Výpis všech autorů

Markus Zusak

Markus Frank Zusak je australský spisovatel. Mezi jeho nejznámější díla patří Zlodějka knih a Posel - obě knihy se staly mezinárodními bestsellery. Za svůj přínos v oblasti literatury pro mládež obdržel Zusak v roce 2014 cenu Margaret Edwardsové. Zusak se narodil v australském Sydney. Jeho rodiče tam emigrovali na konci padesátých let - matka Lisa pochází z Německa a otec Helmut z Rakouska. Zusak má dvě sestry a jednoho bratra, ze sourozenců je nejmladší. Na University of New South Wales vystudoval anglický jazyk a dějepis. Zusak napsal pět knih. První tři, Roky pod psa, Smečka rváčů a Když psi pláčou vycházely v letech 1999 až 2001 a byly přeloženy do cizích jazyků včetně češtiny. Všechny získaly řadu ocenění. Roky pod psa se Zusak snažil vydat celých 7 let. Posel, jenž se na trh dostal v roce 2002, získal od CBC cenu za knihu roku 2003, a premiér Nového Jižního Walesu mu dokonce udělil cenu Ethel Turnerové. Kniha se také dostala do užšího výběru při udílení prestižní Printzovy ceny. Zlodějka knih vyšla v roce 2005 a byla přeložena do více než 30 jazyků. Kromě mnoha cen, které vyhrála v Austrálii i ve světě, se kniha dlouho držela na prvním místě žebříčku Amazon.com a na seznamu bestsellerů New York Times; stala se také bestsellerem v Brazílii, v Irsku a na Tchaj-wanu. Mezi prvními 5 nejprodávanějšími knihami se umístila ve Velké Británii, ve Španělsku, v Izraeli a v Jižní Koreji, a plánují se i další překlady. V roce 2018 vyšel Zusakův román Clayův most. Zlodějka knih byla v roce 2013 zfilmována . V roce 2014 získal Zusak od Americké asociace knihoven cenu Margaret Edwardsové. Tato cena je udělována za konkrétní knihu, která představuje zásadní přínos v oblasti literatury pro mládež. V roce 2006 Zusak obdržel cenu mladého australského romanopisce roku, kterou každoročně uděluje deník Sydney Morning Herald. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Markus Zusak na anglické Wikipedii....

Lýdia Zubajová

Autorka učebnic a televizních kurzů z německého jazyka pro děti.

Karel Zpěvák

Autor doprovodných plánů, map a instruktivních ilustrací.

Karel Želenský

Narozen 25.1.1865 v Ostrovačicích u Brna, zemřel 30.11.1935 na Zbraslavi. Herec, režisér, dramatik, prozaik, překladatel.

Kamil Zeman

Kamil Veith Zvelebil

Narozen 17. 11. 1927 v Praze, zemřel 17. 1. 2009 v Cabrespine , prof., PhDr., CSc., indolog, popularizátor indologie, pracovník Orientálního ústavu ČSAV , externí vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě UK , po roce 1968 žil v exilu, působil na univerzitě v Chicagu , Rijksuniversiteit te Leiden , Universität Heidelberg , Rijksuniversiteit te Utrecht ; věnoval se tamilské lingvistice a dialektům, dějinám tamilské literatury, srovnávací drávidistice, tématice kulturněhistorické a nábožensko-filozofické, překládal ze staré a střední tamilštiny, moderní tamilštiny, malajálamštiny, kannadštiny; otec archeologa Marka Zvelebila .

Jozef Zsapka

Jozef Zsapka je slovenský klasický kytarista známý svou virtuozitou a přínosem pro klasický kytarový repertoár. Prosadil se jako významná osobnost na scéně klasické hudby, zejména ve střední Evropě. Zsapkova kariéra se vyznačuje vystupováním s různými orchestry a na mnoha festivalech, kde předvádí své umění interpretovat díla klasických i současných skladatelů. Jeho repertoár sahá od barokních až po moderní skladby a je uznáván pro svou techniku a expresivní styl hry. Kromě koncertování se Jozef Zsapka věnuje také částečně pedagogické činnosti a předává své znalosti dalším generacím kytaristů. 30 / Concierto De Aranjuez", "Guitar Dream With Jozef Zsapka ," a "Homage To Beatles" zde nejsou uvedeny, je však zřejmé, že Zsapkova diskografie zahrnuje celou řadu skladeb, které podtrhují jeho kytarovou všestrannost.

Jozef Záhora

Slovenský profesor trestního práva.

Jonáš Zbořil

Narozen 1988. Anglista a bohemista, rozhlasový moderátor, básník a hudebník.

Jitka Živsová

Autorka výkladového snáře.

Jiří Záruba

JUDr., autor publikací z oboru práva.

Jiří Žák

Narozen 11.11.1917 v Českých Budějovicích, zemřel 29.1.1986 v Hamburgu . Novinář a spisovatel, též překladatel z němčiny.

Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Jevgenij Ivanovič Zamjatin, rusky Евгений Иванович Замятин, – 10. března 1937, Paříž) byl ruský spisovatel. Narodil se v Lebedani v nepříliš bohaté šlechtické rodině, otec byl pravoslavný kněz a matka pianistka. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv , Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. . V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu , Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny . Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn . Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu . V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle upon Tyne a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský . Po vydání knihy My v zahraničí byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže. Cestou přes Rigu a Berlín se zastavil v Praze, kde měl v pr...

Jaroslav Zima

architekt, urbanista, spisovatel 1976 - 1980 SPŠ – Stavební, Hradec Králové 1980 - 1985 ČVUT Praha, Fakulta architektury 1985 - 1986 Pražský projektový ústav 1985 – 1986 vojenská služba 1986 – 1997 D.A. Studio spol. s r.o. . – architektonická kancelář zakládající člen, partner 1996 člen ČKA – Česká komora architektů 1997 – nyní D3A spol. s r.o. – architektonická kancelář , zakládající člen, partner

Jaroslav Zatloukal

Narozen 6.3.1905 v Opavě, zemřel 23.9.1958 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, básník, prozaik, literární kritik a kulturní činitel působící na Slovensku, též ve prospěch Podkarpatska.

Jaroslav Zakopal

Narozen 30.9.1910 v Napajedlech, zemřel 3.10.1975. Ing., RNDr., fytopatolog, publikace z oboru.

Ján Zambor

Narozen 9.12.1947. Slovenský básník, literární teoretik a kritik, editor a překladatel poezie ze španělštiny, ruštiny a češtiny.

Hana Zemanová

Mgr. Hana Zemanová vystudovala Pedagogickou fakultu UK, založila Pro-bio ligu, pobočku Svazu ekologických zemědělců a společně s manželem založili společnost Albio s.r.o., kterou před třemi lety prodali. Napsala Biokuchařku, která se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, věnuje se propagaci biovaření a ekologického zemědělství. V současné době žije s manželem a roční dcerou Natálií v Chramostech u Sedlčan ve Středních Čechách. Provozují biopekárnu Zemanka. Hana píše druhou knížku a seriál o biovaření pro Apetit.

František Zacharník

Divadelník, režisér, libretista, herec a zpěvák. Pocházel z rodiny, která žila a dýchala pro ochotnické divadlo. Zapálený ochotnický herec otec Josef a matka Anna přivedli k celoživotní lásce k divadlu oba své syny. Starší František později uznávaný profesionální režisér, libretista, herec a textař se narodil v Poděbradech, vystudoval VŠE a Konzervatoř v Praze.

Dana Zátopková

Dana Zátopková, roz. Ingrová , byla československá atletka – oštěpařka, olympijská vítězka a manželka čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Její rodiče, Antonín a Františka Ingrovi, pocházeli z Vacenovic. Otec se po působení ve francouzských legiích během první světové války stal vojákem z povolání. Na začátku 20. let 20. století byl jmenován velitelem pohraničního praporu ve Fryštátě. Zde se také narodily všechny tři Ingrovy děti – Vladimír , Dana a Miroslav . Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Fryštátu vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. Její otec byl v dalších letech jmenován velitelem útvaru v Olomouci a poté velitelem pluku v Uherském Hradišti. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně , kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě, 24. října 1948 se provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů . Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958...

Alexandr Žurman

Ing. Alexandr Žurman, , dlouholetý ředitel Nakladatelství Olympia, mezi jehož koníčky vždy patřilo vaření. Autor publikací o sportu a knihy kuchařských receptů.

Alena Zemančíková

Alena Zemančíková, nar. roku 1955, po letech manuálních zaměstnání vystudovala dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 1987 pracovala jako dramaturgyně Západočeského divadla v Chebu, kde také byly v 90. letech uvedeny její dramatické práce Putování za štěstím ,Čistému vše čisté , Hra o bratru Františku a jeho sestře Chudobě, Biblické příběhy a řada dramatizací literárních předloh. V Českém rozhlase Plzeň pracovala od roku 1997 jako kulturní redaktorka a dramaturgyně. Napsala řadu scénářů o osobnostech a kulturních úkazech západočeského kraje, včetně těch, kteří psali německy, věnuje se i literární a divadelní publicistice a kritice. Přispěla do několika dokumentaristických projektů Českého rozhlasu . Český rozhlas 3 – Vltava vysílal 3 její rozhlasové hry: Byl jest jeden člověk aneb Hra o komkoli a smrti, Odjezd z konce světa a Noc a den, se dvěma z nich reprezentovala Český rozhlas na mezinárodním festivalu Prix Marulić na ostrově Hvaru v Chorvatsku. V roce 2004 získala rozhlasovou cenu Prix Bohemia Radio v kategorii Literární pořad za pořad Lukava. Pravidelně přispívá do Literárních novin, píše pro divadlo. Je členkou lektorských sborů pro přehlídky amatérského divadla Šrámkův Písek, Wolkrův Prostějov a Jiráskův Hronov. Poslední hra Ulrika měla premiéru v pražském divadle Kašpar v únoru 2002. Prozaické texty publikuje v kulturních periodikách , v rozhlasovém vysílání, v povídkovém souboru nakladatelství Listen Nech mě žít, ve sborníku Literárních novin Povídka roku 2006 a v antologii Ty, která píšeš . Odborně se věnuje divadelní a literární kritice a teorii rozhlasové slovesné tvorby a mluveného slova. V současné době žije v Praze a pracuje v Českém rozhlase Vltava jako redaktorka literárně dramatické redakce....

Alena Žbírková

PhDr. Alena Žbirková, CSc. , asistentka katedry tělesné výchovy, publikace z oboru.

Aleksandr Borisovič Žuk

Alexandr Borisovič Žuk . Sovětský a ruský umělec-ilustrátor a historik zbraní, držitel Řádu přátelství. Jeho knihy o zbraních, které sám ilustroval, vyšly v 17 zemích ve více než dvou milionech výtisků. Navrhl i revolver pro kosmonauty \"Mars\", a šest sovětských a ruských řádů a vyznamenání ; Орден Дружбы ; Орден «За личное мужество»; Медаль «50 лет Вооружённых Сил СССР»; Медаль «70 лет Вооружённых Сил СССР»; a Медаль «За отличие в воинской службе».) Absolvoval \"Moskveské oblastní umělecké učiliště památky roku 1905\", pracoval jako umělec ve vydavatelství Vojenizdat a pak na Správě výstrojního zásobování Ministerstva obrany SSSR.

Zdeněk Zikmund

Narozen 1964. Žurnalista, konzultant, manažer, tiskový mluvčí. Publikuje v oblasti sportu, sportovního marketingu a novodobé historie.

Zdeněk Žemlička

Debutoval povídkou Sny Avarů , první z triptychu historických fantasy příběhů provázaných motivem rusalky. Následovala Rusalka a Balmgund ; za všechny tři byl autor v roce 1997 S nominován na cenu O nejlepší fantasy. Další cyklus, tentokrát o slovanském pirátu Krutobojovi, započal Žemlička povídkou Bílé útesy rujanské a pokračoval v něm krátkými i delšími prózami Čas rytířů , Ostrov : duchů , Smích černám racka a naposledy povídkou Striga . Do cyklu okrajově patří i autorův první román Vlčice. Hlavní hrdinka příběhu, vlkodlačice Kroana, je nucena bojovat nejen s lidskými i nelidskými nepřáteli, ale také s vlčí polovinou své osobnosti… Sérii o Vlčici zatím tvoří romány Vlčice, Vlčice a Mandragora, Vlčice a děti noci a Vlčice a staré plemeno.

Zdenek Zaoral

Zdenek Zaoral byl český scenárista a režisér, filmový pedagog, teoretik a publicista. Jako svůj režijní celovečerní debut natočil pozoruhodný snímek z drogového prostředí Pavučina , podílel se jako pomocný režisér i na známé komedii Léto s kovbojem . Jeho manželkou byla filmová teoretička Eva Zaoralová. Narodil se 17. srpna 1945 v Praze. Absolvoval nejprve střední průmyslovou elektrotechnickou školu, v srpnu 1971 dokončil studium filmové a televizní režie na FAMU a poté pokračoval ještě dvouletým dálkovým studiem kamery. V průběhu studií natočil několik krátkých filmů, většinou z hudební oblasti. Za svůj studentský snímek Smuteční holka získal druhou cenu na Mezinárodním festivalu úzkého filmu v Salernu, dalším počinem bylo např. Umění milovati De arte amatoria . Během prvních let studia, roku 1967, vstoupil do komunistické strany, o rok později však členství ukončil, což později mohlo mít negativní vliv na jeho uměleckou kariéru. Ještě před ukončením studia, od roku 1970, byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde během následujících osmi let vystřídal různé funkce od asistenta režie přes scenáristu po pomocného režiséra. Napsal zde scénáře k filmům Aféry mé ženy a Zlá noc , pomocnou režií přispěl ke snímkům Za volantem nepřítel , Šestapadesát neomluvených hodin , Léto s kovbojem a Proč nevěřit na zázraky , spolupracoval i na filmu Tři od moře . Po roce 1979 působil na volné noze, věnoval se filmové teorii a kritice. Psal recenze a další texty do Tvorby, Scény, Záběru či Svobodného slova a obsáhlé teoretické statě publikoval v časopise Film a doba, kde působila také jeho manželka Eva Zaoralová . Jako externista vyučoval na FAMU , spolupracoval i s Československým filmovým ústavem a Ústavem teorie a dějin umění Československé akademie věd. Později debutoval...

Zdeněk Zadák

Prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové v roce 1961. Po promoci pracoval v letech 1961–66 jako vojensky lékař v Českých Budějovicích a v Jindřichově Hradci, v období 1967–70 ve Výzkumně izotopové laboratoři Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové. Při svém lékařském zaměstnání vystudoval v roce 1970 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1970 přešel jako odborný asistent na II. interní kliniku Fakultní nemocnice a na katedru válečného interního lékařství VLA. Na téže klinice roku 1983 převzal řízeni metabolické jednotky intenzivní peče. V roce 1991 se stal přednostou nově vznikle Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice v Hradci Králové. V současnosti je vedoucím Centra pro výzkum a vývoj Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Fakultní nemocnice v Hradci Králové. V roce 1976 získal titul kandidáta věd , v roce 1980 obhájil docentskou habilitační práci věnovanou problematice metabolizmu tuků ve výživě, v roce 1994 byl jmenován profesorem pro obor nemoci vnitřních. Již v roce 1970 založil při II. interní klinice Fakultní nemocnice lipidovou poradnu, v roce 1976 stal při založeni metabolické jednotky zaměřené na umělou výživu. V roce 1988 organizoval založeni České společnosti pro parenterálni a enteralni výživu a opakovaně byl zvolen jejím předsedou. Navíc v roce 1989 byl zvolen do výboru Evropské společnosti pro parenteralni a enteralni vyživu. V letech 1998–2002 byl předsedou Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče ČLS JEP . Odborná aktivita prof. MUDr. Zadáka, CSc., se týká i dalších oblastí. Organizoval 18 celostátních sjezdů . V roce 2007 byl prezidentem evropského kongresu ESPEN v Praze. Je členem výboru České patofyziologické společnosti, České internistické společnosti ČLS JEP a České společnosti pro ateroskl...

Vítězslav Zlatohlavý

Václav Zelený

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...

V Železný

Tomáš Zmeškal

Tomáš Zmeškal je český spisovatel konžsko-českého původu. Vystudoval anglický jazyk a literaturu na King’s College, University of London. Působil jako odborný asistent na Univerzitě Karlově, dále jako lektor, překladatel a tlumočník. Pracuje jako středoškolský učitel anglické literatury. Je členem PEN klubu. Žije v Praze. Ačkoliv dříve publikoval povídky, upozornil na sebe především románovou prvotinou Milostný dopis klínovým písmem, popisující z postmoderně roztříštěné perspektivy poválečné půlstoletí v Československu. Autorovy knihy byly doposud přeloženy do polštiny, nizozemštiny a maďarštiny.

Stella Zázvorková

Stella Zázvorková, provdaná Stella Kopecká byla česká herečka. Narodila se v umělecké rodině. Její otec – architekt Jan Zázvorka – byl autorem Národního památníku na Vítkově. Její starší bratr Jan Zázvorka mladší se později stal filmovým a televizním scénografem a architektem. Její matka byla módní návrhářka a křestní jméno jí vybrala podle stejnojmenného sci-fi románu francouzského spisovatele Camille Flammariona. Od roku 1946 byla krátce provdána za herce Miloše Kopeckého. Jejich manželství vydrželo asi 1 rok, jejich dcera Jana spáchala v 15 letech sebevraždu, ona sama se už pak nevdala. Je pohřbena na hřbitově Motolského krematoria. Byla řadovou členkou KSČ a roku 1977 podepsala Antichartu. Nicméně, dle slov pamětníků tak činila, stejně jako stovky dalších herců jen proto, aby měla klid a mohla hrát. Mluvila několika jazyky včetně angličtiny a latiny. Absolvovala divadelní školu E. F. Buriana. Poté hrála v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a ve 40. letech se objevovala na pódiu divadla Větrník. V letech 1945–1948 hrála v Divadle satiry, později byla členkou Realistického divadla a Divadla E. F. Buriana. Jan Werich ji přijal v roce 1955 do Divadla ABC. Po připojení Divadla ABC k MDP dne 1. července 1962 se stala členkou Městských divadel pražských, kde působila pak až do roku 1990. Nezapomenutelné jsou její filmové role. Objevovala se v titulech, které jsou dnes ve zlatém fondu české a československé kinematografie. Diváci si pamatují její temperamentní ženy z filmů Anděl na horách, Pane, vy jste vdova!, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, či role z nedávných let ve filmech Kolja, Pelíšky, Kytice a Babí léto.

Stefan Zeidenitz

Stefan Zeidenitz pochází ze staré rodiny německých anglofilů. Působil jako učitel v St. Paul’s School a Eaton College. Taky se věnoval šíření japonské kultury a Anglii, anglické v Německu a německé v Japonsku.

Slavoj Zizek

Slavoj Žižek je slovinský filosof a kulturní teoretik čerpající z filosofických tradic Marxe a Hegela a také z psychoanalytické teorie Jacquese Lacana. Narodil se v Lublani ve Slovinsku, na Univerzitě v Lublani vystudoval filozofii a na Univerzitě v Paříži VIII psychoanalýzu. V roce 1990 kandidoval za Liberální demokracii Slovinska na prezidenta, nicméně neuspěl. Od roku 2005 je členem Slovinské akademie věd a umění. Žižek často ve svých textech používá příklady z pop-kultury. Má také přínos k filmové teorii, jeho názory jsou shrnuty v rámci filmu Perverzní průvodce filmem. Je známý pro své přednášky po celém světě, kde se vyjadřuje k aktuálním sociálním a politickým problémům. V těchto přednáškách a rozhovorech se často prezentuje jako marxista a komunista. U mnoha levicově smýšlejících lidí však vzbudil kontroverze vyjádřením, že v amerických prezidentských volbách v roce 2016 by hlasoval pro republikána Donalda Trumpa namísto demokratky Hillary Clintonové. Pro svůj nekonvenční přístup je nicméně považován za jednoho z nejobjevnějších filosofů současnosti. Časopis Foreign Policy ho v roce 2012 zařadil na seznam 100 největších světových myslitelů. Byl o něm natočen dokumentární film Žižek!. Píše o celé řadě témat: o válce v Iráku, fundamentalismu, kapitalismu, toleranci, politické korektnosti, globalizaci, subjektivitě, lidských právech, mýtech, kyberprostoru, postmodernismu, multikulturalismu, marxismu, Davidu Lynchovi, Hitchcockovi. Slavoj Žižek je autorem celé řady knih psaných převážně anglicky. V češtině byly vydány následující knihy: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slavoj Žižek na anglické Wikipedii.

Šárka Zmátlíková

Narozena v Praze. Autorka prózy.

Rudolf Zahradník

Rudolf Zahradník byl český fyzikální chemik, v letech 1993–2001 předseda Akademie věd ČR. Byl členem skauta a obdržel junácký bronzový kříž . V roce 1952 vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a od roku 1961 byl pracovníkem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského. Zabýval se zejména teoretickou kvantovou chemií konkrétněji teorií molekulových orbitalů, teorií chemické reaktivity, slabými mezimolekulovými interakcemi, molekulovou spektroskopií, teorií relativity aj. Je autorem více než 300 odborných článků a asi desítky odborných knih. 24. února 1993 byl zvolen předsedou Akademie věd České republiky a v této funkci působil do roku 2001. Byl zakládajícím členem a v letech 1994 až 1997 předsedou Učené společnosti ČR. Po roce 1993 nesl jako předseda AV ČR hlavní tíhu snahy o likvidaci AV ČR a základního výzkumu, vedoucí k rozsáhlé a kontroverzní redukci Akademie věd v roce 1993 na polovinu. Ve funkci předsedy Akademie věd se zasazoval proti snahám o byrokraticko-politická a jednostranně tržní hodnocení vědeckých výsledků, neberoucím v úvahu zásadní rozdíly mezi vědními obory a nesouměřitelnost různých typů badatelských výsledků. Na Akademickém sněmu roku 2000 shrnul svou sedmiletou aktivitu ve funkci předsedy AV ČR jako „usilování o náležitou pozici vědy a vzdělanosti ve společnosti a úsilí spojené s náležitým legislativním postavením badatelství a vzdělávání“. Současně však konstatoval, že dvě třetiny aktivit v tomto směru byly „zbytečné, iracionální a dílem trapné“, a pokračoval: Během své kariéry získal řadu cen a dalších ocenění, mimo jiné získal čestné doktoráty na univerzitách v Pardubicích, v Drážďanech, ve Fribourgu a Washingtonu. V roce 1999 mu papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání Pro ecclesia et pontifice. V roce 2003 obdržel z rukou francouzského premiéra vyznamenání Chevalier dans l'Ordre des Palmes Académiques, apod. Je laureátem Ceny Neuro...

Richard Zdráhala

Richard Zdráhala byl československý voják, major dělostřelectva. Roku 1930 vstoupil dobrovolně do armády a v letech 1931–1933 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. Po okupaci českých zemí uprchl přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, odtud se dostal přes Sýrii do Francie, kde vstoupil do řad československých jednotek. Byl přidělen k dělostřeleckému pluku v Port-la-Nouvelle, který však již do bojů zasáhnout nestačil. Zdráhala pak byl spolu s dalšími čs. vojáky evakuován do Anglie. Kvůli rozčarování z poměrů ve zdejších československých jednotkách a perspektivě lepšího uplatnění vstoupil v roce 1941 do de Gaullova vojska Svobodné Francie. V jeho řadách se v hodnosti kapitána účastnil bitvy o Bir Hakeim, jako velitel baterie protitankových děl. Během evakuace pevnosti byl zraněn a upadl do zajetí. Následně prošel několika zajateckými tábory v Itálii a Německu, během této doby se několikrát pokusil o útěk. Nakonec skončil ve zvláštním zajateckém táboře na zámku Colditz, kde se dočkal osvobození americkou armádou. Po skončení války vystřídal několik velitelských postů a poté vyučoval na Vojenské akademii v Praze. Roku 1958 byl propuštěn z armády. Následně pracoval jako vedoucí studijního oddělení VŠE, až do odchodu do penze v roce 1967. Podle jeho vzpomínek sepsal František Fajtl knihu Válčil jsem v poušti.

Rein A Zondergeld

Narozen v Enkhuizenu, v letech 1961 - 1966 studoval německou, anglickou a srovnávací literaturu na univerzitě v Groningenu. Publikoval několik antalogií a encyklopedií o fantastické literatuře, působiltaké jako hudební kritik.

Rebecca Zanetti

Americká spisovatelka. Advokátka a novinářka.

Peter Zajac

03. 02. 1946 Bratislava Oblasti záujmu esej, publicistika, preklad, pedagóg R. 1960 – 63 študoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole, 1963 – 68 slovenčinu a nemčinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, 1967 – 68 germanistiku na univerzite v Tübingene. R. 1968 – 72 redaktor vo vydavateľstve Smena, 1972 – 80 vysokoškolský učiteľ na Pedagogickej fakulte v Nitre, od 1981 vedecký pracovník, 1990 – 98 riaditeľ Ústavu slovenskej literatúry SAV, 1998 – 2001 poslanec Národnej rady Slovenskej republiky, od 2001 vedecký pracovník Ústavu slovenskej literatúry SAV v Bratislave, súčasne prednáša slavistiku na Humboldtovej univerzite v Berlíne. Patrí ku generačnému zoskupeniu autorov okolo Mladej tvorby, publikoval v Slovenských pohľadoch, Romboide, Slov. literatúre, Zlatom máji a i. Súbor jeho príspevkov vyšiel knižne pod názvom Tvorivosť literatúry a komplex úvah Pulzovanie literatúry . Preklad výberu z prvej knihy vyšiel v nemčine pod názvom Auf den Taubenfüsschen der Literatur . Je spoluautorom príručky Interpretácia umeleckého textu . Pre deti prerozprával Príbeh doktora Fausta . Pravidelne glosuje súčasnú slov. literatúru v časopisoch Mladá tvorba, Romboid, Fragment, Kultúrny život, Slov. literatúra a i. Spolu s J. Strasserom prekladá poéziu nemeckých a rakúskych autorov , vydali antológiu expresionizmu Krik a ticho storočia . Zostavil nemecký výber súčasnej slov. poviedky Wie Laub von einem Baum . Venuje sa aj politickej publicistike a esejistike, vydal knihy esejí Sen o krajine a Krajina bez sna , ďalšie úvahy o človeku, spoločnosti a politike sústredil do publikácie 1 + 1 .

Olga Zelinková

doc. PaedDr. Olga Zelinková, CSc. je docentkou speciálně pedagogických věd, akademickou pracovnicí katedry psychosociálních věd a etiky UK HTF. Je absolventkou Pedagogické fakulty UK, oboru speciální pedagogika. Vědecky a pedagogicky je zaměřena na diagnostiku a poradenství, specifické poruchy učení a chování v celém věkovém kontinuu a problematiku menšinových skupin obyvatel. Je prezidentkou České společnosti „Dyslexia“. Publikační činnost je zaměřena zejména na psychosociální důsledky specifických poruch učení a chování a funkční negramotnost. Vyučuje předměty: Sociální práce se zdravotně postiženými, Rizikové skupiny a rizikové chování, Sociální diagnostika a poradenství.

Marie Želibská-Vančíková

Narozena 11.10.1913 v Bystřici pod Hostýnem, zemřela 12.12.1992 v Bratislavě. Malířka, ilustrátorka.

Magdalena Zachardová

Magdalena Zachardová se narodila roku 1960 v Sokolově.Vystudovala Gymnázium ve Strakonicích a sociálně-právní nástavbu v nedalekém Písku. O záhady se zajímala odmalička. Nejprve četla bez dechu jako většina její generace verneovky a odtud byl jen kousek k autorům sci-fi. Během dospívání četla knihy Arthura C. Clarka a pokoušela se psát sci-fi povídky.Obesílala časopisy s prosbou o uveřejnění. což se jí i několikrát povedlo.Největším průlomem bylo pro ni dílo fantastického realismu Jacquese Bergiera a Louise Pawelse Jitro kouzelníků. U nás byl zástupcem tohoto žánru záhadolog doktor Ludvík Souček, v zahraničí mnohoíkrát odsuzovaný a o to více obdivovaný Erich von Daniken. Právě zřejmě díky nim jí jako čtenářce jí postupně začala vadit jedna věc : děj všech sci-fi příběhů se odehrával v jakémsi vymyšleném světě.Proto jí napadlo, že je mnohem logičtější hledat záhady přímo zde, na naší planetě.Tak vznikla myšlenka napsat lexikon plný nevyřešených záhad, podivných bytostí a tajemných staveb a kniha s názvem Fascinující svět záhad od nakladatelství XYZ Praha na sebe nedala dlouho čekat .Letos v červnu se objevila na pultech knihkupectví a na jaře 2012 vyjde v témže nakladatelství druhá kniha, zatím s pracovním názvem Čas zázraků, pojednávající o možnosti existence technicky vyspělých civilizací v minulosti na naší planetě a také o možnosti návštěvy mimozemských civilizací v dávnověku.

Luboš Zelený

Ing. Luboš Zelený je český spisovatel, básník, prozaik, překladatel a dramatik. Narodil se 23. 12. 1946 v Městci Králové. Dětství a školní léta prožil ve Velkých Výklekách. Vystudoval Gymnázium v Městci Králové a Poděbradech a lesnickou fakultu VŠZ v Brně . Postgraduálně studoval knihovnictví a informatiku a kurz žurnalistiky. Pracoval jako lesní dělník, pomocný asistent VŠZ, technik polesí, středoškolský profesor, ředitel okresní knihovny, vedoucí odboru kultury a ochrany přírody ONV, historik, redaktor a šéfredaktor deníku, asistent poslance PČR. Od roku 2007 se věnuje literatuře a publicistice. Žije v Trutnově. V jeho básnických sbírkách převažuje rustikální tematika, v knihách pro děti jsou pohádky zasazené do regionu Krkonoš,Podkrkonoší a areálu Státního zámku Kuks. První zmínky o literární tvorbě sahají do padesátých let, kdy vznikl text Ostrov malého Igota. Toto směřování dostalo podporu na vysokoškolských studiích , když v letech 1968/1969 se jako redaktor účastnil práce na vydávání studentského časopisu lesnické fakulty Lef, kde byly otištěny i jeho první básně. V těchto letech vznikla také samizdatová sbírka básní Kytice pro hrbatého špicla. Zásadní je zejména působení Lefu v období Palachova týdne a studentské stávky . Zelený díky Lefu poznal řadu brněnských a později pražských literátů. Z mladých se sešel s partou kolem časopisu Kurýr, který vedl básník a prozaik Ludvík Štěpán. Ten mu v posledním čísle časopisu Kurýr otiskl první sloupek básní, a sestavil sborník Čas, kterým mládí jde, do něhož L. Zelený přispěl prózou Obraz světa. V tomto období však poezie u Zeleného zcela převážila. Byla recitována v brněnské Múze, v Praze v pořadech Jana Buriana v divadle Maringotka, následovala Viola. Své básně publikoval v Čs. vojákovi, v Mladé frontě, Tvorbě, Květech, ve Světu práce, i povídky a pohádky pak o...

Kateřina Žalská

Narozena 5. 10. 1962. PaeDr., vystudovaná učitelka čestiny a výtvarné výchovy, copywriterka, ilustrátorka, autorka publikací pro děti a mládež a redaktorka.

Kamil Zoufalý

Publikace pro kutily.

Joakim Zander

Švédský spisovatel a právník.

Jiří Záleský

Narozen 16. 4. 1984. Mgr., učitel matematiky a zeměpisu.

Jeffrey Zaslow

Populární novinář, spoluautor knihy Poslední přednáška a otec tří dcer. Předčasně zemřel při autohavárii.

Jaroslav Zhouf

doc. RNDr. Jaroslav Zhouf, Ph. D. Docent Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze

Jaromír Zpěvák

Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.

Janusz Andrzej Zajdel

Janusz Andrzej Zajdel byl polský jaderný fyzik a spisovatel žánru science fiction. V Polsku byl od konce 70. let 20. století druhým nejpopulárnějším spisovatelem sci-fi po Stanisławu Lemovi. Janusz Zajdel vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě. Poté nastoupil do Centrální laboratoře radiační ochrany. Zde pracoval až do 80. let 20. století, byl spoluzakladatelam místní organizace Solidarity. Byl specialistou na jadenou fyziku. Na toto téma publikoval řadu článků, skript i populárně naučných knih. V žánru sci-fi debutoval v roce 1961 v časopise „Młody Technik“ povídkou Tau velryby. Nejprve psal tradiční technologické scifi, později se ale posunul k sociálně-kritickým dílům a antiutopii, kritizující totalitu. Prvním románem v tomto směru byl román Vynález profesora van Troffa, další romány byly stále otevřenější kritikou socialistického systému v Polsku. Zajdel napsal celkem přes 80 povídek a několik románů. Měl velký vliv na další generaci polských spisovatelů scifi. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků včetně češtiny. Zemřel v roce 1985 v poměrně mladém věku na rakovinu. Na jeho počest byla přejmenována cena Sfinks na Cenu Janusze A. Zajdela.

Ján Zima

Narozen 14. 8. 1952, zemřel 26. 3. 2019 v Brně. Profesor, RNDr., DrSc., biolog, systematický zoolog, terénní i vědecký pracovník, věnoval se studiu obratlovců, hlavně savců, jejich fylogenezi, ekologii, biodiverzitě, vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě, bývalý ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, autor a spoluautor odborných monografií, článků a vysokoškolských učebnic.

Ján Zdúta-Šťastný

Jan Zahradil

Narozen 20. 3. 1963 v Praze. Ing., politik, publikace o vztazích Česka a Evropské unie. původním vzděláním chemik se specializací na vodohospodářství a životní prostředí.

Jan Žáček

Narozen 31.1.1932 v Pardubicích, zemřel 19.6.2008. Prozaik, dramatik, píše zejména historické knihy a historické biografie.

Ivo Železný

Ivo Železný je český nakladatel, překladatel, příležitostně i tlumočník především ze švédštiny, ale něco přeložil i z angličtiny, dánštiny, esperanta, finské švédštiny, norštiny, polštiny, ruštiny a slovenštiny, drobnosti i z nizozemštiny a islandštiny, antologista a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anglistika a nordistika . PhDr. z UK 1985 . Pracoval 1974–1985 v Nakladatelství Svoboda , 1985–1990 v Odeonu , 1989–1991 v družstvu kulturních služeb Art-servis jako šéfredaktor Nakladatelství Art-servis a spoludružstevník , 1991 – v Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství jako majoritní vlastník a šéfredaktor, 1993–2007 v nakladatelství IŽ jako majitel a šéfredaktor. V těchto třech nakladatelstvích z převážné části vymyslel a prodal knih a časopisů za více než 1,3 miliardy korun. Redigoval přes sto knižních titulů, jejichž většinu nalezl a prosadil. Ivo Železný byl zapojen do činnosti jednoho z prvních SF klubů v Praze Villoidus, jehož byl členem 1982 až 1984, překladatel sci-fi literatury a byl členem soutěžní poroty v začátcích ankety o Cenu Karla Čapka na Parconech. Patří k zakladatelům Československého fandomu. Sestavil řadu antologií české a slovenské a světové sci-fi, viz níže. V roce 1984 získal na Parconu cenu Ludvík za vydanou antologii Experiment člověk a o rok později další za antologii Stalo se zítra. Dále získal i cenu Mlok. Titulky několika málo filmů ze švédštiny a angličtiny, např. pro Tarkovského Oběť. Ve svém mládí se Ivo Železný intenzivně věnoval esperantu a po obnovení Českého esperantského svazu v roce 1969 se s...

Ivan Zwach

Zoolog, herpetolog a batracholog. Podnikatel a publikace v oboru biologie, ekologie a ochrana přírody.

Gerd Ziegler

Gerd Bodhi Ziegler je německý skupinový terapeut, duchovní učitel a autor. Vystudoval psychologii, politologii, divadelní výchovu a religionistiku. Zabývá se tarotem a dalšími metodami sebepoznání. Organizuje workshopy a semináře.