Vratislav Vaníček je český historik působící na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT v Praze. Odborně se zabývá především raně a vrcholně středověkými dějinami českých zemí. Vratislav Vaníček vystudoval střední školu v Pardubicích a poté v letech 1966-1971 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archivnictví a pomocné vědy historické. Po absolvování vojenské služby působil od roku 1973 jako odborný redaktor Encyklopedického institutu ČSAV. V roce 1979 obhájil rigorózní práci na katedře archivnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako redaktor a člen redakční rady časopisu Dějiny a současnost. V roce 1992 se stal odborným asistentem na katedře společenských věd Fakulty stavební ČVUT kde působí dodnes. V letech 1992-2003 zároveň působil jako vedoucí této katedry. V roce 2005 získal titul Ph.D. na katedře historie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Věra Hrochová byla česká historička a byzantoložka. V roce 1957 absolvovala studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté působila na téže fakultě jako pedagog a vědecký pracovník na katedře obecných dějin a katedře věd o antickém starověku. Vědecky se zaměřovala na středověké dějiny Byzantské říše a východního Středomoří a na historii křížových výprav. V roce 1991 byla jmenována docentkou a v roce 1997 profesorkou . Vedle prací ze středověkých dějin se podílela na řadě učebnic pro základní, střední i vysoké školy a na několika kolektivních dílech. Jejím manželem byl historik Miroslav Hroch.

Doc. PhDr. Zdeněk Smetánka, CSc. byl jednou z předních osobností české středověké archeologie. Podílel se společně s Milanem Richterem na vytváření obecných východisek a metodologických přístupů vědecké specializace archeologie mladšího středověku spojeným s proměnou vnímání archeologických pramenů coby plnohodnotných historických pramenů. Rovněž posouval oborový výzkum v souladu s evropskými tendencemi k zájmu o středověkou každodennost. Působil nejen jako vědec - specialista a pedagog, ale především jako popularizátor “svého” oboru, který se tak dostal do širokého povědomí a ovlivnil mnoho následovníků v jejich odborném zaměření na středověkou historii či archeologii. Již svým studiem historie a dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy položil Zdeněk Smetánka pevné základy své odborné dráze rozkročením mezioborovým i historickým. Tématem jeho diplomové práce byla Architektura prvních železničních staveb v Praze, kterou obhájil v roce 1955. Soustavně působil v Archeologickém ústavu ČSAV a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Široké zaměření se projevilo i v odborných tématech, mezi ta zásadní teoretická patřilo ustavení nového oboru v českém prostředí, prakticky se zabýval nejen velmi specializované reliéfní výzdobě středověkých kachlů, ale také výzkumu zaniklých středověkých vesnic a životu ve středověku. České veřejnosti přiblížil život obyčejného českého středověkého člověka v Legendě o Ostojovi. Rozhlasově zpracovány byly i jeho další knihy věnované každodennímu - "běžnému" středověku oproti dříve běžnému zprostředkovávání chápání dějin skrze významné historické události a osobnosti. Od roku 1995 byl členem Učené společnosti ČR.