Výpis všech autorů

Luděk Zenkl

Narozen 5.5.1926 v Táboře. Hudební pedagog, muzikolog, kritik, organizátor. Studoval na reálném gymnáziu v rodišti a současně se učil hře na klavír a příčnou flétnu na městské Hudební škole. Flétnu pak studoval dva roky na pražské konzervatoři a v letech 1947–51 navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň absolvoval abiturientský kurz hudební teorie na Akademii múzických umění a navštěvoval také přednášky a semináře z hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se stal flétnistou v muzice Vycpálkova tanečního souboru, s nímž se zúčastnil i několika zahraničních zájezdů . Ještě před koncem studií na Pedagogické fakultě se stal asistentem na Katedře hudební výchovy u profesorů Antonína Sychry a Josefa Plavce; vyučoval zde hudebně teoretickým předmětům a intonaci a zde také obhájil disertaci Hudebnost a intonace na školách a v souborech lidové tvořivosti . Necelý rok působil v koncertním jednatelství v Hradci Králové a pak nastoupil jako odborný asistent na Katedře hudební vědy a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 1962–73 . Tato historicko-estetická a teoreticko-akustická práce, v níž podrobně vymezil podíl antropologických a psychoakustických daností i vycvičených dovedností a návyků při vnímání, vytváření a vylaďování tónových výšek v hudební praxi, pak byla vydána tiskem . V roce 1973 přešel Zenkl do Ostravy na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty, kde vyučoval zvláště didaktice hudební výchovy, intonaci a sluchovou analýzu a hudební teorii. Po změně politických poměrů v roce 1989 se habilitoval a roku 1993 byl jmenován profesorem; v letech 1992–97 se stal vedoucím Katedry hudební výchovy ostr...

Jaroslav Žák

Jaroslav Žák byl český středoškolský pedagog, spisovatel a scenárista. Narodil se v rodině poštovního úředníka Josefa Žáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Sokolové . Rodina bydlela v Bubenči, v roce 1909 se přestěhovala na Žižkov. Už ve svých třinácti letech napsal svou první povídku Pancéřová loď se sci-fi námětem. Otištěna byla až dlouho po jeho smrti. V Praze absolvoval základní i klasické gymnázium v Libušině ulici na Žižkově, pak i v letech 1925–1929 úspěšně Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Vystudoval latinu a francouzštinu. Stal se učitelem jazyků, napřed v Praze, od roku 1932 ve Dvoře Králové, pak na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Odtud se vrátil na 10 let učit do české Jaroměře. V letech 1945–1948 byl lektorem, scenáristou Československého státního filmu v Praze a také novinářem. V roce 1946 se přestěhoval do Prahy. V deníku Svobodné slovo publikoval na pokračování román Ve stínu kaktusu reflektující soudobou situaci v Československu. Prorežimní kritici označili Žáka za „tvůrce bez odpovědnosti, který kazí mladou inteligenci recesí“. Záhy byl vyloučen ze syndikátu spisovatelů, propuštěn z Barrandova a další publikační činnost mu byla dobu znemožněna. Díla Konec starých časů a Na úsvitě nové doby zesměšňující únorový puč psal bez naděje na jejich publikaci. V roce 1952 byl zaměstnán na vedení zdravotnické dokumentace. Pracoval také jako překladatel a korektor pod cizími jmény. Jeho díla začala znovu nepravidelně vycházet po roce 1958. Níže jsou uvedena pouze první vydání: Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Žák na Wikimedia Commons

Emil Zátopek

Emil Zátopek, řečený „Ťopek“ , byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové. Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut a trať 20 km pod jednu hodinu . Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km , 10 km , a dokonce i maratón , který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka. Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Měl šest bratrů a jednu sestru. V šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně a navštěvoval Baťovy školy. „Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,“ vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. O nový talent se postarali výkonní atleti Baťova klubu. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním trenérem. Společně absolvovali ta...

David Zábranský

David Zábranský je český spisovatel, dramatik, právník a novinář. V roce 2007 byl oceněn Magnesii Literou v kategorii objev roku. Žije v Praze. Vystudoval mediální studia a právo na Univerzitě Karlově v Praze. Právu se až donedávna věnoval, a to většinou v nevládním sektoru, když mj. pracoval v Poradně pro občanství/Občanská a lidská práva, v Organizaci pro pomoc uprchlíkům nebo v Lize lidských práv. Jeho první kniha Slabost pro každou jinou pláž, za kterou byl oceněn Magnesii Literou, vyšla v roce 2006. V roce 2016 napsal předlohu k divadelní hře Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, která měla premiéru v pražském Studiu Hrdinů. Jeho autorské články se objevují v českých médiích, jako je magazín Reportér, Mladá fronta, Parlamentních listech dříve publikoval také v české verzi online magazínu VICE. Zábranský je andělem Orchestru Berg. Mezi lety 2015 a 2017 byl šéfredaktorem portálu CzechLit, který slouží k propagaci české literatury v zahraničí. Jeho texty byly publikovány ve španělštině, němčině, maďarštině a dalších jazycích. Zábranský na otázku proč píše, odpověděl Českému rozhlasu: „Protože jsem zatím nenašel nic, co by mě uspokojovalo víc. Ta chvíle, kdy něco vznikne, je znovuzázračná, stejně jako je každé narození dítěte zázrak, přestože planeta je přelidněná. Člověk se prostě nesmí vyděsit, když přijde do knihkupectví a tam uvidí regály plné knih. Ty plné regály v nejmenším nedegradují proces tvorby a její výsledek. Já jinak vším rychle pohrdnu, holt jedináček. Kdybych dostal bavoráka, tak mě baví den. S psaním je to jiné.“ Autorův debut Slabost pro každou jinou pláž získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Kniha Edita Farkaš byla nominována na Českou knihu a Škvoreckého cenu. Román Martin Juhás čili Československo byl opět nominovaný na Českou knihu, dále na Magnesii Litera v kategorii Próza a Kniha roku. Zábranský obdržel několik zahraničních stipendií (mimo jiné stipendium Homines Urbani ne...

Bohumil Ždichynec

Bohumil Ždichynec je český lékař, vědecký pracovník, spisovatel a básník, autor populárních i vědeckých prací z lékařského oboru a přírodních věd, literatury faktu a básnických sbírek. Po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a postgraduální specializaci se stal odborným internistou a sekundárním lékařem, později primářem v nemocnicích v Jihočeském a Východočeském kraji. V klinické praxi se zabýval hlavně problematikou civilizačních chorob. Pracoval ve výboru České gerontologické společnosti. Jako vědecký pracovník působil na klinickém pracovišti Výzkumného ústavu balneologického v Karlových Varech, kde publikoval výzkumné práce zabývající se transportem minerálů střevní stěnou, působením střevní mikroflóry a účinkem lokálních gastrointestinálních hormonů a střevních endorfinů. V následující etapě se zabýval speciální problematikou rehabilitace cévních mozkových příhod, stal se primářem a ředitelem Ústavu pro cévní choroby mozkové v Chotěboři, dal impulz ke konstituování celostátního Sdružení pro rehabilitaci osob po cévní mozkové příhodě a ze začátku se podílel na jeho činnosti. Později spoluzaložil v Praze klinicko-laboratorní institut Bioregena s první servisní dopravní laboratorní službou pro privátní lékaře v Praze a okolí a byl jeho lékařským ředitelem. Nyní pracje jako odborný internista lékařského centra Polikliniky I. P. Pavlova v Praze. S manželkou Jitkou, ženskou lékařkou, žije v Praze. Publikoval přes 300 vědeckých a odborných prací, mimo jiné i v zahraničí , a některé z nich byly oceněny prestižními cenami – např. cenou České fyziatrické společnosti roku 1971 nebo cenou České rehabilitační společnosti roku 1991 a dalšími. Věnuje se i popularizaci vědy, a v tomto oboru napsal přes třicet knih. Vedle lékařské praxe je i spisovatelem a básníkem, členem Obce spisovatelů, autorem řady básnických sbírek. Publikuje také články. eseje, básně a povídky v novinác...

Václav Zemek

Narozen 13. 4. 1974 ve Vlašimi. Ing., regionální publicista, autor historických prací o Podblanicku.

Stefan Žeromski

Stefan Żeromski byl polský spisovatel a dramatik patřící do uměleckého hnutí Mladé Polsko. Často bývá nazýván "synem polské literatury" nebo "svědomím národa". Psal také pod literárními pseudonymy: Maurycy Zych, Józef Katerla a Stefan Iksmoreż. Stefan Żeromski se narodil ve zchudlé šlechtické rodině. Jeho otec Wincent nemohl jít při tzv. lednovém povstání bojovat, kvůli nemoci jeho ženy, zato vojáky materiálně podporoval v jejich boji proti ruské nadvládě. Żeromski navštěvoval školu v Kielcích, přestože bydlel ve Strawczynu. V roce 1874 studoval na kielském gymnáziu obor literatura. Matka mu zemřela v roce 1879 a otec v roce 1883. Roku 1886 onemocněl tuberkulózou. Kvůli tomuto onemocnění a kvůli finančním těžkostem studium na gymnáziu ukončil předčasně v roce 1886, aniž získal maturitu. V té době se setkal se socialistickými myšlenkami a účastnil se i agitační činnosti mezi dělníky. Živil se jako soukromý učitel. V roce 1892 pobýval Żeromski krátce v Curychu, Vídni, Praze i Krakově. V témže roce se Żeromski oženil. Odjel se ženou i jejími dcerami z prvního manželství do Švýcarska, kde pracoval jako knihovník v polském muzeu v Rapperswil. Tam napsal svůj román Syzyfowe prace. Ve Švýcarsku se setkal mimo jiné s Gabrielem Narutowiczem a Edwardem Abramowskim. Roku 1897 se Żeromski vrátil do Polska, kde až do roku 1904 pracoval také jako knihovník v Bibliotece Ordynacji Zamojskiej. V roce 1899 se mu narodil syn Adam. V roce 1904 se Żeromski přestěhoval do Zakopaneho a věnoval se pouze literatuře. Od roku 1905 se Żeromski angažoval v různých socialistických organizacích a inicioval vzdělávací kursy pro dělnickou mládež. V roce 1909 odjel s rodinou do Paříže, kde strávil tři roky. V roce 1913 si vzal za ženu malířku Annu Zawadzkou, se kterou měl dceru Moniku. Po vypuknutí první světové války se Żeromski přihlásil do polských legií, ale do bojů neza...

Otakar Zich

Otakar Zich byl český skladatel a estetik. V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého. V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář. Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů . Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad , Vina a Preciézky . Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou ...

Michail Michajlovič Zoščenko

Michail Michajlovič Zoščenko byl ruský spisovatel, satirik a dramatik. Nejznámější z jeho díla jsou krátké satirické povídky, v nichž kritizuje morálku a mezilidské vztahy v porevoluční sovětské společnosti. Zoščenko se narodil jako syn malíře a herečky a vyrůstal se sedmi sourozenci. Po absolvování střední školy byl v letech 1913 až 1915 zapsán na Právnické fakultě v Petrohradě. V té době napsal své první povídky. Jeho studie přerušila vojenská služba v první světové válce, kam Zoščenko nastoupil dobrovolně v roce 1915. Během války utrpěl jako následek otravy bojovým plynem trvalé poškození srdce, v důsledku čehož byl v roce 1917 z armády propuštěn. Po návratu do St. Petersburgu napsal několik nepublikovaných příběhů, ovlivněných Maupassantem. Přes svou nemoc Zoščenko v letech 1918–1919 bojoval v občanské válce na straně Rudé armády. Po občanské válce si vydělával na živobytí v různých zaměstnáních. Byl mimo jiné vedoucím pošty, detektivem, chovatelem zvířat, milicionářem, obuvníkem, tesařem a administrativním pracovníkem. Od roku 1920, zpět v Petrohradě, začal znovu psát a jeho příběhy byly publikovány v mnoha satirických časopisech éry NEPu. První sbírka povídek vyšla v roce 1922 a pod názvem Povídky pana Modrobřicháčka . Tragikomické příběhy vyprávěné v ich-formě měly úspěch u kritiky i u veřejnosti. Zoščenko zde vytvořil typ civilního, neheroického, většinou nějak omezeného „sovětského člověka“ probíjejícího se všedním životem – typ, který se pak objevuje i v jeho dalších prózách. Jako stylistický prostředek používá Zoščenko takzvaný skaz, vyprávění ve stylizované hovorové řeči. V následujících letech byl Zoščenko v SSSR jedním z nejčtenějších autorů a jeho texty vycházely ve velkých nákladech v časopisech, novinách i knižně. V roce 1921 se básník připojil k nově vzniklé literární skupině Serapionovi bratři. Pos...

Ľudo Zúbek

autor historických životopisných próz, literatúry faktu a rozhlasových hier, publicista, prekladateľ PS: Pri svojej tvorbe používal pseudonymy: Vladimír Malina; Ľ. Z.; M. V.; V. H.; Z.; zk * 12.07.1907 Malacky † 23.06.1969 Bratislava Vzdelanie: 1913 - 1918 ľudová škola, Malacky 1918 - 1921 meštianska škola, Malacky 1921 - 1925 obchodná akadémia, Bratislava Životopis: Ľudo Zúbek pochádzal z murárskej rodiny. Prvú literárnu prácu uverejnil po skončení štúdií. Črtami, fejtónmi, poviedkami, novelami a reportážami prispieval do Slovenských pohľadov, Elánu, Národných novín a pod. Pod pseudonymom Vladimír Malina uverejňoval recenzie a kritiky o nových prozaických knihách, ale najmä o rozhlasových reláciách a programoch a o divadelných hrách. Počas pôsobenia v rozhlase písal prednášky, fejtóny, reportáže, cestopisné causerie a pásma, poviedky, rozhlasové scénky a hry. Teoreticko-kritickou činnosťou sa pričinil o rozvoj slovenskej rozhlasovej hry pre dospelých. Prejavil zmysel pre vyjadrenie historických udalostí a charakteristiku doby. Krátkymi prózami a informatívnymi staťami o literatúre prispieval do dennej tlače. Jeho skutočný prínos spočíva v orientácii na žáner historického románu a na žáner umelecko-náučnej prózy s kultúrnohistorickým zameraním. Jeho historické romány boli preložené do češtiny, ruštiny, poľštiny, nemčiny a maďarčiny. Prekladal najmä prózu a literatúru faktu z češtiny a maďarčiny . Pôsobenie: 1925 - 1931 bankový úradník, Bratislava, Malacky, Skalica, Zohor, Hlohovec, Piešťany 1932 - 1946 tajomník literárneho oddelenia, potom dramaturg, vedúci slovesného programu, šéfredaktor časopisu Slovenský rozhlas , Slovenský rozhlas, Bratislava 1946 - 1947 vedúci propagačného a publikačného odboru Povereníctva informácií 1947 - 1956 vedúci redaktor vo vydavateľstve Tatran Od 1957 spisovateľ z povolania Ocenenia: 1967 titul Zaslúžilý umelec 1966 Cena ...

Jaroslav Zlámal

Narozen 26.1.1947 v Prostějově. Ing., ekonom, práce z oboru finanční nástroje a účetnictví pro různé obory.

Jaroslav Zhouf

doc. RNDr. Jaroslav Zhouf, Ph. D. Docent Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze

Jan Zerzán

Před víc jak 30 lety se vyléčil z onkologického onemocnění pomocí stravy. Od té doby studuje nejrůznější dietologické směry u nás i v zahraničí. Vede mnoho let dietologickou poradnu pro lidi s nejrůznějšími chronickými nemocemi. Provádí testování individuálních potravinových zátěží.

V Žák

Timothy Zahn

Timothy Zahn je americký spisovatel science fiction, jeho nejznámějším dílem je trojice románů o velkoadmirálu Thrawnovi, odehrávající se ve vesmíru Star Wars několik let po Návratu Jediho. Narodil se v Chicagu v roce 1951. Na Michiganské státní univerzitě získal v roce 1973 bakalářský titul z fyziky. Další akademický titul – magisterský – získal opět z fyziky v roce 1975 na University of Illinois. V témže roce se začal věnovat psaní science fiction. Je ženatý, jeho manželka Anna s ním žije v Oregonu. Roku 1984 získal Cenu Hugo za novelu Kaskádový bod.

Miroslav Žamboch

Miroslav Žamboch je český autor fantasy a science fiction. Miroslav Žamboch vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze a nyní pracuje v ÚJV Řež, a. s., . Již jeho první publikovaná povídka, Zpověď válečníka , sklidila u čtenářů velký ohlas. Koniáše, hrdinu, který jej proslavil a získal mu velké množství příznivců, představil ve sbírce povídek Poslední bere vše . Jeho povídky vycházely pravidelně v časopisech a vyšly také v několika antologiích, např. Punk Fiction nebo Čas psanců . Kromě psaní se Miroslav Žamboch věnuje hodně judu, kulturistice a zvláště pak extrémním sportům. K jeho zájmům patří také vojenská technika a chladné zbraně.

Marie Zahálková

Autorka učebnic angličtiny.

Karel Vladislav Zap

Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...

Jiří Zapletal

Narozen 2.4.1929 v Holešově, zemřel 6.2. 2011. Herec, režisér, scénárista a manažer.

Jana Florentýna Zatloukalová

Narozena 1975. Autorka kuchařských knih, též blogerka a autorka článků v kuchařských časopisech.

Jan Žižka z Trocnova

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách. Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice, a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV. omilostněn, a poté vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa. V létě r. 1419 byl Žižka jedním z čelných účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou, kvůli níž metropoli opustil, a odcestoval do Plzně. Poblíž tohoto města dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nicméně nucen město přenechat nepříteli, a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, patrně mu náležel post vojenského velitele. Již na jedno oko slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka, a s největší pravděpodobností zcela oslepl . Ani toto postižení mu však nezabránilo, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpr...

Hana Zemanová

Mgr. Hana Zemanová vystudovala Pedagogickou fakultu UK, založila Pro-bio ligu, pobočku Svazu ekologických zemědělců a společně s manželem založili společnost Albio s.r.o., kterou před třemi lety prodali. Napsala Biokuchařku, která se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, věnuje se propagaci biovaření a ekologického zemědělství. V současné době žije s manželem a roční dcerou Natálií v Chramostech u Sedlčan ve Středních Čechách. Provozují biopekárnu Zemanka. Hana píše druhou knížku a seriál o biovaření pro Apetit.

Gabriela Zapolska

Gabriela Zapolska , rodu Korwin, vlastním jménem Maria Gabriela Korwin-Piotrowska, primo voto Śnieżko-Błocka, secundo voto Janowska, byla polská dramatička, spisovatelka a publicistka. Představitelka polského naturalismu. Psala komedie, satiry, dramata a romány. Narodila se ve vsi Podhajce ve Volyni ve statkářské rodině . Vzdělání nabývala doma a krátce v ústavu Sacré Coeur a také v soukromém Institutu Výchovně-Naučném ve Lvově. V roce 1876 se provdala za poručíka carské gardy, mladého statkáře ze Žmudě Konstanta Śnieżko-Błockého, rodu Leliwa, zakrátko však od manžela odešla . V roce 1882, po neshodě s rodinou a mužem, odešla k divadlu, hrála v Krakově, Lvově, Poznani a v různých kočovných spolcích. Pociťovala nechuť a později přímo nevraživost k mužům, ve kterých vždy viděla pouze strůjce všech neštěstí, která mohou ženu v životě potkat. Horlivě toužila zůstat herečkou a dostala se tak do různých kočovných amatérských spolků tehdejší Haliče, Kongresovky a také velkovévodství Poznaňského. Od roku 1879 se již herectví věnovala profesionálně, ale považovala se za umělecky nedoceněnou a byla v neustálém konfliktu s divadelním prostředím. V roce 1889 vycestovala do Paříže, aby si zlepšila své divadelní schopnosti a dosáhla většího uznání. Žila zde pět let a účinkovala ve slavných divadlech Théâtre Libre, A. Antoine'a a později v moderním Théâtre de l'Œuvre. Úspěchů však nedosáhla. Po návratu do vlasti se bezúspěšně snažila dostat se do varšavských divadel. Ještě jednou působila v kočovných divadlech, aby konečně dostala angažmá v Divadlo Juliusze Słowackého v Krakově, který řídil Tadeusz Pawlikowski, v němž si vydobyla úspěchy, ale stala se zároveň obětí ostré divadelní kritiky. Jako spisovatelka debutovala v roce 1883 pod pseudonymem Gabriela Zapolska...

Franta Župan

Franta Župan – 13. ledna 1929 v Kolíně). Byl českým učitelem a spisovatelem. Do školy chodil v Hostomicích. Gymnázium absolvoval v Berouně a poté vystudoval zeměpis a dějepis na filozofické fakultě v Praze. Jako vystudovaný učitel pobýval v letech 1884–1885 v Bulharsku jako učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn-Taxise. Od roku 1886 byl profesorem na českých středních školách v Praze, Olomouci, Třebíči , Brně, Novém Městě na Moravě a nejdéle v Kolíně . Během studia na filozofické fakultě získal svůj literární pseudonym. Přispíval tehdy také do humoristického časopisu Švanda dudák, který redigoval o čtyři roky starší Ignát Herrmann. Na jedno z Herrmannových upozornění, že nepodepsal svůj příspěvek, prý František Procházka odpověděl: „Dejte jakékoli jméno!“

Rudolf Zukal

Rudolf Zukal se narodil 24. 5. 1926. Začínal jako řadový akvarista. Za své praxe choval, rozmnožil a odchoval množství do té doby problematických ryb. S jeho jménem se akvaristé poprvé veřejně setkali r. 1954, kdy se stal jednatelem akvarijního kroužku Cyperus v Brně. Již o rok později vznikla za pomoci členů kroužku akvarijní prodejna v Minoritské ulici, která se za vedení Rudy Zukala třikrát rozšiřovala a ve své době patřila mezi nejvyhledávanější v celé republice. Vynikala nejen bohatostí sortimentu akvarijních ryb a rostlin, ale také čistotou nádrží a především schopností jejího vedoucího kdykoliv poradit. Prodejna původně patřila Parku kultury a oddechu, od r. 1960 ji ale převzala Zoologická zahrada v Brně a tak se R. Zukalovi naskytla možnost odborné práce.

Rudolf Zelinka

Rudolf Zelinka byl český matematik a učitel. Rudolf Zelinka studoval na reálce v Ječné ulici v Praze a na reálce v Mladé Boleslavi. V roce 1930 ukončil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. Učil na měšťanských a středních školách v Horní Olešné u Šumperka, v Praze, v Jičíně, v Brandýse nad Labem a od roku 1942 opět v Praze. V letech 1950 až 1965 byl vědeckým pracovníkem a později zástupcem ředitele Matematického ústavu Československé akademie věd. Podílel se na organizaci matematických olympiád – byl jedním z jejich zakladatelů nejen v Čechách, ale i na mezinárodní úrovni. Byl autorem učebnic matematiky pro střední školy a redaktorem časopisu Matematika ve škole. Tento článek obsahuje text ze stránky Rudolf Zelinka z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma.

Radka Zadinová

Narozena v září 1970. Spisovatelka.

Dana Zátopková

Dana Zátopková, roz. Ingrová , byla československá atletka – oštěpařka, olympijská vítězka a manželka čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Její rodiče, Antonín a Františka Ingrovi, pocházeli z Vacenovic. Otec se po působení ve francouzských legiích během první světové války stal vojákem z povolání. Na začátku 20. let 20. století byl jmenován velitelem pohraničního praporu ve Fryštátě. Zde se také narodily všechny tři Ingrovy děti – Vladimír , Dana a Miroslav . Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Fryštátu vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. Její otec byl v dalších letech jmenován velitelem útvaru v Olomouci a poté velitelem pluku v Uherském Hradišti. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně , kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě, 24. října 1948 se provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů . Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958...

Anna Ziegloserová

Anna Ziegloserová-Mimrová, v matrice Anna Josefa, byla česká spisovatelka, dramatička, herečka a redaktorka, manželka nakladatele a novináře Jana Zieglosera. Jejími rodiči byli Antonín Mimra, soustružník v Plzni, a Marie Mimrová-Fryšová. Narodila se jako pátá ze šesti dětí, jejími sourozenci byli Antonín Mimra , Eustach Mimra , Prokop Mimra , František Mimra a Marie Anna Mimrová . Studia Anny Ziegloserové-Mimrové byla soukromá. Od mládí byla v řadách žen usilujících o rovnoprávnost. Od roku 1903 redigovala se svým mužem nakladatelem Janem Ziegloserem revui českých žen Ženský obzor. Za první světové války byla pod policejním dozorem, neboť její muž byl dvakrát vězněn z politických důvodu . Anna pomáhala ukrývat se „politicky podezřelým“ Čechům a Jihoslovanům v pražských nemocnicích. Byla členkou výboru beletristů Máj, Svatoboru, Sokola a Ochranných jednot. Psala do Národních listů, Národní politiky, Zvonu aj. Kromě prózy psala též divadelní hry a pracovala ve filmovém oboru. Za druhé světové války byla popravena nacisty na kobyliské střelnici. Byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.

Adolf Zábranský

Adolf Zábranský byl český malíř, grafik a ilustrátor, představitel českého socialistického realismu. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely a na Akademii výtvarných umění v Praze u Willi Nowaka. Stal se členem SVU Mánes a Svazu československých výtvarných umělců. Byl autorem monumentálních děl z období socialistického realismu v 50. letech, především sgrafit Hrzánského paláce v Praze na Hradčanech s tématem "Se Sovětským svazem na věčné časy" a Ledeburských zahrad s tématem "Na paměť osvobození". Kromě toho se stal čelným tvůrcem politických plakátů, věnovaných "revolučním událostem, revolučním jubileím, svátkům, spartakiádě, apod". Část z jeho výzdoby budov byla v 90. letech odstraněna. Zábranský patřil po srpnové okupaci 1968 k předním normalizátorům. V letech 1970-1972 byl předsedou výtvarné rady ministra kultury a členem přípravného výboru normalizačního SČVU, od roku 1977 členem UV SČVU. Již roku 1971 obdržel titul Národní umělec a až do své smrti patřil k protežovaným výtvarníkům. Jeho monumentální cyklus Revoluční tradice našeho lidu, jímž se více méně otevřeně hlásí ke své původní přísné estetice padesátých let, představuje onen oficiální obraz dějinné teleologie, jež od husitství přes selské bouře a prvorepublikové dělnické stávky nalézá své nutné vyústění ve vítězství pracujícího lidu pod vedením Komunistické strany Československa v „Únoru 1948“ . Dominantním principem tu je naprostá jasnost politického sdělení - od gest postav, transparentů až k rudým praporům a rudé dělnické krvi. Zábranský zamýšlel celý cyklus pro nově budovaný Palác kultury a když se ukázalo, že při výtvarné výzdobě se s "revolučními tradicemi" nepočítá, předělal celý cyklus uhlem a pastelem na kartony jako předlohu ke tkaným tapiseriím. Přestože Revoluční tradice mohly jen těžko dostát lépe „leninskému pr...

Vadim Zeland

Vadim Zeland - Вадим Зеланд je ruský autor bestleserové řady knih o transurfingu a životním stylu. Ve svých knihách říká, že věda došla do slepé uličky a její rozvoj nic nepřinesl, kromě technogenní civilizace a znečištění životního prostředí. Technogenní civilizace je koncept, který se jako červená nit vine téměř všemi jeho knihami. Klade v nich zvláštní důraz na vědomou přítomnost, aktivovaný stav „správce“, což znamená „být si jasně vědom toho, kde jsem, co se děje, co dělám a proč“. V knize z roku 2008 o sobě prozradil následující: Je mi 40 let. Do rozpadu SSSR jsem se zabýval výukumem v oblasti kvantové fyziky, potom počítačovými technologiemi a nyní knihami. Žiju v Rusku, národnostní jsem Rus, přesněji tedy čtvrtinový Estonec. Nic dalšího o mně už nemá žádný význam, stejně jako všechno tohle.

Pavlo Zahrebel'nyj

Autor se narodil v rodině poltavského rolníka. Jeho literární práce začaly vycházet od roku 1949. Napsal řadu povídek, novel a filmových scénářů, ale s největším ohlasem se setkaly jeho historické romány.

Oldřich Zemek

Legionářský spisovatel. Narozen 30. 7. 1893 v obci Tupesy, debutoval roku 1913. Zajat u Baligrodu v roce 1915, vstoupil do čs. legií, v nichž působil v 5.stř.pl. do 17. dubna 1919. Autor více než 30 knih.

Miroslav Žák

Miroslav Žák je Publicista, IT odborník, šéfredaktor a vydavatel obnoveného vzdělávacího portálu Vhled. V době komunistického režimu pracoval v oblasti informačních technologií. Začátkem devadesátých let působil jako samostatný redaktor Vzdělávací redakce Českého rozhlasu. Během 90. let vytvořil řadu zajímavých vzdělávacích pořadů pro Český rozhlas a scénářů k dokumentům České televize. Učil také na základní i střední škole . Napsal dvě knihy „Tajemství Turínského plátna“, která vyšla několikrát . V nakladatelství Grada v edici „Začínáme programovat“ vyšla roku 2002 jeho kniha XML – podrobný průvodce začínajícího uživatele. Před odchodem do důchodu pracoval jako specialista pro PR v Národním institutu dětí a mládeže MŠMT. Po jeho sloučení s Národním institutem pro další vzdělávání spolupracoval s touto institucí ještě nějakou dobu jako externista. V roce 2014 a 2015 dokončil dvě další knihy, které na své vydání teprve čekají. První z nich jsou literární apokryfy . Druhá kniha nazvaná „Sedmero pohádek pro děti“ vyjde v roce 2017 na podzim v nakladatelství Albatros. Jedná se o sedm původních pohádek klasického charakteru. V roce 2016 byla dokončena další kniha, nazvaná pracovně „Zázraky se také dějí“. Jde o deset povídek ze současnosti, která se snaží čtenáře přesvědčit, že i v současné době se dějí zázraky. To, že je nevidíme, je naše chyba. Neumíme se správně dívat. Kromě toho má autor již léta svůj blog na serveru Aktuálně.cz, kam občas píše na téma všeobecně politické, ale i vzdělávací. Občas přispívá i do Kulturních novin, které vycházejí na Moravě, na téma věda a vzdělávání . Je také šéfredaktorem a vydavatelem obnoveného vzdělávacího portálu Vhled , který připravuje sám i po stránce technické, proto vychází spíše jako občasník....

Michaela Zamari

Slovenská spisovatelka a vydavatelka.

Marek Zákopčan

Slovenský spisovatel, středoškolský učitel slovenské literatury a slovenštiny, knižní recenzent pro Knižní revue.

Lucie Sára Závodná

Narozena 16.7.1984 v Olomouci. Ing., ekonomka, vyučuje manažerské účetnictví na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Publikace o mediální výchově. Spisovatelka beletrie.

Jörg Zittlau

Narozen v Düsseldorfu, zde vystudoval na univerzitě sportovní lékařství, novinář a sportovní lékař, autor literatury faktu. Ve svých publikacích se specializuje na naturopatii, psychologii a výživu.

Jiří Záloha

Narozen 16. 3. 1926 v Pelhřimově, zemřel 6. 8. 2009 v Českém Krumlově. Mgr., archivář a historik, historické stati a monografie.

Jana Zachová

PhDr. Jana Zachová, CSc. Pracovnice medievistických studií . Její odborné zaměření jsou edice středověkých pramenů diplomatických i literárních; historická sémantika. Je autorkou několika učebnic latiny pro posluchače historických oborů.

František Žilka

František Žilka byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, biblista-novozákoník, překladatel, historik a vysokoškolský pedagog. Po maturitě na českém gymnáziu v Brně studoval teologii na univerzitách ve Vídni, Halle, Edinburghu a v Lausanne. V letech 1896–1898 se stal vikářem v Čáslavi, poté byl diasporním kazatelem v Táboře  a farářem v Mělníku . V době svého mělnického působení vykonával funkci náměstka superintendenta české reformované církve. Od 28. října 1919 až do svého penzionování v listopadu 1939 působil jako profesor novozákonní vědy na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze. Patřil k výrazným osobnostem první učitelské generace HČEFB, v pěti funkčních obdobích byl jejím děkanem. Byl ve své generaci čelným představitelem teologického liberalismu. Kromě vlastních autorských prací byly významné jeho překlady ze starořečtiny, němčiny a angličtiny, nejznámějším dílem se stal překlad Nového zákona . Jako vůbec první překladatel se snažil tento text převést do moderní, nijak nearchaizující češtiny. Význam vědecké a badatelské práce prof. ThDr. Františka Žilky byl ještě za jeho života oceněn udělením čestných doktorátů univerzit v Montpellier, Edinburghu a v Rize. Pohřben je v evangelickém oddělení mělnického hřbitova.

František Zdiarsky

Zdeněk Žurman

Autor knih mapujících sportovní mezníky, sportovních biografií a detektivek.

Zdeněk Zelenka

Zdeněk Zelenka je český scenárista, dramatik a režisér. Obor režie na FAMU vystudoval v letech 1976–1981. Do roku 1991 byl zaměstnancem Filmového studia Barrandov, od té doby trvá na formulaci, že je nezaměstnaný, který se živí příležitostnou prací pro film, televizi a divadlo. Před prací režiséra pracoval na šestnácti filmech jako pomocný režisér či asistent . Jeho prvním samostatným filmem byl koprodukční snímek Čarovné dědictví z roku 1985. Po privatizaci Filmového studia Barrandov se v roce 1991 ocitl na volné noze. Od té doby často spolupracoval s Českou televizí, napsal pro ni více jak padesát scénářů a natočil více jak sedmdesát filmů, seriálů, inscenací a dokumentárních filmů. V jeho filmech často hrají například Viktor Preiss, Jiřina Bohdalová, František Němec, Josef Somr, Martin Dejdar, Petr Kostka, Boleslav Polívka, Simona Stašová nebo Miroslav Donutil, v hlavních rolích jeho filmů hráli i Dagmar Havlová, Jiří Bartoška či Vlastimil Brodský. Jeho specializací je adaptace světové klasiky . Filmové, televizní či divadelní scénáře si píše většinou sám. Je scenáristou mnoha úspěšných filmů, například Nesmrtelná teta, Čarovné dědictví, Freonový duch, Rebelové, Válka barev či Hlídač č. 47. Nepřehlédnutelná je jeho častá spolupráce s dramatikem Jiřím Hubačem . Napsal libreta šesti divadelních muzikálů – Golem, na kterém spolupracoval s Karlem Svobodou, dále Rebelové, Adam a Eva, Mefisto, Doktor Ox, v lednu 2021 má premiéru jeho zatím poslední muzikál Láska nebeská. V roce 1995 prosadil v České televizi historicky první natočení televizního filmu Azrael, anděl smrti ve formátu 16 : 9, který je dnes ve všech televizích naprostou samozřejmostí. Několik ...

Zdeněk Žáček

Publikace z oboru potravinářství.

Tomáš Zahradníček

Tomáš Zahradníček . Během studii historie na FF UK pracoval jako novinář, 1995-2001 v redakci Lidových novin, 2003-2006 byl šéfredaktorem časopisu Dějiny a současnost. Autor knihy Jak vyhrát cizí válku: Češi, Poláci a Ukrajinci 1914-1918 . Vede internetové Muzeum České Sibiře na www.ceskasibir.cz.

Svatopluk Zlámaný

Právník, básník, spisovatel. Společně s Vilémem Hejlem psal kriminální povídky.

Petr Žídek

Petr Zídek je český historik a novinář. Vystudoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde také absolvoval postgraduální studium a v roce 2004 obhájil disertační práci na téma Československo a francouzská Afrika 1954–1965. Pracoval v Českém deníku, Denním Telegrafu a týdeníku Respekt. Od června 2001 působí jako redaktor sobotní přílohy Lidových novin Orientace, kam přispívá především recenzemi historických knih. Autor pravidelného středečního sloupku Lidových novin "Archiv", který se věnuje současným i minulým politickým, společenským i kulturním problémům. Profesně se zaměřuje především na dějiny Československa, mezinárodní vztahy a historii Afriky.

Ladislav Narcis Zvěřina

Narozen 28.10. 1891 v Praze, zemřel 26.6. 1980 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, úředník, prozaik, historické a literární monografie, překlady ze slovenštiny.

Karel Zpěvák

Autor doprovodných plánů, map a instruktivních ilustrací.

Josef Zezulka

Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...

Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Jevgenij Ivanovič Zamjatin, rusky Евгений Иванович Замятин, – 10. března 1937, Paříž) byl ruský spisovatel. Narodil se v Lebedani v nepříliš bohaté šlechtické rodině, otec byl pravoslavný kněz a matka pianistka. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv , Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. . V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu , Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny . Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn . Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu . V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle upon Tyne a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský . Po vydání knihy My v zahraničí byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže. Cestou přes Rigu a Berlín se zastavil v Praze, kde měl v pr...

Hans-Joachim Zillmer

Hans-Joachim Zillmer je německý podnikatel a od roku 1998 autor evoluci odporujících, populárně naučných knih. Ve svých do jedenácti jazyků dosud přeložených bestsellerech zpracovává aktuální teorie, především z vědních oborů geologie, geofyziky, evoluce a paleontologie. Tyto teorie, popřípadě jejich základní principy zpochybňuje a vytváří vlastní, současným vědecky nepotvrzeným naukám odporující domněnky ve smyslu katastrofismu. Zillmer odmítá zejména evoluční teorii ve formě makroevoluce, stejně jako metodu datování. Hans-Joachim Zillmer vystudoval na Bergische Universität Wuppertal a na Technische Universität Berlin stavební inženýrství a oba studijní obory zakončil titulem inženýr. Později získal titul doktora politických věd. Po ukončení studia v roce 1977 zakládá a vede stavební firmu, stavební inženýrskou kancelář a investorskou firmu ve městě Solingen a později také v Berlíně . Zillmer působí jako inženýr/konzultant ve stavební inženýrské komoře , byl členem představenstva stavebního společenstva v Solingenu, a v letech 1991-1999 prvním předsedou sportovního velkoklubu TSG Solingen . Jako autor populárně naučných knih byl hostem v mnoha německých rozhlasových a televizních pořadech, mimo jiné v relaci „Welt der Wunder“ na programu Pro 7, kde vystoupil se svými kontroverzními tématy z knihy „Dinosauři od A do Z“. Zillmer je stejně jako Immanuel Velikovsky představitelem katastrofismu, avšak ve spojení se speciální teorií mladé Země, katastrofické teorie mladé Země, která uvádí, že Země jako planeta je sice stará, ale před přibližně 5000 až 6000 lety byla zasažena celosvětovou katastrofou , při které byla naše zemská kůra výrazně přeměněna a nově utvořena. Základní geologická myšlenka přitom říká, že došlo k několika obrovským vlnám, které se rozlily přes kontinenty: jihozápad a severozápad Severní Ameri...

Alois Žipek

Autor byl historik, napsal řadu knih, zejména o 1. světové válce, ale i o místopisu a starší historii. Též několik románů, pro mládež a ženy. Byl též politicky činný.

Vladimír Zacha

Narozen 7. 5. 1925 v Brně, zemřel 1995. Doc., Dr., Ing., CSc., fytopatolog, diagnostik škodlivých činitelů, popularizátor vědy, publikace z oboru botaniky a ochrany rostlin.

Václav Žmolík

Václav Žmolík je český novinář, publicista, scenárista, rozhlasový a televizní redaktor a moderátor. Mezi jeho nejznámější tvorbu patří rozhlasový a televizní seriál Po Česku, který vyšel i knižně a dočkal se také rozhlasové podoby. Spolupracuje s Českým rozhlasem, kde dlouhá léta moderoval o víkendu na Radiožurnálu i na dalších stanicích Českého rozhlasu. V současnosti je moderátorem Dvojky ČRo.

Rosana Zvelebilová

Narozena 18. 1. 1987 v Kladně. Učitelka odborných předmětů v Integrované střední škole automobilní v Brně. Tvůrkyně animovaných amatérských filmů a profesionálních videoklipů. Ilustrátorka. Autorka románu.

Richard Zdráhala

Richard Zdráhala byl československý voják, major dělostřelectva. Roku 1930 vstoupil dobrovolně do armády a v letech 1931–1933 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. Po okupaci českých zemí uprchl přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, odtud se dostal přes Sýrii do Francie, kde vstoupil do řad československých jednotek. Byl přidělen k dělostřeleckému pluku v Port-la-Nouvelle, který však již do bojů zasáhnout nestačil. Zdráhala pak byl spolu s dalšími čs. vojáky evakuován do Anglie. Kvůli rozčarování z poměrů ve zdejších československých jednotkách a perspektivě lepšího uplatnění vstoupil v roce 1941 do de Gaullova vojska Svobodné Francie. V jeho řadách se v hodnosti kapitána účastnil bitvy o Bir Hakeim, jako velitel baterie protitankových děl. Během evakuace pevnosti byl zraněn a upadl do zajetí. Následně prošel několika zajateckými tábory v Itálii a Německu, během této doby se několikrát pokusil o útěk. Nakonec skončil ve zvláštním zajateckém táboře na zámku Colditz, kde se dočkal osvobození americkou armádou. Po skončení války vystřídal několik velitelských postů a poté vyučoval na Vojenské akademii v Praze. Roku 1958 byl propuštěn z armády. Následně pracoval jako vedoucí studijního oddělení VŠE, až do odchodu do penze v roce 1967. Podle jeho vzpomínek sepsal František Fajtl knihu Válčil jsem v poušti.

Philip G Zimbardo

Americký sociální psycholog, vysokoškolský pedagog.

Petr Zora

Fotograf a grafik, zprvu pracoval jako filmový fotograf společnosti AB Praha - Barrandov, od roku 1955 samostatný fotograf.