Výpis všech autorů

Petr Zora

Fotograf a grafik, zprvu pracoval jako filmový fotograf společnosti AB Praha - Barrandov, od roku 1955 samostatný fotograf.

Pavel Zátka

Narozen 1944. Nakladatelský redaktor, autor a editor historické literatury pro mládež.

Pavel Žáček

Pavel Žáček je český novinář, historik, státní úředník a politik, v letech 1989–1991 šéfredaktor časopisu Studentské listy, 1998 první náměstek ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2001–2003 člen Rady České televize, 2007–2010 zmocněnec vlády ČR, zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, člen ODS. V roce 1987 zahájil studium Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, které dokončil v roce 1992 na Fakultě sociálních věd. V letech 1990–1991 studoval také historii a politologii na Filozofické fakultě UK. V roce 2001 ukončil postgraduální studium Fakulty sociálních věd UK. S podporou Fulbrightovy nadace v letech 1995–1996 absolvoval John Marschall Fellowship na Center for Russian and East European Studies Stanfordovy univerzity v USA. V průběhu roku 1989 byl místopředsedou Studentského tiskového a informačního střediska, šéfredaktorem fakultního časopisu Proto, jedním z organizátorů studentské demonstrace 17. listopadu 1989, zakončené brutálním zásahem komunistického bezpečnostního aparátu na Národní třídě, spoluautorem prvního prohlášení pražských vysokoškolských studentů]], zakládajícím předsedou stávkového výboru fakulty žurnalistiky a zástupcem ve Studentském parlamentu. V prosinci 1989 založil a po dva roky působil jako šéfredaktor nezávislého čtrnáctideníku vysokoškolského hnutí Studentské listy, který vydávalo nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny. Časopis podporoval transformaci politického, ekonomického i bezpečnostního systému v ČSFR, úzce spolupracoval s organizacemi politických vězňů a zástupci exilu. Spolupracoval dále s předními historiky, spisovateli i básníky. Od roku 1993 pracoval na Úřadu dokumentace a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti, který se v roce 1995 přeměnil v Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Jako vedoucí o...

Nikolaj Aleksejevič Zabolockij

Ruský básník.

Miloš Zavadil

Učebnice angličtiny, překlad z angličtiny.

Milan Židlický

Lektor cizích jazyků, spoluautor jazykových učebnic, kvalifikaci získal během desetiletého pobytu v Kanadě, kde vyučoval např. ve státních kurzech pro nově příchozí.

Mikuláš Zatovkaňuk

Narozen 21. 9. 1919 v Polonce , zemřel 2001. PhDr., CSc., rusista a ukrajinista, docent metodiky vyučování ruskému jazyku, publikace z oboru.

Martin Zambor

Markéta Zettlová

Narozena 1967 v Jičíně. Mgr., překladatelka.

Ludwik Krzysztof Zaleski Zamenhof

Polský inženýr a esperantista žijící ve Francii.

Led Zeppelin

Led Zeppelin byla průkopnická anglická rocková skupina založená v roce 1968, kterou tvořili kytarista Jimmy Page, zpěvák Robert Plant, baskytarista a klávesista John Paul Jones a bubeník John Bonham. Skupina je všeobecně považována za jednu z nejúspěšnějších, nejinovativnějších a nejvlivnějších rockových kapel v historii. Jejich zvuk měl kořeny v blues a rock'n'rollu, ale čerpali také ze široké škály vlivů, včetně folku a východní hudby, které do své hudby zakomponovali a vytvořili tak jedinečnou směs, která byla zároveň těžká i melodická.

Lala Značkovská-Neumannová

Narozena 25. 9. 1900 v Praze, zemřela 10. 12. 1991 tamtéž. Nakladatelská redaktorka, publicistka, autorka překladů z ruštiny a angličtiny. Dcera Stanislava Kostky Neumanna .

Kateřina Závadová

Autorka píše knížky pro malé čtenáře. Vztah k literatuře má odmalička, královna detektivek Hana Prošková byla její maminka. Kateřina Závadová studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na FTVS, poté rok pracovala jako učitelka na základní škole. Začátkem 80. let nastoupila jako literární redaktorka do nakladatelství Albatros, kde působí dodnes. Mezitím byla v polovině 90. let čtyři roky zaměstnaná v odd. publicistiky pražského Židovského muzea a v letech 2000—2005 jako literární redaktorka nakladatelství Aurora. Prvotina jí vyšla v roce 2011, dříve však autorka připravila několik pohádkových výborů a čítanek z děl spisovatelů pro děti. Z angličtiny překládá příběhy pro menší čtenáře . Kateřina Závadová žije v Praze, má tři dospělé děti, ráda chodí po horách.

Katarína Zábudlá

Karl Zuchardt

Německý prozaik a dramatik.

Karel Žilák

Narodil se 19. 7. 1948. Profesí je ekonom, působí v oblasti marketingu, řadu let pracoval v zahraničí, zejména v Jižní Africe a v Indii. Knižně debutoval prózu Ředitel Ve své tvorbě čerpá ze skutečných přívběhů a události.

Karel Zehnula

Prof. Ing. Karel Zehnula, CSc. , práce z oboru měřící techniky, práce o výzkumu neelektrických veličin.

Kamil Zeman

Kamil Veith Zvelebil

Narozen 17. 11. 1927 v Praze, zemřel 17. 1. 2009 v Cabrespine , prof., PhDr., CSc., indolog, popularizátor indologie, pracovník Orientálního ústavu ČSAV , externí vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě UK , po roce 1968 žil v exilu, působil na univerzitě v Chicagu , Rijksuniversiteit te Leiden , Universität Heidelberg , Rijksuniversiteit te Utrecht ; věnoval se tamilské lingvistice a dialektům, dějinám tamilské literatury, srovnávací drávidistice, tématice kulturněhistorické a nábožensko-filozofické, překládal ze staré a střední tamilštiny, moderní tamilštiny, malajálamštiny, kannadštiny; otec archeologa Marka Zvelebila .

Jozef Zsapka

Jozef Zsapka je slovenský klasický kytarista známý svou virtuozitou a přínosem pro klasický kytarový repertoár. Prosadil se jako významná osobnost na scéně klasické hudby, zejména ve střední Evropě. Zsapkova kariéra se vyznačuje vystupováním s různými orchestry a na mnoha festivalech, kde předvádí své umění interpretovat díla klasických i současných skladatelů. Jeho repertoár sahá od barokních až po moderní skladby a je uznáván pro svou techniku a expresivní styl hry. Kromě koncertování se Jozef Zsapka věnuje také částečně pedagogické činnosti a předává své znalosti dalším generacím kytaristů. 30 / Concierto De Aranjuez", "Guitar Dream With Jozef Zsapka ," a "Homage To Beatles" zde nejsou uvedeny, je však zřejmé, že Zsapkova diskografie zahrnuje celou řadu skladeb, které podtrhují jeho kytarovou všestrannost.

Josef Žemlička

Josef Žemlička je český historik, profesor a doktor filozofie. Absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity obor archivnictví, titul doktora filozofie získal v roce 1971, habilitoval se v roce 1998. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor české dějiny. Na počátku své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřoval na problematiku osídlení a kolonizace ve středověku, od konce sedmdesátých let 20. století rozšiřoval svůj zájem na další oblasti dějin 13. století, především na problematiku vzniku středověkých měst, počátky a rozmach pozemkové šlechty, politickou a společenskou strukturu českého státu za posledních Přemyslovců. Je členem předsednictva Commission internationale pour l'histoire des villes a členem Komise pro historickou geografii při Historickém ústavu Akademie věd ČR. Od roku 1970 působí v Historickém ústavu AV ČR, kde zastával funkci vedoucího oddělení dějin středověku. Od roku 1991 pracuje současně na FF UK v semináři českých středověkých dějin, který do r. 2010 vedl, a od roku 2003 v Centru medievistických studií. V roce 2010 se stal ředitelem Ústavu českých dějin FF UK . Tuto pozici zastával do roku 2013, v letech 2013-2016 pak byl zátupcem ředitele tamtéž, od roku 2016 vede Seminář starších dějin ÚČD. Žemlička je autorem řady monografií, odborných statí a jednoho historického románu.

Jiří Zeman

Narozen 20. 2. 1949 v Teplicích. Spisovatel, publicista, dramatik a výtvarník. Autor básní, povídek, turistické literatury, literatury faktu, vědecko-fantastické literatury, pohádek. Původně výtvarník.

Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Jevgenij Ivanovič Zamjatin, rusky Евгений Иванович Замятин, – 10. března 1937, Paříž) byl ruský spisovatel. Narodil se v Lebedani v nepříliš bohaté šlechtické rodině, otec byl pravoslavný kněz a matka pianistka. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv , Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. . V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu , Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny . Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn . Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu . V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle upon Tyne a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský . Po vydání knihy My v zahraničí byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže. Cestou přes Rigu a Berlín se zastavil v Praze, kde měl v pr...

Jaroslav Zakopal

Narozen 30.9.1910 v Napajedlech, zemřel 3.10.1975. Ing., RNDr., fytopatolog, publikace z oboru.

Jaromír Zpěvák

Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.

Jarmila Závadová

Úpravy a překlady pohádek z ruštiny, ukrajinštiny a slovenštiny.

Jan Žaloudík

Jan Žaloudík je český politik a lékař, od roku 2010 jako nestraník za ČSSD senátor za obvod č. 55 – Brno-město a do roku 2019 ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně. V letech 2003–2010 byl děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 2020 zastupitel Jihomoravského kraje. Odmaturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V roce 1979 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Roku 1992 obdržel titul CSc., v roce 1998 po habilitaci titul docenta a roku 2003 získal profesuru. V letech 1979-2010 pracoval v Masarykově onkologickém ústavu v Brně jako chirurg a onkolog. Před rokem 1989 zde byl předsedou místní organizace Komunistické strany Československa. V letech 2000–2001 tento ústav řídil a mezi lety 2002–2008 zde zastával funkci náměstka ředitele pro rozvoj, vědu a výuku. Poté, co se stal ředitelem tohoto ústavu Jiří Vorlíček, byl nucen z ústavu odejít. Po Vorlíčkově rezignaci kvůli vysokému věku se Jan Žaloudík v roce 2014 stal ředitelem MOÚ. V této funkci na vlastní žádost skončil k 1. červenci 2019. V letech 1999–2002 působil jako proděkan pro vědu a výzkum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, v období 2003–2010 vykonával na této fakultě funkci děkana. Má dvě dcery. Byl členem KSČ. Ve volbách 2010 se stal senátorem za obvod č. 55 – Brno-město, když v obou kolech porazil bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Od března 2014 působil v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky jako poradce pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příležitostí. Ve volbách v roce 2016 obhajoval svůj mandát za ČSSD v obvodu č. 55 – Brno-město. Se ziskem 18,62 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž porazil poměrem hlasů 52,63 % : 47,36 % kandidáta hnutí ANO 2011 Pavla Staňka a zůstal tak senátorem i pro další období. V krajských volbách v roce 2020 byl jako nestraník za ČSSD zvolen zastupitelem Jihomoravského kraje. N...

Jan Žalman

Jan Žalman byl český filmový kritik a teoretik. Byl dlouholetým šéfredaktorem časopisu Film a doba, v roce 1970 byl z politických důvodů z funkce odvolán a nemohl nadále oficiálně publikovat.

Jan Zahradil

Narozen 20. 3. 1963 v Praze. Ing., politik, publikace o vztazích Česka a Evropské unie. původním vzděláním chemik se specializací na vodohospodářství a životní prostředí.

Jan Dismas Zelenka

Jan Dismas Zelenka byl český barokní skladatel a hudebník, jehož díla jsou proslulá vynalézavým kontrapunktem a harmonickou nápaditostí. Většinu své kariéry strávil v Drážďanech, kde působil jako kontrabasista a později jako skladatel pro dvorní orchestr. Přestože si ho současníci, jako například Johann Sebastian Bach, velmi vážili, Zelenkova hudba upadla po jeho smrti do relativního zapomnění. Teprve ve 20. století začalo být jeho dílo oživováno a oceňováno pro svůj osobitý styl a emocionální hloubku. Zelenkovy skladby zahrnují rozmanitou instrumentální a vokální hudbu, například sonáty, orchestrální skladby, mše a oratoria. Zejména jeho náboženská díla se vyznačují výrazovou intenzitou a složitostí. Ačkoli konkrétní alba jako "Parthia D Moll Pro Orchestr", "Ipocondria", "Orchestrální kvartet F Dur, op. 4, IV." a "I Penitenti Al Sepolcro Del Redentore" mu nemusí být přímo připsána nebo mohou představovat sbírky jeho děl sestavené posmrtně, Zelenkova kompletní orchestrální díla jsou skutečně důležitou součástí jeho hudebního odkazu, který ukazuje jeho mistrovství v barokní orchestrální formě.

Hynek Záruba

Hans-Joachim Zillmer

Hans-Joachim Zillmer je německý podnikatel a od roku 1998 autor evoluci odporujících, populárně naučných knih. Ve svých do jedenácti jazyků dosud přeložených bestsellerech zpracovává aktuální teorie, především z vědních oborů geologie, geofyziky, evoluce a paleontologie. Tyto teorie, popřípadě jejich základní principy zpochybňuje a vytváří vlastní, současným vědecky nepotvrzeným naukám odporující domněnky ve smyslu katastrofismu. Zillmer odmítá zejména evoluční teorii ve formě makroevoluce, stejně jako metodu datování. Hans-Joachim Zillmer vystudoval na Bergische Universität Wuppertal a na Technische Universität Berlin stavební inženýrství a oba studijní obory zakončil titulem inženýr. Později získal titul doktora politických věd. Po ukončení studia v roce 1977 zakládá a vede stavební firmu, stavební inženýrskou kancelář a investorskou firmu ve městě Solingen a později také v Berlíně . Zillmer působí jako inženýr/konzultant ve stavební inženýrské komoře , byl členem představenstva stavebního společenstva v Solingenu, a v letech 1991-1999 prvním předsedou sportovního velkoklubu TSG Solingen . Jako autor populárně naučných knih byl hostem v mnoha německých rozhlasových a televizních pořadech, mimo jiné v relaci „Welt der Wunder“ na programu Pro 7, kde vystoupil se svými kontroverzními tématy z knihy „Dinosauři od A do Z“. Zillmer je stejně jako Immanuel Velikovsky představitelem katastrofismu, avšak ve spojení se speciální teorií mladé Země, katastrofické teorie mladé Země, která uvádí, že Země jako planeta je sice stará, ale před přibližně 5000 až 6000 lety byla zasažena celosvětovou katastrofou , při které byla naše zemská kůra výrazně přeměněna a nově utvořena. Základní geologická myšlenka přitom říká, že došlo k několika obrovským vlnám, které se rozlily přes kontinenty: jihozápad a severozápad Severní Ameri...

Georgij Konstantinovič Žukov

Georgij Konstantinovič Žukov byl sovětský vojevůdce a politik, maršál SSSR , čtyřnásobný hrdina SSSR, který od srpna 1942 až do roku 1945 v době Velké vlastenecké války působil i ve funkci zástupce Vrchního velitele Rudé armády J. V. Stalina a náměstka lidového komisaře obrany. Je považován za jednoho z nejlepších sovětských velitelů druhé světové války. Zvítězil například v bitvách u Stalingradu, před Moskvou nebo o Berlín. Byl také považován za velmi tvrdého a zcela nekompromisního velitele. V 50. letech po Stalinově smrti krátce působil také ve funkci náměstka ministra obrany a poté i ministra obrany SSSR. Je držitelem Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu . V 15 letech se vyučil kožešníkem a roku 1915 byl povolán do carské armády, kde začínal jako vojín jezdeckého pluku. V 1. světové válce byl 2× vyznamenán Řádem sv. Jiří a povýšen na četaře. Po bolševické Říjnové revoluci bojoval v Rudé armádě a v březnu 1921 vstoupil do ruské bolševické strany . Bojoval v ruské občanské válce a zde obdržel Řád rudého praporu za potlačení povstání Rolníků. Roku 1923 byl již velitelem pluku a v roce 1930 velel brigádě. Období Velkého teroru a čistek v armádě přežil díky tomu, že se zachoval zcela jinak než ostatní velitelé – začal si stěžovat na všechny strany včetně samotnému Stalinovi, což mu zřejmě zachránilo život . V 30. letech působil ve funkci velitele jezdecké brigády, v letech 1931 až 1933 krátce pracoval v Generálním štábu Rudé armády. Od roku 1933 velel jezdecké divizi, za vynikající výsledky této divize obdržel v roce 1935 první z celkem šesti Leninových řádů. Ve d...

Gabriela Zelená Sittová

Narozena v roce 1980. Mgr. MgA., filoložka, zaměřená na češtinu, též učitelka dramatické výchovy a recitace.

František Zvolský

Narozen: 14.4.1905, zemřel: 28.1.1983 Brno. heraldik /amatér/. /Znaky moravských měst - 1. - jediný svazek zamýšlené edice "Heraldické kapitoly", Znaky českých měst, seš. 1-3; recenze v odbor.čas. mj. Morav.numismat.zprávy./ Nekrology: Archiv.čas.,33,1983,č.2,s.105-106. - Genealogické a heraldické informace,1983,č.1,s.56-58. - Heraldika a genealogie. Zpravodaj České heraldické a genealogické společnosti,16, 1983,č.3,s.186.

František Zřídkaveselý

PhDr. František Zřídkaveselý archivář a historik, emeritní ředitel Archivu města Brna, autor historických publikací, člen Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně,

František Zahálka

Narozen 18.11.1898, zemřel 1.2.1967. Knižní grafik, publikace z oboru.

Boris Stepanovič Žitkov

Boris Stěpanovič Žitkov byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež. Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky. Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku , ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby. Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrtě a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře. Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury. Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры, Новый Робинзон, Ёж, Чиж, Юный натуралист, Пионер. Pracoval také jako korespondent v Dánsku. Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavich . Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A.Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní...

Bohuslav Zahradník

Czech clarinetist Born June 23 1947,Třešňový Újezdec - died November 25, 1987, Prague

Anton Zischka

Rakouský novinář, letec, autor dokumentárních publikací a hospodářsko-politických studií.

Anton Zerer

Narozen v Bratislavě, absolvent žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, známý slovenský sportovní novinář, spisovatel a překladatel. Téměř třicet let pracoval jako sportovní redaktor v deníku Pravda. Jako reportér nebo později jak tiskový atašé se zúčastnil sedmi zimních i letních OH.

Alois Zábranský

Alois Zábranský, vlastním jménem František Červinek u Litovle – 9. září 1921 v Uherském Hradišti), byl soudní rada a český spisovatel. Obecnou školu absolvoval v rodném Nákle. V Olomouci vystudoval Slovanské gymnasium a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pak působil jako úředník v soudní službě na různých místech Moravy, naposledy jako soudní rada v Uherském Hradišti. Z prostředí rodné Hané pochází náměty jeho humoristicko-satirické literární práce, povídky uveřejňované v různých časopisech pod pseudonymy Florian Čahoun, Balthazar Pelyněk. Později napsal pod pseudonymy Alois Zábranský a Baltazar Pelyněk i několik knížek.

Zuzana Žáčková

Autorka ilustrací.

Zbyněk Anthony Bohuslav Zeman

Narozen 18. 10. 1928 v Praze, zemřel 22. 6. 2011 v Praze. Historik, většinu života působil na předních univerzitách ve Velké Británii, kam emigroval roku 1948, do Česka se vrátil v roce 1996. Zabýval se dějinami střední a východní Evropy 20. století a lidskými právy. Publikoval v oboru.

Wilhelm Ziehr

Narodil se v Berlíně, vystudoval historii a dějiny umění. Jako šefredaktor nakladatelství vydal serii publikací Cesta kolem světa a celou řadu děl s kulturně historickou tématikou, mimo jiné. Božtí ptáci. Cesta do Starého světa , Peklo v ráji , Hedvábná stezka moří Arktis. Je také vydavatelem a šefredaktorem šestisvazkového lexikonu . Žije v Udligenswilu u Lucernu ve Švýcarsku.

Vladimír Zoufalý

Advokát, víceprezident Karlovarských právnických dní, redakce právnického sborníku, spoluautor publikace Velká kniha smluvních vzorů.

Vladimír Zajíc

Narozen 1946 v Praze. MgA., geodet, dramaturg, dramatik, spisovatel, publicista, režisér, lektor seminářů a přehlídek.

Václav Zůra

Autor publikací o kouzlení a tricích.

Tomáš Zmeškal

Tomáš Zmeškal je český spisovatel konžsko-českého původu. Vystudoval anglický jazyk a literaturu na King’s College, University of London. Působil jako odborný asistent na Univerzitě Karlově, dále jako lektor, překladatel a tlumočník. Pracuje jako středoškolský učitel anglické literatury. Je členem PEN klubu. Žije v Praze. Ačkoliv dříve publikoval povídky, upozornil na sebe především románovou prvotinou Milostný dopis klínovým písmem, popisující z postmoderně roztříštěné perspektivy poválečné půlstoletí v Československu. Autorovy knihy byly doposud přeloženy do polštiny, nizozemštiny a maďarštiny.

Tomáš Zima

Tomáš Zima je český lékař a biochemik, od února 2014 rektor Univerzity Karlovy a v letech 2005–2012 děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení Gymnázia Botičská v roce 1984 pokračoval studiem všeobecného lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou absolvoval v roce 1990. Členem Komunistické strany Československa byl v letech 1983 až 1990. Od roku 1990 pak působí na Ústavu lékařské chemie 1. lékařské fakultě UK nejprve jako aspirant, asistent. Pracoval jako sekundář na Záchytné stanici Praha a hemodialyzačním středisku I. interní kliniky . Atestoval se v oboru vnitřní lékařství, nástavbové specializaci nefrologie a získal dvě atestace z klinické biochemie. V roce 1996 se na 1. lékařské fakultě UK habilitoval a o pět let později byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy v oboru lékařská chemie a biochemie. Od roku 2007 je čestným profesorem na Státní lékařské Univerzitě J. Y. Horbačevského v Ternopilu. V letech 2000–2003 absolvoval kurs MBA na Pražské mezinárodní manažerské škole Vysoké škole ekonomické. Od roku 1999 je přednostou Ústavu lékařské chemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN, kde je také vedoucím referenční laboratoře ministerstva zdravotnictví pro klinickou biochemii. Do roku 2012 neslo pracoviště název Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky. K roku 2012 měl jeho Hirschův index hodnotu 20. Roku 2005 byl zvolen děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy na období let 2005 až 2008, v roce 2008 byl znovuzvolen na období 2008 až 2012. V letech 1998–2005 zasedal v Akademickém senátu 1. LF UK, v období 2001–2004 jako jeho místopředseda. Působí také jako člen Učené společnosti České republiky, České lékařské akademie, vědeckých rad 1. LF UK, 2. LF UK, Univerzity Karlovy, VFN v Praze, IKEMu, České lékařské komory a IGA MZ ČR. Zasedá v mnoha redakčních radách odborných periodik (Adiktologie...

Svetlana Žuchová

Slovenská spisovatelka a překladateka odborné literatury, vystudovala psychologii a medicínu, psychoterapeutka.

Svatopluk zlánaný

Štěpán Zavřel

Štěpán Zavřel byl český ilustrátor, animátor, grafik, malíř a spisovatel. Narodil se v rodině krejčího a švadleny, jako nejstarší ze tří sourozenců a jediný syn. Rodiče vlastnili krejčovství v Praze-Nuslích, oba však pocházeli z Vysočiny, maminka Marie z Hlinska v Čechách, tatínek Václav ze Studnic, obce ležící cca 3 km jižně od Hlinska. Štěpán byl vychováván v křesťanské víře, která výrazně ovlivnila celé jeho umělecké směřování. Již od dětství projevoval zálibu v kreslení, kterou dále rozvinul profesor výtvarné výchovy Jaroslav Divíšek, Zavřelův vzor a jeden ze zdrojů počátečního nadšení. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy v roce 1952 se pokoušel dostat na různé vysoké školy uměleckého zaměření. Z důvodů neproletářského původu a katolické příslušnosti však na žádnou ze škol přijat nebyl. Externě přesto navštěvoval přednášky a knihovny na AVU, VŠUP a UK, zároveň se dost věnoval sportu a často chodil do divadel, muzeí a na výstavy. Od roku 1952 byl zaměstnán nejprve jako konturista a kolorista a později jako fázař a pomocný animátor ve filmovém studiu Bratři v triku vedeném Jiřím Trnkou. Mezi lety 1953 až 1955 následovala vojenská služba, po které se přestěhoval do ateliéru v Nerudově ulici na Malé Straně a opět se vrátil do studia, kde pracoval až do roku 1959. V tomto období značně cestoval a navštívil velkou část východní Evropy, kam bylo dovoleno vyjet. Současně také experimentoval s nejrůznějšími výtvarnými technikami, včetně xylografie, která ho pak provázela po zbytek života. Štěpánu Zavřelovi se již delší dobu kvůli tehdejší politické a kulturní nesvobodě v hlavě rodila idea útěku z vlasti. Ta nabyla podoby v červnu roku 1959. Přemluvil kamaráda Milana Klikara, společně koupili kameru Paillard 16 cm a přihlásili se na 14denní zájezd do Albánie s oddílem horolezců. V plánu měli utéct do Řecka, ovšem po přezkoumání situace na pečlivě střežených hranicích byli nuceni plány změnit. Další možn...

Sergej Georgijevič Žemajtis

Sergej Georgijevič Žemajtis byl ruský sovětský spisovatel litevského původu, autor vědeckofantastických příběhů a příběhů s námořní tematikou. Narodil se ve městě Nikolajevsk na Amuru na ruském Dálném východě v rodině potomka litevského odsouzence poslaného sem do vyhnanství. Na Dálném východě prožil třicet let. Učil se mechanizátorem a pak pracoval jako traktorista v kolchozu. Vojenskou službu prožil v Tichooceánském loďstvu a po jejím skončení pracoval ve zlatých dolech, v lesnictví a na stavbě silnic. Postupně se stal korespondentem několika dálněvýchodních periodik, např. blagověščenských novin Амурская правда , a od roku 1937 v nich vydával svá první díla. Vysokoškolského vzdělání nedosáhl, absolvoval pouze dva kurzy na fakultě geografie Dálněvýchodní státní univerzity ve Vladivostoku. Po přepadení Sovětského svazu nacitickým Německem roku 1941 odešel dobrovolně na frontu a za své válečné zásluhy obdržel několik vyznamenání, například Řád Vlastenecké války nebo Řád rudé hvězdy. Po skončení války studoval v Moskvě literární kurzy a věnoval se dětské literatuře. Pravidelně začal publikovat od roku 1951. Roku 1966 se stal spisovatelem z povolání a v tomto roce se také stal členem Svazu sovětských spisovatelů. Od roku 1957 do roku 1973 vedl redakci nakladatelství Молодая гвардия a s jeho podporou zde vyšly knihy Ivana Jefremova, bratrů Strugackých, Anatolie Dněprova a dalších významných představitelů sovětské sci-fi. Byl ženatý a jeho syn Sergej Sergejevič Žemajtis je také spisovatelem.

Sandy Zervas

Růžena Žižková

Narozena 9. 7. 1918 v Ivančicích. Učitelka, básnířka.

Petr Zuman

Narozen 13. 1. 1926 v Praze, zemřel 24. 6. 2021. Profesor., RNDr., DrSc., D.Sc., D.hon., fyzikální chemik, vědecký pracovník Polarografického ústavu ČSAV , vedoucí oddělení organické polarografie tamtéž , od roku 1966 žil v emigraci;působil jako vysokoškolský učitel na University of Birmingham a na Clarkson University ; věnoval se polarografii, elektrochemii organických látek, elektroanalytické a fyzikální organické chemii.

Petr Živný

PhDr. Petr Živný, Th.D , římskokatolický kněz, psycholog, psychoterapeut a sexuolog, autor publikace o grafologii. Působí převážně v Itálii.

Perč Zejthuncjan

Perč Armenakovič Zejthuncjan, rusky: Перч Арменакович Зейтунцян, arménsky: Պերճ Արմենակի Զեյթունցյան byl známý arménský spisovatel, dramatik a ministr kultury Arménie . Narodil se v egyptské Alexandrii. Po druhé světové válce se s rodinou přestěhoval do sovětské Arménie, která se právě nacházela v hluboké hospodářské krizi. Už během studií v Jerevanu publikoval svoji první povídku . Povídková tvorba se dočkala příznivého kritického přijetí, které mu umožnilo plně se věnovat spisovatelské dráze. Vydal množství novel a románů, z nichž nejeden byl přeložen do dalších jazyků, včetně češtiny. Celoživotně se věnoval také psaní divadelních her, které byly s oblibou uváděné v Arménii i mezi arménskou emigrací. Po absolvování scénaristického semináře v roce 1964 se podílel na filmové tvorbě a pracoval jako hlavní editor pro Jerevanské filmové studio. Publikoval také ceněné společensko-politické komentáře. Mezi lety 1975 a 1981 byl tajemníkem arménského svazu spisovatelů. V roce 1990 se stal v arménské vládě prvním post-sovětským ministrem kultury. Je laureátem nepřeberného množství cen, včetně Arménské Státní Ceny. Častým Zejthuncjanovým tématem je vztah mezi jedincem, společností a mocí. S oblibou sahá po námětech z arménské historie, ve kterých hledá paralely k současným společenským souvislostem . Nejednou těžil také z ožehavého tématu turecké genocidy vůči Arménům v období první světové války.

Pavel Žalman Lohonka

Pavel Lohonka, uměleckým jménem Pavel Žalman Lohonka, zkráceně též Žalman, je český folkový písničkář, jedna z nejvýraznějších postav české folkové scény. Původně znělo Žalmanovo příjmení Lohoňka. K odstranění háčku došlo v roce 1961, kdy si Žalman vyzvedával občanský průkaz. K mýlce došlo na matrice, kde se paní matrikářka spletla. Byl a je vůdčí postavou několika významných českých folkových souborů, známé je jeho působení v legendární jihočeské folkové kapele Minnesengři, kde působil od roku 1969 do roku 1985. Spolupracoval i s další významnou jihočeskou folkovou skupinou Nezmaři či pardubickou skupinou Stopa . Od roku 1982 do současnosti působí ve vlastní hudební skupině s názvem Žalman & spol. Skupinu od roku 2017 tvoří Pavel Lohonka, Petr Novotný, Michaela Hálková a Petr Havrda. Vlastní tvorba Pavla Lohonky čerpá z několika inspiračních zdrojů. Vedle jihočeských lidových písniček je výrazným inspiračním zdrojem tvorba osobností světového folku, v menší míře též lidová hudba jiných národů. Jeho tvorba je charakteristická posmutnělou, někdy až teskně chmurnou náladou, je to hudba značně hloubavá, meditativní až sentimentálně poetická. Pavel Lohonka je jedním z hlavních zakladatelů významného folkového festivalu Zahrada. Neobsahuje nahrávky skupin Minnesengři a Nezmaři – viz jejich hesla.