ilustrací pro děti. Žije a pracuje v Brně, má dva syny. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Brně pracovala v oblastech vývoje a užití hraček, drobných uměleckých předmětů a divadelních loutek. Pracovala také jako výtvarník Kulturního domu v Brně. V 70. letech 20. století se věnovala grafickému designu, výstavní grafice a typografické úpravě časopisů a knih. Od 80. let se věnovala také malbě. Od 90. let 20. století se těžištěm její tvorby staly knižní ilustrace. Výčet ilustrovaných knih čítá přes sto titulů. Od roku 1986 spolupracovala s curyšským vydavatelstvím Bohem Press, mezi českými vydavatelstvími jsou to například Albatros, Fragment nebo Euromedia Group. Své dílo prezentovala na desítkách českých i mezinárodních výstav a obdržela několik ocenění. Její první ilustrovaná kniha vyšla již v roce 1971 . Od 90. let spoluvytvářela dětské animované seriály, např. Lískulka. Její ilustrace doprovázejí zpěvníky pro děti od autorské dvojice Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.

Vladimír Bor

Narozen 6. 12. 1941 v Praze, zemřel 6. 2. 2009. Doc. , PhDr., psycholog a filozof, pedagog a esejista. V letech 1965-1970 vystudoval na FF UK v Praze filozofii a osychologii a roku 1971 zde získal titul PhDr., když u Jana Patočky obhájil disertaci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole. R. 1982 získal atestaci z klinické psychologie na ILF a v letech 1985-1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze. V letech 1970-90 pracoval jako klinický psycholog, od r.1991 působil na katedře kulturologie FF UK v Praze. Přednášel i na dalších vysokých školách, přičemž na pražské FAMU byl jmenován profesorem filmové a multimediální tvorby. Specializace na problematiku ludismů, imaginace, hry a humoru. Zabýval se významy symbolů, psal o filozofických kořenech české psychoterapie. Probíral se odkazem geniálních podivímů stojících na okraji zájmu na poli umění a věd .

Vladimír Bárta

Slovenský fotograf a fotoreportér, kalendáře, průvodce, knihy o Slovensku.

Vera F Birkenbihl

Vera F. Birkenbihl byla německá školitelka manažmentu a autorka naučné literatury. Byla dcerou trenéra a konzultanta manažmentu Michaela Birkenbihla . Již v roce 1969 vynalezla a rozvíjela techniku učení se, založené na výzkumu mozku a neurovědě. V roce 1970 jako první přednášela s touto tematikou přednášky a semináře v USA a po návratu v roce 1972 zpět do Evropy pracovala na „volné noze“ jako osobní trenérka a poradkyně pro velké nadnárodní firmy a zároveň se věnovala tvorbě vlastních literárních textů. Naposledy žila v německém městě Osterholz-Scharmbeck. Dne 3. prosince 2011 zemřela ve věku 65 let na plicní embolii.

Václav Bláha

Václav Bláha byl český hudební skladatel a trumpetista. Chodil jen do obecné školy, sám se naučil hrát na trubku a byl samoukem i v kompozici. Působil v kavárenských souborech, kinoorchestrech, v lidových a vojenských kapelách, které jej nejvýrazněji profilovaly. V polovině 30. let 20. století nastoupil na místo 2. trumpetisty v orchestru R. A. Dvorského, což bylo jeho nejvýznamnější působiště. V nakladatelství R. A. Dvorského také do roku 1948 vydal většinu svých písní na gramofonových nahrávkách i tiskem. Po skončení 2. světové války krátce vedl vlastní soubor. Zatímco jako interpret se nevyhýbal moderní populární hudbě, jako skladatel se věnoval především hudbě lidové, a to i jako autor textů. Svoji úspěšnou kariéru skladatele odstartoval roku 1933 polkou Moje zlatá Anny. Polky patřily mezi jeho nejznámější skladby, např. Jetelíček u vody, Dokolečka, dokola a Včera jsem tě čekala, uspěl i s valčíky Červená sukýnka, Hvězdička a Tuláček, z dalších známých lze jmenovat pochodovou píseň Děvče jako růže a sousedskou Babička vzpomíná, ohlas měly i jeho pochody, tanga, mazurky aj. V druhé polovině 40. let se pokoušel psát budovatelské a masové písně, v 50. letech začal tvořit pro děti, známou se stala píseň Tancovala žížala. Od roku 1951 vydával v Orbisu a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze, kde vyšly jeho Dětské písně pro zpěv a klavír na slova Miloše Veselého.

Václav Beneš Šumavský

Václav Beneš Šumavský, v Knize narozených Waclaw Benesch , byl český novinář, spisovatel a překladatel. Václav Beneš se narodil v rodině kočího Ondřeje Benesche a Cateriny Beneschowé-Haischmannowé. Základní školu absolvoval v Plzni a reálku v Praze. Po maturitě v roce 1868 pracoval jako novinář a redaktor. Roku 1871 nastoupil jako elév do redakce pražských novin Čech, kde byl v letech 1876–1878 šéfredaktorem. Roku 1872 se oženil s Marií Fučíkovou , se kterou měl pět dětí: Václava operního pěvce, Kamila , Josefa Vladimíra , Jaroslava a Bohumilu . Kolem roku 1875 si zvolil přídomek Šumavský, aby se odlišil od Václava Beneše Třebízského. V letech 1878 až 1883 působil v brněnském listu Moravská orlice. Po návratu do Prahy byl krátce redaktorem Českých novin , České politiky a Hlasu národa, kde redigoval literární přílohu Nedělní listy. V letech 1884–1886 pracoval jako redaktor deníku Národní politika, kam se vrátil opět na konci 90. let 19. století a podle jednoho odkazu měl být jeho šéfredaktorem. Podle jiných zdrojů byl šéfredaktorem až v letech 1906–1927, což bylo v rozporu s tiráží deníku, v níž byla uvedena jiná jména odpovědných redaktorů. Roku 1925,byl hostem společnosti Lázně Poděbrady. V témže roce se oženil s Josefou Jáchymovou , spisovatelkou. V roce 1927 odešel na odpočinek a věnoval se převážně překladatelské činnosti. Kromě povídek v lidovém vypravěčském stylu a se svěžím humorem byl tvůrcem dobových románů, vzpomínkových publikací o osobnostech české žurnalistiky a literatury a řady překladů historické a dobrodružné beletrie z francouzštiny, polštiny, ruštiny, angličtiny a němčiny. Jeho konvenčním románům a humoreskám jsou vlastní patos a didaktismus. Je spoluautorem libreta k opeře Vanda od Antonína Dvořáka. Bydlel v Praze-Spořilov Bl. 56, č. 18, pohřben byl na hřbitově Šárka v Praze...

Václav Bárta

Český kulturní pracovník . Narodil se 28. září 1937 v Hromnicích u Plzně . Otec Václav Bárta alias Noid .

Ursula Barff

Tomáš Belko

Narozen 5. 6. 1965 v Praze. Autor písňových textů, divadelních a filmových scénářů, muzikálových libret a povídek. Tenorsaxofonista. Kreativní ředitel reklamní agentury Ogilvy.

Svatopluk Beneš

Svatopluk Beneš byl český divadelní, filmový a televizní herec, který byl znám široké veřejnosti množstvím komických i dramatických rolí. Hrál v Divadle na Vinohradech a v Městských divadlech pražských, od svých 16 let i ve filmu, kde se stal záhy filmovou hvězdou v rolích romantických milovníků. Populární je jeho postava nadporučíka Lukáše z filmové dilogie Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím . Větší i menší role si zahrál v desítkách televizních inscenací až do devadesátých let. Svatopluk Beneš se narodil v Roudnici nad Labem jako syn železničáře Petra Beneše , matka se jmenovala Růžena . Měl dvě sestry a bratra. Děti byly přísně vychovávány, doma se nesmělo používat neslušných slov. Na gymnáziu se začal věnovat herectví a z kvarty utekl na konzervatoř do Prahy . Otec se to dozvěděl až později a pak odmítl synovi platit podnájem. Proto Beneš do Prahy denně dojížděl a přivydělával si rok stážemi v divadle. V šestnácti letech stanul poprvé před kamerou ve filmu Hudba srdcí, první významnou rolí byl propadající student ve filmu Studentská máma . Po škole nastoupil v devatenácti letech do Divadla na Vinohradech a hrál zde mezi léty 1935 až 1950 , ale většinu života prožil na prknech Městských divadel pražských . Jeho filmovými partnerkami se záhy staly filmové hvězdy Marie Glázrová, Lída Baarová, Zorka Janů, Adina Mandlová. Celoživotní bylo jeho přátelství s Natašou Gollovou. Po roli Šimona v Ohnivém létě dostal brzy další příležitost k rolím mladých romanticky až nešťastně zamilovaných mladých studentů v adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje a ve filmu Minulost Jany Kosinové , ve filmu Noční motýl si zahrál poručíka Kalu, do něhož je bezhlavě zamilovaná Marta Dekasová . Později začínají jeho role nabývat komediálnější polohy, např. ve f...

Sonia Baretti

Italská ilustrátorka dětské literatury.

Soňa Brtna Havlová

Narozena 1958. Překladatelka z němčiny. Autorka knižních publikací o zdravém životním stylu, novinářka publikující v časopiseckých rubrikách módy a životního stylu, redaktorka časopisu pro kutily a zdravý životní styl Receptář.

Silvia Borghesi

Italská historička umění.

Šárka Bartošková

PhDr. Šárka Bartošková stála za okupace pod vedením Jindřicha Brichty u zrodu Filmového archivu, po válce archivu Československého filmového ústavu, který vedla až do roku 1951, kdy nastoupila na místo vedoucího redaktora Filmového přehledu. Zpočátku považovala nucený přechod na nové místo v rámci podniku za osobní křivdu. Brzy se však s časopisem sžila tak, že bez ní by rozhodně nebyl tak kvalitní a patrně by v kritických dobách zanikl. Ostatně měla novinařinu v rodině: její otec, Václav Gutwirth, patřil za první republiky k významným českým novinářům, mj. jako stálý spolupracovník Lidových novin a Peroutkovy Přítomnosti. Šárka Bartošková vedla Filmový přehled až do roku 1974. V rámci normalizace byla ale vyškrtnuta z KSČ, a proto nemohla být vedoucí redaktorkou. Navíc se přidaly její těžké zdravotní potíže. Doktorka Bartošková musela redakci opustit. Až do své předčasné smrti v roce 1981 však pracovala dále v tiskovém a publikačním oddělení Československého filmového ústavu, mj. jako redaktorka časopisu Panorama.

Sarah Rees Brennan

Irská spisovatelka.

Sarah Brewer

Britská lékařka, nutriční terapeutka, lektorka přírodní medicíny, publicistka, píše o svépomocných technikách v oboru péče o duševní a tělesné zdraví.

Sal Buscema

Americký ilustrátor komiksů.

Rudolf Brunngraber

Rakouský spisovatel, novinář a malíř, který spolupracoval s Otto Neurathem. Jeho romány byly přeloženy do osmnácti jazyků a prodalo se jich víc než milion výtisků. Román Radium v roce 1937 adaptoval pro rádio Günter Eich. Dle Milena Verlag jeden z nejzajímavějších rakouských spisovatelů 20. století.

Rudolf Breuss

Rakouský laický přírodní léčitel. Je autorem nové formy léčby půstem.

Robyn Bryant

Americký spisovatel knih pro děti.

Robert Brun

Slovenský malíř, grafik a ilustrátor.

Richard Ballantine

Richard Ballantine je autorem nejžádanějších knih o bicyklech a cyklistice na světě. Richardova kniha o bicyklech vyšla poprvé v roce 1972 v nakladatelství Oxford Illustrated Press a prodalo se jí více než milión výtisků po celém světě. Pokud Richard Ballantine nejezdí na kole nebo nepíše, dělí čas mezi Londýn a New York, kde zastupuje zájmy rodinného vydavatelství Bantam Press.

Riccardo Bacchelli

Bacchelli Riccardo , italský spisovatel, básník, literární a hudební kritik, dramatik; jeden ze zakladatelů revue La Ronda. Historická trilogie Mlýn na Pádu líčí na osudech mlynářské rodiny historii Itálie od Napoleonova tažení do Ruska po 1. světovou válku. Jeho tvorba spojuje tradici realistického románu 19. stol. s moderní touhou po poznání, experimentálním hledáním i morálním neklidem. Česky vyšlo V neznámých mořích, Touha po Africe, Iride, Pláč syna Lavišova.

Raymond Buckland

Raymond Buckland je dnes pravděpodobně nejznámějším zasvěcencem Geralda Gardnera. Jestliže je Gardner považován za "otce" čarodějského kultu Wicca v celosvětovém měřítku, je Buckland považován za otce a průkopníka Wiccy v USA. Byl to totiž právě on, kdo v roce 1964 zavedl Gardnerovské čarodějnictví v Americe a kdo zde později rozšířil i svoji vlastní tradici čarodějnictví známou jako Seax-Wica. Buckland se narodil v Londýně 31. srpna 1934. Jeho rodiče byli Stanley Thomas Buckland a Eileen Lizzie Wells . Jako dítě byl Buckland vychován v Anglikánské církvi, ale neměl o náboženství žádný zvláštní zájem. Když mu bylo 12 let, podnítil v něm jeho strýček George , praktikující spiritista, jeho celoživotní zájem o všechno okultní. Buckland byl vášnivým čtenářem, a tak začal číst všechno, co mu přišlo pod ruku o alternativních náboženstvích. Nejvíce ho zajímali témata jako: Duchové, ESP, Magie, Voodoo a čarodějnictví. V roce 1951 se rodina Bucklandových přestěhovala zpět do Londýna a Raymond zde studoval nejprve na Kings College School ve Wimbledonu a poté získal doktorát z antropologie v Brantridge College v Sussexu. Po odchodu z akademie působil jako zpravodaj pro strojírenské firmy.V roce 1955 se oženil se svojí první ženou Rosemary Moss. Měli spolu dva syny a Roberta a Regnaulda. V roce 1957 nastoupil ke Královské letecké společnosti , ale pobyl v ní pouze krátce. V roce 1959 z RAF odešel a působil dva roky v Londýně jako manažer maloobchodu u vydavatelské firmy.V té době se naučil hrát na pozoun a vstoupil do Dixieland jazzové kapely, se kterou ve svém volném čase, po večerech a o víkendech, hrál v Jazzovém Clubu Piccadilly, Baker Street Jazzovém Clubu Baker Street a dalších. V únoru 1962 se Buckland s rodinou přistěhoval do Spojených států a usadil se v Brentwood na Long Island v New Yorku. Následujících deset let pracoval u společnosti British Airways , která mu umožnila cestovat po světě. Buckland měl stále zájem o spiritismus a okultn...

Poggio Bracciolini

Gianfrancesco Poggio Bracciolini ; 11. února 1380 dnešní Terranuova Bracciolini – 30. října 1459 Florencie) byl jedním z nejslavnějších humanistů italské renesance. Byl jedním z průkopníků humanistického hnutí, protože znovu objevil některá důležitá díla starověku a znovu je zpřístupnil evropským intelektuálům. Významný je též jeho příspěvek k vývoji latinky; je považován za vynálezce humanistického písma. Jako papežský tajemník byl přítomen na kostnickém koncilu. Do doby jeho tamního pobytu spadá list, který napsal jako očitý svědek odsouzení a popravy mistra Jeronýma Pražského svému příteli Leonardovi z Arezza. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poggio Bracciolini na německé Wikipedii.

Petra Bubeníčková

Narozena 30. 1. 1974 v Hradci Králové. Mgr., Ph.D., vedoucí oddělení českého jazyka a literatury pro 1. st. ZŠ a MŠ na Univerzitě Hradec Králové.

Petr Blažek

Petr Blažek je český historik. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Je zástupcem ředitele zájmového spolku Centrum pro dokumentaci totalitních režimů. V lednu 2017 byl Senátem Parlamentu České republiky zvolen členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Je také členem správní rady Muzea paměti XX. století. V letech 1993–1998 absolvoval magisterské studium učitelství pro 3. stupeň na Univerzitě Hradec Králové . V letech 1996–2001 absolvoval magisterské studium historie na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2002 zde obhájil rigorózní práci a v roce 2008 disertační práci . Zabývá se československými dějinami, dějinami odboje a opozice proti komunistickému režimu a československo-polskými vztahy. Publikoval řadu historických studií, edic dokumentů a rozhovorů s pamětníky. Působil jako odborný poradce u vzniku řady dokumentárních a hraných historických filmů. Je autorem či spoluautorem výstav o králích Šumavy, dějinách K-231, Janu Palachovi, případech sebeupálení ve světě, vzniku Charty 77, politickém procesu s členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných v roce 1979 a politickém procesu s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími odsouzenými v roce 1950. Je hlavním autorem webových stránek o Palachovi, expozice Národního muzea v Památníku Jana Palacha ve Všetatech a webových stránek o dějinách VONS. Byl dlouholetým členem redakčních rad časopisů Paměť a dějiny a Securitas Imperii.

Petr Bakalář

Petr Bakalář je český publicista a psycholog. Kromě toho je šachista, mistr FIDE od roku 1990. Jeho otcem byl psycholog Eduard Bakalář. Vystudoval psychologii. Je podnikatel a jako psycholog nepůsobí, psychologickým otázkám se věnuje jen ve své publikační činnosti. Jeho publikace vzbuzují kontroverzi a mediální pozornost, zejména jeho pojetí lidských ras a eugeniky). Bakalář publikoval několik prací z oblasti rasové teorie a eugeniky, za které byl kritizován mj. zainteresovanými sdruženími, jako je pražská židovská komunita. Jeho publikace byly dokonce srovnávány s Hitlerovým dílem Mein Kampf – např. v článku Českého rozhlasu nebo tiskovou agenturou Jewish Telegraph Agency. Česká židovská komunita jednu Bakalářovu knihu popisuje jako „útok na lidská práva a toleranci menšin“. V časopise Českého Helsinského výboru je vyjádřen názor, že Bakalářova práce je ukázkou rasistické ideologie. Vědecká povaha Bakalářovy práce je zpochybňována, například pražskou židovskou komunitou . Petr Bakalář odpověděl na tuto kritiku poukazem na to, že existují lidé, kteří trpí „osvětimským komplexem“ a na každou zmínku pojmů eugenika, Romové či Žid reagují „takovým asociativním řetězcem Hitler – koncentrační tábor – genocida“.