Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Dagmar Hochová byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka. Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění. Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše. Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem...

Daniel Reynek byl český tiskař a umělecký fotograf. Narodil se v Grenoblu v červnu 1928 jako prvorozený syn českého básníka a grafika Bohuslava Reynka a jeho ženy, francouzské básnířky Suzanne Renaudové. Reynkovi od roku 1926 žili střídavě ve Francii a na statku v Petrkově, za druhé světové války v roce 1944 jim usedlost zabavily protektorátní úřady; rodina pak žila ve Staré Říši u otcova vydavatele Floriána. Po roce 1948 hospodářství zabavili komunisté, dům obydleli cizí lidé. Členové rodiny Reynkovy pracovali ve stájích nově vzniklého zemědělského družstva a bydleli v části rodinného statku. Daniel Reynek později pracoval jako řidič u Pozemních staveb. Majetek se rodině vrátil po roce 1990 a oba bratři zde žili. Zemřel v září 2014, za tři týdny po něm zemřel jeho bratr Jiří. Byl pohřben ve Svatém Kříži. Daniel Reynek má dceru Veroniku, která vydává knihy a provozuje knihkupectví, a syna Michaela. Spolu se svým otcem tiskl jeho grafiky a společně experimentovali upravováním skleněných negativů. Fotografii se začal věnovat ve 40. letech, kdy během druhé světové války na statku Reynkových pobývali jihlavští židé a jeden z nich, Filip Hermann, Danielu Reynkovi věnoval fotoaparát. Ve svých fotografiích se zaměřoval na krajinu, zvířata a jiné prosté motivy. Od poloviny 60. let vytvářel fotografické montáže, v nichž skládal barevné snímky přes sebe do dvojic, zachycoval hlavně krajinu na Vysočině, kde žil, do snímků přírody přidává detaily stromů, květin a ptáků. V roce 1991 se konala první výstava jeho fotografií v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, tu uspořádala Anna Fárová. Později se konala řada dalších výstav po České republice i ve Francii. Své fotografie publikoval i knižně a formou kalendářů.