Výpis všech autorů

Josef Trejbal

Josef Trejbal byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda ústředního výboru odborového svazu. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. V rejstříku živnostníků je Ing. Josef Trejbal narozen 9. března 1935 evidován od roku 1992 jako podnikatel, bytem Hromnice.

Josef Topol

Josef Topol byl český básník a dramatik. Po maturitě v roce 1953 se stal lektorem v divadle D E. F. Buriana. Při této práci studoval divadelní vědu . Studium ukončil roku 1959. Od roku 1959 působil jako spisovatel z povolání. Roku 1965 se stal režisérem a dramaturgem Divadla za branou, jehož byl spoluzakladatelem . V roce 1972 bylo toto divadlo zakázáno a Josef Topol jako dramatik rovněž. Po roce 1972 měl několik zaměstnání a od roku 1977, kdy podepsal Chartu 77 pracoval, až do roku 1989, v dělnických profesích. V tomto období pracoval též jako překladatel v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Pohřeb se konal na Břevnově ve středu 24. 6. 2015. Smuteční mši v bazilice sv. Markéty celebroval Václav Malý. Mezi smutečními hosty nechyběl Vlastimil Harapes a Ondřej Pavelka. Pochován byl na Břevnovském hřbitově. Jeho manželka Jiřina Topolová byla dcerou spisovatele Karla Schulze . Starší syn Jáchym Topol se stal také spisovatelem a mladší syn Filip Topol byl členem rockové skupiny Psí vojáci.

Jiří Trávníček

Jiří Trávníček je literární teoretik, historik a kritik zabývající se moderní českou literaturou, interpretací a hermeneutikou, teorií literatury a výzkumy čtenářské kultury. Jiří Trávníček se narodil roku 1960 ve Vyškově do rodiny vysokoškolského učitele. V letech 1979–1984 studoval FF UJEP se zaměřením na češtinu a historii. Své studium úspěšně zakončil diplomovou prací Působení Jana Skácela v Rovnosti v letech 1945–1952. Roku 1987 se stal odborným pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, následně v září 1989 přešel do oddělení teorie ÚČSL v Praze. V letech 1991–2003 se stal vyučujícím na katedře české a slovenské literatury a literární vědy Filozofické fakulty MU v Brně aby se později v letech 1997–2003 stal jejím vedoucím. Zde přednášel o současné české literatuře a teorii literatury. Roku 1991–1992 se navrátil opět do studijních let, kdy postgraduálně studoval na University of London School of Slavonic and East European Studies. Díky tomuto studijnímu pobytu vzešla práce Language as Memory. Two Czech Poets in Exile: Ivan Jelínek and Ivan Blatný. Za tuto práci získal titul M. A. . Roku 1996 se za svou práci Poezie poslední možnosti stal docentem. V roce 2003 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v oddělení teorie prózy. Pár let na to, roku 2007 pak přešel do oddělení pro výzkum literární kultury. Tohoto roku se také stal zástupcem ředitele pro brněnské pracoviště ÚČL AV ČR. Od roku 2003 také vyučuje na FF KU v Praze, kde byl roku 2005 jmenován profesorem. Jiří Trávníček je ženatý a má dvě dcery. Jiří Trávníček publikuje od roku 1980, kdy v době svého studia přispíval do brněnských studentských časopisů. Tyto své rané příspěvky vždy podepisoval pseudonymy Gapriel Poupě-Nerozvité či Prozan Kliotić. Do konce 80. let přispíval také do samizdatových periodik Kritický sborník a Revue 88. Zde se také publikoval pod krycími ...

Jaroslav Tafel

Narozen 11.6.1929 v Ba­vorově, zemřel 1.2.1973 v Praze. Novinář, redaktor Světu Sovětů . Autor knih pro mládež, překladatel z ruštiny a angličtiny.

Ivo Telec

Ivo Telec je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti. V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy. V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář. Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva. Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v k...

Hippolyte Adolphe Taine

Hippolyte Adolphe Taine byl francouzský filozof, historik a literární kritik a literární historik, představitel pozitivizmu. Měl mimořádný vliv na dílo řady francouzských spisovatelů, jako např. Zoly, Bourgeta a Maupassanta.

František Trávníček

František Trávníček byl český a československý slavista, bohemista, profesor českého jazyka na Masarykově univerzitě v Brně , akademik ČSAV. Po únoru 1948 byl též politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR; prosazoval marxistické výklady slov ve slovnících. Narodil se v rodině půlláníka v Spešově Františka Trávníčka st. a matky Anny, rozené Fikesové . Jako sedmiletý ztratil matku, která zemřela po porodu a úmrtí dcery. Po smrti matky ho vychovávali prarodiče ve Svinošicích. V letech 1907–1911 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slavistiku a srovnávací indoevropskou jazykovědu. Navštěvoval přednášky Františka Pastrnka, Emila Smetánky, Jiřího Polívky, Jana Máchala a Josefa Zubatého. Po studiích vyučoval v Praze na střední škole . V letech 1911–1915 byl sekretářem lexikografické a dialektologické komise ČAVU v Praze, v roce 1911 získal na FF UK doktorát filozofie . V roce 1915 byl vyslán na ruskou frontu. Přešel do ruského zajetí a stal se štábním kapitánem československých legií v Rusku a redaktorem tamních Československých listů. Významně ho ovlivnilo setkání s ruským slavistou, jazykovědcem a odborníkem na historickou dialektologii A. A. Šachmatovovem . Dne 11. května 1913 se v Praze oženil s Františkou Novákovou . S ní měl dvě dcery. Milenu Josefu Marii, provdanou Pavlincovou a Zoru, provdanou Kroupovou . V roce 1920 se na Univerzitě Karlově v Praze habilitoval prací Studie o vidu slovesném. V letech 1921–1959 působil na Masarykově univerzitě v Brně, zpočátku jako mimořádný, od roku 1927 řádný profesor mluvnice československého jazyka se zvláštním zřetelem k dialektologii. Na FF MU zastával funkci děkana . V roce 194...

František Tomášek

František Tomášek byl katolický duchovní, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze a 34. arcibiskup pražský a primas český . František Tomášek působil dlouhou dobu v katolickém školství, zejména jako katecheta a školní inspektor. Oblast výuky a výchovy jej nepřestala zajímat po celý jeho život, napsal a vydal řadu učebnic a populárně-naučných knih na toto téma. V roce 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa a stal se součástí podzemní církve. V roce 1951 byl zatčen a poté bez soudu poslán na nucené práce. Po propuštění působil jako administrátor Moravské Huzové . Byl výrazným účastníkem Druhého vatikánského koncilu a ještě před jeho ukončením se stal administrátorem pražské arcidiecéze. Na tomto postu čím dál rázněji vystupoval proti pronásledování katolické církve a kritizoval komunistický útlak. Pavel VI. jej jmenoval kardinálem a arcibiskupem pražským. Jako arcibiskup a kardinál se stále více vzpíral komunistickým zásahům do života církve, spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České. V listopadu 1989, kdy se svatořečení uskutečnilo, podpořil sametovou revoluci a přispěl ke svržení komunistického režimu. Podílel se na přípravě první návštěvy papeže Jana Pavla II. v Československu a ještě před jejím uskutečněním oznámil svoji rezignaci na arcibiskupský stolec z důvodu vysokého věku a špatného zdraví. Svatého Otce však při jeho návštěvě doprovázel nejen v Praze, ale i na Velehrad. Zemřel v létě 1992 ve věku 93 let. František Tomášek se narodil ve Studénce jako druhý nejstarší syn místního nadučitele a varhaníka Františka Tomáška a jeho manželky Zdenky . Měl celkem 5 sourozenců, tři bratry a dvě sestry. V šesti letech se stal polovičním sirotkem – otec mu zemřel 9. února 1906. V roce 1918 odmaturoval na Slovans...

Felix Tauer

Felix Tauer byl český orientalista a profesor, znalec dějin, kultury a jazyků Blízkého východu, Persie a Střední Asie. Je bratrem překladatelky a sochařky Marie Tauerové a diplomata, baskologa a spisovatele Norberta Tauera. Při studiích češtiny a historie na pražské univerzitě se začal zabývat arabštinou, perštinou a turečtinou, které studoval u Rudolfa Dvořáka a Maxe Grünerta. Doktorát z historie získal v roce 1917 za práci Al-Valíd ibn Jazíd ibn Abdulmalik, umajjovský chalífa a básník. V letech 1921–22 studoval rukopisy v osmanských archivech v Istanbulu, kam se v následujících letech ještě několikrát vrátil. Habilitaci získal Tauer v roce 1925 v souvislosti s překlady knihy Tisíce a jedné noci. Od roku 1929 pak působil na Univerzitě Karlově, kde byl v roce 1945 jmenován profesorem dějin islámských zemí. Do penze odešel v roce 1965, i nadále se ale věnoval odborné práci a překladům. Přestože je Felix Tauer znám hlavně jako překladatel knihy Tisíce a jedné noci z arabštiny, odborně se zabýval především perskou literaturou a tureckou a perskou historiografií. Celoživotním tématem jeho práce pak byl vojevůdce Tamerlán a dějiny Střední Asie v době jeho vlády. Tauer vydal edice zásadních perských pramenů pro toto období a množství drobných překladů a souvisejících článků. Publikoval také texty týkající se perských a osmanských historických rukopisů, se kterými se seznámil během svých studijních pobytů v Istanbulu. Společně s dalšími československými historiky se Tauer podílel na knižní edici Dějiny lidstva, vydávané nakladatelstvím Melantrich, kde napsal kapitoly o vzniku islámu, dějinách arabského světa a muslimské Asie ve středověku. Posmrtně vydaná publikace Svět islámu je souhrnem jeho celoživotního vědeckého díla. Podává přehled nejen dějin muslimských zemí Blízkého a Středního východu od vzniku islámu po rozpad Osmanské říše, ale i muslimské kultury, vzděl...

Bohumila Truhlářová

Narozena 26.3.1957 v Pelhřimově. Léčitelka, filozofické práce o karmě, zabývá se duchovním léčením vztahů a nemocí.

Betty Truck

Spoluautorka publikace o nacistických lékařích v koncentračních táborech.

Barbara Taylor

Barbara Taylor Bradford je britsko-americká novelistka. Narodila se v Leedsu v severoanglickém hrabství Yorkshire. Už jako mladičká dívka ukázala, že má literární nadání - v šestnácti letech se stala reportérkou listu Yorkshire Evening Post a o čtyři roky později postoupila na londýnskou Fleet Street jako redaktorka a zároveň sloupkařka. V roce 1979 napsala svůj první román Zámožná žena. Posléze následovaly další úspěšné tituly, řada z nich se postupně stala předlohami k televiznímu zpracování. Romány B.T. Bradford se vyznačují přesvědčivým vykreslením rodinné atmosféry, pohody, hlubokého citu a lásky. Barbařina díla byla přeložena do čtyřiceti jazyků a prodávají se po celém světě. Jedním z českých vydavatelů je nakladatelství Alpress. Spisovatelka nyní žije s manželem Robertem Bradfordem, filmovým producentem v New Yorku a v Connecticutu.

Antonín Truhlář

Antonín Truhlář byl český středoškolský profesor, literární historik a klasický filolog. Od roku 1873 vyučoval na českých gymnáziích, v roce 1901 se stal ředitelem pražského akademického gymnázia. Ve vědecké práci se zaměřil zejména na shromažďování, překlady, publikaci a popularizaci děl latinsky píšících českých spisovatelů humanistického směru . Navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové, poté vystudoval pražskou filosofickou fakultu. V letech 1873–4 suploval na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1874 si doplnil zkoušku z klasické filologie, což mu umožnilo stát se řádným učitelem. Zhruba rok vyučoval na gymnáziu v Domažlicích, načež nastoupil na jičínské gymnázium vedené Františkem Lepařem. Od roku 1883 byl profesorem pražského akademického gymnázia, v roce 1901 byl jmenován jeho ředitelem. Ve volném čase se zaměřil na literární historii, zejména české spisovatele humanistického směru ze 16. století. Velké úsilí i finanční prostředky věnoval na shromažďování starých, většinou latinsky psaných knih. Získané literární památky pak kompletoval a kriticky zpracovával. Jeho snahou bylo, oživovat památku na dávno zemřelé autory. Pro svou generaci tak znovu objevil například prvního českého filologa Zikmunda z Jelení nebo zapomenutých 35 básníků, kteří latinsky opěvovali zemřelého Veleslavína. Truhlář byl známý především v odborných kruzích. Ocenil jej Josef Svatopluk Machar , k jeho přátelům patřili Zikmund Winter a Alois Jirásek. Za vědeckou práci byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členstvím v České akademii a funkcí tajemníka III. třídy České akademie . Přispíval do Ottova slovníku naučného , kde zpracoval například souhrnný přehled české literatury v hesle Čechy. Podílel se i na německy psané encyklopedii Die österreichisch-un...

André Theuriet

Adhemar Claude Andre Theuriet, narozený v Marly-le-Roi na 8 říjnu 1833 a zemřel v Bourg-la-Reine na 23 dubnu 1907 , je francouzský básník, prozaik a dramatik.

Alexis de Tocqueville

Alexis-Charles-Henri Clérel de Tocqueville byl francouzský sociologicky orientovaný politický myslitel a historik. Ve 30. letech 19. století podnikl několik cest do Spojených států amerických, aby podrobil důkladné analýze tamní demokracii a srovnal ji se stavem v Evropě. Byl zástupcem interdisciplinární vědy, která se měla zabývat chováním různých lidských společností, nedal jí však název ani jasný program. Samotnou sociologii 19. století příliš neovlivnil, ale dnes je mnohými historiky sociologie považován za jednoho z nejvýraznějších klasiků tohoto oboru. Narodil se roku 1805 do bohaté šlechtické rodiny v rue de la Ville-l´Evêque v Paříži. Z matčiny strany byl pravnukem Chrétiena-Guillauma de Malesherbese, jednoho z ministrů Ludvíka XVI. a obhájce krále před revolučním tribunálem, za což byl v roce 1794 popraven. Otec byl statkářem v Contentinu , zámek Tocqueville leží poblíž Cherbourgu. Oba jeho rodiče byli vězněni v období porevolučního teroru a část jeho příbuzenstva dokonce toto období nepřežila. Sám se považoval za liberála a monarchistu narozeného do doby, kdy „aristokracie byla již mrtva a demokracie se ještě nezrodila“ . Tocqueville absolvoval lyceum v Metách a posléze vystudoval práva na univerzitě v Paříži . Podobně jako jeho otec, stal se i on sám vysokým státním úředníkem: roku 1827 byl jmenován soudním auditorem ve Versailles, kde působil až do roku 1831. Období studií spadá do tzv. restaurace , kdy se vrací k moci bourbonská dynastie. Tocqueville si uvědomuje, že francouzská ultrakonzervativní monarchie je odsouzena k zániku. Nedokáže totiž předvídat střet královské a lidové moci . Po ní se ujímá vlády „buržoazní monarcha“ Ludvík Filip Orleánský . Tocqueville přísahá věrnost novému režimu, ale plně s ním nesouhlasí. Stává se pro bourbonisty zrádcem, i když novým režimem není nadšen. je...

Aleksej Konstantinovič Tolstoj

Ruský lyrický básník, prozaik a dramatik.

Alan Tillier

Alan Tillier, anglický autor turistických průvodců. Alan Tillier žil 25 let ve všech významných částech Paříže. V té době byl dopisovatelem několika časopisů, například „Newsweek“, „The Times“ a „International Herald Tribune“. Napsal několik průvodců pro „Herald Tribune“, určených turistům a cestujícím obchodně do Evropy. .

Adolf Tůma

Narozen 29.5.1868 v Ledenici u Českých Budějovic, zemřel 24.12.1950 v Českých Budějovicích. Profesor obchodní akademie, učebnice němčiny.

ZZ Top

ZZ Top je americká rocková skupina založená v roce 1969 v Houstonu v Texasu. Skupinu tvoří její zakladatel Billy Gibbons , Dusty Hill a Frank Beard . Skupina ZZ Top , známá svým boogie rockem založeným na blues, se proslavila svým jedinečným zvukem, vtipnými texty a charakteristickými dlouhými vousy členů. V průběhu let se proslavili hity jako "La Grange", "Tush" a "Gimme All Your Lovin'".

Yuka Tachibana

Walter Trobisch

Německý misionář.

Thompson Twins

Thompson Twins byla britská popová skupina, která dosáhla značného úspěchu v 80. letech. Skupina vznikla v roce 1977 a původně začínala jako novovlnná kapela s velkým obsazením, ale nakonec se zmenšila na trio ve složení Tom Bailey, Alannah Currie a Joe Leeway. Nejvíce se proslavili svými chytlavými popovými melodiemi na bázi syntezátorů a jejich vrcholné období úspěchu přišlo s vydáním pátého alba "Into The Gap" v roce 1984. Z tohoto alba vzešlo několik hitů, včetně "Doctor! Doctor!" a "Hold Me Now", která se stala jejich charakteristickou písní a určující skladbou té doby. Název kapely byl inspirován dvěma detektivy Thomsonem a Thompsonem z komiksu "Tintinova dobrodružství". Navzdory změnám ve složení a hudebním směřování v průběhu let zůstávají Thompson Twins synonymem popového zvuku 80. let a zanechaly trvalý vliv na hudbu tohoto desetiletí.

The Oscar Peterson Trio

The Oscar Peterson Trio byla proslulá jazzová skupina vedená legendárním kanadským pianistou Oscarem Petersonem, který se díky svým virtuózním schopnostem a plodné tvorbě stal jedním z nejslavnějších jazzových hudebníků 20. století. Formát tria umožnil Petersonovi naplno prozkoumat hru na klavír a jeho spoluhráči mu poskytli rytmický a harmonický základ, který doplňoval jeho komplexní, swingující styl. V různých inkarnacích tria působili někteří z nejlepších baskytaristů a bubeníků té doby, například Ray Brown, Herb Ellis, Ed Thigpen a Niels-Henning Ørsted Pedersen.

Team

Team je významná slovenská rocková skupina, která vznikla v roce 1980 ve městě Martin. Její sestava prošla v průběhu let několika změnami, ale v jejím čele stál trvale frontman a zpěvák Pavol Habera. Team je známá svým melodickým rockovým zvukem, který obsahuje prvky popové hudby, a stala se jednou z nejúspěšnějších a nejvlivnějších hudebních skupin na Slovensku.

Sagvan Tofi

Sagvan Tofi je český herec a zpěvák kurdského původu, který se proslavil v České republice. Svou hereckou kariéru zahájil v 80. letech 20. století, kdy se objevoval v různých československých filmech a televizních seriálech. Po přechodu k hudbě se Tofi proslavil svými pěveckými schopnostmi a během své kariéry vydal několik alb. Pro jeho hudební styl je typická kombinace popu s dalšími žánry, čímž uspokojuje široké publikum. Kromě sólové tvorby se Sagvan Tofi podílel na různých hudebních spolupracích a projektech. Přestože se během své kariéry potýkal s problémy, včetně období menšího zviditelnění na veřejnosti, udržel si své místo v českém zábavním průmyslu.

Rumiko Takahashi

Pavel Týc

Publikace z oboru letectví.

Paul Tournier

Dr. Paul Tournier pracoval jako praktický lékař v Ženevě. Poté, co zjistil, že u velikého počtu pacientů běžné prostředky léčby nedostačují, se začal zajímat o psychologii a později stál u zrodu nové léčebné metody "medicíny celého člověka". Své osobní poznatky popisuje v knihách, z nichž některé vyšly i u nás: Porozumění v manželství, Vina, Silní a slabí, Tajemství, Dobrodružství života, Osoba a osobnost.

P Tausk

Oldřich Tibitanzl

Narozen 21. 3. 1944 v Českých Budějovicích, od roku 1984 žije v Plzni. Básník. Též zaměřený na historii první světové války a československých legií.

Old Timers

Nassim Nicholas Taleb

Miloslav Topinka

Miloslav Topinka je český básník a esejista. Patří k mladší vlně básníků tvořících od 60. let 20. století. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné. Byl redaktorem měsíčníku Sešity . Poté pracoval jako psycholog, úředník či překladatel . Věnuje se i práci překladatelské a editorské Žije v Praze. Jeho hlavními tématy jsou – jeho slovy – „trhlina“, a „mlčení“. To jest, jak se z osobního úkrytu prodrat do duchampovské čtvrté dimenze, a jak se otvor do tohoto jiného světa stává místem pro celanovský nátlak světla ; dále pak otázka proč etapy odmlčení či zmlknutí patří k psaní , v níž souhlasí s Rimbaudem, že „Hlavním dílem básníka je jeho existence“. Ve své knize Trhlina používá experimentální techniky jako jsou průhledné papíry, otvory ve stránkách a podobně, aby umožnil čtenáři jiný pohled na text. V knize se objevují nejen jeho erbovní autoři jako Gérard de Nerval a Rimbaud, ale i Hermann Buhl, a místa jako Hirošima.

Michaela Tučková

Narozena v roce 1969. Historička, editorka, vědecko-odborná pracovnice Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Markéta Theinhardt

Narozena 6. 7. 1954 v Praze. Doc. PhDr., historička umění, docentka na Sorbonně v Paříži, specializace na malířství 19. století, překladatelka do francouzštiny a němčiny.

Ludmila Tomandlová

Mgr., ředitelka odboru pracovněprávní legislativy a kolektivního vyjednávání při Ministerstvu práce a sociálních věcí. Autorka prací z oboru pracovněprávních vztahů.

Lillian Too

Feng-šuej pro život ,2008 Feng-šuej, 168 způsobů jak dodat harmonii svému domovu. Malajská autorka publikací o feng-šuej - učení o harmonii lidského života, o vytvoření šťastného domova i pracoviště.

Libor Teplý

Vystudoval gymnázium v Praze, Vysokou školu zemědělskou v Brně a Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Pracoval v JZD a v Domě umění města Brna . Od roku 1991 pracuje jako fotograf ve svobodném povolání, od roku 1980 do roku 2009 uspořádal přes třicet autorských fotografických výstav. Ve své volné černobílé tvorbě se věnuje tematickým cyklům Tma a světlo, Řád a svoboda, v současné době tématu O dobru, zlu a o naději. Od roku 2000, kdy s manželkou Janou založil vydavatelství FOTEP, vydal sedmnáct autorských fotografických publikací. Tyto publikace, založené na jeho vlastní fotografické tvorbě, jsou tematicky zaměřeny především na významné stavby v České republice. Nejobsáhlejší fotografická publikace „České dědictví“ se zabývá památkami UNESCO v České republice.

Laura Thalassa

Americká spisovatelka.

Jürgen Thorwald

Německý redaktor, romanopisec, autor populárně-naučných a historických publikací, též autor prací z oboru dějin lékařství.

Julian Tuwim

Julian Tuwim byl polský básník a překladatel židovského původu, jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků. Jeho manželkou byla Stefania Tuwim , sestrou Irena Tuwim . Kariéru započal v roce 1913 vydáním básně Prośba . Studoval právo a filosofii na Varšavské univerzitě . V době studií spolupracoval s časopisem Pro arte at studio. Byl jedním ze zakladatelů básnické skupiny Skamander . V mládí byl inspirován dílem Leopolda Staffa. Spoluzaložil i 'Związek Artystów i Kompozytorów Scenicznych' . Židovství se nezříkal, ač byl značně levicového přesvědčení. Byl znalcem židovského humoru, o čemž svědčí sbírka vtipů a průpovídek ze židovského prostředí vyšlá v poprvé v roce 1928 A znáte tenhle? . Do války vyšla ještě dvakrát. V roce 1939 emigroval do Francie a po její kapitulaci v roce 1940 odcestoval přes Brazílii do USA. Usadil se v New Yorku a pracoval pro emigrantské časopisy. V roce 1946 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1947–1950 zastával funkci uměleckého vedoucího Teatru Nowego v Lodži. V tomto období byl ze strany svých bývalých přátel kritizován za neúměrné přisluhování komunistickému režimu . Je pochován, spolu s manželkou Stefanii, na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach', ve Varšavě. Je autorem textů pro kabarety, revue i jako libretista , Banda , Nowa Banda, Cyrulik Warszawski . Byl spoluautorem a redaktorem literárních časopisů . Překládal také ruskou literaturu, především A. S. Puškina a V. Majakovského. Byl autorem populárních básní pro děti, např. Lokomotywa, Ptasie radio, Słoń Trąbalski. Některá byla přeložena do češtiny....

Josef Träger

Josef Träger byl český divadelní kritik a teoretik, redaktor a scenárista. Narodil se v Praze v úřednické rodině. Začal studovat na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici a pokračoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1923. Následně byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor moderní filologie a dějiny moderních literatur, kterou absolvoval v roce 1929 a získal titul PhDr. Začal pracovat jako tajemník v nakladatelství Melantrich. Během vojenské služby působil nejdříve v Chomutově, později ve Vojenském vědeckém ústavu v Praze. Zde zůstal i po vojně až do roku 1933 jako knihovník a poté se vrátil do Melantrichu na funkci tajemníka ředitele a redaktor. Již v roce 1939 se stal ředitelem nakladatelství Melantrich a působil zde do roku 1947. Za války umožnil vydávání děl umělců židovského původu . Od roku 1948 byl dramaturgem Čs. statního filmu, od roku 1954 až do své smrti dramaturgem Studia kresleného, loutkového a dětského filmu . Po druhé světové válce redigoval Divadelní zápisník a později také Divadelní noviny . Na počátku 30. let 20. století patřil spolu s A. M. Píšou, Karlem Schulzem a Otakarem Mrkvičkou do okruhu kritiků spřízněných s avantgardou, ale nikoliv komunistických . Ve druhé polovině 30. let 20. století publikoval divadelní kritiky zvláště v deníku A-Zet a v Listech pro umění a kritiku a prosazoval zásadní změny ve vedení pražských oficiálních scén. Byl stoupencem divadla řízeného režisérskou osobností . Za války byl divadelním referentem v Českém slově, po válce ve Svobodném slově , od roku 1947 v deníku Práce, v roce 1952 v Literárních novinách a přispíval rovněž do dalších periodik. Používal šifry: t, R , dále také -Jtg-, jtg, t., T , tg, -er, -ger. V...

John Sims Townsend

Dr. John Townsend je vedoucí trenér, organizační poradce, psycholog a autor bestselerů.

Jiřina Tejkalová

Narozena 1955 v Rokycanech, žije v Praze. Absolventka DAMU-obor divadelní dramaturgie. Od roku 1987 do 2005 redaktorka a šéfredaktorka několika nakladatelství . Od 2005 na volné noze. Pravidelná autorská spolupráce se stanicí Vltava, samostatná redakční a překladatelská činnost, scénáře pro Divadlo Viola a vlastní knižní tvorba . Ve všech těchto činnostech pokračuje dále.

Jiří Tříska

Narozen 1. 6. 1922. Ing., elektrotechnik, autor publikací z oboru.

Jessica Townsend

Australská autorka románů pro mládež.

Jean Torton

Belgický výtvarník, ilustrátor.

Jaromír Tláskal

Narozen 31.1.1921 v Nemošicích u Pardubic. Asistent katedry západní filologie, učebnice francouzštiny.

Jaromír Tláskal

Narozen 14. 2. 1949 v Praze, zemřel 20. 5 .2008 v Praze. Romanista, se specializací na francouzštinu a portugalštinu.

Jan Toman

Narozen 16.5.1933 v Hartmanicích, zemřel 14.5.1996 v Praze. Botanik, práce o přírodě a životním prostředí.

Jacques Thomas-Bilstein

Francouzský spisovatel, knihy pro děti.

Ivan Taller

Narozen 30.3.1930 v Nymburce, zemřel 24.5.2001 v Liberci. Dramaturg, dramatik.

Ike & Tina Turner

Ike & Tina Turner bylo průkopnické duo R&B a soulu, které se proslavilo v 60. a 70. letech. Ike Turner, multiinstrumentalista, skladatel a producent, se koncem 50. let seznámil se zpěvačkou Annou Mae Bullock, která později přijala umělecké jméno Tina Turner. Společně založili skupinu Ike & Tina Turner Revue, která se proslavila svými dynamickými živými vystoupeními a energickým vystupováním na pódiu. Jejich hudba byla silnou kombinací soulu, rocku a funku.

Helena Třeštíková

Helena Třeštíková, rozená Böhmová je česká režisérka a pedagožka. Jejím manželem je architekt Michael Třeštík. Ve své filmové tvorbě se věnuje dokumentaristice zaměřené zejména na mezilidské vztahy a sociální problémy. V roce 2007 byla krátce ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě. Jejím synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou producentka Hana Třeštíková. Helena Třeštíková vystudovala dokumentární tvorbu na FAMU. Studium dokončila roku 1975. V letech 1974–1977 působila jako dramaturgyně. Později se začala věnovat režii. Většinu její tvorby tvoří filmové dokumenty, jejichž tématy jsou většinou konkrétní obyčejní lidé. Několik z nich tvořila tzv. časosběrnou metodou v průběhu mnoha let, kdy své postavy jezdila pravidelně navštěvovat a z každé návštěvy něco natočila a poté použila. Na přelomu století začala spolupracovat s Radou České televize jako externí spolupracovník jejího „etického panelu“. V prosinci 2017 byla jmenována profesorkou pro obor Filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením Dokumentární tvorba na Akademii múzických umění. V roce 2018 jí UMPRUM udělila titul dr.h.c.. Na počátku července 2019 se stala členkou americké Akademie filmového umění a věd, která každoročně uděluje ceny zvané Oscar. Krátce se angažovala také v politice, od 9. do 26. ledna 2007 byla ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě. Byla navržena KDU-ČSL jako nezávislá. Její nominace se mezi členy a voliči lidové strany setkala s tvrdou kritikou, řada z nich argumentovala, že je nepřípustné, aby strana navrhovala osobu s nepřátelským postojem vůči církvím a s názory, které jsou neslučitelné s křesťanským světonázorem. Na stejném základě se nad její nominací podivovali i někteří politologové, například Lubomír Kopeček. Třeštíková na post 26. ledna rezignovala, což oficiálně odůvodnila spor...

Harry Tomlinson

Je uznávaný odborník na bonsaje, napísal mnoho uznávaných publikácií o ich pestovaní, tvarovaní a tiež vlastní Greenwood Bonsai Studio v Nottinghamu v Anglii, kde aj žije.

Giuseppe Tomasi di Lampedusa

Giuseppe Tomasi di Lampedusa byl italský spisovatel, známý především díky svému jedinému románu Il Gattopardo , jehož děj se odehrává na Sicílii v poslední fázi Risorgimenta. Byl velmi komplexní osobností, povahou uzavřený a samotářský. Sám o sobě napsal: „Jako chlapec jsem miloval samotu, dával jsem přednost společnosti věcí před společností lidí.“ Byl vynikajícím znalcem francouzské, anglické, německé a ruské literatury. Dráhu spisovatele nastoupil teprve v roce 1955, v devětapadesáti letech, pouhé dva roky před svou smrtí. Giuseppe Maria Tomasi di Lampedusa se narodil 23. prosince 1896 v Palermu. Jeho rodiče byli Giulio Maria Tomasi, kníže di Lampedusa, vévoda di Palma, baron di Montechiaro a baron di Torretta, a jeho choť Beatrice Mastrogiovanni Tasca di Cutò. Pozdější spisovatel Giuseppe Mario všechny šlechtické tituly po otci zdědil, byl tedy titulárním knížetem ostrova Lampedusa. Po smrti své starší sestry na záškrt se Giuseppe stal jedináčkem. Byl si velmi blízký se svou matkou, silnou osobností, která ho velmi ovlivňovala, na rozdíl od otce, jenž byl spíše chladný a odtažitý. Základního vzdělání se mu dostalo v rodinném paláci v Palermu, kde byl vyučován domácím učitelem pod dohledem matky. Často pobýval u babičky z matčiny strany na panství Santa Margherita Bélice. Knížecí rodina vlastnila také vilu v městě Bagheria, palác v obci Torretta a statek v Reitano. V roce 1911 začal Giuseppe studovat na klasickém lyceu v Římě a maturitu složil později v Palermu na Liceo Garibaldi. Ovládl psanou latinu a řečtinu, hovořil plynně německy, francouzsky a také, což bylo pro Itala té doby výjimečné, anglicky. V pozdějším věku zvládl také španělštinu a ruštinu. Roku 1915 se usadil v Římě, kde započal studium na právnické fakultě. Ještě téhož roku však dobrovolně narukoval do italské armády, bojující na straně Dohody. Sloužil zde jako důstojník dělostřelectva. Při bit...

Frank Tallis

Spisovatel a klinický psycholog, publikace z oboru a próza.

Dita Táborská

Dita Táborská vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na politickém a tiskovém oddělení izraelského velvyslanectví a v roce 2009 vstoupila do služeb českého Ministerstva zahraničních věcí. V současnosti se věnuje ponejvíce své rodině. Román Malinka je její prvotina.

Colm Tóibín

Novinář a spisovatel se narodil v roce 1955 v irském Enniscorthy. Vystudoval angličtinu a historii na univerzitě v Dublinu. Jako editor působil v The Sunday Tribune, přispíval kritikami a politickými komentáři do The Sunday Independent a do několika dalších magazínů. Jako zpravodaj procestoval Egypt, Súdán, Afriku a další země. Snad nejznámější reportáž nazvaná „The Trial of the Generals“ pochází z roku 1980.

Claude Tresmontant

Claude Tresmontant byl francouzský filosof, helénista a teolog, který vyučoval středověkou filosofii a filosofii vědy na Sorbonně. Byl členem akademie morálních a politických věd. Křesťanství představuje pro Tresmontanta „obecnou teorii skutečnosti“. Vysvětluje existenci toho, co je, na rozdíl od experimentálních věd, které nám umožňují poznávat přírodu. Je přesvědčen, že lidský rozum je schopen dokázat Boží existenci. Metafyziku a ontologii nechápe jako čistou apriorní vědu v kantovském smyslu, ale jako racionální analýzu empirické skutečnosti, předkládané nám vědami. Za základ teologie Tresmontant považuje důkaz, že K prvnímu bodu argumentuje výsledky čtyř svých analýz: existence a vyladění vesmíru, objevení informace ve vzniku života, který svou nízkou entropií stojí na hranici druhého termodynamického zákona; růst této informace a objevení člověka, bytosti, která je nadána vědomím a může celý vesmír reflektovat. K druhému argumentuje jsoucností proroků. V christologii vyjadřuje Tresmontant přesvědčení, že Ježíš Kristus přináší člověku nový program, namísto programu geneticky získaného, uloženého v paleokortexu. Tresmontant se nejvíce obává moderního křesťanského iracionalismu, který označuje jako patologii křesťanství. Pro křesťanskou filosofii vidí několik zásadních úkolů: V roce 1991 vedl seminář o modernistické krizi. Modernistickou krizí nazývá hlubokou krizi, která nastala v katolickém myšlení na počátku 20. století. Byl to konflikt jednak s objevy přírodních věd, protiklad evoluční teorie a fixního vnímání stvoření, a pak také objevy biblické exegeze, která prokázala, že Bible nebyla sepsána naráz, ale že zachycuje postupný vývoj myšlení hebrejského národa. Dalším jevem modernistické krize bylo střetnutí katolické teologie a moderní filosofie, zejména systémů, které sestavili Immanuel Kant a Georg Wilhelm Friedrich Hegel. Tyto systémy nejsou podle Tresmontanta slučitelné s tradiční katolickou teologií, pro...