Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnazium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil. V roce 1906 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky . Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Vážné nervové onemocnění jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval, zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.

Bohumír Lifka byl český knihovník, bibliofil, heraldik a archivář. Narodil se v Radomyšli v rodině obchodníka Bohumíra Lifky a jeho manželky Anny Rozarie, rozené Fialové . Studoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích. V letech 1919-1923 vystudoval filozofii a dějiny moderních literatur na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Studia zakončil dne 5. prosince 1923 obhajobou disertační práce s titulem Josef Dastich, příspěvek k dějinám českého herbartismu. Při studiu na univerzitě ho zaujala osobnost F. X. Šaldy, jehož přednášky o srovnávacích literaturách navštěvoval. Touto osobností se pak zabýval a věnoval ji řadu tvůrčích, edičních i vzpomínkových prací. Doktorát získal v roce 1923. V letech 1921–1922 také absolvoval Státní knihovnickou školu. Po studiích nastoupil s pomocí J. Volfa jako knihovník do knihovny šlechtické rodiny Stadionů, uložené na zámku Trhanov v Koutu u Domažlic. Působil i jako archivář u šlechtické rodiny Colloredo-Mansfeldů. V roce 1925 se začal jako tajemník podílet na přípravě a vydávání Masarykova slovníku naučného, v nakladatelství Čs. kompas. V této funkci setrval až do konce projektu v roce 1933. V roce 1979 dosáhl hodnosti magistrální rytíř Maltézského řádu. Dne 20. září 1930 se v Radomyšli oženil s Marií Baborovou z Černíkova . Do Masarykova slovníku naučného přispěl hesly z oblasti historie, literatury, bibliografie a jako jeho redaktor. Podílel se rovněž na přípravě Ottova slovníku naučného nové doby. Redigoval časopisy Český bibliofil , Marginalie , řídil redakci Erbovních knížek a Časopisu Rodopisné společnosti československé . Psal i do Heraldické ročenky. V roce 1957 se stal spoluzakladatelem Muzea knihy ve Žďáře nad Sázavou. Působil rovněž krátce v Národní a univerzitní knihovně v Praze, kde se podílel na katalogizaci starých tisků. V roce 1934 se stal vedoucím knihovny Náprst...